UVEITIDY Vedoucí autorského kolektivu: Doc. MUDr. Eva Říhová, CSc., Oční klinika VFN a 1. LF UK Praha Kolektiv autorů: MUDr. Michaela Brichová, Oční klinika VFN a 1. LF UK Praha MUDr. Jarmila Heissigerová, Ph.D., Oční klinika VFN a 1. LF UK Praha MUDr. Dagmar Jeníčková, Oční klinika VFN a 1. LF UK Praha MUDr. Alexandra Kontur Šišková, Ph.D., Oční klinika VFN a 1. LF UK Praha Doc. MUDr. Eva Říhová, CSc., Oční klinika VFN a 1. LF UK Praha MUDr. Petra Svozílková, Ph.D., Oční klinika VFN a 1. LF UK Praha Fotodokumentace: Lucie Stránská, Oční klinika VFN a 1. LF UK Praha Recenzovali: Prof. MUDr. Jarmila Boguszaková, DrSc. Doc. MUDr. Šárka Pitrová, CSc. Grada Publishing, a.s., 2009 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 3767. publikaci Odpovědný redaktor Linda Marečková Sazba a zlom Linda Marečková Počet stran 136 1. vydání, Praha 2009 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod V publikaci je použita originální obrazová dokumentace autorů. Technická kvalita některých vyobrazení může být nižší, protože u onemocnění se vzácným výskytem nebylo možné tyto snímky nahradit. Nakladatelství a autoři děkují společnostem Medicontur s.r.o., Novartis s.r.o., Bausch & Lomb, Carl Zeiss spol. s r.o., Oculus, spol. s r. o., za podporu při vydání této publikace. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným způsobem reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasu nakladatelství. ISBN 978-80-247-2897-1
Obsah Seznam použitých zkratek........................................................ 9 Předmluva.................................................................... 12 1 Uveitidy úvodní část........................................................ 13 1.1 Anatomie a fyziologie uvey (P. Svozílková).................................... 13 1.2 Vrozené anomálie uvey (P. Svozílková)........................................ 14 1.3 Záněty uvey (E. Říhová)................................................... 16 1.3.1 Epidemiologie..................................................... 16 1.3.2 Klasifikace........................................................ 16 1.3.3 Klinický obraz..................................................... 17 1.3.4 Imunologie oka u nitroočních zánětů (J. Heissigerová)..................... 21 1.3.5 Vyšetřovací metody při uveitidě (J. Heissigerová)......................... 23 2 Uveitidy speciální část...................................................... 27 2.1 Infekční uveitidy (D. Jeníčková)............................................. 27 2.1.1 Virové uveitidy.....................................................27 Akutní retinální nekróza (ARN)........................................ 29 Progresivní zevní retinální nekróza (PORN).............................. 31 Cytomegalovirová retinitida (CMV).................................... 31 Virus Epsteina-Barrové (EBV)......................................... 32 Rubeola.......................................................... 33 Oční komplikace HIV infekce (J. Heissigerová).......................... 34 2.1.2 Toxoplazmóza (D. Jeníčková)......................................... 36 2.1.3 Toxokaróza (A. Kontur Šišková)....................................... 38 2.1.4 Tuberkulóza (J. Heissigerová)......................................... 40 2.1.5 Syfilis (E. Říhová).................................................. 41 2.1.6 Gonorrhea (E. Říhová)............................................... 43 2.1.7 Borrelióza Lymeská nemoc (E. Říhová)................................ 44 2.1.8 Whippleova nemoc (E. Říhová)........................................ 44 2.1.9 Nemoc kočičího škrábnutí (E. Říhová).................................. 45 2.1.10 Endoftalmitidy (P. Svozílková)........................................ 45 Endogenní endoftalmitidy............................................ 45 Exogenní endoftalmitidy............................................. 46 2.1.11 Vzácné infekční uveitidy (E. Říhová)................................... 49
Horečka Rift valley................................................. 49 Histoplazmóza..................................................... 49 Difuzní jednostranná subakutní neuroretinitida (DUSN).................... 50 Cysticerkóza....................................................... 50 Amebiáza......................................................... 51 Oftalmomyáza..................................................... 51 Onchocerkóza...................................................... 52 Giardiáza......................................................... 52 Oftalmia nodóza.................................................... 53 Brucellóza........................................................ 53 Lepra............................................................ 53 Leptospiróza....................................................... 54 2.2 Neinfekční uveitidy...................................................... 55 2.2.1 Neinfekční uveitidy bez systémového postižení........................... 55 HLA B27 pozitivní přední uveitida bez systémového postižení (E. Říhová)..... 55 Fuchsova heterochromní iridocyklitida (E. Říhová)........................ 56 Glaukomatocyklitická krize/syndrom Posnerův-Schlossmanův (E. Říhová)..... 57 Uveitida vyvolaná čočkou fakoantigenní uveitida (P. Svozílková)............ 58 Sympatická oftalmie (P. Svozílková).................................... 59 Potraumatická uveitida (E. Říhová)..................................... 60 Syndromy bílých teček/white dot syndromy (M. Brichová).................. 61 White dot syndromy s průběhem samolimitujícím......................... 61 Akutní zadní multifokální plakoidní pigmentová epiteliopatie (APMPPE)...... 61 Vnitřní tečkovitá choroidopatie (PIC)................................... 63 Syndrom mizejících bílých skvrn (MEWDS)............................. 64 Akutní retinální pigmentová epitelitida (ARPE)........................... 65 Akutní zonální okultní zevní retinopatie (AZOOR)........................ 65 Jednostranná akutní idiopatická makulopatie............................. 66 Akutní makulární neuroretinopatie (AMN)............................... 66 White dot syndromy s průběhem chronickým nebo recidivujícím............. 67 Multifokální choroiditida a panuveitida (MCP)........................... 67 Serpiginózní choroidopatie (SC)....................................... 68 Birdshot retinochoroidopatie (BSRC)................................... 70 Syndrom podobný oční histoplazmóze (histoplasmosis-like sy)............... 71 Syndrom progresivní subretinální fibrózy a uveitidy (SFU).................. 72 2.2.2 Neinfekční uveitidy při systémovém postižení............................ 73 Roztroušená skleróza mozkomíšní (A. Kontur Šišková)..................... 73 Sarkoidóza (M. Brichová)............................................ 75 Morbus Behçet (J. Heissigerová)....................................... 78 TINU syndrom (P. Svozílková)......................................... 79 Vogt-Koyanagi-Harada syndrom (D. Jeníčková)........................... 80 Wegenerova granulomatóza (J. Heissigerová)............................. 82 Reiterova nemoc (J. Heissigerová)..................................... 84 Idiopatické střevní záněty a uveitida (J. Heissigerová)...................... 85 Psoriáza (J. Heissigerová)............................................ 86 Nemoci pojiva (P. Svozílková)......................................... 87 Ankylózující spondylartritida (Bechtěrevova choroba) (P. Svozílková).......... 87
Juvenilní idiopatická artritida a uveitida (J. Heissigerová)................... 88 Revmatoidní artritida (P. Svozílková).................................... 90 Systémový lupus erythematodes (P. Svozílková)........................... 91 Intermediální uveitida/pars planitida (M. Brichová)........................ 92 Retinální vaskulitidy (P. Svozílková).................................... 94 Primární, idiopatické retinální vaskulitidy................................ 96 Choroby spojené s retinální vaskulitidou................................ 97 2.2.3 Idiopatické uveitidy (E. Říhová)....................................... 99 3 Maskující syndromy........................................................ 101 3.1 Benigní maskující syndromy (P. Svozílková, E. Říhová)......................... 102 3.2 Maligní maskující syndromy (J. Heissigerová, E. Říhová)........................ 106 Nitrooční lymfom....................................................... 106 Další hematologická onemocnění........................................... 107 Metastáza karcinomu do oka............................................... 109 Uveální melanom........................................................ 109 Zhoubné nádory dětského věku............................................ 109 Paraneoplazie........................................................... 110 4 Léčba uveitidy (P. Svozílková)................................................. 111 4.1 Léčba infekčních uveitid................................................. 111 4.1.1 Antivirová léčba.................................................. 111 Acyklovir........................................................ 111 Cidofovir........................................................ 111 Fomivirsen....................................................... 112 Foskarnet........................................................ 112 Gancyklovir...................................................... 112 Zidovudin........................................................ 112 4.1.2 Antibiotika a chemoterapeutika....................................... 112 Peniciliny........................................................ 112 Cefalosporiny..................................................... 113 Tetracykliny...................................................... 113 Makrolidová antibiotika............................................. 113 Aminoglykosidy.................................................. 113 Glykopeptidy..................................................... 114 Sulfonamidy...................................................... 114 Chinolonová chemoterapeutika....................................... 114 Antituberkulotika.................................................. 114 4.1.3 Antimykotika..................................................... 115 Amfotericin B.................................................... 115 Natamycin....................................................... 115 Flukonazol....................................................... 115 Mikonazol....................................................... 115 Ketokonazol..................................................... 115 Itrakonazol....................................................... 115 Vorikonazol...................................................... 115 4.1.4 Antihelmintika.................................................... 116
8 Uveitidy Albendazol....................................................... 116 Metronidazol..................................................... 116 Pyrimethamin.................................................... 116 4.2 Léčba autoimunitních a idiopatických uveitid................................. 116 4.2.1 Nesteroidní antiflogistika............................................ 116 4.2.2 Kortikosteroidy................................................... 116 Lokální kortikoterapie.............................................. 117 Periokulární kortikoterapie........................................... 117 Nitrooční aplikace kortikosteroidů..................................... 118 Systémová kortikoterapie............................................ 118 Prednison........................................................ 119 Metylprednisolon.................................................. 119 Hydrokortison.................................................... 119 4.2.3 Imunosupresivní terapie............................................. 120 Azathioprin...................................................... 120 Cyklofosfamid.................................................... 120 Methotrexát...................................................... 121 Cyklosporin A..................................................... 121 Takrolimus (FK 506)............................................... 122 Mykofenolát mofetil................................................ 122 4.2.4 Biologická léčba................................................... 123 Infliximab........................................................ 123 Adalimumab...................................................... 123 Interferon alfa.................................................... 124 4.3 Mydriatika a cykloplegika................................................ 124 5 Komplikace uveitid a jejich řešení (J. Heissigerová)............................... 125 Katarakta.................................................................. 125 Glaukom spojený s uveitidou.................................................. 126 Cystoidní makulární edém..................................................... 126 Vitreoretinální patologie...................................................... 127 Vyšetřovací postupy vzorku sklivce............................................. 127 Literatura.................................................................... 129 Rejstřík...................................................................... 131
Seznam použitých zkratek Seznam použitých zkratek 9 ACAID ACE AIDS AMN ANA ANCA APMPPE ARN ARPE AZOOR BIO BSRC CAR CD CME CMV CNS CNV CRP CsA CT CZO DM DNA DUSN EBV ELISA EOG ERG FACS FAG odchylka imunity spojená s přední oční komorou (anterior chamber-associated immune deviation) angiotenzin konvertující enzym (angiotensin converting enzyme) syndrom získané imunodeficience (acquired immune deficiency syndrome) akutní makulární neuroretinopatie (acute macular neuroretinopathy) autoprotilátky proti jaderným antigenům autoprotilátky proti cytoplazmě neutrofilů akutní zadní multifokální plakoidní pigmentová epiteliopatie (acute posterior multifocal placoid pigment epitheliopathy) akutní retinální nekróza akutní retinální pigmentová epitelitida (acute retina pigment epithelitis) akutní zonální okultní zevní retinopatie (acute zonal occult outer retinopathy) hodnocení zkalení sklivcového prostoru nepřímým oftalmoskopem (binocular indirect ophthalmoscopy score) birdshot retinochoroidopatie (birdshot retinochoroidopathy) retinopatie u rakoviny (cancer-associated retinopathy) shluk buněčných povrchových markerů (cluster of differenciation) cystoidní makulární edém cytomegalovirus centrální nervový systém choroidální neovaskularizace C-reaktivní protein cyklosporin A počítačová tomografie (computer tomography) centrální zraková ostrost diabetes mellitus deoxyribonukleová kyselina difuzní jednostranná subakutní neuroretinitida (diffuse unilateral subacute neuroretinitis) virus Epsteina-Barrové imunologická metoda detekce protilátek a antigenů (Enzyme Linked Immunosorbent Essay) elektrookulografické vyšetření elektroretinografické vyšetření průtoková cytometrie (fluorescein activated cell sorter) fluorescenční angiografie
10 Uveitidy FTA-ABS fluorescenční treponemový protilátkový absorpční test FW sedimentace erytrocytů GMT gama-glutamyl transferáza HAART vysoce aktivní antiretrovirová léčba (high activity antiretroviral therapy) HIV virus lidské imunodeficience (human immunodeficiency virus) HLA lidské leukocytární antigeny (human leukocyte antigens) HSV herpes simplex virus HZV herpes zoster virus ICG angiografie s indocyaninovou zelení IFN interferon Ig imunoglobulin IL interleukin i. m. intramuskulárně IMU intermediální uveitida IOČ nitrooční čočka IOIS International Ocular Inflammation Society IU mezinárodní jednotky (international units) IUSG International Uveitis Study Group i. v. intravenózně JCA juvenilní chronická artritida JIA juvenilní idiopatická artritida JRA juvenilní revmatoidní artritida JXG juvenilní xantogranulom KFR komplement fixační reakce KO krevní obraz m. muži MCP multifokální choroiditida a panuveitida (multifocal choroiditis and panuveitis) MEWDS syndrom mizejících bílých skvrn (multiple evanescent white dot syndrome) MHA-TP mikrohemaglutinace Treponema pallium MIC minimální inhibiční koncentrace MPA kyselina mykofenolová MRI magnetická rezonance NHL non-hodgkinský lymfom NIF nepřímá imunofluorescence NOT nitrooční tlak NSAID nesteroidní protizánětlivé léky (nonsteroidal antiinflammatory drugs) OCB oligoklonální proužky (oligoclonal bands) OCT optická koherentní tomografie (optical coherent tomography) PCR polymerázová řetězová reakce PD průměr papily zrakového nervu (papilla diameter) PDT fotodynamická terapie (photodynamic therapy) per os, p. o. perorální PIC vnitřní tečkovitá choroidopatie (punctate inner choroidopathy) PK přední komora PNL primární nitrooční lymfom POHS syndrom předpokládané oční histoplazmózy (presumed ocular histoplasmosis syndrome) PORN progresivní zevní retinální nekróza (progressive outer retinal necrosis)
Seznam použitých zkratek 11 PP pars planitida PPV pars plana vitrektomie PUK periferní ulcerózní keratitida RA revmatoidní artritida RF revmatoidní faktor RN Reiterova nemoc RNA ribonukleová kyselina RPE retinální pigmentový epitel RRR rychlá reaginová reakce (rapid reagin reaction) RS roztroušená skleróza mozkomíšní RTG rentgenové vyšetření RV retinální vaskulitidy SC serpiginózní choroidopatie SFU syndrom progresivní subretinální fibrózy a uveitidy (syndrome of progressive subretinal fibrosis and uveitis) SIUS uveitida navozená operačním výkonem (surgery-induced uveitis syndrome) SLE systémový lupus erythematodes sp. species (druh) SUN Standardization of Uveitis Nomenclature TBC tuberkulóza tbl. tablety TGF-β transformující růstový faktor-β (transforming growth factor-β) Th T-pomocné lymfocyty (T helper lymphocytes) TINU tubulointersticiální nefritida a uveitida TK krevní tlak TNF-α tumor nekrotizující faktor α (tumor necrosis factor-α) TPHA Treponema pallidum hemaglutinační test TPI Treponema pallidum imobilizační test TTT transpupilární termoterapie UZ ultrasonografické vyšetření oka VDRL Veneral Disease Research Laboratory test VEGF růstový endoteliální faktor (vascular endothelial growth factor) VEP zrakové evokované potenciály (visual evoked potential) VKH Vogt-Koyanagi-Harada syndrom VPMD věkem podmíněná makulární degenerace WDS syndromy bílých teček (white-dot syndromes) WG Wegenerova granulomatóza ž. ženy
Předmluva Zápalové procesy uveálneho traktu oka majú svoju špecifickú charakteristiku s dlhodobými dôsledkami na zrakové funkcie. Preto je táto problematika v oftalmologickej praxi stále aktuálna a každá publikácia na tomto poli je vítaná a prospešná. V tejto knihe su zhrnuté nahromadené znalosti z oblasti očných zápalov za posledných 10 až 20 rokov. Kniha je štrukturovaná tak, že čitateľ si nájde informácie od anatómie a fyziológie uvey cez klinickú problematiku uveitíd až po mikrochirurgickú liečbu a komplikácie. Bohatá obrázková príloha vyplývajúca z dlhodobej oftalmologickej praxe hlavnej autorky umocňuje hodnotu tejto knihy. Som presvedčený, že toto dielo bude užitočné pre všetkých oftalmológov, v pregraduálnej i postgraduálnej príprave medicínskych pracovníkov a v konečnom dôsledku bude prínosom pre našich pacientov. Prof. MUDr. Tomáš Juhás, DrSc. Slovo autorů Publikace Uveitidy představuje průvodce problematikou nitroočních zánětů, ve kterém je možné se snadno orientovat a získat potřebné informace o diagnóze a léčbě různých typů uveitid. Jsou zde uváděny diagnostické i léčebné postupy doporučované světovými uveologickými centry a používané i na našem pracovišti. Léčiva a jejich dávkování jsou poplatné době, kdy byla kniha psána. Použitá fotodokumentace je až na malé výjimky z archivu autorek. Doufáme, že se kniha stane cenným pomocníkem oftalmologů v jejich denní praxi. Děkuji prof. MUDr. Jarmile Boguszakové, DrSc., a doc. MUDr. Šárce Pitrové, CSc., za cenné rady a připomínky při recenzi knihy. Děkuji za laskavé zapůjčení fotodokumentace pro tuto knihu prof. MUDr. Jarmile Boguszakové, DrSc., prim. MUDr. Aleně Feuermannové, Ph.D., a prim. MUDr. Ivaně Liehneové. Děkuji rovněž svým spolupracovníkům i specialistům různých oborů medicíny za spolupráci. Doc. MUDr. Eva Říhová, CSc., a kolektiv spoluautorů
1 Uveitidy úvodní část 13 1 1.1 Anatomie a fyziologie uvey Živnatka (uvea) je tkáň s bohatým cévním zásobením, kterou tvoří duhovka, řasnaté těleso a cévnatka. Název uvea je odvozen z řeckého slova uva zrnko vína. Inspirací při použití tohoto názvu byla pravděpodobně podobnost uveální tkáně, která tvoří střední vrstvu oka, a tudíž má sférický tvar, s kuličkou vína na stopce, kterou představuje optický nerv. Duhovka (iris) je součástí předního segmentu oka a odděluje přední komoru od zadní komory. Okružím (kolaretou) je rozdělena na část pupilární ohraničující zornici a část ciliární přecházející v řasnaté těleso. Přední mezodermální stromální list duhovky obsahuje individuálně rozdílné množství pigmentu, zadní ektodermální pigmentový list je pokračováním pars caeca retinae. Pigmentový list je patrný jako úzký lem při zornicovém okraji, kde se přetáčí na přední stěnu duhovky. Trámce a krypty duhovky jsou tvořeny řídkým vazivem obsahujícím cévní a nervovou pleteň. Svěrač zornice (musculus sphincter pupillae) a rozvěrač (musculus dilatator pupillae) jsou hladké svaly ektodermálního původu regulující šířku zornice. Svěrač zornice je tvořen cirkulárně orientovanými svalovými vlákny, při reakci na osvit dochází k jeho kontrakci a tím ke vzniku miózy. Inervaci svalu zajišťují parasympatická vlákna z třetího hlavového nervu (nervus oculomotorius), která jsou interpolována v ganglion ciliare. Rozvěrač zornice tvoří radiálně uspořádaná svalová vlákna, při kontrakci svalu nastává mydriáza. Inervaci zajišťují nervová vlákna z krčního sympatiku. Duhovka je cévně zásobena větvemi arteria ophthalmica arteriae ciliares posteriores longae a arteriae ciliares anteriores breves. V okruží leží circulus arteriosus iridis minor, který je tvořený navzájem anastomozujícími větvemi circulus arteriosus iridis major (viz dále). Krev je odváděna převážně vortikózními žílami. V cévním endotelu duhovkových kapilár nejsou přítomna fenestra, proto za fyziologických podmínek nedochází k přestupu proteinů z cévního lumen do stromatu duhovky (na rozdíl od kapilár řasnatého tělesa). V případě zánětu však dojde k porušení této bariéry a bílkoviny proniknou do komorové tekutiny (tyndalizace/flare). Řasnaté těleso (corpus ciliare) se skládá ze dvou částí pars plana, která přechází v místě ora serrata v cévnatku a pars plicata, která se spojuje s duhovkou. Z vnitřní plochy řasnatého tělesa v oblasti pars plicata vystupují radiálně uspořádané řasy (processus ciliares), které mají sekretorickou funkci a vylučují do zadní komory nitrooční tekutinu (humor aquosus). Mezi processus ciliares se upínají k řasnatému tělesu vlákna závěsného aparátu čočky (fibrae zonulares). Větší část řasnatého tělesa je vyplněna hladkým svalem (musculus ciliaris) s radiálním, longitudinálním a cirkulárním uspořádáním svalových vláken. Při jeho kontrakci dojde k uvolnění závěsného aparátu čočky, což má za následek změnu tvaru a optické mohutnosti čočky (akomodaci). Sval je inervován parasympatickými vlákny z nervus oculomotorius po jejich přepojení v ganglion ciliare. Cévní zásobení řasnatého tělesa zajišťují větve arteria ophthalmica, arteriae ciliares posteriores longae a arteriae ciliares anteriores breves. Zadní dlouhé ciliární arterie tvoří při kořeni duhovky circulus
1 14 Uveitidy arteriosus iridis major, na jehož tvorbě se podílejí i anastomozující přední ciliární arterie. Z circulus arteriosus iridis major běží cévy k okraji pupily a anastomozují na kolaretě (viz circulus arteriosus iridis minor). Krev odvádějí venae vorticosae. Cévnatka (choroidea) je součástí zadního segmentu oka a vyplňuje prostor mezi sítnicí a sklérou. Cévnatka je tvořena třemi vrstvami: zevní stromální vrstva je síť navzájem anastomozujících větších cévních kmenů (lamina vasculosa), střední vrstvou je choriocapilaris s bohatou kapilární sítí, ze které jsou vyživovány pigmentový epitel sítnice a vrstva světločivých elementů, vnitřní vrstvu tvoří Bruchova membrána, která je bazální membránou retinálního pigmentového epitelu. Choriocapilaris má zvláštní lobulární uspořádání, které je nejvýraznější v oblasti zadního pólu a směrem k ora serrata se stává méně pravidelným. Přívodná arteriola je lokalizována v periferii a jedna či více odvodných venul se nachází v centru lobulu. Jednotlivé lobuly jsou uspořádané do mozaiky a mezi nimi je jen málo anastomóz. Z toho důvodu arteriální okluze vede k ischemii celého okrsku cévnatky ležícího v povodí postižené cévy. Endotel choriocapilaris je fenestrovaný, proto je při fluorescenční angiografii patrná choroidální fluorescence. Inervaci choroidey zajišťují dlouhé a krátké ciliární nervy. Dlouhé ciliární nervy vedou senzorická vlákna a vlákna z krčního sympatiku (vazokonstrikční funkce). Krátké ciliární nervy vedou parasympatická a sympatická nervová vlákna. Nervy pronikají sklérou kolem optického nervu a pokračují do perichoroidálního prostoru. Cévnatka je zásobena větvemi arteria ophthalmica zejména arteriae ciliares posteriores breves, které penetrují sklérou kolem zrakového nervu. Menší přední část cévnatky je zásobena rekurentními větvemi předních ciliárních arterií. Odvod krve zajišťují vortikózní žíly, dvě venae vorticosae superior (posterior) a dvě venae vorticosae inferior (anterior). Před vstupem do skléry dojde k ampuliformní dilataci jejich kmenů a jsou spojeny prohnutými radiálními cévními větvemi, které jim dávají charakteristický vzhled víru, proto se nazývají venae vorticosae. 1.2 Vrozené anomálie uvey Vrozené vývojové vady uveální tkáně mohou být dědičné nebo vzniknou během intrauterinního vývoje působením různých mutagenů. Heterochromie duhovky Rozdílná pigmentace duhovek vzniklá na podkladě ektodermální atrofie může být klinicky nevýznamná nebo se vyskytuje v souvislosti s jiným očním onemocněním. Hypochromatická forma je spojená především s kongenitálním Hornerovým syndromem. Relativně častá je Fuchsova heterochromní iridocyklitida (obrázek 1.1), kdy zrak pacienta ohrožují komplikace této klinické jednotky glaukom a katarakta. Obr. 1.1 Heterochromie duhovky Iris bicolor Iris bicolor je podmíněna sektorovitou hypoplazií melanocytů. Duhovka je rozdělena na tmavší hnědou a světlejší modrou či zelenou část (obrázek 1.2). Obr. 1.2 Iris bicolor
Albinizmus Albinizmus je recesivně dědičná porucha projevující se nedostatkem pigmentu v organizmu. V klinickém obraze očního postižení dominuje narůžovělý odstín světlomodré duhovky a červený reflex zornice. Duhovka propouští světlo, proto bývá značná světloplachost. Snížená centrální zraková ostrost a rozvoj nystagmu jsou následkem hypoplazie makuly. Perzistující pupilární membrána Perzistující pupilární membrána je vývojová vada postihující zornici. Jedná se o zbytky embryonální cévní pleteně, která fyziologicky atrofuje v prvních týdnech života. Pokud je atrofie neúplná, nacházíme různé stupně perzistující pupilární membrány od náhodně zjistitelných tenkých vláken spojujících okrsky duhovky či okraje zornice až po pásky duhovky, které vycházejí z okruží a upínají se na čočku (obrázek 1.3). Často mívá charakter diskrétních pigmentovaných hvězdičkovitých útvarů patrných na přední ploše čočky. Mezodermální dysgeneze Mezodermální dysgeneze jsou vrozené anomálie zahrnující postižení rohovky, duhovky a iridokorneálního úhlu. Častým nálezem je zadní embryotoxon, což je ztluštělá prominující Schwalbeho linie. Přední adherence duhovky k rohovce mají za následek vznik zákalů rohovky, které se tvoří buď cirkulárně při limbu jako následek periferních předních synechií, nebo se jedná o centrální rohovkový leukom. Do této skupiny patří Axenfeldova anomálie, Riegerův syndrom (obrázek 1.4) a Petersova anomálie. Závažnou oční komplikací je sekundární glaukom. Korektopie Korektopie (dislokace zornice) bývá spojena s dislokací čočky a vyskytuje se často jako součást mezodermálních dysgenezí. Zornice bývá užší a obleněně reaguje na osvit i mydriatika. Kolobom uvey Kolobomy uvey jsou vzácné vývojové defekty vzniklé na podkladě nedokonalého uzavření 15 očního pohárku během nitroděložního vývoje. Duhovka bývá nejčastěji postižena v dolních kvadrantech (obrázek 1.5), defekt vždy vychází ze zornicové oblasti. Kolobom může přecházet na řasnaté těleso či na cévnatku se sítnicí, někdy až na papilu zrakového nervu. Ovlivnění zrakových funkcí závisí na velikosti a lokalizaci absentující tkáně. Obr. 1.3 Perzistující pupilární membrána Obr. 1.4 Riegerův syndrom Obr. 1.5 Kolobom duhovky Uveitidy úvodní část 1
1 16 Uveitidy Aniridie Aniridie je velmi vzácné, převážně autozomálně dominantně dědičné onemocnění, kdy je duhovka redukována jen na malé zbytky tkáně patrné při gonioskopii (obrázek 1.6). Tyto zbytky kořene duhovky často obturují komorový úhel a dochází k vývoji sekundárního glaukomu. Čočka se závěsným aparátem bývá dobře viditelná. Mezi symptomy aniridie patří extrémní světloplachost a špatná schopnost adaptace na světelné podmínky; tyto obtíže lze zmírnit nošením speciálních kontaktních čoček. Aniridie bývá častým nálezem u pacientů s Wilmsovým tumorem ledvin. Obr. 1.6 Aniridie Cysty duhovky a řasnatého tělesa Cysty duhovky a řasnatého tělesa jsou měchýřkovité, tekutinou naplněné, sytěji pigmentované struktury. Mohou být fixované k uveální tkáni nebo se volně pohybují v přední či zadní komoře oka. Výjimečně mohou adherovat k endotelu rohovky či způsobovat sekundární glaukom. 1.3 Záněty uvey Uveitida je nespecifický název pro nitrooční zánět duhovky, řasnatého tělesa a cévnatky. Vzhledem k pozici uvey v oku (střední vrstva oka) může nitrooční zánět následně postihnout i okolní tkáně (rohovku, skléru, sítnici, papilu zrakového nervu), a tak ohrozit základní funkci oka vizus. Uveitida je charakterizována typickými známkami zánětu, tj. zánětlivým exsudátem a buňkami v přední komoře a/nebo ve sklivci a v choroidee. Onemocnění může být způsobeno infekcí, autoimunitními mechanizmy nebo úrazem, asi v 50 % zůstává příčina zánětu neznámá. 1.3.1 Epidemiologie Uveitida postihuje především střední věkovou skupinu obyvatelstva celého světa. Ve světové literatuře je uváděna prevalence uveitidy 40 71 případů na 100 000 obyvatel, roční incidence je 17 52 případů na 100 000 obyvatel, přičemž přední uveitida se vyskytuje 4krát častěji než zadní. Uveitida je příčinou snížení zrakové ostrosti v 10 % případů, ročně přibývá asi 30 000 zrakově postižených. U dětí do 16 let je výskyt uveitidy nižší, u starší populace nad 65 let je výskyt vyšší, než je udávaný průměr. Výskyt různých typů uveitidy v populaci ovlivňují genetické, geografické, sociální faktory a životní prostředí. 1.3.2 Klasifikace Mezinárodní společnost pro oční záněty (International Ocular Inflammation Society IOIS) a Mezinárodní studijní skupina pro uveitidy (International Uveitis Study Group IUSG) navrhují dělení podle anatomických projevů, příčiny nitrooční zánětu a podle klinicko-patologické charakteristiky zánětu. Pracovní skupina pro standardizaci názvosloví uveitid (Standardization of Uveitis Nomenclature SUN) navrhla v roce 2005 sjednocení (standardizaci) názvosloví, které zde uvádíme. Dělení podle anatomických projevů (schéma 1.1) Přední uveitida je nitrooční zánět postihující struktury předního segmentu oka. Mezi přední uveitidy patří iritida a iridocyklitida. Projevy tohoto zánětu jsou patrné především v přední komoře. Intermediální uveitida je definována jako zánětlivé postižení sklivce, řasnatého tělesa a periferních sítnicových cév. Tento termín zahrnuje pars planitidu a zadní cyklitidu vitritidu.
Zadní uveitida je označení pro nitrooční zánět postihující převážně zadní struktury oka. Mezi zadní uveitidy patří fokální, multifokální nebo difuzní choroiditida, retinitida, chorioretinitida, retinochoroiditida, vaskulitida a neurouveitida. Difuzní uveitida panuveitida zahrnuje nitrooční zánět předního i zadního segmentu. Zánět se projevuje v přední komoře, ve sklivci, v sítnici a/nebo v cévnatce. Schéma 1.1 Anatomické rozdělení uveitid Dělení podle příčiny Infekční uveitida příčina může být virová, bakteriální, mykotická či parazitární. Neinfekční uveitida předpokládají se imunitní pochody. Zánět může postihnout pouze oko nebo je uveitida spojená s některou systémovou chorobou. Idiopatická uveitida příčina zánětu zůstává neznámá (asi u 50 % případů). Maskující syndrom označení pro skupinu benigních i maligních chorob projevujících se klinickým obrazem přední a/nebo zadní uveitidy. Dělení podle průběhu Akutní uveitida trvá méně než 3 měsíce a je charakterizována náhlým začátkem. Chronická uveitida je označení nitroočního zánětu trvajícího déle než 3 měsíce, u kterého dojde k relapsu za méně než 3 měsíce po vysazení 17 léčby. Chronická uveitida může probíhat měsíce i roky pod obrazem negranulomatózní a méně často i granulomatózní formy zánětu. Recidivující uveitida je označení pro opakované epizody zánětu, které jsou odděleny obdobím remise bez léčby trvajícím alespoň 3 měsíce. Remise uveitidy vyjadřuje zklidnění zánětu bez léčby po dobu delší než 3 měsíce. 1.3.3 Klinický obraz Uveitidy úvodní část Přední uveitida je souhrnný název pro iritidu, přední cyklitidu a iridocyklitidu. Akutní přední uveitida se projevuje bolestí, zarudnutím oka, fotofobií a většinou i poklesem vizu. Je patrná ciliární až smíšená injekce a na endotelu rohovky nálet zánětlivých buněk. V přední komoře oka je patrná tyndalizace a přítomnost buněčných elementů, při těžkém průběhu zánětu fibrinózní výpotek a/nebo hypopyon (obrázek 1.7). Duhovka je prosáklá s dilatovanými cévami. Mezi jejím okrajem a přední plochou čočky vznikají srůsty zadní synechie (obrázek 1.8). Přední část sklivce může být práškovitě zkalená s buněčnou příměsí přední vitritida (obrázek 1.9). Zánětem je postiženo většinou jedno oko, časté jsou recidivy zánětu. Chronická přední uveitida začíná plíživě, subjektivní potíže pacienta jsou často minimální. Na endotelu rohovky je patrný výsev precipitátů (obrázky 1.10, 1.11, 1.12), jejichž tvar, četnost a rozmístění mohou charakterizovat některé typy uveitidy. Buněčná příměs v předněkomorové tekutině oka je velmi variabilní, někdy zcela chybí a v přední komoře je pouze flare/tyndalizace. Časté jsou zadní synechie a zkalení přední části sklivce. Na duhovce mohou být přítomny Koeppeho (obrázek 1.13) nebo Busaccovy noduly (obrázek 1.14), event. Berlinovy noduly (obrázek 1.15), chronická infiltrace stromatu duhovky může způsobit její difuzní ztluštění nebo naopak parciální atrofii (obrázek 1.16). Zánět často postihuje obě oči s nestejnou intenzitou. 1
1 18 * Uveitidy Obr. 1.7 Akutní přední uveitida s hypopyon v přední komoře Obr. 1.10 Hvězdičkovité precipitáty na endotelu rohovky Obr. 1.8 Zadní synechie srůsty mezi duhovkou a přední plochou čočky Obr. 1.11 Špekovité precipitáty na endotelu rohovky Obr. 1.9 Práškovitě zkalený sklivec Obr. 1.12 Otisky po precipitátech s pigmentem
Uveitidy úvodní část 19 1 Obr. 1.13 Koeppeho noduly při zornicovém okraji Obr. 1.16 Parciální atrofie duhovky Obr. 1.14 Busaccovy noduly Obr. 1.17 Sněhové koule Obr. 1.15 Berlinovy noduly Obr. 1.18 Sněhové lavice
1 20 Uveitidy Obr. 1.19 Zákaly ve sklivci Obr. 1.20 Projevy retinální vaskulitidy Obr. 1.21 Zánětlivá infiltrace sítnice a choroidey Obr. 1.22 Zánětlivý proces postihující oblast makuly a terče zrakového nervu Intermediální uveitida (IMU) má velmi variabilní symptomy, které závisí na intenzitě zánětu a hustotě sklivcových zákalků. Plovoucí zákaly a jiskření světla jsou prvními příznaky tohoto onemocnění, bolest a metamorfopsie jsou vzácné. Symptomy mohou být zpočátku i jednostranné, při asymetrické intenzitě pak oboustranné IMU, proto je nezbytné pečlivé vyšetření obou očí. Známky IMU jsou častější u dětí. V klinickém obrazu dominuje buněčná infiltrace sklivce až formace sněhových koulí (obrázek 1.17), někdy je spojená s ablací zadní plochy sklivce. V periferii zadního segmentu oka se mohou vyskytovat charakteristické sněhové lavice (obrázek 1.18) a známky periferní vaskulitidy. Mírné prosáknutí papily zrakového nervu může být patrné u mladých jedinců. Zadní uveitida se u pacientů projevuje rozmazaným viděním, plovoucími zákaly, jiskřením světla, metamorfopsií, výpadky zorného pole a snížením vizu. Příznaky jednostranného postižení nemusí být dlouho pacientem zaznamenány. Klinický obraz zadní uveitidy zahrnuje buněčnou infiltraci ve sklivci vitritidu (obrázek 1.19), zánět sítnicových cév retinální vaskulitidu (obrázek 1.20), zánětlivou infiltraci sítnice a/nebo cévnatky retinitidu (obrázek 1.21), retinochoroiditidu a choroiditidu. Prosáknutí může postihnout makulu i papilu
(obrázek 1.22), subretinálně může způsobit až exsudativní odchlípení sítnice. Panuveitida je difuzní zánět uvey předního i zadního segmentu oka. 1.3.4 Imunologie oka u nitroočních zánětů Imunitní systém je účinným obranným systémem našeho organizmu. Jde o vysoce organizovanou síť tkání, jednotlivých buněk a faktorů, jejichž společné působení chrání náš organizmus před škodlivými faktory zevního prostředí. Součásti imunitního systému: Mukózní povrchy a kůže, jako základní bariéra oddělující náš organizmus od vnějšího prostředí. Imunokompetentní buňky: nespecifické imunity reagující proti jakémukoliv cizorodému podnětu: granulocyty, makrofágy a dendritické buňky, specifické imunity reagující proti konkrétnímu podnětu (antigenu): lymfocyty T a B. Faktory, které se podílejí na imunitní odpovědi nebo regulují její průběh (zejména bílkovinné cytokiny). Mezi buňky nespecifické imunity, které jako první reagují na nitrooční zánět, patří granulocyty a makrofágy. Tyto buňky jsou schopny fagocytózy cizorodého materiálu a jeho zpracování. Uveitidy úvodní část 21 Makrofágy mohou tento zpracovaný materiál ve formě antigenu předkládat i dalším buňkám imunitního systému (lymfocytům), a tím mohou navodit specifickou reakci organizmu proti tomuto antigenu. Makrofágy reagují na stimul okamžitě a jsou proto prvními účastníky imunitní reakce u poranění oka, u zánětu infekční etiologie i u reakce na transplantát oční tkáně. Hlavním cytokinem vylučovaným makrofágy je TNF-α (tumor necrosis factor-α). Dendritické buňky jsou dalšími okamžitými účastníky imunitní reakce. Jsou to buňky stejné vývojové linie jako makrofágy, liší se ale chováním i povrchovými znaky. Jsou to hlavní antigen-prezentující buňky organizmu. Sídlí v tkáních a po stimulaci zpracovávají cizorodý prvek (antigen) a předkládají ho v oblasti lymfatické tkáně (např. v lymfatické uzlině) T-lymfocytům, které na tento podnět reagují rychlým dozráváním a rychlou expanzí klonu schopného reagovat specificky. T-lymfocyty jsou při nitroočním zánětu autoimunitní povahy pravděpodobně nejdůležitějšími buňkami zajišťujícími specifickou reakci organizmu proti antigennímu podnětu. Reagují ve formě T-cytotoxických buněk (CD8+, tzv. Tc), které přímo usmrcují buňky nesoucí rozpoznaný antigen, a/nebo T-pomocných buněk (CD4+, tzv. helperů, Th), které stimulují jiné buňky imunitního systému k destrukci tkání (např. stimulací makrofágů), regulují průběh imunitní reakce a zajišťují interakci mezi buňkami imunitního systému (hlavně produkcí cytokinů) a paměťovou reakci organizmu. Tyto Th-lymfocyty se podle produkce buněčných působků, cytokinů (viz dále), dále dělí na: Th1-lymfocyty, produkující zejména interleukin-2 (IL-2), tumor necrosis factor-β (TNF-β) a interferon-γ (IFN-γ), Th2-lymfocyty produkující zejména IL-4, IL-10 a IL-13, Th3-lymfocyty, které produkují IL-4, IL-10 a zejména transformující růstový faktor-β (TGF-β); zvláštní typ T-lymfocytů produkuje ve velké míře IL-10 a tyto lymfocyty patří mezi T-regulační lymfocyty s důležitou regulační/supresivní rolí v autoimunitním procesu, Th17-lymfocyty produkující hlavně IL-17, který se zdá být důležitým faktorem v patogenezi uveitid. Úloha B-lymfocytů, tj. hlavních činitelů v oblasti protilátkové imunity, v autoimunitním zánětu oka zatím nebyla plně objasněna. Proti názoru, že v autoimunitním procesu nemají roli, svědčí poslední studie odhalující jejich význam pro patogenezi např. juvenilní idiopatické artritidy a uveitidy. Buňky imunitního systému spolu komunikují pomocí malých molekul bílkovin, které se označují jako cytokiny (lymfokiny, interleukiny a další). Cytokinů byla objevena celá řada a na záně- 1
1 22 Uveitidy tech oka se podílejí s různou intenzitou. Jedním ze základních tzv. prozánětlivých cytokinů je IL-2. Je to cytokin zvyšující stimulaci/aktivaci okolních buněk imunitního systému, podporuje proliferaci lymfocytů a jejich zrání. Dalšími prozánětlivými cytokiny s podobnými účinky jsou např. IFN-γ, TNF-α a IL-1. Cytokiny navozujícími toleranci tzv. protizánětlivými cytokiny jsou zejména TGF-β a IL-10. Oko a jeho imunitní reakce V oku neprobíhají imunologické reakce jako ve většině ostatních orgánů lidského těla, a proto získalo statut imunologického privilegia. Důvodů k předpokladům imunologického privilegia je několik. Jedním z nich je velmi nízké procento rejekce transplantátů rohovky i přes absenci systémové imunosupresivní terapie. Vliv zde má jistě absence cév v rohovce, její minimální buněčnost a přítomnost určitých cytokinů (např. TGF-β a IL-10) v předněkomorové tekutině. Dalším důvodem je fenomén zvaný ACAID (anterior chamber- -associated immune deviation, tj. odchylka imunity spojená s přední oční komorou), kdy antigen aplikovaný do přední oční komory navodí odchylku imunitní odpovědi v celém organizmu a zastaví či zeslabí reakci proti tomuto antigenu. V oblasti zadního segmentu oka je také situace pro imunitní systém ne zcela typická, protože struktury sítnice neobsahují buněčné elementy imunitního systému. Ty jsou zde zastoupeny buňkami pigmentového epitelu sítnice a buňkami označovanými jako mikroglie. Prezentace antigenu v sítnici proto probíhá podle jiných pravidel než jinde v organizmu. Principy imunosuprese Imunologická terapie využívaná v oftalmologii. Systémová léčba uveitid je indikována u zrak ohrožujícího onemocnění oka. Prvním krokem k systémové léčbě je vyloučení infekční etiologie zánětu, kde léčíme specificky proti infekčnímu agens. Pokud infekci můžeme vyloučit, nezbývá než uvažovat o etiologii autoimunitní. V takovém případě se z dosud ne zcela jasných příčin obrací vlastní imunitní systém pacienta proti tkáním oka a z důvodů ochrany zrakových funkcí je nutné zastavit tento imunitní proces. Asi u třetiny případů souvisí oční autoimunitní zánět s celkovým autoimunitním onemocněním, jakým je např. sarkoidóza, roztroušená mozkomíšní skleróza, systémové vaskulitidy (např. Wegenerova granulomatóza, systémový lupus erythematodes, Behçetova choroba) a další. Neselektivní ovlivnění imunitního systému: kortikosteroidy (širokospektré ovlivnění imunitního systému), prednison (Prednison), metylprednisolon (SoluMedrol, Medrol), antiproliferativa (ovlivňují rychle se dělící buňky v organizmu v případě uveitid zahrnuje převážně rychle se dělící buňky imunitního systému hlavně lymfocyty), antimetabolity, methotrexát (Methotrexat, Methotrexate), mykofenolát mofetil (Cellcept, Myfortic), azathioprin (Imuran, Azamun, Azaprine, Azathioprin), alkylační látky, cyklofosfamid (Cyclophosphamide, Endoxan). Selektivní ovlivnění imunitního systému: ovlivnění T-lymfocytů (potlačení exprese genu pro IL-2), cyklosporin A (Equoral, Sandimmun Neoral, Consupren), takrolimus (Prograf, FK506), inhibice prozánětlivých cytokinů (navození útlumu většiny specifických i některých nespecifických reakcí buněčné imunity), antitnf-α: infliximab (Remicade), etanercept (Enbrel), adalimumab (Humira, Trudexa), antiil-2, podání imunomodulačních cytokinů, interferon alfa (Roferon, Intron A). Poznámka: vzhledem k odlišnému působení jednotlivých imunosupresiv je možné a vhodné některá z nich kombinovat (tabulka 1.1), čímž dosáhneme žádoucího posílení imunosupresivního účinku:
Kortikosteroidy lze kombinovat s kteroukoli další skupinou níže uvedených imunosupresiv. Dále lze s výhodou kombinovat imunosupresiva ovlivňující T-lymfocyty (cyklosporin, takrolimus) s antiproliferativy s antimetabolickým účinkem (methotrexát, mykofenolát mofetil, azathioprin). Inhibitory TNF-α je možné kombinovat jak s antimetabolity, tak s imunosupresivy ovlivňujícími T-lymfocyty. Není vhodné podávat společně dva preparáty se stejným mechanizmem účinku, tj. ze stejné skupiny (např. cyklosporin s takrolimem nebo mykofenolát mofetil s azathioprinem a podobně). Zvláště silně účinný cyklofosfamid není doporučeno kombinovat s jiným imunosupresivem (pouze s kortikosteroidy). Vzhledem k nejasnému mechanizmu účinku interferonu α není vhodné tento kombinovat s jinými imunosupresivy; výjimkou je nízká dávka kortikosteroidů. 1.3.5 Vyšetřovací metody při uveitidě Anamnéza Jako ve všech oborech medicíny je anamnéza u nitroočního zánětu velmi důležitým vodítkem k diagnóze onemocnění. V rodinné anamnéze je nutno se zaměřit na oční i systémová onemocnění v rodině, zejména onemocnění pojiva či cévní onemocnění a anomálie, důležitým údajem může být přítomnost infekce (např. TBC). Uveitidy úvodní část 23 V osobní anamnéze je důležitý celkový zdravotní stav, prodělaná léčba, nitrožilní aplikace léčiv ve zdravotnických zařízeních, užívání drog (endogenní endoftalmitida) a oční úrazy (sympatická oftalmie, potraumatická uveitida). Je nutné cíleně se pacienta zeptat na kloubní obtíže, bolesti zad (ankylózující spondylitida), kožní eflorescence (sarkoidóza, onemocnění pojiva, herpetické infekce), plicní obtíže či kašel (sarkoidóza, TBC), hematologická onemocnění (maskující syndrom), obtíže s trávicím traktem (idiopatické střevní záněty), neurologické příznaky (brnění, slabosti v končetinách u roztroušené sklerózy) a další. Specializované oční vyšetření Aktivita nitroočního zánětu se stanovuje na základě vyšetření předního i zadního segmentu štěrbinovou lampou, v některých případech také nepřímou oftalmoskopií zadního segmentu oka. První známkou aktivity onemocnění u většiny předních uveitid je červené oko. Při přední uveitidě jde buď o injekci ciliární, sektorovitou či cirkulární při limbu (perilimbální), nebo o injekci smíšenou, tj. spojivkovou i ciliární. Výjimkou jsou bledé oči, které můžeme najít u aktivní přední uveitidy při sarkoidóze, juvenilní idiopatické artritidě a uveitidě (JIA), Fuchsově heterochromní iridocyklitidě nebo u maskujících syndromů. Přední uveitida se dělí podle projevů zánětu na zánět duhovky iritidu nebo duhovky a ciliárního 1 Tab. 1.1 Možnosti kombinace různých imunosupresiv KS azath CF MTX CsA tacrol MMF inflix INF-α KS + + + + + + + +/ azath + + + + CF + MTX + + + + CsA + + + + + tacrol + + + + + MMF + + + + inflix + + + + + + INF-α +/ Vysvětlivky: KS kortikosteroidy, azath azathioprin, CF cyklofosfamid, MTX methotrexát, CsA cyklosporin A, tacrol takrolimus, MMF mykofenolát mofetil, inflix infliximab, INF-α interferon alfa
1 24 Uveitidy tělíska, iridocyklitidu. Základním klinickým znakem přední uveitidy je přítomnost buněk a tyndalizace ( flare, zkalení) v přední komoře. Počet zánětlivých buněk a stupeň zkalení předněkomorové tekutiny zánětlivými bílkovinami určuje stupeň zánětu (tabulky 1.2 a 1.3). Přítomnost hypopyon v přední komoře by měla být zaznamenána nezávisle na stupnici zánětlivé infiltrace. Hodnocení stupně aktivity přední uveitidy se provádí na štěrbinové lampě při maximální intenzitě světelného zdroje paprskem zúženým na 1 x 1 mm pod úhlem 45 v maximálním zvětšení. Je nutno se zaměřit nejen na přítomnost buněk v prostoru mezi rohovkou a přední plochou čočky, ale i těsně za čočkou v oblasti přední plochy sklivce a porovnat stupeň přítomnosti buněk v obou prostorech. Pokud je buněk více nebo jsou přítomny pouze v přední komoře, jde o iritidu. Vyrovnaný počet buněk v obou prostorech či převaha za čočkou svědčí pro iridocyklitidu. Flare je někdy přítomen samostatně bez buněčných elementů v přední komoře u chronických předních uveitid a u některých dalších klinických jednotek (např. u uveitidy při juvenilní idiopatické artritidě JIA) a není nezbytně důvodem k léčbě. Další známkou přední uveitidy jsou precipitáty na endotelu rohovky, které jsou tvořeny zánětlivými buňkami či jejich shluky. Čerstvé precipitáty jsou bělavé, nadýchané, s ústupem aktivity zánětu buď zcela vymizí, nebo se pigmentují a více se ohraničují. Některé precipitáty nabývají tvarů hvězdiček, jiné zůstávají na endotelu ve formě otisků bývalých precipitátů. Základní rozdělení druhů precipitace je na granulomatózní a negranulomatózní. Granulomatózní velké tzv. špekovité precipitáty jsou typické pro systémové granulomatózní procesy (TBC, sarkoidózu, syfilis atd.). Střední a menší špekovité precipitáty nacházíme u herpetických uveitid, Posnerova- Schlossmanova syndromu a roztroušené sklerózy. Drobné negranulomatózní precipitáty, někdy rozeseté po celé zadní ploše rohovky, jsou příznačnější pro Fuchsovu heterochromní iridocyklitidu, některé virové uveitidy, JIA, uveitidu při HLA B27 pozitivitě a maskující syndromy (tabulka 1.4). Tab. 1.2 Biomikroskopické hodnocení buněčné aktivity v přední komoře stupeň aktivity buňky v přední komoře 0 < 1 0,5 1 5 1 6 15 2 16 25 3 26 50 4 > 50 Tab. 1.3 Biomikroskopické hodnocení tyndalizace (flare) v přední komoře stupeň aktivity flare v přední komoře 0 nic či náznak 1 mírný: detekovatelný střední: bez plastické tekutiny, detaily 2 duhovky a čočky jasné výrazný: s plastickou tekutinou, detaily 3 duhovky a čočky zamlžené těžký: fibrinová depozita a/nebo sraženiny 4 Tab. 1.4 Typy precipitace na endotelu a jejich výskyt u různých typů uveitid typ precipitátů na endotelu rohovky granulomatózní špekovité granulomatózní střední či menší negranulomatózní drobné uveitidy, u kterých se mohou vyskytovat TBC, sarkoidóza, syfilis herpetické uveitidy přední i panuveitidy (ARN), Posnerův-Schlossmanův syndrom, uveitida u roztroušené sklerózy, JIA Fuchsova heterochromní iridocyklitida, HLA-B27 přední uveitida, herpetické přední uveitidy, JIA, maskující syndromy Tab. 1.5 Biomikroskopické hodnocení zkalení sklivce BIO skóre (binocular indirect ophthalmoscopy score) 0 čirý sklivcový prostor 1 mírné zakalení sklivcového prostoru 2 silné zkalení, ale struktury sítnice jsou rozeznatelné 3 rozeznatelná pouze papila zrakového nervu 4 nelze rozeznat struktury fundu