SPŠ STAVEBNÍ České Budějovice JS pro S2G a G1Z TERÉN 2 terénní tvary! POZOR! Prezentace obsahuje plnoplošné barevné obrázky a fotografie nevhodné a neekonomické pro tisk!
Výběr z NAUKY O TERÉNU Definice pojmů (co je to terén a co terénní reliéf ) Vznik terénního reliéfu Vyjádření terénního reliéfu v mapách Rozbor terénu Terénní tvary Typy terénu Tvorba výškopisu zásady, volba podrobných bodů, mapování a výškopisný náčrt Konstrukce vrstevnic
TERÉNNÍ TVARY Tvary na vrcholové části vyvýšeniny Charakteristickou čárou vrcholové části vyvýšeniny je hřbetní čára (hřbetnice), která tvoří předěl mezi úbočími. Podél hřbetnice mohou být tvary: vyvýšené: - kupa - plošina - vodorovný hřbet skloněné: - spočinky vhloubené: - sedla
KUPA zaoblený, vyvýšený tvar V pravidelném terénu je obvykle od vrcholu spád přibývající, na úbočí rovnoměrný a na úpatí ubývající (tomu odpovídá i rozestup vrstevnic) Vrstevnice mohou mít tvar kruhový (a), eliptický (b) nebo nepravidelný (c) (tvarová čára také) Vrchol kupy se vždy zaměřuje a doplňuje kótou.
Oblík a další kupy v Českém středohoří (www.ceskehory.cz/foto/28964.html )
KUŽEL špičatý tvar zakončený vrcholovým bodem Dílčí plochy mohou mít spád stejnoměrný nebo ubývající ROH je specifický případ kužele vznikající stykem ploch na jedné straně se sp. ubývajícícím a na druhé straně se sp. přibývajícím u přírodních kuželů bývá vrchol zaoblován působením exogeních sil
PLOŠINA vystouplý tvar s vodorovným nebo téměř vodorovným temenem rozsáhlejších rozměrů Tvarovou čárou je uzavřená křivka libovolného tvaru Přechod z plošiny do úbočí je zpravidla náhlý, buď na ostré nebo zaoblené hraně
haldy s plošinou
ZM 25
VODOROVNÝ HŘBET Vyvýšený útvar, protáhlý ve směru hřbetnice Podle styku dílčích ploch na úbočí může být klenutý nebo ostrý V místě styku dílčích ploch se spádem přibývajícím vzniká hřbet klenutý. Tvarová čára je uzavřená křivka protáhlého tvaru. Ve styku ploch se spádem rovnoměrným nebo ubývajícím vzniká hřbet ostrý. Tvarová čára je čára splývající s hřbetnicí. Skalnatý hřbet s ostrou hranou se nazývá hřeben.
SPOČINEK Vodorovný nebo jen málo skloněný tvar, který přerušuje spád hřbetnice Vrstevnice se v místě spočinku rozestoupí, ale před a za spočinkem jsou v pravidelných rozestupech Tvarová čára se skládá ze dvou křivek (dvě vypuklé plochy jedna do spočinku zabíhá, druhá vybíhá)
spočinek
SEDLO Nejnižší místo na hřbetnici mezi dvěma kupami Do plochy sedla se z kup sbíhají vypuklé plochy Z plochy sedla vybíhají plochy vhloubené Vrchol sedla je nejnižším bodem vypuklých ploch a současně nejvyšším bodem vhloubených ploch
SEDLO Sedlo může být protáhlé: ve směru hřbetnice sedlo podélné ve směru přibližně kolmém na hřbetnici sedlo příčné Pokud je sedlo hluboké a široké, vzniká průsmyk Pokud je sedlo hluboké a úzké, vzniká soutěska
Tvarové čáry terénních tvarů na vrcholové části vyvýšenin
TERÉNNÍ TVARY Tvary na úbočí Skloněné plochy na úbočí tvoří největší část zemského povrchu. Tam, kde podloží tvoří měkké stejnorodé horniny je průběh úbočí pravidelný, mírný. V horninách nesourodých je průběh úbočí nepravidelný s menšími terénními tvary. V tvrdých horninách vystupuje často na povrch skála a sklon profilové čáry se mění. Základní terénní tvary na úbočí: - plochy vypuklé (svahové hřbety) - plochy vhloubené (úžlabiny, úžlabí) - plochy rovné (svahy) Na svahových hřbetech se vyskytují další, menší terénní tvary: vyvýšené (vystupující) žebro, výčnělek, terasa vhloubené rýha, výmol, strž, roklina, jáma
SVAHOVÝ HŘBET Vyvýšený, protáhlý útvar ve směru spádu, který probíhá mezi dvěma vhloubenými nebo rovnými plochami široký vypuklá plocha je mírně klenutá, průběh hřbetnice takřka neznatelný normální vypuklá plocha je zřetelněji klenutá, určit hřbetnici je již snažší úzký výrazně klenutý s jasnou hřbetnicí ostrý v tvrdých horninách, hřbetnice je hrana a vrstevnice se na ni lomí
SVAHOVÝ HŘBET
ÚŽLABÍ vhloubený tvar mezi dvěma vypuklými nebo rovnými plochami vzniká v místě styku vhloubených dílčích ploch styková čára je údolnice mělké úžlabí mírně vhloubená terénní plocha, vrstevnice jsou ploché křivky normální úžlabí terénní plocha je výrazněji vhloubená, údolnice je v terénu patrná úzké úžlabí výrazně vhloubená terénní plocha s jasnou údolnicí zářez styk dílčích ploch na údolnici je ostrý ve směru údolnice může být úžlabí přímé nebo zakřivené
ÚŽLABÍ
ŽEBRO úzký terénní tvar protáhlý obvykle ve směru spádu terénní plochy se stýkají na hřbetnici v ostré nebo zaoblené hraně
VÝČNĚLEK útvar podobný spočinku, přerušuje spád svahu nejvyšší část výčnělku je vodorovná nebo mírně skloněná plošinka (a tuto část ohraničuje tvarová čára)
TERASA terénní tvar podobný výčnělku, ale rozsáhlejší protáhlejší ve směru vrstevnice tvarová čára ohraničuje vodorovnou plochu, ze které vybíhají ve směru spádu hřbetnice i údolnice
RÝHA v podstatě malý zářez, který bývá na začátku větších vhloubených ploch - zářezů, strží, roklin vrstevnice se lomí ostře na údolnici i na styku s okolím
VÝMOL Příkop s ostře ohraničenými a strmými bočními plochami, které se stýkají na údolnici. Výmol se vlivem stékající vody mění na větší vhloubené tvary jako strže a rokliny
STRŽ Výrazné vhloubené tvary s nepravidelným sklonem údolnice a svahů a s často klikatými terénními hranami dno bývá úzké, strmá úbočí se stýkají v údolnici
ROKLE Vznikají na rovných nebo vypuklých úbočích. Jsou to údolní zářezy se strmými ostře ohraničenými úbočími a dnem. Bývají hluboké a rozsáhlé se stálou nebo přívalovou vodou. rozvětvené
JÁMY A ZÁVRTY uzavřené vhloubené terénní tvary různé velikosti a tvaru Jámy většinou vznikají lidskou činností Závrty jsou prohlubně přírodního původu (vznik samovolně) v místech s propustnými horninami v krasových oblastech
SRÁZY úbočí s mnohem větším sklonem než okolní plochy Styk různě skloněných ploch může být ostrý nebo zaoblený Podle průběhu tvarové čáry rozlišujeme srázy vodorovné, šikmé, uzavřené a rozvětvené ve srázu je rozestup vrstevnic podstatně menší než v okolí
ZM 25
TERÉNNÍ STUPNĚ malé strmé srázy - přírodní - umělé (vznikají při výstavbě) znázornění vrstevnicemi, ale spíše technickými šrafami
TERÉNNÍ TVARY Tvary na úpatí Úpatím přechází úbočí vyvýšeniny do roviny nebo do vhloubené plochy. Přechod úbočí probíhá podél úpatnice. Vrstevnice se podle druhu horniny lomí ostře, zaobleně nebo pozvolně
NÁNOSOVÝ KUŽEL Vytváří se na úpatích nebo stráních s malým sklonem, usazováním zeminy a písku, které snáší voda z vrcholových částí vyvýšenin a ze strmých úbočí. vzniká v ústí zářezu nebo strží
SUŤOVÝ KUŽEL Vzniká při úpatí skalních stěn nebo strmých svahů nahromaděním kamenité suti vzniklé zvětráváním hornin, které padají působením gravitace a ukládají se na úpatí Mají nepravidelné tvary a zakreslují se jako skalní tvary, tj. obrysem nebo značkou
následuje: další TERÉNNÍ TVARY Tvary údolí s rovným dnem jazykovité s vhloubeným dnem Tvary v údolních rovinách terénní vlny a náplavové hřbety ravena uzavřené prohlubně
Zdroje informací a ilustrací [1] CÍSAŘ, Jan, František BOGUSZAK a Josef JANEČEK. Mapování. 3. nezměněné vydání. Praha: Kartografie, n. p., 1966. ISBN 53.594/64-II/3. [2] Základní mapa ČR 1 : 10 000 (WMTS) Geoportál ČÚZK Dostupné z: https://geoportal.cuzk.cz/geoprohlizec/ [3] Textové materiály k předmětu Mapování SPŠ STAVEBNÍ ČB