NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly



Podobné dokumenty
Cytologie. Přednáška 2010

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY

BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

Specializace buněčných povrchů Spojení buněk Molekulární koncepce biologického motoru

Cytoskelet a molekulární motory: Biologie a patologie. Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc.

Cytologie I, stavba buňky

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk

Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky

základem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

Stavba buněk, organely, buněčné typy BST2

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Buňka V. Jádro. Buněčný cyklus a buněčné dělení (mitosa). Ústav histologie a embryologie 1. LF UK

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

1. AKTINOVY CYTOSKELET (mikrofilamenta)

základem veškerého aktivního pohybu v živočišnéříši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

organismus orgány tkáně buňky

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

Pohyb buněk a organismů

CYTOLOGIE 3. týden. Jádro a jeho komponenty Buněčný cyklus, mitosa, meiosa. Ústav histologie a embryologie

Struktura a funkce biomakromolekul

Epitely a jejich variace

19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Proteiny Genová exprese Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

Přeměna chemické energie v mechanickou

BIOLOGIE BUŇKY II Struktura buňky Buněčný cyklus

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Exprese genetické informace

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

TRANSLACE - SYNTÉZA BÍLKOVIN

Bílkoviny a rostlinná buňka

Charakteristika epitelů. Epitelová tkáň. Bazální membrána. Bazální lamina. Polarita. Funkce basální laminy. buňky. Textus epithelialis

DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Mitochondrie Buněčné transporty Cytoskelet

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

ENERGIE BUNĚČNÁ RESPIRACE FOTOSYNTÉZA Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

Syntéza a postranskripční úpravy RNA

Cytoskelet, buněčné interakce a extracelulární matrix

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Centrální dogma molekulární biologie

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

Translace (druhý krok genové exprese)

Pohyb přípravný text kategorie A, B

Těsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková


Schéma průběhu transkripce

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

BUŇKA I. Základní morfologické charakteristiky buňky. Vlastní struktury buňky (biologické membrány, cytoskelet, cytoplasma)

Molekulární mechanismy řídící expresi proteinů

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

/2012. Mgr. Hříbková Hana Biologický ústav LF MU Kamenice 5, Brno

DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid

MBR ) Architektura buňky. e) Plastidy f) Mitochondrie a peroxizómy g) Cytoskelet

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

pátek, 24. července 15 BUŇKA

SVALOVÁ TKÁŇ. Ústav histologie a embryologie

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce

Svaly. MUDr. Tomáš Boráň. Ústav histologie a embryologie 3.LF

Buňka. Základní funkční a morfologická jednotka mnohobuněčného organizmu, schopná samostatné existence in vitro za vhodných podmínek

Exprese genetické informace

Přehled buněčné biologie

TEST: Bc. BLG FYZ (2017) Varianta:

NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:

IMUNOFLUORESCENČNÍ SOUPRAVA K DIAGNOSTICE SYSTÉMOVÝCH AUTOIMUNITNÍCH ONEMOCNĚNÍ POJIVA

Odvětví genetiky zkoumající strukturu a funkci genů na molekulární úrovni

Přípravný kurz z biologie MUDr. Jana Kolářová, CSc. témata 1 Mgr. Kateřina Caltová témata 3-5 doc. PharmDr. Emil Rudolf, Ph.D materiály k

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc.

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.

Biologie I. 4. přednáška. Buňka. struktura, nemembránové útvary

ENZYMY A NUKLEOVÉ KYSELINY

BIOFYZIKA BUŇKY A TKÁNÍ

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.

USPOŘÁDEJTE HESLA PODLE PRAVDIVOSTI DO ŘÁDKŮ

Transkript:

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

RIBOSOMY Částice složené z rrna a proteinů, skládají se z velké kulovité a malé ovoidní podjednotky. Podmiňují bazofilii cytoplasmy (SM), elektrondenzní granula o průměru 20-30 nm (EM) Funkce: translace mrna, syntéza proteinů Ribosomy produkující proteiny jsou spojené mrna do polyribosomů (polysomy) Proteiny pro potřeby buňky (hemoglobin, aktin a myosin, proteiny intermediárních filament, většina mitochondriálních enzymů) jsou syntetizovány na volných ribosomech Proteiny pro export a lysosomové enzymy se tvoří na ribosomech připojených na membránu ER, jsou segregované do lumina cisteren GER, kde dochází k jejich posttranslační modifikaci

TVORBA BÍLKOVIN Gen - kódovaná informace ve struktuře DNA pro tvorbu proteinů Transkripce přepis genetické informace do nukleotidové sekvence RNA RNA jednořetězcová molekula Typy RNA: mrna kódování proteinů (mediátorová, messengerová RNA) rrna součást ribosomů trna přenos (transfer) AK ke komplexu mrna a ribosomu Translace Proteiny tvoří 21 různých aminokyselin (AK), mrna 4 nukleotidy, skupina tří nukleotidů (kodon) určuje jednu AK mrna je dekódovaná na ribosomech

Ribosomová RNA odpovídá za funkčnost ribosomu, tj. schopnost přepisovat mrna do proteinů Malá podjednotka slouží k tomu, aby se v daném okamžiku ocitly na jednom místě mrna, trna (s přinášenými aminokyselinami) včetně transkripčních faktorů Velká podjednotka (pracuje jako peptidyltransferáza) umožňuje vznik peptidové vazby

CYTOSKELET Schopnost eukaryontních buněk uspořádat všechny své součásti, měnit tvar a vykonávat koordinované pohyby (uvnitř buňky i pohyb samotné buňky) závisí na cytoskeletu Cytoskelet představuje dynamickou strukturu, která reaguje na potřeby buňky a na změny v jejím prostředí Cytoplasmatický cytoskelet se skládá z komplexní sítě mikrotubulů, aktinových a intermediárních filament

MIKROTUBULY Mikrotubuly (MT) jsou dlouhé duté nevětvené trubice Průměr: 25 nm, tloušťka stěny 5 nm Molekula tubulinu heterodimer složený z α- a ß- tubulinu Tvorba MT - polymerace v kruhu - 13 spirálovitě ukládaných tubulinových molekul, podélně jsou tubulinové molekuly spojené v protofilamenta MT rostou od MTOC (centrosom, kinetosom) směrem do periferie Dynamická nestabilita: délka MT se mění dynamicky připojením (polymerace) nebo odpojením tubulinových dimerů (depolymerace) Proteiny asociované s MT regulují polymeraci a připojení MT k organelám MT jsou stavební strukturou centriolů, řasinek, bičíku a mitotického vřeténka; vyskytují se v cytoplasmě a v prodlužujících se buněčných výběžkách Funkce MT: intracelulární transport, pohyb chromosomů, udržování tvaru buňky, pohyb buněk Motorové proteiny: dyneiny a kinesiny

AKTINOVÁ FILAMENTA, MIKROFILAMENTA Aktinová filamenta (AF) jsou tenká, flexibilní vlákna o průměru 7 nm Tvorba AF: globulární aktin, G aktin, polymeruje v F aktin (fibrilární), který vytváří dvoušroubovici V nesvalových buňkách je tvorba, rozpad (depolymerace, disociace), a znovuvytvoření AF (polymerace) dynamický proces, který závisí na přítomnosti ATP, K +, Mg 2+ a na proteinech vázajících aktin Výskyt: aktinový kortex buňky, kotevní vlákna zonula adhaerens a fokálního kontaktu, kostra mikroklků a stereocilií, podílejí se na transportu cytoplasmatických struktur a lokomoci buněk (pseudopodie), tvoří stresová vlákna (kontraktilní svazky) a kontraktilní prstenec (během cytokinese) Ve svalových elementech jsou AF stabilizována asociovanými (doprovodnými) proteiny a integrována s myosinovými filamenty

IMF a jejich proteiny tkáňová specifita využití diagnostika nádorů Keratiny (cytokeratiny): všechny epithelové buňky Vimentin: buňky mesenchymového původu pojivové buňky, endothel, buňky hladkého svalstva cév Desmin: elementy svalové tkáně (buňky hladkého svalstva, kardiomyocyty, vlákna kosterního svalstva) Gliový fibrilární acidický protein (GFAP): gliové buňky (hlavně astrocyty) Periferin: neurony PNS Neurofilamentové proteiny (IMF nervových buněk) nestin: neurální kmenové buňky, některé buňky neuroektodermového původu, svalové buňky A-Internestin: neurony Laminy A, B, C: jádro (IMF tvoří nukleární lamina fibrosa) Proteiny IMF vláken čočky oka: phakinin, filesin

Aktinová filamenta Intermediární filamenta Mikrotubuly Průměr: 7 nm 10 nm 25 nm (tloušťka stěny 5 nm) Složení: G aktin různé bílkoviny!! heterodimer tubulinu složený (tkáňová specifita) z α- a ß-tubulinu Stavba: dvoušroubovice molekuly jsou seskupené dlouhé duté nevětvené složená ze dvou F aktinů do provazovité struktury trubice Enzymová aktivita: ATP hydrolýza žádná GTP hydrolýza Vlastnosti: tenká, flexibilní filamenta silné, stabilní struktury dynamická nestabilita Lokalizace: kortikální síť probíhají cytoplasmou - transportní funkce mikroklky, stereocilie spojují desmosomy axonemařasinek a bičíků kontraktilní prstenec a hemidesmosomy, triplety centriolu a bazálního svalové kontraktilní lamina fibrosa jádra, tělíska řasinek struktury dodávají buňkám pevnost, dělící vřeténko vyrovnávají tlaky (epidermis) Obr.: Histology, Ross, Pawlina, 2006