VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Kvalita života pomáhajících paliativnímu pacientovi Bakalářská práce Autor: Kateřina Brancuzská Vedoucí práce: PhDr. Ingrid Juhásová, PhD. Jihlava 2018
Abstrakt Paliativní pacient potřebuje v terminálním stádiu své nemoci pomoc svých blízkých a zdravotníků. Péče o pacienta je náročná a její kvalita přímo souvisí s kvalitou života pečujících. Cílem práce je zjistit, jak pečující snáší zátěž a jak ji dokáží oddělit od svého volného času. Kvantitativní výzkumné šetření probíhalo v Jihlavské nemocnici na onkologii, stanici paliativní péče a v Domácím Hospici Vysočina. Výzkumu se zúčastnilo 77 respondentů, jejich průměrný věk je 41,7 let. Tito respondenti byli vybráni z důvodu zkušeností poskytované péče o paliativní pacienty. Byl použit dotazník Profesionální stupnice kvality života (Pro-QOL), jednotlivé otázky byly hodnoceny na pětibodové Likertově škále (1=nikdy, 2=zřídka, 3=někdy, 4=často, 5=velmi často). Zjistili jsme, že 95 % respondentů je středně spokojeno v osobním životě. Také ohrožení sekundárním traumatickým stresem a syndromem vyhoření je u většiny dotázaných na středních hodnotách. Doporučujeme dané výsledky využít při supervizních hodnoceních pro sestavení komplexního programu, jehož cílem by bylo zvýšení kvality života pečujících. Klíčová slova Profesionální stupnice kvality života (Pro-QQL), kvalita života, paliativní oddělení, onkologické oddělení, domácí hospic, pečující, sekundární traumatický stres, syndrom vyhoření
Abstract The palliative patient in the terminal stage of a disease needs the help of the family, close ones and nursing staff. Caregiving can be very demanding and its quality is closely connected with the quality of life of the caregivers. The aim of this work is to find out how caregivers put up with the strain, how well they are able to separate caregiving from their free time and in which areas they feel the least satisfied. The influence of working with dying patients on caregivers lives was investigated in a quantitative survey. This survey took place in the hospital in Jihlava at the oncological and palliative care units and the Vysočina Home Hospice. 77 respondents at the average age of 41,7 took part in the survey. They were chosen due to their experience with palliative care. The Professional Quality of Life Scale (Pro-QOL) questionnaire was used in the survey with the added questions on gender, age, education, professional classification and the length of their practice. The survey showed that 95 % of respondents were moderately satisfied with their personal life. Most caregivers were also moderately affected by secondary traumatic stress and the risk of burnout syndrome. We recommend using the results in supervisory assessments and preparation of a complex programme in order to prevent problems and further improve the quality of life of caregivers. Keywords The Professional Quality of Life Scale (Pro-OQP), quality of life, palliative care units, oncology department, Home Hospice, caregivers, secondary traumatic stress, burnout
Poděkování Chtěla bych poděkovat mé vedoucí práce PhDr. Ingrid Juhásové, PhD. za cenné rady a připomínky při vedení této práce. Dále děkuji ošetřovatelským týmům Jihlavské nemocnice a týmu domácího hospice Jihlava, bez kterých by moje práce nemohla vzniknout. Velmi bych chtěla poděkovat celé své rodině, kteří mě po celou dobu mého studia podporovali a stáli při mě.
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis
OBSAH Úvod... 9 1 Současný stav problematiky... 11 1.1 Paliativní péče a hospicový program... 11 1.2 Formy paliativní péče... 11 1.3 Historie hospiců a paliativní péče v ČR... 13 1.4 Kvalita života... 14 1.4.1 Profesionální stupnice kvality života... 15 1.4.2 Pocit spokojenosti... 16 1.4.3 Stres... 16 1.4.4 Sekundární traumatický stres... 18 1.4.5 Syndrom vyhoření... 19 1.5 Supervize... 21 2 Výzkumná část Kvalita života pomáhajících paliativnímu pacientovi... 22 2.1 Cíle výzkumu a výzkumné otázky... 22 2.2 Metodika výzkumné práce... 23 2.2.1 Charakteristika výzkumného nástroje... 23 2.2.2 Charakteristika výzkumného prostředí a souboru... 24 2.3 Výsledky... 27 2.4 Diskuze... 42 2.5 Doporučení pro ošetřovatelskou teorii a praxi... 48 Závěr... 49 Seznam použité literatury... 51 Seznam grafů... 54 Seznam tabulek... 55 Seznam použitých zkratek... 56 Přílohy... Chyba! Záložka není definována. 8
Úvod Konec života byl, je a na dlouhá léta ještě bude záhadou pro nás všechny. Existuje mnoho teorií o umírání, posmrtném životě a smrti samé. Umírání je těžké jak pro člověka samotného, tak pro jeho rodinu. Každý člověk je jiný, vyžaduje rozdílné zacházení a své odcházení prožívá individuálně. Multioborový tým pečuje nejenom o pacienta, ale i o jeho rodinu. Pacienti v terminálním stádiu mají mnoho potřeb a vyžadují péči širšího týmu ošetřujícího personálu v různých prostředích a typech zařízení. Ošetřovatelský tým má mnoho členů, patří sem lékaři, sestry, psycholog, psychiatr, duchovní, rehabilitační pracovník, výživový poradce a další. Do týmu může patřit i lékař se specifickým vzděláním podle toho s čím se pacient léčí například onkolog, internista, gynekolog nebo dermatolog. Do širšího týmu můžeme počítat i dobrovolníky, přátele a rodinu. Ošetřovatelská péče o pacienty v terminálním stádiu je pro personál psychicky náročná a může zasahovat i do jejich osobního života. Na personál pohybující se v této oblasti jsou kladeny velmi vysoké nároky. Hlavním požadavkem je, aby personál dokázal navázat vztah s pacientem a jeho rodinou a dokázal pečovat o jeho fyziologické, psychické, sociální a spirituální potřeby. Personál pracující na stanici paliativní péče nebo v hospici by měl být vybaven dobrými komunikačními schopnostmi, neměl by se bát hovořit o smrti a otázkách s ní souvisejících. Při této práci je velmi důležité, aby ošetřující personál nezapomněl pečovat o své psychické i fyzické zdraví. Předložená bakalářská práce se skládá ze dvou částí. První část charakterizuje paliativní péči a hospicový program a věnuje se jejich historii a současnosti. Další kapitoly v práci se věnují kvalitě života pečujících. Druhá část práce je zaměřena na samotný výzkum. Kvantitativní výzkumné šetření probíhalo v Jihlavské nemocnici na onkologii, stanici paliativní péče a v Domácím Hospici Vysočina. Byl použit standardizovaný dotazník Profesionální stupnice kvality života (ProQOL CZ), který měří profesionální kvalitu života pečujících a indikuje míru pocitu spokojenosti v kontrastu s ohrožením sekundárním traumatickým stresem a syndromem vyhoření. 9
Cílem práce je zjistit: - míru pocitu spokojenosti pomáhajících paliativnímu pacientovi, - ovlivnění sekundárním traumatickým stresem pomáhajících paliativnímu pacientovi, - úroveň syndromu vyhoření pomáhajících paliativnímu pacientovi. 10
1 Současný stav problematiky 1.1 Paliativní péče a hospicový program Paliativní péče je jednou z nejstarších lékařských i ošetřovatelských disciplín. Současný trend zdravotnictví je veden převážně k uzdravení pacienta. Neúspěch je pak brán jako selhání. Zapomínáme však na pacienty, u kterých je vyčerpaná kurativní léčba. Jsou to chronicky nemocní a pacienti v terminální fázi života. Hlavním cílem paliativní léčby je zlepšení kvality života pacientů. SZO uvádí definici paliativní péče takto: Paliativní pe c e je komplexní, aktivní a na kvalitu života orientovaná pe c e poskytovaná pacientovi, ktery trpí nevyle c itelnou chorobou v pokroc ile m nebo konec ne m stadiu. Cílem paliativní pe c e je zmírnit bolest a dals í te lesná a dus evní strádání, zachovat pacientovu du stojnost a poskytnout podporu jeho blízky m (Paliativní medicína, 2013). 1.2 Formy paliativní péče Kupka (2014) dělí péči následujícím způsobem. Lůžkový hospic: podobá se více domovu než nemocnici. Soustředí se hlavně na kvalitu života. Obvykle se jedná o jednolůžkové pokoje s přistýlkou pro příbuzné. Ti se však o nemocného nestarají, pouze ho doprovázejí. Návštěvy zde nejsou časově omezené. Doba hospitalizace je omezená lhůtou třech měsíců. Domácí hospic: pro tuto formu péče je nutné dobré rodinné zázemí. Rodinní příslušníci se starají o člena rodiny v domácím prostředí. Tato forma je šetrnější pro pacienta, protože je v prostředí, které důvěrně zná. Může být ovšem náročnější pro rodinu psychicky, fyzicky ale i ekonomicky. Ambulance paliativní medicíny a konziliární paliativní tým: skládá se z lékaře, zdravotní sestry a sociálního pracovníka. Může být přítomen i psycholog, duchovní podpora, nutriční terapeut atd. Tento tým se stará o pacienty z jakéhokoliv oddělení. Stará se o edukaci a kvalitu života. Oddělení paliativní péče: je poskytované v rámci zdravotnického zařízení. Slouží jako místo, kde se schází paliativní tým. 11
Stacionární paliativní péče: pacient je ráno přijat do stacionáře a odpoledne nebo k večeru se vrací zpět domů. Speciální hospicová poradna: tato služba nabízí poradentství jak telefonické, tak internetové. Je možné i přímé setkání pro pacienty, pečující i pozůstalé. 12
1.3 Historie hospiců a paliativní péče v ČR O nemocné a umírající v historii nejčastěji pečovala rodina. Nemocný se nacházel v domácím prostředí a po svém boku měl všechny rodinné příslušníky a blízké. Ti za pomoci faráře ulehčili poslední hodiny života, umírající tak věděl, že na to není sám. Součástí obřadu byla poslední vůle, zpověď, smíření se se situací a poslední pomazání. Díky přítomnosti rodiny u procesu umírání zkušenost jak pečovat o umírající, nebyla neznámá. Lidé věděli jak pečovat o umírající a zkušenosti využívali dále, věděli jak se chovat v této náročné situaci (Haškovcová, 1997). Dříve než se začaly zřizovat hospice, těžce nemocní lidé pobývali v různých lazaretech a klášterech, kde se o nemocné starali dobrovolníci a řádové sestry. Na území české republiky vznikaly takzvané hospitály. V těchto budovách se starali o lidi chudé, nemocné a zestárlé, umírající, sirotky, pocestné a další potřebné. František Josef I. zavedl domovské právo, tím se rozvíjí výstavba nových budov, věnovaných všem potřebným. Jednalo se o systém obecních pastoušek a chudobinců. Byly přístupné všem nemocným, chudým a umírajícím. Dobrovolníci a různé charitativní spolky se zde staraly o odbornou péči. Můžeme tedy říct, že toto byl základ prvních lůžkových hospiců u nás (Haškovcová, 1997).Zakladatelkou hospicového hnutí je Britka Cecilly Saundersová. Ta založila v roce 1967 první hospic St. Christopher Hospice. Za zakladatelku prvního hospice u nás je považována MUDr. Marie Svatošová. Ta v roce 1995 založila hospic Anežky České v Červeném Kostelci. V roce 1991 spolupracovala s domácí a hospicovou péčí v České republice při Ministerstvu zdravotnictví. Běžnou povinností domácích lékařů bylo i tišení bolesti umírajících. V 50. letech 20. století se u nás umírání a smrt přesouvá do institucionálních podmínek nemocnic, či jiných zařízení. V těchto zařízeních umírá více než 87 % lidí. Sametová revoluce s sebou přináší důraz na akceptování lidských práv. Přináší tím šanci na rozvoj nových humánních postupů v péči o umírající (Haškovcová, 1997). 13
1.4 Kvalita života Je těžké určit pojem kvality života. Každý si představí něco jiného od fyzického zdraví až po pocit štěstí. Podle slovníku cizích slov je kvalita života definovaná takto: Je dána do jiste míry úrovní te lesne a dus evní c innosti a pracovní vy konnosti a úrovní te lesne, dus evní a sociální pohody, ale předevs ím úrovní osobní spokojenosti a radosti ze života i přes jeho strasti a potíže (Kohoutek, 2018). Kvalitu života lze chápat jako spokojenost s objektivními i subjektivními faktory. Často se propojují různé aspekty života současně. Tento pojem je vykládán i jako velmi relativistický. Klade se důraz na subjektivní vysvětlení kvality života. Někdo může kvalitní život chápat jako něco nedosažitelného (Heřmanová, 2012; Payne, 2005). Ke zjištění kvality života se používá mnoho metod, nejčastější je metoda dotazníkového typu. Většina dotazníků se zabývá kvalitou života u nevyléčitelně nemocných. Nemůžeme ale zapomenout ani na lidi, kteří o ně pečují, tedy jejich pečující. U pečujících při dlouhodobé péči o těžce nemocné může dojít ke snížení kvality jejich života. Mohou je ovlivňovat změny zdravotního stavu nemocného, charakter péče, délka péče nebo úroveň sociální opory. Nástroje k měření kvality života pečujících s chronickými nemocemi jsou například Wiskonsinský dotazník indexu kvality života pečujících nebo Škála kvality života. Tyto dotazníky lze použít obecně u pečujících. Oblasti hodnocení jsou celkové duševní zdraví, emocionální distres a nebo životní aktivity a cíle (Gurková, 2011). Nejpoužívanějším dotazníkem je podle ProQOL.org (2018) Profesionální stupnice kvality života (Professional Quality of Life Scale ProQOL). 14
1.4.1 Profesionální stupnice kvality života Profesionální kvalita života je podle ProQOL.org (2018) kvalita, kterou člověk pociťuje ve vztahu ke své práci jako pomáhající. Lidé, kteří ve své práci pomáhají ostatním, mohou reagovat na individuální, komunitní, národní nebo i mezinárodní krize. Mohou to být profesionální ošetřovatelé, sociální pracovníci, učitelé, advokáti, policisté, hasiči, duchovní a mnozí další. Pochopení pozitivních a negativních aspektů pomoci těm, kteří zažili trauma a utrpení, může zlepšit schopnost pomáhajícího poskytnout pomoc a přitom si zachovat rovnováhu ve vlastím životě. Dotazník ProQOL měří dopady pomoci pacientům, kteří zažili utrpení a trauma, na pečující. ProQOL má stupnice pro měření pocitu spokojenosti (Compassion Satisfaction) a pocitu únavy (Compassion Fatigue), jehož součástí je syndrom vyhoření (Burnout) a sekundární traumatický stres (Secondary Traumatic Stress). Dotazník byl sestaven v roce 1995 a je průběžně revidován, nyní se používá verze 5 z roku 2009. (ProQOL.org, 2018). Pocit spokojenosti (Compassion Satisfaction) Stamm (2010) popisuje jako potěšení, které pečující odvozuje ze své práce a schopnosti ji vykonávat dobře. Je to radost, kterou pečující pociťuje z přímé pomoci druhým skrze svoji práci. Může zahrnovat také pozitivní pocity vůči kolegům a schopnost přispívat prací k dobru celé společnosti (ProQOL.org, 2018). Sekundární traumatický stres (Secondary Traumatic Stress) Stamm (2010) definuje jako komponentu pocitu únavy (Compassion Fatigue). Jedná se o druhotné vystavení se extrémně traumatickým stresujícím událostem. Typicky nastává u pečujících, kteří například opakovaně slyší příběhy tragických událostí, které se staly pacientům, o něž pečují. Často se nazývá také zprostředkované trauma (Vicarious Trauma). Projevy jsou například v podobě poruch spánku, představ popisované události nebo vyhýbání se situacím, které tyto události připomínají (ProQOL.org, 2018). 15
Syndrom vyhoření (Burnout) Stamm (2010) popisuje jako druhou komponentu pocitu únavy (Compassion Fatigue). Je spojen především s pocity beznaděje a nemožností dělat svoji práci efektivně. Tyto negativní pocity mají většinou postupný nástup a mohou například odrážet přesvědčení, že vynaložené úsilí nepřináší kýžené výsledky. Může být také spojeno s vysokou pracovní zátěží a pracovním prostředím bez dostatečné podpory (ProQOL.org, 2018). 1.4.2 Pocit spokojenosti Sacco (2015) definuje pocit spokojenosti (Compassion Satisfastion) jako pozitivní pocity, které pečující odvozují od pomoci druhým v traumatických situacích. Dále uvádí, že podpora dobré komunikace a týmová práce eliminuje nevhodné chování pečujících a nedůvěru ve vztahu mezi pacientem a pečujícím a pozitivně ovlivňuje spokojenost pečujících. Dalším důležitým předpokladem je efektivní rozhodování vedoucích, dostatek zaměstnanců a správné rozložení dle jejich rolí. Opravdoví lídři, kteří umí vyslechnout, podporují správný přístup pečujících, umí vyjádřit uznání, pochopení a podporují profesní rozvoj, mají pak přímý vliv na zvýšení pocitu spokojenosti. Sacco (2015) definuje profesní kvalitu života jako rovnováhu mezi pocitem spokojenosti (Compassion Satisfastion) v zaměstnání a pocitem únavy (Compassion Fatigue) a dále popisuje rozdíl mezi dvěma komponentami pocitu únavy, kterými jsou vyhoření (Burnout) a sekundární traumatický stres (Secondary Traumatic Stress/STS). STS je zde popisováno jako efekt práce s určitými typy pacientů, zatímco vyhoření je efekt působení různých stresorů a není příznačný pouze pro pečující. Sacco (2015) poukazuje na nutnost pravidelného vyhodnocování pracovních podmínek zdravotníků a dalších enviromentálních faktorů, které ovlivňují pocit únavy a zajištění pomoci zaměstnancům, kteří vykazují známky tohoto fenoménu. 1.4.3 Stres Pomáhající, kteří pečují o paliativní pacienty, jsou vystaveni riziku stresu z podstaty své práce, neboť jsou často svědky smrti těchto pacientů a zármutku jejich rodiny. 16
Tělo na dlouhodobou zátěž reaguje souhrnem fyzických a duševních reakcí. Pojem stres lze vyjádřit jako napětí nebo tlak. V dnešní době je těžké vyhnout se stresu, protože stresových situací se nachází spousta. Ať už se jedná o banalitu jako je koupit dárek k oslavě narozenin nebo o nelehkou péči o nemocného člena rodiny (Venglářová, 2011). Stres mu že mít mnoho podob. Pojem stres se stal synonymem toho, že momentálne nebo take dlouhodobe ne co není v pořádku, že ne komu ne co přeru stá přes hlavu nebo ne co není v rovnováze (Venglářová a kol., 2011). Rozlišujeme dva druhy stresu eustres a distres. O eustresu lze říci, že je to pozitivní druh stresu, nejedná se totiž o negativní emocionální zážitek. Eustres přináší situace, při kterých musíme vynaložit určitou námahu, ale vynaložené úsilí nám přináší radost. Lze sem zařadit situace, které patří mezi kladné zážitky např. svatba, narození dítěte, různé oslavy. Najdou se ovšem i lidé, kteří si eustres způsobují sami a dobrovolně. Hovoříme zde o hraničních situacích např. sportovní výkony, zkoušení nových neprověřených postupů. To samé platí pro vysokohorské horolezce, automobilisty a cestovatele, kteří sami tyto situace vyhledávají (Křivohlavý, 2001). Opakem eustresu je distres, který lze nazvat jako záporný druh stresu. Jeho hlavním znakem jsou výrazně negativní emocionální příznaky. Termín distres označuje obvykle subjektivně prožívanou situaci s často výrazně negativními emocionálními příznaky. Jinými slovy: k distresu dochází tehdy, domníváme-li se, že na zvládnutí dané situace nemáme dostatek sil a možností. Bojíme se, že nemůžeme zvládnout to, co nás ohrožuje a emocionálně vyčerpává (Křivohlavý, 2001). Stres má mnoho příznaků, ty se dají rozdělit do tří skupin fyziologické, psychologické a behaviorální (chování). Z toho skupina behaviorální je nejcitlivější a její příznaky jsou nejdříve patrné. Behaviorální příznaky se projevují v chování a v jednání. Patří mezi ně nerozhodnost, změny denního rytmu, problémy s usínáním a spaním, neustálé nářky a bědování, změny vztahu k potravě, ztráta chuti do práce, zvýšené kouření, zvýšený příjem alkoholu a drog. Mezi psychické příznaky patří prudké a výrazné změny nálady, zvýšená popudlivost a úzkostnost, pocit únavy, nadměrné starosti o vlastní zdravotní stav, stažení se z aktivního sociálního styku nebo omezování kontaktu s druhými lidmi. 17
K fyziologickým příznakům patří bušení srdce, úporné bolesti hlavy, nechutenství, časté nucení na močení, ztráta sexuální touhy, změny v menstruačním cyklu nebo vyrážka v obličeji. Dlouhodobý stres může ovlivnit naše zdraví. Proto je důležité naučit se stres zvládat a dobře se s ním vypořádat. Je dobré najít si koníčky, kterým se budeme věnovat, ať už se jedná o vycházky, malování nebo meditaci. Nezanedbatelnou součástí je také umět si naplánovat plnění úkolů tak, abychom si udrželi duševní rovnováhu a dobrý emocionální stav (Křivohlavý 2010, Venglářová 2011). 1.4.4 Sekundární traumatický stres Umírající může na pečovateli zanechat jistou stopu z prožívání své nemoci a jeho to pak může poznamenat na celý život. Tato porucha má charakteristické klinické symptomy, které se mohou podobat depresím nebo úzkostným stavům (Posttraumatická stresová porucha, 2017). V průběhu života se nejde vyhnout traumatickým zážitkům, každého z nás v životě potká utrpení. Situace jako je nemoc, stáří nebo smrt potká každého z nás a bohužel nevyhne se ani našim blízkým (Kupka, 2014). Posttraumatickou stresovou poruchu lze charakterizovat jako opakující se znovu přítomné stresové situace. Výskyt této poruchy je znám u lidí, kteří prožili velké katastrofy, tato porucha je často patrná na veteránech z války nebo u lidí, kteří zažili teroristický útok (Posttraumatická stresová porucha, 2017). 18
Singer a Klimecki (2014) ve své práci citují Joinsona (1992), který byl první, kdo použil termín pocit únavy (Compassion Fatigue) k popisu zkušenosti pečujících, kteří byli vystaveni traumatu ve své práci. Termín se poté začal obecně používat pro popis následků postihujících pečující a specialisty pracují s pacienty, kteří prožili trauma. Protože se jedná o nepřímé vystavení se traumatické situaci, syndrom dostal také název sekundární traumatický stres (Secondary Traumatic Stress/STS). Singer a Klimecki (2014) ve své práci také citují Figleyho (1993), který uvádí, že odborní pracovníci, kteří mají dobrou schopnost pociťovat a vyjadřovat empatii, jsou více zranitelní vůči symptomům STS. Tito odborníci pak čelí paradoxu, protože schopnost empatie je vysoce ceněna pacienty, ale zároveň ohrožuje duševní zdraví pečujícího. Singer a Klimecki (2014) popisují dva druhy empatické reakce - empatický distres (Empathic Distress), který je pro pečujícího negativní, je charakterizován touhou ochránit sebe samého před negativními emocemi, a může vést k vyhoření. Na druhé straně je tzv. soucítění (Compassion), které je pozitivní, lze jej charakterizovat jako pocit srdečnosti a zájmu o druhé a silnou motivaci zlepšit duševní pohodu pacienta, ale neohrožuje duševní stav pečujícího. Pro vyhnutí se STS je třeba posilovat soucítění, například meditačními technikami, které podporují laskavost (tzv. loving kindness training). Jedná se o vizualizaci blízkých osob a postupné rozšíření pocitu laskavosti na druhé osoby, včetně cizích osob a osob, se kterými máme potíže, potažmo pak na všechny lidské bytosti. 1.4.5 Syndrom vyhoření Práce na onkologickém oddělení přináší spoustu stresových situací jako je trvalá blízkost smrti a uvědomování si smrtelnosti. Toto povolání nebudí příliš optimismus kvůli možnosti nenaplnění z výsledků své práce. Tyto situace mohou vést k depresivním náladám, smutku a únavě. Trvale negativní psychické prožitky mohou vést u zdravotníků, kteří pracují delší dobu v tak náročné práci, k syndromu vyhoření (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2006). 19
Vyhoření je postupná ztráta ideálů, energie a smysluplnosti života v práci a stav tělesného, emočního, duševního vyčerpání (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2006). Obranou proti syndromu vyhoření je hlavně střídání postů v rámci pracoviště (střídání práce u lůžka s prací v ambulanci, v kartotéce, na jednotce intenzivní péče), správné užívání dovolené na zotavenou. Důležité je naučit se odpočívat, relaxovat, účelně trávit volný čas, mít uspořádaný rodinný i osobní život. Řešením je také změna pracoviště na dobu nejméně tří měsíců nebo natrvalo (Bartošíková, 2006). Syndrom vyhoření by se také dal nazvat jako stávka duše. Subjektivně je prožíván jako tělesné, citové a duševní vyčerpání. To je způsobené dlouhodobým prožíváním situací, které jsou emocionálně náročné (Křivohlavý, 2010). Příznaky syndromu vyhoření lze rozdělit do tří oblastí: tělesné, psychické a emocionální vyčerpání. Tělesné vyčerpání se projevuje nedostatkem energie, svalovými bolestmi, tělesnou slabostí, objevuje se zvýšená potřeba spánku, ale spánek je nedostatečný. Fyzická únava po spánku přejde, to ovšem neplatí v případě vyhoření, tam je únava spojená s pocity viny a selhávání. Do psychického vyčerpání patří negativní postoje k sobě i jiným, vnímání života se mění na jednu velkou katastrofu. Vyhořelý člověk zpravidla bývá cynický, negativistický a pesimistický. Mívá sebevražedné sklony. Odmítá změny a přestává si věřit. Často se objevují příznaky jako nepozornost, zapomnětlivost. Člověk je méně aktivní, mizí tvořivost. Vnímání života i práce se mění na méně smysluplné. Emocionální vyčerpání způsobuje pocity prázdna a beznaděje. Postižený už nechce být empatický a poslouchat trápení a starosti ostatních lidí. Cítí se být vysátý, vyhýbá se kontaktu s lidmi a uzavírá se do sebe. Také se odvrací od kolegů v práci, později i od rodiny (Křivohlavý 2010, Venglářová 2011). 20
1.5 Supervize Z historického hlediska je supervize více známa z oblasti psychoterapie. Supervize je setkávání se za účelem rozhovorů s pracovníky. Slouží ke sdělování zkušeností, ventilaci emocí a hledání nových pohledů a nápadů. Supervizor je zkušená osoba z externího pracoviště, která má za úkol se zdravotnickým personálem probírat situace, které zažívají ve své praxi. Zátěž nemusí být jenom práce s nemocnými lidmi, stále větší problémy tvoří vedení týmu, spolupráce s kolegy, vztah lékař sestra. Supervize přináší na pracoviště pohled zvenku a nabízí nové zkušenosti a doporučení. Nejedná se o kontrolu, ale spíše o preventivní opatření proti syndromu vyhoření, podporu komunikace v rámci multidisciplinárního týmu, budování týmové práce a zkvalitnění péče (Venglářová, 2011). Cíle supervize lze rozdělit do několika skupin: Vzdělávací funkce supervize se zabývá rozvojem dovedností a získávání nových vědomostí pro lepší porozumění si s pacientem. Podpůrná funkce supervize, kde základní vlastností supervizora je ochota porozumět pracovníkům a pochopit jejich náročnou práci. Ošetřování nemocných s sebou nese řadu stresujících situací, které musí ošetřovatelský personál zvládat. Některé zážitky mohou personálu přerůst přes hlavu a nabýt rozměrů traumat. Situace, kdy se personál setkává s bolestí, trápením a smrtelností, to vše jsou velké emoční zátěže. Častou obranou v těchto situacích je stavění si zátaras. Zdravotník si myslím, že se lépe ochrání před negativními zážitky. V těchto situacích patří právě podpůrná supervize k základním prvkům v boji proti syndromu vyhoření. Řídící funkce supervize je brát na zřetel odbornost a kvalitu péče. Pracovníci zodpovídají za dobře odvedenou práci a supervizor slouží jako kontrola kvality péče. U pracovníků, kteří v profesi začínají, je tento druh supervize velice důležitý pro začlenění se do profese (Venglářová, 2011). 21
2 Výzkumná část Kvalita života pomáhajících paliativnímu pacientovi Je málo dostupných studií zaměřených na kvalitu života personálu pracujícího s lidmi v terminálním stadiu života. Výzkumy, které lze dohledat, pojednávají spíše o kvalitě života pacientů napříč odděleními. Problém našeho výzkumu je: Jaká je úroveň kvality života pomáhajících paliativnímu pacientovi? 2.1 Cíle výzkumu a výzkumné otázky Cílem výzkumu je zjistit úroveň kvality života pečujících o pacienty v terminálním stádiu. Z tohoto cíle byly vyspecifikovány výzkumné cíle částečné (C) a k nim naformulované výzkumné otázky. Výzkumné cíle: C 1: Zjistit, do jaké míry jsou pečující o paliativního pacienta spokojeni v životě. C 2: Zjistit, do jaké míry jsou pečující ohroženi sekundárním traumatickým stresem. C 3 : Zjistit, do jaké míry jsou pečující ohroženi syndromem vyhoření. Výzkumné otázky: VO 1: Jaká je úroveň spokojenosti se životem zdravotnického personálu v péči o pacienty v terminálním stádiu? (C1) VO 2: Jaká je úroveň sekundárního traumatického stresu u zdravotnického personálu v péči o pacienty v terminálním stádiu? (C2) VO 3: Jaká je úroveň syndromu vyhoření u zdravotnického personálu v péči o pacienty v terminálním stádiu? (C3) VO 4: Jaké jsou rozdíly v kvalitě života pečujících vzhledem k jejich věku? (C1,2,3) 22
VO5: Jsou rozdíly v kvalitě života pečujících vzhledem k jejich dosaženému vzdělání? (C1,2,3) VO6: Jsou rozdíly v kvalitě života pečujících vzhledem k jejich délce praxe v péči o paliativního pacienta? (C1,2,3) VO7: Jsou rozdíly v kvalitě života pečujících vzhledem k jejich profesnímu zařazení v péči o paliativního pacienta? (C1,2,3) 2.2 Metodika výzkumné práce 2.2.1 Charakteristika výzkumného nástroje Pro výzkum byla zvolena kvantitativní metoda. V kvantitativním výzkumu byl použit standardizovaný dotazník Profesionální stupnice kvality života (Pro-QOL) (Příloha 1). Autorkou dotazníku je Stamm (2010). Do českého jazyka dotazník přeložila Jarošová, Čurdová (2012). Dotazník, který se skládá z 30 položek, je rozdělen na 3 domény, každá doména je tvořena 10 otázkami pocit spokojenosti (3,6,12,16,18,20,22,24,27,30), sekundární traumatický stres (2,5,7,9,11,13,14,23,25,28) a syndrom vyhoření (1,4,8,10,15,17,19,21,26,29). Dále jsme k dotazníku přidali sociodemografické údaje: pohlaví, věk, vzdělání, profesní zařazení a délka praxe v tomto oboru. Každou již zmíněnou doménu jsme hodnotili zvlášť, aby bylo vidět, v jaké úrovni kvality života se respondenti nachází, jestli v nízké, střední nebo vysoké. Respondenti odpovídali na jednotlivé položky na pětibodové Likertově škále, přičemž 1 vyjadřuje, že nikdy a 5, že velmi často. U všech třech domén je vyhodnocována úroveň kvality života podle dosažených bodů: nízká úroveň (22 bodů a méně), střední úroveň (23 41) a vysoká úroveň (42 bodů a více). 23
Absolutní četnost 2.2.2 Charakteristika výzkumného prostředí a souboru Výzkum byl realizován od října 2017 do března 2018 na onkologickém oddělení, stanici paliativní péče v Nemocnici Jihlava a také v Domácím Hospici Vysočina. Výzkum byl proveden se svolením vedení Nemocnice Jihlava a Domácího Hospice Jihlava (Příloha 1,2 ). Ve výzkumném šetření bylo rozdáno 90 dotazníků (100%). K vyhodnocení výsledků bylo použito 77 vyplněných dotazníků (85,5 %). Vyplňování dotazníku bylo anonymní a dobrovolné. Složky s dotazníky byly rozdány na jednotlivá oddělení prostřednictvím vrchní sestry. Výzkumu se zúčastnilo 67 respondentů pracujících v Nemocnici Jihlava na onkologickém oddělení a stanici paliativní péče. Dále pak také zaměstnanci Domácího Hospice Vysočina, kterých bylo 10. Graf 1 zobrazuje rozdělení respondentů podle pohlaví. 80 97,5 % 60 40 20 0 2,5% muž žena Graf 1 Pohlaví Ze všech respondentů bylo 75 (97,5 %) žen a 2 (2,5 %) muži (Graf 1). 24
Absolutní četnost Absolutní četnost Graf 2 zobrazuje rozdělení pečujících podle věku. 30 25 20 15 10 5 0 33,8% 27,3% 19,4% 13% 6,5% 20-30 31-40 41-50 51-60 60 a více Graf 2 Věk V grafu 2 je vidět, že nejvíce byli zastoupeni respondenti mezi roky 31 40 (27,3 %) a 41 50 (33,8 %). Průměrný věk respondentů byl 41,7 let. Graf 3 zobrazuje rozdělení respondentů podle jejich dosaženého vzdělání. 30 35% 25 20 15 18,2% 20,8% 10 5 0 10,4% 9,1% 6,5% 0% ZŠ OU SŠ VOŠ VŠ (Bc.) VŠ (Mgr.) JINÉ Graf 3 Vzdělání (ZŠ, OU... viz seznam použitých zkratek) Z grafu 3 vidíme, že nejvyšší počet respondentů má vzdělání střední škola s maturitou - 27 (35 %). Ve vysokoškolském vzdělání je nejvíce respondentů s dokončeným bakalářským studiem 16 (20,8 %). Do kategorie JINÉ bylo nejčastěji uváděno vzdělání sociální pracovník 7 (9,1 %). 25
Absolutní četnost Absolutní četnost Graf 4 zobrazuje profesní zařazení respondentů. 60 72,7% 50 40 30 20 10 0 5,2% 0% 6,5% 11,7% 3,9% Graf 4 Profesní zařazení Jak je vidět z grafu 4, nejvíce respondentů je zastoupeno v oblasti všeobecných sester 56 (72,7 %). Zajímavé je zjištění, že ani na jednom oddělení není zastoupen zdravotnický asistent (od roku 2018 praktická sestra). Další nejvíce zastoupené kategorie byli sanitáři 9 (11,7 %) a ošetřovatelé 5 (6,5 %). Graf 5 zobrazuje, jak dlouho se respondenti věnují péči o pacienty v terminálním stádiu. 50 40 30 20 10 0 39% méně než rok 61% více než rok Graf 5 Délka péče o pacienta v terminálním stádiu 26
Z grafu 5 (str. 26) je vidět, že z celkového počtu 77 respondentů pracuje 47 (61 %) v oblasti pečování o paliativní pacienty více než rok. 30 respondentů (39 %) má praxi kratší než rok. 2.3 Výsledky Výsledky byly zpracované v programu Microsoft Excel. Byly použity metody absolutní a relativní početnosti. VO 1: Jaká je úroveň spokojenosti se životem zdravotnického personálu v péči o pacienty v terminálním stádiu? Graf 6 zobrazuje úroveň pocitu spokojenosti respondentů. nízká 5% vysoká 0% střední 95% vysoká střední nízká Graf 6 Úroveň pocitu spokojenosti Pozn.: každá barva zobrazuje úroveň spokojenosti šedá barva nízká spokojenost, oranžová barva střední spokojenost, modrá barva vysoká spokojenost Z grafu 6 lze vyčíst, jak dotazovaní na Likertově škále hodnotili otázky v dotazníku. Nízkou úroveň pocitu spokojenosti (22 bodů a méně) dosáhli čtyři respondenti (5%). Střední úroveň spokojenosti (23 41 bodů) dosáhlo 73 respondentů (95%). VO 2: Jaká je úroveň sekundárního traumatického stresu u zdravotnického personálu v péči o pacienty v terminálním stádiu? Graf 7 (str. 28) zobrazuje úroveň sekundárního traumatického stresu u respondentů. 27
nízká 5% vysoká 0% střední 95% vysoká střední nízká Graf 7 Úroveň sekundárního traumatického stresu Pozn.: každá barva zobrazuje úroveň sekundárního traumatického stresu/sts - šedá barva - nízký STS, oranžová barva - střední STS, modrá barva - vysoký STS Z grafu 7 lze vyčíst, jak dotazovaní na Likertově škále hodnotili otázky v dotazníku. Nízkou úroveň (22 bodů a méně) dosáhli čtyři respondenti (5%). Střední úrovně (23 41 bodů) dosáhlo 73 respondentů (95%). VO 3: Jaká je úroveň syndromu vyhoření u zdravotnického personálu v péči o pacienty v terminálním stádiu? Graf 8 zobrazuje úroveň rizika syndromu vyhoření u respondentů. nízká 8% vysoká 0% střední 92% vysoká střední nízká Graf 8 Úroveň rizika syndromu vyhoření Pozn.: každá barva zobrazuje úroveň syndromu vyhoření - šedá barva- nízké riziko syndrom vyhoření, oranžová barva - střední riziko syndromu vyhoření, modrá barva - vysoké riziko syndromu vyhoření 28
Věk V grafu 8 (str. 28) můžeme vyčíst, jak dotazovaní na Likertově škále hodnotili otázky v dotazníku. Nízkou úroveň (22 bodů a méně) dosáhlo 6 respondentů (8%). Střední úrovně (23 41 bodů) dosáhlo 71 respondentů (92%). VO4: Jaké jsou rozdíly v kvalitě života pečujících vzhledem k jejich věku? V této výzkumné otázce jsou výsledky zobrazené podle jednotlivých domén zjišťujících jejich úroveň pocit spokojenosti, sekundární traumatický stres, syndrom vyhoření. Graf 9 zobrazuje rozdíly v kvalitě života v doméně pocit spokojenosti vzhledem k věku respondentů. 61 a více 51-60 41-50 31-40 20-30 1 1 2 5 10 14 19 25 0 5 10 15 20 25 30 Absolutní četnost nízká střední vysoká Graf 9 Kvalita života podle věku - 1. doména, pocit spokojenosti Pozn.: každá barva zobrazuje úroveň spokojenosti šedá barva nízká spokojenost, oranžová barva střední spokojenost, modrá barva vysoká spokojenost Graf 9 zobrazuje, že v dotazníkovém šetření nízkého pocitu spokojenosti na Likertově škále (22 bodů a méně) dosáhli čtyři z celkového počtu 77 respondentů. Ve věkové kategorii 20 30 let se nachází jeden respondent (6,7 %), ve věkové kategorii 31 40 let dva respondenti (9,5%), ve věkové kategorii 41 50 let jeden respondent (3,8 %). 73 respondentů dosáhlo střední spokojenosti (23 41 bodů), a to napříč věkovými kategoriemi. Vysokou spokojenost (42 bodů a více) nikdo neuvedl. Graf 10 (str. 30) zobrazuje rozdíly v doméně sekundární traumatický stres vzhledem k věku respondentů. 29
Věk Věk 61 a více 51-60 41-50 31-40 20-30 2 2 5 10 13 21 24 0 5 10 15 20 25 30 Absolutní četnost nízká střední vysoká Graf 10 Kvalita života podle věku - 2. doména, sekundární traumatický stres Pozn.: každá barva zobrazuje úroveň sekundárního traumatického stresu - šedá barva - nízký STS, oranžová barva - střední STS, modrá barva - vysoký STS Graf 10 zobrazuje, že nízký sekundární traumatický stres (22 bodů a méně) se vyskytuje pouze u čtyř respondentů z celkového počtu 77. Dva respondenti jsou ve věku 41 50 let (7,7 %) a dva ve věku 20 30 let (13,3 %). U všech ostatních respondentů je úroveň sekundárního traumatického stresu na střední úrovni (23 41 bodů) ve všech věkových kategoriích. Vysoký traumatický stres (42 bodů a více) se u nikoho nevyskytnul. Graf 11 zobrazuje porovnání kvality života respondentů v doméně syndrom vyhoření. 61 a více 1 4 51-60 41-50 31-40 20-30 2 2 1 10 14 19 24 0 5 10 15 20 25 30 Absolutní četnost nízká střední vysoká Graf 11 Kvalita života podle věku - 3. doména, riziko syndromu vyhoření Pozn.: každá barva zobrazuje úroveň rizika syndromu vyhoření - šedá barva - nízké riziko syndromu vyhoření, oranžová barva - střední riziko syndromu vyhoření, modrá barva - vysoké riziko syndromu vyhoření 30
Jak je vidět z grafu 11 (str. 30), syndrom vyhoření je opět ve všech věkových kategoriích u většiny respondentů na středních hodnotách (23 41 bodů). Nízké riziko syndromu vyhoření (22 bodů a méně) dosahuje šest respondentů z celkového počtu 77, jeden ve věku 61 a více (20 %), dva ve věku 41 50 let (7,7 %), dva ve věku 31 40 let (9,5 %) a jeden ve věku 20 30 let (6,7 %). Vysokého rizika syndromu vyhoření (42 bodů a více) nikdo nedosáhl. Tabulka 1 zobrazuje a shrnuje procentuální výsledky v úrovni kvality života v jednotlivých doménách v péči o paliativního pacienta vzhledem k věkovému rozhraní respondentů. Tabulka 1 Procentuální zhodnocení kvality života ve věkovém zařazení Tabulka 1 ukazuje, že střední spokojenost vyjádřilo 100 % respondentů ve věku 51 60 let. Ten samý výsledek, tedy střední spokojenost ve 100 % případů, se nachází u respondentů ve věku 61 let a více. U obou skupin byl dotázán nízký počet respondentů (deset ve věku 51 až 60 a pět ve věku 61 a více), což může ovlivnit výsledek. U ostatních věkových skupin je vždy střední spokojenost u více než 90 % respondentů a u zbytku je úroveň spokojenosti nízká. Vysoký pocit spokojenosti se nevyskytuje. Sekundární traumatický stres je na střední úrovni u 100 % respondentů ve věku 31 40 let, 51 60 let a také ve skupině nad 60 let. Ve věkové skupině 20 až 30 let je největší počet respondentů s nízkým STS, tj. 13,3 %. Vysoký sekundární stres se opět nevyskytuje. 31
Vzdělání Riziko syndromu vyhoření je na střední úrovni u všech respondentů ve věku 51 až 60 let. U věkové kategorie 61 a více let je střední riziko u 80 %. 20 % respondentů dosáhlo nízkého rizika syndromu vyhoření. Vzhledem k malému počtu respondentů nelze tento výsledek označit za signifikantní. U ostatních věkových skupin je střední riziko vyhoření u více než 90 % dotázaných. Vysoké riziko syndromu vyhoření se nevyskytlo. VO5: Jsou rozdíly v kvalitě života pečujících vzhledem k jejich dosaženému vzdělání? Graf 12 zobrazuje porovnání kvality v života respondentů v doméně pocit spokojenosti vzhledem jejich k vzdělání. JINÉ VŠ (Mgr.) VŠ (Bc.) VOŠ SŠ OU ZŠ 0 2 1 1 5 6 7 13 15 27 0 5 10 15 20 25 30 Absolutní četnost nízká střední vysoká Graf 12 Kvalita života podle vzdělání - 1. doména, pocit spokojenosti Pozn.: každá barva zobrazuje úroveň spokojenosti - šedá barva - nízká spokojenost, oranžová barva - střední spokojenost, modrá barva - vysoká spokojenost Graf 12 zobrazuje, že 73 respondentů z celkového počtu 77 dosahuje středních hodnot spokojenosti. Nízkou spokojenost (22 bodů a méně) dosáhl vždy jeden respondent z kategorie absolventů SŠ (3,6 %) a OU (7,1 %). Nejvýraznější poměr střední (23 41 bodů) a nízké spokojenosti je u dotázaných s VOŠ vzděláním, zde je nízká spokojenost u dvou dotázaných z osmi (25 %). Vysoké úrovně spokojenosti (42 bodů a více) nedosahuje nikdo. Graf 13 (str. 33) zobrazuje porovnání kvality života v doméně sekundární traumatický stres vzhledem k vzdělání respondentů. 32
Vzdělání JINÉ VŠ (Mgr.) VŠ (Bc.) VOŠ SŠ OU ZŠ 7 1 4 2 13 8 1 27 14 0 0 5 10 15 20 25 30 Absolutní četnost nízká střední vysoká Graf 13 Kvalita života podle vzdělání - 2. doména, sekundární traumatický stres Pozn.: každá barva zobrazuje úroveň sekundárního traumatického stresu - šedá barva - nízký STS, oranžová barva - střední STS, modrá barva - vysoký STS Graf 13 zobrazuje, že nízké riziko sekundárního traumatického stresu (22 bodů a méně) mají čtyři respondenti z celkového počtu 77. Dva respondenti (13,4 %) mají vystudovanou vysokou školu 1. stupeň (Bc.). U dotázaných se vzděláním střední škola se vyskytuje jeden zástupce (3,6 %) s nízkou hodnotou sekundárního traumatického stresu. U dotázaných se vzděláním vysoká škola 2. stupeň (Mgr.) má nízký sekundární traumatický stres jeden z pěti (20 %). Ostatní skupiny mají všechny respondenty na střední úrovni STS (23 41 bodů), vysoká úroveň (42 a vice bodů) se nevyskytuje. Graf 14 (str. 34) zobrazuje porovnání kvality života v doméně syndrom vyhoření vzhledem k vzdělání respondentů. 33
Vzdělání JINÉ 1 6 VŠ (Mgr.) 1 4 VŠ (Bc.) 1 14 VOŠ 1 8 SŠ 2 26 OU 1 13 ZŠ 0 0 5 10 15 20 25 30 Absolutní četnost nízká střední vysoká Graf 14 Kvalita života podle vzdělání - 3. doména, riziko syndromu vyhoření Pozn.: každá barva zobrazuje úroveň syndromu vyhoření - šedá barva - nízké riziko syndrom vyhoření, oranžová barva - střední riziko syndromu vyhoření, modrá barva - vysoké riziko syndromu vyhoření Graf 14 ukazuje, že riziko syndromu vyhoření je u 70 respondentů z celkového počtu 77 na střední úrovni (23-41). V kategorii SŠ se vyskytují dva respondenti (7,1 %) s nízkým rizikem syndromu vyhoření (22 bodů a více). V kategorii ZŠ jsou pouze respondenti se středním rizikem syndromu vyhoření. V ostatních kategoriích je vždy jeden respondent s nízkým rizikem syndromu vyhoření. Vzhledem k různým počtům ve skupinách je i procentuální vyjádření rozdílné (OU 7,1 %, VOŠ 11,1 %, VŠ Bc. 13,4 %, VŠ Mgr. 20 %, JINÉ 14,3 %). Vysoké riziko syndromu vyhoření (42 bodů a více) se nevyskytuje. Tabulka 2 Procentuální zhodnocení kvality života v nejvyšším dosaženém vzdělání 34
Délka péče Tabulka 2 (str. 34) ukazuje, že nejvíce respondentů s nízkou spokojeností (22 bodů a méně) je u absolventů VOŠ 25 %, zbylých 75 % v této kategorii prokázalo střední spokojenost (23 41 bodů). Absolventi OU a SŠ mají více než 90 % dotázaných se střední úrovní pocitu spokojenosti. U ostatních skupin je střední spokojenost ve 100 % případů. Skupina s nejvíce zastoupeným nízkým sekundárním traumatickým stresem jsou pečující s VŠ (Bc. 13,4 %, Mgr. 20 %). U ostatních skupin je střední riziko sekundárního traumatického stresu v rozmezí 96 100 %. Nejnižší míra rizika syndromu vyhoření je u skupiny VŠ Mgr. (20 %). V ostatních skupinách je střední riziko syndromu vyhoření u 85 % a více pečujících. V žádné ze tří domén se nevyskytují vysoké hodnoty (42 a více). VO6: Jsou rozdíly v kvalitě života pečujících vzhledem k jejich délce praxe v péči o paliativního pacienta? Graf 15 zobrazuje rozdíly v doméně pocit spokojenosti vzhledem k délce péče o paliativní pacienty. nízka 2 2 střední 28 45 vysoká 0 0 10 20 30 40 50 Absolutní četnost více než rok méně než rok Graf 15 Kvalita života podle délky praxe - 1. doména, pocit spokojenosti Pozn.: každá barva zobrazuje úroveň spokojenosti - šedá barva - nízká spokojenost, oranžová barva - střední spokojenost, modrá barva - vysoká spokojenost 35
Délka péče Graf 15 (str. 35) ukazuje, že nízkou spokojeností (22 bodů a méně) v životě trpí čtyři respondenti z celkového počtu 77 respondentů. Dva respondenti (4,3 %) s nízkou spokojeností pracují v oboru péče o paliativní pacienty více než rok. Stejný počet, tedy dva respondenti (6,6 %), kteří pečují o pacienty méně než rok, mají také nízkou spokojenost. Střední spokojenost (23 41 bodů) byla zaznamenána u 45 respondentů (95,7 %), kteří se v této problematice pohybují více než rok. 28 respondentů (93,4 %), kteří pracují v oboru méně než rok, je středně spokojených. Vysoké spokojenosti (42 a více bodů) nikdo nedosáhl. Graf 16 zobrazuje porovnání kvality života v doméně sekundární traumatický stres vzhledem k délce praxe respondentů. nízká 1 3 střední 27 46 vysoká 0 více než rok méně než rok 0 10 Absolutní 20 četnost 30 40 50 Graf 16 Kvalita života podle délky praxe - 2. doména, sekundární traumatický stres Pozn.: každá barva zobrazuje úroveň sekundárního traumatického stresu - šedá barva - nízký STS, oranžová barva - střední STS, modrá barva - vysoký STS 36
Délka péče Graf 16 (str. 36) zobrazuje, že střední úrovní sekundárního traumatického stresu (23 41 bodů) je ohroženo 46 respondentů (97,9 %), kteří se už více než rok zabývají péčí o paliativní pacienty. 27 respondentů (90 %), pracujících v této oblasti méně než rok, je rovněž středně ohrožena STS. Nízký traumatický stres (22 bodů a méně) se nachází u třech respondentů (10 %), kteří pracují v oblasti péče méně než rok a u jednoho respondenta (2,1 %), který má praxi více než jeden rok. Vzhledem k počtu dotázaných v obou kategoriích lze usoudit, že nízký STS se vyskytuje ve větší míře u pečujících s pracovní zkušeností méně než rok. Vysoký traumatický stres (42 bodů a více) nebyl zjištěn. Graf 17 zobrazuje porovnání kvality života v doméně syndrom vyhoření vzhledem k délce praxe respondentů. nízká 2 4 střední 28 43 vysoká 0 0 10 20 30 40 50 Absolutní četnost více než rok méně než rok Graf 17 Kvalita života podle délky praxe - 3. doména, riziko syndromu vyhoření Pozn.: každá barva zobrazuje úroveň syndromu vyhoření - šedá barva - nízké riziko syndrom vyhoření, oranžová barva - střední riziko syndromu vyhoření, modrá barva - vysoké riziko syndromu vyhoření Podle grafu 17 riziko syndromu vyhoření ohrožuje 43 pečujících (91,5 %) zabývajících se péčí o paliativní pacienty déle než rok. Tito respondenti se pohybují ve střední úrovni rizika (23 41 bodů). 28 respondentů (93,4 %) je středně ohroženo syndromem vyhoření, i když mají krátkou pracovní zkušenost, tedy méně než rok. Nízký syndrom vyhoření (22 bodů a méně) se vyskytuje u čtyř respondentů (8,5 %), kteří pracují v této oblasti déle než rok a u dvou respondentů (6,6 %) s praxí kratší než jeden rok. Vysoká úroveň (42 bodů a více) syndromu vyhoření se u nikoho neprokázala. 37
Tabulka 3 shrnuje a zobrazuje úroveň kvality života a jednotlivých domén vzhledem k délce práce respondentů v péči o paliativního pacienta. Tabulka 3 Procentuální zhodnocení kvality života v délce péče o pacienty V tabulce 3 vidíme, že díky podobným počtům respondentů z těchto skupin lze porovnávat jejich výsledky. Můžeme vidět, že ti, kteří mají praxi méně než rok, tedy 28 respondentů (93,4%), jsou středně spokojeni (23 41 bodů) v životě. Ti, kteří se v této problematice pohybují déle než rok, tedy 45 respondentů, jsou jen o několik jednotek procent více spokojeni (95,7 %). Je tedy vidět, že délka péče příliš nerozhoduje o osobní spokojenosti. U sekundárního traumatického stresu je výsledek výraznější. V kategorii respondentů s praxí kratší než rok se vyskytují tři pečující (10 %) s nízkým rizikem sekundárního traumatického stresu (22 bodů a méně), zatímco u respondentů s praxí delší než rok je pouze jeden pečující s nízkou hodnotu STS (2,1 %). Riziko syndromu vyhoření je bez ohledu na délku praxe na střední úrovni u více než 90 % respondentů. Vysoké hodnoty (42 bodů a více) se nevyskytují v žádné kategorii. VO7: Jsou rozdíly v kvalitě života pečujících vzhledem k jejich profesnímu zařazení v péči o paliativního pacienta? Graf 18 (str. 39) zobrazuje výsledky kvality života v doméně pocit spokojenosti u respondentů vzhledem k jejich profesi. 38
Profesní zařazení jiné sanitář/sanitářka 1 4 8 ošetřovatel/ošetřovatelka 5 zdravotnický asistent všeobecná sestra 0 3 52 lékař 4 0 10 20 30 40 50 60 Absolutní četnost nízká střední vysoká Graf 18 Kvalita života podle profesního zařazení - 1. doména, pocit spokojenosti Pozn.: každá barva zobrazuje úroveň spokojenosti - šedá barva - nízká spokojenost, oranžová barva - střední spokojenost, modrá barvy - vysoká spokojenost V grafu 18 vidíme, že nízká spokojenost (22 bodů a méně) je v malém množství zastoupena u respondentů v těchto profesních zařazeních jedna sanitář/ka (11,1 %) a tři všeobecné sestry (5,5 %). Ostatní respondenti vykazují střední spokojenost (23 41 bodů) v životě. Nejvíce respondentů odpovídalo ve skupině všeobecná sestra, kde jich bylo 55. Vysoké spokojenosti (42 bodů a více) nedosáhl nikdo. 39
Profesní zařazení Následující graf 19 zobrazuje výsledky kvality života v doméně sekundární traumatický stres u respondentů vzhledem k jejich profesi. jiné 4 sanitář/sanitářka 9 ošetřovatel/ošetřovatelka 5 zdravotnický asistent všeobecná sestra 0 4 51 lékař 4 0 10 20 30 40 50 60 Absolutní četnost nízká střední vysoká Graf 19 Kvalita života podle profesního zařazení - 2. doména, sekundární traumatický stres Pozn.: každá barva zobrazuje úroveň sekundárního traumatického stresu - šedá barva - nízký STS, oranžová barva - střední STS, modrá barva - vysoký STS Z grafu 19 je vidět, že sekundární traumatický stres ve střední úrovni ohrožuje 51 respondentů (97,7%) v profesním zařazení všeobecná sestra. U profese všeobecná sestra se nachází i čtyři respondenti (2,3%), kteří vykazují nízký traumatický stres. U ostatních pracovních zařízení se vyskytuje pouze střední úroveň STS (23 41 bodů). Vysoký sekundární traumatický stres (42 bodů a více) se nenachází u žádného z respondentů. 40
Profesní zařazení Graf 20 zobrazuje výsledky kvality života v doméně syndrom vyhoření u respondentů vzhledem k jejich profesi. jiné sanitář/sanitářka ošetřovatel/ošetřovatelka zdravotnický asistent všeobecná sestra lékař 4 1 8 5 0 5 4 50 0 10 20 30 40 50 60 Absolutní četnost nízká střední vysoká Graf 20 Kvalita života podle profesního zařazení - 3. doména, riziko syndromu vyhoření Pozn.: každá barva zobrazuje úroveň syndromu vyhoření - šedá barva - nízké riziko syndrom vyhoření, oranžová barva - střední riziko syndromu vyhoření, modrá barva - vysoké riziko syndromu vyhoření Graf 20 ukazuje, že střední úroveň syndromu vyhoření (23 41 bodů) ohrožuje většinu respondentů bez ohledu na profesní zařazení. Nízká úroveň syndromu vyhoření (22 bodů a méně) se vyskytuje u jednoho sanitáře z devíti (11,1 %) a pěti všeobecných sester (9,1 %) z celkového počtu 55. Vysokou úroveň syndromu vyhoření (42 bodů a více) nevykazuje nikdo. Tabulka 4 shrnuje a zobrazuje úroveň kvality života a jednotlivých domén vzhledem k profesnímu zařazení respondentů. Tabulka 4 Procentuální zhodnocení kvality života v profesním zařazení 41