VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Geografie obyvatelstva a sídel pro cestovní ruch Petr Chalupa Eva Janoušková Dana Hübelová 2013
Oponenti: Doc. RNDr. Svatopluk Novák, CSc. RNDr. et PaedDr. Jaromír Rux, CSc. Za jazykovou a věcnou správnost obsahu díla odpovídá autor. Text neprošel jazykovou ani redakční úpravou. ISBN 978-80-87035-81-8
Obsah Úvodem 4 Organizace předmětu 5 Geografie obyvatelstva a sídel pro cestovní ruch Vývoj vědního oboru geografie obyvatelstva (geodemografie) a geografie sídel. 12 Předmět studia geografie obyvatelstva (geodemografie). Definice, sídelní jednotky, sídla, metody geografie sídel Cvičení číslo 1 19 Soupis odborných geografických prací věnujících se sídelní problematice. Sídelní prostor planety Země a jeho geneze. 20 Fázové společenské změny. Diferenciace společenského vývoje, období a jejich charakteristika. Agrární období. Industriální období. Přechod do postindustriálního období Cvičení číslo 2 37 Sídelní prostor planety Země Vesnická sídla. 38 Vymezení vesnických sídel. Geneze vesnických sídel. Velikostní kategorie vesnických sídel. Funkční klasifikace neměstských sídel. Sídla přechodného charakteru 48 Cvičení číslo 3 49 Analýza modelového vesnického sídla Městská sídla 50 Historický vývoj Kritéria vymezování měst Geografická poloha měst Funkce měst Prostorová struktura měst 65 Plán - půdorys města Teorie prostorové struktury měst Modely růstu Cvičení číslo 4 68 Základní pojmy Zázemí měst. 69 Prostorová působnost města, sféry jeho vlivu. W. Christaller, G. Zippf, B. Malisz a jejich přínos pro rozvoj teorie a praxe sídelní geografie Cvičení 5 73 Základní pojmy. Základní informace o obyvatelstvu. 74 Antropogeneze, hominizace, sapientace. Rasy, rasismus. Reprodukční proces a faktory, které ho ovlivňují. Obyvatelstvo České republiky v roce 2012. Cvičení číslo 6 86 Základní pojmy, vývoj obyvatelstva ČR 3
Úvodem V praxi se absolventi oborového studia CESTOVNÍ RUCH Vysoké školy polytechnické Jihlava zabývat také organizační činností při přípravě různých zájezdů a akcí a navíc mnozí budou pracovat i jako průvodci. Realizace těchto činností probíhá v prostředí, kde tvůrcem a spotřebitelem materiálních hodnot jsou lidé, kteří žijí na vesnicích a ve městech. Sídelní systém patří mezi nejstabilnější prvky krajiny a má informační hodnotu historickou, sociální a ekonomickou. Základní informace a praktické poznatky získávají během studia v předmětu Geografie obyvatelstva a sídel. Na rozdíl od obsahu, kterému se analogicky věnují studenti jiných vysokých škol např. budoucí geografové - jsou učební texty zaměřeny na specifickou formu studia VŠPJ. Učební texty Geografie obyvatelstva a sídel pro cestovní ruch jsou teoretickým doplňkem přednášené problematiky. S ohledem na časovou dotaci předmětu není možno při přednáškách plně pokrýt obsah učiva. Přednášena je tedy vybraná část, která vychází z nejnovější literatury, aktuální situace v daném modelovém regionu a obsahuje také složitější záležitosti, které vyžadují podrobnější výklad. Text těchto studijních materiálů rozšiřuje obsah přednášek a obsahuje navíc zadání praktických úkolů (cvičení), které studenti zpracovávají ve formě protokolů podle zadané rozšiřující literatury. V textu jsou zařazeny některé vybrané části učebních textů, které připravili autoři pro studenty Přírodovědecké fakulty UKF v Nitře, Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií MeU v Brně, Pedagogické a Přírodovědecké fakulty MU v Brně. Úkoly jsou zaměřené zejména na řešení aktuálních regionálně-geografických záležitostí a mají spíše než teoretické zaměření orientaci k praktické činnosti a vedou k hlubšímu proniknutí do specifických problémů kontinentu. Příklady různých typů sídel a příkladné dokumentační demografické záležitosti jsou zaměřeny zejména na Českou republiku a z důvodů desetiletí trvajícího soužití v jednom státě také na Slovensko a na náš kontinent. Považujeme za milou povinnost poděkovat recenzentům za připomínky a poznámky, které přispěly k tvorbě těchto studijních materiálů 4
Organizace výuky předmětu Geografie obyvatelstva a sídel pro cestovní ruch Na přednáškách bude prezentován základní přehled geografie obyvatelstva (geodemografie) a sídelní geografie a detailněji vysvětlovány vybrané složitější záležitosti a uváděny novější poznatky s ohledem na zaměření posluchačů (cestovní ruch). V seminářích budou podle zadané literatury a pokynů samostatně zpracovávány jednotlivé protokoly a v průběhu semestru vypracují posluchači závěrečnou semestrální seminární práci. Řádně vypracované protokoly a na odpovídající kvalitativní úrovni zpracovaná semestrální práce je podmínkou k udělení zápočtu. Protokoly budou odevzdávány ke kontrole průběžně, semestrální práce bude předložena v zápočtovém týdnu. Studijní literatura pro přípravu ke zkoušce bude zadána na počátku semestru. Pro snadnější přípravu ke zkoušce, která bude formou testu, jsou v učebních textech uvedeny základní teze. Cílem učebního předmětu Geografie obyvatelstva a sídel je: poskytnout základní informaci o počtu obyvatelstva planety Země, zákonitostech rozmístění obyvatelstva a o jeho struktuře a dynamice objasnit příčiny regionálních rozdílů hustoty zalidnění, rozdílů ekonomických a kulturních charakteristik na základě komplexní analýzy ve vztahu s geografickým prostředím vysvětlit prostorové aspekty forem, struktury, funkcí, vzájemných vztahů a zvláštností sídelních jevů, v závislosti na geografickém prostředí a činnosti člověka. Program přednášek a seminářů 1. týden Přednáška číslo 1 Vývoj vědního oboru, předmět, metody Vývoj vědního oboru geografie obyvatelstva a sídel. Předmět geografie obyvatelstva a sídel. Přehled základních metod výzkumu geografie obyvatelstva a sídel. Definice, sídelní jednotky, sídla ve vztahu k cestovnímu ruchu. 2. týden Cvičení číslo 1 Soupis odborných geografických prací věnujících se geografii obyvatelstva a sídelní problematice. 5
3. týden Přednáška číslo 2 Sídelní prostor planety Země a jeho geneze Fázové společenské změny a jejich vliv na populační vývoj a sídla. Diferenciace společenského vývoje, období a jejich charakteristika. Agrární období - demografická charakteristika a sídelní struktura. Industriální období - demografická charakteristika a sídelní struktura. Přechod do postindustriálního období - demografická charakteristika a sídelní struktura. Sídelní prostor a jeho vymezení. Regiony vhodné pro cestovní ruch a rekreaci z hlediska obyvatelstva a sídel. 4. týden Cvičení číslo 2 Sídelní prostor planety Země. Počet obyvatelstva, hustota zalidnění, rozmístění obyvatelstva planety Země. 5. týden Přednáška číslo 3 Vesnická sídla, sídla přechodného charakteru. Vymezení vesnických sídel. Geneze vesnických sídel. Velikostní kategorie vesnických sídel. Funkční klasifikace neměstských sídel. Vesnická sídla jako objekty pro realizaci cestovního ruchu. Cvičení číslo 3 Analýza modelového vesnického sídla. 6. týden 7. týden Přednáška číslo 4 Struktura obyvatelstva, dynamika obyvatelstva Struktura obyvatelstva podle znaků biologických, ekonomických a kulturních. Dynamika obyvatelstva - procesy probíhající v obyvatelstvu. Přirozený pohyb, pohyb mechanický a pohyb sociálně-právní. Obyvatelstvo a jeho činnost jako valorita pro cestovní ruch. 8. týden Cvičení číslo 4 Struktura a dynamika obyvatelstva České republiky ve srovnání se situací v Evropě a ve světě. 9. týden Přednáška číslo 5 Populační procesy, populační politika Populační procesy, populační politika, demografická projekce a prognóza. 6
10. týden Přednáška číslo 6 Městská sídla Historický vývoj. Kritéria vymezování měst. Geografická poloha měst. Makropoloha, mikropoloha. Funkce měst. Města jako objekty pro realizaci cestovního ruchu. Přednáška číslo 7 Prostorová struktura měst Plán - půdorys města. Teorie prostorové struktury měst. Modely růstu. 11. týden 12. týden Cvičení číslo 5 Demografická a sídelní analýza vybraného modelového regionu s intenzivním cestovním ruchem. Pojmy. 13. týden Přednáška číslo 8 Zázemí měst Prostorová působnost města, sféry jeho vlivu. W. Christaller, G. Zippf, B. Malisz a jejich přínos pro rozvoj teorie a praxe sídelní geografie. Významná sídla z hlediska cestovního ruchu. Odevzdání zpracovaných protokolů (1 až 5) a semestrální seminární práce. Protokoly Protokoly (cvičení číslo 1 až 5) jsou odevzdávány k zadanému datu vytištěné a také souhrnně na CD. Protokoly mají jednotnou úpravu, která na první straně obsahuje: Jméno a příjmení studenta, ročník, studijní obor, elektronickou adresu Číslo protokolu Název zadaného úkolu Datum zpracování 7
Každý protokol je doplněn: - soupisem použité literatury a pramenů - podle potřeby tabelárním přehledem a grafickými a kartografickými přílohami. Semestrální seminární práce Podmínkou k udělení zápočtu je - kromě v termínu odevzdaných pěti protokolů - také vypracování rozsáhlejší semestrální seminární práce. Student si zvolí na začátku semestru z nabízených témat a vypracuje rozsáhlejší práci, která se týká modelové vesnice, města nebo spíše teoretické problematiky. Téma semestrální práce je možno také volně zvolit po konzultaci s vyučujícím. Semestrální seminární práce bude odevzdána vytištěná (+CD) ve 13 týdnu (zápočtovém). Témata seminární semestrální práce Česká republika VESNICE 1. Geneticko-morfologická charakteristika modelového vesnického sídla. (Historický vývoj sídla a následné změny horizontálního uspořádání.) 2. Rozmístění vesnických sídel modelového okresu v závislosti na počtu jejich obyvatel a na přírodních podmínkách. (Rozmístění početně různě velkých rurálních sídel v závislosti na terénní morfologii, nadmořské výšce, hydrologických podmínkách, zalesnění a dalších přírodních podmínkách.) 3. Typologie obydlí modelového vesnického sídla - charakteristika sídla podle délky obývání obydlí a jejich velikosti. (Rozmístění trvale a sezónně obývaných domů modelové vesnice a jejich klasifikace na jednogenerační a dvougenerační.) 4. Funkční klasifikace modelového vesnického sídla na základě demografická struktury na základě diferenciace obyvatelstva podle ekonomických znaků a prognóza dalšího vývoje v závislosti na ekonomickém vývoji zázemí. (Trvale bydlící obyvatelstvo v produktivním věku diferencované podle ekonomických sektorů, monofunkční nebo polyfunkční vesnické sídlo, předpokládaný vývoj.) 5. Stárnutí obyvatelstva modelového regionu. (Vyhodnocení cenzů 1991, 2001 a 2011 se zaměřením na věkovou strukturu obyvatelstva a proces stárnutí.) Česká republika MĚSTO 1. Stávající prostorová struktura modelového města (zóny, jádra) a prognóza dalšího vývoje. (Územní plán města, prostorová kvalitativní diferenciace předměstská zóna, obytné zóny členěné podle kvality bydlení, průmyslová zóna, zóna služeb, zóna s funkcí rekreační atd..) 2. Vývoj počtu obyvatelstva modelového města od roku.. v závislosti na ekonomických a politických podmínkách. (Příčiny změn počtu obyvatelstva v intercenzálních obdobích od roku..) 8
3. Modelové město a jeho detailní makropoloha a mikropoloha. (Podrobná geografická a topografická poloha městského sídla.) 4. Zippfovo pravidlo a jeho platnost na makroprostoru ČR popř. mezoprostoru kraje. (Ověření, do jaké míry se v souladu s pravidlem města modelového území přimykají k přímce probíhající pod úhlem 45 stupňů.) SVĚT 1. Vyhodnocení sídelního prostoru na Zemi. (Nerovnoměrné rozmístění měst a vztahy mezi rozmístěním sídel v závislostech na jejich zeměpisné šířce a nadmořské výšce, vzdálenosti od pobřeží světového oceánu a v závislostech na přírodních a ekonomických podmínkách.) 2. Proces urbanizace na Zemi. (Početní růst světových velkoměst a jejich rozmístění na naší planetě, stupeň urbanizace jednotlivých kontinentů, vznik megalopolis a ekumenopolis, proces ruralizace některých měst, důsledky urbanizace pro životní prostředí velkoměstského obyvatelstva, deurbanizační procesy.) 3. Klasifikace hlavních měst jednotlivých států a závislých území obydlených kontinentů podle počtu obyvatelstva, přímořské a vnitrozemské polohy a nadmořské výšky. (Tabelární přehled a kartografické vyjádření doplněné výkladem.) TEORETICKO-METODOLOGICKÉ A INFORMAČNÍ PRÁCE 1. Soupis odborných geografických prací věnujících se sídelní problematice České republiky, včetně elektronických informačních zdrojů a obhájených habilitačních a disertačních prací. Uspořádáno diferencovaně abecedně podle autorů a diferencovaně podle krajů ČR za období posledních deseti roků.) 2. Soupis odborných geografických prací věnujících se geodemografické problematice České republiky, včetně elektronických informačních zdrojů a obhájených habilitačních a disertačních prací. Uspořádáno diferencovaně abecedně podle autorů a diferencovaně podle krajů ČR za období posledních deseti roků.) 3. Geografie sídel výkladový slovník pro pracovníka v cestovním ruchu. (Soupis základních odborných termínů podle zadané literatury se stručným výkladem.) 4. Geodemografie výkladový slovník pro pracovníka v cestovním ruchu. (Soupis základních odborných termínů podle zadané literatury se stručným výkladem.) 5. Modelový atlas typových vesnických sídel ČR se stručnou charakteristikou. (S využitím leteckého snímkování, stávajících kartografických zpracování, odborné literatury a internetu vyhotovit dokumentační materiál s ukázkami silničních vesnic, ulicovek, silničních řadových vesnic, okrouhlic a lesních návesních vesnic, hromadných vesnic, řetězových kolonizačních vesnic, volných řetězových kolonizačních vesnic, řadových a normovaných sídel atd..) 6. Modelový atlas krajských měst ČR s jejich stručnou sídelně-geografickou charakteristikou jako základní informační materiál pro pracovníka CR. (Plány krajských měst s doprovodným textem zpracovaným podle odborné literatury, encyklopedií, turistických průvodců a internetu na základě jednotné osnovy umožňující jejich srovnání v tabelárním přehledu. Počet obyvatel, rozloha, nadmořská výška, rok založení, poloha v rámci ČR.) 9
Pokyny pro zpracování - Semestrální seminární práce budou doplněny tabelárními a kartografickými přílohami a soupisem použité literatury a pramenů. - Seminární semestrální práce budou odevzdány v tištěné podobě a na CD k zadanému datu. Struktura seminární práce. 1. strana: záhlaví nahoře - název katedry uprostřed strany - název seminární práce (zadaný úkol) - jméno, příjmení studenta, studijní obor dole na první straně - datum dokončení 2. strana: obsah seminární semestrální práce 3. další strany: úkol, cíl práce, metody zpracování 4. další strany: vlastní zpracování seminární práce, včetně závěru 5. další strany: soupis použité literatury a pramenů 6. tabelární, grafické, kartografické a fotografické přílohy Teze pro přípravu ke zkoušce 1. Vývoj geografie sídel 2. Předmět geografie sídel 3. Metody geografie sídel 4. Definice, sídelní jednotky, sídla 5. Přehled odborných geografických prací věnujících se sídelní problematice 6. Sídelní prostor planety Země a jeho geneze 7. Fázové společenské změny a jejich dopad na sídelní systém 8. Agrární období a jeho sídelní systém 9. Industriální období a jeho sídelní systém 10. Přechod do postindustriálního období a jeho vliv na sídelní systém 11. Vymezení vesnických sídel 12. Geneze vesnických sídel 13. Velikostní kategorie vesnických sídel 14. Funkční klasifikace neměstských sídel 15. Sídla přechodného charakteru 16. Městská sídla 17. Historický vývoj měst 18. Charakteristika a srovnání měst v různých regionech planety 19. Kritéria vymezování měst 20. Geografická a topografická poloha měst 21. Funkce měst 22. Prostorová struktura měst 23. Teorie prostorové struktury měst 24. Prostorová působnost města, sféry jeho vlivu 10
25. W. Christaller, G. Zippf, B. Malisz a jejich přínos pro rozvoj teorie a praxe sídelní geografie 26. Plán - půdorys města 27. Modely růstu 28. Zázemí měst 29. Výklad základních pojmů sídelní geografie 30. Informační zdroje, studijní literatura 31. Vývoj geografie obyvatelstva 32. Předmět geografie obyvatelstva 33. Informační demografické zdroje 34. Sídelní prostor a jeho vymezení 35. Struktura obyvatelstva 36. Dynamika obyvatelstva 37. Struktura a dynamika obyvatelstva ČR ve srovnání s Evropou 38. Demografická charakteristika jednotlivých světadílů 39. Urbanizační proces, globální problémy obyvatelstva 40. Populační teorie, populační politika 41. Hlavní města států světa 11
Vývoj vědního oboru geografie obyvatelstva (geodemografie) a geografie sídel Předmět studia geografie obyvatelstva (geodemografie) Definice, sídelní jednotky, sídla, metody geografie sídel Vývoj vědního oboru geografie Geografie, patřící mezi nejstarší vědní obory, je vědou o krajinné (geografické) sféře planety Země. Naše planeta je tvořena z koncentricky uspořádaných vrstev, které jsou vzájemně propojené svými vztahy. Ve své propojenosti tak tvoří geosféra celostní systém tvořený průnikem fyzicko-geografické sféry (přírodní) a humánní sféry (socioekonomické). Předmětem geografie jsou zákonitosti vzniku, vývoje, stavby a fungování krajinné sféry. Při jejím zkoumání geografie uplatňuje dvě hlediska: prostorovost - při níž používá regionální anebo strukturální princip syntetičnost - při níž se zkoumají horizontální anebo vertikální vzájemné vztahy Abychom správně pochopili současné komplexní pojetí geografie a její význam, je třeba ve stručnosti prezentovat její vývoj. Geografie vznikla z praktických potřeb člověka poznat krajinu, v níž žije a vyzkoumat možnosti jejího ekonomického využití. Nejstarší poznatky vznikly ve starověkém Egyptě a Mezopotámii, odkud je převzali a dále rozvinuli v antickém Řecku. Soustavu prvních geografických poznatků najdeme v dílech Erathostena, Ptolemaia a Strabóna. Řekové již tehdy v prostoru poznaného světa upozorňovali na nutnost zkoumání odlišností geografických objektů. Na řeckou geografii navázali Arabové, ale o renesanci geografie můžeme hovořit až od 15. století. Přes odpor katolické církve znovu převládl názor, že naše planeta má tvar koule a je součástí Sluneční soustavy. V důsledku toho bylo možno uskutečnit objevné plavby a největší geografické objevy, které ovlivnily společenský vývoj až do dnešních dnů. Násilná christianizace obyvatelstva Nového světa, vznik koloniální soustavy, zformování světových obchodních cest a světových obchodních vztahů by nebyly možné bez geografických poznatků. Tyto měly v té době především popisný charakter. Rozvoj geografie, který si vyžádala společenská praxe, znamenal také rozvoj kartografie. Mapa se stala do dnešních dnů základním informačním geografickým prostředkem, kterému je možno rozumět bez překonávání jazykových bariér. Nastupující industriální období si svými společenskými požadavky vynutilo změnu geografických přístupů. 12
Geografie přestává být popisnou vědou, protože nutnost si žádala studium specifických přírodních podmínek pro potřeby praxe. Toto nebylo možné bez komplexnějšího studia symbiotické propojenosti mezi přírodní a společenskou složkou krajiny. V industriálním období se pro rozvoj společnosti prvořadými staly nerostné bohatství, počet obyvatel a úroveň průmyslu, zemědělství a dopravy. Geografie industriálního období tak prodělala: svoji vnitřní diferenciaci do dílčích fyzicko-geografických a humánních geografických disciplín, které studují detailně jednotlivé složky krajinné sféry vzrostl význam člověka jako významného činitele v krajině, tvůrce a spotřebitele materiálních hodnot, což znamenalo rozvoj humánní geografie skončilo poznávání tzv. bílých míst na mapě světa a nastoupilo komplexní studium segmentů krajinné sféry (regionů), což znamenalo rozvoj regionální geografie Současná geografie nastupujícího postindustriálního období se stále více zaměřuje na řešení úloh, které před ni staví společenská praxe. Zabývá se nejen problémy životního prostředí, řeší otázky trvale udržitelného rozvoje společnosti, ale studuje také záležitosti noosféry a zabývá se podmínkami rozvoje lidských zdrojů. Úroveň lidských zdrojů je určována nejen vzdělanostní úrovní jedince, ale mezi významné hodnoty patří i jeho zdravotní stav. Důvodem takové kvalitativní změny je to, že v postindustriální společnosti nové hodnoty vznikají především kreativní silou lidského mozku. A to na rozdíl od industriální epochy, kdy hybnou silou společenského rozvoje bylo nerostné bohatství, velikost území, počet obyvatel, strategicky významná poloha a úroveň národní ekonomiky. Globální ekonomika, informační propojenost a technický rozvoj daly současné geografii vznik třem vědeckým směrům: prostorový směr, který se soustřeďuje na studium prostorových aspektů vzniku, vývoje a vzájemným vztahů geografických prvků. Studuje symbiotické vztahy mezi přírodním a společenským prostředím dané pohyby lidí a toky surovin, produktů, energií a informací. ekologicko-environmentální směr, který řeší prostorové vzájemné vtahy mezi hospodařící společností a přírodou regionální směr, který se věnuje komplexnímu studiu vyčleněných segmentů krajinné sféry Můžeme tedy říci, že na základě historického vývoje lidské společnosti a vlivem potřeb společenské praxe se vytvořila dnešní geografie, která leží na pomezí věd přírodních a společenských a je tedy v podstatě tvořena průnikem věd přírodních, společenských a technických. Současný význam geografie vyplývá z jejich třech funkcí: teoretické - poznávací praktické - aplikační vzdělávací školské, kdy vědecké poznatky a závěry vyplývající z aplikace těchto poznatků ve společenské praxi jsou transformovány do didaktického systému učiva geografie. Geografické učivo, vzhledem k věkovým zvláštnostem žáků a studentů, plní trojí funkci: 13
- informační - vzdělávací - formativní - výchovnou - aplikační Vývoj geografie sídel. Mezi vývojově nejstarší ekonomicko-geografické disciplíny patří geografie sídel. S ohledem na její společenský a praktický význam je možno ji zařadit mezi základní disciplíny humánní geografie. Významu a délce rozvoje odpovídá také velké množství odborné literatury a zpracovaných studií, které vycházely a vycházejí z odborných geografických pracovišť. Popis sídel byl zahrnut v nejstarších materiálech starověkých a středověkých autorů, včetně různých dobyvatelů, obchodníků a cestovatelů. Můžeme se z nich obvykle dozvědět o poloze sídel v krajině, jejich velikosti, vzhledu a tvaru, stavebním materiálu domů, systémech opevnění, tržištích, stavbách náboženského charakteru a počtu obyvatelstva v nich žijícího. Již z tohoto výčtu vyplývá historicky vzniklý úzký vztah ke geografii obyvatelstva a dalším disciplínám humánní a fyzické geografie. Koncem 19. století, kdy došlo k postupné diferenciaci geografie, se jako samostatná geografická vědní disciplína zformovala také geografie sídel. Zhruba do 90. let předminulého století byla při studiu sídel pozornost autorů zaměřena především na polohu sídla, jeho velikost a počet obyvatelstva. Z důvodů hospodářských (např. daně, možnost obchodu), vojenských (např. počet zde žijících mužů schopných vojenské služby, charakter opevnění) a dalších (např. církevní středisko, univerzitní studium) převažoval praktický charakter prací. S rozvojem industriálního období, které přinášelo nejen výrazné změny hospodářské, ale také politické došlo k rozvoji vzdělanosti a věd. Geografie se transformovala z vědy popisné na vědu explikující. Geografie sídel se postupně rozdělila na geografii měst a geografii venkovských sídel. Od prakticky prostého popisu sídel, přes geneticko-morfologické přístupy, převahu převážně monografických studií měst, studií funkcí sídel různé velikosti, znamenalo zavedení matematicko-statistických metod, aplikace systémového přístupu a užívání výpočetní techniky a DPZ plnění nových převážně praktických a prognostických zadání pro společenskou praxi. Geografie sídel, kromě nesporně nejužších kontaktů s geografií obyvatelstva a demografií, využívá výzkumných metod a terminologie urbanizmu, územního plánování, plánování regionálního ekonomického rozvoje a poznatků fyzické geografie. Znalosti z fyzické geografie jsou důležité zejména při vysvětlování základních znalostí vývoje, rozmístění a polohy sídel. Ještě větší význam má spolupráce s ostatními disciplínami humánní geografie, protože právě v sídlech je koncentrována převážná část ekonomické činnosti obyvatelstva. Význam je v tomto směru dán také historické geografii, zvláště při studiu rozmístění sídel v minulosti, studiu změn jejich funkcí a vzájemných vazeb s prostředím. 14
Z ostatních věd využívá geografie sídel také poznatků z demografie, sociologie a historie. Mnoho důležitých faktů poskytuje historie hospodářství, kultury, společenského rozvoje a etnografie. Odlišnost geografie sídel od ostatních věd zabývajících se sídly je v odlišném vymezení předmětu studia, hlavních úkolů a důsledným uplatněním prostorových aspektů výzkumů. Sídelní problematikou se zabýval zakladatel antropogeografie Němec F. Ratzel (1844-1904), který upřednostňuje při studiu geneze sídel význam polohy a její vliv na fyziognomii sídla. Vliv etnické příslušnosti (Keltové, Germáni, Římané, Finové a Slované) na formu sídel studoval v závěru 19. století německý historik A. Meitzen. Historickým předělem v geografii sídel se počátkem 20. století staly práce F. Richthofena, které přinášely poznatky z různých oblastí světa, především z Číny. Z počátku minulého století pocházejí také práce R. Gradmanna, a O Schlüttera, který dospěl k závěrům o tom, že sídelní geografie má kromě popisu sídla ukázat na možnost, jak člověk v daném prostoru využívá přírodní složku ke své potřebě. Začlenil tak sídlo mezi významné složky krajiny. Německá geografická škola přispěla zejména ke studiu geneze a morfologie sídel a němečtí geografové (H. Dörries, W Geisler a K. Hassert) ovlivnili významně vývoj této geografické disciplíny v první třetině minulého století. Ve třicátých letech minulého století se objevila práce W. Christallera, který se zabýval prostorovými a ekonomickými vazbami a jejich vlivem na prostorové rozmístění sídel. Teorii centrálních míst prezentoval na modelu sídelní sítě Bavorska. Mezi jeho pokračovatele je možno počítat Němce W. Lösche a povalečnou generaci sídelních geografů z německy hovořících zemí. Mezi tyto lze zařadit K. Boeslera, O. Boustedta, R. Klöppera, H. Meynena, G. Niemeirera, G. Schwarze a další z německých, švýcarských a rakouských geografů. Závěrem 19. století vznikla vlivem Paula Vidal de la Blanche francouzská sídelněgeografická škola upřednostňující analýzu sídel ve vztahu k širšímu zázemí. V třicátých letech ve Francii vznikly nejen zajímavé monografie měst, ale probíhal i výzkum zákonitostí prostorového rozmístění sídel francouzského venkova. Studium venkovských sídel se rozvinulo zejména v období, kdy v čele Komise IGU pro studium venkovských sídel stal A. Demangeon. Podařilo se mu rozvinout výzkum venkovských sídel prakticky v celosvětovém měřítku, což přinášelo nejen praktické výsledky, ale mělo velký vliv na rozvoj teorie sídelní geografie. Počátkem 50. let minulého století se do čela formujícího se ekologického směru v geografii sídel postavil M. Sorre. Průmyslová revoluce, která začala na Britských ostrovech, přinesla nejen místní rozvoj průmyslu, ale i příliv obyvatelstva do měst, což znamenalo mnoho problémů, k jejichž řešení přispěla rozvíjející se sídelní geografie. Úbytek zemědělské půdy vlivem rychle rostoucích měst vedl ke studiu využití půd (land-use). Druhý impuls rozvoje sídelní geografie přinesla ve Velké Británii druhá světová válka, která znamenala vážné zničení bytového fondu nejen Londýna, ale i dalších průmyslových měst. Preferovány byly studie zaměřené na výstavbu a rozvoj měst a krajiny. Francouzská a německá sídelně-geografická škola ovlivnila rozvoj sídelní geografie v Polsku. Po druhé světové válce, také vlivem obnovy destrukcí války zcela sídelního systému, byl vypracován program výzkumu sídelní krajiny a obnovy měst. O rozvoj teorie a praxe se zasloužil především K. Dziewoński. 15
Obdobná poválečná situace byla v tehdejším Sovětském svazu. Sovětskou geografickou školu založil N. N. Baranskij a dále rozvinul J. G. Sauškin a I. M. Majergojz. Sovětská geografická škola přispěla k rozvoji teorie a praxe studiemi zaměřenými na problematiku městských funkcí a položila základy systémového přístupu v geografii. Nejvíce se o to zasloužili V. Pokšiševskij, B. Chorev, J. Pivovarov a další. Specifický způsob kolonizace současného území USA směroval objekt zkoumání americké sídelní geografie k osídlování venkova a následně k specifickému rozvoji měst. Ve spolupráci se sociology vznikaly nové koncepce týkající se akčních rozvojových jader, sociální diferenciace městských sídel a rozvoji terciéru ve městech. Američtí geografové obohatili sídelní geografii např. o teorii funkční prostorové struktury a přispěli k užívání matematicko-statistických metod a modelování. V současné době převažují studie přispívající k rozvoji ekonomické a komerční praxe. Kromě studia vlastního území se zasloužili o poznání sídelní problematiky jiných zemí a oblastí. V asijských zemích je díky výstavbě částí měst geografie sídel nejvíce rozvinuta v Japonsku, a zemích tzv. asijských tygrů. Výstavba v ropných zemích Blízkého východu vychází ze zajímavých architektonických studií. V Latinské Americe je geografie sídel rozvinuta zejména v Brazílii. Ještě před vznikem Československa mezi významné studie evropského významu patřila práce V. Dvorského o poloze českých měst a malých horských sídlech. V meziválečném období se sídelní problematikou zabývali v tehdejším Československu J. Pohl, F. Koláček, F. Říkovský, J. Hromádka, J. Král a další. Po druhé světové válce se prosadil funkcionálně-strukturální směr v geografii sídel, který pojímá sídla jako socio-geografické jevy, které formují jednak ekonomické poměry místa a jednak jeho přírodní podmínky. V odborných pracích se objevují ve větší míře matematickostatistické a matematicko-kartografické metody, které doplňují dosud spíše užívané historicko-geografické metody. V závěru století přibývá studií analyzujících sídelní strukturu ve vztahu k regionální struktuře širšího zázemí. Existuje velké množství prací českých a slovenských geografů, kteří se sídly zabývali. Řešili velké množství praktických úkolů, přispěli k rozvoji teorie a mnozí jako vysokoškolští pedagogové vychovali další generace sídelních geografů. Mezi nejvýznamnější slovenské a české je možno zařadit např. J. Verešíka, K. Ivaničku, A. Bezáka, O. Bašovského, V. Barana, C. Votrubce, B. Novákovou, M. Hampla a další. Předmět geografie sídel. Existuje celá řada různých definic, které odrážejí přístupy a pojetí různých odborníků a zástupců různých národních škol. Mnozí považují geografii sídel spolu s geografií obyvatelstva za jednu disciplinu humánní geografie. 16
V polské a sovětské odborné literatuře najdeme i přístupy (R. Kabo, Kielczewska-Zalewska), které uvádějí geografii obyvatelstva a sídel spolu s fyzickou, humánní a regionální geografií za samostatnou část geografie, tzv. geografii člověka. Výstižně předmět studia sídelní geografie definují V. Baran a O. Bašovský. Podle nich geografie sídel zkoumá z časoprostorového aspektu strukturu, vzájemné vztahy a specifické zvláštnosti sídel. Uvádějí, že cílem sídelní geografie je na základě hluboké a všestranné analýzy sídelní struktury předložit náměty, koncepce a metody, kterými je možno dosáhnout co nejúčelnější strukturu sídel a sídelní sítě, co nejúčelnější rozložení sídel s ohledem na rozmístění ekonomických aktivit a co nejoptimálnějšího využití přírodního prostředí, ve kterém pracují a žijí lidé. Definice geografie sídel, sídelní jednotky, sídla, metody geografie sídel Definice Geografie sídel se zabývá studiem prostorových aspektů forem, struktury, funkcí a specifických zvláštností sídelních jevů. Zkoumá permanentně působící symbioticky propojené, ale s odlišnou okamžitou dynamikou působící složky, a to: materiální formy sídla jeho obyvatelstvo. Sídelní jednotky, sídla Sídelní jevy jsou materiální formy vznikající na místech trvalého nebo dočasného pobytu člověka. Tyto materiální formy jsou lidmi k pobytu větší nebo menší měrou přizpůsobovány a mají velmi rozmanitou podobu. Patří k nim nejrůznější druhy sídelních jednotek - obydlí, a to od velmi jednoduchých (např. jeskyně), až po značně diferencované (např. mnohobytové víceúčelové domy). Pro označení skupin obydlí existuje celá řada různých termínů: samota vesnice osada městys město Každý z nich současně vyjadřuje i dané kvalitativní ohodnocení. Všechny můžeme souhrnně označit termínem sídlo. Z geografického hlediska považujeme za sídlo každé obydlené místo, včetně příslušných doplňkových ploch bezprostředně funkčně spojených s obydlími. 17
Sídlo je tedy značně složitým geografickým objektem, který vytváří ucelený kompaktní areál aktivity obyvatelstva, který poskytuje tomuto obyvatelstvu nutné podmínky pro život, práci a odpočinek. Každé sídlo je současně elementárním prvkem určitého sídelního systému se specifickou a zcela originální sídelní strukturou. Sídelní systém je souborem sídel určitého regionu, který je propojen vzájemně mezisídelními vazbami a je tvořen sídly různé velikosti, funkce a typu. Metody geografie sídel, praktické úkoly Vztahy mezi sídly daného systému mají nejrůznější intenzitu, hierarchii a povahu. Vztahy mezi sídly daného systému mají různou povahu, např.: administrativní dopravní pracovní Mají také rozdílnou hierarchii a intenzitu. Hlavním úkolem praxe geografie sídel je poznání struktury a rozmístění sídelních jevů na zemském povrchu nebo jeho části a objevení zákonitostí tohoto rozmístění. Využití těchto poznatků přispívá k formování takové struktury osídlení, která spojuje možnosti dokonalého využití podmínek geografického prostředí s realizací ekonomických a sociálních potřeb společnosti. Geografie sídel, kromě nesporně nejužších kontaktů s geografií obyvatelstva a demografií, využívá výzkumných metod a terminologie urbanizmu, územního plánování, plánování regionálního ekonomického rozvoje a poznatků fyzické geografie. Mezi fundamentální metody geografie sídel patří: historická metoda metoda terénního výzkumu komparativní metoda ekonomicko-kartografická metoda matematicko-statistická metoda metody modelování V současné době, kromě problémů vyplývající z akcelerace urbanizačních procesů a důsledků demografické revoluce probíhající v ekonomicky méně rozvinuté převážné části planety Země, se sídelní geografové tradičně věnují monografickému zpracování sídel, funkční klasifikaci a geneticko-morfologickým charakteristikám sídel. Nezanedbatelné je množství studií řešících optimální rozmístění výrobních, bytových a rekreačních aktivit obyvatelstva, studií šetřících symbiotické vztahy mezi určitými sídly různé hierarchické úrovně, vazby mezi sídly a širším zázemím, transformaci sídel a formování optimálně funkčních sídelních systémů. V podstatě můžeme praktickou problematiku řešenou současnou geografií sídel shrnout do několika základních tematických okruhů: 18
studium územní struktury osídlení a poznání základních mezisídelních vztahů, funkcí a hierarchie sídel studium měst se zaměřením na charakter jejich ekonomické základny, funkce a vzájemného uspořádání studium vztahů mezi městem a jeho zázemím poznání specifických rysů urbanizace studium transformace venkovských sídel v souvislosti se změnami jejich ekonomické základny a funkce studium struktury jednotlivých sídel a poznání vztahů mezi jejich dílčími složkami propracování dílčích metod analýzy sídelních jevů a procesů využití výsledků sídelně-geografických výzkumů pro potřeby praxe a prognózování dalšího vývoje sídelních systémů Cvičení číslo 1 Soupis odborných geografických prací věnujících se sídelní problematice Úkol: a) Zpracujte soupis odborných geodemografických a sídelně-geografických prací autorů uvedených jmenovitě ve výše zařazené kapitole. (Možno vhodně využít učebních textů BARAN, V., BAŠOVSKÝ, O. (1998): Geografia sídel. Vysokoškolské skriptá, FPV UMB Banská Bystrica, s. 170, ISBN 80-8055-182-0 a elektronických informačních zdrojů.) b) Podle elektronických informačních zdrojů zpracujte soupis významnějších publikovaných odborných geodemografických a sídelně-geografických studií (monografií) týkajících se obyvatelstva a sídelních poměrů České republiky za období posledních pěti roků. c) Zpracujte soupis významnějších odborných geodemografických a sídelně-geografických časopiseckých článků týkajících se České republiky uveřejněných za posledních pět roků v geografických periodikách, včetně elektronických informačních zdrojů. 19
Sídelní prostor planety Země a jeho geneze Fázové společenské změny Diferenciace společenského vývoje, období a jejich charakteristika Agrární období Industriální období Přechod do postindustriálního období Původ člověka Původ člověka klademe do východní Afriky, odkud se postupně šířil na další kontinenty. Po pevninských mostech z Asie proniklo lidstvo do Austrálie a v ledových dobách, při poklesu hladiny světového oceánu, přes Beringovu úžinu do Severní Ameriky. Odtud se šířil postupně na jih amerického kontinentu. Existují i teorie o průniku člověka přes Oceánii na západní pobřeží Jižní Ameriky. Sídelní prostor ekumena, subekumena, anekumena Ekumenou nazýváme území, které je od nepaměti trvale osídlené. Subekumenou označujeme území, které je osídleno přechodně. Trvale neobydlené prostory na naší planetě tvoří anekumenu. Sídelní prostor je území osídlené současným člověkem. Areál sídelního prostoru. Areál sídelního prostoru nelze vymezit ostrou nepřetržitou hranicí. Hlavními důvody jsou vyloučení ploch moří a oceánů ze sídelního prostoru, nestejnorodost osídlení a nízká hustota sídel v subekumeně. Člověk dosud nevyužil jako sídelního prostoru rozlohu souše. Limitujícími hranicemi rozšíření ekumeny jsou i hranice polárních oblastí, vysokohorských oblastí a hranice suchých oblastí. Neuvažujeme-li vědeckovýzkumné stanice v polárních regionech poněvadž nemají vlastní ekonomickou základnu v oblasti výskytu zasahuje ekumena do vyšších zeměpisných šířek dále na severní polokouli, např. inuitská sídla Gróňanů nebo hornické osady na Špicberkách. Na jižní polokouli zasahují ostrůvky sídelního prostoru nejjižněji na ostrově Jižní Georgie a na Ohňové zemi. Na rozdíl od jižní polokoule, na níž i ve větších vzdálenostech od pólů nemůžeme vést delší souvislou hranici sídelního prostoru, lze na severní polokouli tuto hranici orientačně vymezit. Místní podmínky, např. oceánské proudy nebo hranice ledových ker, způsobují rozpětí kolem 20