OBNOVA MYSLI JIÍ KOTRLA. (Praha, listopad 2002)

OBNOVA MYSLI JIÍ KOTRLA (Praha, listopad 2002) Bh mi dnes položil na srdce urité vyuování a já se modlím, aby Boží Duch toto vyuování každému z nás obživil a aby Pán ke každému z nás prorokoval. Vím, že Boží Duch pijde a dá nám svoje slovo. Ješt než zaneme, rád bych se pomodlil, protože nemám žádnou osobní ctižádost, ale toužím, aby se Hospodin skrze m zjevil, tak jak potebuje, a tímto Mu chci dát prostor. Pane, Hospodine, Hlavo církve, toužím po tom, abys ke své církvi dnes mluvil. Toužím po tom, abys každou její potebu slavn naplnil v Kristu Ježíši. Tam, kde je poteba narovnat nohu, abys ji narovnal, a tam, kde je teba vykroit, abys dal vykroit. Tam, kde je poteba zmnit uvažování, abys dal svtlo, abys otevel mysl. Haleluja! Otevi naši mysl, Pane, abychom byli ve svých myslích schopni uinit opravdové pokání z vcí, které dláme, na které myslíme, ve kterých chodíme. Pane, Ty jsi veliký a slavný, Ty jsi láskyplný Bh. Ped Tebou se skláníme a po Tvém doteku toužíme. Toužíme po doteku, který dokáže zastavit krvácení. Po doteku, který dokáže zastavit to, co probíhalo dlouhou dobu a nikdo si s tím nevdl rady. Pane, v Tob je moc, a my k Tob picházíme jako k mocnému Kristu, k Mesiáši, abys Ty sám naplnil každou naši potebu slavn v Kristu Ježíši. Haleluja! Chválíme Tvé jméno a vyvyšujeme T. Pane, bo hráze v našem uvažování, v našich myslích. V uvažování o Tob, o Tvém jednání, o tom, jaký jsi, o nás samotných. Pane, zbo ty hráze, abychom vidli sami sebe, Tebe i ty kolem nás Tvýma oima, nezkreslen a podle pravdy, protože pravda vysvobozuje. Amen. Podívejme se spolen do II. epištoly Korintským do 4. kapitoly. Pavel tady popisuje, jak satan pracuje v lidech, aby nemohli pijmout to, co pro n Bh má. II. Korintským 4:4: V nichž Bh svta tohoto oslepil mysli, totiž v nevrných, aby se jim nezasvítilo svtlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží. Bh tohoto svta oslepuje mysl lovka, tak aby nebyl schopen vidt Boží slávu, Boží evangelium. To je jeden z jeho hlavních úkol 1

chodit a oslepovat mysl lidí, aby nevidli, jaká sláva je v Božím evangeliu. Vezmme si napíklad slovo vící. Když ho vyslovíme ped lovkem, který nikdy nebyl v žádné církvi, tak si vtšinou pedstaví kostel. Nebo si pedstaví njakého starého, hloupého lovka, který nemá dostatek intelektu, a proto si musí pomáhat pohádkou o Bohu. Vící je pro nj osobou, která ztratila zdravý rozum; nkým, kdo k životu potebuje berliku; je to pro nj prost ubožák. A pitom naprostý opak je pravdou. Kdyby jen ten lovk vidl, jaká sláva v tom je, být vící! Znamená to mít nejvtší bohatství na tomto svt. Je to vbec ta nejdležitjší vc, jakou kdy lovk mže v život potebovat. Znamená to být in, být na té správné stran, jít správným smrem, mít smysl života. A pesto vidíte, jak satan oslepil mysl lovka, aby si pod tím, co je tak vzácné, pedstavoval nco ubohého, nco, co nestojí ani za e. A práv to je satanovo dílo, které v lidech koná, aby jim zakryl a zastel to, co je slavné a vzácné, a uinil z toho vc, kterou nemá smysl se zabývat. Bh lovku íká: V v evangelium, v v Ježíše Krista, a budeš spasen. Ale lovk se zastenou myslí si pod tím pedstavuje naprostou hloupost. íká si: K emu to je? Pro bych ml být vící? Satan tímto zpsobem nepracuje jen v nevících, ale i ve vících. Zmínný verš z II. Korintským bych v této souvislosti obmnil asi takto: Bh tohoto svta omezil mysl vících, aby v Bohu nemohli jít dál. Když už uvili, tak aby alespo nemohli jít dál. Aby nemohli pokraovat v cest života až na místo, kde je Bh chce mít. Tam, kde Bh uril cíl pro každého z nás, abychom v Bohu došli naplnní a využití Boží milosti, která je lovku dána. Satan nám brání v tom, abychom došli na místo, které pro nás Bh má, a pracuje práv v naší mysli. Skrze rzná uení a náboženství omezuje mysl vících, aby nemohli jít dál a nemohli v Bohu pokraovat až do svatyn svatých. A proto vidíme tolik lidí, kteí sice uvili, ale zastavili se na zaátku. Mají totiž omezenou mysl a nevdí, kam dál jít. Bh tohoto svta v nich vykonal svoje dílo. Nemysleme si, že my jsme tomu unikli. Denn se o tom pesvdujeme. Když nás Bh s ním konfrontuje, když se ve svém život stetáváme s Jeho jednáním, vidíme, že naše mysl je omezená. Omezená v chápání Boha. I to, co pro nás Bh zamýšlel jako dobrou vc, vnímáme jako špatnou a nejsme schopni se pes to penést. Proto dnes Bh chce i skrze toto vyuování pracovat na našich myslích. V epištole ímanm 12:2 se íká:... promtež se obnovením mysli své... Tento verš m pokaždé znovu ohromí, protože íká, že se mohu 2

promnit, že mohu být jiný, než jaký jsem se narodil, jiný, než jakými geny jsem byl peduren. Mohu se promnit! Kolikrát íkáme: Já se nezmním. Už jsem takový. A pesto Boží Slovo íká: A nepipodobujte se svtu tomuto, ale promtež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vle Boží dobrá, libá a dokonalá. Citovaný verš pro nás skýtá obrovský potenciál. Skrze obnovu mysli mžeme ve svých životech docílit obrovských zmn. Proto Bh zaíná svoji práci v naší mysli. Zaíná práv v ní, protože tam se nachází koen všeho. A nedivme se, že bh tohoto svta to ví také. Proto na ní i on pracuje. Lidská mysl je pole, na kterém se vede neustálý boj. A práv toto pole rozhoduje o tom, jací jsme. Proto Bh mluví o pokání. Svt ne vždy slovu pokání rozumí a nkdy mu ani vící nerozumí správn. Když Jan Ktitel zaal kázat, íkal: Pokání ite, nebo piblížilo se království nebeské! (Matouš 3:2). Stejnými slovy zaal i Ježíš. Pokání ite: nebo se piblížilo království nebeské. (Matouš 4:17). Když ale eknete nkomu ve svt: ite pokání, tak si to asto splete se slovem pykání. Nejen nevící, ale asto i my vící v pokání nkdy vidíme pykání. Máme pocit, že si musíme nco odpykat. Jako by to byl njaký trest; jako bychom se ním museli vykoupit. To je zjevn katolický vliv, který se vkradl do církve snaha vykoupit se, zasloužit si odpuštní napíklad odíkáváním modliteb nebo tak podobn. Znovu je tu vidt, že se jedná o práci toho zlého, který slovo pokání pevrátil, abychom mu nerozumli. Vlastn ani nevím, z eho eské slovo pokání vzniklo. Nevidím v nm totiž žádnou souvislost s významem slova, které je v pvodním eckém jazyce. V etin to slovo zní metanoia, kde noia znamená mysl, intelekt, pochopení, chápání vcí. Slovo pokání má tedy pímý vztah k mysli lovka. Když se ekm kázalo pokání v jejich vlastním jazyce, velmi dobe mu rozumli. V tom slov totiž slyšeli: Zmte své myšlení o sob, protože se nco bude mnit, bude se mnit vláda nad tímto svtem a váš zpsob života by vás pivedl do pekla. Je teba zmnit pemýšlení o tom, co práv dláte. Pestat to nazývat dobrým, a nazvat to zlým. Boží kralování totiž všechny tlesné vci smete. Rozumjme tomu tedy dobe. Metanoia by se dalo vyložit jako pehození výhybky na kolejích naší mysli. Znamená to opravdu zaít myslet jinak, dát vcem jinou nálepku. Pokud jsem do této chvíle kradl a Kristus ke mn pijde se slovy: i pokání, v první chvíli to pro m znamená, že si ve své mysli uvdomím, že krást není dobré. Dosud sis možná myslel, že to není tak zlé, že t 3

nikdo nechytne. Ale pichází Boží království a i kdybys na zemi unikl, Boží spravedlnosti neunikneš. A proto i pokání! Zm na tuto vc názor. V Božím Slov teme o pokání z mrtvých skutk. lovk si asto myslí, že jeho skutky jsou dobré, a proto je dlá. Ale když pijde Bh, ekne mu: i pokání a dej tm skutkm nálepku mrtvé, špatné. Zani je považovat za nco, co ti pináší zkázu, soud a odsouzení. Vždy víš, že takové vci v Božím království neobstojí. Toto je tedy pravý význam slova pokání. lovk je totiž schopen pestat nco dlat, ale stále si myslet, že ta vc je dobrá. To není pokání. Takový lovk si pouze odepel nco, co v jeho mysli neustále pokrauje, co se dále vyvíjí a po ase se stejn projeví. Pokud tedy vidíme, že pokání má pímý vztah k naší mysli, vidíme také, pro u nj Bh zaíná. Vidíme, pro první vcí, kterou Kristus kázal bylo: Zm mysl! Zm pemýšlení o sob a o tom, co dláš, protože se blíží Boží vláda. Ve Zjevení 2:5 se píše: Protož pomni, odkud jsi vypadl, a i pokání, a první skutky. Pakli toho nebude, pijdu na tebe rychle a pohnu svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání initi. U pokání oekáváme zmnu chování, zmnu života. Boží Slovo také skrze Jana Ktitele íká: Protož neste ovoce hodné pokání. (Matouš 3:8) Víte, k Janovu ktu picházelo i mnoho farize a zákoník, ale on u nich nevidl žádnou zmnu. Proto jim kázal, že nestaí jenom init pokání, ale že je teba nést ovoce pokání. Pokání se musí projevit ve vašich skutcích. Nestaí jenom zmnit mysl, zmnit její nastavení. Nestaí jenom dát jinou hodnotu vcem, které dláme. Ale je teba podle toho i chodit a žít. To je ovoce pokání. i pokání a první skutky. Bh v tomto oddíle mluví k církvi. íká: Zm názor na to, cos dlal. Zm na to svj pohled. A až to udláš, i první skutky. Skutkm vždycky musí pedcházet pokání. Bh chce, abychom zaali ve své mysli, abychom vcem piadili správnou hodnotu a pak podle toho zaali chodit. To je ovoce pokání. Pokání je velice vzácná vc. Je v nm obrovská sláva. Je to Boží milost. Zmnit mysl není samo o sob v moci lovka. Bh nám k tomu musí dát svoji milost. Nkdy, když slyšíme o pokání, máme pocit, že nás Bh honí a chce nás potrestat za to, že nemáme promnnou mysl. Ale Boží pokání je ve skutenosti milost. Když z kazatelny slyšíme slova: ite pokání, je to veliká a vzácná vc. Je to veliká sláva, že nám to Bh vbec íká a že nám k tomu dává milost. 4

Ve II. epištole Timoteovi 2:25 teme: Kterýž by v tichosti vyuoval ty, kteíž se protiví, zda by nkdy dal jim Bh pokání ku poznání pravdy. Kéž by jim Bh dal pokání k poznání pravdy, aby se vymanili z áblovy pasti. Pokání je skuten k poznání pravdy. Bh obnovuje a mní naši mysl skrze pokání, abychom byli schopni poznat pravdu. Pokání je veliká Boží milost. Když Bh vybízí k pokání, s radostí bychom ho mli pijmout, pijmout to, co nám v nm dává. Bh nám totiž v pokání dává poznat pravdu a ta pravda nás vysvobodí. Pokání je tedy k poznání pravdy. Platí to ale i naopak. Pokud nebudeme obnovovat a mnit svoji mysl, nepoznáme pravdu a nebudeme osvobozeni. Je to takhle jednoduché. Jestliže neobnovíme svoji mysl, nebudeme promnni. Jestliže nebudeme init pokání, nebudeme skrze pravdu vysvobozeni. Pokud tedy nezmníme svoje uvažování o nás samých, o Bohu, o rzných vcech, zstaneme stejní, jací jsme. Je teba, pokud jsem dlal nco špatného, abych pestal íkat, že je to dobrá vc, ale uznal, že je to špatná vc, že je to mrtvý skutek, a abych se od nj odvrátil. V I. Petrov 1:13 se píše: Protož pepášíce bedra mysli své, a stízlivi jsouce, dokonale doufejte v té milosti, kteráž vám dána bude pi zjevení Ježíše Krista. Máme pepásat bedra své mysli. Bedra totiž pedstavují mysl. Pepásejte bedra mysli své se zde píše proto, že bh tohoto svta pracuje na mysli lovka. Mysl lovka je pole, kde mže dojít k promn lovka v ábla. Proto je teba pepásat bedra své mysli. ím si je máme pepásat? Pravdou. Tak jak se píše v epištole Efezským 6:14: Stjtež tedy, majíce podpásaná bedra svá pravdou, a obleeni jsouce v pancí spravedlnosti. Pravda je schopna udržet naši mysl ve stavu, kde s námi Bh mže jednat. Haleluja! Mysl je tedy opásaná, upevnná Boží pravdou. Na shromáždní se scházíme proto, abychom se upevovali a ubezpeovali v pravd. Proto, aby se naše mysl neklátila doleva nebo doprava, ale aby byla upevnna v pravd, aby na nás vládce tohoto svta nemohl skrze naši mysl. Aby pravda byla naší ochranou. Jak už jsem ekl na zaátku, vidím, že Boží lid je díky rzným uením a chybným výkladm Bible omezen ve své mysli, co se týe chápání Boha. A velmi m to trápí, protože to vidím na mnoha lidech. Tito lidé nechápou, co jim Bh chce íct, protože jim nkdo omezil mysl. Nevidí to dobré, co jim Bh chce do života dát. A tak ze shromáždní odcházejí 5

smutní a zarmoucení, jako ten bohatý mládenec. Ani on nepochopil, co mu Bh nabízel, nepochopil, co je dražší jeho majetek, nebo to, co mže obdržet od Boha. Odešel od Ježíše smutný, protože ml skrze spolenost, skrze církev, do které chodil, omezenou mysl. Tak i my nkdy odcházíme od Ježíše smutní, protože jsme nepochopili, co nám chtl íct. Naše mysl byla omezená. Bh nám nechtl vzít, ale dát. Rád bych uvedl nkolik píklad toho, jak jsme ve svých myslích omezení. Chtl bych odkrýt áblovo dílo v našich myslích, abychom dokázali vidt vci v pravd. Nejdíve bych zde zmínil slovo dokonalost. Pán Ježíš íká: Butež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž je v nebesích, dokonalý jest. (Matouš 5:48) Když jsem to slovo uslyšel poprvé, chtl jsem být dokonalý, ale nepochopil jsem, co to znamená. A díky církvi, ve které jsem byl, díky falešnému uení, které jsem pijal, díky pevrácenému obrazu ve mn jsem dokonalost nakonec odmítl. ekl jsem si, že to není pro m, a jestli, tak až po smrti. Nemžu se pece tady na zemi dostat na místo dokonalosti! Moje mysl byla v tu chvíli omezená, a proto jsem dokonalost nebyl schopen vidt v pravd. Bh však pichází a osvcuje naši mysl, abychom, když slyšíme slovo o dokonalosti, se z nj radovali. Abychom v nm uvidli obrovskou vc, kterou Bh chce v našich životech udlat. Ne abychom si stžovali a íkali: To je hrozné. Nikdy to nedokážu! Je to píliš vysoko. Satan, bh tohoto svta, omezil naši mysl, abychom to vzdali už na zaátku a ekli: Je to píliš vysoko, do toho nejdu. A Bh pichází a chce tuto hráz v našich myslích zboit. Chce, abychom vidli Jeho požadavek správným zpsobem a abychom ho pijali s radostí. Bože, pokud Ty íkáš:,bu te dokonalí, pak je to možné. Jestliže to Ty ode m chceš, pak mi jist dáš moc, abych to dokázal. Dáš mi sílu. V našich myslích existuje jedna špatná pedstava, kterou bych zde rád odhalil. íká, že si lovk nejdíve musí sám pomoci, dát se do poádku, vyistit se. Prost se dostat do uritého stavu, aby mohl vbec zaít s Bohem chodit. Má pedstavu, že Bh íká: Dej se dohromady a teprve pak pij za mnou. Chci, abyste vdli, že tato vc vychází z katolického uení. Podle nj totiž Bh bydlí nkde v oltái, kam normální lovk nemá pístup. Pouze knz obzvláštn vysvcený pro tento úel mže být na takovém míst a obsluhovat Krista v monstranci. Pesn tato vc zdeformovala naše myšlení o Bohu. A díky této deformaci máme za to, že Bh je nkdo, kdo je nám, obyejným lidem, hodn vzdálený. Máme pedstavu, že abychom se k Nmu dostali, musíme jít bu skrze prostedníky, nebo se musíme dát 6

njak jinak do poádku, njak si pomoci. Njak se nejdíve uzdravit, vysvobodit, abychom si vbec mohli dovolit pijít ped svatého, velikého Boha. Bh ale takový není. Podívejme se na Ježíše. Ježíš sestoupil mezi híšníky a chodil mezi nimi. Žil mezi híšníky, nevstkami a celníky. A farizeové se na tom uráželi. Podívejte se, íkali, on jí s híšníky. Copak neví, co jsou ti lidé za? Víte, Ježíš mezi n nepišel, aby se z nj stal celník. Nepišel se stát híšníkem ani zlodjem, ale pišel proto, aby zlodj, který vedle Nj sedl, pestal být zlodjem. Aby nevstka, která s Ním jedla a která Mu umývala nohy, pestala být nevstkou. Pišel, aby lovka vytáhl z temnoty. Tento princip je zcela opaný, než jak Boha popisuje satan. Satan totiž íká: Nejdíve si pomoz, pesta být celníkem a pak teprve mžeš s Ježíšem jíst, pak se Mu teprve mžeš piblížit. Nkdy se jako vící tolik trápíme svými vlastními slabostmi a pády, že se necítíme hodni pistoupit k Bohu, dokud si je nevyešíme. Nakonec pak jednáme pesn tak, jak si to peje satan, totiž že se k Bohu nepiblížíme vbec. Nkdo napíklad zjistí, že má problém se strachem, a ta vc ho neustále pronásleduje. Satan chce, abychom se tak dlouho v daném problému motali, tak dlouho ho ešili, až nás nakonec oklame pocit, že dokud ho nevyešíme, nemžeme k Bohu. A pitom je to práv naopak. Utíkej za Bohem, chytni se Ho, drž se Ho, a už se nacházíš kdekoli, v jakémkoli stadiu svého pádu. Bh nechce, abychom se svými pády trápili tolik, až nás naše trápení nakonec odvede od Nj samotného. Zapamatuj si: Pro Boha není pekážkou daný problém, ale to, jak se na nj díváš. Víte, úpln staí, když Bh ekne jediné slovo, a náš problém je pry. Mnozí z nás jsme možná už miliónkrát Boha prosili, aby z našeho života odstranil njakou konkrétní vc, njakou slabost. A pesto se zdá, jako by Bh neslyšel. To nás nkdy vede k malovrnosti. Stáhneme se a ekneme si, že máme ve svém život nco naprosto v nepoádku. Skrýváme se ped Bohem, utíkáme. Tím se dostaneme pesn na místo, kde nás satan chtl mít. Ale Bh ml na mysli pravý opak. Chtl, abychom ekli: Bože, pestože mám tento problém už tak dlouho, jdu za Tebou a budu se T držet, dokud mi nepožehnáš. Bh chce, abychom se Ho drželi a bojovali s Ním. Bože, i kdybys m zabil, já se t nepustím. Bh ocení vaši vrnost, ocení, že jste ochotni se Ho držet bez ohledu na to, v jakém stavu se nalézáte, a ocení to více, než kdybyste dokázali svj problém vyešit sami. Vždy víte, že to ani nejde. Je to jen satanova lež. Zmme v této vci naše myšlení, ime v tom pokání. Problémy tu nejsou proto, abychom se Bohu vzdálili, ale proto, abychom se Ho naopak pichytili a drželi. 7

Možná to te bude znít tvrd, ale já jsem pesvden, že Bh nám nkdy v život nkteré problémy nechává. Zdá se, že vdom prodlužuje tu chvíli, kdy ekne své slovo a daný problém se rozplyne, jednoduše se vyeší. Dlá to proto, aby nás to donutilo se Ho držet. Nemusíš se cítit špatn, že nejsi schopen nco dlouhodob vyešit, že njakým zpsobem padáš. Bh si velice váží toho, že se Ho i uprosted toho všeho držíš. Že íkáš: Bože, já se t nepustím, i kdybych ml s tímto híchem zemít. To je postoj, který Bh oceuje víc než vyešení problému. Zmme v tom naše myšlení. Zmme v této oblasti naše smýšlení o Bohu a zanme podle toho chodit. Držme se Boha jako Jákob u potoka Jabok. Držme se Ho pevn, tak abychom se Ho nikdy nepustili. Bh chce, abychom s Ním zápasili. Není to tak, že by nám On sám nechtl dát. Chce nám dát, ale chce vidt naši vrnost, naši úpornost. I když mám strach, i když se mi zdá, že je pro m nemožné Ti v této vci, Bože, vit, pesto se T nepustím. Drž se Boha a nepus se ho, dokud ti nepožehná. A Bh to ocení. Ocení to více, než si umíme pedstavit. Bh vyvedl Izraelce z Egypta. Pro je vlastn vyvedl? Nemohl snad být jejich Bohem i v Egypt? Chtl je pouze vyvést z problém? Víte, Božím cílem nebylo pouze ulehit svému lidu trápení, ale dát Izraelcm jejich vlastní zemi. Dát jim místo k bydlení, zemi zaslíbenou. Víte, že zem, kterou pro n Bh ml, nebyla prázdná, že pro n nebyla pipravená? Nebyl to ráj, odkud práv ped chvílí Bh vyhnal Adama a Evu. Ne. Když Hospodin vyvádl Izrael z Egypta, vdl, že je vede do války. Vysvobození z Egypta nebyl konec jejich utrpení a zaátek blahobytu. Znamenal pro n zaátek uritého naptí, uritých tlak. Nejspíš si to mnozí z nich vbec neuvdomovali, protože tsn ped hranicí zaslíbené zem ekli: Jdeme zpátky do Egypta. Radji budeme snášet ten egyptský útlak, než to, kam nás te, Bože, chceš vést. Když vidli, kdo v té zemi bydlí, ekli: Než tohle, to radji zpátky do Egypta! Myslíte, že my sami nejsme nkdy v podobné situaci? V situaci, kdy bychom se v naší omezené mysli radji vrátili do Egypta? Jaká bláhovost! Možná jsme si tu zaslíbenou zemi pedstavovali špatn. Možná jsme si pedstavovali, že uvit znamená lážo plážo. Izraelci si nakonec chtli zvolit nového vdce a skuten se vrátit do Egypta. Nepochopili, co jim Bh chtl dát. Mli tlesnou, satanem omezenou mysl. Domnívali se, že Bh je chce vyvraždit, že je chce nahnat mezi ty hrozné obry, kteí je sndí jako kobylky. Nezdá se nkdy i vám, jako by vás Boží požadavky mly zabít? Že si z vás Bh dlá legraci? Vyvede vás z Egypta a vede vás do neho, co se vám zdá ješt horší než samotný 8

Egypt? Jestli to tak nkdy cítíte, potom jste na správné cest. Jste pesn tam, kde se nacházel Izrael. Nkteí kesané si ekli, že touto Boží cestou nepjdou, ale že radji zahnou nkam do Afriky, kde se budou mít lépe, budou tam mít prosperitu a žádné problémy. Bh ale vedl svj lid jinudy. A když to vyjádíte syrov, tak jak to je, pak klidn mžete íct, že Bh vedl svj lid do problém. Míním to samozejm v uvozovkách, protože nakonec záleželo na Izraelcích samotných, jestli pro n zaslíbená zem byla problémem, i nikoli. Bohužel to pro jejich tlesnou mysl problém byl. A dokonce vtší než samotný Egypt. Pipadalo jim to horší než zem, ze které vyšli. Spolu se zákonem dal Bh Izraeli zaslíbení, které je zapsáno v Exodu 23:23: Nebo pjde andl mj ped tebou, a uvede t do zem Amorejského a Hetejského, Ferezejského a Kananejského, Hevejského a Jebuzejského, kteréž vyhladím. Já je vyhladím, ekl Bh. eknte mi: Co pro nás znamená zaslíbená zem? Podle nkterých kesan jdeme na této zemi po poušti života, potom umeme, pejdeme Jordán a fyzicky mrtví se nalezneme v zaslíbené zemi. Chci íct, že to není pravda. Je to špatná pedstava o Božím plánu pro lovka. Copak v nebi máme njaké nepátele? Njaké Jebuzejce, Amorejce nebo Kananejce? Je to nepravé uení, které íká, že se smrtí pesuneme pes Jordán do zaslíbené zem, kde budeme žít v njakém zlatém mst. Co je tedy ta zaslíbená zem? Zem, kterou Bh dal Izraeli k opanování. Zem, z níž mli vyhladit sedm národ. Ta zem pedstavuje naši duši, pedstavuje stav naší duše. Z naší duše chce Bh vymýtit všechny ty mocnosti, ty národy, které nás okupují. Takto to uí i Nový zákon. Je pece psáno, že konec a cíl našeho bojování je spasení našich duší. Máme tedy získat svoji duši. Naše duše je místo, které Bh mní. Zárove je však také místem, o které bojuje ten zlý. A také my o ni bojujeme, abychom ji získali pro Boží vládu. íkáme: Pij Boží království! Odkud kam? Z nebe na zem. Z nebe do naší duše a pak i do našeho tla. To je náš boj proti Kananejským. Bh chce naši duši osvobodit, vysvobodit ji z rzných vazeb. Bh chce, abychom v naší zemi byli svobodní. Chtl bych se te podívat do IV. Mojžíšovy do 13. kapitoly. Tuto kapitolu spolu projdeme a budeme citovat nkteré její verše. IV. Mojžíšova 13:3: Pošli sob muže, kteíž by spatili zemi Kananejskou, kterouž já dám synm Izraelským; jednoho muže z každého pokolení otc jejich vyšlete, ty, kteíž by byli pednjší mezi nimi. 9

Víte, Izraelci svého Boha moc vážn nebrali. Bh jim na každém kroku íká, že jim tu zemi dá, ale uvidíme, jak na to reagovali. Bh jim íká: Já vám tu zemi dám. Vysvobodím vaši duši. Prost vám ji vysvobodím. IV. Mojžíšova 13:4: Poslal je tedy Mojžíš z poušt Fáran, jakž byl rozkázal Hospodin; a všickni ti muži byli knížata mezi syny Izraelskými. Te následuje výet toho, kdo vlastn tito muži byli. Peskoíme do 18. a 19. verše: Tedy poslal je Mojžíš, aby prohlédli zemi Kananejskou, a ekl jim: Jdte tudyto pi stran polední a vejdte na hory. A shlédnte, jaká jest zem ta, i lid, kterýž bydlí v ní, silný-li jest, i mdlý? málo-li jich, i mnoho? Pro tohle Bh udlal? My víme, že lidu té zem bylo mnoho a že byli silní. A Bh pesto vybízí Izraelce, aby se sami podívali, jestli jsou silní, nebo slabí. Oni sami mli totiž dojít k poznání, že jsou silní a že jich není málo, ale hodn. Bh jako by chtl v jejich oích ten problém zvtšit, aby dvovali v Nho. Vdl, jak celá situace vypadá, a pesto je poslal a ekl: Shlédnte tu zemi a zjistte, jestli je daný problém velký, nebo malý. IV. Mojžíšova 13:20 21: A jaká jest též zem ta, v níž on bydlí, dobrá-li jest, i zlá? a jaká jsou msta, v nichž pebývají, v staních-li, i v hrazených místech? Tolikéž jaká jest zem, úrodná-li, i neúrodná, jest-li na ní stromoví, i není? A bute udatné mysli, a pineste nám z ovoce té zem. A byl tehdáž as, v nmžto hroznové zamkali. Brati a sestry, bute udatné mysli! Do této chvíle jsme nemluvili o niem jiném, než abyste ve svých životech byli udatné mysli. Aby vás vaše problémy neodvedly od Boha, ale naopak, abyste se skrze udatnou mysl Boha pidrželi. Izraelští zvdové byli na cest tyicet dní. Když se vrátili, pinesli s sebou ovoce té zem a lidu, který na n oekával, pednesli zprávu o zemi, kterou práv prošli. IV. Mojžíšova 13:28 31: A vypravujíce jim, ekli: Pišli jsme do zem, do kteréž jsi nás poslal, kteráž v pravd oplývá mlékem a strdí, a toto jest ovoce její. Než že lid jest silný, kterýž bydlí v zemi té, msta také pevná jsou a veliká velmi, k tomu i syny Enakovy tam jsme vidli. Amalech bydlí v kraji poledním, a Hetejský, Jebuzejský a Amorejský bydlejí na horách, Kananejský pak bydlí pi moi a pi behu Jordánském. I krotil Kálef lid bouící se proti Mojžíšovi, a mluvil: Jdme pedce, a opanujme zemi, nebo zmocníme se jí. To byla udatná mysl! Amen. Kálef skuten ml udatnou mysl. 10

IV. Mojžíšova 13:32: Ale muži ti, kteíž chodili s ním, pravili: Nikoli nebudeme moci vstoupiti proti lidu tomu, nebo silnjší jest nežli my. Nebudeme schopni! Nemžeme to zvládnout! Ten standard je píliš vysoko! Tam nemžeme dosáhnout! IV. Mojžíšova 13:33: I zhanli a zošklivili zemi shlédnutou synm Izraelským, mluvíce: Zem, již jsme prošli a spatili, jest zem taková, ješto hubí obyvatele své; a všecken lid, kterýž jsme vidli u prosted ní, jsou muži postavy vysoké velmi. Tito muži zošklivili všem, kdo je poslouchali, to, co pro n Bh pipravil. A brati, já bych ekl, že mnohá uení dnes konají stejné dílo snižují Boží vizi. Zošklivují to, co Bh pro svj lid pipravil. IV. Mojžíšova 13:34: Také jsme tam vidli obry, syny Enakovy, kteíž jsou vtší než jiní obrové, ješto se nám zdálo, že jsme proti nim jako kobylky, a takoví jsme se i jim zdáli. Brati, eknte mi: Lhali jim? Co se vcné stránky týe, nelhali. Tak to pece opravdu bylo. Myslíte si, že Bh chtl, aby íkali, že tam byli malí lidé? Nebo že ta zem je malá, msta jsou slabá a lidé bydlí ve stanech? Ne! Bh se jich ptal na to, jestli ta msta jsou velká, nebo malá, jestli ten lid je silný, nebo slabý. A odpov znla: Lid je silný, zem je veliká a jsou v ní obi, kteí jsou mnohem vtší než my. A pesto je na této zpráv nco zásadn špatn. Podívejme se, co se o tom píše dále. IV. Mojžíšova 14:1: Tehdy pozdvihše se všecko množství, kieli, a plakal lid v tu noc. Pro Izrael to byla velice tžká noc. Víte, že už byli njakou dobu na cest? IV. Mojžíšova 14:2 3: A reptali proti Mojžíšovi i proti Aronovi všickni synové Izraelští, a eklo k nim všecko množství: Ó bychom byli zemeli v zemi Egyptské, aneb na této poušti, ó bychom byli zemeli! A pro Hospodin vede nás do zem té, abychom padli od mee, ženy naše i dítky naše aby byly v loupež? Není-liž nám lépe navrátiti se zase do Egypta? Pro m Bh vyvedl ze svta!? Abych se trápil tímto problémem? Aby m ten problém zniil? IV. Mojžíšova 14:4 9: I ekli jeden druhému: Ustanovme sob vdci, a navrame se do Egypta. (Navrame se do tch našich menších problém!) Tedy padli Mojžíš a Aron na tvái své pede vším množstvím shromáždní syn Izraelských. Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonv, z tch, kteíž byli 11

shlédli zemi, roztrhli roucha svá, (Pouze dva z dvanácti! Konen se dostali ke slovu!) a mluvili ke všemu množství syn Izraelských, kouce: Zem, kterouž jsme prošli a vyšetili, jest zem velmi velice dobrá. Bude-li Hospodin laskav na nás, uvede nás do zem té, a dá ji nám, a to zemi takovou, kteráž oplývá mlékem a strdí. Toliko nepozdvihujte se proti Hospodinu, ani se bojte lidu zem té, nebo jako chléb náš jsou. Odešlat od nich ochrana jejich, ale s námi jest Hospodin; nebojtež se jich. Vidíte, že tito dva muži nemluvili tak dlouho jako ti ped nimi, ale mluvili jinak. Mluvili o strachu. Nebojte se jich, íkali, vždy jsou naším chlebem. Jejich ochrana od nich odešla. Jak to poznali, že od jejich nepátel odešla ochrana? Bylo to njak vidt? Víte, oni vili Božímu slovu. Poznali, že když Bh ekne, že je vysvobodí, tak to také znamená, že Kananejce pestane chránit. To je správný úsudek, to je zdravá mysl! Bh nepíteli musel vzít sílu, musel jim odejmout jejich ochranu. A jaká byla reakce všech ostatních? Chtli je ukamenovat! Bh tehdy opravdu musel zasáhnout. IV. Mojžíšova 14:10: Tedy mluvilo všecko množství, aby je kamením uházeli, ale sláva Hospodinova ukázala se nad stánkem úmluvy všechnm synm Izraelským. Bh je musel vysvobodit, protože jinak by je ukamenovali. Ve 24. verši je velmi dležitý popis toho, jací lidé tito dva muži, Jozue a Kálef, byli: Ale služebníka svého Kálefa, (nebo v nm byl jiný duch, a cele následoval mne), uvedu jej do zem, do kteréž chodil, a sím jeho ddin obdrží ji. Toto slovo Bh pronesl ve chvíli, kdy se rozhodl, že Izraelci pro nevru nevejdou do zaslíbené zem. Uinil rozhodnutí, že do ní vstoupí pouze Jozue a Kálef, protože v nich byl jiný duch. Jozue a Kálef nemli jiné oi, že by vbec žádné problémy nevidli. Co se týe skutenosti, tu vidli úpln stejn. Vidli stejnou nemožnost ty obry lidskou silou pemoci. Ale protože Bh ekl, že se tam dostanou, tohle všechno pro n ztratilo jakoukoli váhu. Mli k danému problému správný postoj. Znovu musím opakovat: Pro Boha není pekážkou tvj problém, ale to, jak ho vidíš, to, jak ho vnímáš. Ob skupiny lidí jsou nám velmi výstižným píkladem. Jozue a Kálef na jedné stran, zbylých deset na stran druhé. Na tentýž problém reagovali naprosto odlišn. Byl v nich jiný duch. Jinými slovy, pestože mli všichni stejné slovo, stejné zaslíbení, že je tam Bh dovede, jedni mli víru, a druzí nevru. Tváí v tvá stejnému problému jedni Božímu slovu pestali vit, a druzí ekli: I pesto, co vidíme, Bh je silnjší, Bh je mocnjší. 12

Všimnme si, že Bh ten problém neodstranil. Neodstranil ze zem, kterou jim zaslíbil, ani jeden z národ, které v ní pebývaly. A stejn tak Bh v našich životech nechává nkteré problémy i národy, abychom se s nimi my sami nauili skrze víru bojovat. Jako Jozue a Kálef. Víte, co se stalo potom? Bh Izraelcm pikázal, aby se obrátili zpátky na pouš. Jenže oni se ve své vzpoue rozhodli, že pece jen pjdou a budou bojovat. V boji prohráli a mnoho jich zemelo. Chtl bych, abychom tento píbh všichni kvli nám samým pochopili, protože my jsme ti lidé. My jsme bu Jozue a Kálef, nebo ti ostatní. Kvli nám to bylo napsáno. Kvli nám se to tehdy stalo na té pirozené rovin. Kvli nám Izraelci pomeli na poušti. To všechno se stalo kvli nám, abychom se z toho mohli pouit, aby dnes Bh mohl promnit naši mysl tak, abychom své problémy uvidli jinak duchovníma oima, skrze víru. Stalo se to proto, abychom byli jiného ducha, jako byli Jozue a Kálef, a abychom cele následovali Hospodina. A to se projeví, pokud budeme vit Bohu vždy, v každé situaci, i uprosted našich nejvtších problém. Bh chce, abychom se ho drželi, dokud nám nepožehná. To je postoj, který si potebujeme osvojit. Nechme si od Jozua a Kálefa poradit. Oni byli jiné mysli a jiného ducha než všichni ostatní. Tento píbh je v kostce zapsán i v Novém zákon ve 4. kapitole epištoly Židm. teme tam, že Izraelci nemohli do zaslíbené zem vstoupit pro svoji nevru. Brati, pokud nebudeme vit, že Bh bude bojovat za nás, pak nemžeme ve své chzi s Bohem postoupit dále, a místo toho se budeme toit stále dokola na poušti. Ale Bh chce, abychom chodili jinak, abychom se tolik nezabývali tmi obry, které vidíme. Všichni víme, že tam jsou, ale nesmíme se na n dívat pirozenýma oima. Nesmíme dovolit strachu, aby nás ovládl, a nesmíme se ani nechat oklamat tím, že nás Bh nepijme, dokud je nepobijeme. To je nesmysl! To je satanova lež. Nesmíme však ani bojovat vlastní silou. Pamatujte na Izraelce, jak to s nimi dopadlo, když vyrazili do boje sami. Ve své síle nezmžeme vbec nic. Znovu opakuji: Náš problém pro Boha není problémem, není pro Nj pekážkou. Pekážkou je pro Nj to, jak se na daný problém díváme, jak ho vnímáme, a také jak o nm mluvíme. Je dležité si dávat pozor, jak mluvíme o sob, o svých slabostech a pádech. Jestli mluvíme s vírou, nebo s nevrou. Kéž nám Bh pomže zmnit naše uvažování a vidt naše problémy zdrav a správn. Rád bych to vše shrnul veršem z epištoly Filipenským. Berme to jako Boží slovo a Boží píkaz, který je teba vzít vážn. 13

Filipenským 4:6 7: O nic nebute peliví... O nic. Nestarejte se o ty své obry. Netrapte se a neíkejte: Bože, já to nezvládnu. To je prost špatné uvažování. Uvažujte jinak....ale ve všech vcech skrze modlitbu a poníženou žádost s dík inním prosby vaše známy bute Bohu. A pokoj Boží, kterýž pevyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smysl vašich v Kristu Ježíši. To je cesta, jak dobýt zaslíbenou zemi. Ti obi tam totiž opravdu jsou. as od asu padáme a máme i oblasti, kde klopýtáme tém chronicky. Ale my se o to nebudeme starat. Nebudeme se na to dívat, nebudeme si své obry ješt zvtšovat. Musíme je odevzdat Bohu a íct: Bože, Ty si zaslíbil a já ti vím, že to dokážeš. Pokud jsme schopni tento krok udlat, pak už jsme napl v zaslíbené zemi. Protože to je víra. To je pesn ta víra, která utiší naše srdce, i kdyby se nacházelo teba uprosted boue. To je víra, kterou mli Jozue a Kálef. Víte, tito dva muži nemli vyešené všechny své problémy. Ped nimi byla veliká hora, a oni pesto zstávali v pokoji. Vdli totiž, že když Bh nco ekne, tak to i uiní, a nestarali se o to, jak. Naše starostlivé peování je práv tou pekážkou k vyešení našich problém. Naše starostlivost je pro Boha tou nejvtší pekážkou, aby nám mohl pomoci. Bh íká, abychom se zbavili starostlivosti a v modlitb všechno odevzdali Bohu. A to s díkinním. Ano, uprosted svých problém s díkinním odevzdejte své problémy Bohu a Boží pokoj ovládne vaši mysl. Bh bude ešit vaše problémy, bude odstraovat ty nepekonatelné hory. A to, co se zdálo nemožné (být dokonalý, jako je dokonalý náš Otec), se zane dít. Protože Bh, když nco ekne, tak má i zpsob, jak toho dosáhnout. Nepijímejme už žádné uení, žádnou teologii, která by Boží pravdy jakkoli snižovala a inila je pro lovka pro jeho humanismus, pro jeho tlesnost jednodušší, lehí. Nepijímejme je. Prost tmto pravdám jen uvme. Vždy víme, že Bh nakonec dokázal ty obry ze zaslíbené zem vyhnat! Haleluja! Chvála Bohu! 14