OKRES PRACHATICE CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr âeskobudùjovicko
âeskobudûjovicko OKRES PRACHATICE Krajina umavského podhûfií u LaÏi È. V popfiedí ãást Husinecké vrchoviny sklánûjící se do údolí Blanice, v pozadí západní ãást Libínské hornatiny, vlevo Kfieplick vrch (932,4 m n. m.), vpravo Volovick vrch (960,6 m n. m.). Pohled od osady vihov k jihov chodu. Na pfiedcházející stranû: umava a umavské podhûfií na Sta sku. V pozadí Boubín (362,2 m n. m.), nejvy í vrchol Boubínské hornatiny, vpravo pfied ním okrajov vnitrozemsk hfibet KníÏecích plání pfievy ující jen mírnû nadmofiskou v ku 000 m. Pohled z úboãí Javornické hornatiny pfies kotlinu ustachû a Zdíkova, souãásti Vimperské vrchoviny. Okres Prachatice leïí v jihozápadní ãásti Jihoãeského kraje a jeho jihozápadní hranice je zároveà státní hranicí se Spolkovou republikou Nûmecko a Rakouskem. Okres zaujímá plochu 374,80 km 2, zahrnuje území 65 obcí, k 3. 2. 200 mûl 5 380 obyvatel a hustotu zalidnûní 37 obyvatel na km 2. Jeho území má silnû nepravideln tvar, celkovû protáhl ve smûru Z V, s v razn m jiïním v bûïkem jiïnû od Volar. Pfiirozenou osou jiïní ãásti okresu je údolí horní Vltavy smûru SZ JV, severní ãást protínají napfiíã v razná údolí VolyÀky a Blanice. Nejsevernûj ím místem okresu je ohyb polní cesty 250 m jihozápadnû od samoty Biskup 3 km severozápadnû od obce Vrbice u Vacova (49 09 53 s.., 3 4 02 v. d.), nejv chodnûj ím bodem je ohyb silnice mezi obcemi Nûmãice a Tupesy 50 m západnû od rozcestí Tupesy Rado ovice Nûmãice (49 0 33 s.., 4 7 24 v. d.), nejjiïnûj ím místem je prameni tû potoka Rasovka 600 m severnû od vrcholu Smrãiny (332,5 m n. m.),00 m severov chodnû od státní hranice s Rakouskem (48 44 37 s.., 3 55 7 v. d.) a nejzápadnûj í bod leïí na lesním prûseku,3 km severozápadnû od vrcholu âerné hory (35,4 m n. m.) jihozápadnû od Kvildy (48 59 0 s.., 3 32 6 v. d.). NejniÏ í místo okresu leïí v nivû Netolického (Bezdrevského) potoka km západnû od obce Lékafiova Lhota (400 m n. m.) a nejvy ím bodem je Plech (378,3 m n. m.), kter je zároveà nejv e poloïen m místem Jihoãeského kraje. Cel okres náleïí ke geomorfologické podsoustavû umavské hornatiny akcelkûm umava a umavské podhûfií. Naprostou vût inu území okresu tvofií migmatitizované ruly jednotvárné skupiny moldanubika, k nimï patfií také biotitická granitizovaná rula tvofiící masiv Boubína jiïnû od Vimperka. âást umavského pohraniãního pásma i podloïí Vltavické brázdy jsou budovány granitoidy moldanubického plutonu podlouhl m ple n m masivem 30 PT 2
Okres Prachatice ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY mezi Novou Pecí a KníÏecími Plánûmi, tvofien m pfieváïnû svûtlou dvojslídnou Ïulou. Ze umavy patfií do Prachaticka v chodní ãást umavsk ch plání, od nich k jihov chodu vybíhající pohraniãní pásmo Trojmezenské hornatiny a vnitrozemsk komplex Boubínské hornatiny, oddûlené navzájem Vltavickou brázdou. umavské plánû jsou vysoko poloïenou (000 00 m) holorovinou se zvûtralinov m plá tûm a poãetn mi ra elini ti vrchovi tního typu. Do okresu z nich patfií ãást okrsku Kvildské plánû s nejvy ím vrcholem âernou horou (35,4 m n. m.), na jejímï v chodním úboãí pramení Teplá Vltava (jako âern potok), dále KníÏecí plánû s nejvy ími vrcholy Svûtlou horou (23,3 m n. m.), pod níï pra- PT 3 3
âeskobudûjovicko KRAJINN POKRYV mení VolyÀka, a Poleck m vrchem (20,5 m n. m.) a k severu vybíhající okrsek Javornická hornatina s Javorníkem (065,7 m n. m.) a Královsk m kamenem (058,3 m n. m.). Nejvy í ãástí Trojmezenské hornatiny je impozantní horsk hfibet Ple ské hornatiny s Plech m (378,3 m n. m.), nejvy ím vrcholem ãeské umavy vûbec, Trojmeznou (36 m n. m.) a Tfiístoliãníkem (302 m n. m.). V severov chodním úboãí Plechého je vymodelován glaciální kar Ple ného jezera. StoÏecká kotlina protékaná Studenou Vltavou oddûluje od Ple ské hornatiny StoÏeckou hornatinu s nejvy ím 32 PT 4 Ïulov m Îlebsk m vrchem (079,5 m n. m.) a v raznû modelovan m rulov m StoÏcem (064,9 m n. m.) s vysok m skalním útvarem StoÏecké skály na jiïním svahu. iroká Vltavická brázda s ploch m dnem v nadmofiské v ce 725 750 m, s rozsáhl mi údolními ra elini ti, z nichï nejvût í Mrtv luh má pfies 300 ha, s pfiirozenû meandrujícími toky Teplé a Studené Vltavy a Vltavy a s nejvy ím bodem Îelnavsk m vrchem (84,7 m n. m.) oddûluje pohraniãní Trojmezenskou hornatinu od vnitrozemského pásma Boubínské a Îelnavské hornatiny. V bûïek brázdy, sahající aï na sever od
Volar (tzv. Volarská kotlina), oddûluje dvû poslednû jmenované horské skupiny. Kompaktní horské skupinû Boubínské hornatiny podkovovitého tvaru s otevfien m koncem orientovan m k jihu vévodí majestátní kupa Boubína (362,2 m n. m.) a v raznû piãatá silueta Bobíka (264,3 m n. m.). Do okresu patfií jen men í a niï- í severozápadní ãást Îelnavské hornatiny budované durbachity rastenberského typu, s nejvy í Kfiemennou (084,8 m n. m.). Severní polovinu Prachaticka zaujímá umavské podhûfií. V západní ãásti okresu je to Vimperská vrchovina. V jejím okrsku Vacovická vrchovina jsou nejvy ími vrchy Na kamenici (93,8 m n. m.) a Kohoutová (894,2 m n. m.) v jiïní ãásti u Zdíkova a Kalen vrch (827,7 m n. m.) v severní ãásti u Îáru. Okrsek Bûleãská vrchovina kulminuje Bûlãí (922,5 m n. m.) a Mafisk m vrchem (907,0 m n. m.) s rozsáhl m syenitov m balvanov m mofiem. Severnû od Vimperka je ve Vimperské vrchovinû vyvinuta pestrá skupina moldanubika s hojn mi vloïkami krystalick ch vápencû. Nedaleko Sudslavic byla v lomu odkryta krasová jeskynû, dal ím postupem prací byla v ak témûfi zcela odtûïena (PR Opolenec). U Bohumilic av kovic byly v 9. století nalezeny tfii velké úlomky Ïelezného meteoritu. Nejvût í z nich o hmotnosti 37 kg je vystaven v Národním muzeu v Praze. Nejvy í ãástí umavského podhûfií je Prachatická hornatina budovaná zvelké ãásti velk mi granulitov mi masivy kfii Èanovsk m a prachatick m, které jsou po obvodu lemované polohami serpentinitû. Prachatická hornatina zahrnuje Libínskou hornatinu s nejvy - ím rulov m Libínem (095,5 m n. m.) arohanovsk m vrchem (009,7 m n. m.) a severov chodnû leïící Îernovickou vrchovinu s nejvy ími body Mackov m vrchem (904,3 m n. m.) u Kti e a Vraty (855,8 m n. m.) jiïnû od Miãovic. Tyto ãásti podhûfií jsou na v chodû ohraniãeny tektonicky zaloïen m prolomem Lhenické brázdy smûru S J, která je oddûluje od v chodnûji leïícího Blanského lesa. Podél severov chodního okraje okresu se táhne jiïní ãást Bavorovské vrchoviny, z jejíchï ãástí stojí za zmínku Husinecká vrchovina s nejvy ím vrchem StráÏ (700,5 m n. m.) u Zábrdí a Netolická pahorkatina s nejvy ím hfibetem Jedlového vrchu (606 m n. m.) a Koãiãiny (607 m n. m.) mezi Hracholusky a Netolicemi. âást Netolické pahorkatiny v okolí Netolic je tvofiena men ím masivem durbachitû rastenberského typu. Severov chodnû od Netolic zasahuje malá ãást Prachaticka do âeskobudûjovické pánve s povrchem v nadmofiské v ce kolem 420 m. PfieváÏná ãást okresu patfií podle Quitta, E. (97), do chladné klimatické oblasti s klimatick mi jednotkami s velmi krátk m aï krátk m, mírnû chladn m létem a dlouhou aï velmi dlouhou mírnou zimou. Území kolem Kvildy má velmi krátké chladné léto avelmi dlouhou a velmi chladnou zimu. umavské podhûfií na severov chodû okresu patfií k mírnû teplé klimatické oblasti, z toho malá ãást území severnû od Husince do klimatické jednotky s normálnû dlouh m, mírn m létem a normálnû dlouhou, mírnou zimou, ostatní území do pfiechodn ch jednotek s normálním, pfiípadnû krátk m létem a normálnû dlouhou, mírnû chladnou zimou. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu dosahuje nejvy ích hodnot (7,5 aï 7,8 C) v severov chodním cípu okresu kolem Netolic a Strunkovic nad Blanicí. Na- Okres Prachatice V razná vypreparovaná kfiemenná Ïíla na severním okraji Prachatic (ÎiÏkova skalka) je souãástí 3,8 km dlouhého kfiemenného valu v okrajové ãásti prachatického granulitového masivu. PT 5 33
âeskobudûjovicko Nejvy í vrchol Boubínské hornatiny, Boubín (362,2 m n. m.) z údolí Blanice u Zábrdí. opak relativnû studené je údolí Vltavy, v jehoï úseku mezi Borov mi Lady a Novou Pecí se prûmûrná roãní teplota vzduchu pohybuje pouze kolem 5 C. Ve vrcholov ch polohách umavy (Boubín, Plech, âerná hora) tato teplota klesá ke 3 C. NejniÏ í hodnoty z celého jihoãeského regionu byly zaznamenány v rozsáhl ch mûlk ch inverzních sníïeninách umavsk ch plání, kde se místy blíïí ke 2 C. Velké vegetaãní období trvá na severov chodû okresu témûfi 20 dnû; ve vltavském údolí a v polohách nad 00 m se zkracuje pod 70 dnû. Zimní období s prûmûrn mi denními teplotami vzduchu 0 C a niï ími nastupuje v nejníïe poloïen ch ãástech okresu na Netolicku a Lhenicku aï koncem první dekády prosince a trvá do konce února. V oblasti Vltavické brázdy je toto období o mûsíc del í, v nadmofisk ch v kách nad 000 m trvá déle neï 20 dnû vroce. V nejsu ím severov chodním cípu okresu, v okolí Netolic, spadne v prûmûru kolem 580 mm sráïek za rok. Relativnû suché je také umavské podhûfií, kde se prûmûrné roãní úhrny srá- Ïek pohybují mezi 600 a 700 mm. Ve vnitrozemském pásmu umavy (Javorník Boubín Kfiemenná) spadne 800 aï 000 mm atmosférick ch sráïek roãnû, a stejnû tak v údolí horní Vltavy. SráÏkovû nejbohat í je pohraniãní hfibet umavy v oblasti âerné hory, Tfiístoliãníku a Plechého, kde prûmûrn roãní sráïkov úhrn pfiekraãuje 500 mm. Na území okresu v eobecnû pfievládá jihozápadní aï západní smûr proudûní. Znaãná ãlenitost terénu ale pûsobí mnohé odchylky. Napfi. v údolí horní Vltavy místy vystupuje do popfiedí severozápadní smûr vûtru, shodn s osou údolí, vúdolích fiek v podhûfií umavy dochází ke kanalizaci proudûní do smûrû jih aï jihozápad, resp. sever aï severov chod. Území okresu leïí v horní ãásti povodí Vltavy nad pfiehradní nádrïí Lipno I, v horních ãástech povodí VolyÀky a Blanice, jeho severov chodní ãást patfií k povodí Bezdrevského potoka, velmi malá plocha spadá do povodí horní Otavy a nepatrná pfiíhraniãní ãást území u KníÏecích Plání a Buãiny patfií k povodí Dunaje. Nejvût ím tokem okresu je Vltava, která v nûm pramení jako âern potok pod âernou horou jiïnû od Kvildy, od soutoku smalou Vltavou u Borov ch Lad nesoucí název Teplá Vltava a která opou - tí jeho území pod Novou Pecí na poãátku vzdutí lipenské pfiehradní nádrïe. Nejvût ím jejím pfiítokem v okrese je Studená Vltava, pfiitékající ze SRN od jihozápadu. Od soutoku se Studenou Vltavou nese fieka jméno Vltava. Zpfiehradních nádrïí je na Prachaticku pouze Husinec (57 ha) na Blanici, nádrï Lipno I do okresu zasahuje pouze nepatrnû v okolí Nové Pece. Rybníky jsou hlavnû v povodí Bezdrevského potoka, kde k nejvût ím patfií Horní Malovick (25 ha), PodrouÏek (0 ha) a Mnich (39 ha). Kfii Èanovick rybník (7 ha) západnû od Zbytin je na umavû ojedinûl svou vysokou polohou (786 m n. m.) i rozlohou. Jedineãn m vodním dílem je Schwarzenbersk plavební kanál, kter zaãíná v povodí Studené Vltavy, u osady Jelení pfiekonává tunelem rozvodnici mezi Studenou Vltavou a Jezerním potokem a okres opou- tí jiïnû od Nové Pece. Celá plocha okresu vãetnû navazující západoãeské ãásti umavy patfií k hydrogeologickému rajonu Krystalinikum vpovodí horní Vltavy a Úhlavy s omezen mi zásobami podzemních vod. umava je v hranicích CHKO od roku 978 vyhlá ena Chránûnou oblastí pfiirozené akumulace vod (CHOPAV). Z pedologického hlediska lze území okresu rozdûlit do dvou oblastí. První 34 PT 6
Okres Prachatice zaujímá celou umavu a náleïí do regionu horsk ch podzolû a podzolû kambizemních se subregionem, ve kterém mezi doprovodn mi jednotkami pfievaïují hydromorfní a organozemní pûdy. Druhá severní aï severov chodní ( umavské podhûfií, sever Prachatické hornatiny, jih Bavorovské vrchoviny, ãást âeskobudûjovické pánve) patfií do regionu kambizemí silnû kysel ch, kysel ch a nasycen ch se subregiony, ve kter ch jako doprovod pfievaïují pseudogleje a kambizemû pseudoglejové. V umavské ãásti okresu zcela dominují podzoly. Podzol kambizemní (ménû typick a humusov ) vznikl na svahovinách kysel ch intruzív, rul a granulitû na celém území. Doprovází jej zde silnû kyselé hnûdé pûdy kambizem dystrická, tvofiící na zvûtralinách uveden ch kysel ch hornin také samostatné celky podél obou vûtví Vltavy, dále mezi Volary a Prachaticemi, v okolí Lenory a âesk ch ÎlebÛ. V niï ích polohách se mezi podzoly a kysel mi kambizemûmi nacházejí rûznû rozsáhlé okrsky kryptopodzolu typického (rankerového). Skupinu hnûd ch pûd doplàuje v okolí Volar, jiïnû a západnû od Prachatic a severozápadnû od Vimperka kyselá kambizem pseudoglejová na svahovinách rul a granulitû. Ojedinûle se na v chozech kysel ch vyvfielin a metamorfik vyvinul ranker kambick (typick, litick ) s plo nû nepatrn mi ostrûvky litozemí. Pomûrnû velmi roz ífiené jsou v umavské ãásti Prachaticka hydromorfní pûdy. Na nevápnit ch nivních sedimentech, deluviofluviálních sedimentech a polygenetick ch hlínách podél Teplé a Studené Vltavy, okolo jejich soutoku a spoleãného toku Vltavy vznikl pfieváïnû glej organozemní (ménû pseudoglejov, typick aj. subtypy). V tûchto polohách pfiechází do rozsáhl ch ra elini È s pokryvem pfiechodové aï vrchovi tní organozemû typické (glejové). Toky Teplé Vltavy a âasté lemuje fluvizem arenická na nevápnit ch tûrkopísãit ch sedimentech. Vdruhé oblasti (mimo umavu) se jihov chodnû a v chodnû od Prachatic a severnû a v chodnû od Vimperka vyvinula silnû kyselá kambizem dystrická na svahovinách pfieváïnû rul a granulitû. Doprovází ji pseudoglej typick (kambick ) na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí, místy téï mûlké rankery (kambick, typick ) aï litozemû. Pseudogleje tvofií souvislé areály v jihozápadním v bûïku âeskobudûjovické pánve. V území mezi Vlacho- Malebná krajina Husinecké vrchoviny s údolím Blanice. Uprostfied snímku je patrná vodní plocha Husinecké pfiehrady a za ní Husinec. Na obzoru pásmo Netonické vrchoviny, vlevo hfibet Helfenburku, vpravo v razn vrchol Hrad u Skoãic. PT 7 35
âeskobudûjovicko Severov chodní svahy Libína se stejnojmennou pfiírodní rezervací nad údolím Îivného potoka u Leptaãe. v m Bfiezím a Netolicemi a jiïnû od této linie, leïí na svahovinách kysel ch vyvfielin a metamorfik dal í subtypy hnûd ch pûd. Pfiedev ím se jedná o kyselou varietu kambizemû typické, ménû o nasycenou kambizem typickou a kyselou i nasycenou kambizem pseudoglejovou. Podél Zlatého, LibotyÀského a Netolického potoka a podél nûkter ch vodních nádrïí (napfi. Husinec) vznikly na nevápnit ch deluviofluviálních a fluviálních sedimentech a polygenetick ch hlínách gleje glej typick (organozemní, pseudoglejov ). Toky fiek VolyÀky, Blanice a horní úsek Zlatého potoka lemují fluvizemû fluvizem typická (glejová) na nevápnit ch nivních sedimentech. Celá podhorská ãást Prachaticka patfií do mezofytika a je souãástí fytogeografického okresu umavsko-novohradské podhûfií, ãlenûného na nûkolik fytogeografick ch podokresû. Severní ãást Prachaticka spadá do f. o. VolyÀské Pfied umaví, podhorská ãást povodí Blanice do f. o. Prachatické Pfied umaví, na které jihov chodnû navazuje v e poloïen f. o. Libínské Pfied umaví, v chodní ãást regionu leïí ve f. o. Chval- inské Pfied umaví. V údolí VolyÀky mezi Vimperkem a Volyní byl vymezen f. podokres âkyàské vápence. Do okolí Netolic zasahuje f. o. Budûjovická pánev. Horská ãást Prachaticka náleïí do oreofytika a je souãástí f. o. umava, ãlenûného do podokresû umavské plánû, Javorník, Boubínsko-stoÏecká hornatina, Trojmezenská hornatina, Îelnavská hornatina a Hornovltavská kotlina. Mezofilní kvûtena, zãásti obohacená o nûkteré teplomilné prvky, se zde mísí s horsk mi druhy nejvy ích poloh umavy. K nejv znamnûj ím patfií soustfiedûní lokalit hofieãku mnohotvárného ãeského (Gentianella praecox subsp. bohemica), zimozelenu okoliãnatého (Chimaphila umbellata) a hru tiãky prostfiední (Pyrola media) v podhûfií umavy, dále nalezi tû afránu bûlokvûtého (Crocus albiflorus), omûje vlãího Ïláznatého (Aconitum vulparia subsp. penninum), hofice umavského (Gentiana pannonica), prstnatce májového ra elinného (Dactylorhiza majalis subsp. turfosa), p. Traunsteinerova (D. traunsteineri), stolístku stfiídavokvûtého (Myriophyllum alterniflorum), bublinatky bledoïluté (Utricularia ochroleuca), stulíku malého (Nuphar pumila), ídlatky ostnov trusné (Isoëtes echinospora), vratiãky hefimánkolisté (Botrychium matricariifolium), vratiãkovce mnohoklaného (Sceptridium multifidum), vrbovky ptaãincolisté (Epilobium alsinifolium), hrachoru horského (Lathyrus linifolius), rdestu alpského (Potamogeton alpinus), mûkãilky jednolisté (Malaxis monophyllos), vstavaãe muïského (Orchis mascula), bûloprstky bûlavé (Leucorchis albida), bûlorozchodníku huàatého (Oreosedum villosum), vrby velkolisté (Salix appendiculata) aj. Na Prachaticku roste pût ze esti stfiedoevropsk ch druhû plavuníkû p. zplo tûl (Diphasiastrum complanatum), p. ZeillerÛv (D. zeilleri), p. cypfii kovit (D. tristachyum), p. IsslerÛv (D. issleri) ap. alpsk (D. alpinum), pfiiãemï mnohde roste na jediné lokalitû více druhû. Pozoruhodnou kvûtenu má f. o. âkyàské vápence, kde roste tofiiã hmyzonosn (Ophrys insectifera), kapradina hrálovitá (Polystichum lonchitis), pûtiprstka ÏeÏulník horská (Gymnadenia conopsea subsp. montana) a hofieãek nahofikl prav (Gentianella amarella subsp. amarella). Zde jsou soustfiedûny jihoãeské nejbohat í populace hofieãku mnohotvárného ãeského. Skupinou Javorníku probíhá v chodní hranice areálu mokr e vstfiícnolistého (Chrysosplenium oppositifolium). V niï ích polohách byly roz ífieny acidofilní bikové a jedlové doubravy (Luzulo albidae-quercetum, resp. Abieti-Quercetum). Jejich nûkdej í pfiítom- 36 PT 8
Okres Prachatice POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE nost indikují bika bûlavá (Luzula luzuloides), jestfiábník LachenalÛv (Hieracium lachenalii), kostfiava ovãí (Festuca ovina), lipnice hajní (Poa nemoralis), konvalinka vonná (Convallaria majalis), ãern luãní (Melampyrum pratense), jedlové doubravy je tû violka Rivinova (Viola riviniana), bika chlupatá (Luzula pilosa) a svízel okrouhlolist (Galium rotundifolium). Ve vy ích polohách byly souvisle roz ífieny buãiny. Na Ïivinami bohat- ích stanovi tích jsou to kvûtnaté buãiny s kyãelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum). V jejich bylinném patfie rostou napfi. kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosná (D. bulbifera), samorostlík klasnat (Actaea spicata), fiefii nice nedûtklivá (Cardamine impatiens), ostfiice lesní (Ca- PT 9 37
âeskobudûjovicko 2 Kapradinov typ kvûtnat ch kyãelnicov ch buãin (Dentario enneaphylli-fagetum) s pfiechody ke klenov m buãinám (Acerenion) v podvrcholové ãásti severních svahû Libína. 2 Zimozelen okoliãnat (Chimaphila umbellata) roste velmi vzácnû vprachatickém Pfied umaví nedaleko Prachatic. rex sylvatica). Vzácnou dfievinou kvûtnat ch buãin byl tis ãerven (Taxus baccata) znám také z vy ích poloh f. o. Prachatického a Chval inského Pfied- umaví. Na kysel ch a ochuzen ch substrátech spodního okraje roz ífiení buãin se objevují acidofilní bikové buãiny (Luzulo-Fagetum) s bikou bûlavou a borûvkou ãernou (Vaccinium myrtillus), ve vy ích polohách jsou vyvinuty horské acidofilní smrkové buãiny (Calamagrostio villosae-fagetum) stfitinou chloupkatou (Calamagrostis villosa), kokofiíkem pfieslenat m (Polygonatum verticillatum), vûsenkou nachovou (Prenanthes purpurea) a dal ími. Fragmentárnû rostou na âkyàsku kvûtnaté Ïindavové jedliny (Saniculo europaeae-abietetum) a acidofilní metlicové jedliny (Deschampsio flexuosae-abietetum). Na suèov ch svazích se místy nacházejí suèové lesy, mûsíãnicové javofiiny (Lunario-Aceretum) a baïankové jaseniny (Mercuriali-Fraxinetum). Ojedinûl je hadcov bor (Asplenio cuneifolii-pinetum) u Miletínek se sleziníkem hadcov m (Asplenium cuneifolium). Nejvy í polohy regionu pokr vají klimaxové tfitinové smrãiny (Calamagrostio villosae-piceetum) s dominantní tfitinou chloupkatou, s podbûlicí alpskou (Homogyne alpina), sedmikvítkem evropsk m (Trientalis europaea), bikou lesní (Luzula sylvatica), svízelem horsk m (Galium saxatile) a ãípkem objímav m (Streptopus amplexifolius). Na konkávních tvarech georeliéfu se s nimi stfiídají kapradinové smrãiny (Athyrio alpestris-piceetum) sdominantní papratkou horskou (Athyrium distentifolium), kterou provází mléãivec alpsk (Cicerbita alpina), starãek hercynsk (Senecio hercynicus), vzácnû k chavice bílá pravá (Veratrum album subsp. album). Toky v podhûfií provázejí stfiemchové ol iny (spoleãenstvo Alnus glutinosa-padus avium), ve vy ích polohách ol ové luhy s ol í edou (Alnetum incanae), lesní prameni tû vy ích poloh umavy podmáãené rohozcové smrãiny a pfiesliãkové jedlové smrãiny (Mastigobryo- Piceetum, resp. Equiseto-Picetum) shojnou dfiípatkou horskou (Soldanella montana) a vzácn m bradáãkem srdãit m (Listera cordata). Okraje vrchovi È mnohde porûstají ra elinné smrãiny (Sphagno-Piceetum). Na umavsk ch pláních je znaãn poãet vrchovi È s porosty ra elinné kleãe (Pinus pseudopumilio) askomplexem ostfiicovora eliníkov ch spoleãenstev, zejména ze svazu Sphagnion medii, v nichï se objevují napfi. suchop rek trsnat (Trichophorum cespitosum), ostfiice mokfiadní (Carex limosa), o. chudá (C. paupercula), o. chudokvûtá (C. pauciflora), icha ãerná (Empetrum nigrum), bfiíza trpasliãí (Betula nana) amnohé druhy mechorostû. Ve f. o. Hornovltavská kotlina jsou vyvinuty komplexy blatkov ch a vlochyàov ch borû (Pino rotundatae-sphagnetum a Vaccinio uliginosi-pinetum) s rojovníkem bahenním (Ledum palustre). V karu Ple ného jezera je vytvofien komplex subalpínsk ch spoleãenstev kfiovin s vrbou velkolistou (Salix appendiculata), vysokobylinn ch kapradinov ch niv (Dryopterido-Athyrion) a vysokostébeln ch trávníkû (Calamagrostion 38 PT 0
villosae), na skalních stupních zde roste icha oboupohlavná (Empetrum hermaphroditum). Na balvanit ch sutích jsou téï vyvinuty porosty kosodfieviny (Myrtillo-Pinetum mughi). Na odlesnûn ch stanovi tích podhorské ãásti pfievaïují ovsíkové louky (Arrhenatherion) a acidofilní pastviny svazu Violion caninae, v nichï se zachovaly lokality vstavaãe obecného (Orchis morio), vemeníãku zeleného (Coeloglossum viride), prstnatce bezového (Dactylorhiza sambucina), pûtiprstky ÏeÏulníku (Gymnadenia conopsea) a vratiãky mûsíãní (Botrychium lunaria). Zejména na f. o. âkyàské vápence a hadce u Dobroãkova jsou vázány ochuzené porosty teplomiln ch trávníkû svazu Bromion erecti s dominantní váleãkou prapofiitou (Brachypodium pinnatum), krvavcem men ím (Sanguisorba minor), vítodem chocholat m (Polygala comosa) a jetelem horsk m (Trifolium montanum). Okraje lesû provázejí lemová spoleãenstva svazu Trifolion medii s jetelem prostfiedním (Trifolium medium), chrpou ãekánkem (Colymbada scabiosa), ãiãorkou pestrou (Coronilla varia), vzácnûji s fiepíkem lékafisk m (Agrimonia eupatoria), ãern em hajním (Melampyrum nemorosum) a dobromyslí obecnou (Origanum vulgare). V potoãních nivách a v okolí svahov ch prameni È se dosud zachovaly komplexy ra elinn ch luk (Caricion fuscae), pcháãov ch luk (Calthion) a stfiídavû vlhk ch bezkolencov ch luk (Molinion). Na nich rostou napfi. prstnatec májov (Dactylorhiza majalis), p. listenat (D. longebracteata), tolije bahenní (Parnassia palustris), jetel ka tanov (Chrysaspis spadicea), tuãnice obecná (Pinguicula vulgaris), hvozdík py n (Dianthus superbus), hlad prusk (Laserpitium prutenicum), kosatec sibifisk (Iris sibirica) a upolín nejvy í (Trollius altissimus), byl zde potvrzen zvoneãník hlavat (Phyteuma orbiculare). Vzácné jsou luãní slatiny se spoleãenstvy svazû Caricion davallianae a Sphagno warnstorfiani-tomenthypnion, v nichï rostou mj. ostfiice Davallova (Carex davalliana), o. dvoudomá (C. dioica), kohátka kalí katá (Tofieldia calyculata), sítina alpská (Juncus alpino-articulatus), suchop r irolist (Eriophorum latifolium), kru tík bahenní (Epipactis palustris) a bafiiãka bahenní (Triglochin palustre). Ve vy ích polohách pfievaïují horské troj tûtové louky svazu Polygono-Trisetion, na nichï rostou napfi. hadí kofien vût í (Bistorta major), pcháã rûznolist (Cirsium helenioides), chrpa parukáfika vy í (Jacea phrygia subsp. elatior), zvo- 3 Okres Prachatice Krátkostébelná luãní spoleãenstva svazû Cynosurion a Violion caninae s poãetnou populací vstavaãe obecného (Orchis morio) na svazích údolí Blanice u Zábrdí. 2 Mozaika spoleãenstev pcháãov ch luk (Calthion) a ostfiicov ch ra elinn ch luk (Caricion fuscae) s poãetnou populací prstnatce listenatého (Dactylorhiza longebracteata). PP Polední u L tûní. 3 Jetel ka tanov (Chrysaspis spadicea) je druhem ra elinn ch luk aokrajû luãních prameni È. 4 Vranec jedlov (Huperzia selago) se vyskytuje na skalnat ch a su- Èov ch stanovi tích v lesních i nelesních spoleãenstvech na umavû a ve vy ích ãástech f. o. Pfied umaví. 2 4 PT 39
âeskobudûjovicko 2 Druhotné borové porosty s váleãkou prapofiitou (Brychypodium pinnatum) na vápencov ch skalách Opolence v údolí VolyÀky u Sudslavic. 2 Jednokvítek velekvût (Moneses uniflora) se vyskytuje vzácnû na vlhk ch lesních stanovi tích v niï ích polohách umavy a v Pfied umaví. 3 Chrpa parukáfika (Jacea phrygia) roste nejãastûji v luãních spoleãenstvech svazu Polygono-Trisetion ve vy ích polohách f. o. Pfied umaví a níïe poloïen ch ãástech umavy. 3 neãník ãern (Phyteuma nigrum), lipnice irolistá (Poa chaixii) a na umavû také violka skalní rûznobarvá (Viola saxatilis subsp. polychroma) a kakost lesní (Geranium sylvaticum). Na umavsk ch pláních se setkáváme také se smilkov mi loukami svazu Nardion (Lycopodio alpini-nardetum), na nichï rostou bojínek v carsk (Phleum rhaeticum), hofiec umavsk (Gentiana pannonica), rozrazil lékafisk pohorsk (Veronica officinalis subsp. alpestris), chlupáãek oran- Ïov (Pilosella aurantiaca) aj. Lesy tvofií 52 % rozlohy území. umavská ãást s rozsáhl mi lesními komplexy dosahuje lesnatosti 82 %, smûrem do podhûfií se plochy lesû drobí a jejich podíl v raznû klesá. Jehliãnany tvofií 88 % porostû, smrk se podílí 69 %, borovice 5 %, jedle 2 %, ostatní jehliãnany 2 %. Z celkem % listnat ch dfievin roste buk na 5 %, bfiíza na 3 %, ol e na %, ostatní na 2 % plochy lesû. PfieváÏnou ãást území na Volarsku avimpersku pokr valy je tû do poloviny 8. století témûfi souvislé pralesy souãást pomezního hvozdu. Pozdûji zv ilo spotfiebu dfieva hornictví, hutnictví a skláfiství (v roba dfievûného uhlí) a tûïba a plavení palivového dfiíví. VytûÏené plochy byly osazovány pfiedev ím smrkem. Rozlohu pralesû redukovala vichfiice v roce 870, po ní byly zakládány geneticky nevhodné porosty. Îivoãi ná spoleãenstva okresu Prachatice jsou velmi pestrá zejména díky irokému rozpûtí nadmofisk ch v ek, av ak znaãn je také podíl azonálních zoocenóz. Ze zoogeografického hlediska se fauna Prachaticka vyznaãuje pfiedev ím pfiítomností alpsk ch elementû. Na Netolicko, do nejníïe poloïené a nejteplej í oblasti okresu, zasahuje z âeskobudûjovické pánve v skyt strakapouda prostfiedního (Dendrocopos medius), druhu typického pro pfiirozené doubravy. Na zdej ích rybniãních soustavách Ïijí nûkteré druhy obojïivelníkû a vodních ptákû, které jiï do v e poloïen ch oblastí Prachaticka nevystupují, napfi. kuàka obecná (Bombina bombina), rosniãka zelená (Hyla arborea), polák velk (Aythya ferina), moták pochop (Circus aeruginosus) aj. Vyskytují se zde myrmekofilní modrásek bahenní (Maculinea nausithous), krátkokfiídlá bahnomilka Limnophila platyptera a jiné druhy hmyzu, typické pro mokfiady v niï ích polohách. Zoocenózy pahorkatinného v kového stupnû jsou roz ífieny v pomûrnû úzkém pruhu podél severních hranic okresu s nadmofiskou v kou pfiibliïnû do 700 m. Pro toto pásmo je charakteristick stfievlík Carabus scheidleri. V eobecnû zde má fauna uï vy í podíl chladnomiln ch druhû, coï se ov em net ká nûkter ch substrátem ovlivnû- 320 PT 2
n ch lokalit. Zejména ve faunû vápencov ch v chozû u On ovic (PP Háje a PP U NarovcÛ) a Sudslavic (PR Opolenec) je znaãn podíl xerotermofilních bezobratl ch, k nimï patfií napfi. mot li modrásek ãernoãárn (Pseudophilotes baton) a zelenáãek devaterníkov (Adscita geryon) a mnozí brouci, mj. tûtináã Danacea pallipes usudslavic a stfievlíãek Cymindis humeralis u On ovic. Z mûkk Û je u On ovic hojn plï suchomilka obecná (Xerolenta obvia). Také na hadcovém podkladu v PP Dobroãkovské hadce Ïije v raznû teplomiln hmyz, napfi. mandelinka Coptocephala rubicunda a nûkteré druhy dvoukfiídl ch z ãeledi kuklicovit ch. Horské pásmo umavy lze podle pfievládajících zoocenóz rozdûlit zhruba do dvou v kov ch stupàû. Pro pestrou zvífienu kvûtnat ch buãin a jedlobuãin na niï ích umavsk ch vrcholech a úboãích v nadmofisk ch v kách kolem 700 aï 000 m a na izolovan ch vrcholech aï témûfi do 00 m jsou specifické nûkteré druhy mûr, napfi. kovolesklec jestfiábníkov (Autographa bractea), dále broukû, k nimï patfií mj. stfievlíci Carabus irregularis a C. linnei, roháãek bukov (Sinodendron cylindricum) alenec Conopalpus testaceus, dvoukfiídl ch (stlaãenka Agathomyia wankowiczii) a mravencû (Formica lugubris). Druhovû bohatá je také fauna plïû. Na mokfiadních porostech s hadím kofienem vût ím poletují perleèovci mokfiadní (Proclossiana eunomia) a z dvoukfiídlého hmyzu tu byly zaznamenány boreomontánní druhy hnilenka Eurygnathomyia bicolor a kopinatka Dasiops perpropinquus, která zde má zfiejmû jihozápadní hranici svého areálu. Na syenitovém skalním útvaru s balvanov m kamenn m mofiem na kótû Na hradû (878,9 m) u Bene ovy Hory je zachována mikrokavernikolní fauna pavoukû, mj. snovaãka Rugathodes bellicosus. Horské smí ené lesy umavy ob vají téï biogeograficky v znamné populace nûkter ch druhû obratlovcû, zejména strakapouda bûlohfibetého (Dendrocopos leucotos), jefiábka lesního (Bonasa bonasia), rejska horského (Sorex alpinus) a dal ích. V posledním desetiletí byl úspû nû repatriován pu tík bûlav (Strix uralensis). Lesy na celém území umavy dnes ob vá rys ostrovid (Lynx lynx), kter sem byl znovu vysazen v 80. letech 20. století. Nejvy í stupeà (zhruba od 000 m n. m. v e), reprezentovan v pfiirozen ch lesních porostech pfieváïnû tfitinov mi smrkov mi buãinami a klimaxov mi smrãinami, osídluje pyrenejskoalpsk stfievlíãek Pterostichus selmanni dosahující zde v chodní hranice areálu, boreomontánní drabãík Anthophagus omalinus, reliktní horsk tesafiík Tragosoma depsarium, mûra osenice mramorovaná (Xestia speciosa), z dvoukfiídl ch alpsk druh lupice Dolichopus immaculatus, boreomontánní octomilka Drosophila lummei a mnoho dal ích horsk ch druhû hmyzu. V klimaxov ch smrãinách umavy Ïijí nûkteré ptaãí druhy s boreomontánním roz ífiením, pfiedev ím kos horsk (Turdus torquatus) a datlík tfiíprst (Picoides tridactylus). Vrozsáhl ch pfieváïnû jehliãnat ch lesích hnízdí poãetné populace kulí ka nejmen ího (Glaucidium passerinum), s ce rousného (Aegolius funereus) a sluky lesní (Scolopax rusticola). Smrkové lesy v nejvy ích polohách centrální uma- 2 Okres Prachatice Vrozsáhl ch lesích Prachaticka není vzácností sluka lesní (Scolopax rusticola). 2 Do rodu Sericomyia patfií dva druhy na ich velk ch pestfienek, oba do znaãné míry tyrfofilní (vázané na ra elini tû). BûÏnûj í je zobrazená S. silentis. PT 3 32
âeskobudûjovicko Chfiástal polní (Crex crex) hnízdí na vlhk ch extenzivnû obhospodafiovan ch loukách ve v e polo- Ïen ch oblastech Prachaticka. vy jsou refugiem tetfieva hlu ce (Tetrao urogallus). Stfievlíãek Pterostichus negligens, drabãík Mycetoporus mulsanti, nosatec Otiorhynchus proximus, chvostnatka Machilis bohemica, zavíjeã Eudonia petrophila a dal í druhy hmyzu se specializovaly na Ïivot v kamenn ch sutích vysok ch poloh. Mezi nimi jsou druhy vázané v eobecnû na subalpinsk (pfiípadnû alpinsk ) stupeà, kter v souãasné dobû není na umavû vyvinut; jde tedy zfiejmû o relikty z bezles ch období glaciálu a raného postglaciálu. Pro oblast umavy jsou charakteristick m azonálním biotopem ra elini tû s navazujícími podmáãen mi smrãinami, leïící na území okresu v irokém rozmezí nadmofisk ch v ek. Z druhovû irokého spektra mot lû jsou pro umavská ra elini tû zvlá tû typiãtí perleèovec severní (Boloria aquilonaris), píìalka klikvová (Carsia sororiata), mûry osenice ra elinná (Eugraphe subrosea), dfievobarvec vlochyàov (Lithophane lamda) a edavka mokfiadní (Celaena haworthii). Také mezi brouky nacházíme druhy s úzkou vazbou na ra elini tû, napfi. stfievlíka Menetriesova (Carabus menetriesi) a stfievlíãka Agonum ericeti. Jak se v poslední dobû ukazuje, velmi v znamná je fauna dvoukfiídl ch tûchto biotopû. Octomilka Scaptomyza consimilis, mrvnatka Crumomyia tyrphophila, lupice Dolichopus armillatus, v kalnice Microprosopa bartaki a dal í dvoukfiídlí Ïijí v rámci âeské republiky jen zde; Ïádn z tûchto druhû v ak není endemick (Ïijí i v dal ích pohofiích mimo území âr). Velmi specifická je fauna pavoukû se znaãn m podílem seversk ch druhû, k nimï patfií napfi. slíìáci Arctosa alpigena a Pardosa hyperborea, skálovka Gnaphosa microps aj. Svá hnízda si zde staví mravenci ra elinní (Formica transcaucasica). V podmáãen ch ra elinn ch smrãinách Ïijí mot li typiãtí pro tato stanovi tû, zejména osenice smrková (Xestia sincera). Ra elini tû a jejich blízké okolí preferuje tetfiívek obecn (Tetrao tetrix), v poslední dobû zde bylo zaznamenáno vzácné hnízdûní vodou e kropenatého (Tringa ochropus). Na extenzivnû obdûlávan ch nebo v souãasné dobû nevyuïívan ch a mnohde podmáãen ch plochách umavského bezlesí jsou typick mi druhy mot lû napfi. osenice pampeli ková (Chersotis cuprea) a píìalka severní (Thera cognata). Hnízdí zde chfiástal polní (Crex crex), bekasina otavní (Gallinago gallinago) a h l rud (Carpodacus erythrinus), kter obsadil umavu teprve v posledních tfiech desetiletích. Na podmáãen ch bezles ch stanovi tích, zejména kolem potokû, je také nejãastûji zji Èována skrytû Ïijící my ivka horská (Sicista betulina). Velmi zajímavá je fauna horsk ch potokû a jezer, která je v souãasné dobû intenzivnû studována. Evropsky v znamné jsou napfi. populace perlorodky fiíãní (Margaritifera margaritifera) vblanici, Zlatém potoce, KfiemÏském potoce ave Vltavû pod Soumarsk m mostem. V ãisté vodû horsk ch potokû se vyvíjejí chránûná ãíhalka pospolná (Atherix ibis), kaluïnatka Thaumalea bezzii a mnohé druhy z dal ích skupin vodního hmyzu, vázané na oligotrofní prostfiedí tekoucích vod. Na vodních tocích je bûïná vydra fiíãní (Lutra lutra) a hnízdí u nich skorec vodní (Cinclus cinclus) a konipas horsk (Motacilla cinerea). Vmokfiadních biotopech mûlkého horního konce rozlivu Lipenské vodní nádrïe u Îelnavy dosahují ãetné druhy vodních a mokfiadních ptákû horní hranice svého vertikálního roz ífiení u nás, napfi. slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), chfiástal vodní (Rallus aquaticus), 322 PT 4
Okres Prachatice racek chechtav (Larus ridibundus) a rákosník obecn (Acrocephalus scirpaceus). Nejstar í doklady osídlení pocházejí z pozdní doby kamenné (sídli tû chamské kultury, Strunkovice nad Blanicí). Velk rozkvût osídlení na Netolicku abavorovsku nastal ve star í dobû Ïelezné (hal tatská mohylová kultura), vrchol pravûkého osídlení spadá do mlad- í doby Ïelezné (keltské osídlení doby laténské). V této dobû vznikají vysoko poloïená hradi tû Vûnec u Lãovic aobfií hrad u Studence. StupeÀ odlesnûní v okolí hradi È byl jiï tehdy znaãn a zfiejmû se blíïil dne nímu stavu. Vy í polohy umavy byly kolonizovány aï v 6. 8. století. V voj umavské krajiny poznamenaly hospodáfiské aktivity RoÏmberkÛ a posléze SchwarzenbergÛ. Jejich organizaci lesního hospodáfiství vdûãíme za dochované lesní komplexy se zastoupením porostû pfiirozené druhové skladby. Maximální rozsah odlesnûní a nejvût í intenzita tradiãního zemûdûlského vyuïívání nastala na pfielomu 9. a 20. století. Znaãná ãást regionu byla poznamenána pováleãn m odsunem obyvatel nûmecké národnosti. Tento faktor, spolu se socializací zemûdûlství se nejvíce podepsal na odlesnûn ch ãástech umavy. Po roce 990 zûstaly nûkteré plochy leïet ladem, jinde vznikly intenzivní pastevní areály. Negativními zásahy do krajiny jsou velké kamenolomy (zejména Kobylí hora u Prachatic) a dnes jiï ukonãená tûïba ra eliny na loïiscích Soumarsk most a Vlãí Jámy. Zhruba polovinu regionu zaujímá NP a CHKO umava. V okrese bylo k 3. 2. 2000 vyhlá eno celkem 69 maloplo n ch zvlá tû chránûn ch území (z toho 22 území kategorie pfiírodní památka v NP umava, z nichï vût ina je souãástí jeho I. zóny, 5 chránûn ch území se nachází v CHKO umava, jedno leïí zãásti v CHKO Blansk les) a 08 památn ch stromû nebo skupin stromû (48 v NP a CHKO umava, dva v CHKO Blansk les). K vyhlá ení se pfiipravují pfiírodní památky Pod Ostrohem a Vrani tû v NP umava. Národní pfiírodní rezervace Boubínsk prales, jehoï ochrana byla deklarována kníïetem Janem Adolfem Schwarzenbergem uï vroce 858, je tfietí nejstar í pfiírodní rezervací v âeské republice. Prachatice s kostelem sv. Jakuba, pohled od v chodu. PT 5 323