DharmaGaia Masaoka Šiki Pod tíhou měsíce Výběr z haiku v překladu Antonína Límana
Masaoka Šiki
Masaoka Šiki Pod tíhou měsíce Výběr z haiku v překladu Antonína Límana DharmaGaia 2014
Vybral a přeložil Antonín Líman Doslov napsala Sylva Martinásková Poznámky k ilustracím napsala Helena Honcoopová KATALOGIZACE V KNIZE NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Masaoka, Shiki Pod tíhou měsíce : výběr z haiku v překladu Antonína Límana / Masaoka Šiki ; doslov Sylva Martinásková ; poznámky k ilustracím Helena Honcoopová. Praha : DharmaGaia, 2014. 187 s. : barev. il. Přeloženo z japonštiny 821.521 1 * japonská poezie * haiku * výbory * dvojjazyčná vydání * komentovaná vydání 821.521 Japonská literatura [25] Translation by Antonín Líman, 2014 Afterword by Sylva Martinásková, 2014 Comments on illustrations by Helena Honcoopová, 2014 Copyright by DharmaGaia, 2014 ISBN 978 80 7436 045 9
Věnování Tato kniha je věnována mému synovi Tonymu a ženě Evě s hlubokými díky za dokonalou stylistickou úpravu většiny básní. Poděkování Rád bych srdečně poděkoval Karlu Fialovi, Zdeňce Švarcové, Martinu Tiralovi, Heleně Honcoopové, Zdeňkovi Hronovi, Jurovi Matelovi, Sylvě Martináskové, Vítu Erbanovi a Petru Petříčkovi za cenné věcné připomínky a stylová zlepšení mých překladů.
Výběr z haiku Masaoky Šikiho [Antonín Líman] 8 Jarní haiku 11 Letní haiku 47 Podzimní haiku 83 Zimní haiku 115 Masaoka Šiki kukačka z Macujamy [Sylva Martinásková] 145 Šiki v cunami umění doby Meidži [Helena Honcoopová] 157
Pod tíhou měsíce Mou píseň ani hrob neumlčí i v říši kořenů budu zpívat Antonín Líman
Výběr z haiku Masaoky Šikiho (14. 10. 1867 19. 9. 1902) Šiki je básníkův pseudonym a znamená kukačka. Tak jako se o kukačce říká, že zpívá, až jí začne krvácet hrdlo, i Šikimu se někdy říká básník s krvácejícím hrdlem. Dožil se kvůli tuberkulóze jen pětatřiceti let, ale jeho dílo je nesmrtelné. Odvážil se kritizovat samotného Bašóa a zasloužil se vydatnou měrou o obnovení vitality haiku v éře Meidži. Šiki neměl rád vyumělkované efekty a trval na zdánlivě prostém pozorování detailů všedního života, kterému se japonsky říká šasei. Měl též výrazné malířské nadání, a malířovo oko se v jeho haiku nikdy nezapře. Překládat Šikiho je těžší než překládat Bašóa, Issu či Busona pro mnohoznačnost jeho básní, kterou často nedokážou jasně
interpretovat ani rodilí Japonci. Budiž mi odpuštěno, pokud jsem místy zvolil své vlastní neortodoxní čtení. Šikiho básně jsou zcela jedinečné a sám se nemýlil, když napsal: Výročí Bašóa já nepatřím k žádné škole žádné tradici
Jarní haiku
あたたかな 雨 がふるなり 枯 葎 Atatakana ame ga furunari karemugura Kapky vlahého deště haraší v suchém divokém chmelu 死 はいやぞ 其 きさらぎの 二 日 灸 Ši wa ija zo sono kisaragi no fucukakjú Obelstím smrt druhého února přiložím nápal pelyňku Japonci věřili, že nápal pelyňku je obzvláště účinný. Artemisia neboli pelyněk má léčivé účinky, a to jak pelyněk pravý, tak pelyněk černobýl. 13
土 器 に 花 のひつつく 神 酒 哉 Kawarake ni hana no hiccuku omiki kana Květina se vine k hliněné nádobce s posvátným sake 蝶 蝶 や 順 礼 の 子 のおくれがち Čóčó ja džunrei no ko no okuregači Dítě se loudá za procesím poutníků vidí letět motýla Na ostrově Šikoku se na jaře koná pouť po osmdesáti osmi chrámech. 14
門 しめに 出 て 聞 て 居 る 蛙 かな Mon šime ni dete kikite oru kawazu kana Vyjdeš ven zavřít branku a slyšíš chór žabiček 鶴 の 声 これより 空 の 長 閑 なり Curu no koe kore jori sora no nodoka nari Výkřik jeřába nakrátko rozčísl nebeský mír 15
山 吹 の 垣 にとなりはなかりけり Jamabuki no kaki ni tonari wa nakarikeri Nejhezčí v okolí je horská růžička v živém plotě Horská růže kérie (Kerria japonica, jamabuki) je žlutě kvetoucí keřovitá rostlina z čeledi růžovitých. Její botanické jméno je zákula japonská. しぐるゝや 蒟 蒻 冷 えて 臍 の 上 Šigururu ja konnjaku hiete heso no ue Ledová sprška ďáblův jazyk mi stydne na břiše Rostlině konnjaku (Amorphophallus konjac) se anglicky běžně říká ďáblův jazyk (devil s tongue). Česky se jí též říká zmijovec. Vaří se z ní oblíbené želé. 16
山 吹 の 花 くふ 馬 を 叱 りけり Jamabuki no hana kuu uma wo šikarikeri Plísním koně za to že sežral horskou růži 蛙 皆 うたふ 水 口 まつり 哉 Kawazu mina utau minakuči macuri kana Žáby vespolek opěvují svátek otvírání hrází Svátek otvírání hrází do rýžových polí a díkuvzdání božstvu polí a úrody se slaví většinou brzy na jaře. 17
Letní haiku
夏 山 や 万 象 青 く 橋 赤 Nacujama ja banšó aoku haši akaši Na pozadí zeleň letních hor v popředí červený most 卯 の 花 をめがけてきたか 時 鳥 Unohana wo megakete kitaka hototogisu Mladá kukačka míří si to rovnou na trojpuk skvělý Trojpuk skvělý je unohana, latinsky Deutzia magnifica. Někdy se překládá jako jasmín. Má záplavu jemných bílých kvítků. Tuto báseň zřejmě Šiki složil, když přijal svůj pseudonym kukačka. 49
梅 雨 晴 やところどころに 蟻 の 道 Cujubare ja tokorodokoro ni ari no miči Jasný den v období dešťů a tu a tam cestičky mravenců 山 々は 萌 黄 浅 黄 やほととぎす Jamajama wa moegi asagi ja hototogisu Hory jsou světle zelené místy lehounce žluté kukačka zpívá 涼 しさや 行 燈 消 えて 水 の 音 Suzušisa ja andon kiete mizu no oto Chládek lampa andon zhasla jen voda zurčí 50
夏 川 や 橋 はあれど 馬 水 を 行 く Nacukawa ja haši wa aredo uma mizu wo juku I když jsme u mostu můj kůň se brodí vodou letní řeka 人 の 妻 の 菖 蒲 葺 くとて 楷 子 かな Hito no me no šóbufuku tote hašigo kana Sousedova žena si přinesla žebřík a zdobí střechu kosatci Večer čtvrtého dne pátého měsíce se převisy střech zdobily květy ajame (kosatce), ke kterým se někdy přidával lotos. Staří Japonci věřili, že tyto rostliny odhánějí zlé moci a protivný hmyz. 67
火 串 消 えて 鹿 の 嗅 ぎよるあした 哉 Hoguši kiete šika no kagijoru ašita kana Borové louče pohasly až zítra je ucítí srnec Na lov srnců se chodilo v noci s borovými loučemi taimacu, jejichž světlo přilákalo zvěř. Je zajímavé, že podobnou techniku lovu používali i severoameričtí indiáni, například kmen Čippewa. Existuje též festival taimacu, který se koná v lázních Asama. 説 教 にけがれた 耳 を 時 鳥 Sekkjó ni kegareta mimi wo hototogisu Do uší potřísněných kázáním hlas kukačky 74
紫 陽 花 の 雨 に 浅 黄 に 月 に 青 し Adžisai no ame ni asagi ni cuki ni aoši Hortenzie zmodrají ve svitu měsíce a v dešti zežloutnou 75
雨 雲 の 烏 帽 子 に 動 く 御 祓 哉 Amagumo no eboši ni ugoku harae kana Dešťový mrak jak černý klobouk kněží očista nebes V originále je eboši, obřadní klobouk, který nosili hodnostáři u dvora, ale také šintoističtí kněží, kteří prováděli očistný obřad oharai či harae. 日 本 の 国 ありがたき 青 田 哉 Hi no moto no kuni arigataki aota kana Jak vděčný jsem za japonskou zem věčně zelená pole 76
雨 乞 やをさな 心 におそろしき Amagoi ja osanagokoro ni osorošiki Mystický obřad vzývání deště děsí mladá srdce 物 凄 き 平 家 の 墓 や 木 下 闇 Monosugoki Heike no haka ja ko šita jami S posvátnou hrůzou hledím na hrobky Tairů v šeru pod stromy Jedná se o slavný rod Heike (nebo Taira), který byl v bratrovražedné válce ve 12. století vyhuben rodem Gendži (Minamoto). Viz Příběh rodu Taira, přeložený Karlem Fialou. 77
Podzimní haiku
柿 くへば 鐘 が 鳴 るなり 法 隆 寺 Kaki kueba kane ga naru nari Hórjúdži Pojídám tomely a do toho mi zní zvon z chrámu Hórjúdži 我 宿 にはいりさう 也 昇 る 月 Wagajado ni hairisó nari noboru cuki Po nebi stoupá měsíc chystá se vejít do mého domu 85
日 蓮 の 死 んだ 山 あり 秋 の 暮 Ničiren no šinda jama ari aki no kure Hle hora kde zemřel světec Ničiren podzim se chýlí Světec Ničiren byl buddhistický mnich, který žil ve 13. století v období Kamakura. Věřil, že veškerá Buddhova moudrost je obsažena v Lotosové sútře, kterou celý život propagoval. 長 き 夜 を 月 取 る 猿 の 思 案 哉 Nagaki jo wo cukitoru saru no šian kana Za dlouhé noci mudruje opice jak by uchopila měsíc Toto haiku je vtipnou parafrází orientálního příběhu o opici, která se zhlíží ve vodní hladině a přemýšlí, jak se zmocnit odrazu měsíce. 106
107
猿 蓑 の 秋 の 季 あけて 読 む 夜 哉 Sarumino no aki no ki akete jomu jo kana Nastal podzimní čas v noci si čtu Bašóův Opičí kabátek Do sbírky Opičí kabátek (v některých překladech Opičí plášť) přispěli i jiní básníci Bašóovy školy jako Takarai Kikaku, Mukai Kjorai a Nozawa Bončó. 我 庵 は 蚊 帳 に 別 れて 冬 近 し Waga io wa kaja ni wakarete fuju čikaši Moje chýše loučí se s moskytiérou zima je blízko 108
Zimní haiku
茶 の 花 や 利 休 の 像 を 床 の 上 Ča no hana ja Rikjú no zó wo toko no ue Čajový kvítek a ve výklenku portrét mistra Rikjúa Zakladatel čajového obřadu Sen no Rikjú byl donucen k sebevraždě vojevůdcem Hidejošim, kterému rozmlouval tažení do Koreje, a přivolal tak na sebe jeho hněv. Rikjú se též věnoval ikebaně a zasloužil se o rozvoj její estetiky. 冬 がれや 田 舎 娘 のうつくしき Fujugare ja inaka musume no ucukušiki Zima vše zvadlo až na krásu venkovského děvčete 117
冬 枯 やともし 火 通 ふ 桑 畑 Fujugare ja tomošibi kajou kuwabatake Zimní pustinou putuje světélko nad polem moruší 仏 壇 の 菓 子 うつくしき 冬 至 哉 Bucudan no kaši ucukušiki tódži kana Na oltáři se krásně vyjímá cukroví zimní slunovrat 大 事 がる 金 魚 死 にたり 枯 しのぶ Daidžigaru kingjo šinitari karešinobu Má zlatá rybička umřela kapradí smutkem uvadá 142
寒 椿 黒 き 佛 に 手 向 けばや Kancubaki kuroki hotoke ni tamukebaja Zimní kamélie jak rád bych ji nabídl černému buddhovi Šiki má zřejmě na mysli bůžka Daikokutena, což je jeden ze sedmi bůžků štěstí a je někdy zobrazován jako černý. V Indii byl původně nazýván Velký černý duch, Mahákála. Bývá považován za boha hojnosti, a proto mu lidé často dávají obětiny. 143
Masaoka Šiki kukačka z Macujamy Pád tokugawského šógunátu a následná restaurace císařské moci roku 1868 stály na počátku období Meidži (1868 1912), jež v japonských dějinách představovalo zásadní zlom. Z původně feudální, vojenskou šlechtou ovládané a ve srovnání se západními státy značně zaostalé země se během několika málo desetiletí stal moderní stát, jenž rychle doháněl Západ. Podoba Japonska se měnila rázně a rapidně a to napříč všemi sférami i společenskými vrstvami. Nejenže byl zásadně transformován japonský stát jako takový (byly zakládány politické strany, sepsána ústava a vytvořen dvoukomorový parlament a modernizující se Japonsko se na mezinárodní scéně záhy zviditelnilo rovněž jako vojenská síla, s níž bylo do budoucna třeba počítat), ale i v každodenním životě obyčejných lidí se projevovala konfrontace s všemožnými vlivy přicházejícími z vyspělých západních zemí. Postupně do Japonska pronikaly moderní dopravní prostředky (vlaky, tramvaje i horkovzdušné balóny), měnil se způsob odívání Japonců (módní byly obleky západního střihu 145
i cylindry) a také jejich stravovací návyky (například konzumace hovězího masa byla projevem pokrokovosti a luxusu, potažmo i zámožnosti konzumenta). Rostoucí gramotnost, k níž přispělo zavedení povinné školní docházky, přispěla ke vzdělávání národa a také pozvolnému rozšiřování čtenářské obce, o což se zasloužila rovněž řada nově zakládaných novin a časopisů. Příliv západních vlivů se pochopitelně nevyhnul ani světu kultury. Prostřednictvím prvních překladů evropské literatury a díky čím dál častějším cestám do Evropy a Ameriky začali Japonci pozvolna objevovat pro ně nové a do té doby nevídané formy a žánry jak v próze a poezii, tak i v dramatu. Řada především mladých pokrokově smýšlejících literátů, dosud nepříliš svázaných teoriemi starých, konzervativních škol, se nadšeně pokoušela tyto západní útvary prosadit také v japonské literatuře, což se nejedné tradiční literární formě stalo málem osudným. Euforická doba nesoucí se v duchu všeobecné modernizace a nadšeného přejímání všeho západního jako by pro tyto literární formy najednou neskýtala dostatek prostoru. Vše tradiční japonské bez ohledu na svou bohatou historii a uměleckou hodnotu bylo zpočátku zavrhováno coby feudální přežitek starých časů, jehož je třeba se zbavit. Nicméně konzervativnější hlasy volající po záchraně nejhodnotnějších forem, jež jsou nedílnou součástí 146
japonského kulturního dědictví, byly na samém konci 19. století naštěstí vyslyšeny. V dosavadní podobě ovšem tyto formy novým poměrům v modernizujícím se Japonsku nevyhovovaly. Existovaly pouze dvě možnosti jejich zánik či reforma. V případě tradičních japonských poetických útvarů tanka a haiku vyvolaly reformy řadu bouřlivých diskusí odehrávajících se z velké části na stránkách literárních rubrik novin či jednotlivých literárních časopisů (mezi nejvýznamnější patřily časopisy Kukačka [Hototogisu], Tis [Araragi], Jitřenka [Mjódžó] či Plejády [Subaru]), kolem nichž se sdružovaly skupiny podobně smýšlejících autorů. Nezpochybnitelnou zásluhu na záchraně a modernizaci básnických forem tanka a haiku pak měl muž, jenž těmto formám sám původně předpovídal do konce období Meidži zánik. Masaoka Šiki (vlastním jménem Masaoka Cunenori, 1867 1902) se narodil v Macujamě na ostrově Šikoku rok před revolucí Meidži. Jeho životní osudy, postoje i dílo byly do značné míry nepochybně poznamenány jak rodinným původem, tak dobou, v níž se narodil. Podobně jako Japonsko během relativně krátké doby prošlo řadou změn, i Masaoka Šiki za svůj nedlouhý život některé své názory a postoje přehodnocoval a měnil. Otce nižšího samuraje Masaoka ztratil již v pěti letech, o vzdělání a tradiční výchovu se tak postaral jeho vzdělaný dědeček. Díky němu získal 147
mladý Masaoka základní znalosti děl čínských klasiků i kaligrafie a již coby dvanáctiletý dokázal skládat čínské básně kanši. Na rozdíl od dětství, kdy byl pod silným vlivem svého dědečka, odpůrce modernizace země, se Masaoka Šiki během dospívání začal k zahraničním vlivům v různých oblastech stavět o poznání otevřeněji (byl například jedním z prvních propagátorů baseballu v Japonsku). Dozajista k tomu přispěl i jeho odchod z rodné Macujamy na ostrově Šikoku do Tokia, kde na západní novinky narážel doslova na každém kroku. Jako mladíček svou budoucí kariéru zřejmě pod vlivem tehdejších událostí na japonské politické scéně spatřoval právě v politických, případně právnických kruzích. Svůj názor pozměnil v době, kdy se chystal zahájit studium na Tokijské císařské univerzitě tehdy zatoužil stát se filozofem. Osudnou se mu nicméně stala literatura. Již od svého příchodu do Tokia se věnoval psaní poezie haiku a k další básnické tvorbě ho povzbudilo pozitivní vyjádření básníka Óhary Kidžúa, jemuž několik svých haiku předložil k posouzení. Masaoka Šiki byl světem literatury pohlcován čím dál více a japonská literatura se nakonec stala i jeho hlavním studijním oborem na univerzitě. Na úkor přednášek však více času věnoval četbě, studium zanedbával, až univerzitu opustil úplně. Na přelomu 80. a 90. let byl obzvláště fascinován 148
Šiki v cunami umění doby Meidži Je to právě umění, kterým se Japonsko proslavilo ve světě. Japonská literatura nebo náboženství zdaleka nemají takový dopad jako umění. Okakura Tenšin Pro obrazový doprovod knihy japonských haiku Masaoky Šikiho ze sklonku 19. století jsme z volných zdrojů vybrali malby a grafiky jeho současníků, které mohou po výtvarné stránce působit disparátně, ale zato věrně odrážejí chaotický a překotný duch doby Meidži (1868 1912), do níž se básník narodil. Jako když se srazí dvě zemské kry a vzedme se vlna cunami, střetly se v Japonsku po otevření země na začátku doby Meidži dvě éry pozdní feudalismus a industriální kapitalismus a následná vlna velkých změn smetla staré Japonsko z povrchu země. Za pouhou generaci, za dvacet třicet let, na izolovaných ostrovech vyrostla místo země ustrnulé ve feudálním řádu ovládaném samuraji moderní konstituční monarchie vybavená čerstvými novinkami západní civilizace, jež zasáhly do všech sfér společenského i soukromého života. Po 157
dvou vítězných imperialistických válkách, v nichž si malé ostrovní císařství trouflo porazit velkou Čínu (1894 95) a velkou Rus (1904 05), se z Japonska stala velmoc východní Asie, se kterou musely počítat i nejvyspělejší západní velmoci tehdejšího světa USA, Británie, Německo a Francie (obr. 1). To, že se Japonsko nejen modernizovalo, ale že je velmoci zapojily do své světovládné strategie jako hráz proti rozpínavosti Ruska, vedlo později ke katastrofám druhé světové války. Básník Šiki byl svědkem této strhující doby a byl by se dočkal, jako někteří jeho vrstevníci, i trpkých konců japonského snu o násilném budování Velké Asie, nebýt nemilosrdné tuberkulózy, jež ho zvěčnila v době rozpuku jeho tvůrčích sil, v pouhých pětatřiceti letech. Ač byl v posledních letech svého života upoután na lůžko, jeho cit a vůle zůstávaly silné, a proto v krátkém čase stačil vytvořit přesvědčivé dílo, kterým zachránil před zánikem tradiční básnické formy tanka a haiku tím, že je ve své básnické praxi i v teoriích přiblížil současnosti, a tak i oživil. Jeho cílevědomá práce se neodehrávala v tichu studovny, ale v bouřlivé, šílené době, v diskusích a potyčkách s mnoha jeho současníky na univerzitě i v redakci časopisů Nippon a Hototogisu, a dokonce i na válečné frontě. Mezi jeho nejbližší přátele a vrstevníky řadíme několik tvůrců, kteří měli na formování moderní japonské kultury značný vliv. Byl 158
Obr. 1 Kobajaši Kijočika: Útok elitních císařských jednotek na Taiwanu, barevný dřevořez, 1895 to především jeho spolužák z tokijské univerzity Nacume Sóseki (1867 1916), otec japonského moderního románu, a byli to malíři Asai Čú, Nakamura Fusecu a Šimomura Izan, kteří Šikiho dovedli k chápání moderní západní malby, jejímž hlavním rysem a přínosem v té době byl realismus. Právě realismus hrál prim ve vývoji moderních forem v Japonsku jako hlavní rys nového západního umění na konci 19. století, zatímco daleko v Evropě ve stejné době naopak vyčpělý akademický realismus pozřela móda japonismu inspirovaná především japonským dřevořezem, který se z ostrovů začal vyvážet ve velkém, doprovázen malbami květin a ptáků, porcelánem a kameninou s japonskými motivy, lakovými předměty denní potřeby a sochami zvířat a ptáků z bronzu. Šlo vesměs 159
Obr. 2 Ohara Šóson: Divoké chryzatémy, dřevořez, 1930 Obr. 3 Šibata Zešin: Letící vrány, dřevořez, 1888 o díla exportní, která vznikla již pod vlivem západní kultury a přizpůsobila se západnímu vkusu, tím více však precizností techniky a exotičností námětů ohromovala publikum na výstavách v Londýně, Paříži, Vídni, Chicagu, Filadelfii či Berlíně, kde reprezentovala japonské umění (obr. 2, 3). Ale i tuto módu japonismu měly v Evropě záhy, již v první dekádě 20. století, vystřídat avantgardní výtvarné směry, které se pak do Japonska dostávaly s určitým zpožděním až po první světové válce. My se však omezíme jen na dobu Šikiho života, již pokrývá éra Meidži. Realismus nebyl v japonském umění doby Meidži úplné novum, přesto v tradičním japonském umění nebylo skicování podle modelů či malování v plenéru představitelné. Obrazy vznikaly jako imaginární díla v sekluzi malířských dílen, nebyly 160
Obr. 4 Kobajaši Kijočika: Úplněk nad řekou Sumida pod mostem Óhaši v Tokiu, dřevořez, 1881 zachycením reality, ale její abstrakcí. Podle reálné krajiny a modelů začali malovat až malíři školy Marujama kolem roku 1800, ale i takoví mistři jako Marujama Ókjo (1733 1795), který rád chodil malovat vodní ptáky k jezeru Biwa, své črty ex vivo integrovali do značně stylizovaných děl na svitcích a zástěnách. I když už v minulosti, ke konci 18. a v první polovině 19. století, vznikaly pod vlivem západního tzv. holandského malířství 1 pokusy o zavedení některých postupů západní malby, jako byla úběžníková perspektiva v tzv. uplývajících obrazech (uki-e), potlačení obrysové linie či rozmývání barev, modelování objemu světlem, vrhání stínů nebo malování kumulovitých mračen, šlo o experimenty, které se hrubě vymykaly běžné produkci své doby. Na sklonku období Edo (1600 1868), v první půli 19. století, byly mezi výtvarnými disciplínami 161
ní založená na cyklu přednášek přednesených na Tokijské akademii umění (Tókjó geidžucu gakkó), 1890 1892. (http:// books.google.cz/books/about/the_ideals_of_the_east. html?id=mutp2uj6ruic&redir_esc=y) 15 U jména každého malíře je hned po datech narození, domiciliu a zařazení do určitého uměleckého spolku uváděn údaj, zda je tradicionalistický (nihonga) nebo světový (jóga). 16 Josa Buson haidžin. Malíř a literát Josa Buson (1716 1783) je vedle Macuo Bašóa (1644 1694) ctěn jako jeden ze čtyř géniů básnické formy haiku. Dalšími jsou Kobajaši Issa (1763 1828) a Masaoka Šiki. 17 Podle Janine Beichman: Masaoka Shiki. His Life and Works, Boston, Twyne Publisher, 1982, revidované vydání Cheng and Tsuji Company, New York, 2002, str. 52 54. 18 Úmorná popisnost, před kterou Šiki varuje, se měla záhy projevit zejména v naturalistických románech prvních dekád 20. století, psaných zásadně v ich formě. 19 Janine Beichman, op. cit., str. 59. 186
Abecední seznam malířů podle obrázků v doslovu a stran v překladu Jméno malíře Data Obr. Str. Čú, Asai 1856 1907 12 Bairei, Kóno 1844 1895 65 Bihó, Hirose činný v letech 1890 1910 141 Buson, Josa 1716 1784 54 55 Fusecu, Nakamura 1866 1943 15 Gekkó, Ogata 1859 1920 obálka 1, 7, 11, 47, 83, 91, 107, 115, 123, 144 Hóicu, Sakai 1761 1828 61, 186 Hokusai, Kacušika 1760 1849 137 Jošitoši, Taiso/Cukioka 1839 1892 5, 8 Keinen, Imao 1845 1924 68, 78 Kijočika, Kobajaši 1847 1891 1, 4, 7, 11 Kórin, Ogata 1658 1716 75, 143 Koson/Šóson, Ohara 1877 1945 2 103, 134 Kuničika, Tojohara 1835 1900 9 Sadahide, Utagawa 1807 1873 6 Seihó, Takeuči 1864 1942 96 Seiki, Kuroda 1866 1924 13, 14 Setei/Šótei, Watanabe 1851 1918 16 21, 29, 37, 43 Šóen, Uemura 1875 1949 131 Tošikata, Mizuno 1866 1908 10 Zešin, Šibata 1807 1891 3 187
Masaoka Šiki Pod tíhou měsíce Výběr z haiku v překladu Antonína Límana Vydalo nakladatelství DharmaGaia v Praze roku 2014. Doslov Sylva Martinásková. Poznámky k ilustracím Helena Honcoopová. Odpovědný redaktor Lumír Kolíbal. Textová redakce Daniela Kučmašová. Sazba & typografie martin.tresnak@gmail.com. Tisk PBtisk, Příbram. ISBN 978 80 7436 045 9 DharmaGaia Uhelný trh 1, 110 00 Praha 1, tel. +420 608 241 982, 608 242 993, e-mail: dharmagaia@dharmagaia.cz, www.dharmagaia.cz Distribuce: Kosmas Lublaňská 34, 120 00 Praha 2, tel./fax +420 222 510 749, 222 515 407, e-mail: kosmas@kosmas.cz, www.kosmas.cz Distribuce v SR: Partner Technic, Námestie slobody 17, 811 06 Bratislava, e-mail: info@partnertechnic.sk, www.partnertechnic.sk
www.dharmagaia.cz Knížky pro přemýšlivé lidi Kukačka nedokáže dát sbohem světu jedním veršem