TVÁŘENÍ ZA STUDENA LISOVÁNÍ je takové při kterém se nepřesáhne teplota Tváření plošné při kterém výlisek nemění svoji tloušťku Tváření objemové při kterém objem ( jaký tam vložíme ) polotovaru zůstane u výlisku stejný, ale změní se tvar polotovaru Lisovací nástroje: Jednoduché pro jeden pracovní úkon ( např.: děrování, vystřihování ) Postupové pro dva a více pracovních úkonů, stejným nástrojem za sebou ( např.: děrování, stříhání ) Sdružené nástroje postupové nebo sloučené pro provádění pracovních úkon různého druhu ( např..: vystřihování a tažení, stříhání a ohýbání,..) Sloučené tj. pro zhotovení výlisku najednou, sloučením několika prac. úkonů stejného druhu ( při jednom zdvihu současně vystřihování a děrování ) STŘÍHÁNÍ 1) nastává pružná deformace stříhaného materiálu ( napětí nepřesahuje mez pružnosti ) 2) napětí je vyšší než mez kluzu 3) stříhaný materiál je namáhán nad mez pevnosti ve smyku Nástroje pro stříhání: tabulové nůžky, nůžky na pásy, křivkové nůžky, okružní a kmitací nůžky Střihadla: jednoduché střihadlo postupové střihadlo sloučené střihadlo sdružené střihadlo Střižnice pro stříhání z materiálu z nástrojové oceli uhlíkové rychlořezné
Střižníky jsou funkční částí střižného nástroje základním požadavkem je tuhost střižníků z nástrojové oceli uhlíkové rychlořezné namáhány tlakem na vzpěr střižníky složitějších tvarů se zalévají snadno tavitelnými slitinami, mají být co nejkratší, musí být vystužené Hlavní technologické zásady: Výstřižky o menších rozměrech než 150mm se zhotoví s přesností IT12 IT14 u přesných střihadel s vodícími sloupky IT9 IT11 speciálními nástroji IT6 IT8 při velmi přesných Drsnost střižných ploch R a = 3,2 6,3 přesným stříháním a děrováním Ra = 0,2-0,8 Pro plynulé přechody u výstřižků se vyžadují uzavřený střih s bočními a podélnými přepážkami. Hlavní technologické zásady: závisí na uspořádání výstřižků na pásu obvykle 1-1,5m. Vyjímečně 2m. Závisí na tvaru a uspořádání výstřižků na pásu. Při stříhání mat. by mělo být využito min. 70%. Odpad technologický okraje a můstky, konstrukční díry neovlivní Sv k m = Sp k m koeficient využití materiálu Sv plocha výstřižků Sp plocha pásu š P = šířka pásu L P = délka pásu m 1 = velikost okrajů m = můstek z P = z K můstek mezi jednotlivými střihy volíme dle tloušťky a druhu materiálu. je důležité dodržet můstky i okraje. nejdřív stříháme z jedné strany, pak se otočí a stříháme z druhé
Výpočet střižné síly: l = délka střižné hrany (mm) Teoretická střižná síla: F t = l. t. τ Ps (N) t = tloušťka materiálu (mm) τ Ps = pevnost ve střihu (MPa) (u oceli τ Ps = 0,8. R m ) Skutečná střižná síla je větší protože dochází časem k zaoblení hran střižníku, eventuelně střižnice, mění se vůle. k (koeficient) F s = k. F t (N) k se volí 1,3 1,7 KONSTRUKCE: OHÝBÁNÍ materiál je tvářen elasticko plasticky materiál je tvářen do různého úhlu ohybu se zaoblením hran nástrojem je ohýbadlo, výrobkem výlisek U,V základní tvary dochází k prodloužení záleží na materiálu Je-li R/t > 12, lze předpokládat, že neutrální osa je uprostřed Při R/t < 6, dojde k posunutí neutrální vrstvy směrem k vnitřnímu poloměru a posouvá se o neutrální ose.
Při ohýbání má neurální osa tendenci se přibližovat k vnitřnímu poloměru ohybu Technologické zásady: R min = k*t k.součinitel závislý na druhu materiálu a způsobu ohýbání tento rozměr se nedodrží, a jestli konstrukce dovolí, dělají se úpravy. Do ohybníku čep, ten to podrží a ohne v požadovaném ohybu Lze ohýbat do nejrůznějších tvarů. Ohraňovací lisy:
Nástroje pro ohýbání: Nástrojem je ohýbadlo. Hlavní částí je ohybník a ohybnice, popř. zakládací dorazy. Tvar V: Tvar U: Vůle se rovná tloušťce materiálu. Ještě je tu součinitel který to nepatrně zvětší. TAŽENÍ je takový technologický postup tváření, při kterém je rovný plech tvářen v polouzavřenou nádobu, která má obvykle rotační tvar. Výtažky se již většinou nezpracovávají. Tvářený plech musí mít dostatečnou tažnost ( zkouška hlubokotažnosti Erichsenova).
Pro kruhové výtažky: d 1 pro ocel: ( tím spočítáme kolik m = 1. tah m 1 = 0,55-0,65 tahů budeme D P 2. a další m 2 = 0,75-0,85 potřebovat ) Pomocí součinitelů tažení se vypočtou průměry výlisků: d 1 = D p. m 1 d 2 = d 1. m 2 d 3 = d 2. m 3 atd. m 1 součinitel pro první tah, který je důlěžitý Tažnost má být co největší. d tomuto by měl odpovídat konečný průměr hlubší nádobí nelze vytáhnut na jednou. Musí se na vícekrát a spočítáme to dle: d 1 m = D P Výpočet pro výpočet polotovaru: Vp = Vv Dp = d 1 2 + 4.d 1. h Nástroje pro tažení: Hlavní části tažidla jsou tažník, tažnice, popř. přidržovač Mezi přidržovačem a tažnicí to má prokluzovat. Výrobky: např.: hrnce, pánvičky, vany, karoserie na auta Celková síla: F CT = F T + F P F T = l. t. Rm. k ta ( N ) Ft síla teoretická, Fp síla přidržovače l obvod výtažku, t tloušťka, Rm mez pevnosti, k ta koeficient tažení
PROTLAČOVÁNÍ je technologie, při které působíme na materiál vysokými tlaky až 3000MPa a mat. se chová jako tekutý. nesmí se porušit nástrojem jsou protlačovadla, získaný materiál protlaček Podle směru pohybu tvářeného materiálu vzhledem k pohybu průtlačníku je protlačování: dopředné zpětné sdružené stranové Jeden z nejdůležitějších požadavků je stupeň deformace: S o - S 1 S o původní průřez Z =. 100 [ % ] S 1 konečný průřez S o ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY TVÁŘENÍ ZA STUDENA Metoda GUERIN Metoda MARFORM Metoda HYDROFORM Hydromechanické tažení metoda HYDRO MEC Rozšiřování kapalinou a pryží Rotační tlačení plechu Elektromagnetické tváření Tváření výbuchem Hydrostatické protlačování kovů