Populační genetika II. Radka Reifová

Podobné dokumenty
Populační genetika III. Radka Reifová

Evoluční genetika II. Radka Reifová

Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny

Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny

Speciace. Radka Reifová. Katedra zoologie

Typologická koncepce druhu

Populační genetika Radka Reifová

Typologická koncepce druhu

Speciace. Proces vzniku nových druhů

Populační genetika II

Drift nejen v malých populacích (nebo při bottlenecku resp. efektu zakladatele)

Populační genetika II. Radka Reifová

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Geografická variabilita

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Coalesce spojit se, splynout, sloučit se. Didaktická simulace Coalescence = splynutí linií

World of Plants Sources for Botanical Courses

Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

Populační genetika Radka Reifová

FYLOGEOGRAFIE A KOALESCENCE

Využití molekulárních markerů v systematice a populační biologii rostlin. 12. Shrnutí,

Osud jednotlivých kopií genů v populaci genové stromy

Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Detekce selekce na molekulární úrovni a genetická podstata adaptací

Nové směry v evoluční biologii. Jaroslav Flegr Katedra filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecká Fakulta UK Praha

Molecular Ecology J. Bryja, M. Macholán MU, P. Munclinger - UK

Taxonomický systém a jeho význam v biologii

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze

Biologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)

Fylogeneze a diverzita obratlovců I.Úvod

Detekce selekce na molekulární úrovni a genetická podstata adaptací

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/


Fisher M. & al. (2000): RAPD variation among and within small and large populations of the rare clonal plant Ranunculus reptans (Ranunculaceae).

Chromosomy a karyotyp člověka

Molekulární podstata adaptací a detekce selekce na molekulární úrovni

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

Genetika vzácných druhů zuzmun

Maturitní témata - BIOLOGIE 2018

Velikost genomu a mutační rychlost

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Paleogenetika člověka

Evoluce člověka a její modely

Maturitní témata Biologie MZ 2017

Evoluce člověka a její modely

Základní pojmy I. EVOLUCE

Systém a evoluce obratlovců I.Úvod

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat


Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Populační genetika Radka Reifová

Genetické rozdíly mezi populacemi aneb něco o migracích a genovém toku. Genetické rozdíly mezi populacemi

Hardy-Weinbergův zákon - cvičení

Mgr. et Mgr. Lenka Falková. Laboratoř agrogenomiky. Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Mendelova univerzita

2. Druh, speciace a evoluce

Genetické mapování. v přírodních populacích i v laboratoři

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Proměnlivost a evoluce rostlin

Ekologické a evoluční aspekty genetiky

Metody studia historie populací

Konzervační genetika INBREEDING. Dana Šafářová Katedra buněčné biologie a genetiky Univerzita Palackého, Olomouc OPVK (CZ.1.07/2.2.00/28.

Aplikace DNA markerů v mykologii a molekulárni taxonomii

3) Analýza mtdna mitochondriální Eva, kdy a kde žila. 8) Haploskupiny mtdna a chromozomu Y v ČR

3) Analýza mtdna mitochondriální Eva, kdy a kde žila. 8) Haploskupiny mtdna a chromozomu Y v ČR

Crossing-over. Synaptonemální komplex. Crossing-over a výměna genetického materiálu. Párování homologních chromosomů

3) Analýza mtdna mitochondriální Eva, kdy a kde žila. 8) Haploskupiny mtdna a chromozomu Y v ČR

Tomimatsu H. &OharaM. (2003): Genetic diversity and local population structure of fragmented populations of Trillium camschatcense (Trilliaceae).

GENETIKA Monogenní dědičnost (Mendelovská) Polygenní dědičnost Multifaktoriální dědičnost

Základy biologické antropologie 6. Doc. Václav Vančata katedra biologie a ekologické Ped F UK

Osnova přednášky volitelného předmětu Evoluční vývoj a rozmanitost lidských populací, letní semestr

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Crossing-over. over. synaptonemální komplex

Mutace a jejich význam pro evoluci

Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník

MENDELOVSKÁ DĚDIČNOST

Charakterizace hybridních trav pomocí cytogenetických a molekulárních metod

Genetický polymorfismus

Kameyama Y. et al. (2001): Patterns and levels of gene flow in Rhododendron metternichii var. hondoense revealed by microsatellite analysis.

P1 AA BB CC DD ee ff gg hh x P2 aa bb cc dd EE FF GG HH Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh

Okruhy otázek ke zkoušce

Počet druhůeukaryotna Zemi

6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života?

Důsledky ex-situ kultivace pro populace vzácných druhů

Mutace jako změna genetické informace a zdroj genetické variability

Malcomber S.T. (2000): Phylogeny of Gaertnera Lam. (Rubiaceae) based on multiple DNA markers: evidence of a rapid radiation in a widespread,

Strom života. Cíle. Stručná anotace

ZÁKLADY BIOLOGIE a GENETIKY ČLOVĚKA

Speciace, radiace, extinkce

Ekologická společenstva

Jak měříme genetickou vzdálenost a co nám říká F ST

Typy fylogenetických analýz

Vypracované otázky z genetiky

Příklady z populační genetiky lesních dřevin

Testování hypotéz o vzniku eukaryotické buňky

Genotypy absolutní frekvence relativní frekvence

Transkript:

Populační genetika II Radka Reifová

Literatura An Introduction to Population Genetics. Rasmus Nielsen and Montgomery Slatkin. 2013. (v knihovně) Elements of Evolutionary Genetics (2010) Brian Charlesworth and Deborah Charlesworth (v knihovně). Population Genetics and Microevolutionary Theory (2006) Alan R. Templeton (v knihovně). Principles of Population Genetics (různá vydání) Daniel L. Hartl, Andrew G. Clark (v knihovně) Genetics of Populations (různá vydání) Philip W. Hedrick (v knihovně) Conservation and the genetics of populations. Fred W. Allendorf, Gordon H. Luikart, Sally N. Aitken. 2012 http://site.ebrary.com/lib/cuni/docdetail.action?docid=10608188

Molekulární hodiny Genealogie a fylogeneze Speciace

Mutační vs. substituční rychlost Mutační rychlost Substituční rychlost Rychlost s jakou nové mutace vznikají. Rychlost s jakou se substituce fixují v populaci.

Teorie neutrální evoluce a substituční (fixační, evoluční) rychlost = počet nových mutací x pravděpodobnost jejich fixace Pro neutrální mutace platí: k = 2N e μ 1 = μ 2N e N e efektivní velikost populace μ mutační rychlost Mottoo Kimura pravděpodobnost fixace nové mutace počet nových mutací v populaci Substituční rychlost pro neutrální mutace je daná pouze mutační rychlostí. Nezávisí na efektivní velikosti populace. Za předpokladu neměnné mutační rychlosti se je substituční rychlost v čase také konstantní. Molekulární hodiny.

Molekulární hodiny a odhad doby divergence dvou druhů Genetická divergence = substituční rychlost x čas D = 2μt Počet mutací, které vzniknou za určitý čas. Pro neutrální sekvence vzrůstá genetická divergence lineárně s časem. t

Odhad genetické divergence ze sekvenčních dat AGTGAGTCGTCAGTACTGCTG ACTTAGCCGTGAGTACAGCTA 6 D = = 0,2857 (28,57%) 21 Proporce nukleotidových míst, které se liší mezi dvěma sekvencemi DNA.

Saturace mutací Po určité době divergence přestane stoupat. Je to kvůli mnohočetným substitucím ve stejné pozici. Došlo k saturaci. Odhad divergence vzdálených sekvencí je podhodnocený. Nutno korigovat pomocí nukleotidových substitučních modelů.

Tj. odhad substituční rychlosti Kalibrace molekulárních hodin Provádí se na základě známé doby divergence některých taxonů na základě např. paleontologických dat. Substituční rychlost pro sekvenci genu cytochromu b (mt DNA) u savců a ptáků cca 0,01. Tzn. 2% divergence ~ 1 mil let. D = 2μt

Substituční rychlost je velmi variabilní u různých druhů Substituční rychlosti pro cytochrom b u ptáků. Pravidlo 2% divergence ~ 1 mil let, neplatí!

Proč se substituční rychlost liší u různých druhů? Druhy s menší velikostí těla mají větší substituční rychlost.

Proč je substituční rychlost vyšší u organismů s malou tělesnou velikostí? Hypotéza generační doby Druhy s malou tělesnou velikostí mají obvykle kratší generační dobu. Za určitý časový interval se víckrát rozmnoží, v germinální linii proběhne celkově více buněčných dělení v přepočtu na jeden rok. Pokud většina mutací vzniká při replikaci, je u nich zvýšená mutační a tím pádem i substituční rychlost (vztažená na rok, ne však na generační dobu). 25 let 1 generace 25 generací

Metabolická hypotéza Mutační rychlost a tím pádem substituční rychlost je ovlivněná rychlostí metabolismu. Při vyšší rychlosti metabolismu, vyšší oxidativní stres. Druhy s malou velikostí mají rychlejší substituční rychlost. Vysvětlí proč teplokrevní mají vyšší substituční rychlost než studenokrevní.

Hypotéza dlouhověkosti Dlouhověké druhy si vyvinuly mechanismy, jak se bránit mutačnímu stresu. Mají účinnější DNA reparační mechanismy. Mohou se tak dožít vysokého věku. vysoký metabolismus dlouhověcí nízký metabolismus krátkověcí Velryba grónská

Teorie téměř neutrální evoluce neutrální mutace působí na ně drift škodlivé / výhodné mutace působí na ně zejména selekce mírně škodlivé / výhodné mutace působí na ně drift i selekce Tomoko Ohta (Téměř) neutrální mutace: 2s < 1 2N e V malých populacích se chovají spíše neutrálně, ve velkých spíše jako výhodné či škodlivé.

Téměř neutrální teorie evoluce předpovídá rychlejší substituční rychlost v malých populacích V malých populacích se fixuje více mutací než ve velkých (fixují se zde mírně škodlivé mutace). Druhy s malými populacemi mají rychlejší substituční rychlost než druhy s velkými populacemi. Zároveň se u nich fixuje více škodlivých mutací. Platí i pro části genomu s nižší N e. Rychlejší evoluce pohlavních chromosomů či mtdna ve srovnání s autosomy. Autosome X chromosome

Problémy molekulárních hodin 1. Mutační a tím pádem i substituční rychlost není konstantní. Liší se u různých taxonů. 2. Evoluční rychlost není zcela nezávislá na velikosti populace.

Genealogie a fylogeneze

Genové genealogie Rodokmeny jednotlivých kopií určitého genu v populaci. Popisují vztahy mezi kopiemi určitého genu v populaci napříč generacemi.

Genové genealogie

Genové genealogie

Genové genealogie

Genové genealogie

Genové genealogie Nejbližší společný předek vybraných linií Most Recent Common Ancestor (MRCA) Koalescence = splývání linií Mitochondriální Eva = MRCA pro současnou lidskou mt DNA Adam pro chromosom Y = MRCA pro současný lidský chromosom Y

Genové genealogie Můžeme rekonstruovat díky mutacím A G T C A C C G G G T T T T A

Průběh genealogií je ovlivněn demografickými faktory i selekcí

Z průběhu genealogií lze zjistit změny ve velikosti populací v minulosti Karmin et al. 2015

Genealogie umožňují rekonstrukci fylogeneze druh A druh B druh C genový vs. druhový strom druh A druh B druh C

Rekonstrukce fylogeneze Maximální parsimonie Strom s minimálním počtem mutací. Sekvence 1 01000 2 01000 3 11000 4 00110 5 00110 6 00011 1 2 3 4 5 6 1 2 3 4 5 6 Distanční metody Strom se vytvoří na základě odhadnutých genetických vzdálenosti mezi všemi dvojicemi sekvencí. Metoda maximální věrohodnosti and Bayesiánské metody Strom, který s největší pravděpodobností vysvětlí data.

U blízce příbuzných druhů může docházek k rozporu mezi genealogickým a fylogenetickým stromem druh A druh B druh C Sortování genealogických linií Pro stanovení fylogeneze je proto třeba studovat více genů. Pro většinu genů by genealogie měla odpovídat fylogenezi. Rychlost sortování linií závisí na N e. Ve velkých populacích je pomalejší neúplné úplné

Fylogeneze ptáků Rychlá radiace na přelomu druhohor a třetihor po velkém vymírání. Problém se stanovením příbuznosti jednotlivých řádů ptáků pravděpodobně kvůli nekompletnímu sortování linií. Jarvis et al. Science 2014

Datování divergence dvou blízce příbuzných druhů pomocí molekulárních hodin často nadhodnocené Pomocí molekulárních hodin odhadujeme dobu divergence sekvencí, ne druhů. divergence sekvencí divergence druhů

Hybridizace a speciace

Speciace Proces vzniku nových druhů

Co je to druh? Biologická koncepce druhu (Ernst Mayr, 1942) Druh je skupina jedinců, kteří se vzájemně plodně kříží a jsou reprodukčně izolované od jiných takových skupin. Reprodukční izolace prezygotická postzygotická prekopulční postkopulační vnitřní (neplodnost a neživotaschopnost hybridů) vnější

Speciace Charles Darwin Sympatrická Alopatrická Ernst Mayr aabb Aabb aabb Vznik polymorfismu Vznik geografické bariéry AAbb aabb Reprodukční izolace se vyvíjí v přítomnosti genového toku Reprodukční bariéra se vyvíjí bez přítomnosti genového toku AaBb Dobzhansky-Muller nekompatibility

Mezidruhová hybridizace a genový tok (introgrese) Luscinia megarhynchos Luscinia luscinia Mus musculus domesticus Mus musculus musculus Bombina bombina Bombina variegata Darwin Finches Cichlids Homo sapiens Homo neanderthalensis

Mezidruhový genový tok může být dalším důvodem pro nekonzistenci mezi genovou genealogií a fylogenezí

Selektivně propustná reprodukční bariéra M. m. domesticus M. m. musculus

Polopropustná reprodukční bariéra Corvus corone Corvus cornix Genový koncept druhu (Chung-I Wu, 2001) Reprodukční bariéra se nemusí týkat celého genomu, ale může být udržována celkem malým počtem genů. Druh jako koadaptovaný komplex genů.

Vznik adaptací pomocí mezidruhové hybridizace (adaptivní introgrese) Mezidruhová introgrese genů podmiňujících Mullerovské mimikry u motýlů rodu Heliconius The Heliconius Genome Consorcium. Nature. 2012

Adaptivní introgrese u Homo sapiens Neafrická lidská populace zdědila 2-4% genomu od neandrtálců. V Tibetské populaci mutace v genu EPAS1 usnadňuje život ve vysokých nadmořských výškách. Původem z neandrtálců. Adaptivní introgrese se také týká genů ovlivňujících kvalitu kůže a srsti. Některé alely získané od neandrtálců způsobují choroby (např. obezitu, deprese).

Speciace hybridizací Nový druh vzniká hybridizací mezi dvěma rodičovskými druhy.

Polyploidní hybridní speciace Provázena duplikací genomu hybridního druhu. Duplikace genomu (1) odstraní případné poruchy v meióze u hybridů, pokud se rodičovské druhy liší ploidií. (2) vytvoří reprodukční bariéru mezi hybridy a rodičovskými druhy. Častá u rostlin. ~ 15% krytosemenných roslin vzniklo polyploidní hybridní speciací.

Sympatrická speciace změnou ploidie 2n 4n Častá u rostlin. Duplikace genomu vytvoří okamžitou reprodukční izolaci. Hybridní jedinci (3n) problém s meiózou. Sterilita.

Homoploidní hybridní speciace Nedochází ke změnám ploidie. Reprodukční izolace mezi hybridním druhem a rodičovskými druhy se může vytvořit pokud se hybridi geograficky oddělí od populace rodičovských druhů anebo ekologicky odliší. Příklad: vrabec italský

Hybridogeneze Skokan zelený je F1 hybrid. Při gametogenezi F1 hybrida zničen genom jednoho z rodičů. Křížením s rodičovským druhem, jehož genom byl zničen, vzniká opět F1 hybrid. skokan skřehotavý skokan krátkonohý skokan zelený

Strom života Síť života

Horizontální genový přenos Velmi častý v rámci prokaryot. Dochází k němu ale i u eukaryot. Možný přenos genů i mezi vzdálenými taxony.