Obecná psychologie: základní pojmy ZS 2009/2010 Přednáška 1 Mgr. Ondřej Bezdíček Definice psychologie Je věda o chování a prožívání, o vědomých i mimovědomých oblastech lidské psychiky. Cíle psychologie Klade si 4 obecné cíle: A) popsat, vysvětlit a předvídat chování a duševní pochody; B) dosažené znalosti užívat ke zvyšování lidské spokojenosti a zdraví.
Předmět psychologie Existuje několik základních přístupů. Každý definuje předmět psychologie odlišným způsobem. Základní přístupy: A) biologický, B) behaviorální, C) psychoanalytický, D) kognitivní, E) fenomenologický. Biologický přístup Považuje za předmět studia psychologie neurobiologické procesy, studium mozku, hledá souvislosti mezi psychickými jevy a jejich neurobiologickými koreláty např. neuronální aktivitou, hormonální regulací. Uveďte disciplíny biol. přístupu! Behaviorální přístup Předmětem studia je chování, zakladatelem směru je John Watson, pokus pozvednout psychologii na přírodní vědu, vyloučil z předmětu studia prožívání, vyloučil metodu introspekce, pozitivistický ideál vědy.
Psychoanalytický přístup Mnohé projevy našeho chování jsou důsledkem nevědomých procesů, psychickému dění vládne determinismus každý psychický jev má svoji příčinu, zakladatelem byl Sigmund Freud (1896), obohatila výzkum psychiky (výklad snů, přeřeknutí, vtipu, dětské sexuality, sexuální orientace ad.). Kognitivní přístup Předm. studia jsou poznávací procesy, chápou se jako procesy zpracování informací, vznikl v 60. letech v USA opozice behaviorismu, pracoval s počítačovou metaforou, studium mentální reprezentace, zakladateli byli G. A. Miller (1956), N. Chomsky (1957), H. A. Simon (1972) ad. Fenomenologický přístup Předmětem studia je prožívání, zaměřuje se výhradně na individuální, subjektivní zkušenost. Směry: humanistická psychologie zdůrazňuje kvality, které člověka odlišují od zvířat, potřeba sebeaktualizace.
kognitivní psychologie, Neurovědy kognitivní neuropsychologie, kognitivní věda (teorie umělé inteligence, komputační modelování, konekcionistické sítě), zobrazovací metody, neuroanatomie a neuropatologie, biochemie (transmiterové systémy), kognitivní neurologie. Dělení psychologických oborů 1. Základní psychologické obory: obecná psychologie, vývojová psychologie, sociální psychologie, psychologie osobnosti, neuropsychologie. Dělení psychologických oborů 2. Obory aplikované (praktické): klinická psychologie, poradenská psychologie, psychologie práce, forenzní psychologie, vojenská psychologie.
Dělení psychologických oborů 3. Speciální psychologické disciplíny: psychodiagnostika, psychometrie, psycholingvistika, sociolingvistika, psychopatologie, diferenciální psychologie, farmakopsychologie, matematická psychologie. Základní pojmy obecné psychologie 1. Psychika: systém/struktura organizace psychických jevů, kvalitativně/kvantitativně odlišná od somatického. S. Freud zavedl pojem mentální aparát, obsahuje mentální (a) reprezentace tělesných procesů a (b) reprezentace vnější reality. Kognitivní psychologie pracuje s počítačovou metaforou: (hardware nervový a hormonální systém, software psychické procesy). Základní pojmy Psychické obsahy: nejrůznější psychické prožitky, uvědomujeme si je např. vjemy, představy, myšlenky, fantazie. Mnohé se nenacházejí ve vědomí, dlouhodobá paměť, přesun do ohniska pozornosti.
Základní pojmy Psychické procesy: souhrn operací, který vede ke vzniku psychických obsahů. Jmenujte psychický proces a odpovídající obsah! Dělí se zhruba do 3 skupin: A) poznávací (kognitivní), B) emocionální, C) motivační, volní. Základní pojmy Psychický stav: stálejší než psychické procesy, podmínkou aktuálních psychických aktivit, zejména nálady, rozlišujeme psychické stavy: a) trvalé (optimismus) b) přechodné (deprese). Ovlivňuje psychické procesy pozitivně i negativně. Základní pojmy Prožívání: nepřetržitý tok psychických obsahů. Má 3 stránky: poznávací, citovou (emocionální), motivační. Uskutečňuje se v různých stupních od jasného po temné. Předmětem prožívání je jak vnější svět, tak stav vlastního těla a mysli sebereflexe.
Základní pojmy Chování: jakákoliv aktivita živých bytostí, kterou můžeme pozorovat, měřit. Druhy chování: (a) reakce jednoduché, často vrozené formy chování např. reflexy, instinkty, (b) jednání aktivita směřující k urč. cíli, řízená vědomím, (c) výraz mimovolní projev prožívání. Dělení: molekulární a molární, verbální a neverbální. Mentální reprezentace (Sedláková) finální výsledek kódování informací, předmětem výzkumu kognitivní psychologie. Prostředky znázornění jsou obraz a slovo. Rozlišujeme: elementární a smíšené formy mentální reprezentace, vnějšího a vnitřního světa, dispoziční a aktuální (M. Sedláková), I., II., III. a n-tého řádu.