Self-reportové studie: cesta do hlubin latentní kriminality? Jan Tomášek seminář IKSP, 6. listopadu 2014
Význam self-reportů pro kriminologii Vznik oboru v 19. století poznatky vázané na první oficiální statistiky o kriminalitě Změna přístupu ve třicátých letech 20. století - problém latentní kriminality První studie daného typu revoluce v představách oboru o kriminalitě, jejím rozsahu i typickém pachateli Kriminologie před a po uvedení self-reportů do výzkumné praxe výrazně odlišná některé univerzální vzorce přestaly platit
První studie A. Porterfield (40. léta) analýza soudních spisů / výzkum mezi studenty J. Wallerstein a C. Wylie (1947) rozsáhlý vzorek mužů a žen, dotazování na 49 typů deliktů F. Nye aj. Shorta (1958) studenti / mladiství delikventi z nápravného zařízení Závěry - rozsah latentní kriminality je značný (takřka každý jedinec se něčeho dopustí nelze populaci dělit na devianty a slušné ) - socioekonomický status nehraje významnou roli (rozvoj nových a kritických teorií jako např. etiketizační teorie)
Princip self-reportových studií Dotazování respondentů z vybraného vzorku populace, zda se v určitém období dopustili trestných činů různého typu (nebo i jiných forem nežádoucího chování) Není podstatné, zda byl skutek oficiálně řešen Zajištěna anonymita respondenta!
Základní cíle 1. Zmapování rozsahu a frekvence trestné činnosti v určité populaci 2. Odhalení vztahů mezi trestnou činností a významnými charakteristikami pachatele (testování kriminologických teorií o příčinách kriminality) 3. Ověřování účinnosti různých preventivních či nápravných opatření, které dotyčná osoba podstoupila
Historický vývoj 60. léta stále větší zájem o ověřování různých teorií (zejména faktory rodinného prostředí, vrstevníků, školy) známá např. studie T. Hirschiho z roku 1969 70. léta v některých zemích se self-reporty začínají uplatňovat na celonárodní úrovni (USA) 80., 90. léta rozsáhlé výzkumy v řadě zemí Evropy (někde opakovaně možnost sledovat trendy kriminality) Velké využití v oblasti zneužívání návykových látek Mezinárodní projekty (ISRD)
Metodologický vývoj Postupné zahrnutí širšího spektra delikventních aktivit Zařazení deliktů závažnějšího typu Zjišťování frekvence páchání trestných činů Zahrnutí doplňujících otázek
Reliabilita a validita self-reportů Reliabilní (spolehlivé) měření = shodné výsledky při opakované aplikaci za stejných podmínek Validní měření = měříme skutečně to, co jsme měřit zamýšleli (výzkumný nástroj reflektuje teoretický koncept)
Možnosti zkoumání (ověřování) reliability Různé způsoby opakovaná měření (test-retest reliabilita), měření paralelních testů, posuzování internální konzistence (split-half reliabilita) Test-retest respondenti vyplní dotazník znovu po určité době, zjišťuje se korelace mezi údaji Self-reporty mají uspokojivé výsledky korelační koeficient většinou nad 0,80
Validita a její druhy Při přezkušování validity rozlišujeme validitu kriteriální, obsahovou a konstruktovou Kriteriální srovnání výsledků měření s jiným adekvátním zdrojem informací o zkoumaném jevu Problém existuje takový zdroj u kriminality? Výzkumy využívají např. porovnání skupin, u nichž předpokládáme velké rozdíly, nebo vycházejí z informací přátel, rodičů, z oficiálních údajů o kriminalitě apod. Specifické postupy u výzkumů na zneužívání návykových látek (testy slin nebo moči na jejich přítomnost) Výsledky obecně uspokojivé, záleží ale na typu deliktu
Užívání návykových látek příklady studií Akers (1983) užívání tabáku 95 % respondentů odpovídalo pravdivě Program ADAM rozdíly u jednotlivých látek u marihuany shoda vysoká (28 % / 30 %), ale u kokainu (47 % / 74 %) a heroinu (41 % / 72 %) nikoli Junger-Tas, Marshall dvoukolový výzkum v letech 1974/1975 a 1985/1986 v prvním kole se nepřiznalo 40 % pozitivně testovaných, ve druhém již jen 13 % (možný vliv dohledu)
Obsahová a konstruktová validita Obsahová do jaké míry měření reprezentuje příslušné vlastnosti nebo kvality Východiskem jasná definice (u kriminality problém spory mezi zastánci legálního a sociologického pojetí) Konstruktová zjištění, nakolik se měření v očekávané teoretické rovině vztahuje k jiným konceptům či konstruktům Prakticky všechny vztahy předpokládané teorií se v selfreportech potvrzují
Faktory ohrožující validitu self-reportů Ochota respondentů Závažnost skutků Odhalení / neodhalení skutku Věk a etnicita respondentů Způsob sběru dat Administrace výzkumného nástroje
Závěry Vznik a využívání self-reportů v kriminologii odráží potřebu oboru vyrovnat se s nedostatky oficiálních statistických údajů o trestné činnosti Spolu s viktimologickými studiemi jsou dnes považovány za hlavní způsob, jak lze získat představu o rozsahu kriminality ve společnosti Nenahraditelné jsou S-R pro ověřování kriminologických teorií Zásadní je jejich význam pro longitudinální studie kriminální kariéry Výzkumy se zaměřují takřka výhradně na mládež, poznatky o dospělé populaci spíše vzácné Okruh zkoumaných deliktů některé oblasti kriminality trvale přehlíženy i v self-reportech
Děkuji Vám za pozornost