Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta. Katedra křesťanské sociální práce. Charitativní a sociální práce.

Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské sociální práce Charitativní a sociální práce Adéla Kramná Canisterapie s vybranými skupinami klientů sociálních služeb Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr.Magdaléna Šimečková 2009

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen uvedené prameny a literaturu. V Olomouci 6.11.2009

Děkuji Mgr. Magdaléně Šimečkové za její pomoc při zpracování a vedení této práce a mé rodině za jejich trpělivost.

Úvod... 5 1. Canisterapie... 7 1.1 Definice canisterapie...7 1.2 Možnosti uplatnění psů v sociální a zdravotní oblasti...8 1.3 Rozdělení canisterapie...11 1.4 Účastníci canisterapie...15 1.5 Průběh canisterapie...17 2.Vliv psa na člověka klienta... 20 2.1 Počátky vztahu mezi psem a člověkem...20 2.2 Vliv psa na fyzickou oblast člověka...21 2. 3 Vliv psa na psychickou oblast člověka...22 2. 4 Vliv psa na sociální oblast člověka...24 3. Canisterapie s vybranými skupinami klientů sociálních služeb... 26 3.1 Canisterapie a senioři...26 3.2 Klienti s dětskou mozkovou obrnou...29 3.3 Klienti s mentálním postižením...33 3.4 Klienti se smyslovým postižením...36 3.5 Klienti s autismem...39 3.6 Klienti s epilepsií...41 Závěr... 45 Seznam literatury... 46 Seznam zkratek... 48 Seznam příloh... 49 4

Úvod Canisterapie je léčba pomocí psa, která slouží jako podpůrná terapie v procesu rehabilitace. Pracuje se pomocí ní v sociální, zdravotní i pedagogické oblasti. Přesto, že se v České republice objevila již na začátku devadesátých let, stále není úplně známá a to jak mezi odborníky v pomáhajících profesích, tak i mezi širokou veřejností. Veliké popularity dosahuje hlavně v Severní Americe a Velké Británii. Téma jsem si zvolila hlavně proto, že s ním mám dlouholeté zkušenosti a před třemi roky jsem aktivně pracovala v canisterapeutickém týmu. Nyní bohužel nemám psa vhodného k praktikování terapie, ale i přes tento fakt se snažím o canisterapii hledat nové informace a šířit její význam u laické i odborné veřejnosti. Má práce vznikla jako reakce na nevědomost některých pracovníků v sociálních službách, kterým se sice tato metoda líbila ale nic o ní nevěděli. Také mnoho lidí, kteří se touto terapií chtěli zabývat, neměli potřebné informace. Na mých školních praxích jsem se dokonce mnohokrát setkala s případy, kdy do zařízení docházel člověk se psem a označoval své působení jako canisterapii, přitom se jednalo jen o návštěvní službu. Proto by má práce měla podat ucelený přehled pro všechny, kdo se chtějí s canisterapií seznámit. To je můj cíl, který chci ve své práci naplnit. Samozřejmě nemohu popsat naprosto vše, co se týká canisterapie, ale chci zpracovat určitý základ, díky kterému si pak každý dokáže zodpovědět například otázky: Co je to canisterapie? Jaké máme druhy? Kdo všechno se canisterapie zúčastňuje? Jaké je její použití v praxi?... V této teoreticky zaměřené práci využívám metodu analýzy, třídím a sjednocuji informace od jednotlivých autorů zabývajících se canisterapií. Také se snažím některé kapitoly obohatit zkušenostmi z vlastní canisterapeutické praxe. Stav literatury v České republice není moc uspokojivý. Naštěstí sdružení, která se canisterapií zabývají, mají mnoho zajímavých informací na svých internetových stránkách. Vůbec první knihou o canisterapii je kniha doktorky 5

Galajdové. Další, velmi podrobnou publikací, je kniha od profesora Velemínského, která dokonce popisuje celou zooterapii. Zkušenosti z praxe popisuje ve své práci doktor Neradždič. Existuje i několik brožur, které vydala jednotlivá canisterapeutická sdružení (například Canisterapie v praxi od sdružení Podané ruce napsaly p. Fejkusová a Mikulková). Celá práce bude rozdělena do tří hlavních kapitol. První bude popisovat canisterapii, její definice, účastníky, rozdělení a průběh. Druhá kapitola rozebere, jaký vliv má pes na lidský organismus. A poslední kapitola se bude věnovat canisterapii s vybranými skupinami klientů sociálních služeb. Skupiny klientů budou vybrány náhodně. Budou zde uvedení příklady z praxe. 6

1. Canisterapie 1.1 Definice canisterapie Canisterapie je jedním z typů zooterapie, takže je nutné definovat nejdříve pojem zooterapie a až posléze pojem canisterapie.,,zooterapie (zvířaty podporovaná terapie) je souhrnným termínem pro rehabilitační metody a metody psychosociální podpory zdraví, které jsou založeny na využití vzájemného pozitivního působení při kontaktu mezi člověkem a zvířetem. 1,,Canisterapie je jednou z metod rehabilitace, která slouží k podpoře zdraví lidí všech věkových kategorií, při níž se využívá interakce mezi člověkem a psem. Pojem zdraví je přitom vnímán z bio-psycho-sociálního pohledu. 2 V České republice neexistuje jednota v oblasti canisterapie, proto definicí je celá řada. Pro ilustraci uvádím další příklady.,,canisterapie se dá také definovat jako léčebný kontakt psa a člověka. Je prováděna formou skupinovou či individuální. Pes je výborným společníkem, ale také výchovným prostředkem pro klienta. Canisterapie dále přispívá k rozvoji jemné a hrubé motoriky, podněcuje verbální a neverbální komunikaci, orientaci v prostoru, zvyšuje motivaci podílet se na vlastním léčebném procesu, zlepšuje interakci klienta s ostatními klienty ošetřovateli rodiči a podobně. 3 1 FREEMAN, M. Terminologie v zooterapii. In: VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 31. 2 Tamtéž, s. 32 3 EISERTOVÁ, J. Canisterapie - terminologie. In: VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 60. 7

,,Název canisterapie se vžil jako označení způsobu terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž pojem zdraví je zde myšlen přesně podle definice WHO jako stav psychické, fyzické a sociální pohody. 4,,Základním principem léčebného využití psa je probuzení samolečitelských schopností člověka. K nim patří psychologické účinky antidepresivní, antistresové i aktivizace pozitivního myšlení v životě. 5 Jak je vidět, definic canisterapie je mnoho, ale nenajdeme v nich velké rozdíly. Vždy se jedná o pozitivní účinky kontaktu člověka se psem, což je podstata canisterapie. 1.2 Možnosti uplatnění psů v sociální a zdravotní oblasti Pes se používá v sociálně zdravotní oblasti ve třech základních kategoriích a to jako: psi servisní psi asistující psi zachraňující život Někdy se používá rozdělení jiné, kde jsou například navíc psi diagnostičtí. Tato kategorie je však v České republice málo praktikovaná a známá. Přesto jí zde zmíním, neboť se jedná o velice zajímavý fenomén. Psi servisní,,psi servisní pomáhají osobám se specifickými potřebami (trpící postižením nebo onemocněním) kompenzovat jejich handicap. 6 Tyto psy můžeme rozdělit do tří skupin: 4 GALAJDOVÁ, L. Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie, s. 24. 5 NERANDŽIČ,Z. Animoterapie aneb jak nás umí zvířata léčit, s. 34. 6 TICHÁ, V., TVRDÁ, A. Využití psa ve zdravotně sociální oblasti. In: VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 115. 8

- Psi asistenční Jedná se o psy, kteří nejčastěji pomáhají lidem tělesně handicapovaným a to většinou lidem upoutaným na invalidní vozík. Pomáhají jim s podáváním věcí, při svlékání, otevírání dveří nebo po pádu z vozíku. Psi jsou cvičeni individuálně pro klienta. - Psi vodící Jsou psi, kteří doprovázejí nevidomé klienty. Pomáhají jim hlavně s orientací v prostoru, překonávání překážek. Jsou také výborným sociálním tématem k rozhovoru s širokou veřejností. - Psi signální Jsou to psi, kteří upozorňují své neslyšící majitele na zvukový signál. Dále psi, jenž pomocí svého čichu předpoví přicházející epileptický záchvat a varují svého pána či jeho rodinu anebo psi, jenž mohou osoby trpící alergií upozornit na zvýšenou koncentraci alergenu nebo chemikálie v okolí, i když člověk ještě nic necítí. 7 Psi asistující Do této kategorie patří psi canisterapeutičtí, neboť asistují psovodovi nebo terapeutovi při samotné canisterapii. Jsou to speciálně cvičení psi, kteří absolvovali zkoušky a pak docházejí do různých sociálních, zdravotních nebo pedagogických zařízení. Protože se canisterapii věnují ostatní části práce, nebudu to zde již více rozvádět. Psi zachraňující život,,s množícími se případy světových neštěstí a katastrof všeho druhu vystupuje stále více do popředí úloha záchranářského psa a nepřeberné možnosti jeho využití. Jestliže si uvědomíme čichové schopnosti psů ve srovnáni s lidskými, 7 Srov. TICHÁ, V., TVRDÁ, A. Využití psa ve zdravotně sociální oblasti. In: VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 115. 9

pak je zcela zřejmé, že jsou-li úspěšně směrovány výcvikem do kterékoliv oblasti, přináší obrovské pole působnosti a možnosti využití. 8 Mohlo by se zdát, že tato skupina se sociální oblastí moc nesouvisí, ale opak je pravdou. Podle mého názoru, v těchto velice vypjatých krizových situacích je potřeba, aby i psovod dokázal s lidmi navázat kontakt a profesionálně pracovat a to nejen s oběťmi, ale také s jejich příbuznými. Záchranářské psy rozdělujeme podle terénu, kde pracují a to na psy vyhledávající v sutinách, v terénu, v lavinách, ve vodě a vyhledávajíci po stopě. Poslední kategorií, kterou uvádím spíše proto, že je to velmi zajímavé téma, jsou: Psi diagnostičtí,,psi dokáží svým čichem u člověka rozeznat některé projevy nemoci nebo psychosomatických stavů dříve, než se klinicky projeví a než je možno vše diagnostikovat pomoci různých laboratorních a dalších vyšetření. Tato metoda je v zahraničí nazývána Applied Animal Behaviour Science (AABC). Pracovně je také nazývána,,pet-scan nebo,,alert pet. 9 Jedná se o dva druhy psů. Psi diagnostičtí, kteří pomocí čichu rozeznávají přítomnost různých onemocnění (například onkologická onemocnění nebo diabetes mellitus) a to buď přímo očicháním pacienta nebo jeho odebraných vzorků. Dosavadní výsledky jsou velmi dobré. Je zde však několik problémů. Jedná se o malý počet pacientů zahrnutých do takového vyšetření a malý počet psů. Diagnostický pes musí být mimořádně citlivý na uvedené pachy, a proto je velice obtížné takového psa najít. Pokud je již nalezen vhodný pes, je nesmírně těžké ho vycvičit a to z důvodu uchovávání vzorků pacientů. Druhou skupinou jsou psi signalizační. O těch jsem se již zmínila v první kategorii u psů 8 SEDLÁK, J. Záchranářští psi. In: VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků s. 118. 9 TICHÁ, V., TVRDÁ, A. Využití psa ve zdravotně sociální oblasti. In: VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků s. 117. 10

servisních. Jejich výhodou je to, že varují svého pána před nástupem záchvatu a ten se na něj může připravit. Je to dobré i ze sociálního hlediska, neboť člověk se nemusí stranit společnosti z důvodu strachu, co by se stalo, kdyby najednou přišel záchvat. 1.3 Rozdělení canisterapie Canisterapie se dělí, stejně jako zooterapie, podle metody, formy, účastníků a typu klientů. Takové rozdělení uvádí Michaela Freeman v knize profesora Velemínského. 1.Rozdělení podle metody AAA Animal assisted activities,,přirozený kontakt člověka a psa zaměřený na zlepšení kvality života klienta nebo přirozený rozvoj jeho sociálních dovedností. 10 Nejčastěji se tato metoda provádí v domovech pro seniory, pro osoby se zdravotním postižením, v dětských domovech, speciálních školách, geriatrických odděleních a psychiatrických léčebnách. Mohou se volit například tyto cíle: aktivizace klienta, zlepšování komunikace, pohyblivosti, motivace, odbourávání stresu a mnoho dalších. Hlavními technikami jsou hlazení psa, hra, péče o psa (například česání) a podobně. 11 AAE Animal assisted education,,přirozený nebo cílený kontakt člověka a psa zaměřený na rozšíření nebo zlepšení výchovy, vzdělání nebo sociálních dovedností klienta. 12 Klienty této metody jsou většinou osoby se specifickými poruchami učení, chování nebo komunikace. Tato metoda se ale také velmi využívá v běžných 10 FREEMAN, M. Terminologie v zooterapii. In: VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 32. 11 Srov. tamtéž. 12 FREEMAN, M. Terminologie v zooterapii. In: VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 34. 11

školách, kde se studenti učí biologii psa a také zacházení se psem. Jedná se o jednorázové aktivity. Hlavním cílem bývá zvýšení motivace k učení a osobnímu rozvoji. Cíle se volí buď individuálně u klientů se specifickými poruchami nebo skupinově pro přednášku či besedu se studenty. Technika, která se používá, se snaží zejména zábavnou formou předat informace a využít psa jako prostředníka pro výuku. Používají se různé hry. 13 AAT Animal assisted therapy Cílený kontakt člověka a psa, zaměřený na zlepšení psychického nebo fyzického stavu klienta. 14 Klienty bývají lidé s mentálním, tělesným nebo kombinovaným postižením, lidé vyžadující podpůrnou léčbu psychických nebo fyzických stavů. Hlavním cílem je podpora léčby nebo rehabilitace klienta. Cíle bývají sestaveny individuálně přímo pro klienta, aby podporovaly rozvoj fyzických, emocionálních, kognitivních a sociálních funkcí klienta. Používají se tyto techniky: polohování, hry pro rozvoj komunikace, hlazení, péče o zvíře a podobně. 15 AACR Animal assisted crisis response Přirozený kontakt psa a člověka, který se ocitl v krizovém prostředí, zaměřený na odbourávání stresu a celkové zlepšení psychického nebo i fyzického stavu klienta. 16 Klienty jsou lidé, kteří se ocitli v krizi způsobené například přírodní katastrofou, jejich rodinní příslušníci, lidé evakuovaní mimo své domovy, ale také členové ISZ, dobrovolníci pomáhající při odstraňování následků. 13 Srov. FREEMAN, M. Terminologie v zooterapii. In: VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 34. 14 FREEMAN, M. Terminologie v zooterapii. In: VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 33. 15 Srov. tamtéž. 16 FREEMAN, M. Terminologie v zooterapii. In: VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 35. 12

Základním cílem je zahájit proces stabilizace klienta. Následné cíle se určují až podle momentální situace v terénu. Typickými technikami jsou psychologické metody, empatie, motivace ke komunikaci a podobně. 17 2. Rozdělení podle formy Návštěvní program Jedná se o klasický model canisterapie, který je v České republice hojně využíván. Pes přichází do zařízení pravidelně jednou týdně na jednu hodinu. Tato forma má výhodu v tom, že zařízení nemusí jakkoliv pečovat o psa a nemá práci navíc. Jednorázové aktivity Probíhají většinou ve formě přednášek, například pro školy. Děti se seznamují s chováním psů a zacházením s nimi. Může proběhnout také formou několika přednášek navazujících na sebe. Pobytový program Jedná se ve většině případů o letní tábory pro děti, kde je přítomen i canisterapeutický pes. Pro děti je to velmi zajímavé, neboť pobyt s přátelským psem může být přínosný zvláště pro některé, které se nemohou běžně se psem setkávat. Jedná se především o děti z dětských domovů nebo děti handicapované. Rezidentní program Zde se jedná o situaci, kdy pes žije přímo v zařízení. Klienti zařízení o něj spolu s dopomocí personálu pečují. Je to přínosné neboť klienti mohou na psovi sledovat celý životní cyklus, ale také převzít trochu odpovědnosti za někoho druhého. Tento program je však náročnější pro personál, protože ten musí zajistit 17 Srov. FREEMAN, M. Terminologie v zooterapii. In: VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 35. 13

psovi klidné místo pro odpočinek, dohlížet na péči o něj a podobně. V praxi tento model funguje například v Marianu v Opavě, kde mají dva vlastní psy. Zásah krizové intervence Nejnovější forma canisterapie. Používá se v situacích, kdy se lidé dostanou do krize, například při požáru, povodni či zemětřesení. Zde canisterapeutický tým spolupracuje s IZS a promlouvá s lidmi, kteří jsou například v evakuačních centrech. Pes výborně na tyto lidi působí. Tento typ terapie je pro canisterapeutický tým nejnáročnější. Je třeba vybírat velmi odolné jedince a to jak ze strany psa tak i psovoda. 3. Rozdělení podle účastníků Individuální Zde se jedná o setkání pouze jednoho klienta s jedním nebo více canisterapeutickými týmy. Tato forma se používá hlavně při AAT. Výhodou je přesně zvolený cíl k potřebám klienta. Naopak nevýhodou je velká časová náročnost a uspokojení menšího počtu klientů. Skupinová V tomto případě se setkává skupina klientů s jedním nebo více canisterapeutickými týmy. Důležité je, aby skupina byla, pokud je to možné, uzavřená, neboť se pracuje na předem určených cílech a nově příchozí by narušovali již rozběhlý proces. Samozřejmě pokud pracujeme pomocí AAA a zaměřujeme se na rozvoj komunikace nebo motoriky, pak je možné, aby byla skupina otevřená. Ale u metod AAT a AAE je lepší zavřená skupina. 4. Rozdělení podle klienta Analýza cílové skupiny Jedná se o určení cílové skupiny, se kterou budeme pracovat. Můžeme si jí určit z hlediska věku, pohlaví, diagnózy, vzdělání a podobně. 14

Analýza zdravotního stavu Zde si klienty dělíme podle jejich zdravotního stavu a diagnózy (například zdravý, dočasně nemocný, dlouhodobě nemocný, umírající, se specifickou poruchou a tak dále). Analýza sociálních vazeb a dynamiky Tady zkoumáme vazby klienta na jeho okolí, vztahy v rodině, například zda je člověk společenský nebo izolovaný, zda žije v domovech či osamoceně a zda není člověk v ohrožení. 1.4 Účastníci canisterapie Účastníky jsou všichni, kdo se nějakým způsobem podílejí na tom aby canisterapie byla dobře zorganizována, aby byli spokojeni klienti, pes byl ve výborné formě, zařízení a jeho zaměstnanci byli seznámení s tím, co canisterapie je, psovod, aby dokázal komunikovat jak s klienty, tak i jejich rodinou a podobně. Jednotlivé účastníky postupně představím. Canisterapeutický tým Základní jednotka, kterou tvoří pes a jeho psovod. Oba musí být proškoleni a projít úspěšně zkouškami (zkušební řád příloha číslo 1). Psovod je osoba, která vlastní, vychovává a posléze pracuje se psem v různých sociálních zařízeních. Psovod bývá dobrovolník. Pes musí být starší 12-ti měsíců. Na plemeni ani pohlaví nezáleží. Důležitá je povaha psa. Myslím si, že pes se musí pro toto poslání již narodit. Canisterapeutické sdružení Je základnou pro terapeutické týmy. Pořádá zkoušky, kde se prokazuje, zda je pes vhodný na praktikování canisterapie. Školí psovody, pořádá pro ně i různá setkání a semináře. Snaží se seznamovat s canisterapií i širokou veřejnost. 15

Bylo by také dobré, kdyby pořádalo supervizi pro své členy. To se ale bohužel v našich podmínkách moc nepraktikuje. Zařízení, kde se canisterapie praktikuje Může se jednat o sociální, zdravotní nebo školní zařízení. Zde je důležité, aby vedení seznámilo všechny pracovníky s tím, co to vlastně canisterapie je a proč se rozhodli ji v zařízení praktikovat. V praxi je většinou určen klíčový pracovník, který se proškolí v oblasti canisterapie a dále seznámí ostatní zaměstnance. Tento pracovník také spolupracuje s psovodem. Zařízení se může vybrat z několika možností, jak se v něm pes uplatní: 1. pes do zařízení přichází v rámci návštěvního programu s dobrovolníky, kteří se touto činností zabývají 2. pes je na doporučení lékaře využíván k rehabilitaci klientu za účasti zdravotnického personálu 3. pes je majetkem zaměstnance zařízení 4. pes je ve vlastnictví zařízení 18 Klienti Canisterapie se dá použít téměř u všech skupin klietnů. Pracuje se malými dětmi, adolescenty, mentálně i tělesně postiženými nebo seniory. Canisterapie je totiž doplňkovou léčbou, která pomáhá například při procesu rehabilitace. Ve většině případů reagují klienti na psa velmi dobře. Rodina klienta Figuruje v případech, kdy je klient ještě nezletilý nebo nesvéprávný, a proto je třeba písemný souhlas zákonného zástupce. Canisterapie může být velmi prospěšná pro celou rodinu, pokud se jí zúčastní, neboť mohou všichni společně získat pozitivní zážitky, které příjemně ovlivní jejich další fungování. 18 VOLŠICKÁ, J. In Svět psů 1/2005. 16

Tým odborníků Nastupuje v případech, kdy se jedná o metodu canisterapie AAE nebo AAT. Odborníci z různých profesí se scházejí a společně domlouvají cíle, kterých je možné pomocí canisterapie dosáhnout. Takovými odborníky jsou například pedagogové, sociální pracovníci, lékaři, psychologové, psychiatři a mnoho dalších. Veterinární lékař Pečuje o zdraví psa, pravidelně ho očkuje a odčervuje. Posuzuje, zda je pes připraven znovu pracovat (například po zranění nebo nemoci).,,velmi důležitým úkolem všech účastníků canisterapeutického procesu je vzájemně spolupracovat na realizaci vlastního procesu canisterapie, zároveň vše potřebné připravit, koordinovat a evaluovat. Přítomnost všech členů širokého týmu není vždy nutná, zásadní je provázanost, vzájemné porady a konzultace pro práci s jednotlivými klienty. 19 1.5 Průběh canisterapie Samotný průběh canisterapie je velmi podobný jako průběh jiných terapií (například psychoterapie). Jednotlivé fáze na sebe navazují nebo se mohou i prolínat skrze celou terapii (integrace). Každá fáze může trvat u jednotlivých klientů různě dlouhou dobu a klient by měl projít všemi těmito fázemi. 19 TICHÁ, V. Účastníci canisterapie. In: VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 61. 17

Seznámení se psem V této fázi se stanovují pravidla, která se musí při canisterapii dodržovat. Může klientům přinést i nové poznatky o těle psa, o péči o něj a mnohé další. Mezi základní pravidla patří: sdělit klientům, jak mají psa správně hladit, co má pejsek rád (drbání za uchem) a naopak, co nemá rád (tahání za ocas, hlasitý křik). Je také nutné při samotné canisterapii, aby psovod se psem aktivně spolupracoval a nestál opodál, ale ke psu si přidřepl. Také je dobré při prvním kontaktu natočit psa ke klientovi zádí, což je,,bezpečnější strana psa. Zvykání si na přítomnost psa Jedná se o nejpohyblivější fázi canisterapie. Každý člověk potřebuje individuální množství času na přijetí psa a zvyknutí si na jeho přítomnost a jeho blízkost. Dotek Jestliže klient dospěje až k této fázi, dá se již mluvit o částečném úspěchu. Dotyk je jasným projevem důvěry ze strany psa i klienta. Klient se psa dotýká, hladí ho, krmí ho pamlsky. Z vlastní praxe vím, že někteří klienti několik sezení ve skupině pouze pozorovali a až když se ujistili, že pes je hodný, nekouše a ostatní členové mají radost z kontaktu s ním, také se osmělili a psa pohladili. Vlastní terapeutická fáze V této fázi se jedná o konkrétní naplňování cílů, kvůli kterým jsme samotnou canisterapii zvolili. Může se jednat o přenesení komunikace ze psa na osobu. Klient psovi začne věřit, protože si je jistý, že pes nikomu nic neprozradí. Často se cílené hry používá u dětí s CAN syndromem (týrané a zneužívané dítě) nebo u dětí s autistickými projevy. Umocnění vjemů Tato fáze je fází konečnou. Je důležité, aby canisterapie měla pro klienta nějaký přínos, byť jen příjemně strávený čas. Fáze bývá problematická. Klientovi se canisterapie líbí a je pro něj těžké přijmout její konec. Pokud se klientovi canisterapie nelíbí, k této fázi terapie vůbec nedospěje. Klient nesmí být nikdy 18

k terapii nucen, pokud je mu nepříjemná. Zrovna tak nesmí být k terapii nucen ani pes. Jestliže je pes již unavený, měla by se terapie ihned ukončit. Integrace Není to samostatná fáze, ale je to děj, který se prolíná celým procesem. Jedná se o integraci psa do života klientů, i když není zrovna v zařízení přítomen. V této době můžeme s klienty o psovi mluvit, mohou ho i nakreslit a podobně. Je žádoucí dosáhnout během celé terapie všech fází. Terapie může být krátkodobá (do deseti setkání) i dlouhodobá. 19

2.Vliv psa na člověka klienta 2.1 Počátky vztahu mezi psem a člověkem Bohužel dnes nemůže s jistotou nikdo říct, jaký byl vlastně začátek vztahu mezi psem a člověkem. Existuje několik teorií, jak to asi mohlo vypadat, ale jsou to jen teorie. Je nepravděpodobné, že přesný průběh domestikace bude vůbec někdy zcela objasněn. Vzájemný vztah se zřejmě vytvořil díky kombinaci různých důvodů a v různých zeměpisných oblastech mohl začít trošku odlišně.20 První teorie říká, že lidé a vlci lovili společně, tedy spíše, že vlci ulovili kořist a lidé je pak odehnali. Pak se lidé začali učit lovit podle vlků a nakonec cvičili vlčí mláďata a lovili společně. Druhá teorie praví, že lidé lovili vlky jako potravu. Po zabití dospělého vlka mnohdy zůstala mláďata, která pak žila s lidmi. Třetí teorie tvrdí, že vlk, později pes, byl od počátku pouze mazlíček, nikoliv lovec nebo kořist. Lidé chytali vlčí mláďata a ta pak dělala společnost jejich dětem. Čtvrtá teorie naznačuje, že první domestikovaní psi nesloužili k lovu, ale k hlídání. Jejich vynikající čich a sluch mohl člověka varovat před nebezpečím a to jak ze strany divokých zvířat, tak nepřátelských kmenů. Pátá teorie uvádí, že lidé možná nedomestikovali psa aktivně, ale jednalo se spíše o oboustranně prospěšné partnerství člověka a psa. 21 20 TAGGARTOVÁ, C. Encyklopedie psů, s. 13 21 Srov. tamtéž. 20

Každopádně, ať již byly počátky vztahu psa a člověka jakékoliv, pes i v dnešní době na člověka působí a ovlivňuje jej. Dnes si mnoho lidí pořizuje psa jako přítele nebo dokonce jako náhradu dítěte. 2.2 Vliv psa na fyzickou oblast člověka Je všeobecně známo, že lidé vlastnící psa se udržují v lepší fyzické kondici, neboť mají pravidelný pohyb, protože pes se prostě musí pravidelně venčit. Toto tvrzení dokládají i mnohé studie, které byly provedeny. Pro ilustraci uvádím alespoň dvě.,,na univerzitě v Pretorii zjistili, že při interakci člověk - jeho vlastní známy pes i člověk - neznámý přátelský pes, se v krvi člověka statisticky významně zvyšují hladiny kyseliny fenyloctové katabolitu fenyletylaminu, endorfinů a dopaminu. Když se člověk mazlil s vlastním zvířetem, stoupal navíc prolaktin. Fenyletylamin je chemická sloučenina, která zaplavuje lidský organismus v době zamilovanosti, má jisté euforizující účinky, způsobuje zvýšení aktivity a dobrou náladu. Totéž v podstatě platí o endorfínech vnitřních opiátech, jejichž hladiny se v organismu zvyšují po příjemných podmětech a mohou se velmi výrazně podílet na zvládání stresu a dobré náladě člověka. 22,,Erika Friedman z Brooklynské univerzity v New Yorku se zaměřila na výzkum kardiovaskulárních chorob, u nichž byl vliv psychosociálních faktorů již bezpečně prokázán. Vycházela z předpokladu, že zvířata mohou být svému majiteli dobrou psychosociální podporou, která by mohla zlepšovat přežívání pacientů hospitalizovaných pro chronické srdeční potíže. Zjistila, že vlastníci domácích zvířat měli větší pravděpodobnost být na živu jeden rok po propuštění z koronární jednotky než nevlastnící. Z 53 majitelů zemřeli do roka pouze 3 (5,7%), zatímco z 39 nevlastníků zemřelo 11 osob (28,2%). Po zvážení otázky, zda majitelé psů nemohli být celkově zdravější již předem, protože chodí své psy 22 GALAJDOVÁ, L. Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie, s. 67. 21

pravidelně venčit, byli tito z dat vyloučeni. Přesto zůstalo procento přežívajících vlastníků domácích zvířat výrazně vyšší. Další námitka, že všichni majitelé mohli být celkově zdravější, byla vyloučena úvahou, že pokud by tomu tak bylo, musel by být vztah mezi vlastnictvím zvířete a přežíváním vlastně vyjádřením vztahu mezi závažnosti onemocnění a úmrtnosti. Analýza ale ukázala, že vlastnictví domácího zvířete bylo zcela nezávislým faktorem. Odpověď na poslední otázku, zda přátelství člověka se zvířetem pouze nenahrazuje odpovídající formu podpory ze strany lidí, opět zněla, že vztah člověk zvíře byl zcela nezávislým ukazatelem. Stav manželský nebo počet přátel a pravděpodobnosti přežití dokonce vůbec nesouvisely. 23 Jak je vidět, pes způsobuje u člověka pozitivní reakce. Kromě již výše zmíněných jsou to ještě: - motivaci k pohybu - procvičení jemné a hrubé motoriky - udržuje dobrou fyzickou kondici - podporuje zlepšení životních funkcí - podporuje rehabilitaci - kontakt se psem uvolňuje svaly (hlazení, prohřívání těchto svalů) - podporuje chuť k jídlu - může přispět i k redukci medikamentů 24 2. 3 Vliv psa na psychickou oblast člověka,,fakt, že přítomnost psa navozuje změněné vnímání situace a ostatních lidí, je dávno znám. Důkazem jsou například umělci, publicisté a pracovníci v reklamě, kteří již tradičně s úspěchem využívají zvířat k ovlivnění naší nálady a postojů. 25 23 GALAJDOVÁ, L. Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie, s. 67. 24 Srov. TICHÁ, V. Působení canisterapie. In: VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 193. 25 Tamtéž, s. 68. 22

Je až někdy neuvěřitelné, jak může pes působit na psychiku člověka. Uvedu příklad z mé vlastní zkušenosti, kdy jsem jako psovod canisterapeutického psa docházela do domova pro seniory. Jednalo se o klientku, která bezmezně milovala psy. Pokaždé, když jsme přicházeli, už čekala a neváhala pokleknout a se psem se pořádně pomazlit. Vždy vyprávěla historky o psech, které vlastnila v průběhu svého života. Hodně se smála, se psem to uměla, dávala mu příkazy a odměny. Motivovala celou skupinu ke hře se psem. O této klientce jsem se zmínila pracovnici, která měla canisterapii na starost. Pracovnice byla velmi překvapena a chtěla být příštímu setkání přítomna. Po jeho skončení mi řekla, že nevěří vlastním očím, neboť klientka je celý týden plačtivá a s nikým nemluví. Takovou jsem jí zase neznala já. Postupem času se chodili na tento úžasný účinek canisterapie dívat i ostatní zaměstnanci. Bylo až neuvěřitelné, jak se klientka v přítomnosti psa cítila dobře, komunikovala a hodně se smála. Další účinky psa lidskou psychiku: - odvádí pozornost od vlastních obtíží - nabízí odreagování od problémů běžného života - přirozeným způsobem vede k procvičování a učení poznatků - zvyšuje sebevědomí - motivuje ke kontaktu s ostatními lidmi - je výborný objekt komunikace - snižuje pocit osamění, izolace - poskytuje oporu v krizových, stresových situacích - posiluje odpovědnost 26,,Celkově je pozitivní účinek sledován ve zlepšení kvality života, životní vůle klienta a někdy také v získání smyslů života. 27 26 Srov. TICHÁ, V. Působení canisterapie, In VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 194. 27 TICHÁ, V. Působení canisterapie, In VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 195. 23

2. 4 Vliv psa na sociální oblast člověka Vliv na sociální, tedy společenskou, stránku člověka je zřejmý i v běžném životě společnosti. Stačí se podívat do parku, kde spolu majitelé psů živě komunikují. Pes je totiž velice dobrým tématem ke komunikaci. Tak to funguje i v sociální, zdravotní a s klienty. školní praxi. Díky psovi se lépe navazuje kontakt,,bergler provedl studii, v niž zjišťoval vliv psů na chování a prožívání mladistvích ve velkém městě (Berlíně). Výzkumu se zúčastnilo celkem 400 mladistvých ve věku od 11 do 18 let. Kromě jiných zajímavých výsledků dospěl autor k těmto závěrům. Význam, hodnota a kvalita prožitku vztahu se psem je pro mladistvé, kteří vlastní psa a sami se o něj starají, založena na kvalitě přiměřené podpory a stabilizace (redukce strachu, stresu, ochrana před rizikovým chováním, získání kontaktu a překonávání anonymity, zprostředkování prožitku důvěry), stimulace k radosti a hře, stabilizace v sociálních konfliktních situacích (prožitek bezpečí, pochvaly, důvěry, dlouhodobé náklonnosti, zodpovědnosti) a podpoře zdraví díky pohybu, dennímu harmonogramu a spojitosti s přírodou. 28 Další příklady sociálního působení psa na člověka: - pes nabízí prostor pro,,vypovídání se - člověk vnímá neverbální komunikaci psa, což pak může dále uplatnit v běžném životě - blízký kontakt - podporuje sociální kontakt (mezi klientem a dalšími klienty, klientem a personálem nebo mezi klientem a jeho rodinou) - vytahuje člověka z izolace a osamění - působí jako sociální katalyzátor - pomáhá naplnit potřebu člověka po partnerství, kontaktech a příjemně stráveného volného času 28 TICHÁ, V. Působení canisterapie, In VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 195. 24

- může pomoci při usmiřování rozepří 29 29 Srov. TICHÁ, V. Působení canisterapie, In VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatku, s. 196. 25

3. Canisterapie s vybranými skupinami klientů sociálních služeb 3.1 Canisterapie a senioři,,stárnutí je specifickým, nevratným a neopakovatelným biologickým procesem, který je univerzální pro celou přírodu a jehož průběh je nazýván životem. 30 Senioři obecně mají velmi dobrý vztah ke zvířatům, konkrétně psům. Mnoho seniorů žijících samostatně vlastní psa. Je jedno, zda žijí ve městě nebo na vesnici. Proto se budu blíže zabývat seniory žijícími v domovech pro seniory, kteří žijí mimo své přirozené prostředí. Klienti domovů pro seniory mohou trpět mnoha závažnými komplikacemi, nejen zdravotními, ale i dalšími problémy: - problémy s adaptací - smutkem - osamělostí - závislostí - změnou kvality života 31 Canisterapie dokáže se všemi těmito problémy pomoci, pokud se ovšem klient zapojí. Pro názornost mohu uvést příklad z mé vlastní praxe v canisterapii: Pracovala jsem ve skupině deseti lidí, kde bylo i několik klientů, kteří se moc do kolektivu nezapojovali. Když jsem ale s nimi započala rozhovor na téma, 30 JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory, s. 7. 31 Srov. HANČLOVÁ, S. Canisterapie u seniorů žijících v domově důchodců. In VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 135. 26

zda někdy měli psa, ve většině případů začali moc hezky vyprávět, jak se jejich pes jmenoval, jaké byl rasy a jaké barvy. A protože když někdo ve skupině hovořil, ostatní ho poslouchali, dostali se ke slovu i lidé, kteří normálně moc nemluvili. Pak se často stávalo, že aktivnější jedinci vyzývali tyto pasivnější kolegy (například u snídaně), ať poví tu příhodu, jak dostal psa a jaký byl. Tak dotázaný mluvil i mezi klienty, kteří nebyli součástí naší skupiny. Toto je i dobrý příklad integrace psa do života klientů, jedné z fází canisterapie. Cíle, které si můžeme zvolit u seniorů, jsou různé a odlišné podle konkrétního prostředí, ve kterém senioři žijí. Pro názornější představu uvedu několik cílů, na kterých jsem osobně pomocí canisterapie pracovala: Zkvalitnění života seniorů Pokud klient žije v domově pro seniory, platí v tomto zařízení určitý řád a denní rutina. Je proto vhodné, aby se občas s klienty podnikaly zajímavé aktivity, které denní stereotyp naruší v dobrém slova smyslu. Mezi tyto aktivity patří i canisterapie. Je to výborná metoda, neboť mezi klienty zavítá přátelský pes, který si s nimi chce hrát, zvládá hodně povelů a rád se,,mazlí. Je to přínosné pro zvýšení kvality života. Klienti mohou vyprávět svým blízkým o tom, co pes všechno umí nebo co nového se dozvěděli od jeho psovoda. Urychlení a zlepšení adaptace klienta na nové prostředí Pokud přichází do zařízení (jako je domov pro seniory anebo také stacionář pro seniory) nový klient, je to pro něj vždy obtížné. Přichází do neznámého prostředí a ve většině případů ne z vlastní vůle. Proto je dobré, aby se klient zapojil do skupiny canisterapie, neboť zde se může se svými problémy svěřit alespoň,,němé tváři. Pomocí terapie se klient otevírá, neboť pokud sám měl psa, chce o něm vyprávět ostatním klientům ve skupině. Je to nenásilný způsob, jak se klient může adaptovat do širší skupiny obyvatel domova. 27

Podpora sebevědomí Když klient žije delší dobu v zařízení, které o něj vlastně kompletně pečuje, má pocit, že již není potřebný a klesá mu tím sebevědomí. Tato situace může nastat i po odchodu do důchodu, kdy člověk již není ekonomicky přínosný pro společnost. Pomocí psa, který jen čeká až se mu bude někdo věnovat a dávat mu příkazy, si klient může sebevědomí pozvednout. Protože pes je stvoření, které plní jeho příkazy. Klient si tak dokáže, že ještě může ovládat psa, dávat mu povely a posléze ho za dobře vykonané povely odměnit. Podpora aktivity Pes je zvíře, které potřebuje pohyb ke svému životu. Proto i lidi ve svém okolí k pohybu motivuje. Mnoho klientů například nechce vůbec chodit ven, ale když je tu možnost, že by s nimi ven na procházku šel i pes, mnoho jich přehodnotí situaci a ven se psem jdou. Někdy, pokud klient je imobilní, stačí pokud psovi hází balón nebo se s ním přetahuje o jeho hračku. Vykonává při tom pohybovou aktivitu, která je vlastně nenásilnou formou cvičení. Procvičování jemné a hrubé motoriky Zde jde opět o nenásilnou formu cvičení. Procvičování jemné motoriky nastává v situaci, kdy chce klient podat psovi pamlsek za odměnu. Musí totiž dostatečně roztáhnout prsty, aby si pes mohl pamlsek vzít. Klient také může záměrně pamlsek v ruce držet a před psem jej schovávat a čekat, až jej pes objeví. Této technice se říká granulování. Dalším výborným cvikem je házení balónu psovi. Můžeme mít balóny několika velikostí, aby klient musel pokaždé ruku přizpůsobit novému balónu. I samotné házení procvičuje celou horní končetinu klienta. Dále můžeme použít k procvičování jemné a hrubé motoriky obojek a vodítko. Například požádáme klienta, aby psovi obojek odepnul nebo naopak zapnul. Existuje řada systémů na zapínání obojků, proto se jeho nasazování nestane rutinou. Stejné to je i s připínáním vodítka nebo oblékáním psa do jeho oblečku. Na oblečku mohou být zipy, knoflíky, tkaničky a podobně. Také lze dát pamlsky pro psa do nádoby na šroubovací uzávěr, který musí klient 28

nejprve odšroubovat, aby mohl odměnit psa. Ne zcela poslední technikou je česání psa. Opět existuje celá řada hřebenů, jež lze střídat. Při této technice se jedná o to, aby klient zvládl dlouhý plynulý pohyb. Takových technik na procvičování jemné i hrubé motoriky je mnoho a v praxi, když psovod pracuje s klientem, může náhodou objevit i na mnoho dalších. 3.2 Klienti s dětskou mozkovou obrnou,,dětská mozková obrna (DMO) je zastřešující pojem pro označení skupiny chronických onemocnění charakterizovaných poruchou centrální kontroly hybnosti, která se objevuje v několika prvních letech života a která se zpravidla v dalším průběhu nezhoršuje. Označení dětská vyjadřuje období, kdy nemoc vzniká, pojem mozková vyjadřuje skutečnost, že příčina poruchy je v mozku, pojem obrna vyjadřuje, že jde o nemoc způsobující poruchu hybnosti těla. Pod pojem DMO nepatří poruchy hybnosti způsobené onemocněním svalů ani periferních nervů. Příčinou špatné kontroly hybnosti a vadné držení trupu a končetin je u DMO porucha vývoje nebo poškození motorických (hybných) oblastí mozku. 32,,Každá forma dětské mozkové obrny je individuální, neexistují dva stejní pacienti. Každá z forem závisí na místě poškození mozku a na čase, kdy k poškození dojde ve kterém týdnu gravidity, případně v průběhu porodu nebo po porodu. Postižení může být lehké, střední, těžké. 33 U klientů s dětskou mozkovou obrnou se pomocí canisterapie pracuje velmi často. Pes pro klienta představuje: - motiv k pohybu a rehabilitaci - zajímavý podnět - obohacení a zpestření stereotypu všedního dne 32 http://neurocentrum.cz 33 Mičulková, O. Fejkusová, H. Canisterapie v praxi, s. 16. 29

- odvedení pozornosti od vlastních obtíží - vychovu k empatii a odpovědnosti - společníka ke hrám - kamaráda a důvěrníka 34 Příkladem z mé vlastní praxe je případ třináctiletého klienta, který trpěl DMO a naprosto se odmítal pohybovat. Když však za ním začal docházet pes, pro klienta se stal tak přitažlivým objektem, že se sám k němu plazil, aby si jej mohl prohlédnout. Toto se opakovalo pokaždé, když pes za klientem přišel. Začali jsme s klientem dávat psovi piškoty. Pro klienta to nebyl lehký úkol neboť měl spazmatické ruce. Vždy se ale velmi radoval, když se mu povedlo předat pamlsek. Pes samozřejmě klientovi pomáhal. Dále jsme začali ležícímu klientovi dávat piškoty pod břicho a on opět chtěl, aby pes piškot dostal, tak se sám začal nadzvedávat. Byly to velké úspěchy, neboť před tím se nechtěl vůbec hýbat. Ale kvůli psa, který byl pro něj obrovskou motivací, se začal snažit. Také při dětské mozkové obrně je mnoho cílů, které si můžeme pro canisterapii zvolit. Pro lepší představu uvedu několik z nich. Pes je motivací k pohybu Z výše uvedeného příkladu vyplývá, že pes se stane pro některé klienty výborným motivem k pohybu. Je podstatné, aby psovod spolupracoval s rehabilitačním pracovníkem a společně zvolili cíle i techniku, kterou u daného klienta použijí, protože neodborným zásahem by mohlo dojít i k poranění klienta. Proto by měl být i psovod proškolen, a pokud je to jen trochu možné i stručně seznámen se zdravotními obtížemi a možnostmi daného klienta. 34 Srov. GALAJDOVÁ, L. Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie, s. 98. 30

Uvolňování spasticity díky technice polohování Polohování je jednou z technik canisterapie. Jedná se o podpůrnou terapii založenou na přímém fyzickém kontaktu klienta a psa. 35 Pes vlastně předává svoje teplo klientovi a tím mu prohřívá svaly. Používají se různé polohy. Jednou z nich je polohování dolních končetin, kdy klient leží na zádech a pes leží pod jeho koleny. Tím pádem se prohřívají dolní končetiny klienta. Je to výborná metoda právě při DMO, neboť klienti s tímto handicapem mají spasmy. Je dobré, když se následně po polohování použije rehabilitace, neboť svaly jsou nahřáté a tak rehabilitace není pro klienty tolik bolestivá. Během polohování dochází: - k navození líbivých pocitů - k prohřátí - k uvolnění spasmů - ke zklidnění klienta 36 Rozvoj jemné a hrubé motoriky Zde je situace velmi podobná jako u skupiny seniorů. Můžeme používat různé pomůcky, které nejsou pro klienty běžné, abychom jim pomohli rozvíjet jejich jemnou i hrubou motoriku. Samozřejmě musíme přizpůsobit pomůcky stavu klienta, abychom ho neúspěchem neodradili od další spolupráce. Opět je důležitá porada s rehabilitačním pracovníkem, který dokáže posoudit klientovy limity. Pes jako zdroj stimulů Klienti s DMO mají velké problémy s navazováním kontaktů se svým okolím. Jsou ale určité podměty, které jsou schopni vnímat a to somatické, vibrační a vestibulární. 35 Srov. BENEŠOVÁ, M., ZOUHAROVÁ, M. In VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 177. 36 Srov. tamtéž 31

1. Somatické podměty Pomocí těchto podmětů lze klientům s DMO zprostředkovat pozitivní zkušenost s vlastním tělem, kterou často nemají. Používají se tyto techniky: - dotýkání se těla psa dítě hladí psa nebo hlazení dítěte určitými částmi těla psa (ocas, tlapka, ucho) - polohování pes leží podél zad nebo břicha klienta, čímž ohraničuje jeho tělo - hmatové dotyky srst psa, teplo jeho těla, vlhký jazyk - granulování pokládání odměn na různé části těla klienta 2. Vibrační podměty Jednou z přirozených a jemných zdrojů vibrace je dech. Je však třeba začínat pozvolna aby si klient na tento podmět zvykl a byl mu příjemný. Pokud je klientem malé dítě, můžeme jej položit přímo na psa, aby mohlo celým tělem vnímat jeho dech. Samozřejmě pes musí být většího plemene. Můžeme také pokládat pouze horní nebo dolní končetiny nebo hlavu klienta na hrudník psa. Dech psa klienta zklidňuje a pomáhá k dobré náladě a relaxaci klienta. 3. Vestibulární podměty Tyto podměty zprostředkovávají informaci o poloze těla v prostoru a jeho pohybu. Jedná se zde o nové polohy, které může pomocí psa klient prožít nebo změnu polohy a nakonec i přechod z jedné polohy do druhé. 37 Pes může pomoci klientu s jeho osaměním Pes může pro klienta představovat partnera, kamaráda i důvěrníka. Pes je svou neverbální komunikací pro klienty s DMO jednoznačně čitelnější. Mnohým rodinám klientů s DMO je dokonce doporučováno pořídit si vlastního psa i domů. Jako výborná ukázka nám poslouží tento příklad: 37 Srov. BENEŠOVÁ, M. Canisterapie u klienta s vícečetným, kombinovaným postižením. In VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 175. 32

Jedná se o zkušenost matky dvojčat Matyldy a Matouše, těžce zdravotně postižených v důsledku dětské mozkové obrny.,,i když se rodiče snažili poskytnout oběma dětem tu nejlepší péči, veškerá rehabilitace byla neúčinná až do doby, kdy se v rodině objevil čtyřnohý rehabilitační pracovník bílý pastevecký pes. Rodiče se dlouho nemohli rozhodnout koupit do malého bytu ke dvěma nemocným dětem ještě psa, obávali se, že všechno bude ještě horší. Když však viděli, jak Matylda i Matouš smutně hledí za každým zvířetem, rozhodli se po poradě s odborníky, psa si opatřit. První se při hře se psem začala samostatně pohybovat Matylda. Matouš, který byl na tom zdravotně hůře, při zábavě se psem poprvé promluvil. Lékaři tvrdí, že společnost zvířete má na vývoj dítěte velmi dobrý vliv. 38 3.3 Klienti s mentálním postižením,,patrně žádný jiný druh handicapu nečiní člověka v běžné populaci tak zvláštním a odlišným jako právě mentální postižení. Nepostižení lidé často dokonce nemohou takto postiženým jedincům,,přijít na jméno, a tak o nich hovoří jako o,,duševně nemocných nebo,,bláznech apod. Nikdo si vlastně nedokáže stav mentálního omezení dost dobře představit a vžít se do situace osob s tímto handicapem, lze si zavázat oči a projít se po místnosti jako nevidomý, lze si zacpat uši nebo pokusit se komunikovat pouze neverbálními způsoby jako neslyšící, lze se posadit na ortopedický vozík a pokusit se zdolat určitou trasu jako tělesně handicapovaný člověk, nelze ovšem jakkoliv simulovat situaci člověka s mentálním postižením. 39 U klientů s mentálním postižením bychom měli začínat s canisterapií velmi pozvolna a sledovat reakce klienta na psa. Je dobré, když je u toho přítomen i někdo, kdo je s klientem v každodenním kontaktu (rodič, pečovatel). 38 GALAJDOVÁ, L. Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie, s. 98. 39 SLOWÍK, J. Speciální pedagogika, s. 109. 33

Pokud klient zareaguje na psa dobře, znamená to začátek pro mnoho nových aktivit, které může se psem podnikat. Při stanovení cílů pro klienta s mentálním postižením bychom vždy měli postupovat velmi individuálně (podle samotného klienta a hloubky jeho postižení). Pokud je to jen trochu možné, měli bychom na stanovení cílů spolupracovat s týmem odborníků, protože klienti mají své individuální plány, které můžeme canisterapií podpořit. Obecně nejvyšším cílem bývá, co možná největší míra socializace klienta. 40 Jako příklad z praxe uvádím zápis z deníku canisterapie uvedený v knize Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie od Lenky Galajdové.,,Míra (vstupní data: kalendářní věk 17 let, mentální věk 3 4 roky, psychomotorický neklid, velmi pomalé osobní tempo, nerad se hýbe a kontakt s lidmi tvoří spontánně, při kontaktu se zvířaty opatrný, místo psa maluje zněť kroužků). Úryvek z canisterapeutického deníku vedeného v průběhu 12-ti denní intenzivní terapie 12 dětí v jednom DÚSP v ČR. Den první: neartikulovaně řve, odmítá se k psovi přiblížit, společenských činností se neúčastní Den třetí: za jistých bezpečnostních opatření (psovod držel psovi hlavu) a mohutně povzbuzován ostatními si Martina (10-ti měsíční štěně leonbergra) opatrně pohladil velká pochvala.. Den šestý: dobrovolně jde s námi na nepovinný výlet se psem do lesa, aktivně se zapojuje sbírá houby, skáče se psem přes příkop, ptá se, kde je pes a jestli zítra bude zase pes Den osmý: hladí a češe psa, chce si o něm povídat, jeho portrét psa má velký čumák a svislé uši! Den desátý: češe a krmí! Martina, pyšný, že to dokázal neustále opakuje:,, Teto pejskovi sušenku, a krmí psa dokud nedojdou. 40 Srov. TICHÁ, V. Canisterapie u klienta s mentálním postižením. In VELEMÍNSKÝ, M. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 161. 34

Den dvanáctý: rozlučková procházka se psem, Míra se opakovaně ptá, jestli zítra bude zase pes, a kdy tedy, když ne zítra 41 Nyní si uvedeme několik cílů, na kterých můžeme pracovat se skupinou mentálně postižených klientů pomocí canisterapie. Pes dokáže udržet pozornost klienta a motivovat ho po delší dobu než jiné podměty Pes je výborným stimulem, neboť pes se hýbe, má srst, čtyři nohy, běhá, skáče, štěká. Pro klienta je to většinou něco nového, co ještě nikdy z blízka neviděl. Proto je pro něj pes něčím velmi přitažlivým. Pes podporuje aktivitu klienta Mnoho klientů s mentálním postižením si často,,postaví hlavu, že něco nechtějí dělat, například různé pohybové aktivity. Ale pokud se do této aktivity zapojí pes, je to pro ně najednou velmi přitažlivé. Pořádají se různé hry, kdy klienti závodí se psem (běh, plazení se, podlézají různé předměty, apod.) anebo procházky a to jak uvnitř, kdy klient vede psa na vodítku, nebo venku, kde může být pes na volno a klient mu může házet balon. Pes podporuje řečové dovednosti Klienti rádi dávají psovi různé příkazy. Nejčastěji se jedná o ty povely, které se klientům moc líbí (dej pac, lehni, převal se, spinkej apod.). Klienti se tedy musí snažit říct povel, pokud chtějí, aby je pes poslechl. V praxi pes reaguje kromě povelu i na gesta, která udělá psovod, pokud není klientovi zcela rozumět. Klienti si také rádi o psovi povídají, aby se o něm dozvěděli co možná nejvíce. Canisterapie poskytuje možnost relaxace, zklidnění Zde můžeme opět uplatnit techniku polohování. Pro zklidnění je výborná poloha, kdy klient leží na boku a pes leží vedle něj na břišní straně. Klient může 41 GALAJDOVÁ, L. Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie, s. 94. 35

mít na psovi položenou horní i dolní končetinu. Klient pak vnímá nejen teplo, ale i dech a tlukot srdce psa, což působí velmi uklidňujícím dojmem. Někteří odborníci dokonce uvádějí, že to může klientovi evokovat prenatální prostředí. Pes je výborný prostředek k integraci klienta Pokud se jedná o klienta samotářského typu, může být pes jediným, koho si tento klient k sobě,,pustí. Přesto i v tomto případě můžeme mluvit o úspěchu, neboť klient získal alespoň jednoho kamaráda a důvěrníka. Může také nastat situace, kdy v kolektivu klientů máme i ostýchavějšího, který se bojí zapojit. V tom případě je pes také dobrým prostředkem, jak se může klient stát členem skupiny. Pes je totiž výborným tématem k rozhovoru. Pokud celá skupina bude dávat psovi odměny a tento ostýchavý klient je povzbuzován, aby se také přidal a on se připojí, pak prožití společných pozitivních zážitků skupinu vždy stmelí. Potom už také stačí, když si skupina společně hraje nebo kreslí a pes odpočívá někde vedle hrající se skupiny. 3.4 Klienti se smyslovým postižením Jedná se nejčastěji postižení zraku a sluchu.,,zrak můžeme bez nadsázky považovat za jeden z nejdůležitějších smyslů pro člověka. Využíváme jej jako primární smysl při získávání až 90% všech informací. Jakékoliv zrakové omezení ztěžuje především orientaci a pokud jde o dlouhodobé nebo trvalé postižení, pak je jim výrazně ovlivněna také komunikace, psychický stav, integrita a celkově i sociální existence lidského jedince. 42,,Pokud bychom jako slyšící ztratili sluch, přijdeme v okamžiku o přísun 60% informací, což je újma relativně nižší než v případě ztráty zraku, ve skutečnosti by to však nepředstavovalo o mnoho snazší situace. Lidí od narození 42 SLOWÍK, J. Speciální pedagogika, s. 59. 36