Obrázek č. 1: Grit. Obrázek č. 2: Skořápky

Obrázek č. 1: Grit Obrázek č. 2: Skořápky

Obrázek č. 3: Oyster shells Obrázek č. 4: Jemně mletý vápenec

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Stravitelnost vápníku z různých zdrojů u drůbeže Diplomová práce Brno 2006 Vedoucí diplomové práce: Ing. Martina Lichovníkova, Ph.D Vypracovala: Petra Šálková

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Stravitelnost vápníku z různých zdrojů u drůbeže vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím s tím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. Diplomová práce byla zpracována na základě řešení projektu 42/2005 IGA Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. V Brně dne 11.5. 2006 Podpis diplomanta

Děkuji Ing. Martině Lichovníkové, Ph.D., vedoucí diplomové práce, za odborné vedení a trpělivou pomoc, které mi během zpracovávání diplomové práce poskytovala.

ANNOTATION The impaired eggshell quality is affected mainly by insufficient mineral nutrition. Calcium is the most important element for the eggshell production both its sources and the size of the particles. In the balance assay with the layers ISA Brown the following source of calcium were used: limestone grit, eggshells, oyster shells and fine limestone. The aim of the experiment was to determine the retention of the calcium from these sources in the last third of laying period (56 and 57 weeks of age). The next aim was to evaluate the effect of the calcium source on the eggshell quality. Statistically significantly (P<0.05) higher retention of calcium was found in the group fed fine limestone and eggshells in comparison with retention in the groups fed limestone grit and oyster shells. But on the other side in these groups with lower calcium retention the statistically significantly (P<0.01) higher eggshell quality was found. The highest utilization of retained calcium for eggshell production was found in the groups fed oyster shells and limestone grit. On the base of the results the recommendation is to fed layers in the last third of the production period two third of calcium in the form of limestone grit.

OBSAH: 1. Úvod... 8 2. Literární přehled... 9 2.1 Vápník... 9 2.2 Vápník v těle nosnic... 9 2.3 Potřeba Ca... 11 2.4 Nedostatek vápníku... 13 2.5 Přebytek vápníku... 13 2.6 Zdroje Ca... 14 2.7 Stravitelnost vápníku... 16 2.8 Struktura zdrojů vápníku... 16 2.9 Skořápka... 17 2.10 Faktory ovlivňující kvalitu skořápky... 19 3. Cíl... 20 4. Materiál a metody... 21 4.1 Krmení... 22 4.2 Průběh pokusu... 23 4.3 Indikátorová metoda... 23 4.4 Sledované ukazatele...... 24 4.5 Statistické hodnocení... 25 5. Výsledky a diskuse... 26 5.1 Vliv jednotlivých zdrojů vápníku na hmotnost slepic... 26 5.2 Vliv jednotlivých zdrojů vápníku na retenci živin... 26 5.3 Vliv jednotlivých zdrojů vápníku na ukazatele kvality vajec... 27 5.4 Vliv jednotlivých zdrojů vápníku na ukazatele kvality skořápky... 28 5.5 Vliv jednotlivých zdrojů vápníku na metabolismus vápníku...... 28 6. Závěr... 32 7. Seznam použité literatury... 33 8. Přílohy... 36

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Potřeba vápníku pro nosnice dle různých doporučení... 12 Tabulka č. 2: Přepočet norem na 100 % sušinu a KD 120g... 12 Tabulka č. 3: Obsah Ca u vybraných minerálních krmiv... 14 Tabulka č. 4: Obsah živin v 1 kg sušiny krmných směsí... 22 Tabulka č. 5: Složení krmných směsí... 23 Seznam obrázků Obrázek č. 1: Kinetika vápníku v organismu nosnice... 10 Seznam schémat Schéma č.1: Rozmístění slepic v pokusu... 21

8 1. Úvod Chov drůbeže je významným odvětvím živočišné výroby. Došlo v něm během posledních let k významným změnám. Vývoj byl ovlivněn vstupem České republiky do EU, kdy v ČR vstoupila v platnost opatření společné organizace trhu EU. Komodity vejce a drůbež nepodléhají v Evropské unii výrobním kvótám a nevztahují se na ně ani přímé platby. Jsou řízeny trhem prostřednictvím pružné týdenní cenové informatiky a sledováním celkové bilance od produkce jednodenních mláďat drůbeže, produkce drůbežářských výrobků až po jejich spotřebu. Produkce komodit je řízena také pružným systémem exportních subvencí a licencí. Výroba konzumních vajec se v roce 2004 kvůli poklesu stavů slepic snížila asi o 7,8 % (na 2 423 mil. ks). Stavy se snižují vlivem konkurenčnímu dovozu levnějších konzumních vajec ze zahraničí. Zároveň klesla i spotřeba vajec na 247 ks/obyvatele/rok. Na postupné snižování spotřeby vajec má vliv nepříznivá propagace konzumace vajec a přizpůsobení se nižší spotřebě ve vyspělých zemí, ve kterých je spotřeba vajec okolo 220 ks/obyvatele/rok. Genofond drůbeže chované v ČR je na světové úrovni. Existují však faktory, které často limitují užitkovost a omezují rentabilitu chovu. Jedním z nich je nevhodné složení krmných směsí. Náklady na krmiva představují asi 60 % z nákladů celkových a proto je třeba vynaložené prostředky co nejlépe investovat. Značné ekonomické ztráty jsou způsobeny špatnou kvalitou skořápky, která je z velké části ovlivněna minerální výživou resp. její nedostatečností. Hlavním prvkem minerální výživy je vápník. Jeho zdroj a velikost částic mají na kvalitu skořápky nesporný vliv.

9 2.Literární přehled 2.1 Vápník Vápník je v organismu zvířat zastoupen ze všech minerálních látek nejvíce. Je to ubikvitární biogenní prvek. Tvoří 1,4-2,4 % hmotnosti těla zvířat (LABUDA a kol., 1982). Funkční postavení Ca v živočišném organismu je mnohostranné, a to nejen mechanicko-statické, ale také fyziologické. Jednou z nejvýznamnějších úloh vápníku je jeho funkce v kostní tkáni, kde udržuje její pevnost. V kostech, zubech, vazech a šlachách je uloženo 99,5 % veškerého vápníku obsaženého v těle organismu, zbývajících 0,5 % se nachází v lymfě a krevní plazmě, kde jeho koncentrace poněkud kolísá (VESELÝ a kol., 1988). V krevní plazmě se vápník vyskytuje ve třech formách. Ionizovaný vápník (asi 50 %) je biologicky aktivní. Vápník v komplexní vazbě je ve formách (8 10 %) - kalciumcitrát, kalciumhydrogenfosfát a kalciumhydrogenkarbonát. Zbylých 40 % plazmatického vápníku je vázáno na bílkoviny, hlavně albumin (JELÍNEK a kol., 2003). V kostech se ukládá jednak ve formě fixní, ze které se může uvolnit při odbourávání pomalými katabolickými pochody, jednak v tzv. labilní frakci kostí, odkud může být snadno mobilizován při zvýšené potřebě rychlými výměnnými procesy (KOVÁČ a kol., 1989). 2.2 Vápník v těle nosnic Vápník přijímaný v potravě se resorbuje v tenkém střevě, především v duodenu, pasivní difusí na základě elektrochemického gradientu, a to v případě, že koncentrace vápníku v trávenině je vysoká. Aktivní resorpci vyvolávají nízké koncentrace vápníku v trávenině a zvýšené požadavky na vápník (JELÍNEK a kol., 2003). Míra vstřebávání závisí na několika faktorech. Jsou to věk zvířete, intenzita růstu, funkční stav sliznic trávicího ústrojí, složení krmné dávky, koncentrace vápníku, fosforu, sodíku a draslíku, ale i obsah tuků v potravě a chemická forma a rozpustnost vápenatých solí. Příznivý vliv na vstřebávání ve střevě má optimální koncentrace aminokyselin, mastných kyselin a tuků. Vstřebávání vápníku naopak snižuje kyselina šťavelová a negativně působí vysoká koncentrace fosforu, draslíku, hořčíku, amoniaku a tuků. Z těla se vápník vylučuje především výkaly, močí jen minimálně (JELÍNEK a kol., 2003).

10 Zásoby Ca v kostře ovlivňují především estrogeny, jejich koncentrace rostou úměrně se sexuálním zráním. Vápník je ukládán především do hrudní, křížové, stehenní kosti a do žeber. V kostní dřeni těchto kostí se vytváří sekundární dřeňová kostní tkáň (medulární kost), která se uplatňuje jako labilní rezervoár Ca 2+. Využívání Ca 2+ z kostních zásob začíná při poklesu jeho koncentrací v krevní plazmě. V organické části kosti je uložen fosforečnan vápenatý a proto uvolňování Ca 2+ provází vzestup koncentrace fosforečnanů (JELÍNEK a kol., 2003). Tento pohyb vápníku je znázorněn na obrázku č. 1. Obrázek č. 1: Kinetika vápníku v organizmu nosnice (JELÍNEK a kol., 2003) K maximálnímu ukládání vápníku v kostech dochází v prvním měsíci života a k maximálnímu ukládání vápníku pro tvorbu skořápky dochází v odpoledních hodinách (VESELÝ a kol. 1988). Vápník je bezesporu prioritní minerální látkou vzhledem ke tvorbě skořápky (ZÁVODSKÝ, 1991). Vejce o hmotnosti 58 g obsahuje celkem 2,026 g vápníku a z toho 2,0 g je ve skořápce (VESELÝ a kol. 1988). Vápník potřebný pro tvorbu vejce je ze 60 70 % uhrazován přímo z přijatého krmiva a ze 30 40 % je čerpán, převážně v druhé polovině noci, právě z pohotové rezervy v kostech. Množství odčerpaného vápníku se pak během dne opět v kostech uloží. Pro hospodaření s vápníkem je potřebný vitamín D. U drůbeže je vitamín D 3 - cholekalciferol - podstatně účinnější než ergokalciferol (vitamín D 2 ). Účinnost ergokaciferolu je jen asi 3 % oproti cholekalciferolu (ZELENKA, 2005).

11 SKŘIVAN (2000) uvádí, že pro normální kalcifikaci skořápky postačí 400 m.j. vitaminu D 3 na 1 kg krmné směsi. Cholekalciferol je prekursorem 1,25 dihydroxicholekalciferolu, který se někdy řadí mezi hormony. Pokles koncentrace vápníku v krevní plazmě, způsobený vzrůstem nároků na tento prvek, vede ke zvýšenému uvolňování hormonů příštitné žlázy. Parathormon stimuluje v játrech produkci 25 hydroxicholekalciferolu a ve druhém stupni hydroxilaci na 1,25 - dihydroxichole - kalciferol v mitochondriální části buněk ledvin. 1,25 - dihydroxicholekalciferol vyvolává ve střevě zvýšenou tvorbu bílkoviny schopné vázat vápník, která je pro aktivní transport nezbytná. Tak se vstřebávání vápníku zvýší (ZELENKA, 2005). V reprodukčním období probíhá metabolismus vápníku u ptáků přibližně 20x rychleji než u savců a z krve se vápník extrahuje téměř 5x rychleji (LAZAR, 1990). LABUDA (1975) uvádí, že v době kalcifikace skořápky je z krve odnímáno 100 mg vápníku za minutu. U samičích jedinců se změny v minerálním metabolismu projevují asi 2 3 týdny před snáškou. Slepice za snáškový cyklus (250 260 vajec) vylučuje asi 0,5 kg vápníku, což 25x převyšuje celkovou zásobu tohoto prvku v těle (LAZAR, 1990). Při snášce nad 310 ks, která je aktuální dnes, je přepokládané množství vyloučeného vápníku okolo 0,65 kg. 2.3 Potřeba Ca Požadavky na vápník doporučované výzkumníky se neustále mění (LAZAR 1990). Určení jeho potřeby není jednoduché, protože tato potřeba kolísá nejen během snášky (při ovulaci klesá), ale i v průběhu dne. Skořápka odpoledních vajec bývá silnější (ZÁVODSKÝ, 1991). Potřeba vápníku se zvyšuje s věkem nosnic v důsledku horší vstřebatelnosti a při vysokých teplotách (SKŘIVAN, 2000). Doporučení NRC vykazují od roku 1944 do roku 1984 zvýšení o 65% z 2,27 g na 3,75 g na nosnici a den. To odpovídá trendu zvyšování snášky. Podle ROLANDA (1986, in LAZAR, 1990) by slepice pro zajištění maximální produkce vajec po dosažení vrcholu snášky měla denně konzumovat minimálně 3,75 g vápníku. Za bezpečností úroveň považuje ROLAND (1986, in LAZAR, 1990) 4,75 g a jako maximální může být tolerovaný denní příjem 8 9 gramů. Při denní potřebě 110 g krmiva má nosnice přijmout v krmné směsi 3,8 4,2 % vápníku. Při klecovém chovu je potřeba Ca i P vyšší než při chovu drůbeže na hluboké podestýlce (TYLEČEK a kol., 1992). Novější normy potřeby vápníku jsou uvedeny v tabulce č. 1. a jejich přepočty v tabulce č. 2.

12 Tabulka č. 1: Potřeba vápníku pro nosnice dle různých doporučení [%/KS] živina vápník (%) Zelenka a kol. NRC (1994) Leeson a Summers (2005) (1999) bělo- hnědo- do 45 nad 45 < 35 45 55 70 vaječné vaječné týdnů týdnů suš.90% suš. 88%, KD KD 100g 110g KD 120g týdnů věku týdnů věku týdnů věku týdnů věku 3,25 3,6 3,5 3,8 4,2 4,3 4,4 4,5 Tabulka č. 2: Přepočet norem na 100 % sušinu a KD 120g živina vápník (%) Zelenka a kol. NRC (1994) (1999) bělo- hnědo- do 45 nad 45 vaječné vaječné týdnů týdnů 3,01 3,66 3,97 4,32 Americké normy NRC (1994) uvádějí spíše minimální potřebu živin se snahou o maximální ekonomickou efektivnost. Tyto normy jsou sestavené na základě dlouhodobého výzkumu nejen v USA. Naše normy potřeby živin ( ZELENKA a kol., 1999) doporučují obsah živin, který by měly krmné směsi obsahovat (SKŘIVAN, 2000). ZÁVODSKÝ (1991) píše, že příjem vápníku je limitován u slepic na 3,5 4,0 g na kus a den. S tímto se shoduje TŮMOVÁ (1994) i SKŘIVAN (2000) a ten navíc uvádí, že vyšší spotřebu vápníku mají hnědovaječné slepice ve srovnání s bělovaječnými. LAZAR (1990) uvádí, že denní příjem Ca nemá přesáhnout 4 g. Vápník a fosfor musí být v určitém poměru, který se mění s věkem a produkcí. Např. u kuřat se do 6 týdnů věku doporučuje poměr 1:1, u kuřic 1,5 2 : 1, u slepic v intenzivní snášce 2,5 4,5 : 1 (LAZAR, 1990). ŠIMEK (1993) uvádí jako optimální poměr Ca : P v krmné dávce pro nosnice 5,0 6,7 : 1. Vliv fosforu na kvalitu skořápky je podstatně nižší než vliv vápníku, k dosažení snáškového optima se doporučuje obsah 0,6 0,8 % fosforu ve směsi.

13 2.4 Nedostatek vápníku Při dlouhodobějším deficitu vápníku v krmné dávce dochází u mladých zvířat k rachitidě. Toto onemocnění se projevuje poruchami růstu, pokřivením kostí, nechutenstvím a špatnou chůzí. Také se zvyšuje nebezpečí vzniku krvácenin ve svalovině (ZELENKA, 2005). Základní příčinou onemocnění je narušení procesu mineralizace kostí. Nedostatek vápníku v krmné dávce dospělých zvířat zapříčiňuje osteomalácii a osteoporózu. Tyto choroby se vyvíjejí postupně, přičemž klesá užitkovost, příjem krmiva a může se vyskytnout pelichání. Podle ZÁVODSKÉHO (1991) nejcitlivěji na nedostatek vápníku reagují slepice ve věku 150 210 dní. Dochází u nich ke zhoršování kvality skořápky a násadových vajec. Nosnice na počátku snášky prodělávají stres související s náhlým zvýšením potřeby vápníku pro tvorbu skořápky. Mnohdy dochází k mobilizaci všech rezerv Ca v organismu, k jeho vyplavování z kostí a ke ztrátě schopnosti pohybu. Kosti běháku se deformují a snadno lámou. Tento stav bývá označován jako klecová únava. Pokles krevní hladiny vápníku může vyvolat tetanické křeče ( LABUDA, 1975). 2.5 Přebytek vápníku Při předávkování vápníku se snižuje jeho využití, neboť se omezuje produkce parathormonu, zpomalí se přeměna vitamínu cholekalciferolu ( vitamín D 3 ) na 1,25 - dihydrocholekaciferol a sníží se tvorba specifické nízkomolekulární transportní bílkoviny pro vápník (ZEMAN a kol., 1996). Přebytek vápníku zhoršuje využití fosforu a zvyšuje požadavky na hořčík, železo, jód, mangan, zinek a měď. Přebytečný vápník v důsledku tvorby mýdel především z kyseliny stearové a palmitové snižuje stravitelnost tuků (ZELENKA, 2005). Podle ZÁVODSKÉHO (1991) způsobuje předávkování také neutralizaci HCl v žaludku a tím snižuje využití bílkovin z krmné dávky. Podle SKŘIVANA (2000) dochází k snižování využitelnosti živin při koncentraci Ca nad 4,5 %. Další škodlivé účinky jsou lámavost peří a snížení přírůstku. Nadbytek krmného vápence ve směsi zbytečně ubírá prostor pro ostatní komponenty a směs je tak ochuzena o energii, dusíkaté látky i další živiny. Zároveň se snižuje chutnost krmiva (ZELENKA, 2005). Důsledkem je také nižší hmotnost vajec a větší procento vajec s nekvalitní skořápkou (ZEMAN a kol., 1996). SKŘIVAN (2000) uvádí, že snášku může snížit denní příjem vápníku nad 5 %.

14 2.6 Zdroje Ca Jako zdroj vápníku v krmné dávce slouží především minerální přísady. Vápenatá minerální krmiva se vyrábějí ze surovin bohatých na lehce rozpustné sloučeniny vápníku. Zdroje vápníku se liší jeho obsahem a využitelností (viz. kapitola Stravitelnost vápníku). Obsah Ca u některých krmiv je uveden v tabulce č. 3. Tabulka č. 3: Obsah Ca u vybraných minerálních krmiv (ZEMAN, 1995) krmivo obsah Ca [g/kg] sušina 100 % původní sušina monokalciumfosfát 172,8 159,0 vápenec jemně mletý oyster shells (Dánsko) skořápky vaječné sušené 390,5 378,0 387,8 380,0 359,0 350,0 Vápník se nosnicím poskytuje především v krmném vápenci, který obsahuje 38% vápníku (ZELENKA, 2005). Vápence jsou minerály, u nichž převážnou část tvoří kalcitová forma CaCO 3 a dolomit MgCO 3. Podle vzájemného poměru obou těchto složek se rozlišují: vápenec s obsahem 94,5 100 % Ca CO 3, dolomitický vápenec, vápnitý dolomit a dolomit s obsahem Mg CO 3 (ZELENKA, 1987). Krmný vápenec se získává z dolomitického vápence s obsahem 65-95 % Ca CO 3 a 5-25 % Mg CO 3 (LABUDA, 1975). Pro krmné účely jsou dodávány vápence mleté (ZELENKA, 1987). Pro jejich použití je důležitý způsob zpracování (mletí) na různou zrnitost (DOLEŽAL, 2004). Druhy velmi jemně a jemně mleté mají konzistenci práškovou, barva je nejčastěji bělavě našedlá podle výchozí suroviny (ZELENKA, 1987). Pro nosnice je doporučována velikost částic mezi 2 4 mm (DOLEŽAL, 2004). Pravidelně je v krmném průmyslu nabízen také dolomitický vápenec. Dolomitický vápenec obsahuje přinejmenším 10 % hořčíku, který tvoří komplexy s vápníkem nebo působí kompetitivně při absorpci vápníku. V důsledku zkrmování dolomitického vápence dochází k deficienci vápníku, která se projevuje špatným růstem kostry nebo zhoršenou

15 kvalitou skořápky. Dolomitický vápenec by se tedy v krmných směsích pro drůbež neměl nikdy používat LEESON a SUMMERS, 2005). Obsah hořčíku v dolomitickém vápenci, který uvádí ZEMAN (1995), se liší podle místa původu. Například u dolomitického vápence z oblasti Jeseníku je obsah hořčíku 132 g/kg, u vápence ze Slovenska 145 g/kg. Vaječné skořápky sušené vznikají z čerstvých vajec při oddělování vaječné hmoty. Jsou upravené sušením a šrotováním (DOLEŽAL, 2004). Jejich podstatu tvoří uhličitan vápenatý. Podle LABUDY (1975) jej tyto skořápky obsahují až 87%. Dále obsahují menší podíl dusíkatých látek a ostatní organické sloučeniny. Využívají se hlavně k doplnění vápníku v krmné dávce, kde je vysoká spotřeba minerálních látek (ZELENKA, 1987). Plavená křída obsahuje až 99 % uhličitanu vápenatého. Je zahraničního původu. Připravuje se vypíráním mleté křídy s vodou. Získaná křída se suší (LABUDA, 1975). Dalším možným zdrojem vápníku jsou například skořápky ústřic nebo škeblí (DOLEŽAL, 2004). Ovšem jejich nevýhodou je, že jsou mnohem dražší než vápenec (LEESON a SUMMERS, 2005). Zvláštním minerálním krmivem pro drůbež je tzv. grit. Je to většinou ostrohranná drť vápence, žuly, křemene o velikosti 1-3 mm (pro mláďata) a 3-6 mm (pro dospělou drůbež). Pomáhá při drcení potravy ve svalnatém žaludku. Jeho nedostatek, nemá-li drůbež přístup do výběhu, zhoršuje využití potravy až o 10 % (HAVLÍN a kol., 1983). Grit se pro velkovýrobu připravuje rozmělňováním křemičitanů anebo vápenců zpravidla ve dvou velikostních kategoriích. Vápencový grit je současně zdrojem vápníku (MALÍK a MALÍKOVÁ, 1983). Množství tohoto vápenatého gritu je třeba vypočítat, abychom vápník zbytečně nepředávkovali. Od denní potřeby se odečte příjem v krmné směsi a za 1 gram chybějícího vápníku se přidá 2,6 g gritu (ZELENKA, 2005). LEESON a SUMMERS (2005) udávají, že velikost vápenatého gritu by měla být taková, aby s ním slepice snadno manipulovaly. Grit by měl tedy mít hrubou, drolivou konzistenci. Grit se aplikuje nejlépe na krmivo krátce před zhasnutím. Větší částice se zadrží ve svalnatém žaludku a zde se potřebný prvek uvolňuje rovnoměrně i v době, kdy nosnice lační (v noci) a musela by veškerý vápník pro tvorbu skořápky dodávat z rezerv ve svém organismu. To je důležité zejména v období bezprostřední přípravy na snášku a v prvých týdnech snášky. Kapacita svalnatého žaludku pro dostatečně dlouhé zadržení gritu při jeho vyšším příjmu je omezená, proto gritem nelze uhrazovat veškerý potřebný vápník (ZELENKA, 2005).

16 2.7 Stravitelnost vápníku ZEMAN a kol. (2002) uvádějí, že vápník z rostlinných krmiv je stravitelný hůře (40-60 %) než vápník z krmiv původu živočišného (60-85 %). ENSMINGER a kol. (1990, in Klecker a kol., 2003) ve své publikaci uvádí, že v době tvorby vajec se vrcholu snášky je využití vápníku až 80 %, na konci snášky asi 50 %. V době, kdy nosnice netvoří vejce, je využitelnost vápníku asi 35 %. Pokud se jedná o využitelnost vápníku z různých zdrojů, je podle ZÁVODSKÉHO (1991) nejlépe vyžit vápník ze šrotovaných ulit vodních živočichů, potom z vaječných skořápek, dále následuje aragonit a teprve potom kalcitová forma vápence.uvádí, že využití vápníku je determinováno chemickou vazbou.v závěru snášky využitelnost Ca klesá, což lze částečně zlepšit změnou druhu zdroje Ca, např. vápence za mleté skořápky nebo aragonit ( ZÁVODSKÝ, 1991). Z široké účasti vápníku v metabolismu vyplývá i jeho interakce k jiným prvkům. Hladina hořčíku nemá sice vliv na retenci Ca, ale snižuje jeho obsah ve skořápce a zvyšuje jeho hladinu v kostech. Zvýšení hladiny vápníku v krmivu je příčinou nejen jeho snížené absorpce, ale snižuje využití zinku. Naopak zvýšená hladina zinku v krmivu zvyšuje resorpci Ca (ZÁVODSKÝ, 1991). ZÁVODSKÝ a kol. (1992, in Klecker a kol., 2003), uvádějí, že po přidání zinku (oxidu zinečnatého) do krmiva se zvýšilo využití vápníku a zlepšila se kvalita skořápky. Toto uvádí i SAZZAD a BERTECHINI (1994, in Klecker a kol., 2003) po přidání manganu. 2.8 Struktura zdrojů vápníku Retence vápníku závisí na velikosti částeček zdroje vápníku, které se používají. Částečky menší než 1,5 mm jsou slabě zadržitelné ve svalnatém žaludku a část se jich nachází v trusu. Z toho vyplývá zhoršení kvality skořápky (ANONYM, 2000). Podíl zdroje vápníku v partikulární (částečkové) formě má představovat asi 70 % jeho celkového přísunu. Odpovídá to přídavku 65 kg nahrubo drceného vápence do tuny krmiva. Jeho částice by měly mít velikost mezi 2 až 4 mm, aby se zadržely ve svalnatém žaludku a mohly být přednostně využité na začátku tvorby skořápky (ANONYM, 2000). Pro srovnání ZELENKA (2005) uvádí, že je vhodné, aby 30 50 % částic uhličitanu vápenatého mělo velikost 3 5 mm.

17 Zbylých 30 % vápníku se dodá ve formě práškové, aby se lehčeji znovu doplnily rezervy vápníku v kostech. Dodání celého objemu vápence v práškové formě má za následek snížení kvality skořápky a snížení spotřeby krmiva, protože v takové formě zvyšuje jemnost struktury krmiva (ANONYM, 2000). Použití nahrubo drceného vápence umožní zvýšit příjem vápníku v době před začátkem tvorby skořápky. Tímto se tedy zlepší pevnost skořápky, sníží se problémy s křehkostí kostí a ušetří se fosfor (ANONYM, 2000). Obvykle čím jsou částice větší, tím déle jsou zadržovány v horní části trávicího traktu. To znamená, že z větších částic se vápník uvolňuje pomaleji (LEESON a SUMMERS, 2005). Navíc, jak dodává ZELENKA (2005), je tento vápenec dokonaleji využit a proto je možno jeho množství poněkud snížit. Hrubší drť také nesnižuje chutnost krmiva tolik, jako je tomu při použití jemně mletého vápence. Pomalejší uvolňování má význam pro kontinuitu tvorby skořápky, především v temné části dne, kdy ptáci nepřijímají krmivo (LEESON a SUMMERS, 2005). Také SKŘIVAN (2000) uvádí, že většina sledování prokázala kladný efekt hrubě mletého vápence, kdy částice byly větší než 1 mm ve srovnání se zrnky 0,2 1 mm. Zlepšila se mineralizace kostí i pevnost skořápky. 2.9 Skořápka Skořápka tvoří pevný ochranný obal vaječného obsahu a dává vejci typický tvar. Slepice uloží do vaječných skořápek za rok 30 40 x více vápníku než je uloženo v její kostře. Ve vejci jsou asi 4 % vápníku (ZELENKA, 2005). Skořápka se formuje průměrně 17 18 h v děloze. Žlázky sliznice dělohy secernují kašovitou hmotu, ve které se intenzivně vyměňují elektrolyty (Na +, K +, Cl - ), osteotrofické prvky (Ca, P, Mg), proteiny i pigmenty (JELÍNEK a kol., 2003). Stavba skořápky Vrstva vnitřní - mamilární - představuje asi 1/3 skořápky. Je tvořena buňkami kónického tvaru připomínající klky. Mamily mají oválný (směrem nahoru se rozšiřující ) tvar, vzájemně se dotýkají a přitom zachovávají mezi sebou volné prostory - póry, které umožňují výměnu plynů mezi vejcem a prostředím.

18 Vrstva vnější - spongiózní (palisádová) - tvoří asi 2/3 skořápky. Tato vrstva je velmi pevná a její pevnost roste směrem k povrchu skořápky. Fosfor a hořčík jsou uloženy ve střední části této vrstvy (PETER a kol., 1986). Další vrstva - vertikální krystalická - má nejvyšší hustotu krystalů a leží kolmo k povrchu skořápky. Její tloušťka je 3 8 µm (SOLOMON, 1997). Povrch tvoří velmi tenká vrstvička mucinózní hmoty - kutikula - chrání vejce před vysycháním a znemožňuje pronikání mikrobů skořápkou, ale přesto je propustná pro plyny (PETER a kol., 1986). Složení skořápky Skořápka a podskořápečné blány se svým chemickým složením podstatně liší od ostatních částí vejce. Převažující složkou skořápky je sušina, tvořená především anorganickou hmotou (KŘÍŽ, 1997). Skořápka se podílí na hmotnosti vejce asi 10 % a obsahuje 93,7 % uhličitanu vápenatého, 4,1% organických látek, 1,4 % uhličitanu hořečnatého a 0,8 % fosforečnanu vápenatého a hořečnatého (ZELENKA, 2005). Kvalitní vaječné skořápky nosnic z běžného chovu obsahují přibližně 2,2 g vápníku ve formě uhličitanů, což je asi 10 % veškerého vápníku v těle slepice. Dále obsahují průměrně 0,3 % hořčíku a ve stopovém množství sodík, draslík, mangan, železo a měď. Po odstranění vápníku ze skořápky zůstane pouze organická matrix, která má schopnost vázat vápník a ovlivňuje pevnost skořápky. Základem organické matrix jsou proteiny. Mezi 3 nejvýznamnější patří ovokleidin, osteopontin a ovoalbumin. V podskořápečných blánách se na struktuře podílí především vláknina keratinu a dermatan sulfát (KŘÍŽ, 1997).

19 2.10 Faktory ovlivňující kvalitu skořápky Velkým problémem ve velkochovech drůbeže je výskyt vajec s tenkou skořápkou, křapů a vajec bez skořápky. Výskyt těchto vajec je 4-7 % za celé snáškové období slepic, přičemž podíl vajec s poškozenou skořápkou se z počátečních 1-2 % ke konci snáškového období prudce zvyšuje. K hlavním chovatelským příčinám porušování celistvosti vaječné skořápky, patří věk nosnice, vlivy extrémních teplot a nedostatečná výživa (PETER a kol., 1986). Zvýšení teploty prostředí nad 21 C při vysoké vlhkosti způsobuje snížení tloušťky skořápky a její pevnosti (PETER a kol., 1986). ZÁVODSKÝ (1991) uvádí, že skořápky hlavně při vysokých teplotách prostředí zlepšuje kyselina askorbová. Kolísání obsahu vápníku v krmné směsi vede v praxi k poruchám skořápky častěji než nedostatek tohoto prvku v krmivu. Náhlé zhoršení kvality skořápek lze pozorovat tehdy, když po dosud zkrmované výrobní šarži krmné směsi s předávkovaným vápníkem následuje šarže s normálním obsahem tohoto prvku. Nosnicím Ca z nové směsi zpočátku nestačí a procento křapů se proto zvýší. Po několika dnech, až se vytvoří dostatek transportní bílkoviny, se kvalita skořápek opět normalizuje. Je třeba připomenout, že hmotnost skořápek se snižuje také při přebytku fosforu v krmné dávce (ZELENKA, 2005). Vliv věku nosnice, tj. pokročilosti snáškového cyklu, se zdůvodňuje zvyšováním hmotnosti vaječného obsahu při prakticky neměnné hmotnosti skořápky, tj. poklesem podílu skořápky na celkové hmotnosti vejce (ŠATAVA a kol., 1984). To uvádí také ZELENKA (2005) a dodává, že během snáškového období klesá využití přijatého vápníku. Zhoršené využití Ca a P u starších slepic uvádí ve své knize i ZÁVODSKÝ (1991). Ke konci snášky nelze kvalitu skořápky účinně zlepšit trvalým zvýšením obsahu Ca ve směsi. Zde se osvědčuje občasný jednorázový přídavek krmného vápence nebo vápenatého gritu, z něhož je při zachování většího množství transportní bílkoviny vápník dobře využit a uložen do zásoby v kostech, odkud je pak při nedostatku opět odčerpán (ZELENKA, 2005).

20 3. Cíl Cílem pokusu bylo zjistit retenci vápníku z různých zdrojů vápníku při různé velikosti částic v poslední třetině snáškového cyklu. Dalším cílem bylo zhodnotit kvalitu skořápky ve vztahu ke zdroji vápníku a jeho retenci.

21 4. Materiál a metody Do pokusu bylo zařazeno 24 slepic hybrida ISA Brown ve věku 56 a 57 týdnů. Byly rozděleny do čtyř skupin po šesti kusech - viz. schéma č.1. Ustájeny byly individuálně v bilančních klecích s dvouetážovým systémem v pokusné stáji MZLU v Brně. Teplota i světelný režim byly řízeny automaticky. Doba svícení byla 15 hodin. Krmné směsi byly u všech skupin shodné, lišily se pouze ve zdroji vápníku - viz. schéma č. 1. Slepice byly rozmístěny dle následujícího schématu č.1. Schéma č.1: Rozmístění slepic v pokusu pokusná skupina zdroj vápníku (název skupiny) počet slepic 1 grit 6 2 skořápky 6 3 oyster shells 6 4 JMV/grit 6 ISA Brown - je hybridní kombinace slepic kolorsexingového typu s nižší živou hmotností. V 18. týdnech váží hybrid 1550 g, na konci snášky ve věku 74. týdnů má 1950 g. Pohlavně dospívá v 19. týdnech věku. Snášku vajec má 325 ks vajec na počáteční stav, průměrnou hmotnost vajec 63,3 g. Je to v současnosti nejrozšířenější hybridní kombinace slepic v EU. Spotřeba krmiva vzhledem k nižší živé hmotnosti se pohybuje na úrovni 114 g na kus. Průměrná konverze krmiva 2,2 kg/kg (ANONYM, 2005). V testu dosahuje snášky 323,2 ks vajec na počáteční stav. Spotřebu krmiva na jedno vejce má v testu 142,2 g a průměrnou hmotnost vajec 63,3 g (ČINČUROVÁ, 2005).

22 4.1 Krmení Pro pokus byly vytvořeny 4 skupiny krmné směsi, které se lišily zdrojem vápníku. Obsah živin ve skupinách je uveden v tabulce č. 4. Jejich složení je v tabulce č. 5. Tabulka č. 4: Obsah živin v 1 kg sušiny krmných směsí živina jednotka grit skořápky oyster shells JMV/grit NL % 2,71 2,76 2,71 2,74 tuk % 2,42 2,40 2,41 2,52 vápník g 48,80 43,42 43,57 44,57 fosfor g 6,28 5,70 5,94 5,64 popel % 15,23 13,97 13,93 13,04 ME MJ 11,32 lysin g 7,58 metionin g 3,56 met cys g 5,90 k.linol. g 12,88 sodík g 1,49 mangan mg 29,77 zinek mg 20,86 vit. A m.j. 9,08 vit.d m.j. 2,00 vit.e mg 13,26 biotin mg 0,08 Slepice byly krmeny individuálně, přesně odměřenou dávkou, která činila 120 g/kus/den. Podávána byla ráno. Napájení bylo zajištěno kapátkovými napaječkami s odkapovou miskou. Přístup k vodě nebyl omezen.

23 Tabulka č. 5: Složení krmných směsí složení (g/kg) grit skořápky kukuřice 407 pšenice 340 sojový šrot 138 monokalcium fosfát 9,5 metionin 1,25 L-lysin 3,0 sůl 3,0 premix 5,0 oyster shells JMV/grit JMV 30 30 30 46,65 grit 63,3 - - 46,65 skořápky - 63,3 - - oyster shells - - 63,3-4.2 Průběh pokusu V přípravném období, které trvalo 7 dní, si slepice zvykaly na pokusné směsi. Období vlastního pokusu trvalo 2 x 5 dní s přestávkou 2 dny, kdy nebyl sbírán trus a vejce nebyla zařazena do měření. Denně byly z trusu odstraňovány zbytky peří, případně krmiva. Trus byl vážen a předsoušen při 60 C v sušárně. Po předsušení byl trus homogenizován šrotováním a připraven k analýzám. Po ukončení pokusu byly vzorky odeslány k laboratornímu rozboru do akreditované laboratoře. Také vzorky jednotlivých krmných směsí byly homogenizovány šrotováním a odeslány na analýzu. Každý den byla také sbírána vejce, byla vážena a uskladněna v ledničce pro následná měření. 4.3 Indikátorová metoda Z výsledků rozborů trusu a příslušné krmné směsi byly indikátorovou metodou stanoveny koeficienty retence pro jednotlivé živiny. Indikátorová metoda umožňuje provádět bilance i při běžných technikách chovu. Zvíře může žrát ad libidum a není nutný sběr exkrementů beze zbytku. Jako indikátor byl použit popel nerozpustný v 4 M HCl.

24 Rovnice pro výpočet: I krmiva x Ž trusu Koeficient retence = 100 ------------------------ x 100 I trusu x Ž krmiva I krmiva - obsah indikátoru v g/kg sušiny krmiva I trusu - obsah indikátoru v g/kg sušiny trusu Ž trusu - obsah živiny v g/kg sušiny trusu Ž krmiva - obsah živiny v g/kg sušiny krmiva 4.4 Sledované ukazatele - živá hmotnost slepic - byla zjišťována vážením s přesností na 1 g první den přípravného období a třetí den po skončení pokusu - spotřeba krmiva - byla evidována individuálně pro každou slepici, zjištěna odpočtem nedožerků vždy za 5ti denní období - snáška vajec - v kusech, ruční sběr vajec 1x denně ve stejnou hodinu, byla individuálně evidována podle jednotlivých klecí - hmotnost vajec - byla zjišťována vážením s přesností 0,1 g - hmotnost žloutku - po odstranění bílkových struktur byla tato hodnota zjišťována na vahách s přesností na 0,1 g - hmotnost skořápky (včetně podskořápečných blan) - po vymytí a vysušení při laboratorní teplotě byla skořápka zvážena na laboratorních vahách s přesností na 0,1 g - hmotnost bílku - byla stanovena odpočtem (hm. vejce - hm. žloutku - hm. skořápky) - % podíl žloutku - výpočtem - % podíl bílku - výpočtem - % podíl skořápky - výpočtem - výška bílku - nutná pro výpočet HJ, byla měřena 1 cm od žloutku pomocí mikrometrické trojnožky v mm - pevnost skořápky - byla měřena přístrojem EGG CRUSHER (f. VEIT Electronics, ČR), měřena byla síla potřebná k prasknutí skořápky v N, hodnoty se pohybují v rozmezí 12 56 N.

25 - tloušťka skořápky - byla měřena pomocí speciálního mikrometru v mm na pólech a rovníku, z těchto tří hodnot byl vypočítán průměr - Haugovy jednotky (HJ) - udávají jakost vajec na základě vztahu mezi výškou tuhého bílku a hmotností vajec. Čím je hodnota Haugových jednotek vyšší, tím je vyšší kvalita bílku. Haughovy jednotky jsou vyjádřeny vztahem: HJ = 100 log (V-1,7 x G 0,37 +7,6) kde V je výška tuhého bílku v mm a G je hmotnost vejce v g. U čerstvých vajec se hodnoty pohybují v rozmezí 80 90, u starších 50-70. 4.5 Statistické hodnocení Ke statistickému vyhodnocení byl použit počítačový program Unistat 5.1 (UNISTAT Ltd, ENGLAND). Jako statistické ukazatele byly zvoleny aritmetický průměr, směrodatná chyba a směrodatná odchylka. Pro vyhodnocení statistické průkaznosti rozdílů mezi průměry byla použita ANOVA a pro následné testování Tukeyův test.

26 5. Výsledky a diskuse 5.1 Vliv jednotlivých zdrojů vápníku na hmotnost slepic Průměrné hmotnosti slepic včetně statistických charakteristik jsou uvedeny v příloze tabulka č.1. Zdroj vápníku neměl statisticky průkazný vliv na hmotnost slepic. 5.2 Vliv jednotlivých zdrojů vápníku na retenci živin Průměrné retence živin včetně statistických charakteristik jsou uvedeny v příloze tabulka č.2. Retence vápníku Statisticky průkazně vyšší (P < 0,05) retence vápníku byly ve skupinách JMV/grit a skořápky (57,8 % a 57,6 %). U skupiny oyster shells byla retence vápníku 51,5 %. Nejnižší retenci měla skupina grit 50,7 %. Rozdíly mezi retencemi jsou patrné z grafu č.1. Retence fosforu Retence fosforu byla statisticky průkazně (P < 0,05) vyšší ve skupinách oyster shells a skořápky (46,5 % a 41,5 %) v porovnání se skupinou grit (22,1 %).Ve skupině JMV/grit byla retence 29,3 %. Retence popele Retence popele byla statisticky velmi vysoce průkazně (P < 0,001) nejvyšší u skupiny skořápky (57,7 %). Skupina oyster shells měla retenci 51,8 %, skupina JMV/grit 51,5 % a skupina grit 48,9 %. Retence N-látek Retence N-látek byla statisticky průkazně (P < 0,05) vyšší ve skupině skořápky (54,1 %) v porovnání se skupinou grit (36,9 %). Retence NL ve skupině oyster shells byla 46,5 % a ve skupině JMV/grit 45,5 %. Retence tuku Zdroj vápníku neměl statisticky průkazný vliv na retenci tuku. Retence tuku byla nejvyšší u skupiny skořápky (73,5 %). Skupina oyster shells měla retenci tuku 71,2 % a skupina grit 68,4 %. Nejnižší retenci měla skupina JMV/grit a to 67,7 %.

27 Retence energie Statisticky průkazně (P < 0,05) vyšší byla retence energie u skupiny skořápky (81,8 %) v porovnání se skupinou grit (75,8 %). Skupina oyster shells měla retenci 78,6 % a skupina JMV/grit také 78,6 %. 5.3 Vliv jednotlivých zdrojů vápníku na ukazatele kvality vajec Průměrné hodnoty kvalitativních ukazatelů vajec včetně statistických charakteristik jsou uvedeny v příloze tabulka č.3. Hmotnost vajec Statisticky průkazně (P < 0,05) nižší hmotnost vajec měla skupina grit (61,7 g) v porovnání se skupinou JMV/grit (63,9 g) a skupinou skořápky (63,7 g). Skupina oyster shells měla hmotnost vajec 64,0 g. Hmotnost žloutku Statisticky vysoce průkazně (P < 0,01) vyšší hmotnost žloutku měla skupina oyster shells (17,2 g) v porovnání se skupinou JMV/grit (16,3 g) a skořápky (16,2 g). U skupiny grit byla hmotnost žloutku 16,8 g, Procentický podíl žloutku Statisticky velmi vysoce průkazně (P < 0,001) vyšší podíl byl ve skupinách grit a oyster shells (27,3 % a 26,8 %) v porovnání se skupinou JMV/grit (25,6 %). U skupiny skořápky byl podíl žloutku 25,4%. Hmotnost bílku Statisticky velmi vysoce průkazně (P < 0,001) nejnižší hmotnost bílku měla skupina grit (38,3 g) v porovnání se skupinami oyster shells (40,1 g), JMV/grit (41,2 g) a skořápky (41,3 g). Procentický podíl bílku Statisticky velmi vysoce průkazně (P < 0,001) menší podíl byl ve skupinách grit a oyster shells (62,0 % a 62,7 %) v porovnání se skupinami JMV/grit (64,4 %) a skořápky (64,8 %). Haughovy jednotky Zdroj vápníku neměl statisticky průkazný vliv na Haughovy jednotky. Nejvyšší hodnotu HJ měla skupina JMV/grit a to 68,8. U skupiny grit byla hodnota HJ 68,6 a u skupiny oyster shells 67,0. Nejnižší hodnotu HJ měla vejce ve skupině skořápky a to 66,6.

28 5.4 Vliv jednotlivých zdrojů vápníku na ukazatele kvality skořápky Průměrné hodnoty kvality skořápky včetně statistických charakteristik jsou uvedeny v příloze tabulka č.4. Hmotnost skořápky Statisticky vysoce průkazně (P < 0,01) nižší hmotnost měla skupina skořápky (6,2 g) v porovnání se skupinou oyster shells (6,7 g) a skupinou grit (6,6 g). Skupina JMV/grit měla průměrnou hmotnost skořápky 6,4 g. Procentický podíl skořápky Statisticky vysoce průkazně (P < 0,01) nižší podíl měla skupina skořápky (9,8 %) v porovnání se skupinou oyster shells (10,4 %). Skupina grit měla podíl skořápky 10,8 % a skupina JMV/grit 10,0 %. Pevnost skořápky Statisticky vysoce průkazně (P < 0,01) vyšší pevnost byla u skupin oyster shells a grit (39,1 N a 38,1 N) v porovnání se skupinou JMV/grit (32,6 N). Pevnost u skupiny skořápky byla 35,7 N. Rozdíly jsou patrné z grafu č.2. Tloušťka skořápky Tloušťka u skupin grit a oyster shells (0,432 mm a 0,427 mm) byla velmi vysoce průkazně (P < 0,001) vyšší než ve skupinách JMV/grit a skořápky (0,406 mm a 0,397 mm). Rozdíly jsou znázorněny v grafu č.3. 5.5 Vliv jednotlivých zdrojů vápníku na metabolismus vápníku Průměrné hodnoty včetně statistických charakteristik jsou uvedeny v příloze tabulka č.5. Příjem krmiva Zdroj vápníku neměl statisticky průkazný vliv (P < 0,05) na příjem krmiva. Největší příjem krmiva měla skupina JMV/grit a to100,1 g/kus/den. Slepice ve skupině grit měly spotřebu krmiva 100,0 g/kus/den. Skupina skořápky měla spotřebu krmiva 99,3 g/kus/den. Nejmenší spotřebu krmiva měly slepice ve skupině oyster shells a to 97,0 g/kus/den. Množství retenovaného vápníku Zdroj vápníku neměl statisticky průkazný vliv (P < 0,05) na množství retenovaného vápníku. Nejvíce vápníku zadržely slepice ve skupině JMV/grit a to 2,58 g/kus/den. Slepice ve skupině skořápky zadržely 2,49 g/kus/den. Slepice ve skupině grit

29 retenovaly 2,47 g/kus/den. Nejmenší množství vápníku zadržely slepice krmené oyster shells a to 2,27 g/kus/den. Obsah vápníku ve skořápce Zdroj vápníku neměl průkazný vliv (P < 0,05) na obsah vápníku ve skořápce. Největší obsah vápníku měly skořápky od slepic ze skupiny grit a to 358,2 g/kg. Slepice ve skupině JMV/grit měly ve svých skořápkách průměrně 357,9 g/kg Ca. Ve skupině oyster shells měly skořápky obsah vápníku 357,8 g/kg. Nejmenší obsah vápníku ve skořápce byl u skupiny skořápky, a sice 357,6 g/kg. Procentický podíl Ca uloženého do skořápky z retenovaného Ca Využití retenovaného vápníku pro tvorbu skořápky bylo stanoveno na základě retence vápníku, hmotnosti skořápek a obsahu Ca ve skořápkách. Statisticky průkazně (P < 0,05) vyšší podíl Ca uloženého do skořápky z retenovaného byl ve skupině oyster shells (100,8 %) v porovnání se skupinou skořápky, u které byl tento podíl jen 75,2 %. Podíl vápníku uloženého do skořápky z retenovaného u skupiny grit byl 85,9 % a u skupiny JMV/grit 78,5 %. Rozdíly jsou patrné z grafu č. 4. Během snáškového období využití přijatého vápníku klesá (ZELENKA, 2005). ENSMINGER a kol. (1990, in KLECKER a kol., 2003) uvádějí, že na konci snášky je využitelnost vápníku kolem 50 %. V našem pokusu byla zjištěna retence vápníku ve věku 56 a 57 týdnů v rozmezí od 50,6 do 57,8 %. Retence vápníku závisí také na zdroji. Stejně jako SCHEIDELER (1998) jsme zjistili téměř nejvyšší retenci vápníku při zkrmování vaječných skořápek. Stravitelnost vápníku souvisí s rozpustností jeho zdroje. Podle RAA a kol. (1992) má na zvýšení rozpustnosti vápence vliv prodloužená doba jeho zadržení ve svalnatém žaludku. Délka doby zadržování krmiva ve svalnatém žaludku závisí na velikosti částic, proto RAO a kol. (1992) doporučuje zkrmovat vápenec o minimální velikosti 1,0 mm. Částice menší než 1,0 se nezdržují ve svalnatém žaludku. SCHEIDELER (1998) zjistila statisticky průkazně (P<0,05) vyšší specifickou graviditu vajec u slepic krmených zdrojem vápníku ve formě větších částic v porovnání s vejci slepic krmených jemně mletým vápencem nebo jemně mletými skořápkami. Specifická gravidita vajec se používá pro zjišťování kvality skořápky, protože byla zjištěna vysoká korelace mezi specifickou graviditou čerstvých vajec a tloušťkou skořápky (STADELMAN a COTTERILL, 1990). Také v našem pokusu byla zjištěna statisticky vysoce průkazně (P < 0,01) vyšší kvalita

30 skořápky (tloušťka a pevnost) u slepic ve skupině grit v porovnání s kvalitou skořápek slepic ve skupině JMV/grit. Také AHMAD a BALANDER (2003) publikovali vyšší specifickou graviditu vajec při náhradě 50 % mletého vápence ulitami mořských živočichů (oyster shells). Využitelnost vápníku závisí také na jeho zdroji. ZÁVODSKÝ (1991) uvádí, že pro tvorbu skořápky je nejlépe využit vápník ze šrotovaných ulit vodních živočichů, potom z vaječných skořápek a dále z vápence. Také naše výsledky naznačují nejvyšší využití vápníku pro tvorbu skořápky u skupiny oyster shells a dále u skupin grit a JMV/grit, nejnižší využití vápníku pro tvorbu skořápky jsme zjistili u skupiny skořápky. Zdroj vápníku a jeho forma má také vliv na kvalitu skořápky. Je známo, že kvalita skořápek slepic krmených jemně mletým vápencem jako jediným zdrojem vápníku je nižší v porovnání s kvalitou skořápek slepic krmených směsi jemně mletého vápence s vápenatým gritem (GUINOTTE a NYS, 1991, RICHTER a kol., 1999, PAVLOVSKI a kol., 2003, KORELESKI a SWIATKIEWICZ, 2004). Tloušťka a pevnost skořápky byla statisticky velmi vysoce průkazně (P<0,001) a vysoce průkazně (P<0,01) vyšší ve skupinách oyster shells a grit v porovnání se skupinami skořápky a JMV/grit. Stejné zlepšení pevnosti skořápky uvádí RICHTER a kol. (1999) při zkrmování vápence ve formě 0,5 2,0 mm částic nebo směsí jemně mletého vápence a oyster shells (1/3 :2/3). Pozitivní vliv oyster shells na kvalitu skořápky uvádí také KESHAVARZ a NAKAJIMA (1993). Hmotnost vajec byla ve skupině grit v porovnání se skupinami oyster shells a JMV/grit statisticky průkazně nižší. V této skupině byl analyticky stanoven nejvyšší obsah vápníku (48,8 g/kg krmné směsi při 100% sušině) a nejnižší retence energie (75,8 %). Příjem krmiva nebyl ovlivněn, což odpovídá tvrzení ZELENKY (2005), že hrubší drť nesnižuje chutnost krmiva tolik, jako je tomu při použití jemně mletého vápence. Na rozdíl od našeho zjištění RAO a kol. (2003), CHANDRAMONI a kol. (1998) a KESHAVARZ a NAKAJIMA (1993) nepozorovali žádný náznak vlivu hladiny vápníku v rozmezí od 32,5 g/kg do 55,0 g/kg v krmné směsi na hmotnost vajec. Zdroj a velikost částic zdroje vápníku má pravděpodobně vyšší vliv na kvalitu skořápky než množství vápníku. Ani CHANDRAMONI a kol. (1998), kteří použili vápník v množství 32,5, 36,0 a 39,0 g/kg, ani RAO a kol. (2003), kteří použili hladiny Ca 32,5, 35,0, 37,5, 40,0 42,5 a 45,0 g/kg, nezaznamenali žádné zlepšení kvality skořápky (hmotnost skořápky, hmotnost skořápky na jednotku plochy skořápky a tloušťku).

31 Ovšem CHANDRAMONI a kol. (1998) použili jako zdroj vápence jemně mletý vápenec a kostní moučku. RAO a kol. (2003) sice použili oyster shells (mletý v kombinaci s gritem), ale hmotnost vajec v jejich pokusu byla téměř o 10 g nižší a proto se zřejmě neprojevil vliv obsahu Ca na kvalitu skořápky. Na rozdíl od CLUINESE a kol. (1992) jsme v absolutním množství retenovaného vápníku mezi skupinami s odlišnou kvalitou skořápky nezaznamenali statisticky průkazný rozdíl. Také KESHAVARZ a NAKAJIMA (1993) průkazný rozdíl v retenovaném množství vápníku při zkrmování různého obsahu v krmných směsích (35.0 55.0 g/kg) nezjistili.

32 6. Závěr Zdroj vápníku a jeho forma má na retenci vápníku a kvalitu skořápky statisticky průkazný vliv. Statisticky průkazně (P<0,05) vyšší retence vápníku u slepic ve věku 56 a 57 týdnů byla zjištěna u slepic ve skupinách JMV/grit a skořápky v porovnání s retencí vápníku u slepic krmených oyster shells a gritem. Ovšem u těchto skupin s nižší retencí vápníku byla zjištěna statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší kvalita skořápky (tloušťka a pevnost) v porovnání se skupinami s vyšší retenci vápníku. Nejvyšší využití retenovaného vápníku na tvorbu skořápky (statisticky neprůkazné) bylo u skupin oyster shells a grit. Na základě našich výsledků doporučujeme, také s ohledem na cenu zdroje vápníku, v poslední třetině snášky zkrmovat slepicím, produkujícím konzumní vejce, dvě třetiny zdroje vápníku ve formě vápenatého gritu.

33 7. Seznam použité literatury: AHMAD, H. A. a BALANDER R. J. Alternative Feeding Regimen of Calcium Source and Phosphorus Level for Better Eggshell Quality in Commercial Layers. Journal of Applied Poultry Research 12, 2003, 509-514 s. ANONYM. Technologický návod ISA BROWN. Žabčice: INTEGRA a.s., 2000. 52 s. ANONYM. Technologický návod ISA BROWN. Žabčice: INTEGRA a.s., 2005, 27 s. [cit. 2006-04-10]. Dostupné z WWW: <http://www.integrazabcice>. CLUNIES, M. Parks, D. a LEESON, S. Calcium and Phosphorus Metabolism and Eggshell Thickness in Laying Hens Producing Thick or Thin Shells. Poultry Science 71, 1992, 490-498 s. ČINČUROVÁ, S. Stavy a užitkovost drůbeže v ČR v roce 2004. Ústrašice s.p. 2005, 16s. DOLEŽAL, P. Výživa zvířat a nauka o krmivech (cvičení). 1.vydání. Brno: MZLU v Brně, 2004, 292 s. GUINOTTE, F. a NYS, Y. Effects of Particle Size and Origin of Calcium Sources on Eggshell Quality and Bone Mineralization in Egg Laying Hens. Poultry Science 70, 1991, 583-592 s. HAVLÍN a kol. Domácí chov zvířat. Praha: SZN, 1983, 33 s. CHANDRAMONI, JADHAO, S. B., SINHA, R. P. Effect of dietary calcium and phosphorus concentrations on retention of these nutrients by caged layers. British Poultry Science 39, 1998, 544-548 s. JELÍNEK, P., KOUDELA, K. a kol. Fyziologie hospodářských zvířat. Brno: MZLU v Brně, 2003, 414 s. KESHAVARZ, K. a NAKAJIMA, S. Re-Evaluation of Calcium and Phosphorus Requirements of Laying Hens for Optimum Performance and Eggshell Quality. Poultry Science 72, 1993, 144-153 s. KLECKER D. a kol. Možnosti zlepšení kvality vaječné skořápky slepic chovaných v různých technologických systémech. Krmivářství 4/2003, 13 15 s. KORELESKI, J. a SWIATKIEWICZ, S. Calcium from Limestone Meal and Grit in Laying Hen Diets - Effect on Performance, Eggshell and Bone Quality. Journal of Animal and Feed Sciences 13, 2004, 635-645 s.

34 KOVÁČ, M. a kol. Výživa a krmenie hospodárskych zvierat. Bratislava: Príroda, 1989, 536 s. KŘÍŽ, L. Základy výživy a technika krmení drůbeže. 1.vydání. Praha: Institut Praha, 1997, 48 s. LABUDA, J., KACEROVSKÝ, O., KOVÁČ, M., ŠTĚRBA, A. Výživa a krmenie hospodárskych zvierat. Bratislava: Príroda, 1982, 488 s. LABUDA, J. a kol. Výživa a krmenie hospodárskych zvierat. Bratislava: Príroda, 1975, 523 s. LAZAR, V. Chov drůbeže (přednášky).brno:všz, 1990, 200 s. LEESON, S. a SUMMERS, J. D. Commercial poultry nutrition. 3rd ed. Ontario: University books, 2005, 398 s. MALÍK, V. a MALÍKOVÁ, B. Chováme kačice a husi. Bratislava: Príroda, 1983, 88 s. NRC, 9th revised edition, National Academy Press, Washington D.C., 1994 PAVLOVSKI, Z., VITOROVIC, D., LUKIC, M., SPASOJEVIC, I. Improving Eggshell Quality by Replacement of Pulverised Limestone by Granular Limestone in the Hen Diet. Acta Veterinaria-Bograd 53, 2003, 35-40 s. PETER, V. a kol. Chov hydiny. Bratislava: Príroda, 1986, 368 s. RAO, K. S., ROLAND D. A., ADAMS, J. L., DURBORAW, W. M. Improved Limestone Retention in the Gizzard of Commercial Leghorn Hens. J. Appl. Poultry Res. 1, 1992, 6-10 s. RAO, S. V. R., PNADA, A. K., RAJU, M.V.L.N., SUNDER, G. S., PRAHARAJ, N. K. Requirement of Calcium for Commercial Broilers and White Leghorn Layers at Low Dietary Phosphorus Levels. Animal Feed Science and Technology 106, 2003, 199-208 s. RICHTER G., KIESSLING, G., OCHRIMENKO, W. I., Ludke, H. Influence of Particle Size and Calcium Source on Limestone Solubility in vitro, Performance and Eggshell Quality in Laying Hens. Archiv fur Geflungelkunde 63, 1999, 208-213 s. SCHEIDELER, S. E. Eggshell calcium effects on egg quality and Ca digestibility in firstor third-cycle laying hens. J. Appl. Poultry Res. 7, 1998, 69-74 s. SKŘIVAN, M. a kol. DRŮBEŽNICTVÍ 2000. Praha: Agrospoj, 2000, 203 s. SOLOMON, S. E. Egg and eggshell quality, Iowa: State University Press, 1997, 149 s. STADELMAN, W. J. a COTTERILL, O. J. Egg Science and Technology, third edition. New York: Food Products Press, 1990, 449 s. ŠATAVA, M. Chov drůbeže. 1. vydání. Praha: SZN, 1984, 512 s.

35 ŠIMEK, M. Minerální krmné přísady a doplňky ve výživě zvířat. Praha: UZPI, 1993, 8-31s. TŮMOVÁ, E. Základy chovu hrabavé drůbeže. Praha: ÚZPI, 1994, 27 s. TYLEČEK, J. a kol. Výživa a krmení hospodářských zvířat. Brno:VŠZ, 1992, 179 s. VESELÝ, Z. a kol. Výživa a krmení hospodářských zvířat. Praha: SZN, 1988, 376 s. ZÁVODSKÝ, G. Minerální látky ve výživě drůbeže. In PROKOP, V., Krmivářský konzulent. Praha: MZe ČR, 1991, 125-132 s. ZELENKA, J. Výživa a krmení drůbeže, Brno: MZLU, 2005, 88s. ZELENKA, J. Výživa a krmení hospodářských zvířat (Návody do cvičení z výživy), Brno: VŠZ, 1987, 184 s. ZELENKA, J. a kol. Potřeba živin a výživná hodnota krmiv pro drůbež. Brno: ČAZV, 1999, 63s ZEMAN, L., ŠAJDLER, P., DOLEŽAL, P., VESELÝ, P., LICHOVNÍKOVÁ, M., PROCHÁZKOVÁ, J., KOPŘIVA, A. Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro koně. Brno: MZLU v Brně, 2002, 201 s. ZEMAN, L. a kol. Katalog krmiv - tabulky výživné hodnoty krmiv. Brno: ČAVZ, 1995, 465 s. ZEMAN, L. a kol. Některé problémy ve výživě a krmení drůbeže, Náš chov, 1996, č.10, 57 s.

36 8. Přílohy: Tabulka č. 1: Hmotnost slepic [kg] Tabulka č. 2: Koeficenty retence živin [%] Tabulka č. 3: Charakteristiky kvality vajec Tabulka č. 4: Charakteristiky kvality skořápky Tabulka č. 5: Metabolismus vápníku u slepic Graf č. 1: Retence vápníku [%] Graf č. 2: Pevnost skořápky [N] Graf č. 3: Tloušťka skořápky [mm] Graf.č. 4: Podíl Ca uloženého do skořápky z retenovaného Ca [%] Obrázek č. 1: Grit Obrázek č. 2: Skořápky Obrázek č. 3: Oyster shells Obrázek č. 4: Jemně mletý vápenec