V ROCE T I PO VELKÉ VODù

V ROCE T I PO VELKÉ VODù Kamenn most v Písku Bylo 13. srpna 2002 a voda na kamenném mostû v Písku dosahovala aï 2 m nad mostovku. JiÏ druh den po jejím opadnutí bylo moïné konstatovat kody: AÏ na mal díl mezi souso ím Kalvárie a sv. Jana Nepomuckého bylo v celé délce mostu strïeno zábradlí. StrÏena a odplavena byla také kamenná dlaïba a ve kerá izolace mostovky. Voda odnesla i ãásti ozdobného zábradlí u sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína Paduánského, strhla sochu andûla v souso í sv. Jana Nepomuckého a spolu se soklem bylo vodou a kmeny posunuto souso í sv. Anny. Tfii kamenné chrliãe byly po kozeny. Bylo zniãeno ve keré osvûtlení mostu. Postup prací na opravách mostu Po opadnutí hladiny fieky na v ku, která dovolovala prûzkum, potápûãi konstatovali, Ïe na dnû leïí do vzdálenosti 20 m znaãné mnoïství kamenn ch kvádrû zábradlí vãetnû sochy andûla. Bylo rozhodnuto ve keré nalezené kvádry ze dna fieky za pomoci potápûãû a techniky vyzvednout a deponovat na obou bfiezích fieky. Díky fotografické a videové dokumentaci mostu bylo moïné urãit nejen skladbu vrstev zábradlí, ale i odstíny jednotliv ch kvádrû a na základû této anal zy postupovat pfii obnovû. Kvádry byly etrnû oãi tûny od zbytkû malty a vyzdûny znovu na 1 2 3 pûvodní základ. Z pravého bfiehu fieky byly práce na obnovû zahájeny soubûïnû na obou stranách mostovky. Po dosaïení pozice souso í sv. Jana Nepomuckého a Antonína Paduánského byly práce zahájeny také z levého bfiehu, neboè zábradlí nad segmentov m obloukem bylo v 18. století vyzdûno z jiného druhu Ïuly. Po vyãerpání zásob deponovan ch Ïulov ch kvádrû vyzvednut ch ze dna fieky se zjistilo, Ïe chybí pfiibliïnû pût bûïn ch metrû zábradlí na kaïdé stranû mostu. Nedaleko Telãe v obci Panské Dubenky byl nalezen lom, jehoï Ïula se svou strukturou a barevností nejvíce blíïila pûvodnímu materiálu. Kvádry byly v lomu opracovány, dovezeny do Písku a osazeny na místa chybûjících pûvodních kamenû zábradlí. Práce na obnovû mostu byly zahájeny okamïitû po povodni a ukonãeny v kvûtnu 2003. Díky znaãnému úsilí a nasazení v ech zainteresovan ch profesí a firem pod vedením firmy REKOM se ve velmi krátké dobû podafiilo provést opravy nejstar- ího kamenného mostu v âechách tak, aby i nadále byl nejvût í ozdobou a chloubou mûsta Písku. Statické zaji tûní pilífiû mostu Povodnû v minulosti ukázaly, Ïe povodàové prûtoky ohroïují pilífie mostu opakovanû. PrÛtokové mnoïství 800 aï 850 m 3 /s zdvihá hladinu Otavy aï na úroveà vrcholu mostních kleneb, tak- Ïe dochází k zahlcení prûtoãného profilu pod oblouky mostu. Dosavadní nedostateãné zabezpeãení proti posunutí pilífiû v základové spáfie se projektant rozhodl fie it opatfiením, které v mostním stavitelství rozhodnû není bûïné úãinkem pfiedpjat ch kotev svisle pûsobících v jednotliv ch pilífiích, které podstatn m zpûsobem zvy ují odpor proti usmyknutí zdiva pilífie od skalního podkladu. Ze stejného dûvodu bylo navrïeno, aby byla provedena vysokotlaká injektáï v pilífiích a jejich základové spáfie, která zaji Èuje zv ení koeficientu tfiení na styku pilífie se skalním podkladem. Konkrétnû bylo pro zv ení smykové pevnosti styku pilífi hornina vyuïito v kaïdém pilífii devût kotev, které pfii pfiedpûtí 400 kn na kotvu zvy ovaly normální sílu v základové spáfie o 3600 kn. PovodÀov extrém ze srpna 2002, kdy poslední mûfien prûtok v Písku ãinil 1200 m 3 /s (dal í zv ení prûtoku jiï nebylo technicky mûfiitelné) a kdy voda v Otavû nakonec vystoupila 2 m nad vozovku kamenného mostu (nadmofiská v ka 364,8 m), jednoznaãnû potvrdil oprávnûnost v - e uvedeného statického zaji tûní stability pilífiû pomocí pfiedpjat ch kotev. Autorem geotechnického a stavebnû-technického prûzkumu a projektové dokumentace Rekonstrukce Kamenného mostu v Písku, fie ení pfiikotvení mostních pilífiû je prof. Ing. Jifií Barták, DrSc., z katedry geotechniky Stavební fakulty âvut v Praze. Jednoznaãnû se ukázalo, Ïe generální oprava mostu realizovaná v roce 1996 1998 byla velmi potfiebná a byla provedena dobfie. Pokud by kamenn most byl vystaven povodni, jaká pfii la Obr. 1. Písek, pohled na historick most v dobû kulminace hladiny fieky Otavy pfii povodni v srpnu 2002. (Foto Václav Pancer, archiv âtk, 13. 8. 2002) Obr. 2. Písek, kamenn most 12. srpna 2002, 10:00 hodin, nejvy í hladina vody. (Foto J. Hladk, archiv památkové péãe MÚ Písek) Obr. 3. Písek, opravy mostu za provozu. (Foto J. Hladk, archiv památkové péãe MÚ Písek) IN MEDIAS RES / V ROCE T I PO VELKÉ VODù Jifií HLADK / Kamenn most v Písku 299

v roce 2002, pfied provedením tûchto oprav, byly by kody daleko vût í a pravdûpodobnû i nevratné. Dnes, tedy v ãervnu roku 2005, jsou na mostû pouze dvû místa, která povodeà pfiipomínají natrvalo: kolem 10 m nov ch kamenn ch kvádrû v zábradlí, coï vzhledem k jeho celkové délce 220 m není mnoho, a kopie sochy andûla v souso í sv. Jana Nepomuckého. Lze pfiedpokládat, Ïe v pfiípadû podobné katastrofy, jaká mûsto Písek postihla v roce 2002, by kody na mostû byly pfiibliïnû stejného rozsahu. Mûsto Písek vypracovává nov povodàov plán, kter je zamûfien na ochranu obyvatel a majetku. Kamenn most je souãástí tohoto plánu. Jifií HLADK Obr. 4. Písek, stav mostu 15. srpna 2002. (Foto J. Hladk, archiv památkové péãe MÚ Písek) Obr. 5. Písek, potápûãi pomáhají pfii transportu kvádrû vyzdviïen ch ze dna Otavy na most. (Foto J. Hladk, archiv památkové péãe MÚ Písek) 6 4 5 Praha 1, Malá Strana Území Malé Strany patfiilo pfii povodni v roce 2002 ve své dolní ãásti, od mostu Legií aï po Klárov, mezi nejvíce postiïené ãásti Prahy. Západní hranici tvofiily ulice Újezd, Karmelitská a Vald- tejnská. PostiÏené objekty byly pfieváïnû nemovit mi kulturními památkami. Voda zalila tuto oblast ve dvou vlnách. První vlnu pfiinesla rozvodnûná fieka, druhou, uï jen do sklepû, vzedmutá kanalizace. Povodnû provázely území Malé Strany odedávna, a proto byl bfieh zastavûn z celého jejího území nejpozdûji. Nejnovûj í archeologické nálezy ze záchranného prûzkumu staveni tû v prostorách b valé tiskárny v Karmelitské ulici (pûvodnû dominikánsk klá ter), pfii kter ch byla odkryta stará osada Nebovidy, svûdãí o tom, Ïe lidé odedávna Ïili v pfiirozeném sousedství s fiekou a jejich obydlí tomu byla pfiizpûsobena. Nová doba, atraktivita území a velmi omezená moïnost nové v stavby na Malé Stranû byly pfiíãinou snah o vyuïití domû doslova od sklepû aï po pûdu. Sklepy byly pfiestavûny na restaurace, ãasto vybavené drah m technologick m zafiízením, pod betonov mi podlahami byly poloïeny izolace. Právû tyto sklepy byly postiïeny nejhûfie; kromû zniãeného vybavení byly po kozeny i podlahy a nové cementové omítky bránily vysychání zdiva. Tam, kde zûstaly sklepy v pûvodním stavu, voda záhy klesla a kody byly v raznû men í. Po kozeny byly nejen vlastní stavby, ale v mnoh ch pfiípadech bylo zniãeno historické zafiízení bytû a institucí (napfiíklad cenná knihovna Archeologického ústavu AV âr). Jednotlivé objekty byly dotãeny vodou v rûzné mífie od zatopen ch sklepû v západní ãásti aï po promáãené stropy v úrovni nad prvním podlaïím v oblasti Kampy. Na klenbách nûkter ch objektû v nejvíce postiïené oblasti se objevily trhliny, ale Ïádná z nich neohrozila statiku objektu tak, aby bylo nezbytné pfiistoupit k demolici. To byly pfiímé následky povodní. Dal í nevratné kody vznikly nevhodn mi opravami. Zkreslenû vykládané informace o neodstranitelné kontaminaci povodàovou vodou a snaha co nejvíce urychlit opravy mûly svûj podíl na ãasto zbyteãném odstraàování omítek a dfievûn ch ãástí staveb. Spolu s otluãením uvolnûn ch omítek byly likvidovány i soudrïné historické vrstvy. Zmizelo mnoho cenn ch historick ch prvkû, dal í byly dokonce v dobû úklidu odcizeny. Tak se ztratila nûkterá historická kování, obãas i s dvefimi. Pfievládl názor, Ïe v e, ãeho se voda jen dotkla, je tfieba odstranit. Ve snaze urychlit opravy bylo umoïnûno vlastníkûm objektû provádût opravy jen na ohlá ení, v tomto v jimeãném stavu bez pfiíslu n ch odborn ch vyjádfiení a rozhodnutí. ZáleÏelo vlastnû jen na stavebnících, jestli dají na rady památkáfiû nebo stavebních firem. Nûktefií majitelé vyuïili této situace k tomu, aby realizovali rozsáhlej í pfiestavby. Národní památkov ústav musel ãelit obvinûním, Ïe sv mi vyjádfieními zamezil vãasné realizaci protipovodàov ch opatfiení. I kdyï prokázal, Ïe sv m postupem nebyl tím, kdo jejich vybudování zdrïoval, ãi dokonce blokoval, zûstával na stránkách tisku stále viníkem. To v e je snad jiï minulostí, dnes je vût ina budov opravena, Ïádn objekt nebyl postiïen demoliãním v mûrem, a pokud by k tomu snad v budoucnosti mûlo dojít, nebude to zavinûno pfiírodními Ïivly, ale ãlovûkem. Jeden pfiíklad za v echny: V souãasné dobû je ohroïena existence domu ãp. 273, Mostecká 21, kde b valo Kino 64 U hradeb. Cel objekt, kter byl navrïen k zapsání za kulturní památku, má b t pfiestavûn na luxusní byty a z kina, jehoï interiér pr nelze obnovit, mají b t garáïe. Ve foyer, kde jsme si kupovali vstupenky, má b t kuchyàská linka s v hledem pfies uzavfiené nádvofií na v tah pro auta do garáïí v dne ním prûjezdu. I takto mohou vypadat v sledky odstraàování kod po povodni. (Poslední nadûje, Ïe by bylo 300 IN MEDIAS RES / V ROCE T I PO VELKÉ VODù Jifií HLADK / Kamenn most v Písku Eva KOSOVÁ / Praha 1, Malá Strana

Praha 8, Karlín Obr. 6. Praha 1, Klárov. Pohled na ãást Klárova pfii kulminaci vodní hladiny za povodnû v srpnu 2002. (Foto Zbynûk Stanislav, archiv âtk, 14. 8. 2002) Obr. 7. Praha 1, Malá Strana, Kostel sv. Jana Na prádle v íãní ulici 13. srpna 2002 dopoledne. (Foto NPÚ ÚOP v Praze) Obr. 8. Praha 1, Malá Strana, protipovodàová opatfiení v úseku íãní KarlÛv most, detail nové zdi opevnûní ze strany parku na Kampû. (Foto NPÚ ÚOP v Praze) Obr. 9. Praha 1, Malá Strana, námûstí Na Kampû dne 12. srpna 2002, je tû cel ch dvacet ãtyfii hodin pfied kulminací. (Foto NPÚ ÚOP v Praze) Obr. 10. Praha 1, Malá Strana, protipovodàová opatfiení v úseku Hergetova cihelna KarlÛv most, stavba posuvn ch vrat uzavírajících koryto âertovky. (Foto Michal Krumphanzl, archiv âtk, 2004) 7 8 9 10 moïno tuto stavbu v raznûji ovlivnit, padla, kdyï se ministerstvo kultury pfies doporuãení vlastní odborné komise rozhodlo tento objekt za kulturní památku neprohlásit.) Dal ím v znamn m dûsledkem povodní bylo urychlení v stavby protipovodàov ch opatfiení. Nejprve byla ukonãena etapa od Mánesova mostu k Hergetovû cihelnû, dnes je provoznû odzkou- ena zb vající ãást od ústí âertovky po íãní ulici. Pro realizaci ãásti od íãní ulice bylo nalezeno celkem etrné fie ení v upravené trase, i kdyï to znamenalo postavení repliky pûvodního opevnûní. Aby cihelné zdivo odolalo tlaku vody, nemohly b t pouïity pûvodní staré cihly. Park na Kampû, pokud nebude podroben zásadní rekonstrukci, má nadûji, Ïe se brzy vrátí do své b valé podoby. V stavba druhé ãásti povodàov ch zábran od Karlova mostu k ústí âertovky vãetnû zafiízení na uzavfiení jejího ústí byla pohledovû nejexponovanûj ím a technicky velmi nároãn m úsekem. Její dopad na praïské panoráma je znaãn a objevuje se snaha zmírnit jej dodateãn mi úpravami pfied kolaudací. Na závûr uveìme, ãím paradoxnû povodnû pfiispûly památkové péãi: po opadnutí vody a plo - ném odstranûní omítek do lo vlastnû k celoplo - n m sondám. Fotodokumentace, kterou provedli pracovníci památkového ústavu, roz ifiuje znalosti o v voji jednotliv ch objektû. Tento pfiínos je ale vykoupen ztrátou historick ch omítek a ãásteãnû i kamenn ch prvkû, o okenních a dvefiních v plních nemluvû. Provozní zkou ky protipovodàov ch opatfiení byly úspû né, a tak snad bude tato historická, nejmalebnûj í ãást Prahy do budoucna pfied niãiv mi povodnûmi ochránûna. BohuÏel za to zaplatí zásahem do panorámatu. Eva KOSOVÁ Struãnû k historii Karlína Zástavba dne ního Karlína, naz vaného od 13. století pitálské pole, je doloïena jiï od 10. století, kdy se na tomto území nalézala osada Pofiíãí. Ve 13. století zde fiád kfiíïovníkû s ãervenou hvûzdou vystavûl pitál sv. Franti ka (odtud název pitálské pole) a pozdûji, roku 1504, kostelík Obrácení sv. Pavla. Ve v chodní ãásti tohoto prostoru byla v letech 1731 1737 vybudována vojenská Invalidovna podle projektu v znamného barokního architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Od poãátku 19. století zde stavební v voj probíhal Ïivelnû, nekoordinovanû. Pfii fiece vznikaly ml ny, papírny, lodní pfiístav, lodûnice, s pky a skladi tû, mezi zahradami se postupnû zaãaly stavût nájemné domy a zájezdní hostince. Tomuto v voji byl ale záhy dán fiád. Stalo se tak v roce 1817, kdy byl tzv. guberniálním dekretem pro celé území stanoven regulaãní plán v duchu osvícenské stavby mûst. Podle soustavy osvûdãené jiï pfii budování pevnostních mûst Terezína a Josefova byla vytvofiena osnova pravoúhle se kfiiïujících ulic vymezujících místa pro blokovou zástavbu. Ve stfiedu byl vyãlenûn prostor pro námûstí s kostelem, radnicí a kolou. Takto rozsáhlá plánovitá v stavba byla po v stavbû Nového Mûsta, zaloïeného ve 14. století císafiem Karlem IV., druh m nejvût ím historicky doloïen m urbanistick m poãinem na území dne ní Prahy. Nové pfiedmûstí bylo na poãest císafiovny Karoliny Augusty, manïelky císafie Franti ka I., nazváno Karlín. Na mûsto bylo pov eno v roce 1903, k hlavnímu mûstu Praze bylo pfiipojeno spolu s dal- ími 36 obcemi v roce 1920. V úfiedním plánu nebylo pfiihlíïeno k majetkov m zájmûm vlastníkû pozemkû a byla navrïena taková síè tfiíd a ulic, Ïe jejich ífika je tû dnes v podstatû vyhovuje potfiebám dopravy. RovnûÏ bloky domû jsou tak velk ch rozmûrû, jaké se v pozdûji budovan ch praïsk ch pfiedmûstích jiï neopakovaly. Klasicistní nájemné domy, vût inou dvou ãi tfiípodlaïní, byly sice pozdûji ãásteãnû nastavovány a pfiestavovány, mezi obytné bloky byla infiltrována prûmyslová v stavba, ale pûvodní síè ulic a ãást nejstar ích domû zûstala zachována. Karlín je unikátní zejména jako urbanisticky ucelen soubor ve vzájemn ch souvislostech, nikoli pro v jimeãné architektonické a památkové kvality jednotliv ch staveb. Památková hodnota této praïské ãtvrti spoãívá tedy pfiedev ím v její dochované urbanistické struktufie jako plánovitû vybudované klasicistní mûstské ãásti, v konzervativním v razu historického uliãního interiéru. Tato základní památková deviza, pro niï byl Karlín prohlá en mûstskou památkovou zónou, je umocnûna hodnotou nûkolika v znamn ch objek- IN MEDIAS RES / V ROCE T I PO VELKÉ VODù Eva KOSOVÁ / Praha 1, Malá Strana Petra CIBULOVÁ, Milena ERN GROVÁ / Praha 8, Karlín 301

tû z období klasicismu i z pozdûj ího období historick ch slohû, tj. ze druhé poloviny 19. století. Dle stavu k 1. 6. 2005 je 40 nejv znamnûj ích staveb v celém katastrálním území Karlín zapsáno ãi prohlá eno za nemovité kulturní památky (z toho 37 na území památkové zóny), jedna stavba je na prohlá ení za kulturní památku navrïena. ZasaÏení povodní v srpnu 2002, její následky a odstraàování kod Katastrální území Karlín a z nûj pak pfiedev ím ãást prohlá enou za památkovou zónu lze v rámci celé Prahy oznaãit za oblast povodní nejposti- Ïenûj í. Toto tvrzení vychází z plo ného rozsahu zaplaveného území, finanãního vyãíslení kod na nemovitostech, dopravní infrastruktufie, komunikacích a inïen rsk ch sítích, ale i z dopadu na obyvatele lokality, a to hmotného i psychického. Záplavová vlna zasáhla památkovou zónu Karlín v celé plo e, ve smûru sever jih od Vltavy po úpatí hory Vítkova, ve smûru v chod západ od ulice Za Invalidovnou po kfiiïovatku ulic Na Pofiíãí Tû nov, tedy celkem na 98 ha. Míra a v ka zatopení odpovídala plochému terénnímu reliéfu tohoto území. V nejzápadnûj í ãásti zóny (kfiiïovatka ulic Na Pofiíãí Tû nov) dosahovala hladina vody mírnû nad úroveà vozovky, av ak jiï nedaleká karlínská kasárna a Hudební divadlo Karlín byly zatopeny do úrovnû 2 m nad terénem, areál Invalidovny dokonce do úrovnû 3 m nad úroveà podlahy chodby v pfiízemí. Areál Invalidovny Pfii povodni v roce 2002 byl objekt Invalidovny zaplaven do v ky cca 3 m od podlahy pfiízemí, dále byl zatopen cel park pfied budovou a vnitfiní nádvofií. Pfiím m promoãením a vzlínáním vody ve zdivu byly velmi silnû po kozeny fasády (pfied povodní jiï znaãnû zanedbané). Byly zaplaveny sklepní prostory severního kfiídla, po kozeny mramorové dlaïby v chodbách a zasaïeny pûvodní barokní masivní dfievûné ãlánky stavby. BohuÏel nejvíce byly povodní poniãeny prostory archivu Národního technického muzea, v nûmï byla uloïena historická architektonická a projektová dokumentace. koda vzniklá na tûchto archiváliích nebyla je tû vyãíslena. Vût ina materiálu je dosud ve zmraïeném stavu uloïena v mrazírnách a ãeká na postupné restaurování. K dokonãení tûchto záchrann ch prací v ak chybí jak finanãní prostfiedky, tak kapacita autorizovan ch restaurátorû. Vlastní stavba Invalidovny, pfiedstavující vzácn pfiíklad specifického stavebního typu se zajímavou a v mnohém velmi pokrokovou dispozicí i dokonale vyfie en m provozem (doprovodná zafiízení jako nemocnice, kola, vûznice, jídelna), zûstává v souãasné dobû stále neopravena a v havarijním stavebnû-technickém stavu. Objekt je vyklizen a bez vyuïití a zatím neúspû nû ãeká na finanãnû silného investora. Území klasicistní zástavby Karlína Bezprostfiednû po opadnutí vody následoval rozsáhl plo n prûzkum statick ch poruch v ech budov na postiïeném území a následnû nejnezbytnûj í stabilizace havarijního stavu. Úãelem bylo konstatování rozsahu poruch a stanovení zásad sanace. Pravdûpodobnû paradoxnû nejvût- ím pozitivem následkû povodnû bylo dûsledné vyklizení vodou zaplaven ch sklepû. Odkrytí podzemních prostorû prokázalo ve velkém rozsahu dochované neobyãejnû hodnotné soustavy kleneb v ech druhû. Odbor v stavby Mûstské ãásti Praha 8 vydal v souvislosti s povodní v roce 2002 celkem 12 demoliãních v mûrû. V pfieváïné vût inû se jednalo o dûsledek závaïn ch statick ch poruch, které zpûsobily samovolnou destrukci nebo nucenou demolici staveb. Je tû v prûbûhu povodní do lo k samovolnému úplnému nebo ãásteãnému zfiícení 3 domû, a to ãp. 148 KfiiÏíkova 34 (uliãní ãást), ãp. 200 Sokolovská 9 (úplné zfiícení) a ãp. 110 Sokolovská 92 (ãásteãné zfiícení dvorního kfiídla). Na základû ustanovení 91 zákona ã. 50/ 1976 Sb., o územním plánování a stavebním fiádu (stavební zákon), ve znûní pozdûj ích pfiedpisû, byla odborem v stavby Mâ Praha 8 z dûvodu havarijního stavu ohroïujícího Ïivoty a zdraví osob vydána 3 nafiízení k odstranûní staveb. Jednalo se o objekty ãp. 9 Pernerova 40, ãp. 88 PobfieÏní 64 a ãp. 110 Sokolovská 92 (cel objekt). Dle na eho názoru ne vïdy bylo rozhodnutí o odstranûní stavby nevyhnutelnû nutné. Na Ïádost vlastníka bylo odborem v stavby Mâ Praha 8 vydáno 6 rozhodnutí o odstranûní staveb, ato ãp. 53 KfiiÏíkova 52 (dílny), ãp. 125 KfiiÏíkova 63, ãp. 194 KfiiÏíkova 36, ãp. 216 KfiiÏíkova 60, ãp. 219 aldova 1 a ãp. 246 Thámova 10 (dílny, pfiístavby). K 1. 6. 2005 je evidována jedna Ïádost o odstranûní stavby (ãp. 44, Sokolovská 109), k níï nebylo dosud vydáno rozhodnutí. ProtipovodÀová opatfiení Ochrana území Karlína je po zku enostech ze srpna roku 2002 souãástí obsáhlého a velmi nákladného projektu. Opatfiení spoãívají ve vybudování zábran na bfiezích Vltavy na v ku hladiny (Q 2002) + 0,3 m, u Negrelliho viaduktu na úroveà 189,34 m n. m. Zábrany jsou tvofieny kombi- 12 11 Obr. 11. Praha 8, Karlín, pohled na dûm ãp. 148, kter v dûsledku povodní naru ené statiky samovolnû spadl. (Foto René Volfík, archiv âtk, 15. 8. 2002) Obr. 12., 13. Praha 8, Karlín, ulice Prvního pluku v Karlínû v dobû kulminace vody 13. srpna 2005. (Foto NPÚ ÚOP v Praze) 302 IN MEDIAS RES / V ROCE T I PO VELKÉ VODù Petra CIBULOVÁ, Milena ERN GROVÁ / Praha 8, Karlín

nací mobilních montovan ch stûn, ochrann ch pevn ch Ïelezobetonov ch stûn a zemních násypû navrïen ch tak, aby co nejlépe navazovaly na okolní zástavbu a terén. Mobilní stûny jsou koncipovány jako hradidla a sloupky z hliníkov ch slitin osazovan ch pfied povodní do pfiipraveného základu. Základy stûn jsou schopny zabránit podemletí, destrukci a prosakování vody. Souãasnû s tûmito liniov mi ochrann mi prvky byly realizovány tzv. hradidlové komory na kanalizaãních stokách ústících do Vltavy. Tyto komory jsou vybaveny hradidly a zpûtn mi klapkami, které zabraàují vzdutí hladiny Vltavy do kanalizaãní sítû, a tím i zaplavení daného území vodou z kanalizace. V pfiípadû povodnû a pfii dlouhodob ch pfiívalov ch de tích by byly pfiítoky kanalizací pfieãerpávány mobilními ãerpadly pfies ochrannou stûnu do Vltavy. Jak jiï z v e uvedeného textu vyplynulo, mûla povodeà a následná obnova Karlína znaãné negativní, ale paradoxnû i pozitivní dopady. Jako negativní lze jednoznaãnû oznaãit odstranûní ãi zfiícení hodnotn ch staveb, naru ení historické urbanistické koncepce zástavby, a tím sníïení památkové hodnoty zóny. Za vydan mi nafiízeními k odstranûní staveb a rozhodnutími o odstranûní staveb lze tu it tlak finanãnû siln ch investorû, jejichï zájem se v mnohém rozchází se zájmy památkové péãe. Na místû odstranûn ch oblektû bohuïel vyrûstají novostavby, které nejsou vïdy sv m charakterem jejich adekvátní náhradou. U fiady bytov ch domû byly provedeny opravy v rozporu se zásadami památkové péãe; zejména se jedná o osazování plastov ch oken, v památkové zónû naprosto nepfiípustn ch. Pozitivním v sledkem stavebních poãinû, oprav a obnovy je bezesporu na prvním místû dokonãení protipovodàov ch opatfiení, která jsou zárukou, Ïe dal í tragické záplavy se jiï na tomto území nebudou opakovat. Z velké ãásti byly jiï provedeny opravy komunikací, rovnûï za úãasti zástupcû památkové péãe. Rekonstrukce a obnova fiady kulturních památek byla úspû nû dokonãena v souladu s podmínkami a zájmy památkové péãe. Alarmující je v ak v souãasné dobû havarijní stavebnû-technick stav Invalidovny, která zûstává i nadále bez vyuïití. Je zfiejmé, Ïe úplné zacelení ran zpûsoben ch povodní je stále je tû otázkou pfií tích mûsícû a let, coï pro nás, pracovníky památkové péãe, znamená vûnovat tomuto území i v budoucnosti mimofiádnou pozornost. Petra CIBULOVÁ, Milena ERN GROVÁ Obr. 14. Praha 8, Karlín, nádvofií Invalidovny po opadnutí vody. Dobrovolníci pfiipravují archiv architektury Národního technického muzea k odvozu do mrazíren. Na zdech je dosud jasnû patrná v ka vody. (Foto NPÚ ÚOP v Praze) Obr. 15. Praha 8, Karlín, klasicistní dûm ãp. 110 na nároïí ulic Thámovy a Sokolovské, zbofien v bfieznu 2004. (Foto NPÚ ÚOP v Praze) Obr. 16. Praha 8, Karlín, klasicistní dûm ãp. 9 v Pernerovû ulici, zbofien v srpnu 2003. (Foto NPÚ ÚOP v Praze) 13 14 15 16 Kostel sv. Cyrila a Metodûje v Praze-Karlínû Pfii katastrofálních záplavách v srpnu roku 2002 povodàová vlna zasáhla také pfiízemní ãást památkovû chránûného kostela sv. Cyrila a Metodûje, budovaného v rozmezí let 1854 1863 dle architektonického návrhu tehdej ího vídeàského architekta Karla Rössnera a upravovaného Ignácem Ullmannem. Hladina zátopové vody dosáhla ve vnitfiních prostorách této sakrální stavby, která je podnes hlavní dominantou v panorámatu zástavby Karlína, v ky aï 160 cm nad úrovní podlahy. Pfiírodní Ïivel poznamenal dlaïbu kostelních podlah a stylov ch dfievûn ch lavic, v exteriéru pak sochafiskou a plastickou v zdobu dobov ch kamenn ch ãlánkû i stylov ch kovov ch vrat. Ihned v rámci nezbytn ch úklidov ch prací zde probíhal pfiedbûïn restaurátorsk prûzkum, v jehoï rámci byl zji Èován rozsah kod, zpûsoben povodní na autentick ch umûleckofiemesln ch prvcích a v zdobû kostela. V prvním sledu do lo k restaurování po kozen ch vstupních vrat v severním prûãelí. Na základû v bûrového fiízení bylo provedení obnovy tohoto hodnotného artefaktu, pohledovû se uplatàujícího v exteriéru dotãeného objektu, zadáno zku enému restaurátorovi J. Mückovi. Paralelnû s tím zapoãaly restaurátorské práce v interiéru stavby. Dle zji tûní pfiizvan ch restaurátorû nástûnná figurální a dekorativní malífiská v zdoba jiï dlouhodobû vykazovala silné stopy poniãení, celoplo nû docházelo k odlupování povrchov ch zprá kovatûl ch vrstev maleb, naposledy necitliv m zpûsobem renovovan ch v roce 1937. Proto bylo rozhodnuto, Ïe kromû obnovy umûleckofiemesln ch ãlánkû, poniãen ch povodní, bude provedena celoplo ná rehabilitace vitrají, autentick ch nástûnn ch a nástropních fresek a olejomaleb zpodobujících napfiíklad v hlavní apsidû Krista se sv. Cyrilem a Metodûjem. Tuto figurální kompozici zde v rozmezí let 1867 1873 vymaloval J. Trenkwald za spoluúãasti G. Vacka, jenï byl také nápomocen F. Sequensovi a Z. Rudlovi pfii malífisk ch úkonech na stûnách hlavní lodi. Cyklus nástûnn ch maleb s v jevy ze Ïivota Kristova a apo tolû vyplàuje plochy nad arkádami boãních lodí. V prûãelních stûnách boãních lodí se nacházejí malífiské figurální kompozice s námûtem z legendy o sv. Václavovi a s v jevem ze Ïivota Panny Marie, které v letech 1868 a 1872 vyhotovil P. Maixner. Z malífiské dílny bratfií JobstÛ pochází figurální v zdoba klenebních ploch, nástûnné malby v meziokenních prostorech, zpodobující ãeské svûtce, a dekorativní v malba z roku 1866. Na malífiské v zdobû boãního oltáfie vpra- IN MEDIAS RES / V ROCE T I PO VELKÉ VODù Petra CIBULOVÁ, Milena ERN GROVÁ / Praha 8, Karlín Tomá ZÁHO / Kostel sv. Cyrila a Metodûje v Praze-Karlínû 303

vo, zobrazující postavy ãesk ch patronû, se podílel Josef Mánes. Retábl hlavního oltáfie, navrïeného B. Wachsmannem, vyzdobil obrazy evangelistû F. Sequens. B. Wachsmann je rovnûï autorem malífiské v zdoby v kfiestní kapli, které dominuje obraz s v jevem Kfitu Pánû od F. Urbana z roku 1903, vná ející do zdej ího sakrálního interiéru jiï podmaniv vliv stylu secese. Iluzi chrámového prostoru v interiéru tohoto trojlodního kostela navozuje jeho boãní osvûtlení pronikající vitrajov mi v plnûmi oken, sesazen mi do figurálních a ornamentálních kompozic, proveden mi z barevn ch skel zalit ch do olova na základû pfiedlohov ch kartonû od J. Mockera, F. Sequense a F. Îení ka. Ve keré tyto v e zmínûné artefakty a mnohé dal í, nacházející se v interiéru kostela, jsou postupnû restaurovány. V první etapû, probíhající od dubna do konce listopadu roku 2003, t m zku en ch restaurátorû, veden akad. mal. T. Bergerem a akad. mal. T. Záhofiem, realizoval precizním zpûsobem obnovu malífiské nástûnné a nástropní v zdoby v prostoru apsidy a presbytáfie. Tomu pfiedcházel jimi uskuteãnûn restaurátorsk prûzkum, na jehoï základû byl stanoven technologick postup oprav. S pfiedloïen m zámûrem byli seznámeni zástupci investora Arcibiskupství praïského a pracovníci památkové péãe. Pietním zpûsobem byla renovována figurativní a dekorativní malba a provedeny náleïité pozlacovaãské práce. Paralelnû s uveden mi akcemi restaurátor akad. mal. J. Knor se sv mi spolupracovníky uskuteãnil restaurátorské zásahy v kfiestní kapli, kde do detailní pûvodní podoby zrenovoval a zrekonstruoval v podstatû nejnovûj í malífiskou nástûnnou v zdobu kostela, pojatou ve stylu secese. Ústfiedním motivem je zde v e zmínûn obraz Kfitu Pánû, jehoï autorem je F. Urban. KnorÛv t m téï zrestauroval po kozené chrámové lavice, zpovûdnici, kazatelnu a oltáfi sv. KfiíÏe. SoubûÏnû pra- 17 18 covníci renomované praïské skláfiské hutû Jifiiãka Coufal provedli v ateliéru renovaci a rekonstrukci dobov ch vitrají, dostupn ch z postaveného le ení. V rámci druhé etapy uskuteãnila jiï osvûdãená skupina restaurátorû, vedená opût akad. mal. T. Bergerem, akad. mal. P. Stirberem a akad. mal. T. Záhofiem, renovaãní a rekonstrukãní práce na figurálních malbách od K. Jobsta z roku 1888, zpodobujících církevní otce a ãeské patrony, i na figurálních kompozicích s v jevy od Z. Rudla z let 1895 1898, znázoràujících Kamenování sv. tûpána, Uzdravení chromého v chrámu, Bifimování v Samafie, Obrácení Pavlovo. Restaurátorsk m zásahûm byly téï podrobeny obrazy Kalvárie, Kladení do hrobu, Zázrak v Káni a Poslední veãefie od F. Sequense. Dále byly restaurovány malby od P. Maixnera v postranních lodích, zpodobující v jevy ze Ïivota sv. Václava a Panny Marie. Na v chodní stranû hlavní lodi byly obnoveny malby s v jevem cyklû Kristova Ïivota od F. Sequense a jeho ÏákÛ, G. Mike e a A. Krisana. Na protûj í, západní stranû do lo k restaurování obrazû cyklu ze Ïivota apo tolû od Z. Rudla. ZároveÀ byla renovována a rekonstruována dekorativní ornamentální malba a provedena obnova zlacení. V roce 2005 zapoãala závûreãná etapa restaurátorsk ch prací. V souãasné dobû tent Ï t m odbornû o etfiuje malífiskou nástropní v zdobu od K. Jobsta v severním závûru lodi zpodobující sv. Agátu, sv. AneÏku, sv. Cecilii, sv. Katefiinu a sv. Ludmilu, v ateliéru huti Coufal Jifiiãka je realizována obnova dal ích vitrají a chystá se renovace dekorativní malífiské v zdoby i rekonstrukce sklenûn ch v plní rozety, kruhového okna v severním prûãelí kostela. Patrnû se také uskuteãní oprava kostelních varhan. Dle konstatování pfiítomn ch restaurátorû náleïí rozsahem plochy nástûnné a nástropní malífiské v zdoby interiér karlínského kostela sv. Cyrila a Metodûje k unikátním sakrálním stavbám nejen v âeské republice, ale patrnû i ve stfiední Evropû. Po dokonãení restaurátorsk ch prací se zejména vnitfiní prostory této stavby stanou zfiejmû místní reprezentativní galerií nástûnné malby, pfiedstavující ãeskou malífiskou tvorbu z okruhu J. Mánesa, F. Îení ka, M. Pirnera, F. Jeneweina a dal ích. Tomá ZÁHO Prameny a literatura: KNOR, J.: Restaurátorská zpráva. MÜCK, J.: Restaurátorsk zámûr vstupní dvefie. SKO EPA, T.: Návrh postupu restaurování nástûnn ch maleb v interiéru kostela sv. Cyrila a Metodûje v Praze-Karlínû. ZÁHO, T., BERGER, T., STIRBER, P.: Restaurátorské zprávy z 1. a 2. etapy obnovy interiéru kostela Cyrila a Metodûje. Obr. 17. Praha 8, Karlín, kostel sv. Cyrila a Metodûje, celkov pohled. (Foto T. Záhofi, 2005) Obr. 18. Praha 8, Karlín, kostel sv. Cyrila a Metodûje, pohled do prostoru hlavní lodi, restaurování oltáfie. (Foto T. Záhofi, 2005) 304 IN MEDIAS RES / V ROCE T I PO VELKÉ VODù Tomá ZÁHO / Kostel sv. Cyrila a Metodûje v Praze-Karlínû

19 20 21 22 Obr. 19. Praha 8, Karlín, kostel sv. Cyrila a Metodûje, nástûnná malba, cyklus v jevû ze Ïivota Kristova, detail Kristovy hlavy, stav pfied restaurováním. (Foto T. Záhofi, 2004) Obr. 20. Praha 8, Karlín, kostel sv. Cyrila a Metodûje, nástûnná malba, cyklus v jevû ze Ïivota Kristova, stav pfied restaurováním. (Foto T. Záhofi, 2004) Obr. 21. Praha 8, Karlín, kostel sv. Cyrila a Metodûje, nástûnná malba, cyklus v jevû ze Ïivota Kristova, detail Kristovy hlavy, stav po restaurování. (Foto T. Záhofi, 2005) Obr. 22. Praha 8, Karlín, kostel sv. Cyrila a Metodûje, nástûnná malba, cyklus v jevû ze Ïivota Kristova, stav po restaurování. (Foto T. Záhofi, 2005) Roztoky u Prahy areál zámku a Braunerova ml na V Roztokách byly povodní postiïeny dva historické areály ve správû Stfiedoãeského muzea. Jedním je zámek s parkem a b val mi hospodáfisk mi budovami, druh m je BraunerÛv ml n a pûvodní ateliér Zdenky Braunerové. Jádrem nejstar ího objektu nynûj ího mûsta Roztoky byla vûïovitá vodní tvrz, která vznikla nejpozdûji poãátkem 14. století. V jejím stavebním v voji byla bezesporu nejv znamnûj í pfiestavba uskuteãnûná za Reinharda z Reme e koncem 14. a poãátkem 15. století. Z ní se dodnes zachoval pfiedev ím ark fi kaple sv. Jo ta s nástûnn mi malbami, kter byl vytvofien neznám m stavebníkem z okruhu dvora Václava IV. a fiadí se k pfiíkladûm tzv. krásného slohu. Na pfiestavbu navázalo bez pokroãilej ích slohov ch znakû roz- ífiení paláce za Bedfiicha hrabûte z Donína. V renesanãní zámek se hrádek promûnil ve druhé polovinû 16. a na poãátku 17. století za BoryÀÛ ze Lhoty. Tehdy byla zru ena loì kaple a její místo zaujal malbami zdoben renesanãní sál. Ve stejné dobû vznikla i hodovní síà, ze které se zachoval malovan záklopov strop a zbytky nástûnn ch maleb. Po zniãení za tfiicetileté války pro el zámek v první ãtvrtinû 18. století barokní úpravou, kdy byl dostavûn i hospodáfisk dvûr v pfiedzámãí. V 19. století se dostal znovu do majetku praïsk ch mû ÈanÛ. Rodina LederÛ zaloïila anglick park, pozdûji v ak zámek vyuïívala jen hospodáfisky, coï vedlo k jeho postupné devastaci, která trvala aï do poloviny 20. století. Teprve vlastivûdné muzeum, zaloïené v roce 1957, pfiikroãilo k záchranû zámku a zaãalo jej vyuïívat pro své úãely. Po první obnovû realizované v letech 1957 1971 se roztock zámek zafiadil k objektûm celostátního v znamu. Areál Braunerova ml na byl postupnû utváfien po zakoupení barokního Malého ml na praïsk m advokátem a v znamn m ãesk m politikem Franti kem Augustem Braunerem roku 1861. Ml n byl v roce 1883 pfiestavûn na rodinnou vilu a v letech 1903 1904 si v jejím sousedství postavila podle svého vlastního návrhu dcera F. A. Braunera, malífika, grafiãka a kniïní v tvarnice Zdenka Braunerová ateliér. Po její smrti se dostaly objekty do majetku rodiny jejího bratra Bohuslava. V roce 1974 zakoupilo ml n od dûdicû a ateliér od v tvarnice Heleny Trösterové-Trnkové Stfiedoãeské muzeum. To také roku 1980 provedlo rekonstrukci budovy ml na pro fieditelství a administrativní a konzervátorská pracovi tû. Ateliér byl vyuïíván jako konzervátorská dílna a pozdûji kanceláfie. IN MEDIAS RES / V ROCE T I PO VELKÉ VODù Tomá ZÁHO / Kostel sv. Cyrila a Metodûje v Praze-Karlínû Ivana KUBEâKOVÁ, Miloslav VLK / Roztoky u Prahy areál zámku a Braunerova ml na 305

PovodÀov atak v roce 2002 mûl dvû fáze, které byly dány rozdílnou terénní konfigurací obou hlavních objektû. BraunerÛv ml n leïí na levém bfiehu Únûtického potoka, zhruba 200 m od jeho vyústûní do Vltavy. Potoãní niva byla tedy pfiirozen m pfiivadûãem vody ze vzedmuté Vltavy, které tak nestálo nic v cestû. BraunerÛv ml n byl zatopen do v ky dvou nadzemních podlaïí (cca 9 m). Tehdej í protipovodàová opatfiení v podobû zídky na bfiehu potoka pfiedstavovala ochranu zhruba na úrovni desetileté vody. Areál zámku byl chránûn podstatnû lépe, protoïe se nachází v tûsném sousedství farmaceutického komplexu b valého V zkumného ústavu antibiotik a biotransformací (nyní ICN, a. s.), pro nûjï byla po povodni v roce 1954 vybudována ochranná hráz, která aby mohla plnit svou zabezpeãovací funkci pro továrnu jak pfied vodou z Vltavy, tak pfied Únûtick m potokem musela obklopit i areál zámku. PfiestoÏe byl tento masivní val konstruován pro více neï stoletou vodu a prûtok cca 4000 m 3 /s, nápor povodnû v roce 2002 nevydrïel. Voda se pfies nûj pfielila a v jednom úseku korunu hráze strhla. Paradoxnû tak velká voda pfii la nikoliv ze slabého místa, které pfiedstavuje pfiístupov tunel v mohutném dráïním tûlese trati Praha Dûãín a kter byl v rámci preventivních opatfiení zatarasen, ale z místa povaïovaného za bezpeãné. Následky povodnû byly katastrofální. V areálu Braunerova ml na bylo zniãeno vybavení, technologie laboratofií a infrastruktura. KvÛli nedostateãn m informacím se pfiízemní prostory evakuovaly do podkroví a prvního patra, které se v ak také ocitlo pod vodou. V samotném roztockém zámku bylo vodou zasaïeno celé pfiízemní podlaïí aï po vrcholy kleneb, v pfiilehl ch hospodáfisk ch budovách vyuïívan ch zejména k v stavním a depozitárním úãelûm sahala voda pod strop prvního nadzemního podlaïí. V ãasové tísni se podafiilo evakuovat sbírkové pfiedmûty z v stav a expozic, ãásteãnû z nízko situovan ch depozitáfiû (fotoarchiv). Vzhledem k tomu, Ïe areál zámku byl chránûn jiï zmiàovanou hrází a jedin pfiístup k nûmu zaji - tûn trámy a pytli s pískem, vût ina sil se soustfiedila na evakuaci ohroïenûj ího Braunerova ml na. Po opadnutí vody bylo nutné vodu z podzemních prostor odãerpávat a postupnû odstraàovat naplavené bahno a neãistoty. Vzhledem k tomu, Ïe do Roztok se dostaly jednak odpadní vody z centrální praïské ãistírny v Troji, jednak vody a kaly z roztocké ãistírny leïící v bezprostfiedním sousedství zámku a v neposlední fiadû vody kontaminované unikl mi chemikáliemi z vedlej í továrny, byly práce spojené s odstraàováním následkû povodnû pro pracovníky muzea a dobrovolníky nesmírnû nároãné nejen fyzicky, ale i z hlediska hygienického. K nejzávaïnûj ím dûsledkûm povodnû patfiilo statické naru ení jiïní ãásti zámku, právû tak jako vedlej í barokní budovu b valého pivovaru. Samozfiejmû bylo nutné spolu s vysou ením zdiva a mechanick m odstranûním nesoudrïn ch omítek nejpostiïenûj í místo staticky zajistit, v echna dal í kritická místa nadále sledovat a stav prûbûïnû vyhodnocovat (od záfií 2002 do jara 2003). Jednalo se o základní zaji tûní objektu, kdy v echny zásahy byly realizovány v návaznosti na odborná stanoviska NPÚ, územního odborného pracovi tû stfiedních âech a na základû pravomocn ch rozhodnutí v konného orgánu státní památkové péãe. Po poãáteãních mírn ch posunech, které se projevovaly prasklinami na vnûj ím i vnitfiním plá ti zámku, se stav budovy stabilizoval a od jara 2003 jiï nejsou zaznamenány nové praskliny. V pfiízemí zámku byl proveden restaurátorsk prûzkum vnitfiních omítek, kter urãil dal í postup. Byly sejmuty novodobé sádrové a cementové omítkové vrstvy, které bránily vysychání budovy, aï na první historickou soudrïnou vrstvu, která pochází pravdûpodobnû z první poloviny 16. století. Omítky ve spodních ãástech místností, které byly i v minulosti poniãeny vlhkostí a prûbûïnû opravovány, byly po povodni natolik naru ené, Ïe buì odpadly samy, nebo musely b t sneseny. V pfiízemí zámku byl zniãen topn systém nahrazen nov m a pro zaji tûní náv tûvnického provozu bylo opraveno sociální zafiízení. Nutno podotknout, Ïe jiï v prosinci roku 2002 byl zámek ãásteãnû zpfiístupnûn vefiejnosti. V roce 2003 byly z dûvodu lep ího vysychání budovy odstranûny zasaïené omítky vnûj ího plá tû a následnû byly aplikovány sanaãní omítky. Vzhledem k mífie zasaïení zámku a jeho nevyhovujícímu technickému stavu jiï pfied povodní (rekonstrukce objektu pocházela z pfielomu 50. a 60. let 20. století) rozhodl zfiizovatel muzea Stfiedoãesk kraj o provedení generální rekonstrukce zámku. V souãasné dobû probíhají pfiípravná administrativní fiízení k vypsání vefiejné soutûïe na projektanta rekonstrukce. Budova Braunerova ml na pro la generální opravou a v roce 2004 byla opût zprovoznûna. V pfiízemí jsou situovány konzervaãní dílny, vy í nadzemní podlaïí jsou vyuïívána jako administrativní zázemí muzea. Ml n se sice nachází v záplavovém pásmu, av ak vzhledem k tomu, Ïe muzeum vyuïívá atypické technologie, které nelze za souãasného stavu umístit jinam (zejména zafiízení tzv. plazmatické redukce s nutn m napojením na kapaln vodík, argon a dusík, dále laboratorní rentgen), byly laboratofie v budovû ponechány. V pfiípadû vyhlá ení povodàové pohotovosti je muzeum pfiipraveno bûhem osmi hodin v echny pfiístroje demontovat a umístit mimo ohroïen 23 24 25 26 Obr. 23. Roztoky u Prahy (okres Praha-západ), zámek od severozápadu za kulminace povodnû, srpen 2002. (Foto Ale HÛlka) Obr. 24. Roztoky u Prahy (okres Praha-západ), zámek od jihov chodu s aplikovan mi sanaãními omítkami, záfií 2004. (Foto Ale HÛlka) Obr. 25. Roztoky u Prahy (okres Praha-západ), areál Braunerova ml na za kulminace vody, srpen 2002. (Foto Ale HÛlka Obr. 26. Roztoky u Prahy (okres Praha-západ), BraunerÛv ml n po rekonstrukci, pohled na v chodní prûãelí, ãerven 2005. (Foto Ale HÛlka) 306 IN MEDIAS RES / V ROCE T I PO VELKÉ VODù Ivana KUBEâKOVÁ, Miloslav VLK / Roztoky u Prahy areál zámku a Braunerova ml na

areál. V rámci rekonstrukcí do lo sice k mírnému zv ení ochranné zdi u potoka na úroveà maximálnû dvacetileté vody, av ak zcela zabezpeãit tento areál proti velké vodû nelze. Souãástí areálu je také ateliér Zdenky Braunerové, kter byl rovnûï v raznû zasaïen povodní. V letech 2003 2004 probûhla jeho citlivá rekonstrukce podle projektu GIRSA AT, s. r. o., Ateliéru pro rekonstrukce historick ch staveb, do pûvodní podoby z roku 1904. Od ãervna 2005 je ateliér poprvé ve své historii otevfien pro vefiejnost stálou expozicí vûnovanou Ïivotu a dílu umûlkynû. Osobnost malífiky je koneãnû prezentována v autentickém prostfiedí, a to nikoliv v tradiãním muzejním pojetí, ale se snahou o co nejvût í pfiiblíïení dobové atmosféry. Díky venkovním úpravám areálu byly nejen zcela zahlazeny stopy po pfiestálé pohromû, ale také pfiekonány estetické názory a stavebnû-technická fie ení exteriérû poplatná poãátku 80. let 20. století. Ochrana areálu zámku byla v roce 2003 zv ena vybudováním technologie pro osazení mobilní protipovodàové stûny na vnûj í stranû tunelu pod tratí, které zaji Èovalo mûsto Roztoky. Úãinné zabezpeãení budov a parku proti povodni takového rozsahu, jaká postihla Stfiedoãeské muzeum v roce 2002, v ak prakticky není moïné. Ivana KUBEâKOVÁ, Miloslav VLK Obr. 27. Roztoky u Prahy (okres Praha-západ), ateliér Zdenky Braunerové po opadnutí povodnû, pohled od jihozápadu, srpen 2002. (Foto Ale HÛlka) Obr. 28. Roztoky u Prahy (okres Praha-západ), ateliér Zdenky Braunerové po rekonstrukci, pohled od jihozápadu, ãerven 2005. (Foto Ale HÛlka) 29 27 28 Státní zámek Veltrusy Areál národní kulturní památky státního zámku Veltrusy patfií k nejpostiïenûj ím památkám v dûsledku povodní z léta roku 2002. V t dnu od 12. 8. do 16. 8. 2002 nezvladatelná vltavská voda postupnû zaplavila cel park i s jednotliv mi objekty a dále jím protékala. V ka hladiny a síla proudu byla rozdílná, aï 3 m dosáhla v severní ãásti areálu, kde rozvodnûná Vltava protrhla hráz a voda se spolu s pfiiplaven mi pfiedmûty valila luïním lesem, Pavilonem Marie Terezie, hájovnou, su árnou ovoce, Egyptsk m kabinetem a mostem se sfingou. Drav proud niãil pole a vyvracel stromy jedineãnû dochovan ch ploch okrasného statku, krajináfiské úpravy z 19. století. I v místech, kde voda nedosahovala takové v ky, do lo k závaïn m po kozením, protoïe její proud byl nesmírnû siln. Nejvíce postiïen m objektem z parkov ch architektur se stal LaudonÛv pavilon v západní ãásti areálu, kde se hladina vody pohybovala do 2 m, ale síla toku zpûsobila váïné statické poruchy této unikátní stavby, pûvodnû stavidla s hrází, na nûmï na sklonku 18. století vznikl velmi hodnotn objekt pavilonu. Nejv e poloïené jádro areálu se zámkem a pfiilehl m hospodáfisk m dvorem dlouho odolávalo, av ak nakonec i tento ostrûvek zmizel pod vodou, a tak nebyly u etfieny ani prostory správy zámku a hlavní budovy, kde se v ka hladiny pohybovala v rozmezí 1 1,5 m. AÏ na v jimky se podafiilo mobiliáfi i ostatní zafiízení vystûhovat do vy ích pater ãi ãásteãnû odvézt. Nejvíce postiïeny byly pfiedev ím podlahy, omítky, malby (zejména sala terrena a mu lov pokoj) a reprezentativní schodi tû. Velké kody napáchala voda v prostorách zahradnictví. Byly zde po kozeny historické skleníky s unikátním kanálov m vytápûním, navíc jeden z novûj ích skleníkû náporu Ïivlu neodolal a byl nenávratnû zniãen. Provozní budova vãetnû zafiízení a rovnûï garáïe se zahradní technikou a dílny byly zatopeny aï po stropy. Zniãena byla rovnûï ve kerá technická zafiízení zaji Èující funkãnost provozu (elektrorozvody, elektromotory a dal í). Zdaleka nejvût í a mnohdy nevratné kody zpûsobila voda v parku. Více neï tfii tisíce stromû luïního lesa bylo polámáno ãi vyvráceno, zaneseno pískem a naplaveninami aï do v e 2 m. Stromy se tak staly jak msi sítem, které zachytávalo pfiiplavené objekty nejrûznûj ího charakteru vãetnû vybavení domácností, ledniãkami a mrazáky poãínaje a drobnostmi denní potfieby konãe. Po kozeny byly komunikace v parku, mostky a také oplocení daàãí obory. Z pûvodního stáda pûta edesáti kusû zbylo necel ch dvacet. Zásadním zpûsobem byl ochromen vodní reïim v parku. Do lo k po- kození potrubního pfiivadûãe zásobujícího vodní kanál, kter se tak promûnil ve stojatou zanesenou stoku ovlivàující nepfiíznivû vegetaci zejména luïního lesa. Celková v e kod bezprostfiednû po povodni byla odhadnuta na 250 milionû Kã. Dílo zkázy se v plné mífie ukázalo okamïitû poté, co voda opadla. Prvofiad m úkolem bylo odstranûní velkého mnoïství naplavenin. Tohoto úkolu se zhostila Armáda âeské republiky, která v areálu pûsobila na podzim roku 2002 a svou práci dokonãila na jafie 2003. Souãasnû se zaãalo s odstraàováním padl ch stromû. Objekty byly oãi tûny od nánosû bahna, prohlédnuty statikem, podle naléhavosti zaji tûny a sledovány. V pfiípadû Laudonova pavilonu byla po dûkladn ch prûzkumech a zpracování projektu statiky zabezpeãena základová spára, objekt sepnut ocelov mi popruhy a vybaven ãidly, která sledují míru pohybu. Velk m problémem bylo fie ení pfiístupu k vysou ení hlavní budovy a jejímu zaji tû- Obr. 29. Veltrusy (okres Mûlník), celkov pohled na zámek a park Veltrusy pfii povodni. (Foto archiv NPÚ ÚOP stfiedních âech v Praze) IN MEDIAS RES / V ROCE T I PO VELKÉ VODù Ivana KUBEâKOVÁ, Miloslav VLK / Roztoky u Prahy areál zámku a Braunerova ml na Eva HÁJKOVÁ / Státní zámek Veltrusy 307

ní na zimní období. Voda zde sice nedosahovala vysoko, av ak vzlínání vlhkosti mûlo za následek zhor ování stavu cenn ch látkov ch a papírov ch tapet interiérû panského patra. Nakonec musely b t odinstalovány a odvezeny k odbornému o etfiení do dílen restaurátorû. V pfiízemí byly rozmístûny odvlhãovaãe a vytvofiena klimatická jednotka, která upravovala teplotu a vlhkost v období zimních mûsícû, a to nejen uvnitfi, ale i v otevfieném prostoru saly terreny. Restaurátofii o etfiili zaplavené plastiky v parku a speciální pozornost byla vûnována sochám na reprezentativním schodi ti, které musely b t restaurovány kompletnû. Stav hlavního schodi tû se povodní v raznû zhor- il a je tfieba pfiistoupit k jeho celkové opravû. Ostatní objekty byly dle míry po kození havarijnû ãi jinak zaji tûny a na svou opravu ãekají. Bezprostfiednû byl restaurován zaplaven mobiliáfi. ProtoÏe byl zdevastován opravdu cel areál, a to velmi zásadnû, bylo nutné pfied finanãnû i ãasovû nároãnou obnovou vytvofiit koncepci a podobu jeho budoucího vyuïití. Z prostfiedkû MK âr v roce 2003 (jednalo se o ãástku 27 milionû Kã) byly mimo jiné zpracovány prûzkumy a následnû i projekty fie ící obnovu nejpostiïenûj- ích a stûïejních ãástí areálu, jako je kompletní oprava hlavní budovy, revitalizace vodního kanálu a obnova vodního reïimu v parku, rekultivace nejvíce po kozen ch ploch. Av ak problémû je stále velmi mnoho a na své fie ení teprve ãekají, stejnû jako realizace oprav, a to z dûvodu stále trvajícího hledání dostateãn ch zdrojû finanãních prostfiedkû. Provoz v areálu je velmi provizorní, snahou správy objektu je zachovat povûdomí a zájem vefiejnosti v podobû sezonních akcí a zpfiístupnûním parku. Toto fie ení v ak nemá dlouhodobou perspektivu, a proto je úspû né zaji tûní finanãního zdroje zásadní podmínkou záchrany a obnovy areálu. V souãasné dobû jsou te- 31 30 dy stanoveny priority a jedinû rychlé dofie ení finanãních zdrojû (SROP, EHP, PZAD) zabrání dal ímu chátrání, ale i rûstu nákladû. V pfiípadû pfiírodní sloïky areálu, tedy obnovy a zachování luïního lesa, a tím i unikátní podoby pfiírodnû krajináfiského parku, je situace komplikovanûj í o to více, Ïe jeho podstatná ãást je v tzv. aktivní povodàové zónû, a tak ze zákona není moïné v tuto chvíli pfiistoupit ani k nov m v sadbám. e ení tohoto problému je souãástí protipovodàov ch úprav vznikajících v souãinnosti s Povodím Vltavy. To jiï opravilo protrïenou hráz v severním úseku parku a pfiistupuje k pfiípravû opatfiení (roz ífiení koryta, vybudování nového jezu), která by do budoucna omezila moïné následky povodní. Souãasnû jsou zpracovávány varianty ochrany areálu. V úvahu pfiipadá mobilní ochrana nejvíce ohroïen ch objektû v parku a hrozícímu nebezpeãí budou odpovídat i technická fie ení a vybavení pfiízemí objektû, pfiípadnû podoba expozic a zafiízení. Se záplavami v této oblasti je tfieba poãítat i nadále, provázejí dolní tok Vltavy od nepamûti. Nicménû povodeà z roku 2002 byla skuteãnû extrémní a z hlediska schopností Ïivlu velmi pouãná. Eva HÁJKOVÁ Obr. 30. Veltrusy (okres Mûlník), areál zámku a parku, zniãen skleník. (Foto archiv NPÚ ÚOP stfiedních âech vpraze) Obr. 31. Mûlník-P ovka (okres Mûlník), kostel sv. Vavfiince, pohled do kostela krátce po povodni, kdy byla rozebrána historická dlaïba. (Foto J. Jucha) Kostel sv. Vavfiince v Mûlníku- -P ovce Mûstská ãást P ovka, do roku 1923 samostatná obec, se nachází severnû od kopce, na nûmï se rozkládá historické jádro mûsta Mûlníka. P ovkou protéká stejnojmenn potok, kter od stfiedovûku lemovala fiada ml nû. Za posledním z nich, v âertovské ulici v P ovce, se potok vlévá do fieky Labe. U ml na ulice konãí, na jejím poãátku se nachází kostel sv. Vavfiince, kter je souãástí areálu b valého augustiniánského klá - tera zaloïeného v 60. letech 13. století. Nedalek tok Labe zpûsoboval opakované záplavy této oblasti, 1 se kter mi zdej í lidé poãítali a byli na nû pfiipraveni, jak to dokládá napfiíklad uzpûsobení jiï zmínûného ml na. Na povodeà roku 2002 by v ak opatfiení na ich pfiedkû nestaãila. V Mûlníku Labe kulminovalo 15. srpna 2002 mezi jednou aï ãtvrtou hodinou odpolední na stavu 10,35 m. Voda zaplavila mûstské ãásti Rybáfie, P ovku a Mlazice; protékala i âertovskou ulicí a tomu, aby se vlila do kostela, zabránila zídka a mírnû vyv en okolní terén. O to rvavûj í ale byla voda spodní, která do kostela vtrhla a zaplnila ho do v e 80 cm. MoÏná se mûïe zdát, Ïe takováto v e vodního sloupce není tragická, ale vífiící voda naru ila historickou dlaïbu, pohnula s náhrobky, rozmetala barokní kostelní lavice, povalila kamennou kfititelnici, poniãila oltáfie a po kodila elektroinstalaci. PÛvodní pfiedstavy o pouhé likvidaci bezprostfiedních následkû povodnû brzy vzaly za své a pfiistoupilo se k celkové obnovû kostela zahrnující práce stavební i restaurátorské, doprovázené roz- ífien m prûzkumem stavebnû-historick m, restaurátorsk m a v zkumem archeologick m. 2 V sledkem je nová elektroinstalace, opravy omítek, vybudování odvlhãení kostela, jeho statické zaji - tûní, poloïení dlaïby historické i nové, oprava 308 IN MEDIAS RES / V ROCE T I PO VELKÉ VODù Eva HÁJKOVÁ / Státní zámek Veltrusy Renata PAâKOVÁ / Kostel sv. Vavfiince v Mûlníku-P ovce

32 33 34 stfiechy, krovu a stropu nad lodí. Na základû restaurátorského prûzkumu byla dána nová podoba lodi a gotick m prostorûm navazujícím na presbytáfi. Úpravy se dotkly také okolí kostela, kde byl zrekonstruován parãík, jemuï dominuje barokní socha sv. Jana Nepomuckého. 3 Stavební práce byly zapoãaty na poãátku dubna roku 2003. S pfiib vajícím ãasem je stále více doplàovala práce restaurátorû, coï vyplynulo i z mimofiádn ch objevû v prûbûhu obnovy. Souãasná podoba kostela sv. Vavfiince je totiï dána dlouh m stavebním v vojem trvajícím déle neï 700 let, bûhem nûhoï bylo mnohé ukryto fiadou pfiestaveb a úprav. Raná gotika jeho poãátku byla uschována, nenávratnû zmizelo napfiíklad zobrazení sv. Vavfiince na v chodním prûãelí kostela, jak ho mûïeme vidût na rytinû zachycující vyplenûní klá tera roku 1611. Ta dále vypovídala i o dfiívûj í existenci velkého hrotitého okna na v chodním prûãelí, coï potvrdily práce pfii obnovû plá tû kostela v roce 1996. Likvidace následkû povodnû v ak odhalila i zcela nové, pfiekvapivé nálezy. Oprava elektroinstalace pfiinesla objev kamenného ranû gotického sedile, do nûhoï byla vloïena mlad í, ranû barokní tuková úprava: niky ukonãené konchami jsou opatfieny plastickou mu lí, na rozhraní boãních konch a stfiedního pole je umístûna tváfi andílka s kfiídly, jednotlivé ãásti jsou olemovány perlovcem. Pokud je pravidlem, Ïe v jiïní (epi tolní) stûnû presbytáfie b vá sedile, potom v severní (evangelijní) byl oãekáván sanktuáfi. PrÛzkumem byl odhalen renesanãní sanktuáfi tvofien pravoúhlou nikou ve zdivu. Na poãátku byl zji tûn pouze tvar a v plo e pfiekladu torzálnû dochovaná datace 15??. Zatímco sedile mûlo b t pfiiznáno, u sanktuáfie se pfiedpokládalo pouze malífiské zdûraznûní v jinak jednolité v malbû. Nakonec v ak zvítûzila lidská zvídavost a bylo poznáno více neï jen tvar sanktuáfie. Jeho podoba se odkryla v úplnosti. S vypadávajícími cihlami zazdívky se objevil na zadní stûnû veraikon drïen postavami po stranách. Dal í postup obnovy a z nûho vypl vající podobu interiéru kostela urãily v sledky restaurátorského prûzkumu provedeného v hlavní lodi a v gotick ch prostorách sakristie a tzv. berkovské kaple. 4 V hlavní lodi tak zmizely nástûnné malby a nástropní malby z 20. století, jejichï umûlecká kvalita byla problematická a prostfiedky vynaloïené na jejich restaurování neúmûrnû vysoké. Neznamená to v ak, Ïe by byly nenávratnû zniãeny. V e je zdokumentováno, malby byly restaurátory zafixovány a teprve následnû pfiekryty. Postavy svûtic v iluzivních oknech na jiïní stûnû lodi nahradila nová v malba prokázaná restaurátorsk m prûzkumem pro barokní období (perspektivnû znázornûná okna s modfie zbarven mi okenními Obr. 32. Mûlník-P ovka (okres Mûlník), kostel sv. Vavfiince, iluzivní oltáfi v lodi kostela s v jevem UkfiiÏování, objeven pod pozdnû barokním dfievûn m oltáfiem pfii obnovû. (Foto M. Mádl) Obr. 33. Mûlník-P ovka (okres Mûlník), kostel sv. Vavfiince, sedile v presbytáfii kostela v dobû postupného odhalování a oãi Èování restaurátorem. (Foto J. âermák) Obr. 34. Mûlník-P ovka (okres Mûlník), kostel sv. Vavfiince, interiér kostela v únoru 2005. (Foto M. Mádl) 1 Doklad toho, Ïe voda zaplavovala i kostel sv. Vavfiince, pfiineslo restaurování jeho lavic v dutinách konstrukcí a fiezeb bylo nalezeno mnoho jílu a bláta, které byly fixovány nátûry. 2 R. PAâKOVÁ (ed.): Mûlník-P ovka, sborník vydan pfii pfiíleïitosti znovuvysvûcení kostela sv. Vavfiince v Mûlníku- -P ovce, obnoveného po povodni roku 2002, Mûlník 2004. Sborník obsahuje práce historické, kunsthistorické a pfiíspûvky dokumentující obnovu kostela a jednotlivé restaurátorské zásahy. 3 Nová úprava okolí kostela, které se mûlo stát oázou klidu v ru né P ovce, v ak byla naru ena necitliv m vybudováním parkovi tû Mûstem Mûlník v tûsné návaznosti na parãík u kostela. Parkovi tû, jeï vzniklo bez fiádného projednání, zlikvidovalo pfiístupov chodník k cestû smûfiující k hlavnímu vchodu kostela. 4 Restaurátorsk prûzkum se bohuïel neuskuteãnil v presbytáfii, neboè stavební firma provedla jeho v malbu pfiedãasnû. To bude úkol pro pfií tí generace. IN MEDIAS RES / V ROCE T I PO VELKÉ VODù Renata PAâKOVÁ / Kostel sv. Vavfiince v Mûlníku-P ovce 309

tabulkami). Tomu odpovídá i celková barevnost lodi v edavém tónu doplàovaná rûïovou. Uvedenému období odpovídají i dva novû objevené iluzivní oltáfie s v jevy UkfiiÏování a sv. Jana Nepomuckého, které byly dosud zakryty pozdûj ími, ale také barokními dfievûn mi oltáfii. Malby byly oãi tûny, zakonzervovány a zdokumentovány. Jako jejich autor byl srovnávacím studiem urãen Jan Ezechiel VodÀansk. 5 Ruce restaurátorû promûnily i svorníky gotick ch Ïebrov ch kleneb v sakristii a berkovské kapli. Koneãnû mohl promluvit nejen jejich tvar, dosud zastfien vrstvami nátûrû, ale také pûvodní barevnost. Zatím jsme hovofiili pouze o pracích, které se t kají stavby samotné, av ak neménû v znamná, nároãná a také nákladná byla práce na restaurování bohatého barokního mobiliáfie kostela. Vzhledem k finanãní nároãnosti byl v období let 2003 2004 restaurován nejprve hlavní oltáfi a nároãnû vyfiezávané lavice, tedy ty ãásti v bavy kostela, které jsou nezbytné pro jeho provoz. Hlavní oltáfi nese obraz Karla kréty 6 s neobvykl m v jevem sv. Vavfiince uzdravujícího slepého fiímského vojína, v nástavci nad ním je vyobrazení sv. Augustina, kter odkazuje spolu se sochami sv. Fulgence a sv. Tomá e z Villanovy na minulé spojení s fiádem augustiniánû. 7 V leto ním roce (2005) je pozornost vûnována boãnímu oltáfii Panny Marie Potû ující, u kterého se konají pravidelné poboïnosti. Restaurování mobiliáfie v ak bude probíhat je tû v dal ích letech. 8 Od prvorepublikov ch oprav se kostelu v dal- ích desetiletích dostávalo stûïí jen nejzákladnûj- í péãe. Nyní, paradoxnû v dûsledku niãivé povodnû, získal rekonstrukcí podobu, kterou si sv m v znamem bezesporu zaslouïí. Bylo tomu tak pfiedev ím díky obûtavosti a nasazení P. Jana Juchy MS. Pro vefiejnost byl kostel otevfien 15. srpna 2004 koncertem souboru Schola Gregoriana Pragensis a slavnostní m í, kterou celebroval Mons. Karel Havelka, generální vikáfi litomûfiické diecéze. Od té doby Ïije pravideln mi bohosluïbami a pfiíleïitostn mi kulturními akcemi. Renata PAâKOVÁ Na obnovû kostela sv. Vavfiince v Mûlníku-P ovce se podíleli: investor ímskokatolická farnost Mûlník-P ovka, zastoupená P. Janem Juchou MS MAX stavební a. s. Bu tûhrad práce stavební; Ing. Jindfiich Rine projektová dokumentace; Z. Novák, kamenosochafiské a restaurátorské práce poloïení historické dlaïby; Tronik Mûlník zabezpeãovací zafiízení; J. Jan ta, elektromontáïe elektroinstalace; Mûlnická zeleà, s. r. o. obnova zelenû Mgr. J. Rafl, akad. sochafi a restaurátor, MgA. M. Bursová, akad. malífika a restaurátorka nástûnné malby, kamenná a tuková díla; restaurátorská skupina D. Vinklát, J. Stöckl, akad. mal., MgA. M. Krãmáfi, MgA. T. Fafek, E. Lattová, M. Zme kal, M. Lubomírsk, P. achl, J. Îampach, Z. vec, M. Rachnev, J. Velebn,. Dejmalová kostelní lavice, oltáfie; J. Knor, akad. mal. kfititelnice; P. Bare, akad. mal., J. Brodsk, akad. mal. obrazy hlavního oltáfie; J. Kocán, T. Hoke vitráïe; K. Rizopulos, Z. Novák restaurování náhrobníkû, socha sv. Jana Nepomuckého Ing. P. Macek, Mgr. J. Rafl, akad. soch. a rest., MgA. M. Bursová, akad. mal. a rest. prûzkum stavební a restaurátorsk ; Mgr. L. Varadzin, Mgr. I. tefan (ARÚ AV âr) archeologick prûzkum pracovníci NPÚ ÚOP stfiedních âech v Praze Mgr. D. Hladíková, Ing. J. ÎiÏka, PhDr. E. Stará, Mgr. L. Vondráãková, J. Burget; pracovnice MûÚ Mûlník, oddûlení památkové péãe Mgr. R. paãková, H. Lejtnarová Obr. 35. Mûlník-P ovka (okres Mûlník), kostel sv. Vavfiince v kvûtnu 2005. (Foto R. paãková) 5 M. MÁDL: Nástûnné malby Jana Ezechiela VodÀanského v kostele sv. Vavfiince v P ovce u Mûlníka, in: Obãasník mûlnick, informaãní bulletin Mûlnického osvûtového a okra lovacího spolku, kvûten 2005, s. 18 20. 6 K otázce autorství hlavního oltáfiního obrazu se rozpoutala polemika viz S. DOBALOVÁ: Poznámka k obrazu Karla kréty z kostela sv. Vavfiince v P ovce, in: Obãasník mûlnick, cit. v pozn. 5, s. 16 18. 7 Objekt konventu, kter je v soukromém vlastnictví a dfiíve slouïil pro potfieby uãili tû, byl po povodni vyãi tûn, ale na zásadnûj í zásah a nové vyuïití stále je tû ãeká. 8 Na obnovu kostela sv. Vavfiince bylo dosud vynaloïeno na 10 milionû Kã. Rozhodující ãástkou, pfiedstavující polovinu finanãních prostfiedkû, pfiispûlo Biskupství litomûfiické. Zámek Libûchov Voda vnikla do zámku v Libûchovû v noci z 12. na 13. srpna 2002 po tfietí hodinû ranní. Zámecká zahrada má své dva prameny, zahradou pak dále protéká fiíãka Libûchovka a Ml nsk potok. Setkávají se ve vzdáleném bodu zahrady pod Ïelezniãním viaduktem, odkud odtékají do koryta Labe na druhé stranû Ïelezniãního náspu. Dokud byla hladina Labe zv ena asi o 2,5 m, proudily obû vodoteãe do fieky; pfii dal ím zv ení hladiny se v ak zaãaly vracet a rozlévat v prostoru zahrady. Podle stavu stoupající vody jsme pfiedpokládali, Ïe vnikne do zámku dvefimi ze zahradního prûãelí. Dva schody je tû zûstaly suché, kdyï voda zaãala proudit podlahami. Její vztlak nás pfielstil. PovodÀové informace byly jednoznaãné, a proto jsme zavãas zaãali stûhovat exponáty z pfiízemí do prvního patra. Poãáteãní pozvoln nástup Labe do zahrady zrychloval a sílil. Na im prosbám o pomoc vyhovûli hasiãi a nûkolik lidí z Libûchova. Byla doba dovolen ch a nás bylo opravdu málo. Ale v echny sbírkové pfiedmûty jsme do osudné chvíle staãili vystûhovat. Na vitríny a dal í zafiízení jiï nezbyl ãas. Jako poslední kus jsme vyná eli klavír alespoà na podestu schodi tû; voda bohuïel dosáhla i tam a nástroj zniãila. V koneãné fázi, kdy voda kulminovala a pfietékala pfies koleji tû do zahrady, byla hladina nûkolik dní stálá, pfiiãemï v kov rozdíl mezi zahradou a koleji tûm je 9 m. Ze zahrady a krajiny vûkol se stalo obrovské, neohraniãené jezero. PovodeÀ zaplavila ve keré objekty zámeckého areálu vyjma nûkdej í sladovnu. Zámek byl zatopen do v e 3,12 m, ostatní objekty podle úrovnû terénu do v - e 3,1 3,6 m. Na e bezpeãnostní sluïba stfieïila zámek a depozitáfie plné sbírkov ch pfiedmûtû z lodi, zapûjãené místními rybáfii. Velmi utrpûly nástûnné malby Josefa M. Navrátila v Orientálním salonu, které byly pfies tfii dny ponofieny rovnûï do v e 3,12 m. Pro jejich záchranu zajistilo Národní muzeum ihned po ústupu povodàov ch vod ve spolupráci se Státním ústavem památkové péãe základní posouzení stavu a poïádalo akademického malífie Jana Îivného, kter malby v minulosti restauroval, aby je o etfiil a zajistil. O jeho záchrann ch pracích vypovídá následující vlastní zpráva. Po opadnutí vody byl cel areál zanesen vrstvou kontaminovaného bahna. V otevfieném prostoru i v korunách stromû bylo mnoïství naplaven ch pfiedmûtû a jejich trosek. V budovách bylo proudem a pohyby vody zniãeno ve keré zafiízení, po- kozeny omítky, elektrické rozvody, okenní rámy, dvefie, dfievûné podlahy, zaãaly se objevovat plísnû. Zaplavena byla rovnûï trafostanice pro cel 310 IN MEDIAS RES / V ROCE T I PO VELKÉ VODù Renata PAâKOVÁ / Kostel sv. Vavfiince v Mûlníku-P ovce Ludmila KLIMOVIâOVÁ, Jana SOUâKOVÁ / Zámek Libûchov

areál, takïe v prvních dnech bylo pracovi tû bez elektrické energie, tedy bez moïnosti zapojení pfiístrojû. Po ãásteãném zprovoznûní rozvodny bylo vedení suplováno nekoneãn mi metry nov ch kabelû. PfiekáÏely pfii úklidu a vyïadovaly trvalou pozornost, protoïe jistiãe a ostatní souãástky vlhkem velmi trpûly, ale daly se díky nim, podle dispozic odborníkû, zapnout odvlhãovaãe. Ihned po opadnutí vody zaãali pracovníci areálu a poãetní dobrovolníci z místa, studenti, dobrovolníci organizace INEX a âlovûk v tísni celkem asi 160 lidí vãetnû skupiny ekû (které pfiivezl do Libûchova autobus pfiímo z leti tû, t den zde pilnû pracovali a stejn m zpûsobem zase odletûli domû) s ãi tûním, vyklízením a tfiídûním trosek a vybíráním je tû pouïiteln ch kusû zafiízení. Vyãistili stûny, omyli okna a dvefie, vystfiíkali podlahy. V krátkosti bylo provedeno statické posouzení objektû a zaji tûna prohlídka autorizovan m inïen rem pro pozemní stavby. V sanaci posléze pokraãovala stavební firma, která oklepala po kozené a uvolnûné omítky, vyzvedla a opravila podlahy. Ke znaãn m kodám do lo také v zahradû, renovované v minul ch letech velk m úsilím vlastních pracovníkû, brigádníkû i odbornou firmou. Padla fiada podmáãen ch stromû, uschly nûkteré vysazené kefie. Pracovníci areálu a dobrovolníci ostfiíkali dosaïitelné porosty, odstranili naplavené nánosy a zanesené pfiedmûty, vyhrabali trávníkové plochy a cesty, postupnû stahovali padlé kmeny. Oslabené platany, které pozdûji silnû napadla klínûnka, nechali o etfiit snad úspû nû opakovan m postfiikem. Sochafiská v zdoba zahrady, v pfiedchozích mûsících restaurovaná, musela projít znovu rukama restaurátorû. Z kamene bylo vymyto pojivo a do struktury pískovce bylo zaneseno jemné bahno, soli a jiné chemikálie. Star í tmely odpadaly a byla odhalena vnitfiní struktura kamene. Povrch pískovce zaãaly pokr vat fiasy. Byl proveden prûzkum a stanoven postup o etfiení: odsolení, injektáï prasklin, slepení váïn ch trhlin, doplnûní tmelû, plastická a barevná retu, hydrofobizace soch. Práci dvou restaurátorsk ch ateliérû umoïnila podpora nadací VIA a âlovûk v tísni (z daru australsk ch krajanû urãeného pro Libûchov). Paralelnû probíhalo komplexní stavebnû-historické zhodnocení v ech budov náleïejících k areálu libûchovského zámku. ZároveÀ byl pfiipraven projekt úplné rekonstrukce, v níï jsme chtûli napravit i nûkteré nedostatky materiálu pouïitého pfii renovaci v 60. letech 20. století a vytvofiit moderní expozici. Odstranûní omítek umoïnilo provedení restaurátorského prûzkumu spodních vrstev zdiva a pfiineslo na nûkolika místech pfiekvapující v sledky: v zámku bylo odhaleno barokní zdobení zdí. Po nezbytn ch administrativních krocích byla poloïena nová stfiecha správního domku a také zapoãala dûkladná rekonstrukce prvního z depozitáfiû, kter mûl b t pfiipraven v pfiedstihu k bezpeãnému uloïení sbírek po dobu rekonstrukce zámku. Soustavná péãe patfiila téï o etfiení nástûnn ch maleb J. Navrátila v pfiízemí zámku, jeï se díky restaurátorskému ateliéru akademického malífie J. Îivného i díky svûdomitosti na ich pracovníkû podafiilo zachovat. V echny tyto práce si vyïádaly nemalé úsilí a znaãné finanãní prostfiedky. Uprostfied rekonstrukce depozitáfie oznámil v kvûtnu 2004 Pozemkov úfiad v Mûlníce své rozhodnutí o restituci ãásti areálu. Zmûna vlastnick ch pomûrû projekt zastavila, neboè zákon nedovoluje investovat prostfiedky státního rozpoãtu do soukromého majetku. Národní muzeum mûïe nadále provádût pouze nutnou údrïbu, dále peãuje také o nástûnné malby, pro nûï by pfieru ení prací znamenalo bezprostfiední nebezpeãí. Za dané situace Národnímu muzeu nepfiíslu í ani preventivní opatfiení na ochranu areálu. DluÏno ov em fiíci, Ïe nebezpeãí velké vody je pfii pfiibliïnû stejné úrovni zámecké zahrady a toku Labe veliké. Zahrada aï do roku 1870 dosahovala k fiece a i nyní, kdy je oddûlena tûlesem dráïního náspu, sahá voda do zahrady pomûrnû ãasto. Podle nepotvrzen ch informací místních zdrojû pfiipravuje snad Správa povodí Labe protipovodàové úpravy. Ludmila KLIMOVIâOVÁ, Jana SOUâKOVÁ Malby Josefa Navrátila na zámku Libûchov V pondûlí dne 12. 8. 2002 neobvykle silná povodeà zaplavila také zámek Libûchov. Vzácné malby Josefa Navrátila se ocitly pod vodou do v ky 3,12 m, takïe lze fiíci, Ïe 90 % maleb Orientálního salonu malovan ch kombinovanou olejovou temperou bylo povodní pfiímo zasaïeno. Povrchová ochranná mastnûj í laková vrstva byla vodou poru ena a opalizovala. Voda se dostala pod vrstvu malby, nabourala podkladové vrstvy, Obr. 36. Libûchov (okres Mûlník), zámek v dobû kulminace vody. (Foto archiv Náprstkova muzea) které navlhãila, a tím se stalo, Ïe se podkladové vrstvy emulzního klihovoolejového charakteru rozmoãily, zmûkly, ztratily lepivost a regeneraãní schopnost po vyschnutí. Stav byl naprosto havarijní, vytvofiily se puch fie ve velikosti aï 5 cm. Na mnoh ch místech malba odpadla. Povrch byl za- pinûn, byly zde patrné ãásti rostlin, sena i bezobratl ch ÏivoãichÛ, které ulpûly na malbû vãetnû zbytkû bláta. Na men ích místech byla malba odplavena, retu e ztmavly a pûsobily ru ivû. Nejprve se uskuteãnil rozsáhl restaurátorsk prûzkum, protoïe v prvních t dnech hlavnû ze skryt ch spár (trhlin) zdiva pod barevn mi vrstvami vytékala voda v krûpûjích. Proto byly v místech nepûvodních tmelû utvofieny men í otvory tak, aby se tento proces urychlil. Dále bylo provedeno o etfiení proti plísním a houbám dle doporuãení pracovníkû NPÚ. Restaurátorsk prûzkum byl provádûn ve spolupráci s technickou laboratofií NPÚ v Praze a rakousk mi odborníky z Vídnû. Vysou- ení zdí bylo zaji Èováno vûtráním a pomocí vysou eãû. Malby byly v této etapû zafixovány, ale ne zcela vyrovnány, aby mohlo krakeláïí pokraãovat vysychání a nedocházelo k po kození na jin ch místech. Ve spolupráci se správou zámku byly postupnû snímány latexové nátûry a omítky ze 60. let 20. století. Tím se v místech nad podlahou odkrylo cihlové zdivo a byly ãásteãnû vyãi tûny spáry, tak aby se co nejvíce urychlilo vysychání. NPÚ v Praze poskytl mûfiicí techniku na sledování vlhkosti a teploty. Pfii kontrolování teploty v rûzn ch v kách byl zji tûn v razn rozdíl mezi teplotou u zemû (4,4 C) a ve v ce 2,5 m (9,8 C). Na mal ch vzorcích byla posléze vyzkou ena metoda snímání poru en ch zbûlen ch lakov ch vrstev a také provedeny zkou ky vyrovnávání miskovitû zvednut ch krakel. Tyto vzorky prokázaly, IN MEDIAS RES / V ROCE T I PO VELKÉ VODù Ludmila KLIMOVIâOVÁ, Jana SOUâKOVÁ / Zámek Libûchov Jan ÎIVN / Malby Josefa Navrátila na zámku Libûchov 311

37 38 39 Ïe ãi tûní a snímání poru en ch lakov ch vrstev je moïné, stejnû jako ãásteãné vyrovnání miskovit ch krakeláïí a jejich upevnûní. Vytvofiil jsem kolektiv restaurátorû (M. Hou Èová a I. Pfiibylová), s nímï jsem pravidelnû kontroloval stále se uvolàující malbu. V místech, kde hrozilo odpadnutí, byly malby fixovány hloubkov mi injektáïemi tak, aby pouïité lepivé látky nezabránily jejich postupnému vysychání. Práce postupovaly v jednotliv ch úsecích podle stupnû vysychání ãástí zdí a maleb, které probíhalo nestejnomûrnû v závislosti na fyzikálních vlastnostech zdiva. ada uvolnûn ch míst musela b t kvûli postupu vlhkosti upevàována opakovanû. Bûhem stavebních úprav v Orientálním salonu (odstranûní betonové podlahy a její nahrazení podlahou dfievûnou) byly malby proti prachu a dal ím nevhodn m vlivûm zaji tûny pfiekrytím netkanou textilií. Pfiekrytí se maleb nedot kalo a umoïnilo jejich vûtrání. Toto opatfiení vytvofiilo na povrchu maleb stálej í mikroklima, které mnohem ménû podléhá vnûj ím v kyvûm. Proto bylo pfiekrytí netkanou textilií ponecháno i po skonãení stavebních prací. Vysou ení zdí bylo zaji Èováno vûtráním, temperováním a pomocí vysou eãû. Dennû byla v místnosti mûfiena a zaznamenávána vlhkost a teplota. Na základû namûfien ch hodnot a promûn poãasí bylo na doporuãení restaurátora pracovníky správy zámku regulováno temperování a vûtrání místnosti. Pfiitom byl kladen dûraz na to, aby vysou ení neprobíhalo pfiíli rychle, proto- Ïe pfiekotn postup by mûl za následek zkfiehnutí barevn ch vrstev a jejich následné odpadávání. PrÛbûÏnû byly malby i dal í stûny o etfiovány proti plísním. Byla provedena zkou ka upevnûní, ãi - tûní a koneãného restaurování. V souãasné dobû je moïno konstatovat, Ïe stav nástûnn ch maleb J. Navrátila je stabilizovan. Díky pravideln m kontrolám a opakované fixaci uvolnûn ch míst nedochází k dal ím ztrátám. Malby a zdivo v ak nejsou dosud vyschlé do té míry, aby se jiï neuvolàovaly barevné vrstvy. V srpnu 2004 jsme se dozvûdûli, Ïe do lo k restituci zámku, a vzhledem k majetkoprávním vztahûm nastala asi tfiímûsíãní pauza, bûhem níï se stav maleb velice zhor il, zaãaly se uvolàovat povrchové malífiské vrstvy a hrozilo jejich odpadnutí. Jen skuteãnost, Ïe restaurátorské o etfiování nebylo pfieru eno zcela, odvrátila odpadávání originálních maleb ve vût ím rozsahu. âi tûní, vyrovnávání, lokální vysou ení, ztenãování lakov ch vrstev a snímání ru iv ch ztmavl ch pozdûj ích malífisk ch zásahû by mûlo probíhat za stálého upevàování malby na potfiebn ch místech. Dále by mûlo následovat odstranûní degradovan ch tmelû, upevnûní lûïek tmelû a nahrazení tmely nov mi. Poté by dle konzultací s odborníky následovalo provedení retu e na tmelech i dal ích potfiebn ch místech a aplikace závûreãn ch konzervaãních vrstev. Po zhodnocení stávajícího stavu maleb v porovnání s jin mi malbami, které rovnûï utrpûly povodní, bylo konstatováno, Ïe díky vãasnému zásahu, soustavnému sledování a o etfiování je souãasná situace libûchovsk ch maleb stabilizovaná. Tento v sledek je o to cennûj í, Ïe Josef Navrátil technicky experimentoval a jeho malby jsou tedy primárnû citlivûj í a nároãnûj í na péãi. Dosavadní dobr stav je ohroïen nevyjasnûnou majetkoprávní situací vlastnictví zámku, která by rozhodnû nemûla pfieru it odborné restaurátorské o etfiování, protoïe po kozené malby stále pracují. V pfiípadû nedodrïování regulovaného teplotního a vlhkostního reïimu a absence odborného restaurátorského o etfiování hrozí cenn m malbám J. Navrátila v Orientálním salonu zniãení. Jan ÎIVN Obr. 37., 38. Libûchov (okres Mûlník), zámek, Navrátilovy malby v Orientálním salonu bûhem fixace malífisk ch vrstev. (Foto archiv Náprstkova muzea) Obr. 39. Libûchov (okres Mûlník), zámek, detail po kození malby v Orientálním salonu. (Foto archiv Náprstkova muzea) 312 IN MEDIAS RES / V ROCE T I PO VELKÉ VODù Jan ÎIVN / Malby Josefa Navrátila na zámku Libûchov