Kostel sv. Anny na Starém Mûstû praïském stfiedovûké fie ení jeho interiéru ve svûtle fiádov ch statut dominikánek Klára MEZIHORÁKOVÁ A NOTACE: StaÈ se soustfiedí na b val kostel sv. Anny na Starém Mûstû v Praze jako na stavbu dominikánek, jepti ek vázan ch pfiísnou klausurou, a konfrontuje jeho dochovanou stfiedovûkou architekturu s nafiízeními fiádov ch statut. 1 B val kostel sv. Anny na Starém Mûstû v Praze je stavbou, které vûnovala pozornost jiï celá fiada odborn ch statí, tfiebaïe aktuální a komplexní monografická práce dosud publikována nebyla. 1 Zvlá tû Ïiv m tématem se jeho architektura stala po roce 1998, kdy kostel sv. Anny získala do nájmu Nadace Dagmar a Václava Havlov ch Vize 97, která následnû pfiistoupila k jeho celkové rekonstrukci. Bûhem ní byl proveden velmi dûkladn a podrobn prûzkum, kter pfiinesl mnoïství mimofiádnû v znamn ch poznatkû. 2 Ty mimo jiné v raznû pfiispûly k objasnûní stavebnûhistorického v voje chrámu, jehoï rozbor v ak není cílem této struãné stati. Na kostel sv. Anny se zde totiï chci soustfiedit jako na b val chrám dominikánek, jepti ek vázan ch pfiísnou klausurou, a pokusit se konfrontovat dochovanou stavbu s poïadavky fiádov ch nafiízení. 3 1 Struãnû a souhrnnû ke kostelu sv. Anny viz napfi.: BENE OVSKÁ, Klára; V ETEâKOVÁ, Zuzana; DRAGOUN, Zdenûk. Kostel sv. Anny. Zru en kostel b v. klá tera dominikánek. In VLâEK, Pavel (ed.), Umûlecké památky Prahy. Staré Mûsto, Josefov. Praha : Academia, 1996, s. 55 56. ISBN 80-200-0538-2 (1. díl), kde jsou také odkazy na dal í literaturu. 2 Na fiadu zajímav ch stavebních detailû upozornila v doplàkovém prûzkumu kostelní budovy Klára Bene ovská spolu s Pavlem Vlãkem jiï v roce 2000. BENE OVSKÁ, Klára; VLâEK, Pavel. Praha-Staré Mûsto, b v. kostel dominikánek sv. Anny, doplàky ke stavebnû historickému prûzkumu. Praha, 2000. Nepublikovan rukopis. Za laskavé poskytnutí tohoto prûzkumu dûkuji jeho autorûm. O prûbûhu prûzkumn ch a restauraãních prací v interiéru chrámu informoval na webov ch stránkách spoleãnosti Tradice PAVALA, Martin. Kostel svatého Vavfiince a svaté Anny [on line]. Dostupn Obr. 1. Praha-Staré Mûsto, b val kostel sv. Anny, interiér empory v lodi. (Foto Petr Zinke, Ústav dûjin umûní AV âr, v. v. i., 2011) z WWW: <http://www. tradice.com/ realizace/aktual/anna>, [vyhledáno 1. 7. 2010]. Také viz: T Ï. Kostel svatého Vavfiince b valého klá tera sv. Anny na Starém Mûstû, Technologia Artis [on line] 2004. Dostupn z WWW: <http://www.techartis.cz/default04.htm>, [vyhledáno 20. 11. 2004]. âást fotodokumentace a nûkteré dílãí restaurátorské zprávy Martina Pavaly a dal ích restaurátorû ateliéru Tradice jsou uloïeny v Národním památkovém ústavu, územním odborném pracovi ti v hl. m. Praze. Také viz: PAVALA, Martin. Nástûnné malby Mistra TfieboÀského oltáfie. In Technologia Artis. Speciální vydání. Sborník 1. semináfie Alma. Nové metody a témata v anal ze malífisk ch dûl, konaného 7. 11. 2006 na Akademii v tvarn ch umûní 170
3 2 Obr. 2. Praha-Staré Mûsto, b val kostel sv. Anny, pohled na závûr presbytáfie. (Foto Klára Mezihoráková, 2009) Obr. 3. Praha-Staré Mûsto, b val kostel sv. Anny, jiïní prûãelí presbytáfie, první tfii okenní osy od západu. (Foto Klára Mezihoráková, 2009) Obr. 4. Praha, pohled na mûsto Johanna Wechtera podle Filipa van den Bossche, vydal Jifií Sadeler roku 1606, v fiez s klá terem sv. Anny. (Foto archiv Ústavu dûjin umûní AV âr, v. v. i., Praha) 4 Dominikánky, sestry kazatelského fiádu, byly do Prahy uvedeny vy ehradsk m probo tem a královsk m kancléfiem Janem asi mezi lety 1294 1296, a to pravdûpodobnû z olomouckého klá tera. 4 Jejich první sídlo se nacházelo na malostranském Újezdû. JiÏ po roce 1313 se v ak pfiestûhovaly na Staré Mûsto do b valé templáfiské komendy s je - tû star ím kostelem sv. Vavfiince, k jehoï pfiestavbû vzápûtí pfiistoupily. Kromû pfiíznû Jana Lucemburského a Eli ky Pfiemyslovny získaly fieholnice podporu zemského soudce Oldfiicha z íãan, kter podle klá terní tradice sehrál roli zakladatele pfieloïeného klá tera. V stavba nového chrámu, na nûjï dominikánky pfienesly patrocinium sv. Anny, náleïející jiï jejich újezdskému konventu, byla zapoãata lodí zfiejmû nedlouho po roce 1313 a fieholnice zprvu vyuïívaly starou svatyni. Budování kostela, pfieru ené zfiejmû pfiestavbou klá terních budov, se pravdûpodobnû protáhlo aï do druhé poloviny 70. let 14. století. 5 Vznikl kostel, dlouhá úzká stavba s polygonálním závûrem, rozdûlená v loì a presbytáfi pfiibliïnû stejné délky a krytá prûbûïnou stfiechou, se dochoval dodnes, byè v podobû poznamenané barokními úpravami a zasaïené dlouholetou devastací, následující po odsvûcení chrámu v 80. letech 18. století. Západní prûãelí ztratilo dfiívûj í dominantu, oktogonální víïku, která dfiíve vyrûstala z dosud existující hranolové ãásti, a interiér byl zbaven pûvodního zaklenutí o sedmi kfiíïov ch polích a estipaprsãitém závûru, jehoï pozûstatkem jsou dnes jen v bûhy s jehlancov mi konzolami (obr. 1 6). V popsaném svatoanenském chrámu nelze spatfiovat odraz nûjakého závazného vzoru, kter by fiádová statuta urãovala pro sakrální stavby v Praze. Praha : AVU, 2006, s. 93 104. ISBN 80-239- 7986-8. V sledky prûzkumu podlahy v lodi kostela zvefiejnil roku 2006 v podrobné studii DRAGOUN, Zdenûk. Stfiedovûká podlaha v kostele sv. Anny v areálu klá tera dominikánek na Starém Mûstû praïském. In Archaeologia historica 31/2006, Brno : Muzejní a vlastivûdná spoleãnost, 2006, s. 273 280. ISBN 80-7275-061-5. 3 Navazuji zde na svou disertaci Architektura stfiedovûk ch kostelû dominikánek v ãesk ch zemích v kontextu stfiední Evropy. Olomouc, 2011. Nepublikovaná disertaãní práce (Ph.D.), Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, 24 11 2011. JiÏ dfiíve jsem se kostelu sv. Anny jako reprezentantu fiádové architektury dominikánek struãnû vûnovala v rámci stati: Stfiedovûké kostely fiádu dominikánek v âechách a na Moravû. âasopis Slezského zemského muzea, série B, 2009, roã. 58, s. 212 215. ISSN 1211-3131. 4 PraÏsk klá ter byl v rámci na ich zemí ãtvrt v pofiadí jeho zaloïení pfiedcházely fundace v Brnû, Hradci Králové a Olomouci. KOUDELKA, Vladimír J. Zur Geschichte der böhmischen Dominikanerprovinz in Mittelalter II. Die Männer- und Frauenklöster. Archivum fratrum praedicatorum. 1956, roã. 26, s. 157 158. Bez ISBN. 5 Dendrochronologickou anal zou byly roku 1997 ve stfiedovûkém krovu kostela sv. Anny rozli eny dva druhy trámû, z 20. a 70. let 14. století, s pfiedpokladem, Ïe nále- Ïejí dvûma stavebním etapám. Viz DVORSKÁ, Jitka; POLÁâEK, Lumír. Dendrochronologické pracovi tû v Mikulãicích v roce 1997. Zprávy památkové péãe. 1999, roã. 59, ã. 2 s. VII VIII. ISSN 1210-5538. 171
6 5 7 Obr. 5. ehole sv. Augustina a ustanovení sv. Dominika, poãátek 16. století, rukopis na pergamenu ze zaniklé knihovny klá tera sv. Anny na Starém Mûstû praïském, list se zaãátkem kapitoly O stavûní. (Národní knihovna âr, Oddûlení rukopisû a star ch tiskû, Praha, XVII G 24, folio 18) Obr. 6. Praha-Staré Mûsto, b val kostel sv. Anny, pûdorys s rekonstrukcí zaniklé klenby od Václava Mencla. (Pfievzato z publikace MENCL, Václav. âeská architektura doby lucemburské. Praha : Sfinx, 1948, s. 50) Obr. 7. Praha-Staré Mûsto, b val kostel sv. Anny, severní stûna podkruchtí, zpovûdní okno.(foto Petr Zinke, Ústav dûjin umûní AV âr, v. v. i., 2011) dominikánsk ch jepti ek. Takov model totiï tyto konstituce vûbec nevytyãují a v rámci kostelní architektury dominikánek se proto setkáváme se kálou rozliãn ch dispoziãních rozvrhû. V osmé kapitole statut sester kazatelského fiádu nazvané De edificiis 6 je pfiedstava o Ïádoucí podobû staveb vyslovena velmi obecnû, podobnû jako tomu je v nafiízeních urãen ch bratrûm. Toto struãné vyjádfiení zde mûïeme citovat napfi. z pozdnû stfiedovûké ãeskojazyãné verze, pocházející právû ze zaniklé knihovny klá tera sv. Anny na Starém Mûstû v Praze: Stawenie sester budte nizka ozdobu neb zbytegnostij neznamenana 7 (obr. 5). Hlavní pozornost je v ak ve jmenované kapitole vûnována pfiedev ím opatfiením k zaji tûní co nejstriktnûj í klausury fieholnic, tedy problematice specifické pro Ïensk fiád. Právû v aplikaci tûchto ustanovení spoãívá odli nost kostelû dominikánek (a jepti ek dal ích podobnû pfiísn ch fiádû) od mni sk ch chrámû. U klá terních budov se zdûrazàovala potfieba siln ch a vysok ch zdí, v nichï mûly b t prolomeny pouze jediné dvefie, uzamykané dvûma rozdíln mi klíãi. V nûkterém místû mezi klausurou a vefiejn m prostorem mûla b t zfiízena rota, otvor s vloïen m otoãn m bubnem, dovolující podávat do klá tera pfiedmûty bez doteku ãi vizuálního kontaktu jepti ky s pfiíchozím. 8 Pfiímo kostela se t kalo následující nafiízení (opût citované z v e uvedeného ãeského pfiekladu statut): Wtemz kostele wniekterem miestie wnitrz v prostrzed mezy sestrami a zewnitrznimi przipraweno bud gedno wokno zelezne slussne welikosti wniemzto budte kazanie a wniekterem miestie slussnem dwie okenicze malie zelezne k slyssenij zpowiedij. 9 K rozmluvám sester s osobami vnû konventu se doporuãovalo zfiídit dal í obdobn otvor na jiném místû. Tam, kde se takové locutorium nevyskytovalo, bylo jepti kám povoleno pouïít k hovoru zmínûné velké okno v kostele. Kapitola o stavebních záleïitostech se uzavírá upfiesnûním, Ïe v echny uvedené otvory mají b t opatfieny Ïeleznou mfiíïí, nejlépe s ostr mi hfieby, vynucujícími si odstup, a z vnitfiní strany pevnou dfievûnou okenicí se zámkem. 10 Ponûkud nejasn je mezi citovan mi nafiízeními poïadavek ne jednoho, ale hned dvou oken ke zpovûdi, zatímco naopak chybí zmínka o zpûsobu podávání svatého pfiijímání a tomu odpovídající architektonické úpravû. Upfiesnûna tato záleïitost není ani v samostatné kratiãké kapitole De communione et lauatura capitum 6 Edici statut (Liber Constitutionum Sororum Ordinis Praedicatorum) viz v: FRÜHWIRTH, Andreas (ed.). Analecta Sacri Ordinis Fratrum Praedicatorum, volumen III, anno quinto, fasciculus primus. Romae : Convento di S. Sabina, 1897, s. 346 347. Bez ISBN. 7 ehole sv. Augustina a ustanovení sv. Dominika z poãátku 16. století, Národní knihovna, Oddûlení rukopisû a star ch tiskû, XVII F 14 (datace a urãení pûvodu rukopisu TRUHLÁ, Josef. Katalog ãesk ch rukopisû c. k. vefiejné a universitní knihovny praïské. Praha : âeská akademie císafie Franti ka Josefa pro vûdy, slovesnost a umûní, 1906, s. 242 247. Bez ISBN). Druhá, pozdûj í varianta z roku 1639 (Národní knihovna, Oddûlení rukopisû a star ch tiskû, XVII G 24, viz tamtéï, s. 314) se li í jen nepatrnû a obû jsou jistû pfiekladem (ãi pfiepisem star ího pfiekladu) latinského znûní statut schválen ch roku 1259 generální kapitulou (viz FRÜHWIRTH, A., cit. v pozn. 6). Podle rozhodnutí kapituly se mûly Ïenské dominikánské klá tery fiídit stejnû jako muïská ãást fiádu pfiedev ím fieholí sv. Augustina, ov em s omezeními vypl vajícími z odli ného postavení jepti ek. Viz GRUNDMANN, Herbert. Religiöse Bewegungen im Mittelalter. Darmstadt : Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1970, 3. Auflage, s. 210. Bez ISBN. 8 FRÜHWIRTH, A., cit. v pozn. 6, s. 347: Aptetur autem in aliquo loco conuenienti ipsius clausure. in ipso muro inseparabiliter adherens. ipsi aliquod instrumentum rotundum. quod rotam uocamus: per quod ita possint res necessarie dari. et accipi. quod dantes et accipientes nullatenus possint se uidere. 9 ehole sv. Augustina, cit. v pozn. 7. Latinské znûní viz FRÜHWIRTH, A., cit. v pozn. 6, s. 347: In ipsa uero ecclesia. in aliquo loco intermedio inter sorores et exteriores aptetur aliqua fenestra ferrea competentis magnitudinis. in qua fiant sermones: et in aliquo loco apto due fenestre paruule ferrate ad confessiones audiendas. 10 TamtéÏ. 172
8 Obr. 8. Praha-Staré Mûsto, b val kostel sv. Anny, schematick nákres souãasného stavu severní stûny se zakreslením architektonick ch detailû, objeven ch pfii rekonstrukci kostela po roce 1998. (Kresba Klára Mezihoráková na základû zamûfiení Antonína Engela z roku 1943) Obr. 9. Praha-Staré Mûsto, b val kostel sv. Anny, severní stûna presbytáfie, detail s objeven mi gotick mi okénky. Ze západního zaslepeného je patrné jen jeho ostûní. (Foto Petr Zinke, Ústav dûjin umûní AV âr, v. v. i., 2011) et tonsura, kde se pouze uvádí doporuãen maximální poãet 15 pfiijímání za rok. 11 Z uvedeného je zfiejmé, Ïe se nejednalo jen o uzavfien, od laického a knûïského prostoru kostela oddûlen chór jepti ek, 12 ale také o dal í architektonické prvky (okenní otvory), které vycházely z nutnosti zajistit v pfiípadû zpovûdi a svatého pfiijímání kontakt knûze s jepti kami, omezen na nejmen í moïnou míru. Umístûní chóru fieholnic v kostele nebylo konstitucemi nijak konkretizováno. DÛleÏité bylo jen to, aby byla dûlicí zeì mezi ním a laick m prostorem opatfiena zamfiíïovan m oknem, umoïàujícím sestrám poslechovou úãast na m i a kázání. Ani z pfiedpisû t kajících se klausury jepti ek tedy nevypl val jedin závazn model, naopak se poãítalo s rûzn mi variantami fie ení. V kostele sv. Anny dnes vyplàuje celou loì klenutá barokní kruchta, postavená jako chór jepti- ek v roce 1676, 13 lze v ak pfiedpokládat, Ïe existovalo obdobné stfiedovûké fie ení. Dokládají to v e posazená lomená okna lodi, pfiizpûsobující se pfiepatrování interiéru (obr. 1), a také pozûstatky gotick ch maleb svûtic, jejichï figury pod ãtvrt m jiïním oknem od západu evidentnû reagují na horizontální rozãlenûní stûny emporov m podlaïím. Malované postavy zfiejmû zaujímaly jediné volné místo parapetní zóny jiïní zdi kruchty, proto- Ïe dál smûrem k západu pravdûpodobnû navazovaly stally, jak naznaãují také nyní odhalené otisky v omítce. Stfiedovûkou emporu tvofiilo témûfi jistû dfievûné patro. Po pfiípadn ch zdûn ch podporách se totiï pfii prûzkumu podlahy nenalezly Ïádné stopy, jak vypl vá z v sledkû publikovan ch ZdeÀkem Dragounem. 14 O vzhledu ãela empory, které tvofiilo pfiedûl mezi lodí a presbytáfiem a bylo jistû velmi v razn m prvkem prostoru, postrádáme jakékoli informace. Konstitucemi pfiedepsané okno s mfiíïí takové velikosti, aby bylo sly et kázání, mohlo mít jistû znaãnû rozdílné provedení. 15 Pfiedstavu o moïném vzhledu takového otvoru mûïeme získat napfi. v chrámu sv. Franti ka praïsk ch klarisek, kde se ve v chodní stûnû ir í ze dvou lodí dochoval v úrovni patra velk prûhled s lomen m záklenkem, ponechávající v prostoru presbytáfie po bocích jen úzké úseky zdi. 16 Pfiízemí lodi pod kruchtou ve svatoanenském chrámu zcela jistû nebylo souãástí klausury. Svûdãí o tom nejen vstup v západním prûãelí lodi, kter smûfiuje do vefiejnû pfiístupného prostoru vnû klá terního areálu, a nemohl proto slouïit jepti kám, ale také dal í nález, uãinûn bûhem zmínûné rekonstrukce kostela. V severní stûnû pod emporou se totiï nachází ãtvercové okno, uzavfiené pûvodní mfiíïí (obr. 7). Jedná se o v na- em prostfiedí ojedinûle dochovan doklad statuty pfiedepsaného zpovûdního okna. V pfiípadû kostela sv. Anny tento otvor propojuje interiér lodi s ambitem, knûz tedy k oknu usedl v podkruchtí, zatímco fieholnice kleãela za zdí na klá terní stranû. Pfiípadné stfiedovûké osvûtlení podkruchtí v chrámu sv. Anny zmizelo (pokud vûbec existovalo) pod druhotnû prolomen mi barokními okny. Otázkou tedy zûstává, jakou podobu mûl pfiedûl mezi prostorem pod emporou a presbytáfiem: zda se pfiízemí lodi do knûïi tû otevíralo arkádou, pfiivádûjící zároveà dostatek svûtla, ãi jestli se vûfiícím, shromáïdûn m na tomto místû, sk tal jen omezen v hled na hlavní oltáfi. Máme-li tedy v kostele praïsk ch dominikánek pomûrnû jasnû doloïenou jejich segregaci na empofie v lodi, a dokonce pfiesnou pfiedstavu o archi- 9 11 TamtéÏ, s. 341. 12 Zde je na místû upozornit na terminologické obtíïe pfii pojmenovávání jednotliv ch ãástí Ïenského klá terního kostela: pojem chór, pouïívan bûïnû jako synonymum pro presbytáfi, oznaãuje ve svém pûvodním smyslu shromáïdûní mnichû ãi jepti ek, usazen ch pfii bohosluïbû ve sv ch stallách. Zatímco u muïsk ch klá terních chrámû nevzniká rozpor, protoïe presbytáfi byl vût inou zároveà jejich chórem, u kostelû jepti ek je presbytáfi, jakoïto prostor urãen pro knûze, vïdy jinde neï chór sester. 13 KLUTSCHAK, Franz. Chronik des Annaklosters in Prag. Prag : A. Klutschak, 1887, s. 59. Bez ISBN. 14 DRAGOUN, Z., cit. v pozn. 2, s. 273 280. O podobû empory se v této stati pfiímo nehovofií. Autorovi dûkuji za konzultaci a laskavé potvrzení mého v kladu v sledkû tohoto prûzkumu. 15 Zajímavé svûdectví o tom, Ïe i samotn m jepti kám asi ãasto pfiipadal popis klausurních opatfiení ve statutech pfiíli vágní, cituje Claudia Mohn: Dominikánky z klá - tera St. Gallen prosí v dochovaném dopise norimberské sestry, aby jim vylíãily, jak má vypadat otoãn buben roty. Viz MOHN, Claudia. Beichte und Kommunion in Mittelalterlichen Frauenklöstern. Liturgische und bauliche Besonderheiten am Beispiel fränkischen Frauenzisterzen. In HAMBURGER, Jeffrey et al. (eds.). Frauen Kloster Kunst. Neue Forschungen zur Kulturgeschichte des Mittelalters. Beiträge zum Internationalen Kolloquium vom 13. bis 16. Mai 2005 anlässlich der Ausstellung Krone und Schleier, Ruhrlandmuseum Essen. Turnhout : Brepols, 2007, s. 330. ISBN 978-2-503-52357-6. 173
Obr. 10. Praha-Staré Mûsto, b val kostel sv. Anny, severní stûna presbytáfie, u ambrány barokního okna oratofie je patrn pozûstatek gotického okénka. (Foto Petr Zinke, Ústav dûjin umûní AV âr, v. v. i., 2011) pfiecházet v horizontální podestu. Pfiípadné relikty jejího zachycení ve stûnû v ak nejsou zfietelné, zeì byla rozru ena pfii osazování dfievûného patra v 19. století. Je také otázkou, jestli zde existovala rozsáhlej í ochozová konstrukce pfied ãelem kruchty. Na jiïní stranû se v úrovni emporového podlaïí nalézá zaslepen prûchod, spojen snad kdysi s chórem jepti ek dfievûnou pavlaãí. U spodního okraje tohoto otvoru je patrná stopa po zasazení ke zdi kolmého kûlu. PfiestoÏe je pravdûpodobné, Ïe tento vchod byl pouïíván jen krátce, 23 nelze vylouãit, Ïe ve stejném místû byla i poté za- 10 tektonickém fie ení oddûlení jepti ky a knûze pfii zpovûdi, o tom, jak se do této chrámové stavby promítla potfieba zajistit pfiístup knûze k sestrám pfii svatém pfiijímání, nevíme s jistotou nic. Urãitou stopou mûïe b t ve svatoanenském kostele ãlenûní boãních stûn. PfiestoÏe gotická kruchta konãila jistû stejnû jako stávající barokní tribuna v místû triumfálního oblouku, zdají se je tû první a zãásti také druhé pole presbytáfie pfiizpûsobovat nûjakému dnes jiï neznámému ãlenûní interiéru. Okna v tûchto úsecích byla zaloïena ve vy í úrovni, stejnû jako ta, jeï osvûtlují emporu, 17 a horizontální fiímsa, která obíhala presbytáfi, nepokraãovala od tfietí okenní osy od v chodu dál k triumfálnímu oblouku, ale zalamovala se vertikálnû vzhûru (obr. 8). 18 Zdá se tedy, Ïe pfiinejmen ím první presbytáfiové pole od západu zaujímala nûjaká konstrukce, navazující na chór jepti ek. Domnívám se, Ïe v tûchto místech bylo schodi tû zabezpeãující pfiístup knûze k empofie. Takováto komunikace byla, jak vypl vá ze zahraniãního bádání, v Ïensk ch konventních chrámech bûïn m, tfiebaïe v souãasnosti vesmûs zmizel m fie ením. 19 Nûkdy se jednalo o rozsáhlej í balkonovou pfiístavbu pfied poprsní empory, dosaïitelnou pravdûpodobnû schody z presbytáfie a podobnou lettnerové tribunû. 20 U nás se pûvodní pfiístup z vnûj ího kostela na chór jepti ek v západní ãásti lodi dochoval ve svatyni pohledsk ch cisterciaãek. V jejich pfiípadû bylo schodi tû skryté v síle jiïní zdi lodi, vstupovalo se na nû dnes zazdûn m vchodem pfii triumfálním oblouku a v chrámovém prostoru se nyní projevuje jiï jen dvûma drobn mi lomen mi okénky. 21 Ve svatoanenském chrámu mohlo pfiedpokládané schodi tû k chóru jepti ek stoupat podél severní stûny presbytáfie, na protilehlé stranû by totiï nutnû naru ovalo pûvodní gotickou v malbu z konce 14. století, pokr vající ãást jiïní stûny v rozmezí prvního a druhého presbytáfiového pole od západu. 22 V severní zdi presbytáfie se rovnûï nalézá stfiedovûk sanktuáfi (dochovan v novovûké úpravû), na stejné stranû vybudované schodi - tû by tak zaruãovalo pfiímou cestu knûzi, pfiiná ejícímu hostie fieholnicím na chór. Nad vstupem do klá terního kfiídla mohly tyto uvaïované schody 16 SOUKUPOVÁ, Helena. AneÏsk klá ter v Praze. Praha : Odeon, 1989, s. 59 61. ISBN 80-207-0046-3. 17 Okno ve tfietí ose severní stûny presbytáfie od v chodu bylo zazdûno a ãásteãnû odhaleno teprve pfii zmínûném prûzkumu. 18 PozÛstatky této zalomené fiímsy se dochovaly na severní stûnû, na jiïní stranû se stejné fie ení pfiedpokládá. 19 Upozornil na to napfi. HAMBURGER, Jeffrey F. The Visual and the Visionary. Art and Female Spirituality in Late Medieval Germany. New York : Zone Books, 1998, s. 50. ISBN 0-942299-45-0, ãi ZIMMER, Petra. Die Funktion und Ausstattung des Altares auf der Nonnenempore. Beispiele zum Bildgebrauch in Frauenklöstern aus dem 13. bis 16. Jahrhundert. Publikovaná disertaãní práce. Köln : Universität, 1990, s. 19, která takov pfiístup knûze k jepti kám na empofie povaïuje dokonce za naprosté pravidlo: In allen Nonnenklosterkirchen befand sich an der Längsseite der Kirche die Treppe, teilweise auch ein Laufgang, der dem Priester den Zugang zur Nonnenempore ermöglichte, um den Nonnen die Kommunion zu reichen. 20 Takovou pfiístavbu rekonstruuje napfi. v kostele klá tera dominikánek v Offenhausen JÄGGI, Carola. Frauenklöster im Spätmittelalter. Die Kirchen der Klarissen und Dominikanerinnen im 13. und 14. Jahrhundert. Petersberg : Imhof, 2006, s. 197 198. ISBN 3-86568-009-7. 21 K tomuto kostelu viz KUTHAN, Jifií. Poãátky a rozmach gotické architektury v âechách. Praha : Academia, 1983, s. 173 179. Bez ISBN. 22 V západním úseku severní stûny presbytáfie byla naopak pfii restaurátorském prûzkumu zji tûna nápadná absence jak chkoli pozûstakû maleb. Viz PAVALA, M. Kostel svatého Vavfiince a svaté Anny, cit. v pozn. 2. 23 Jak upozornil jiï PAVALA, M. Nástûnné malby Mistra TfieboÀského oltáfie, cit. v pozn. 2, s. 95, vedlo 174
kotvena podesta probíhající pfied pfiepáïkou empory v celé její délce. K zmiàovanému druhu stavebních úprav zfiejmû patfií je tû dal í nedávn objev v kostele sv. Anny, dokládající dfiívûj í existenci vyhrazeného, s kostelem propojeného prostoru, i kdyï pro jeho funkci v konstitucích dominikánek jasnû vyslovené vysvûtlení nenalézáme. Ve tfietím poli presbytáfie od západu bylo v severní stûnû, v úrovni druhého podlaïí pfiiléhajícího klá terního traktu, odkryto torzo obdélného leïatého okénka, zãásti odstranûného pfii prolomení velkého barokního segmentovû zaklenutého okna (obr. 10). Tento gotick prûhled je zfiejm m svûdectvím, Ïe jiï ve stfiedovûku se zde nacházela obdoba stávající novovûké oratofie. O zpûsobu vyuïití tohoto místa v barokním období nás informuje na základû svého studia klá terních archiválií Franz Klutschak. Popisuje, Ïe po roce 1719 vznikl dûm ãp. 948/I byl spojen patrov m mûstkem pfies ulici s klá terními budovami, aby se v nûm ubytované dívky, setrvávající pfii konventu kvûli svému vzdûlání, ãi staré dámy, pob vající zde na konci svého Ïivota, mohly dostat pfiímou krytou cestou do ambitu a z nûj do kostelní oratofie. 24 Takové spoluïití se svûtsk mi osobami ale zfiejmû nelze pro stfiedovûké období pfiedpokládat. Podle Marie Bláhové svûdãí absence pramenn ch zmínek o praïsk ch klá - terních kolách v pfiedhusitském období o tom, Ïe se jak mni i, tak fieholnice soustfiedili pouze na v chovu tûch, kdo aspirovali na pfiijetí do fiádu. 25 Úãel stfiedovûké pfiedchûdkynû barokní modlitebny tedy jiï tak jasn není. Robert Gája ve svém nedávno publikovaném ãlánku o v chodních emporách v âechách a na Moravû od 13. do 15. století pfiedpokládá, Ïe ve svatoanenském kostele lo o prostor podobné funkce, jako mûlo patrové oratorium sv. AneÏky v klá tefie praïsk ch klarisek. 26 Je v ak otázkou, jestli pfievorka staromûstsk ch dominikánek poïívala skuteãnû stejnû exkluzivního postavení jako pfiemyslovská princezna. Z nûmeckého prostfiedí jsou známé nûkteré prameny doloïené pfiípady, kdy kromû velkého chóru sester existovaly je tû jiné ke kostelu pfiilehlé místnosti, v nichï se bohosluïby úãastnily nemocné fieholnice. 27 Lokalizace tûchto prostor v ak v uvádûn ch pfiíkladech není zcela analogická situaci v kostele sv. Anny. BohuÏel je dnes zfiejmû jiï nezjistitelné, kde se ve stfiedovûk ch konventních budovách praïsk ch dominikánek nacházelo statuty pfiedepsané oddûlení pro ochofielé sestry, 28 jehoï poloha by mohla b t argumentem pro, ãi proti uvaïované existenci chóru pro nemocné ve svatoanenském chrámu. ZvaÏovat je nutno také, jestli se nejednalo o oratofi pro v znamné podporovatele konventu. Tomu v ak zdá se odporuje skuteãnost, Ïe tato místnost byla souãástí klá terního patra a vstoupit do ní bylo moïné asi jen z druhého podlaïí kfiíïové chodby. Je tû sloïitûj í je otázka funkce prostoru pod oratofií, v pfiízemí v chodního konventního kfiídla, pfiístupného dnes pfiímo z presbytáfie vchodem v barokním portálu, kter asi nahradil pûvodní gotick vstup. Pfiedpokládat zde musíme jistû sakristii, pro niï se u kostela sv. Anny ani nesk tá jiné místo, situaci v ak komplikuje nález dvou dal ích, men ích pravoúhl ch okének, prolomen ch dodateãnû do románské zdi nûkdej í komendy, zapojené do kostelního prûãelí. Obû jsou umístûna v úrovni nedosaïitelné pro ãlovûka stojícího na podlaze presbytáfie ãi sakristie, západní je o nûco níïe neï v chodní, které se nachází nad zmínûn m vstupem (obr. 9). Podle R. Gáji bylo západní okno uzavfieno z obou stran mfiíïí a ústilo do vysoké niky vybourané ve zdivu, pro jeho úãel ale vysvûtlení rovnûï nenalézá. 29 Z uveden ch faktû vypl vá, Ïe jiïní úsek románského traktu byl bûhem v stavby presbytáfie nového kostela dominikánsk ch jepti- ek novû upraven pro specifickou, dnes jiï velmi nesnadno identifikovatelnou potfiebu. Gotické ãlenûní této pfiízemní místnosti bohuïel zaniklo jiï v 17. století pfii pfiestavbû konventního kfiídla. Snad byla rozdûlena na sakristii ve v chodním dílu a západní ãást neznámé funkce, pfiístupnou asi pouze z klausury. Jediná moïná poloha uva- Ïovaného stfiedovûkého vstupu z presbytáfie je v místû stávajícího barokního vchodu, v chodní okénko nad ním by tak muselo náleïet sakristii, zatímco západní otvor by se ocitl jiï za pfiedpokládanou dûlicí pfiepáïkou. Pokud toto západní okno skuteãnû smûfiovalo do prostory podléhající klausufie, bylo by jeho vy í zaloïení, znemoïàující pohlédnout skrze nûj, pravdûpodobnû zámûrem. 30 Ve v e uvedeném textu jsem se pokusila konfrontovat znûní statut fiádu dominikánek se stavbou kostela sv. Anny na Starém Mûstû v Praze. Díky zmínûnému komplexnímu prûzkumu je v interiéru tohoto chrámu moïné doloïit (zãásti ov em pouze v úrovni hypotézy) architektonické fie ení dvou základních potfieb jepti ek, jejichï naplnûní komplikovala nutnost dodrïení klausury: zpovûdi a pfiíjímání. Hovorna a konstitucemi pfiedepsaná rota se zfiejmû u praïsk ch dominikánek nenacházela v kostele (aãkoli tuto moïnost statuta pfiipou tûla), ale v rámci klá terních budov, které je tû vyïadují podrobné studium z hlediska pfiedloïené problematiky. Nejasná zatím také zûstává funkce k presbytáfii pfiilehlé oratofie. Pravdûpodobné pûvodní vnitfiní ãlenûní svatoanenského chrámu jsem se zde snaïila nastínit pfiedev ím na základû jeho dochovan ch reliktû. Klíãové bylo ale také srovnání s jin mi Ïensk mi klá terními kostely, u nichï je jejich interiérové fie ení známé. skrze tento prûchod moïná spojení s domem, jejï darovala jepti kám roku 1329 Perchta z Housky a kter dominikánky asi nûjakou dobu vyuïívaly jako provizorní obydlí. Dotyãnou zprávu viz: TOMEK, Wácslaw Wladivoj. Základy místopisu PraÏského I. Staré mûsto PraÏské. Praha : Nákladem král. ãeské spoleãnosti nauk, 1866, s. 85. Bez ISBN. 24 KLUTSCHAK, F., cit. v pozn. 13. 25 BLÁHOVÁ, Marie. Klá terní koly ve stfiedovûké Praze. In Derwich, Marek; Pobóg-Lenartowicz, Anna (eds.). Klasztor w mieêcie Êredniowiecznym i nowo ytnym. Wroc aw Opole 2000, s. 289 290. ISBN - 83-904219-3-3. 26 GÁJA, Robert. V chodní empory v âechách a na Moravû v 13. 15. století. Staletá Praha XXVI, 2010, s. 71. ISSN 0231-6056. 27 JÄGGI, C. Frauenklöster, cit. v pozn. 20, s. 218 219. U kostela klá tera dominikánek Maria Mödingen u Dillingenu hovofií prameny z poãátku 14. století o jizbû, v níï setrvávala vizionáfika Margaretha Ebner bûhem své nemoci a ze které se jí skrze okno sk tal pohled na hlavní oltáfi. V konventním chrámu dominikánek v Kirchbergu bei Sulz je prostor slouïící zfiejmû jako chór pro nemocné znám aï od poloviny 16. století. V obou pfiípadech se v ak tyto místnosti svou polohou zfiejmû vázaly na hlavní chór sester. 28 FRÜHWIRTH, A., cit. v pozn. 6, s. 341. 29 GÁJA, R., cit. v pozn. 26, s. 71. 30 S otázkami ohlednû fungování presbytáfie a k nûmu pfiilehl ch prostor souvisí také problematika vyuïívání kfií- Ïové chodby, která pravdûpodobnû byla alespoà v nûkter ch pfiípadech do jisté míry pfiístupná vefiejnosti. Naznaãují to napfi. v sledky nûmeckého bádání, které dokládá, Ïe v klá terech dominikánek bylo bûïné pohfibívání laick ch osob (pfiíslu níkû fundátorsk ch rodû apod.) mimo jiné právû v ambitu (viz JÄGGI, Carola. Gräber und Memoria in den Klarissen- und Dominikanerinnenklöstern des 13. und 14. Jahrhunderts. In SPECHT, Heidemarie; ANDRASCHEK-HOLZER, Ralph (eds.). Bettelorden in Mitteleuropa Geschichte, Kunst, Spiritualität. Referate der gleichnamigen Tagung vom 19. bis 22. März 2007 in St. Pölten. St. Pölten : DASP, 2008, s. 689 705. ISBN 978-3-901863-29-5). Obdobnou situaci lze pfiedpokládat také v praïském klá tefie sv. Anny. Do prostoru b valé kfiíïové chodby se zde z interiéru kostela vstupuje vchodem v první ose severní stûny presbytáfie (poãítáno od západu). Vzhledem k tomu, Ïe se v jiïní zdi presbytáfie nachází protilehle umístûn vstup do kostela zvenãí, nabízí se zde pfiedstava pfiípadn ch procesí, procházejících skrze presbytáfi do kfiíïové chodby. Tato problematika v ak jiï pfiekraãuje tematické vymezení této stati. 175