Ruãní zvonûní, nebo elektrick pohon?

Ruãní zvonûní, nebo elektrick pohon? Radek LUNGA, Petr VÁCHA Obr. 1. Smolnice (okres Louny), kostel sv. Bartolomûje, zvon z první poloviny 15. století. Pfiíklad intaktnû dochované zvonové soustavy: neotáãen zvon, stará dubová hlava, historické srdce, obsluha ruãním zvonûním. V e vyïaduje zv enou pozornost památkové péãe a pfiísnou ochranu vãetnû zachování ruãního zvonûní. (Foto R. Lunga, 2007) Zvony pfiedstavují památky zvlá tní povahy. Jsou zároveà fiemesln m a umûleck m dílem, dokladem úrovnû kovolitectví, ale pfiedev ím svébytn m hudebním nástrojem. Rozmanité a pohnuté osudy ãesk ch a moravsk ch zvonû bûhem staletí byly násilnû pfieèaty ve 20. století pfii váleãn ch rekvizicích. To, co je dnes pfiedmûtem zájmu památkové péãe, je zlomek pûvodního bohatství zvonû v na ich zemích. Zvon b vá ãasto nejcennûj ím pfiedmûtem kostelního mobiliáfie. Od stfiedovûku je zvon oznaãován jako signum ecclesiae znamení církve, ãímï se samozfiejmû rozumí znamení zvukové, tedy hlas zvonu. V echny tyto skuteãnosti dodávají zvonafisk m památkám nejen jistou v luãnost, ale zvy ují a specifikují i nároky na jejich péãi. Proto bychom se zde chtûli zamyslet i nad zpûsobem obsluhy zvonû, tedy zda lze, a to nejen z hlediska památkové péãe, pfiipustit elektrické vyzvánûcí systémy. V kontextu památkové péãe povaïujeme za prvofiadou ochranu památky, tedy zachovat ji v provozu, zabránit tomu, aby se zbyteãnû opotfiebovávala, nebo dokonce aby její nejdûleïitûj í charakteristiky zanikly (pfiípad, kdy zvon pukne a ztratí hlas). Pfii úvahách o zpûsobu pohonu zvonû je nutné mít na zfieteli pfiedev ím poïadavek zachování tradice ruãního zvonûní v âechách a na Moravû jako urãité etnografické entity. Ta se zdá b t u nás v souãasnosti je tû samozfiejmostí. Pohledem do evropsk ch vûïí v ak zjistíme, Ïe v ude tomu tak není. Ve stfiední Evropû tato tradice velmi rychle mizí (Polsko, Maìarsko, ale i Slovensko), nebo se uï vytratila úplnû (Nûmecko, Rakousko, Francie). Napfiíklad v Nûmecku je odhadem 98 % v ech zvonû na elektrick pohon. Mohlo by se zdát, Ïe pokud tomu tak je, zfiejmû to funguje a ruãní zvonûní bylo zkrátka nahrazeno, aniï by tento fakt nûkomu vadil. Ale pátráme-li po reflexi zániku ruãní obsluhy zvonû, zjistíme, Ïe je vnímán jako citelná ztráta. Ukazuje se, Ïe lidé se identifikují napfiíklad s církví, kostelem a konkrétními památkami ve svém okolí (napfiíklad zvony) právû skrze vzpomínku, jak v dûtství nebo mládí chodili zvonit, pfii zvonûní pomáhali nebo byli svûdky rekvizic zvonû. Jsou v ak i zemû, které trendem modernizace pohonu jiï pro ly a vrátily se k tradiãnímu fie ení. K tûm patfií napfiíklad panûlsko se sv m specifick m zpûsobem ruãního zvonûní, kdy jsou zvony rozeznívány ve vysokém v kyvu (pfietáãejí se dokola) nebo se zvoní rytmická melodie. V 60. letech zde kvûli masivnímu tlaku firem na elektrifikaci zvonûní hrozil zánik ruãní obsluhy a rozpad místních spoleãenství zvoníkû. Ve Valencii v ak poznali, kudy vede správná cesta, ruãní zvonûní podpofiili i oficiálnû a tomuto zniãujícímu tlaku odolali. Dnes jsou ve panûlsku zvony velmi populárním tématem. V krajích, kde byla takto na poslední chvíli tradice ruãního zvonûní znovu probuzena k Ïivotu, se ukázalo, Ïe je 1 o ruãní zvonûní zájem a lidí ochotn ch tuto ãinnost vykonávat stále pfiib vá. Na druhou stranu existují zemû se specifickou tradicí ruãního zvonûní, která neustupuje a i dnes je ve velkém rozsahu pûstována: máme na mysli anglické changeringing (zvony s vysok m toãením, kdy se stfiídá pofiadí úderû jednotliv ch zvonû) nebo v chodní tradici ruskou, kdy se zvony nehoupou a vyzvání se jen srdcem. Porovnáme-li dochovan historick stav na ich vûïí, zvonû a jejich souãástí se sousedními zemûmi, zjistíme, Ïe spolu s tradicí ruãního zvonûní jde o evropsk unikát. BûÏnû nalézáme lokality, kam zasáhla pouze váleãná rekvizice, jinak je v e intaktnû dochováno v historické podobû: staletá dubová zvonová stolice, zvon, dubov závûs, Ïelezné kování, srdce, páka pro zvoníka. A v e po staletí bezchybnû funguje (obr. 1 3). Druh m dû- 11

Obr. 2. Davle (okres Praha-západ), kostel sv. Kiliána, zvon z roku 1489. Zajímav pfiípad varianty ruãního zvonûní s normálním v kyvem zvonu, kter je rozezníván lapáním na zkrácenou páku (vlevo). (Foto R. Lunga, 2002) Obr. 3. Rovensko pod Troskami (okres Semily), kostel sv. Václava, zvon z roku 1630 s tzv. vysok m toãením zvon obsluhuje lapáním na páku nebo dfievûnou hlavu zvoník stojící nad ním. Stejnû jsou zvony zavû eny i v Koufiimi (okres Kolín). Tento zpûsob zavû ení zvonû a jejich rozeznívání zvlá tû zasluhuje památkovou ochranu. (Reprodukce dobového snímku z 30. let 20. století, archiv R. Lungy) 2 3 vodem hovofiícím pro zachování ruãního zvonûní bo jiné pohonné systémy se nepfiipou tûjí. V citovaném materiálu jsou také konkrétnû vyjmeno- je fakt, Ïe se Ïádn elektromechanick systém nevyrovná zku enému zvoníkovi ve v sledném hudebním dojmu. Vlastníci i orgány památkové péãe elektrické zvonûní u památkovû chránûn ch zvovány v jimeãné pfiípady a podmínky, za nichï lze se ãasto setkávají s nabídkami firem, kde je tato nû pfiipustit. Jsou zde konkretizovány i technické skuteãnost popírána. Nejãastûj ím pfiípadem pfiedpoklady zavedení elektrického zvonûní nebo v ak bohuïel je, Ïe se do úvah o budoucnosti zvonu alternativa v hradního ruãního pohonu vûbec smysl je zde opakovat, odkazujeme na text meto- jeho ponechání ãi v mûny za nov systém. Nemá nezahrnuje a elektrick pohon se prosazuje jako diky. Otázku pohonu nechápeme ideologicky, jako boj nového proti starému, ale naopak jak vy- normální vûc. Není tomu tak ani u novû lit ch zvonû, kde elektrick pohon pouze supluje zvoníky pl vá z citované metodiky i tohoto pfiíspûvku a není náhodou, Ïe v posledních letech se i tyto snaïíme se vûc objektivizovat. Snad bychom jen systémy zaãínají montovat tak, aby umoïàovaly zdûraznili, Ïe jednou z podmínek instalace elektrického vyzvánûãe je zhodnocení stavu a vlast- rovnûï ruãní zvonûní. Aãkoli v robci a firmy provádûjící zvonafiské ností zvonu a jeho opotfiebení, coï v ak v nabídkách firem nenalézáme. práce tvrdí, Ïe jejich elektrické pohony jsou moderní, bezchybné a etrné (nedostatky neuvádûjí), vût inû zhotovitelû chybûjí praktické znalosti jsou technické limity elektrického zvonûní a kolí- Tfietím dûvodem pro preferenci ruãního zvonûní o prûbûhu a dynamice zvonûní a s tím souvisejícím zvukovém projevu, protoïe nikdy pravidelnû le platí, Ïe nekvalitnû provedená elektrifikace sající kvalita prací, která bude je tû zmínûna. Stá- ruãnû nezvonili. Je to podobná situace, jako kdybychom z hudebního hlediska hodnotili varhany, pro zvon pfiím m ohroïením. KaÏdá taková elektri- (a taková na na ich vûïích bohuïel pfievaïuje) je ale sami na nû neumûli zahrát. Na e v chodisko fikace pak sniïuje jeho Ïivotnost, aè uï patn m památkové ochrany zvonû jako hudebních nástrojû není nové. Je známa ãinnost Celostátní komise uïíváním zvonu v provozu. Nemyslíme si, Ïe ruãní technick m vybavením, zrychlením kyvu nebo nad- pro ochranu star ch hudebních nástrojû a zvonû, zvonûní je samospasitelné. Také tento zpûsob která v rámci âeskoslovenska fungovala pfii tehdej ím Státním památkovém úfiadu v 50. letech ba vyïadovat pravidelnou kontrolu a údrïbu zvonû obsluhy má svoje pfiedpoklady a podmínky. Je tfie- 20. století, sice krátce, ale se zamûfiením na skuteãnou památkovou podstatu zvonû. 1 Stejn poní (vyhovující stav podlahy zvonice, náleïit v bûr a jejich vybavení, dodrïovat bezpeãnostní opatfiehled zachovává a prohlubuje i nedávno vydan místa, odkud se zvoní) a kromû toho by mûlo b t metodick materiál Národního památkového ústavu. 2 Tato metodika jednoznaãnû formuluje, Ïe osoba, pouãená o principech správného zvonûní. poïadováno, aby zvon obsluhovala za kolená pohon památkovû chránûn ch zvonû jin m zpûsobem neï ruãním zvonûním není dovolen. Elektrodiska fyzikálnû-technického a praktické instalace V hody a nev hody elektrického zvonûní z hlemechanické, elektronické, elektromagnetické ne- v souvislosti se zachováním autentick ch prvkû zvonové soustavy (obr. 4) popí eme v dal ím textu. Pokusíme se celou problematiku elektrick ch pohonû ífieji obsáhnout a doloïit konkrétními ukázkami. Dnes uï nelze problém zuïovat na tvrzení, Ïe dáme-li elektfiinu, zvon praskne. To hrozí pfiedev ím u systémû montovan ch v 80. a 90. letech nebo u instalací pocházejících od subjektû, které se na zvonafiské práce nespecializují. Úvodem k následujícím odstavcûm musíme znovu pfiedeslat, Ïe na ruãním zvonûní je nutné trvat, protoïe ruku zvoníka nelze niãím nahradit a jak koli jin pohonn mechanismus je jen hor í ãi lep í nápodobou lidské obsluhy. 3 Jedinû zvoník dokáïe zvon bezchybnû rozeznít, kontrolovat optimální v kyv a správn rytmus zvonûní a zohledàovat rytmus jin ch zvonû v souboru, stejnû jako dokáïe zvon bez zbyteãn ch siln ch úderû srdce na jednu jeho stûnu zabrzdit. Zvukov projev souboru zvonû nesmí b t nervním chaosem nefiízen ch 1 Problematice bylo vûnováno monotematické ãíslo ãasopisu Zprávy památkové péãe 15, 1955, ã. 3. K ãinnosti komise viz napfiíklad materiál v Národním archivu v Praze, fond Státní památková správa, kartón 30. 2 Jifií BELIS, Petr KOUKAL, Radek LUNGA, Radek REJ- EK: Péãe o varhany a zvony, jejich památková ochrana, odborné a metodické publikace, svazek 32, Národní památkov ústav, ústfiední pracovi tû, Praha 2006. 3 Zde musíme pfiipomenout je tû jeden dûvod pro zachovávání ruãního zvonûní, a to duchovní rozmûr této ãinnosti a její místo v církevním Ïivotû a liturgickém provozu. Je nanejv dûleïité, Ïe zvon jakoïto hudební nástroj s úãelem svolávat vûfiící lid k bohosluïbám a vyz vat k modlitbám je rozezníván ãlovûkem. Ke m i a modlitbû tak vyz vá ãlovûk stojící uprostfied pomyslné vertikály zemû nebesa. Toto spojení fungovalo po staletí a dûslednû je uplatàováno pravoslavnou církví. Nevíme v ak, co se s ním dûje, nahrazujeme-li ãlovûka strojem. Tohoto aspektu si nejnovûji pov iml napfiíklad Radek REJ EK: VûÏ je také souãástí domu BoÏího, in: Varhaník. âasopis pro varhanickou praxi 10, 2008, ã. 5, s. 1 3. 12

mastr_01_09.qxd 18.2.2009 17:25 Stránka 13 Obr. 4. Telã (okres Jihlava), kostel sv. Jakuba, zvon z roku úderû. Víme uï také, Ïe elektropohon nezvládne 1550. U této zvonové soustavy by se památková ochrana rûzné zvonické techniky a zvyky, jako napfiíklad vy- mûla vztahovat nejen na samotn zvon, dubov závûs, ko- zvánûní za zemfielého (hrana) na jednu stranu váfiské prvky a srdce, ale i na neobvyklou dvojitou dfievû- zvonu, zvonûní Andûl Pánû s vynecháváním úde- nou páku pro ruãní zvonûní. Nezbytná je pravidelná rû srdce zvonu v prûbûhu zvonûní ani dal í míst- údrïba a dotaïení v ech spojû, neboè je-li páka uvolnûná, ní zvyklosti. dot ká se zvonu a mûïe nevhodnû tlumit jeho hlas. (Foto Nejstar í instalace elektrického pohonu zvonû R. Lunga, 2003) Obr. 5. Hefimanova HuÈ (okres PlzeÀ-sever), kostel máme doloïeny jiï z doby pfied 1. svûtovou válkou. sv. Martina, zvon z roku 1548, vnitfiní elektromagnetick Nad ení pro techniku a etfiení fyzick ch sil zvoní- zachycovaã srdce. Vedení kabelu pfies dolní okraj zvonu kû byly dûvodem, proã byl tento nov zpûsob zavá- mûïe b t nebezpeãné. Je-li dolní okraj oláman a má ostré dûn. Pozdûji se stal fie ením, jak nahradit nedo- hrany, mûïe dojít k prodfiení kabelu a zkratu s rizikem statek zvoníkû. BohuÏel se od náhrady lidské poïáru. (Foto P. Vácha, 2008) námahy dospûlo nûkde aï k neïádoucímu stavu Obr. 6a. Praha-Nové Mûsto, kostel sv. Petra, pohled do naprostého vylouãení lidské úãasti. Namísto aby vnitfiku zvonu z roku 1701. Pfii elektrifikaci zvonu v roce byl elektropohon pomocníkem slouïícím lidem 1995 byl na ãtyfiech místech zbyteãnû provrtán jeho ãepec i zvonûm, stal se pfii nekontrolovaném plo ném a instalováno nové pfieklápûcí srdce s protizávaïím. Trvan- zavádûní a zejména kvûli ãasto se vyskytujícímu livost elektrického zvonûní byla velmi krátká po pouh ch nepromy lenému fie ení a nekvalitnímu provede- sedmi a pûl letech se srdce (váïící pfies 100 kg) i se závûsem ní pohromou pro zvony samotné a zátûïí pro pro- vytrhlo a bylo velk m tûstím, Ïe nepo kodilo zvon nebo vozovatele (obr. 5). Je tfieba stále vyhodnocovat nevylétlo oknem ze zvonice ven. V tomto pfiípadû jde o dû- dosavadní zku enosti a zam let se, jak by se sledek ledabylé práce firmy v kombinaci s chybûjící pravi- mûlo postupovat dále. Nestaãí se pouze opírat delnou údrïbou. (Foto R. Lunga, 2003) o vydané materiály, ale musíme aktualizovat Obr. 6b. Praha-Nové Mûsto, kostel sv. Petra, srdce téhoï a roz ifiovat poznatky tak, aby z nich bylo moïné zvonu zabofiené po havárii do podlahy. Je smutnou kurio- vycházet pfii fie ení nov ch problémû, s nimiï se zitou, Ïe firma, která elektrifikaci zvonu provedla, ve stej- budeme setkávat. 5 4 6a 5 ném roce 2003, kdy se havárie stala, rozesílala ãesk m far- Názory na elektrick pohon zahrnují kálu od ra- nostem nevyïádanou hromadnou nabídku sv ch sluïeb, dikálního a naprostého odmítání aï po jednoznaã- v níï mimo jiné uvádûla, Ïe se snaïí zabránit, aby do nou podporou nepoãítající s jinou eventualitou. zvonû zasahovaly rûzné neodborné firmy, které nemají po- Investofii bezv hradnû preferující zavádûní elektro- tfiebné zku enosti a mohou tak zvonûm spí e u kodit. pohonu se zcela spoléhají na inzerovanou odbor- (Foto R. Lunga, 2003) nost firem a nepfiipou tûjí vstup nûkoho, kdo by na zvony novû ulité, tak na zvony star í a památ- mohl pûvodní zámûr naru it, aè jiï jsou kritické pfii- kovû hodnotné. Práce byly pfievzaty bez jakékoli pomínky oprávnûné, ãi nikoli. V pfiípadû kulturních kolaudace, kvalitu provedení fiemesln ch prací in- památek pak jde i o poru ování zákona. U zvonû, vestor nebyl schopen posoudit a zjevné nedostat- 4 6b které jsou kulturními památkami, by se pfii opravách a úpravách (vyjma drobn ch oprav a bûïné údrïby) mûlo Ïádat o vydání závazného stanoviska orgánu státní památkové péãe, tedy pfiíslu ného 4 Lidskou námahu ãásteãnû odstranila moderní valivá lo- dfiíve okresního, nyní mûstského úfiadu s roz ífie- Ïiska s lehk m chodem, nevyïadující údrïbu. I zde v ak nou pûsobností. Instalace elektrického pohonu platí, Ïe nelze tento typ loïisek zavádût plo nû, záleïí na spojená zpravidla s dal ími potfiebn mi pracemi se zpûsobu uloïení zvonu v dané lokalitû. Nûkde je naopak povaïuje za ãinnost, která má charakter restaurá- Ïádoucí zachovat star í zpûsob jako technickou památku torského zásahu. Budeme-li pátrat u elektropoho- (napfiíklad tzv. rohatiny nebo pfievalovací loïiska s ozube- nû instalovan ch na památkovû chránûn ch zvo- n mi ãepy). nech od konce 70. let do poloviny 90. let 5 Je nutné zmínit vydání nûkolika materiálû, které by mûly 20. století, zjistíme, Ïe o závazná stanoviska Ïá- b t nápomocny pfii fie ení provozu a ochrany zvonû: Petr dáno nebylo. K instalaci elektropohonu se tedy VÁCHA: Ochrana a údrïba zvonafisk ch památek, in: Zprá- památková péãe zpravidla nevyjadfiovala. (A je vy památkové péãe 52, 1992, ã. 10, s. 13 20; Petr otázka, jak by v opaãné situaci památková péãe VÁCHA: I zvony potfiebují péãi, in: Acta curiae Archiepisco- reagovala, zda by se k problematice provozu palis Pragensis, 1996, ã. 6, pfiíloha, s. 1 5; Péãe o zvony, a údrïby zvonû byla schopna kvalifikovanû vyjád- in: Interní normy âeské biskupské konference ã. 10/ fiit.) Realita je tedy taková, Ïe v 80. a 90. letech 1998; Péãe o zvony, varhany, movité památky, archiválie bylo v nûkter ch regionech pfiímo lavinovitû zavá- a farní kroniky, Praha 1999, s. 4 8; Jifií BELIS, Petr KOU- dûno elektrické vyzvánûní. Bylo instalováno jak KAL, Radek LUNGA, Radek REJ EK, cit. v pozn. 2. I N M E D I A S R E S : PA M ÁT K O VÁ O C H R A N A Z V O N Ò R a d e k L U N G A, P e t r VÁ C H A / R u ã n í z v o n û n í, n e b o e l e k t r i c k p o h o n? 13

7 8 Obr. 7. Bfiezová nad Svitavou (okres Svitavy), kostel sv. Bartolomûje, zvon z roku 1524, patnû proveden elektropohon. Srdce je nevhodnû dimenzované, s pomûrnû malou pûstí a tûïkou v pustkou. Elektromotor byl nahrazen tzv. elektromagnetickou pumpou (válec vztyãen vpravo z podlahy), která zvon silovû nezvládne a pruïinami upoutané srdce zvon po kozuje. (Foto P. Vácha, 2006) Obr. 8. Vrbice (okres Nymburk), kostel sv. Havla, zvon z konce 15. století. Pfii montáïi byl kvûli prûchodu fietûzu vyfiíznut ocelov profil, na nûjï byl upevnûn elektromotor. V dûsledku zeslabení se nosník pfielomil. Kromû toho byl zvon opatfien mimofiádnû tvrd m srdcem. (Foto P. Vácha, 2004) ky nebyly zji tûny. Teprve kdyï se bûhem provozu objevily problémy nebo systém pfiestal b t funkãní a zvony nezvonily, zaãal se nûkdo starat o stav zvonû a opoïdûnû pátrat po pfiíãinách (obr. 6a, b). Shrneme-li v krátkosti na e terénní zji tûní, provádûná v posledních patnácti letech, konstatujeme, Ïe: 1. kvalita a funkãnost elektrického vyzvánûní vykazuje jiï pfii uvedení do provozu znaãné rozdíly (a to i u elektrick ch vyzvánûní instalovan ch touï firmou) od provedení kvalitního po zcela nepfiípustné a nefunkãní; 2. v nûkter ch pfiípadech byl ignorován nevyhovující stav zvonové stolice; 3. stav elektrického pohonného systému vût inou není bûhem provozu sledován a údrïba je nedostateãná nebo nulová. Z toho vypl vá, Ïe mûïe dojít k znaãn m kodám, v nejhor ím pfiípadû i ke zniãení zvonu. 6 I kdyï se v posledních letech situace zlep ila a technick v voj pfiinesl kvalitní systémy elektropohonû s velmi sofistikovan m ovládáním, 7 neznamená to, Ïe by v e uvedené problémy zmizely. Nevyhovující instalace elektropohonû stále existují a jsou ãasovanou bombou ohroïující na e kampanologické památky (obr. 7). Vyplatí se instalace elektropohonu a jeho provoz? Obecné dûvody elektrického zvonûní jsou zfiejmé: 1. je zájem, aby se zvonilo, ale zvonická ãinnost upadla v zapomnûní; 2. sehnat zvoníka, kter zajistí pravidelné zvonûní, není jednoduché; 3. je pohodlné zvonit bez v stupu na vûï, ãi dokonce pravidelné zvonûní naprogramovat a starost o to, kdy bude zvon zvonit, pfienechat technice; 4. oslnûní technikou, kdy je moïné zvony dálkov m ovládáním kdykoli rozeznít. Pochopitelnû je nutné zvaïovat náklady, protoïe samotn provoz elektrického vyzvánûní je levn. Kromû zvlá tních pfiípadû motor nebûïí po celou dobu zvonûní, ale v krátk ch impulsech; po vût inu doby zvonûní se vyuïívá setrvaãnosti hmoty zvonu. Spotfieba elektrické energie je tedy nízká a pfii jednotlivém zvonûní jde o korunové poloïky. Jiné je to se vstupní investicí, která jiï ãiní fiádovû desítky tisíc korun. Není-li dodrïena potfiebná kvalita a následují ãasté opravy, pak se investice nevyplácí (obr. 8). PfiidruÏí-li se dal í problémy vzniklé nevhodn m vybavením a podcenûním stavu zvonové stolice ãi celé zvonice, byly to vyhozené peníze. Poznatky z terénu ukazují, Ïe provoz elektrick ch zvonicích systémû namontovan ch v 80. a 90. letech byl velmi poruchov, spojen s mnoha opravami a v souãasné dobû (nûkdy jen nûkolik let od instalace) konãí jejich Ïivotnost. RovnûÏ zbyteãnou investicí je instalace elektropohonu tam, kde se zvoní jen zfiídka. Nejde-li elektfiina, zvony nezvoní. Pfied instalací elektrického vyzvánûní musí b t posouzen stav zvonice, zvonû a jejich vybavení, dále Ïebro zvonu, 8 kvalita odlití, památková hodnota. Na základû vyhodnocení tûchto faktorû posuzujeme vhodnost ãi nevhodnost navrhovaného typu elektrického zvonûní. Bude-li shledáno, Ïe instalaci elektrického vyzvánûní lze umoïnit, je nezbytné dohlédnout na kvalitu provedení. Dílo musí b t fiádnû pfievzato a musejí b t odstranûny nedostatky zji tûné pfii kolaudaci (jejím úãastníkem by mûl b t zástupce orgánu památkové péãe a dále odborník zab vající se zvony, kter je schopen posoudit práci dodavatele). Pfii dokonãení by mûl b t s dílem pfiedán i návod k obsluze a údrïbû, kterou by mûla vykonávat pouãená osoba. 9 Pfiípadné závady je nutné vãas zjistit a zajistit jejich odstranûní. Podmínkou bezpeãného provozu jakéhokoli elektromechanického systému, a tedy i elektrického zvonûní, je jeho pravidelná kontrola a údrïba, minimálnû dvakrát do roka. Zku enosti z praxe v ak ukazují, Ïe ve velkém mnoïství pfiípadû instalací elektrického zvonûní si vlastník smluvní odbornou údrïbu vûbec nezajistí, neprovádí ji ani svépomocí a zvony jsou ponechány svému osudu, dokud se z vûïe oz vají. Varovn m signálem jsou nám pfiípady, kdy se firma smluvnû sice zaváïe o zvony peãovat, ale na pravidelné servisní prohlídky stejnû nejezdí, a to ani pfies opakované v zvy vlastníka. Mohlo by se zdát, Ïe pfii posuzování zámûru instalace elektropohonu bude rozhodujícím fakto- 6 patnû proveden elektropohon mûïe také po kodit zvonovou stolici i vûï kostela. 7 Na trhu jsou dnes dva pfiípustné systémy elektrického zvonûní: 1. elektromotor, kter zvon rozhoupává pomocí pohonného kola upevnûného na závûsu (hlavû) zvonu, pouïívan od poãátku 20. století; 2. tzv. lineární motor, fungující na principu odpuzování kovov ch souãástí pohybujících se v magnetickém poli. Tento systém byl vyvinut na poãátku 90. let 20. století v Nûmecku a od druhé poloviny 90. let se montuje i v âr. Aby byly oba systémy vûbec schopny imitovat práci zvoníka, musejí b t fiízeny elektronikou pfiedem naprogramovanou podle pohybu konkrétního obsluhovaného zvonu, jinak nezvládnou ani poãáteãní fázi zvonûní (rozjezd), ani etrné brzdûní zvonu. Právû tehdy je zvon nefiízen mi siln mi údery velmi ohro- Ïen. Konkrétní poïadované charakteristiky elektropohonu uvádí kapitola Parametry zvonícího systému, cit. v pozn. 2. Jin znám souãasn systém, tzv. elektromagnetická pumpa, je funkãní pouze u zvonû men ích rozmûrû, napfiíklad v obecních kapliãkách, kde rozmûry víïky pro zvon nedovolují instalaci motoru. 8 Îebro zvonu je jeho profil; typ Ïebra vyjadfiuje pomûr velikosti a hmotnosti zvonu. Viz dále pozn. 12 v ãlánku Základní smûrnice pro kolaudaci zvonu, s. 54. 9 Návod by mûl b t v jednom provedení archivován a v kopii kdykoli pfiístupn napfiíklad v sakristii. V návodu musí b t uvedeno telefonické spojení na montáïní firmu. 14

mastr_01_09.qxd 18.2.2009 17:25 Stránka 15 Obr. 9. VítûÏ (okres Pfiíbram), zvon z roku 1892 zavû en v obecní zvoniãce. Zvon je zavû en na lomené hfiídeli a zvoní na padání. Motor je pfievodován na pomal chod klínov mi fiemeny, pohyb se pfiená í ojnicí. Zmûna zpûsobu zvonûní vedla k likvidaci pûvodního vybavení. (Foto P. Vácha, 2007) Obr. 10. Arno tovice (okres Bene ov), kostel sv. imona a Judy, zvon z roku 1464. Naprosto nevhodné zavû ení historického zvonu na lomené hfiídeli. Velk m rizikem je zejména zalomen ocelov závûs a pfiíli velké pohonné kolo s neregulovan m zábûrem elektromotoru. Pro krabiãku pfiepínaãe byl nesmyslnû vyfiíznut trám zvonové stolice a zeslaben na 2/5 své tlou Èky. Typick obrázek nevhodn ch realizací montovan ch od 80. let 20. století. (Foto P. Vácha, 2005) 10 nout v nûkter ch konkrétních pfiípadech: jde-li Z hlediska technického je rozhodující o zvon jiï svafiovan, kdy je velké riziko obnovení 10 Touto problematikou se zab vají Jifií BELIS, Petr KOUKAL, rem stáfií samotného zvonu, ale nemûlo by tomu tak b t. 10 typ Ïebra, kvalita odlití, dále vytluãení úderového pukliny; je-li zvonice nedotãená modernizací Radek LUNGA, Radek REJ EK, cit. v pozn. 2, kapitola Pod- okruhu (vûnce) a provedené opravy. Zvony lehãích a u zvonû je dochováno historické zvonové vyba- mínky instalace elektrického zvonicího systému, s. 64. Ïeber jsou ménû odolné. Napfiíklad zvon z 19. sto- vení zmûna zpûsobu zvonûní znamená kulturnû- 11 MÛÏe dojít k rozlomení. Jako maximální Ïivotnost oce- letí lehãího Ïebra je ohroïen více neï pozdnû go- historickou ztrátu (obr. 9). Je nepfiijatelné, aby du- lového závûsu se udává 50 60 let. Trvanlivost dubové tick zvon tûïkého Ïebra. Je známo, Ïe v robky nû- bová hlava byla nahrazena rovnou nebo lomenou hlavy je aï desetkrát vût í. kter ch dílen jsou náchylnûj í k prasknutí. Zvon hfiídelí svafiovanou z oceli. V terénu se bohuïel 12 Krajské stfiedisko Státní památkové péãe a ochrany znaãnû vytluãen je i po otoãení choulostivûj í neï s touto úpravou velmi ãasto setkáváme u elektro- pfiírody v Brnû rozeslalo v em odborûm kolství a kultury zvon vytluãen málo. Nabídky firem na elektrické pohonû montovan ch zvlá tû v 80. a 90. letech ONV-MûNV v Jihomoravském kraji pod ãj. PP 1748/1965 zvonûní tyto podmiàující skuteãnosti vûbec nebe- 20. století. DÛvodem montování lomen ch hfiídelí dopis ze dne 28. ãervna 1965 ve vûci montáïe zafiízení rou v úvahu. Kromû hlediska technického je v ak je, Ïe po zv ení tûïi tû zvonu je moïné pouïít elektrického zvonûní na památkové zvony pokyny pro tfieba uplatàovat i hlediska památkové péãe. Za- motor o poloviãním v konu. Zavû ení zvonû na práci inspektorû kultury, církevních tajemníkû ONV-MûNV. vedení elektropohonu je tfieba zcela urãitû odmít- svafiovan ch lomen ch hfiídelích je i ménû bezpeã- V nûm se pí e: Sdûlujeme, Ïe toto zafiízení je moïné 11 né a klasická masivní dubová hlava je mnohem schválit jen u zvonû nechránûn ch, tj. takov ch, které by- trvanlivûj í. Také v sledn akustick dojem zvonû- ly pofiízeny po první nebo druhé válce. Zvony památkovû ní je hor í neï u zavû ení na rovné ose a s pln m chránûné nelze upravit na elektrick pohon, neboè se tím v kyvem zvonûní je neklidné a zvon nemá ãas naru í samotná památková podstata (odebrání dubové v plném rozsahu vyznít ve v ech sv ch tónech slohovû tvarované hlavy, tfimenû, mnohdy i zdobn ch uch (obr. 10). Je také tfieba zdûraznit, Ïe je vïdy nutné v korunû, provrtání koruny zvonu), ale i Ïivotnost zvonû kvalifikovanû zhodnotit celkov stav zvonû a zvo- (fiízené silné údery). Je proto tfieba, abyste na tyto okol- nice a konkrétní pfiípady posuzovat individuálnû. nosti, pro nûï se pfiedûlání chránûn ch zvonû na elektric- O eventuální instalaci elektrického zvonûní nelze k pohon nepovoluje, pfii vhodné pfiíleïitosti (shromáïdûní rozhodnout od stolu na základû firemní nabídky duchovních) upozornili pfiíslu né farní úfiady. nebo doporuãení, ale stav je vïdy dûleïité posou- 13 Nebezpeãn stav napfiíklad nastává, je-li zvon opatfien dit na místû a udûlat si vlastní pfiedstavu. pfiíli tvrd m srdcem. Zvon je rychle vytloukán a také jeho Památková péãe instalaci elektrického vyzvánûní i v minulosti odmítala. 12 Jak lze zjistit v teré- zpûsobit puknutí zvonu. nu, postupem let ale nebyly deklarované zásady 14 Ovládání elektropohonu samostatnû pro kaïd zvon uplatàovány. Elektrick pohon zvonû se tak stal a vypínaã elektrického proudu musejí b t pfiímo ve vûïi, realitou, s níï je nutné se vypofiádat. Pozornost by a to jak z dûvodû provozních, tak bezpeãnostních. V pfií- mûla b t vûnována nejprve jiï existujícím elektric- padû, Ïe je zfiízeno odbíjení hodin na zvony, musí b t pro- k m vyzvánûním; mûla by se provést jejich revize, vedeno náleïit m zpûsobem, aby nebyl zvon zbyteãnû vy- nevyhovující fie ení by se mûla vyfiadit z uïívání 9 zvuk je velmi ostr aï nepfiíjemn. Nevhodné srdce mûïe 13 tloukán nebo po kozován a aby nedocházelo k soubûhu a mûlo by b t poïadováno vrácení zvonû na ruãní odbíjení hodin a vyzvánûní zvonu (kladivo mechanismu zvonûní. U novû montovan ch elektropohonû se hodin nesmí kolidovat s pohybujícím se zvonem). musí postupovat koncepãnû, 14 dbát dûslednû na I N M E D I A S R E S : PA M ÁT K O VÁ O C H R A N A Z V O N Ò R a d e k L U N G A, P e t r VÁ C H A / R u ã n í z v o n û n í, n e b o e l e k t r i c k p o h o n? 15

Obr. 11. Letonice (okres Vy kov), kostel sv. Mikulá e, zvon ulit kolem roku 1500. Zvon byl opatfien lineárním motorem, kter funguje na principu zmûn elektromagnetického pole. Mezi motorem a kotvou není pfiím styk, takïe pfii provozu nedochází k otfiesûm. Dfievûná páka umoïàuje pfiechod na ruãní zvonûní. Tento systém vyïaduje bezvadn stav zvonové stolice a naprostou pevnost v ech spojû, proto- Ïe mezi statorem a kotvou motoru je vzdálenost pouze nûkolik milimetrû a v pfiípadû vych lení stolice nebo závûsu zvonu dochází k mechanické destrukci systému a zvon se mûïe po kodit. (Foto P. Vácha, 2004) kvalitu a bezpeãnost, odmítat nevhodná fie ení a plo né zavádûní. Elektropohony by mûly b t provedeny tak, aby bylo kdykoliv moïné pfiejít na ruãní zvonûní. ZároveÀ musí b t instalována páka a zvon vyváïen tak, aby i ruãní obsluha byla bezproblémová (obr. 11). Pfiedchozí úvahy a zhodnocení moïností a omezení dne ní techniky nás vede k pfiesvûdãení, Ïe je nutné dbát na zachování ruãního zvonûní, instalaci elektrického zvonûní na památkovû chránûné zvony odmítat a v závazn ch stanoviscích je nepfiipou tût, a to zejména tam, kde je dochováno historické vybavení zvonû a zvonic. Tradiãní zpûsob rozeznívání je v jimeãná historicko-etnografická a kulturní hodnota, kterou jsme povinni zachovat. Nechceme jít cestou, kdy v e zaji Èuje technika a ruãní zvonûní je jiï zapomenuto. Na otázku poloïenou v titulu tohoto ãlánku dáváme jednoznaãnou odpovûì ruãní zvonûní. Pro ãlánek bylo vyuïito poznatkû získan ch v rámci institucionálnû financovan ch úkolû za podpory MK âr: (1) V zkumn zámûr Systematická identifikace, dokumentace a prezentace hodnot ohroïen ch skupin památek ve stfiedních âechách. Nositel: Památkov ústav stfiedních âech v Praze, Sabinova 5, Praha 3. 1999 2004. Identifikaãní kód: MK0CEZ99F0401. Dílãí úkol: Soupis zvonû a hodinov ch cimbálû. (2) V zkumn zámûr MK âr ã. MK07503233302 Odborné poznávání, vûdecké hodnocení, dokumentování a evidence movitého kulturního dûdictví, identifikace statkû, které mohou b t chránûny, v zkum metod prezentace kulturních hodnot památkového fondu. 11 16