DÛm U HybernÛ z pohledu památkáfie Pavel JERIE

Promûny domu U HybernÛ Promûny domu U HybernÛ V dobû, kdy vychází toto ãíslo Zpráv památkové péãe, je nûkolikanásobná promûna praïského domu U HybernÛ dokonána. Z klá tera v erární celnici, z celnice v reprezentativní v stavní síà, z v stavní sínû v bankovní zástavu a z bankovní zástavy v muzikálové divadlo. Pfiesto není ani tak alarmující, Ïe se z pfiíbytku zboïnosti stal po úfiednické a v stavnické epizodû stánek lehké múzy, jako ne etrnost zacházení s tímto objektem koncem 20. století, a to pfii prvním a neúspû ném pokusu promûnit jej v divadlo. Soubor ãlánkû, kter v bloku In medias res následuje, byl vyvolán potfiebou aktuálního zamy lení nad dokonãenou obnovou domu U HybernÛ, tedy nad druh m a tentokrát úspû n m pokusem promûnit jej v divadlo. Památkáfisk pohled, kter pfies zfiejmou radost z ukonãení dlouholetého trápení s nevyfie enou situací budovy neskr vá mnohá rozãarování, pfiedstavují statû Pavla Jerieho a Olgy AmbroÏové. Nahlédnutím do pfiístupu a uvaïování architekta vedoucího obnovu je staè Michaela Klanga, doprovázená fiadou z pohledu tradiãní památkové péãe kontroverzních názorû i nerealizovan ch, ale váïnû mínûn ch návrhû na barevné i plo né fie ení fasád objektu. Poslední dva ãlánky bloku od Zuzany Polákové a Antonína Zemana doplàují spektrum pohledu na obnovu domu U HybernÛ jednak v ãtem restaurátorsk ch problémû a zajímavostí, jednak zprávou o chemicko-technologickém prûzkumu vybran ch vzorkû fasády. Konfrontace památkáfiské vûcnosti, nebojme se dokonce fiíci pfiísnosti, s uvolnûnou invencí architekta není tím, pfied ãím bychom mûli ustra- enû zavírat dvefie. Doufejme, Ïe vzájemné jiskfiení, které lze ze zmínûn ch ãlánkû vyãíst, vyvolá diskusi, jejíï zajímavé pfiíspûvky budeme rádi publikovat v dal ích ãíslech ãasopisu. redakce Obr. 1. Klá terní kostel Neposkvrnûného poãetí Panny Marie zru en josefinskou reformou na vyobrazení z roku 1769. (Reprodukce archiv M. Klanga) DÛm U HybernÛ z pohledu památkáfie Pavel JERIE V leto ním roce se zavr ila dal í etapa v Ïivotû této budovy. Mezi charakteristické rysy Prahy patfií, Ïe její ulice a tfiídy mají své point-de-vue a dûm U HybernÛ je pfiesnû takovou místní dominantou pohledovû uzavírá prûhled ulicí Na Pfiíkopû. Je tedy nepochybné, Ïe nejen stavba sama, ale i její uplatnûní v organismu mûsta jsou bedlivû sledovány a posuzovány. V znam místa, klá tefii tû ambrosiánského, pozdûji franti kánského fiádu, stavbu kostela Neposkvrnûného poãetí Panny Marie, jeho zru ení a pfiestavbu na celnici jistû netfieba pfiipomínat. Zastavme se v ak u dal ích osudû. Po vzniku republiky v roce 1918 a po pfiesunu celního skladu ztratil objekt vyuïití. Nov stát v ak zápasil s nedostatkem budov pro ústfiední úfiady, diplomatická zastoupení i pro novû vznikající bankovní domy a poji Èovny, a proto byla prázdná budova b valé celnice v pfiízemí nenároãnou adaptací upravena pro Americko-slovenskou banku. Toto období v ak netrvalo dlouho, skonãilo po oddûlení Slovenska v roce 1939 a budova zaãala chátrat. V chodiskem byl návrh pfiestavby na v stavní palác. V rámci jeho realizace byly vybourány pfiízemní vestavby a do úrovnû empor vloïena nová galerie zachovávající prûhled do klenby b valého 1 chrámu. Pfiístup na ni vedl monumentálním schodi tûm v ose b valého presbytáfie. V této podobû hostil V stavní palác U HybernÛ fiadu v znamn ch expozic umûleck ch vzpomeàme napfiíklad soubornou v stavu francouzsk ch goblénû, prûmyslov ch, obchodních, ale i propagandistick ch. V 60. letech 20. století byl kvûli zvût ení v stavní plochy do volného prûhledu galerie vloïen strop. Do lo tak k dûslednému rozdûlení na pfiízemí a patro. Bezpeãnostní dûvody pak byly podnûtem ke zbudování vnûj ího schodi tû z patra do prostoru za presbytáfiem. Celá tato plocha byla novû upravena a otevfiena do námûstí Republiky. Oprava hlavního prûãelí ve druhé polovinû 20. století, pfii které byl na základû sondáïního zji tûní proveden zelen nátûr fasády, vyvolala odmítavou reakci tehdej ího Útvaru hlavního architekta. Tûsnû pfied sejmutím le ení byla nová barevnost nástfiikem revidována do edavého odstínu. Dramatick obrat nastal po roce 1989. Spolu s kubistick m palácem U âerné Matky boïí byla budova U HybernÛ státem zastavena. Právû tato zástava stála na poãátku hledání nové náplnû domu, jeï bohuïel nemûla za cíl vyuïít budovu v maximálním souladu s její architektonickou, historickou i památkovou hodnotou a stavební strukturou, ale hlavním kritériem se stala potfieba vyrovnat se s finanãními i právními závazky zástavy. V této chvíli byl poloïen základ k tomu, co se stalo pfiedmûtem jistû oprávnûné debaty IN MEDIAS RES: PROMùNY DOMU U HYBERNÒ Pavel JERIE / DÛm U HybernÛ z pohledu památkáfie 459

1 2 o správnosti nového vyuïití a zejména kritiky schvalovan ch a realizovan ch zásahû s velmi bolestn mi ztrátami pûvodní hmotné podstaty stavby. Za v e zmíním krov, ne nepodstatnou ãást hlavní klenby chrámu, ãásti nosného systému i obvodov ch stûn presbytáfie, ale patfií sem i vloïení Ïelezobetonov ch schodi È do b val ch vûïí, jeï jsou souãástí hlavního prospektu stavby. Za podrobnûj í vyhodnocení z tohoto úhlu pohledu by stálo i celkové statické zaji tûní základû. Pfieru ení stavby, zmûna stavebníka a upravené fie ení bylo jiï jen pokraãováním truchlivého dramatu. Pfii kaïdé obnovû památkovû chránûné stavby je pfiímo povinností poloïit si otázky: jak pfiístup bude zvolen, co má b t v sledkem, jak bude pfiínos, pfieváïí ztráty? Rozhodnutí promûnit v stavní palác na divadlo na první pohled nevzbuzuje váïnou obavu o osud stavby, pokud ov em nejde o b val chrám, kter se v hlavních hmotách a struktufie i pfies pfiestavby na celnici zachoval. V tomto pfiípadû je tfieba zásah jednoznaãnû nazvat rozsáhlou transformací, na domû U HybernÛ navíc provádûn takzvanou salámovou metodou. Nelze se proto divit tomu, Ïe ze strany odborn ch památkáfiû a pozdûji i orgánu památkové péãe vznikala nedûvûra k zam len m zásahûm, zmûnám a nov m poïadavkûm a nejednalo se tedy o situaci, kdy mezi jednotliv mi úãastníky stavby existuje partnersk vztah. Pfii zásahu do jakékoliv památkovû chránûné stavby i objektu v chránûném území je na místû pokora a chladné zvaïování. Po pfieãtení jednotliv ch pfiíspûvkû si jistû kaïd uãiní svou pfiedstavu o prûbûhu této obnovy a pochopí, Ïe je dûleïité zab vat se více nûkter mi otázkami: Byly nutné tak ãetné ztráty? Sledujeme-li osud této stavby, za jak dlouho bude opût hledáno nové vyuïití? Kolik problémû jsme pfiivodili dal ím generacím vloïením Ïelezobetonov ch konstrukcí? Nejlépe odpoví budoucnost. Proti tomu jsou problematika barevnosti oken, rozsah poïadavkû na zlacení a nakonec i barevnost fasády na druhém, i kdyï jistû ne posledním místû. Ostatnû je aï nepochopitelné, Ïe barevnost fasády byla pfiedmûtem takov ch sporû. Na fie ení barevnosti fasád existují pro historické budovy pomûrnû jednoznaãná v chodiska, která zejména v urbanistick ch souborech mají velmi zfietelné hranice. V tomto pfiípadû, tak jako jinde, by mûl b t postup jasn. Pokud není poslední stávající barevnost vyhovující (v na em pfiípadû nebyla zelená atika, jiné hlavní a boãní prûãelí), je tfieba volit poznanou historickou barevnost, odpovídající stávající úpravû fasád a prostfiedí. V podstatû tedy existovaly dvû cesty. Zvolit barevnost známého stavu, kter zde byl do 60. let 20. století, nebo barevnost z doby architektonicky ucelené a vysoce hodnocené pfiestavby na celnici. Návrhy, Obr. 1. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, fotografie interiéru kostela s dodateãn m vyznaãením ubourané ãásti. Fotografie je z roku 1940. (Fotoarchiv NPÚ ÚP, Praha) Obr. 2. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, fotografie interiéru s hmotou barokního kostela, kter byl zãásti ubourán kvûli stavbû divadla. (Foto M. Patrn, 1999) v nichï barevnost tvofií reklamu na novou náplà budovy, jsou na místû v prostfiedí bez památkové ochrany, ale zde, v samém centru PraÏské památkové rezervace, se uplatàovat nemohou. patné rozhodnutí o vyuïití stálo na poãátku v ech tûchto problémû, jejichï dûsledkem jsou trvalé a nenahraditelné ztráty na hmotné podstatû stavby. To, co je projevem odli n ch estetick ch pohledû, provûfií doba. Podstatu poniãení budovy v ak nezakryje seberafinovanûj í barevnost ani zlato. Je snad dobfie, Ïe korunu tomu nenasazují sklenûné ãi jiné kvádry. Na konec mi dovolte vyslovit pfiání: NechÈ se v paláci U HybernÛ dafií divadelním múzám, v opaãném pfiípadû bude v e, co zde bylo obûtováno, jen zbyteãnou ztrátou. 460 IN MEDIAS RES: PROMùNY DOMU U HYBERNÒ Pavel JERIE / dûm U HybernÛ z pohledu památkáfie

Pfiestavba domu U HybernÛ z pohledu architekta Michael KLANG KdyÏ jsem skoro pfied tfiemi roky pfiijímal úkol navrhnout v rozestavûném domû U HybernÛ muzikálovou scénu, nedovedl jsem si pfiedstavit, jak sloïitá cesta mû ãeká do chvíle, kdy sochafi Filip pfiipevní na architráv prûãelí nápis DIVADLO HYBERNIA. Dne 17. fiíjna 2006 tento symbolick akt asi na nûjak ãas definitivnû uzavfiel nejen exteriérové úpravy objektu, ale i názorovou nejednotnost, která témûfi dvû desetiletí trvající rekonstrukci památky provázela. VáÏím si pfiíleïitosti napsat o svém postoji do ãasopisu, jehoï autorita je nadãasová, a tedy schopná objektivizovat názory a pojetí napfiíã generacemi. 1 Pfievzal jsem dûm U HybernÛ v rozestavûné podobû, s jiï rozpracovan m projektem. Nov investor, soukrom a pouãen provozem vlastního divadla, mûl na rekonstrukci jiné nároky neï investofii pfiedchozí, a proto v roce 2004 zaãínal projekt nanovo. Pravda, ne zcela. V rámci stabilizaãních prací z konce 90. let 20. století byl vybetonován suterén objektu, ãímï byla definitivnû vymezena jeho uïitná kapacita zdola a nová, ocelová konstrukce krovu se zámkovou keramickou krytinou ohraniãila prostor shora. Historické oddûlení kostelního tûla od konventu pak jasnû urãilo objem, kter mûïe b t pro divadlo pouïit. Prvním krokem nového projektu byl sbûr pfiístupn ch archivních materiálû a vytvofiení pracovního pasportu o historické genezi objektu, respektive místa a objektu, protoïe není mnoho staveb s tak v raznou rezonancí genia loci, jako je dûm U HybernÛ. MoÏná je na místû pfiipomenout mimofiádnost pozice nûkolika údaji z historie: est let po zalo- Ïení Nového Mûsta praïského, v roce 1354, umístil Karel IV. na hranici dvou stfiedovûk ch mûstsk ch celkû klá ter sv. AmbroÏe benediktinû milánské liturgie na pamûè své korunovace Ïeleznou korunou lombardskou v Milánû. Václav IV. pozmûnil lokalitu jednak zbudováním královského paláce na staromûstské stranû v místû dne ního Obecního domu, jednak po proraïení hradeb vytvofiením nové, dláïdûné ulice k Horské bránû pod Vítkovem, která ústila na Královskou cestu. Klá - ter, zdevastovan husity, pak dvû století chátral a teprve po Bílé hofie povolil Ferdinand II. patentem v roce 1629 zfiízení koleje irsk m franti kánûm v místû zpustlého ambrosiánského klá tefii tû. Stavba kostela byla patrnû zahájena v roce 1652. Roku 1785 byl franti kánsk klá ter v rámci josefinsk ch reforem zru en a zaãala svûtská historie objektû, jeï vlastnil nejprve hrabû Sweerts-Spork. Jeho smrt v roce 1802 ukonãila také plány na pfiestavbu kostela na nejvût í praïské divadlo. V roce 1813 byla dokonãena pfiestavba klá tera na celnici, iniciovaná nejvy ím purkrabím hrabûtem Chotkem. Celním úkonûm slouïila stavba aï do roku 1938, kdy byla zahájena pfiestavba na v stavní síà, dokonãená aï v roce 1949. Zaãátkem 90. let 20. století byla v stavní síà uzavfiena a unaven dûm U HybernÛ byl poskytnut jako prostor k adaptaci na funkci muzikálového divadla. Z hlediska architektonického podobu ambrosiánského klá tera neznáme a zdá se, Ïe nevyvine-li se technika na takov stupeà diagnostikování, aby prohlédla pod vrstvy Ïelezobetonu, zûstane tato otázka nadlouho bez odpovûdi. Jinak je to s ranû barokní stavbou irské koleje a následnû kostela, jehoï autorem byl s nejvût í pravdûpodobností Carlo Lurago. Formální vzhled a v voj této stavby je sledovateln jednak v dokladování stavby, jednak na vedutách rûzného datování. Prvním pokusem o pfiestavbu areálu byla Sweerts-Sporkova úprava prûãelí po roce 1794 pfiedstavûn m portikem dvanácti dórsk ch sloupû s balustrádou. Zásadnûj í byla potom zmínûná Chotkova iniciativa, kdy prof. Fischer a jeho asistent Jöndl objekt promûnili do souãasné hmotové konfigurace exteriéru pfiedstavbou klasicistního (literatura uvádí i empírového) bloku prûãelí, odstranûním opûrného systému nad boãními kaplemi z jiïní strany objektu a náhradou bohatého barokního dekoru stroh m ãlenûním lizénami. Interiérové úpravy jsou rovnûï doloïené, ov em zanikly v dobû 2. svûtové války, kdy byly nahrazeny prostorovû otevfienûj í dispozicí. Obr. 1. Heinrich Gentz, mincovna v Berlínû, moïn vzor pro podobu domu U HybernÛ. (Reprodukce archiv M. Klanga) Obr. 2. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, stav objektu pfied rekonstrukcí. (Foto archiv M. Klanga) 2 IN MEDIAS RES: PROMùNY DOMU U HYBERNÒ Michael KLANG / Pfiestavba domu U HybernÛ z pohledu architekta 461

3a 3b 4 Druhá polovina 90. let 20. století pfiinesla b valému kostelu irského fiádu franti kánû dal í radikální zmûny související s reinkarnací divadelního poslání. Genius loci si fiekl o vybourání klenebního pole za triumfálním obloukem v místû pûvodního knûïi tû, aby mohlo vzniknout provazi tû divadelního jevi tû. Svolil ke snesení barokního krovu a v neurovnaném období zmûny spoleãenského fiádu k nové konstrukci a povrchu stfie ního plá tû i k jiï zmínûné stabilizaci základû. Z této situace vycházela poslední studie a následnû realizaãní projekt souãasné pfiestavby na muzikálovou scénu. Prostorová organizace je z hlediska divadelní dispozice klasická: kukátkové divadlo. Opona rozdûluje prostor na technickou ãást zázemí divadelní produkce a vefiejnou ãást urãenou náv tûvníkûm. Není asi na místû rozebírat vztahy divadelního provozu, nároãnost dodrïení poïárních a jin ch norem, problémy technického fie ení zafiízení a vybavení objektu, plnûní hygienick ch pfiedpisû nebo sloïitost jevi tních systémû a jejich ekonomick vliv na v slednou dispozici. Rozhodnû je v ak moïné potvrdit, Ïe maximální expozice ochrany pûvodního tûla stavby se stala zásadním kritériem posuzování kaïdého navrhovaného fie ení. Je nepochybnû velkorysostí investora, pfiijme-li v dne ní monetární dobû a u takového projektu podobné rozhodnutí, i kdyï si samozfiejmû je vûdom, Ïe propojení historického tvaru se soudobou funkcí nese v jimeãnou pfiíleïitost podpofiit produkci mimofiádn m záïitkem z prostoru. Nejsem si v ak úplnû jist, jestli by se v podobné situaci pfií tû zachoval stejnû. Proã? Objevila se totiï celá fiada problémû. Ty technické obyãejnû investor pochopí, protoïe jsou relativnû racionálnû vysvûtlitelné a matematicky spoãitatelné, navíc je moïné ovlivnit dobu, která je k jejich fie ení potfieba. Hor í je to s problémy, které mají estetizující povahu, jsou intuitivní a subjektivnû rûznû vnímatelné, subjektivnû hodnotitelné, dokonce znehodnotitelné. Nebo opaãnû: tûïko objektivizovatelné kvûli rûzn m zku enostem, s nimiï jsou nazírány. V projektu domu U HybernÛ se jich vyskytla celá fiada a stojí za to se nad nimi zamyslet. Pro pfiehlednost je rozdûlím na ty, které vznikly ve vazbû na úpravu exteriéru budovy, a na ty, jeï byly vyvolány úpravami interiéru. Problém první: terasa KdyÏ jsem poprvé riskantnû vylezl za prûãelní nadfiímsí, dvakrát jsem strnul. Jednou proto, Ïe jen zázrakem rozpadající se koruna do té doby nikomu neublíïila (genius loci je hodn ), podruhé z pohledu na Staré Mûsto. Neuvûfiitelná komprimace architektury, hmoty terénu i staveb mi samozfiejmû vnukla my lenku zpfiístupnit tento pohled v em. Teprve potom jsem si uvûdomil prvoplánovost západního pohledu. Neménû zají- Obr. 3a, b. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, pohled z terasy objektu. (Foto archiv M. Klanga) Obr. 4. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, návrh zakonãení v tahû na terase objektu. (Dokumentace archiv M. Klanga) mav je ale pohled od Letné aï po Vítkov nebo k dominantám metropole na jihu. Nakreslit terasu nebyl problém. Pfiesvûdãit investora vûbec ne. Získat souhlasné stanovisko památkáfiû jiï snadné nebylo. Kromû trestn ch bodû u investora za zdrïení se jednalo o fiadu podmínek a ústupkû v jin ch problémech. Nakonec se za ni, krátce pfiedtím neï zemfiel, pfiimluvil ministr kultury Pavel Dostál. KaÏd, kdo bude stát na terase, aè sám posoudí, jestli je dobfie, Ïe byla realizována. Technicky terasa nahradila pultovou stfiechu velmi nejisté formy a pochybn ch konstrukãních a klempífisk ch detailû, vesmûs novodobého pûvodu. Jsou zdokumentovány ve fotografickém pasportu objektu. Návrh fie il terasu ve variantách reagujících na hfieben hlavního krovu a na moïnosti jejího zpfiístupnûní. V sledek je kompromisem. (Nicménû genius loci je vytrval.) Nabízí se tak první otázka: jaká je hodnota sounáleïitosti ãásti (dûm U HybernÛ) a celku (mûsta) a jejich vzájemné podpory, je-li moïná? 462 IN MEDIAS RES: PROMùNY DOMU U HYBERNÒ Michael KLANG / Pfiestavba domu U HybernÛ z pohledu architekta

5 Problém druh : pfiístup na terasu Pfiístup byl nakonec povolen po rovnoramenném schodi ti, které zûstalo ve stopû kategoricky zamítnutého eskalátoru z první verze projektu. Dlouho v ak Ïila nadûje, Ïe se podafií provést nûkterou z verzí prodlouïení v tahu (nebo v tahû) na úroveà terasy tak, aby byla dostupná i tûm, které chûze po schodech zmáhá. Je pravda, Ïe nástavba dojezdu v tahû by zmûnila obrys, respektive hmotu objektu (v nejvíce utilitární verzi sklenûn m kvádrem 2 x 2 x 3 m). Z hlediska památkové péãe jde o nepfiípustn krok. Nûkolikrát jsem sly el pfiirovnání ke krychli na Sovov ch ml nech na Kampû, která mi osobnû ov em nevadí. Neumím se srovnat s tím, Ïe aãkoli ve stfie ním horizontu okolních budov vãetnû Obecního domu je dost technick ch prvkû, realizovat na domu U HybernÛ podobnou, jakkoliv vyïádanou, uïiteãnou miniformu téhoï je nemoïné. Ano, patfiím ke stoupencûm pyramidy v Louvru, Pompidouova centra i Tanãícího domu. Proto si na historické budovû dovedu pfiedstavit moderní tvarování odpovídající nové funkci, samozfiejmû provázené pokorou a pfiipraveností takov úkol naplnit. Nepomíjím ani hledisko návratnosti do pûvodního stavu, respektive po kození historické konstrukce konstrukcí novou. V daném pfiípadû v ak dle mého názoru o jakoukoliv jinou neï obrysovou kolizi ne lo. Pfiesto se v tomto pfiípadû cesta k fie ení nena la. (Genius loci mûïe b t unaven.) Nabízí se otázka druhá: je moïné slohovû eklektick objekt se 70 % nov ch a smí en ch konstrukcí technicky dofie it v soudobé formû, stejnû jako se to dûje v technické infrastruktufie? (Navíc mám za to, Ïe kdyï profesor Fischer nahrazoval opûráky nad kaplemi pfii jiïní frontû táhly stahujícími klenbu hlavní lodi, lo více o technickou soudobost neï o nutnost o devastaci barokní celistvosti domu nemluvû.) Problém tfietí: v plnû otvorû Tento problém má dvû stránky. Jednak otevfiení otvorû nov ch a jejich ãlenûní, jednak rekonstrukci otvoru pûvodních a zpûsob, jak m se to stane. V souvislosti se vznikem vestibulu, charakterem provozu a snahou o oïivení dlouhé fasády jsem navrhl dvojici vedlej ích vstupû do objektu z Hybernské ulice (hlavní vstup pfiirozenû zûstal v prûãelí). Jeden je v ose SenováÏné ulice, kfiíïí podélnou loì objektu a navazuje na novû otevfien únikov v chod do nádvofií b valého klá tera. Druh má umoïnit pfiístup televizní techniky a podobnû do provozní ãásti divadla. Tyto vchody byly nakonec povoleny s tím, Ïe rastr v plnû musí b t profilovû identick s okenními v plnûmi ve fasádû a vstupy nebudou nijak zdûraznûné budou minimalistick m doplnûním stávajícího ãlenûní. PoÏadavek byl nakonec splnûn za cenu nepfiíli pevné dvefiní konstrukce, u níï je otázka, jak bude dlouhodobû fungovat. Osobnû si myslím, Ïe vstup do objektu typu divadlo má mít jistou formu priority pfied doplnûním okenního rastru. Náhodnou sondou pfii stabilizaci pavlaãe na v chodní fasádû byl objeven zazdûn otvor pûvodního vjezdu do celnice. Souãasn profil, kter nahradil zmen ená vrata do objektu, má tedy pûvodní velikost zadních vrat do domu. Hlavní vstup uzavírají restaurovaná pûvodní vrata otevíravá ven a kfiíïem ãlenûná do ãtyfi polí. Restaurována byla i lunetová okna hlavní lodi. Tento poïadavek památkáfiû povaïuji za omyl. Technická forma a detail amatérského svafience z kovov ch profilû, jednodu e zasklen, byl nakonec znásilnûn, aby pfiijal vakuové sklo, ale i tak jde o jeden velk tepeln most. Na tûstí pro diváky budou lunety ze strany interiéru kryty akustick m, a tak i ãásteãnû tepeln m panelem. Kromû tohoto fie ení existovala moïnost vymûnit okna odbytá v 60. letech 20. století za soudobou kvalitní kon- Obr. 5. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, jiïní a západní fasáda objektu. (Kresba archiv M. Klanga) strukci a samozfiejmû nárokovat vzhledovû adekvátní formu. Takto se asi na dlouhá léta restaurátorsky (tedy draze) zakonzervovalo provedení, které dokladuje jen pouïití konstrukce urãené pro panelovou v stavbu na památce mimofiádného v znamu. I kdyï restaurování ostatních dfievûn ch oken v objektu má jinou polohu, dovolím si i v tomto pfiípadû nesouhlasit s postupem, kter byl urãen. Dne ní tendence k minimálním hodnotám ztrát tepla pfiirozenû kopíruje rûst cen energií. Tuto skuteãnost nejde pominout ani v pfiípadû péãe o památku. Korektní by mûlo b t nalezení stejné vzhledové formy s co nejsoudobûj ími parametry. Dal ím problémem je sãítání okenního rastru na západním i v chodním prûãelí s rastrem ozdobn ch mfiíïí v pohledovém líci fasády. Jde nepochybnû o dobovou nutnost. Dnes by, pfii dobré vûli, nebyl problém nahradit okna velkoplo n mi formáty, dokonce díky omezení spár i technicky v hodnûj ím zpûsobem. Tím spí e, Ïe fiada oken v prûãelí je provoznû slepá a nelze je otevfiít. Architektura prûãelí v krajních rizalitech vûbec neodpovídá otvorûm uvnitfi. To mûïe vidût kaïd, kdo nepouïije v tahy a vykoná v stup nebo sestup po schodi ti. Klasicistní prûãelí je jenom plá È. (Genius loci je bezradn.) Nabízí se otázka tfietí. Lze chápat v plnû otvorû jako technické prvky podobné platnosti, jakou má technická infrastruktura objektu? Podobnû jako by mûlo b t v pfiípadû památkového objektu podrobeno mimofiádné pozornosti trasování sítí, nemûlo by jí uniknout ani vzhledové pojetí soudobé konstrukce oken a dvefií. IN MEDIAS RES: PROMùNY DOMU U HYBERNÒ Michael KLANG / Pfiestavba domu U HybernÛ z pohledu architekta 463

Problém ãtvrt : barva objektu Tento problém byl asi nejváïnûj í a fie il se nejdéle. Na jeho poãátku byl prûzkum vzorkû fasády, kter provedl restaurátor M. Gavenda v tlaku termínû. V sledkem byly ãtyfii verze moïné barevnosti objektu pfied destruktivním nátûrem z komunistického totalitního období. V echny verze se opíraly o okrov základ v rûzném stupni sytosti a o zemité odstíny pískovcov ch odstínû. Stanovisko památkáfiû odpovídalo historickému manuálu, podle nûhoï byly vefiejné budovy v dobû císafiství natírány zelen m odstínem. K tomu se pfiidala kombinace bíl ch oken. Skoro zamûnitelné by mohlo b t Stavovské divadlo. Jakoby barevn archetyp. Moje stanovisko vychází z pfiesvûdãení, Ïe dûm U HybernÛ je díky své eklektické povaze barevnû svobodn. Argumentuji faktem, Ïe dûm má v metropoli mimofiádnou pozici, která bude s reanimací námûstí Republiky narûstat. Jde o objekt s v jimeãn m v znamem pfii orientaci ve mûstû. Stavebním v vojem se dostal do situace naprosto odli né od formy, v jaké byl vystavûn. Z pûvodních staveb jeho okolí navíc zbyla jen silnû modifikovaná vûï Pra né brány. Novostavby Obecního domu a dvojice bankovních ústavû vytvofiily hmotovû odli nou souvztaïnost a vyváïenost-nevyváïenost námûstí, které obklopují. Domu U HybernÛ ale zûstala dominantní pozice v chodního závûru ulice Na Pfiíkopû, v souãasné dobû asi nejprestiïnûj í praïské tfiídy. I kdyï i v této perspektivû se jeho monumentalita, vnímaná Fischerov mi souãasníky, dramaticky zmûnila. To v echno jsou dûvody, proã jsem navrhoval v raznou barevnost signalizující ne v jimeãnost objektu, ale v jimeãnost místa. Komunikativní funkce i zmínûná koláï architektur a sebejistá majestátnost domu umoïàují ze své podstaty pfiijmout i roli celomûstskou, ne-li univerzálnû znakovou pro kaïdého obyvatele a náv tûvníka Prahy. Z mimofiádného mnoïství barevn ch verzí jsem upfiednostàoval brusinkovû ãervenou jako tmavou, ale barevnou protiváhu Pra né bránû, pfiípadnû ãernohnûdou variaci akcentující spolu se zlacením dobovou pfiíbuznost s empírem. Portfolio barevn ch fie ení obsahuje samozfiejmû i nejrûznûj í okry, od zlatav ch aï po pískovcové, a také desítku zelen ch odstínû vãetnû kombinací rûznobarevn ch nátûrû okenních rámû. V sledné fie ení, vzniklé z diskuse vyvolané souborem ãtvercov ch barevn ch vzorkû na jiïní fasádû, je ve znaãné mífie v sledkem práce akademické malífiky Z. Polákové, která nejenïe systematicky témûfi na poslední chvíli doloïila spektrografií tonalitu, ale prosadila i potfiebu vytrvale vzorovat barvu v odstínech, vûnovat se detailu (bez její urputnosti by orel v tympanonu ani ostatní detaily nebyly zlacené). PovaÏuji barvu mokrého písku za korektní v sledek respektující památku a harmonizující s okolím. koda, Ïe se nezdafiilo realizovat zlacení dórsk ch sloupû, které bych povaïoval za podpofiení tektoniky stfiedního rizalitu, i kdyï jde jistû o novotvar. koda, Ïe se úplnû na poslední chvíli zjistilo, Ïe kamenné dórské sloupy v prûãelí byly pûvodnû prezentovány bez nátûru a jiï nebylo moïné na tento nález reagovat. koda, Ïe pro kolaudaci zûstalo nezvratitelné stanovisko o bíl ch oknech a i ta tmavû natfiená v prûãelí, decentní k mfiíïím, musela b t znovu obílena, pfiestoïe historicky bílá b t nemohla. Bûloba je obecnûji uïívána od 20. let 20. století. Bílá je tak v souãasnosti paradoxnû nejmodernûj í barvou aplikovanou na domû U HybernÛ pominu-li svûtl okr na nov ch kovov ch prvcích zábradlí terasy a zábradlí pavlaãe na v chodní fasádû. To je ale karikatura, kterou nejde brát váïnû. Konec koncû i památka se mûïe usmát. Nejhor í je pocit autora, kter není autorem, pfiesto navenek zûstává zodpovûdn. (Genius loci promine, je velkorys.) Nabízí se otázka ãtvrtá. Je moïné matematizovat dûvody pro v bûr barevnosti stanovením podmínek, jejichï naplnûní bude sloïitûj í neï nátûr vzorkû na fasádû a jejich více ãi ménû subjektivní vyhodnocení? Problém pát : reklama U divadla, které má ambice stát se dominantním na trhu a disponuje i v hodnou polohou a pfiitaïlivostí objektu, je tento problém oãekávateln. Pro Divadlo Hybernia byly v rámci projektové pfiípravy povoleny nápis a dvû vitríny v bosáïi západního prûãelí. Nabízené varianty byly pochopitelnû památkáfisky nepfiijatelné, v mnoha ohledech dûvodûm rozumím, ale dvû vitríny jsou málo. V praxi je pak architekt od investora napadán pro neschopnost domluvit se s památkáfii na své úrovni. Nastává fáze, kdy je problém fie en a povût inou vyfie en nezávisle na kritériích estetick ch, etick ch i historick ch. V sledek je obfií, pestr, prostû reklamní. (Genius loci je zmaten.) Otázka pátá: nebylo by lep í uznat kategorii reklamy i s její pomíjivostí coby produkt epochy komunikace a vymezovat se spí e ve smyslu doãasnosti instalace a nepo kození objektu? NepovaÏuji to za ústupek, ale za prostfiedek k uchování profesionálního vlivu a pfiístupu k problému. Problém est, první interiérov : kaple Denní tisk samozfiejmû mylnû, zámûrnû úãelovû informoval o objevu kaple pfii rekonstrukci domu U HybernÛ na divadlo. Není to pravda, protoïe kapli (jde-li o zbytek kaple nebo ãást jiného prostoru, asi není obecnû dûleïité) prozkoumal dr. Borkovsk jiï pfied 2. svûtovou válkou a zazna- Obr. 6. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, návrh barevnosti v brusinkovû ãervené. (Dokumentace archiv M. Klanga) Obr. 7. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, varianty reklamních ploch na fasádû. (Dokumentace archiv M. Klanga) Obr. 8. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, pûdorysy druhého a tfietího nadzemního podlaïí divadla. (Kresba archiv M. Klanga) Obr. 9. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, fiezy objektem divadla. (Kresba archiv M. Klanga) menal její stav i fotograficky. Poté byla, myslím Ïe rozumnû, zazdûna. V rámci souãasné rekonstrukce byla kompletnû zrestaurována a pohledovû zpfiístupnûna z divadelního zákulisí. Jde o fragment ãásti tukové v zdoby sklenutí mal ch rozmûrû, pûdorysnû 4 m 2. Souãasná podlaha neodpovídá pûvodní. Ta byla pfiibliïnû v úrovni stávajícího parteru, od jehoï vefiejného provozu ji oddûluje 15 cm vyzdívky. Sám neumím posoudit, jestli je koda, Ïe kaple není lépe pfiístupná vefiejnosti (je to vázáno na vstup do provozní ãásti objektu). Doufám, Ïe se restaurování uplatní i v projekci v rámci provozu divadla a bude tak podpofiena pfiedstava náv tûvníkû o pûvodní barokní zdobnosti. (Genius loci je skromn.) Otázka está: není rouháním otevfiít jedin zbytek sakrální minulosti tak kontrastnû svûtskému typu stavby, jak m je divadlo? MoÏná, Ïe kontinuita ãas od ãasu tajemného znovuobjevování stimuluje i pfií tí generaci k dal ím podobn m otázkám i odpovûdím. Problém sedm : bíl interiér Tento poïadavek ze strany památkáfiû nemohl b t pro charakter provozu divadla splnûn. Podstata souãasného divadla je víc neï kdy pfiedtím závislá na svûtelné technice. Odraznost bíl ch ploch, pfiirozenû nejvût í v barevném spektru, nedovoluje pracovat s jemn mi rozdíly ve svûteln ch náladách. Ideální by bylo pracovat naopak v ãerném nebo hodnû tmavém prostoru, takovém, jak m je v souãasnosti jevi tû divadla. Zvolené tfii tóny kamenné barvy jsou proto pfiijateln m kompromisem. V této souvislosti je moïné pfiipomenout mimofiádn poznatek. KdyÏ prostorové le ení dovolilo pfiiblíïit se klenbû hlavní lodi a zahájit pfiedpokládané úpravy pro finální nátûr, zjistilo se, Ïe sádrovan povrch klenby je dokonale zachoval, a tak byla pouze se krábána stará malba a proveden nátûr nov. Popsané problémy jsou samozfiejmû vytrïené z kontextu v edních souvislostí a tisícû fie en ch maliãkostí a hledání interdisciplinární rovnováhy. V raznûji neï jiné souvisejí právû s památkovou 464 IN MEDIAS RES: PROMùNY DOMU U HYBERNÒ Michael KLANG / Pfiestavba domu U HybernÛ z pohledu architekta

8 6 7 9 IN MEDIAS RES: PROMùNY DOMU U HYBERNÒ Michael KLANG / Pfiestavba domu U HybernÛ z pohledu architekta 465

10 Obr. 10. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, varianty reklamních ploch na fasádû. (Dokumentace archiv M. Klanga) péãí. Jakkoliv nemûïe b t pfiedmûtem jin ch úvah neï teoretick ch, existuje problém nult. Je jím fakt, Ïe pûvodní stavební celek byl úãelovû rozdûlen a paradoxnû je teì nazírán jako soubor dvou samostatnû Ïijících ãástí. Jsem pfiesvûdãen, Ïe kdyby byla vût ina zmínûn ch problémû posuzována z hlediska celku, závûry jejich fie ení by byly velkorysej í a autorita historického komplexu by se vymezovala sama. Potom bych rád v t mu pfiivítal odborníka památkáfie s kompetencí a respektem sv ch kolegû. Mûl by svou pozici zastat podobnû jako ostatní specialisté a disponovat pfiesvûdãivou argumentací jak pro uchování kontinuity zhmotnûlého ãasu, tak pro dosaïení vize architekta. Jak dûm U HybernÛ dvakrát o svoji barvu pfii el Olga AMBROÎOVÁ Nûkdej í klá terní kostel Neposkvrnûného poãetí Panny Marie pfii klá tefie irsk ch franti kánû má opravdu smûlu. Nejprve v tom, Ïe patfiil do onoho velkého poãtu klá terû a kostelû, které such racionalista císafi Josef II. roku 1785 zru il a pfievedl do majetku státu. Klá ter hybernû byl pfiedán vojsku, které jej v ak nevyuïilo, a tak roku 1793 cel areál koupil hrabû Jan Franti ek Sweerts-Sporck. Ten zde pofiádal aï do své smrti v roce 1802 divadelní pfiedstavení. Jeho dûdicové prodali konvent s kostelem roku 1803 opût státu. Tehdy bylo rozhodnuto pfiebudovat jej na sklady zboïí a administrativní prostory pro potfieby celního úfiadu. Ani v pfiesném datu pfiestavby, ani v urãení jejího autorství není literatura úplnû jednotná. Vût inou se uvádûjí léta 1807 1811, nûkde je poãátek pfiestavby datován jiï rokem 1806, kdy byl ke zpracování plánû vyzván také vídeàsk architekt Louis Montoyer. Stavbu vedl stavitel Josef Zobel se synem Janem pod dohledem architekta Jifiího Fischera, o nûmï se soudí, Ïe byl autorem projektu. Pfiestavby se úãastnil zfiejmû i FischerÛv asistent J. F. Jöndl. V té dobû vládl císafi Franti ek I. (do roku 1804 jako císafi fií e fiímské Franti ek II.), kter nastoupil po krátké, dvouleté vládû Leopolda II. roku 1792 jako dal í nástupce Josefa II. V módû byly stfiízlivé formy i barvy, zaãalo se ustupovat od pompéznosti a nadbyteãné státní reprezentace. Budovy slouïící státním institucím b valy ãasto v barvû zelené nebo edé. Kromû toho stát na pfielomu 18. a 19. století, v dobû francouzsk ch válek, proïíval pomûrnû kru né ãasy. etfiilo se, zv ené náklady na váleãné operace byly vyrovnávány vydáváním mnoïství papírov ch penûz, tzv. bankocetlí. Bûhem pfiestavby areálu klá tera na celní úfiad do lo v bfieznu roku 1811 v rakouském císafiství dokonce ke státnímu bankrotu a mûnové reformû. K tomuto datu byla hotova pouze hrubá stavba a pfies podporu zemské i vídeàské vlády i bez ohledu na v znam celních pfiíjmû pro stát se v dûsledku rozvratu a velkého rûstu cen dokonãovací práce protáhly aï do roku 1813. Nebyla pfii nich realizována ani pûvodnû zam lená plastická v zdoba. Popsané situaci odpovídají i v sledky stratigrafického prûzkumu fasády, kter prokázal, Ïe nejstar í povrchovou úpravou byl pouze pískem probarven tuk bez nátûru. Na nûm se dochovala slabá vrstva píny, coï znamená, Ïe tato úprava byla po nûjakou dobu koneãná. První pouïit nátûr na vrstvû tuku pak tvofiila barva edozelená. 1 Pfies uvedené problémy v závûreãn ch fázích pfiestavby byla jejím v sledkem v Praze zcela ojedinûlá architektonická kompozice, vyuïívající sice základní objem a tvar barokního chrámu, ale pomocí strohého specifického tvarosloví razantnû posouvající v raz objektu tehdy velmi moderním smûrem. Empírové období klasicismu bylo také poslední epochou stylové jednoty a vyhranûnosti pfied nástupem historizujících slohû. Nov objekt pfieãkal v této stavební podobû bez vût ích zmûn více neï jedno století. Byl ov em podle potfieby udrïován a pfietírán, a protoïe se s ním zatím nezacházelo jako s památkou, objevily se na nûm v pokroãilém 19. století i okrové tóny, které neodpovídaly barvám pouïívan m v dobû pfiestavby. Generace císafie Franti ka Josefa I. totiï objevila reprezentaãní záfi okrovû Ïluté barevnosti a z Vídnû se po mocnáfi- Poznámky 1 Protokol technologické laboratofie ústfiedního pracovi tû Národního památkového ústavu, ã. akce 70/2004, ãerven 2004, podepsáni Ing. D. Michoinová, Ing. R. lesinger a vedoucí laboratofie Ing. I. Kopecká, viz M. GAVENDA: Zji - Èovací zpráva z restaurátorského prûzkumu fasády domu U HybernÛ, Praha 2004, uloïeno v oddûlení dokumentace NPÚ ÚOP v Praze. 2 V roce 1905 uloïil Magistrát královského hlavního mûsta Prahy Finanãnímu fieditelství prûãelí do ulice Hybernské i do Josefského námûstí do 14 dnû opraviti a pfiimûfien m neutrálním nátûrem barvy svûtlé opatfiiti. (Archiv Odboru v stavby OÚ Praha 1). 3 Alois KUBIâEK: Adaptace klá tera hybernû na celnici, in: Umûní III, 1955. Projekt architekta J. K. íhy s úãastí arch. Ladislava Machonû, datovan rokem 1939, je ulo- Ïen v archivu Odboru v stavby OÚ Praha 1. 4 Nálezová zpráva k pûvodní barevnosti objektu ãp. 3/II U HybernÛ, ãerven 1977, ã. j. 3483/1978, uloïeno v archivu NPÚ ÚOP v Praze. Fragment omítky se zelen m nátûrem z tohoto prûzkumu byl donedávna uchován v depozitáfii praïského pracovi tû NPÚ. Stavební prûzkumy, zamûfiení a návrh stavebních úprav dûm U HybernÛ ãp. 3/II, SÚRPMO, 1974, ã. j. 5978/1974, uloïeno v archivu NPÚ ÚOP v Praze. 5 V archivu NPÚ ÚOP v Praze ani v archivu odboru v stavby OÚ v Praze 1 nebyl doklad o nátûru atiky zelenou barvou nalezen. 466 IN MEDIAS RES: PROMùNY DOMU U HYBERNÒ Michael KLANG / Pfiestavba domu U HybernÛ z pohledu architekta Olga AMBROÎOVÁ / Jak dûm U HybernÛ dvakrát o svoji barvu pfii el

1 2 3 5 4 ství (zvlá tû na státních budovách) zaãala ífiit takzvaná císafiská ÏluÈ. 2 V období první republiky uïívala objekt Americko-slovenská banka a v roce 1938 byla zahájena pfiíprava rozsáhlé pfiestavby na Národní v stavní síà podle projektu architekta J. K. íhy, kter odstranil nûkteré vestavby z poãátku 19. století, pfiedev ím klenbu nad pfiízemím, a vloïil do lodi Ïelezobetonové patro. KvÛli váleãnému zákazu stavebních aktivit z roku 1941 byla rekonstrukce dokonãena aï roku 1949. 3 V stavnictví slouïil objekt po válce nûkolik desetiletí, byl naz ván Domem v stavních sluïeb a uïíval jej národní podnik V stavnictví. Jeho stav v ak ãasem vyïadoval opût obnovu, kterou roku 1974 vyprojektoval Státní ústav pro rekonstrukci památkov ch mûst a objektû (SÚRPMO). Jednalo se o generální opravu fasády a stfiechy a úpravu esti kanceláfisk ch místností nad boãními lodûmi, obnovu vzduchotechniky, vytápûní, sociálního zázemí a osvûtlení. PrÛzkum fasády za úãelem zji tûní pûvodní barevnosti provádûli pracovníci tehdej ího PraÏského stfiediska státní památkové péãe a ochrany pfiírody PhDr. Ivan perling a PhDr. Jan Jakub Outrata. V nálezové zprávû z ãervna 1977 se uvádí, Ïe na západním a jiïním prûãelí byla jako nejstar í nátûrová vrstva nalezena barva zelená, mírnû za edlá, a to na vpadl ch i vystupujících plochách i v místech korunní fiímsy. Pouze u sloupû po stranách vstupu byla zji tûna svûtlá tuková barevnost. 4 Kubus západního prûãelí pak byl podle nálezu natfien zelenou barvou, která v ak s ohledem na tehdej í sortiment zcela neodpovídala nalezenému odstínu. Nûkteré prvky západního prûãelí byly odli eny pískovou barvou (sloupy, festony, klenák, plastika ve títû), ve které zûstala i jiïní, v chodní a severní fasáda. Bezprostfiednû po dokonãení nátûru byla v ak na základû mocenského rozhodnutí z kruhû tehdej ího Útvaru hlavního architekta mûsta Prahy zelená fasáda západního prûãelí bez ohledu na historická fakta a nálezy pfietfiena na barvu edou a v této podobû setrvala aï do leto ního roku. Pouze atika byla pfii pozdûj í opravû, jejíï datum se nepodafiilo v pramenech najít, vrácena do barvy zelené. 5 Tak pfii el dûm U HybernÛ o svoji barvu poprvé. Od listopadu 1989 byl objekt vyuïíván jen sporadicky, pfie el do majetku Státního fondu kultury âr (pfiíspûvková organizace ministerstva kultury). V bfieznu 1997 vydal Odbor památkové péãe Magistrátu hlavního mûsta Prahy první rozhodnutí k projektu pfiestavby na muzikálové divadlo. 6 Stav- Obr. 1. A. Gustav, U Pra né brány, 1815. Jedná se pravdûpodobnû o nejstar í vyobrazení objektu. (Pfievzato z Václav HLAVSA: Praha oãima staletí (PraÏské veduty 1493 1870), Panorama, Praha 1984. Obr. 2. Ludvík E. Buquoy, Hlavní celnice, 1820. (Pfievzato z Václav HLAVSA: Praha oãima staletí, Orbis, Praha 1972) Obr. 3. Jindfiich Eckert, Celnice a zemské finanãní fieditelství, foto kolem roku 1880. (Pfievzato ze Zdenûk WIRTH: Stará Praha, J. Otto, Praha 1942) Obr. 4. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, fotografie z poãátku 20. století. (Fotoarchiv NPÚ ÚP, Praha) Obr. 5. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, fotografie z roku 1932. (Fotoarchiv NPÚ ÚP, Praha) IN MEDIAS RES: PROMùNY DOMU U HYBERNÒ Olga AMBROÎOVÁ / Jak dûm U HybernÛ dvakrát o svoji barvu pfii el 467

Obr. 6. Praha 1, Nové Mûsto, V stavní síà U HybernÛ, fotografie interiéru v úpravû architekta J. K. íhy z roku 1949. (Pfievzato z Alois KUBIâEK: Stará Praha v nové kráse, Orbis, Praha 1957) Obr. 7. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, fotografie interiéru kostela z roku 1940. (Fotoarchiv NPÚ ÚP, Praha) 6 ba probíhala klopotnû, s nûkoliker m pfieru ením a prodluïováním termínu dokonãení zpûsobovan m zmûnami na ministerstvu kultury, zmûnami nájemce (investora rekonstrukce) i zmûnami stavby pfiedkládan mi investorem. Z hlediska ochrany památek by b valo jistû vhodnûj í setrvat u vyuïití pro v stavní úãely, protoïe nové vyu- Ïití si vyïádalo ne etrné stavební zásahy v interiéru, zejména zbourání klenby nad presbytáfiem, triumfálního oblouku a v mûnu pûvodního krovu za ocelov. Slabou satisfakcí za tyto kody je znovuobjevení barokní kaple se tukovou a malífiskou v zdobou ze 17. století v nice pilífie na rozhraní lodi a presbytáfie. Kaple, empírovou pfiestavbou nepochybnû zakrytá, byla poprvé objevena a dokumentována na sklonku 30. let 20. století v rámci pfiestavby na v stavní síà. Poté ale byla opût zazdûna a tento stav trval aï do nedávného odkrytí. PfiestoÏe se nachází v budoucím divadelním zákulisí, bude po restaurování prezentována jako jedin znám fragment barokní fáze objektu. 7 Z empírové pfiestavby byl nyní objeven také portál vjezdu (objekt tehdy slouïil jako celní sklad) umístûn v ose v chodního prûãelí, kter byl zru- en pfii funkcionalistické úpravû interiéru na v stavní síà. V ãervnu 2004 sepsal Milo Gavenda na základû restaurátorského prûzkumu fasády domu U HybernÛ zji Èovací zprávu. 8 Úkolem prûzkumu bylo identifikovat a dokumentovat barevné vrstvy nátûrû na omítce a pfiípadnû dal í povrchové úpravy, jak byly vrstveny po dobu dvou století od ukonãení empírové pfiestavby. Za pouïití soudob ch technologií mûl b t ovûfien prûzkum z roku 1977, aby mohly orgány památkové péãe urãit materiál a barevnost nové povrchové úpravy. Jednu kapitolu zji Èovací zprávy tvofií protokol o stratigrafii povrchov ch vrstev omítky, peãlivû zpracovan technologickou laboratofií ústfiedního pracovi tû Národního památkového ústavu. V jeho závûru je konstatováno, Ïe mikroskopick m hodnocením vzorkû ze západního prûãelí byly zji tûny následující informace: pûvodní provedení fasády bylo bez barevného nátûru, v probarveném tuku Ïlutookrové barvy a na tento tuk byl pozdûji nanesen edozelen nátûr. Nález tedy odpovídá historick m okolnostem, za kter ch k pfiestavbû do lo. Celkovû lze fiíci, Ïe v sledky prûzkumu potvrdily dosavadní znalosti a prûzkum tak splnil svûj úãel doplnit podklady pro rozhodnutí památkov ch orgánû. 9 Odborná vefiejnost, z níï mnozí je tû pamatují události kolem zmûny barvy v roce 1977, oãekávala, Ïe v rámci nynûj í rekonstrukce dostane objekt koneãnû tu barvu, která mu jako historické památce urãitého slohu náleïí. Leã nestalo se tak a na poslední chvíli do lo opût z mocensk ch pozic k radikálním zmûnám jiï hotové koncepce, projednané na místû samém se ãleny památkové rady praïského pracovi tû NPÚ v ãervnu 2005. O malé kompetentnosti zásahu svûdãí formulace odborného posudku, a to, Ïe poslední zelen nátûr byl v duchu socialistick ch fasád nebo Ïe objekt vznikl pfiestavbou na konci 18. století. Laickému oku mûïe lahodit, Ïe dlouho om el a chátrající dûm v samém centru Prahy je koneãnû v pofiádku. To je samozfiejmû dobfie, je v ak nutné dodat, Ïe realizované barevné fie ení fasády je v sledkem zcela subjektivní invence nepodloïené ani v sledky prûzkumû, ani znalostmi historick ch reálií. Fasáda takto nikdy v minulosti natfiena nebyla, a pokud jde o barevnost okenních mfiíïí v ãernozlatém akordu, je to vzhledem k dobû vzniku objektu stylov anachronismus, pûsobící na empírovém tvarosloví jako nevûrohodná dekorace. Objekt zbyteãnû barevnû spl vá se sv m okolím, aãkoliv mu jeho pûvodní historicky autentické barevné fie ení umoïàovalo dostateãnû a pfiiroze- Poznámky 6 Rozhodnutí Odboru památkové péãe Magistrátu hlavního mûsta Prahy ã. j. OPP 924/97 ze dne 7. 3. 1997. Autorem projektu byla firma INCOB, s. r. o. Stavební povolení pod ã. j. 2670/97-Hs-2/1037 bylo vydáno dne 11. 7. 1997 a povolení zmûny stavby pfied dokonãením pod ã. j. 4240/1999-Hs-2/1037 dne 22. 10. 1999. Investorem je spoleãnost Hybernia, a. s., dodavatelsky stavbu provádí firma Podzimek a synové, s. r. o., generálním projektantem je firma KLANG, s. r. o. 7 Restaurátorsk zámûr na obnovu kaple zpracovala firma REINEX, s. r. o. (restaurátofii Miroslav Bielik a Hana Slavíková), v roce 2005. Je uloïen v oddûlení dokumentace NPÚ ÚOP v Praze. Foto kaple z doby pfiestavby objektu koncem 30. let 20. století bylo publikováno v knize Pavel VLâEK, Ester HAVLOVÁ: Praha 1610 1700, Kapitoly o architektufie raného baroka, Libri, Praha 1998. 8 DrÏitel povolení k restaurování MK âr v oboru nefigurální nepolychromovaná umûleckofiemeslná díla ze tuku, umûlého kamene, sádry a pískovce. Autor si nezjistil v voj úprav plá tû budovy v posledních cca padesáti letech, coï hodnotu prûzkumu sniïuje. Fotografie jsou sice graficky prostorovû identifikovány, závaïn m nedostatkem je v ak absence popisek u jednotliv ch fotografií. 9 Viz pozn. 1. 7 468 IN MEDIAS RES: PROMùNY DOMU U HYBERNÒ Olga AMBROÎOVÁ / Jak dûm U HybernÛ dvakrát o svoji barvu pfii el

nû vyniknout. Pfiemírou zlata pûsobí paradoxnû lacinû a tento dojem je je tû umocnûn absurdním zábradlím kolem atiky hlavního prûãelí. Tak pfii el dûm U HybernÛ o svoji barvu podruhé. Neztrácejme v ak nadûji, moïná aï uplyne dal- ích tfiicet let, budou mít na i potomci snad koneãnû moïnost nefiídit se soukromou tvûrãí iniciativou ani momentální politickou situací, ale jen odborn mi podklady. Napsáno v srpnu 2006. Fasáda domu U HybernÛ s ãasov m odstupem tfií ãtvrtin roku 2006 Zuzana POLÁKOVÁ 1 2 Byl bfiezen 2006 a právû vrcholily odborné debaty o budoucí barevnosti fasády domu U HybernÛ. Dokonãené opravy plá tû mûly celoplo nû nanesenou novou vrchní omítkovou vrstvu. Na jiïní fasádû, pfii ulici Hybernské, se ve v ce objevilo seskupení vzorkû (velk ch ãtvercû) valérû pinavé zelenû. Na ministerstvu kultury, které je zfiizovatelem Státního fondu kultury, byly pfiedloïeny dva tak rozdílné názory na barevnost, Ïe vzbudily pozornost v ech. Jednalo se o zelenou ve kále odstínû a brusinkovou ãerveà, opût v mnoïinû dal ích, pastelovû ladûn ch tónû. Proti sobû tak stály pfiedstavy nûkter ch zástupcû památkové péãe prosazujících klasicismus a investora odmítajícího celnickou zeleà. Nelze se mu divit. Smutná edo-hnûdo-zelená neodpovídala jeho pfiedstavám o celkovém vzhledu budoucího muzikálového divadla. Musím fiíci, Ïe architekt Michael Klang pfiedloïil i dal í barevná fie ení. Snad právû proto vyvstala otázka: jak to s barevností U HybernÛ vlastnû je? V znamná památka na dominantním místû v samém centru Prahy a tak protichûdné názory! PoÏádali jsme za ministerstvo kultury Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v hlavním mûstû Praze o pfiedloïení prûzkumové zprávy. Od PhDr. O. AmbroÏové nám byla poskytnuta restaurátorská zpráva z ãervna roku 2004, kterou za úãelem doloïení barevného pojednání fasády budovy U HybernÛ vypracoval pan Milo Gavenda. BohuÏel, zpráva nese v echny znaky toho, jak restaurátorsk prûzkum nemá vypadat. Poãátkem dubna 2006 jsem proto na tento fotograficky obsáhle doloïen materiál a textovû chudou zprávu napsala odborn posudek. Je doloïitelné, Ïe právû tento prûzkum z roku 2004 je pfiíãinou tápání památkové péãe i projektanta. Celkem ãtyfiicet sond z le ení (západní a jiïní fasáda) je fotograficky dokumentováno na osmdesáti devíti snímcích, pfiesto má restaurátorská zpráva minimální vypovídací hodnotu. Stratigrafie byla provedena pouze ve svrchních, novodob ch vrstvách. Nûkteré snímky zachycující hladké plochy jsou bez popisû a nelze z nich vyãíst, kterou ãást zkoumané fasády dokumentují. PrÛzkum postrádá pfiedev ím rozbory omítkov ch vrstev (malt z rûzn ch dobov ch oprav), které by vyhodnotily jejich kvalitu, pevnost, sloïení, pfiísady, probarvení pigmentem, pomûry plniva k pojivu. Laboratorní prûzkum byl sice zadán laboratofii ústfiedního pracovi tû NPÚ, ale bez bliï í specifikace. Nábrusy ãtrnácti vzorkû pouze dopl- Àují stratigrafii. Jednotlivé vrstvy nejsou tudíï laboratofií analyzovány. Vzorky nebyly pfied zalitím dokumentovány fotograficky, fotograficky nebylo dokumentováno ani místo odbûru vzorku. Autor prûzkumu uvádí v textu, Ïe tuková v zdoba hlavního prûãelí je doplnûna zlacením, ale není specifikováno, která ãást je zlacená, zda celoplo nû, nebo v akcentech. Zlato není doloïeno ani fotograficky, ani laboratornû, a to ani u vzorku 70/268, kter byl odebrán v tympanonu s erbem. Opût chybí detailní upfiesnûní místa odbûru vzorku. PrÛzkum také nerozli il materiálové sloïení dekorativních prvkû hlavní fasády a nestanovil jejich pohledovou povrchovou úpravu, coï se pozdûji ukázalo jako zásadní problém. Uvádím nejpodstatnûj í závady zji tûné po detailním prostudování materiálu a na jejich základû mluvím o malé vypovídací hodnotû restaurátorského prûzkumu z roku 2004. Tento prûzkum nevyãerpal ve keré dostupné moïnosti, pfiesto nebylo po- Ïadováno jeho doplnûní. To je také dûvod, proã Obr. 1. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, jiïní fasáda v místû napojení hlavní lodi b valého kostela na v chodní stûnu portiku. Snímek pfiiná í dva poznatky: 1. novotvar by byl ménû zfieteln v temném nátûru konstrukce; 2. jarní de tû odhalily nedostatky svodû spádové vody. Stavebním úpravám pfiedcházely odbûry vzorkû promáãen ch omítek, které mûly stanovit mnoïství solí a nasákavost omítky. Laboratorní v sledky pfiinesly zároveà informaci o omítkov ch vrstvách, vãetnû pûvodní barevnosti (viz obr. 1 v pfiíspûvku A. Zemana). Autorkou v ech fotografií je Z. Poláková. Obr. 2. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, celkov pohled na jihozápadní nároïí v dobû prezentace tmavého nátûru okenních rámû, kfiídel a pfiíãek. Barva temnû edohnûdého odstínu byla vybrána, aby ze v ech pohledû spl vala se zasklením. Tuto barevnost jsme prosazovali u v ech okenních otvorû a pozdûji vzhledem k termínu dokonãení alespoà u celého portiku. Podporou argumentace byla i doba v roby tûchto oken po roce 1939. Temnou barevnost nechal investor ozkou et za souhlasu architekta, fieditele praïského NPÚ a majitele. Ná návrh barevnosti okenních rámû v ak nebyl památkov m odborem magistrátu pfiijat. Ve kerá jiï provedená povrchová úprava oken musela b t pfietfiena na barvu zvolenou v pûvodním rozhodnutí tj. bílou (obr. 3). IN MEDIAS RES: PROMùNY DOMU U HYBERNÒ Olga AMBROÎOVÁ / Jak dûm U HybernÛ dvakrát o svoji barvu pfii el Zuzana POLÁKOVÁ / Fasáda domu U HybernÛ s ãasov m odstupem tfií ãtvrtin roku 2006 469

3 5 4 6 zavdal pfiíãinu k diskusím, názorovû rozdûlil úãastníky rekonstrukce a ubral drahocenn ãas, kter se mohl vyuïít smysluplnûji. Zaãátkem dubna 2006, v dobû, kdy sice stálo le ení, ale celá fasáda byla pfiekryta nov m tukem, bylo nemyslitelné doplnit prûzkum celé fasády nebo provádût hloubkové sondy pro chemické anal zy. Dalo se vycházet pouze z podkladû, které byly k dispozici, pfiedev ím z onûch laboratorních nábrusû ãtrnácti vzorkû a popsané stratigrafie jednotliv ch vrstev. Do této doby preferovaná zelená byla laboratofií popsána v horních dvou vrstvách spolu se edou. Z toho vypl vá, Ïe toto je barevné pojetí jednoznaãnû novodobé, vzniklé pfii posledních socialistick ch nátûrech fasád. Pouze u jediného vzorku z erbu v tympanonu (oznaãeného 70/268) se vyskytuje edozelená na probarveném tuku v pozici 2 4 odspodu. Vrstva jevící se jako barevná není analyzována, mûïe se jednat také o sedimenty. Uveden vzorek pocházel z erbu, kde dodateãn prûzkum heraldika stanovil o pár t dnû pozdûji celoplo né zlacení. Ve zprávû z laboratofie ústfiedního pracovi tû NPÚ je konstatováno, Ïe pûvodní provedení vût- iny prvkû západní fasády bylo bez barevného nátûru, vût inou pouze v probarveném tuku, jehoï barva byla Ïluto-okrová. Probarven tuk v ak není prûkaznû doloïen anal zou tukové vrstvy. Neznáme pigment ani dal í komponenty, které by vedly k pfiesnûj í pfiedstavû okrového odstínu. Jako nedoloïenou prûzkumem mûïeme vylouãit jen zelenou, tedy tu barevnost (korespondující s poãátkem 19. století) fasády domu U HybernÛ, která se zatím pro ãást odborn ch pracovníkû památkové péãe jevila jako nezvratitelná. Velké ãtvercové vzorky na jiïní fasádû, provedené silikátovou barvou ve valérech pinav ch zelení, tak ztratily své opodstatnûní. Z odborného hlediska povaïuji pfiemíru vzorkování na fasádách za nic nefie ící man ru. Z mal ch ani vût ích vzorkû se celkov vjem (nejen historické) fasády nikdy nepozná. Patfií to pouze k rituálu, bez kterého se souhlasné stanovisko nevydává. Nad vzorky se vyjadfiují pocity a rozhoduje mnohdy vkus a post úfiedníka s kulat m razítkem. Pfiedem prohran boj nastává, kdyï je vydáno rozhodnutí a potfiebujete nûkterou jeho ãást zmûnit. KaÏd z vlastníkû, architektû nebo investorû, ktefií se podíleli na rekonstrukci objektu, tuto situaci zaïil. Stanovisko je nemûnné. Potom nastává jen konflikt. Mluvím-li o rituálu a man fie, uvûdomuji si pfiesnû, kam mífiím. Nejen do rádoby vyvzorkované odbornosti. Chybí zde jiné pohledy. Potfieba vnímat povrch nejen v konfrontaci s okolím a místem uliãní zástavba má jiné zákonitosti neï historická dominanta mûsta nebo námûstí. Je dûleïité, ba podstatné vnímat optické pûsobení barvy pfii dopadu Obr. 3. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, segmentová a oválná okna nov ch profilací z konce 20. století zv raznûná bíl m nátûrem. Obr. 4. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, vyváïené barevné fie ení horní ãásti západního prûãelí na poãátku léta 2006 dnes jiï tato harmonie neexistuje. Obr. 5. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, celkov pohled na objekt z PfiíkopÛ v ostrém západním slunci, konec kvûtna 2006. Obr. 6. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, detail pískovcového soklu na jiïní stranû. V razná kresba nûkter ch blokû byla pfiíãinou kritiky. Pozdûji byly tyto bloky vymûnûny. Dnes je s odstupem ãasu zfiejmé, Ïe tradiãní ruãní opracování pískovce by celkovému vzhledu budovy jen pomohlo. Nabízí se otázka co pouïít stejn zpûsob opracování jako u ostûní kamenného portálu? 470 IN MEDIAS RES: PROMùNY DOMU U HYBERNÒ Zuzana POLÁKOVÁ / Fasáda domu U HybernÛ s ãasov m odstupem tfií ãtvrtin roku 2006

svûtla v cyklech denní i roãní doby. DÛleÏitá není pouze barva sama, ale i to, ãím je pojena, nebo síla jejího krytí, ãi naopak lazurního nátûru. Tento zásadní aspekt vnímání fasádní barevnosti v památkové péãi mnû osobnû chybí. V této souvislosti vidím podstatné rozdíly pfii aplikování vápenn ch a silikátov ch nátûrû. Od poloviny dubna 2006 nastal zlom v urãení barevnosti fasády domu U HybernÛ. Zelená se zmûnila na okrovou a zmûnil se i druh nátûru zam len silikátov na vápenn. Nezapírám, Ïe jsem na této zmûnû dûslednû trvala, a to minimálnû ze dvou hledisek z pozice historick ch technologií a z pozice optického vjemu silikátov ch a vápenn ch fasádních nátûrû. Tfietím nezanedbateln m aspektem byla roãní doba, kdy se na fasádu naná el celoplo nû vrchní tuk jako nov, vápenn podklad pro provedení barevného nátûru. Po zimních mûsících nebyly stûny exteriérû z tepelného hlediska tím nejlep ím podkladem. Na stavbû se pomáhalo pfiímotopy a existovaly reálné obavy z moïného vzniku pozdûj ích vláseãnicov ch trhlinek, které (pfii aplikaci jin ch neï vápenn ch nátûrû) mají vliv na rychlej í destrukci omítkové vrstvy. Velmi si váïím odborné podpory fieditelû NPÚ (zvlá tû fieditele odborného pracovi tû v hlavním mûstû Praze, PhDr. Michaela Zachafie) a pana architekta Michaela Klanga, autora projektu rekonstrukce. Vznikla (byè na krátkou dobu ãtyfi mûsícû) moïnost dialogu, tfiíbení názorû pfii ãast ch setkáních. Vnímali jsme dûm U HybernÛ jako jedineãn objekt, kter vytyãuje pokraãování Královské cesty smûrem na v chod. Pfiicházeli jsme na místo u Obecního domu v rûzn ch denních dobách. Od MÛstku jsme sledovali promûnu objektu v denním svûtle, kdy fasáda byla nejtemnûj í, v odstínu pískovce, pfies její zesvûtlování k poledni aï k ostrému dopadu sluneãních paprskû ze západu. Uvûdomovali jsme si jednoduchou monumentalitu a pomalu vnímali tuto dominantu PfiíkopÛ jako plastiku. Vedeni snahou a citem nic na tomto dotváfieném architektonickém skvostu nenechat nedofieãeno, chtûli jsme zmûnit i jiné barevné povrchy detailû hlavního prûãelí. Právû tûch detailû, které byly restaurátorsk m prûzkumem opomenuty. Nûco se podafiilo, jiné nikoliv Zpûtnû povaïuji za velik úspûch prosazení zlacení na západním prûãelí. Zavr ení stfiední ãásti rizalitu vyzlacením erbu v tympanonu zdûraznilo tektoniku této architektury. Tím se logicky v polovinû kvûtna odkryly i dal í neo etfiené architektonické detaily: okenní otvory a barevnost nátûrû jejich dfievûn ch rámû, portál s dórsk mi sloupy a kovaná mfiíï pfii vstupu archivnû doloïená vedutou. Polemika se vedla pfiedev ím o barevnosti okenních rámû a kfiídel. Jako pozûstatek pfiede lé alternativy celnické zelenû zûstala kfiídla i rámy nakonec bílé. Dnes je jedno, naz váme-li tuto barvu holubiãí eì ãi bûl, zûstává bílá a sniïuje estetick úãinek této jedineãné architektury. Nejedná se, prosím, o zachování autentiãnosti povrchu historick ch oken. Nemají s poãátkem 19. století nic spoleãného. Jsou jiná i ve svém tvaru. Segmentová okna pocházejí z 20. století, z doby normalizace, ostatní jsou z let 1938 1949. Bílá barva okenních rámû se tak stala ru ivou kresbou uplat- Àující se pod dekorem ozdobn ch mfiíïí velk ch oken západního prûãelí. V rámci podpofiení estetického úãinku souhlasili investor, majitel budovy Státní fond kultury, architekt i fieditel praïského územního pracovi tû NPÚ s tím, aby do lo k temnému pfietfiení okenních rámû prozatím u hlavního portiku. Domnívali jsme se, Ïe i ostatní zainteresované osoby po provedení nátûru tuto pfiíznivou zmûnu ocení a zmûní zápis v rozhodnutí. Tehdy nastal onen v - e zmiàovan konflikt s kulat m razítkem, kter má i své pfiesné datum 11. 5. 2006 ve stavebním deníku. Na prûãelí se vrátila bílá, estetika dostala na frak, jak by fiekl hlavní architekt projektu: Genius loci si na chvíli odskoãil jinam Stavbu provázely bûïné dokonãovací problémy a i jarní de tû pfiinesly svá provûfiení. V echny opravné práce firma operativnû fie ila. V zájmu profesnû dobfie dokonãené práce na plá ti domu U HybernÛ inicioval investor v závûru odebrání nûkolika vzorkû z fasády. Na jiïní stranû 7 8 Obr. 7. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, sonda v profilaci portálu upozornila na slabou vrstevnost nátûrû a vyvolala otázku pûvodní povrchové prezentace hlavního vstupu. Po celé jaro jsme vedli dialog o tom, jak by mûl portál s dórsk mi sloupy podpofiit tektoniku stfiedního rizalitu. Vzorky odebrané v létû 2006 pfiinesly jednoznaãn poznatek. Kamenn portál a dórské sloupy byly del í dobu po svém osazení prezentovány v pfiirozené barevnosti. Dokladem toho je vrstviãka depozit a aï na ni nanesená barevnost s v znamn m podílem titanové bûloby, jejíï aplikaci datujeme do doby po roce 1920 (viz následující pfiíspûvek A. Zemana). Obr. 8. Praha 1, Nové Mûsto, dûm U HybernÛ, detail západního prûãelí s portálem a dórsk mi sloupy. Cel vstup by podle prûzkumu z konce léta 2006 vynikl po oãi tûní kamene, kter by mûl svou barevností korespondovat s mramorovou deskou pod lunetou (viz následující pfiíspûvek A. Zemana). ve v ce lunetov ch oken hlavní lodi pfii styku s portikem byly odebrány dva vzorky. Dal í odbûry se uskuteãnily z povrchu kamenného portálu a z kanelury dórsk ch sloupû. Zpracování vzorkû bylo zadáno RNDr. Antonínu Zemanovi. 1 Z posledních anal z vypl vá, Ïe povrch dórsk ch sloupû byl do první ãtvrtiny 20. století bez povrchové úpravy, v odstínu pfiírodního kamene, svûtlehnûdo edého, narûïovûlého hrubozrnného arkózovitého pískovce. Poznámky 1 Jeho pfiíspûvek uvádíme v tomto ãísle na s. 472. IN MEDIAS RES: PROMùNY DOMU U HYBERNÒ Zuzana POLÁKOVÁ / Fasáda domu U HybernÛ s ãasov m odstupem tfií ãtvrtin roku 2006 471