Volební systémy Jan Šmíd
Struktura tématického bloku Základní kritéria pro rozdělení volebních systémů Volební formule Velikost volebního obvodu Dodatečné přidělování poslaneckých křesel Volební kvorum Struktura hlasu Většinové volební systémy Jednokolové (relativní) Dvoukolové (absolutní) Alternativní (australský) Výhody a nevýhody - příklady Systémy poměrného zastoupení Volební listina Irský systém Variabilita SPZ Výhody a nevýhody - příklady Smíšené systémy Principy, typy Výhody a nevýhody - příklady
Literatura Klíma, Michal: Volby a politické strany v moderních demokraciích, Radix, Praha 1998 kapitola 4.2 Novák, Miroslav: Systémy politických stran, Sociologické nakladatelství, Praha 1997 kapitola 2, str. 59-63 Říchová, Blanka: Úvod do současné politologie, Portál, Praha 2002 - kapitola 6.3 Sartori, Giovanni: Srovnávací ústavní inženýrství, Sociologické nakladatelství, Praha 2001- kapitoly 1 a 2
Základní kritéria pro rozdělení volebních systémů (A. Lijphart) Volební formule Formule relativní většiny Formule absolutní většiny Alternativní hlasování (tzv. australský systém) Formule volební listiny Formule jediného přenosného hlasu (tzv. irský systém) Velikost volebního obvodu jednomandátové vícemandátové
Základní kritéria pro rozdělení volebních systémů (A. Lijphart) Dodatečné přidělování poslaneckých křesel Vyrovnávání nerovností z obvodů - až 50 % míst (Německo) Volební kvorum 0 až 10 % nejčastěji do 5% Struktura hlasu Kategorický hlas kandidátka jedné strany Přidělovaný hlas výběr z několik kandidátek
Klasické rozdělení volebních systémů Většinové systémy Systémy poměrného zastoupení Smíšené systémy
Většinové volební systémy Výhody jednoduchost personalizace volby silnější sepětí poslance a voličů silnější odpovědnost hledání volebního vítěze a tedy přímý vliv voliče na vznik vlády (osobu premiéra), ne odraz preferencí společnosti (zrcadlo) posilování dostředivé tendence stranické soutěže posilování bipolarity posilování vlády omezování politického extremismu učí voliče takticky nakládat se svými hlasy (mechanický a psychologický efekt VS)
Většinové volební systémy Nevýhody nižší reprezentativnost velké disproporce mezi hlasy a mandáty celostátní vítěz v počtu hlasů může být celostátním poraženým v počtu mandátů obrovské množství hlasů propadá zpravidla absolutní většina mezi tzv. třetími stranami posiluje ty, které mají regionální charakter, a naopak oslabuje ty, jež mají plošnou podporu nadměrně posiluje taktickou volbu diskriminace menšin posilování zásadních střetů ve výrazně segmentovaných společnostech pro ně se nehodí
Alternativní hlasování (australský systém) Mnohonásobná volba jedním hlasem malé plýtvání hlasů Každý volič může podle svých preferencí očíslovat jakéhokoli kandidáta V prvním sčítání se zjišťuje, zda některý z kandidátů neobdržel nad 50 % prvních hlasů: pokud ano, je zvolen pokud ne, vyřazuje se nejslabší kandidát a jeho hlasy se dělí podle 2. míst:» Pokud získá některý kandidát teď většinu, je zvolen» Pokud nikdo většinu nezíská, pokračuje se dál
Příklady většinových systémů systém země principy a důsledky Jednokolový (relativní) Dvoukolový (absolutní) Alternativní (australský) Velká Británie Kanada Francie Austrálie vítěz bere vše Bipartismus Alternace Neexistence extremismu Sílící regionalizace politiky do druhého kola kand. s více než 12,5 % - ve druhém kole spolupráce v rámci bloků Bipolarismus (2 umírněné bloky) Alternace Tlumení extremismu Mnohonásobná volba jedním hlasem Bipolarismus (Lab versus Nat/Lib) Alernace Neexistence extrémů
Systémy poměrného zastoupení Velká variabilita: Velikost volebního obvodu (2-x) Přepočítávací metody Počet skrutinií Volební klauzule Prémie Charakter kandidátky (míra personalizace) Důsledkem je nestejně silná reprezentativita a proporcionalita SPZ může mít proporční i většinový efekt!!!
d Hondtova metoda dělitel Strana A Strana B Strana C 1 2960 1600 1440 2 1480 800 720 3 986 533 480 4 740 400 360 Počet mandátů 4 2 1
Systémy poměrného zastoupení Výhody Odraz nálad veřejnosti (zrcadlo) Reprezentace více názorů a skupin, včetně menšin vhodný (či dokonce nutný) pro segmentované země Rychlejší zastoupení nových typů stran (zelení ) Posilování konsensuálního typu vládnutí Méně taktického hlasování (Vyšší zastoupení žen)
Systémy poměrného zastoupení Nevýhody Složitost přepočtu hlasů na mandáty Nízká personalizace (s výj. irského) Menší sepětí poslance a voličů nižší pocit odpovědnosti klesá možnost potrestat nebo odměnit Posilování vlivu stranických sekretariátů a centralizace stran Malý vliv na podobu vlády, včetně personálních věcí Koaliční vládnutí časté přílišné kompromisy a účelové slepence Neeliminuje politický extremismus Posiluje odstředivý charakter stranické soutěže
Příklady systémů poměrného zastoupení země Nizozemsko Švýcarsko Španělsko Charakteristika systému a jeho důsledky 1 volební obvod celá země - 150 mandátů Volební kvóta pro jednotlivé poslance 0,67 % Vázané kandidátní listiny Multipartismus koaliční vlády, velké koalice Velmi malé strany, silná centralizace, nízká personalizace 200 poslanců 26 obvodů cca 8 mandátů na obvod Volná kandidátní listina tzv. panašování, bez klauzule Multipartismus koaliční vlády, velké koalice Regionální (kantonální) zastoupení, silná personalizace 350 poslanců 50 provincií cca 7 mandátů na obvod (řada obvodů má pouze do 5 poslanců většinový efekt) 3 % volební klauzule, D Hondtova metoda přepočtu Striktně vázaná kandidátka Multipartismus s bipolární tendencí a regionalizací politické scény, jednobarevné vlády, centralizace stran
Systém jediného přenosného hlasu (irský systém) Příklad Irska 166 poslanců voleno ve 41 v.o. po 3-5 mandátech Kandidát je zvolen, když naplní tzv. Droopovu kvótu celkový počet platných hlasů děleno počtem + 1, a to celé + 1 Volební lístek se jmény kandidátů všech stran volič sestavuje pořadí podle svých preferencí, a to zapsáním číslice od 1 do x Tolik skrutinií, aby byla obsazena všechna křesla metody shora (přerozdělování dalších hlasů kandidáta, který už byl zvolen) a zdola (pokud nejsou ještě naplněna místa, nastupuje v podstatě australský systém) Hlasy jednoho voliče se tak dají používat několikrát, aniž by musel jít znovu k volbám Zachovává teritoriální vazbu i personalizaci a navíc je proporční mnoho expertů jej považuje za nejlepší volební systém
Typy kandidátních listin Přísně vázaná (žádné změny nejsou možné) Vázaná (drobné úpravy preference, pořadí) Volná (nejrůznější úpravy vč. škrtání a dopisování kandidátů tzv. panašování viz např. Švýcarsko) - ovlivňuje ne-/závislost na pol. straně
Výhody a nevýhody volebních systémů - shrnutí většinový proporční Jednoduchost převodu hlasů na mandáty + - Proporcionalita - + Přímá vazba poslance a voliče - odpovědnost + - Teritoriální zastoupení + - Vynucené taktické hlasování + - Personalizace volby + - Tlumení extremismu + - Posilování stability a akceschopnosti vlády + - Citlivost na změny ve společnost - +
Smíšené volební systémy Kombinace proporčních a většinových systémů pro volby do jediné komory každý ze systémů musí být zastoupen aspoň v 5 % mandátů Moderní trend při volebních reformách Dva základní typy: Korekce proporční část kompenzuje (vyrovnává) disproporce způsobené většinovou volbou Nový Zéland, Německo, (Itálie do 2005) Navrstvení oba typy systémů fungují vedle sebe, nezávisle na sobě např. Maďarsko, Litva