Literatura pro děti a mládež

Literatura pro děti a mládež Distanční text Olga Kubeczková Obsah 1. Úvod 4 2. Literatura pro děti a mládež v počátcích 6 2.1 Počátky 6 2.2 Národní obrození 11 2.3 Folklor 17 2.4 Shrnutí kapitoly o počátcích dětské literatury 21 3. Žánry literatury pro děti a mládež 22 4. Folklorní žánry, adaptace lidových látek 28 4.1 Malé folklorní žánry 28 4.2 Velké folklorní žánry 32 4.3 Adaptace lidových látek 37 5. Současná literatura pro děti a mládež 43 6. Umělá poezie pro děti a mládež 47 7. Autorská pohádka 53 8. Příběhová próza s dětským hrdinou 59 9. Dívčí román 66 10. Dobrodružná literatura a její žánrové varianty 72 11. Historická próza 80 12. Próza s přírodní tematikou 85 13. K úkolům 93 1

Po prostudování textu budete znát: počátky dětské literatury; žánrovou skladbu dětské literatury; specifické rysy vybraných žánrů dětské literatury; specifické rysy dnešní tvorby pro děti a mládež; některé autory a díla české literatury pro děti a mládež nejen současnosti. Budete schopni: lépe rozumět povaze jednotlivých žánrů dětské literatury; aplikovat teoretické poznatky o žánrech při vlastní četbě dětské literatury; erudovaně číst a analyzovat texty zvláště současné tvorby pro děti; lépe se orientovat v současné tvorbě pro děti a mládež. Získáte: základní informace o dané disciplíně; přehled základní i rozšiřující literatury v oboru; přehled o současné dětské literatuře a jejích autorech. 2

Průvodce studiem. Milí kolegové, studenti a příznivci dětské literatury! Distančním textem Literatura pro děti a mládež jsem se pokusila nabídnout ve stručné a přehledné formě některé poznatky, které Vám, jak doufám, pomohou při studiu dané problematiky. (Už proto, že některé podněty vyšly z Vaší strany.) Vedle přehledu nejstarší tvorby věnované dětem se soustřeďuji na dvě tematické oblasti. První představuje pokus o určitou definici jednotlivých žánrů. Stručná a přehledná charakteristika, která si neklade nárok být úplná a samozřejmě bude ve vztahu ke konkrétní tvorbě modifikována, Vám může pomoci k orientaci při samostatné četbě dětské literatury. Druhá tematická oblast chce poukázat na posun v žánrové struktuře, způsobený literárním vývojem. Snažím se tento posun v definici jednotlivých žánrů demonstrovat pouze prezentací současných inovačních tendencí. Je samozřejmé, že k posunům docházelo i dříve. Zvýraznit aktuální trendy v žánrech, jmenovat významné osobnosti současné české tvorby pro děti mi připadalo jako nejvíce odpovídající Vašim potřebám a může být podnětem i pro Váš aktivní přístup ke studiu minulého literárního vývoje. Text je uspořádán tak, aby se Vám s ním dobře pracovalo. Používá značky a grafickou úpravu, která má usnadnit orientaci v něm. Má ambice podnítit Váš zájem, samostatnost, schopnost aplikovat. Má inspirovat. Snad alespoň některým částem textu se to podařilo. Hodně zdaru při studiu Vám upřímně přeje P.S. Další náměty vítám. Olga Kubeczková. V Ostravě 2005. 3

1. Úvod Následující distanční text si klade za cíl nabídnout studentům vhled do problematiky literární tvorby určené dětským čtenářům. Vzhledem k obsažnosti tématu je náplň textu pouze selektivní. Snaží se vyjít vstříc potřebám studentů a postihnout některé oblasti tak, aby bylo studium dané problematiky alespoň částečně usnadněno a zpřehledněno. Z oblasti dětské literatury nás budou zajímat: - počátky dětské literatury - žánrová problematika dětské literatury - současný obraz dětské literatury - charakteristika jednotlivých žánrů. Druhá kapitola se pokouší utřídit poznatky o počátcích dětské literatury. Oproti ostatním má tedy výjimečně literárněhistorický ráz. V jejím rámci se však přesto pokoušíme představu literárního vývoje doplnit příklady a úkoly, které vedou studenty k erudované práci s prameny a především k uvažování o dětské literatuře. Třetí kapitola je teoretickým úvodem k následujícím. Postihuje problematiku dětské četby z hlediska různých kritérií. Čtvrtá kapitola je doplněním druhé kapitoly, věnuje se folklorním žánrům v dětské literatuře. Její podkapitola sleduje autorská zpracování folklorních látek ve vztahu k dětskému čtenáři. I zde nabízíme studentům bohatý dokumentační materiál, který umožňuje přímou aplikaci teoretických poznatků. V páté kapitole se soustředíme na obraz současné tvorby věnované dětem. V každé následující kapitole se pak věnujeme obrazu současné tvorby z hlediska jednotlivých žánrů. Šestá až dvanáctá kapitola prezentuje stručnou charakteristiku určitého žánru. K ní připojujeme ukázky, na kterých si studenti mohou teoretické teze ověřit vlastní analýzou. V každé z těchto kapitol student nalezne podnětné úkoly, sekundární literaturu, přehled významných osobností a - jak už bylo řečeno - část věnovanou současným trendům v žánru i s jeho představiteli. V závěru se nabízí několik obecných podnětů k samostatné četbě pramenů (Jak číst...). Každá kapitola distančního textu je doplněna literaturou a stručným shrnutím. Za textem jsou pro orientaci umístěny odpovědi k některým úkolům. Úkoly v jednotlivých kapitolách jsou rozděleny podle užší či volnější vazby k výkladové části textu. Záleží pouze na studentech, zda budou mít chuť si dané poznatky pouze ověřit, aplikovat je (Úkoly 4

k textu), nebo zda se jimi nechají inspirovat k další samostatné činnosti (Část pro zájemce, Úkol k zamyšlení). 5

2. Literatura pro děti a mládež v počátcích Klíčová slova kapitoly: národní obrození, četba mládeže, intencionální a neintencionální část četby mládeže, mravoučný ráz literatury, folklor 2.1 Počátky Již v nejstarších údobích českého písemnictví můžeme najít ojedinělé rukopisy určené především dětským čtenářům, či lépe posluchačům. Obecně v nich tehdejší společnost prezentovala svou představu výchovy dítěte. Výchovná funkce se projevovala v charakteru takových děl, která nabývala povahy didaktických spisů, souborů rad a příkladů ctnostného života. Vedle toho je třeba zmínit, že stejná funkce se hojně uplatňovala i v poučení dospělých, ve frekvenci formulací životních zásad. Potvrzují to např. bajky a alegorie jako útvary didaktického básnictví. V tomto smyslu se sluší připomenout známé rady k poučení mladých panovníků v době lucemburské vzniká Nová rada Smila Flašky z Pardubic, určená Václavu IV., Theriobulia (Rada zvířat, tiskem 1520) pozdějšího olomouckého biskupa Jana Dubravia, určená Ludvíku Jagellonskému. Dítě bylo nabádáno v duchu křesťanské morálky k poslušnosti a povinné úctě k rodičům, učitelům, dospělým vůbec. Svým posláním byli k autorství daných poučení předurčeni vychovatelé působící zvláště ve šlechtických či panovnických rodinách. Také sami vzdělaní šlechtici, učenci a literáti tíhli k podobnému psaní z praktické potřeby poučit své vlastní potomky. Příkladem může být ve 14. století: - Smil Flaška z Pardubic, kterému je připisována veršovaná Rada otce synovi (u příležitosti předávání zbraně synovi otec uděluje ponaučení ve smyslu zachovávání feudálních zvyků a morálních ctností); - Tomáš Štítný ze Štítného v díle Řeči besední (mají podobu dialogu otce s dětmi a vznikly ze snahy poučit přijatelným způsobem o křesťanské věrouce). V 16. století píše v podobném duchu - Jan Hasištejnský z Lobkovic, bratr humanisty Bohuslava Hasištejského, Zprávu a naučení synu Jaroslavovi (1504) soubor pravidel chování mladého šlechtice. Příklad. T. Štítný: Řeči besední Děti dále tieží: É tatíku, pověz nám o každém o tom! A najprvé, v čem sě dívati božie moci? Otec: Chcete-li v pamět všemohúcí boží moc přivésti k sobě, znamenajte, kak jest to veliká věc vše z ničehož učiniti! Který to móž smysl osieci? Malá-li j moc i najmenší věc z ničehož učiniti? Zdá-liť se to neveliké moci, pomysl, co j nic a co jest něco. Kakť jest to od sebe předaleko! A když by to byla veliká moc, ješto by i jedinú 6

věc, a najmenší, mohla z ničehož učiniti, kak jest velice tu moc vážiti, ješto j tak velikú věc a tak mnoho věcí a z ničehož učinila! Pomysl, malá-li jest obora světa všeho i s nebesy vidomými, ješto je vidí tělesné oko, ješto vše tělo. Co pak jest nad to ono nebe křišťálové aneb ono, ješto slóve nebe hnutie prvnieho! Nemluvímť ještě o tom blaženém nebi anjelských kóróv, ale o nižších, o tělesných. Pakli chce kto pomysliti o počtu, co j stvořeného, zečti hvězdy, zečti rozličná zvieřat pokolenie, ješto mají duši živú, každé podlé rodu svého: ono lidé, ono lvové, ono koni, ono skot, ono zvěř polská, ono myši, ono ptáci, ono ryby, ono chrústi, ono múchy, ono žíželi. A co j těch rozličných proměn a co hláv každého pokolenie! Ktož zná všecko neb slýchal, co j ono jiného a ono jiného pokolenie? A co j všech lidí počet a jich vlasóv? Co j pieska? A tak o všem jiném bezčíslných věcí, ješto j v nich bezčíslný počet: v počtu, v mieře, i u váze, v šíři i u výši, v dlúhosti i v hlubokosti. (Lehár, J. Stich, A. Čítanka české literatury 1. Praha: Čs. spisovatel, 1997, s. 197-198.) Vysvětlivky: osieci obsáhnout; obora světa okrsek světa; zvěř polská polní zvěř; chrústi brouci; Úkol k textu. Jakými prostředky přibližuje autor danou část křesťanské věrouky? V čem odpovídají dětskému posluchači, v čem odpovídají řečové povaze textu? Také nauková literatura měla snahu kladně působit na mladé čtenáře. Za vlády Karla IV. vzniká v české literatuře rozsáhlé slovníkové dílo Bartoloměje z Chlumce, zvaného Klaret (Claretus). Jako správce školy u Sv. Víta v Praze se pokusil se skupinou spolupracovníků vytvořit řadu latinsko-českých veršovaných slovníků, které se týkaly různých vědních oborů a pokoušely se o jejich popularizaci, mimo jiné i tvorbou českého názvosloví. Pro potřeby nově vzniklé univerzity, učitelů a především studentů vzešly z Klaretova pera i studijní příručky a učebnice (např. Ortulus phisologie, znám též jako Fyziologář, v novodobém překladu Ptačí zahrádka). Jejich zvláštností je unikátní propojení naukové (poznávací) a mravoučné funkce textů, resp. hesel v podobě didaktických veršových strof. Ponaučení, která verše obsahují, se týkají nejvíce života a výchovy dětí, ale také obrazu učitelů, rodičů jako jejich vzorů. Snaží se působit příklady řádnými i těmi odstrašujícími. Příklady. Klaret: Housata (1) Trubec (2) Housátko zelené bývá, Trubec je na obtíž úlu, ač husa vždycky je bílá: neb promrhá přespříliš medu: hoši ti chudáci nemoudří budou, učitel, který rozháže jmění, než k rozumu přijdou. se v ničemu změní. (s.18) (s. 20) Kachna (3) Čejka (4) Učí-li kachna svá dítka Čejka když vznáší se polem, je u vody držívá zkrátka: jen knihy!, knihy! zní kolem: učitel dobrými mravy s knihami pod paží spěcháš, má šlechtit svým svěřencům hlavy. leč zhusta je nečteny necháš. (s. 18) (s. 48) (Claretus Ptačí zahrádka. Z latiny přeložila J. Nechutová. Brno: Petrov, 1991.) Úkoly k textu. 1. Všimněte si, jaké postupy autor použil, aby skloubil funkci naukovou a výchovnou. 7

2. Charakterizujte, čeho si autor všímá v obrazech zvířat a proč. Podobné funkce, snad s ještě větším úsilím didaktickým, se odrážejí v Klaretově Exempláři. Jak název napovídá, autor se tímto dílem připojil k soudobé středověké tvorbě sbírek exempel, tj. krátkých příkladných historek, sloužících jako ilustrace mravních naučení. I v tomto rukopise sahá pro náměty do světa zvířat, a tak se jeho exempla namnoze blíží bajkám. Vynález knihtisku (1440) umožnil masovější ráz knižní produkce, a tedy i literární komunikace. V českém literárním kontextu sehrál v tomto smyslu pozitivní úlohu Daniel Adam z Veleslavína. Soustředil kolem své tiskárny řadu spisovatelů a překladatelů, podílel se na popularizaci různých vědních oborů. Pro studenty latinských škol vydal rozsáhlé slovníkové dílo. K dětským čtenářům a posluchačům se však díky tisku mohou ve větší míře dostávat také texty původně určené dospělým. Poutavým zpracováním příběhů z národní historie si získala na dlouhá léta oblibu čtenářů Kronika česká Václava Hájka z Libočan. Autor v práci vychází z řady historických pramenů, zpracovává nejen události, ale s vypravěčským mistrovstvím podává také báje a národní pověsti. Přestože se ne vždy drží historické skutečnosti, doplňuje do historie nové časové údaje a pomáhá si vlastními domněnkami, čtenářská obliba zůstala neotřesena ještě v počátcích 19. století. V té době bylo Hájkovo dílo objeveno jako vydatný zdroj inspirace pro mnohé literáty. Vedle naukové prózy (z níž v daném období vynikala právě historiografie), vedle didaktizující, mravokárné literatury (viz výše Jan Hasištejnský z Lobkovic) pěstovala humanistická literatura také cestopis. I tento žánr nacházel odezvu v četbě mládeže, protože reflektoval její touhu poznávat exotická prostředí a naplňoval funkce poznávací a zábavné. Dobrodružný charakter, pestrost dějů, napětí to vše bylo dokonalým protipólem mentorujícímu, často suchopárnému stylu výchovných textů. Z cestopisných spisů uveďme alespoň Příhody Václava Vratislava z Mitrovic (tiskem až 1777). Autor v nich prostým způsobem zaznamenal svou cestu do Cařihradu a zejména delší pobyt členů výpravy ve vězení. O kvalitách knihy svědčí fakt, že ji obrozenecký nakladatel V. M. Kramerius zařadil do seznamu četby vhodné pro mládež. Z období humanistického písemnictví nelze vyjímat literární činnost Jednoty bratrské, která se pokoušela propojit náboženské působení s úsilím vzdělávacím. Její nejvýraznější osobností se stal Jan Blahoslav. Svým dílem zasáhl do řady různorodých oblastí (teologické, historiografické apod.). Z praktických potřeb církevní komunity věnoval pozornost i výchově a vzdělání - studentům teologie byly věnovány spisy z oblasti jazyka a 8

hudební nauky Gramatika česká (1571) a Musica (1558). Stejné poslání, jaké se Jednota bratrská snažila naplňovat v daném období, se v jejích pracích udržuje i v následujícím 17. století za působení Jana Amose Komenského. Jeho nesporné zásluhy o adekvátní, citlivý výchovný a vzdělávací přístup k osobnosti dítěte se projevil řadou didaktických spisů. Informatorium školy mateřské (asi kolem roku 1630) je sice určeno především matkám a chůvám pro jejich praktické potřeby vychovatelů, ale podává cenné poznatky o duševním vývoji dítěte, o všestranné předškolní výchově. Při vychovatelské činnosti má podle Komenského velkou roli sehrát také umění, zejména literatura a hudba, lidová slovesnost. Jeho Informatorium proto obsahuje rady autorům píšícím pro děti předškolního věku. Vedle toho spis prezentuje příkladné obrazy šťastného rodinného života, obrazy venkovského prostředí s jeho lidovou kulturou prostředkovanou hrami a písněmi. Následující ukázka se Komenskému připisuje, i z toho důvodu, že ji dodatečně vepsal do svého Informatoria. Příklad. J. A. Komenský: Ukolébavka Spi, mé milé poupě, Anjel boží z nebe spi, malé holoubě, opatrujž mi tebe spi mi dobrou chvíli, aby čistě spalo, hodinu, tři čtyry, ve zdraví zas vstalo děťátko. děťátko. (Plch, J. Antologie ze starší české literatury. Praha: SPN, 1986, s. 210.) Úkol k textu. Povšimněte si, jak je také text ukolébavky prostoupen duchem náboženské lyriky. S jakým útvarem Komenský ukolébavku propojuje? O další prvenství se vedle zájmu o vedení nejmenších Komenský zasloužil ve spise Orbis sensualium pictus (1658, svět smyslů obrazem ). První obrázková knížka pro děti se snažila seznámit s okolím dítěte v německém a latinském jazyce. Obrázek i slovní označení zobrazované věci bylo označeno číslicí, aby dítě lépe pochopilo i ty jevy, které mu byly dosud neznámé. Později se spis dočkal i úprav do jiných jazyků (např. u nás ji v r. 1833 k vydání v latinsko-německo-česko-polsko-francouzském znění připravil Josef Chmela). Právě z této knihy pochází slavný Komenského výrok Veni, puer, sapere (Pojď, hochu, uč se moudrým býti). Evangelické literární baroko (kam řadíme literární tvorbu J. A. Komenského) je ve své představě o působení psaného i mluveného slova zajedno s barokem katolickým. Barokní literární produkce si klade za cíl propojit funkci naučnou, mravokárnou, či zábavní vždy s potřebami církve. Zřetel k působení křesťanské věrouky se odráží ve všech žánrových formách, které se staly tehdy produktivními. Z hlediska vlivu literární tvorby na mládež se 9

jeví jako zvláště účinné působení duchovní písně. Barokní kancionály se mimo jiné tematicky soustřeďují na narození a dětství Ježíše Krista. Takové písně nabízejí často obraz matky a dítěte, poukazují na jejich harmonický vztah, přizpůsobují svůj slovník dětské postavě. Za rozsáhlou tvorbu uveďme alespoň dodnes živou písňovou tvorbu varhaníka a hudebního skladatele Adama Michny z Otradovic. Jeho dvě rozsáhlá kancionálová díla Česká mariánská muzika (1647) a Svatoroční muzika (1661) obsahují oddíly věnované času Vánoc, a tedy představě narození dítěte. Odtud pochází dodnes živá Michnova píseň Vánoční noc se známým nápěvem Chtíc, aby spal. Bylo by však nespravedlivé neupozornit na další důležitý, dlouhou dobu přezíraný rys barokní kultury. Přes silnou tendenci náboženskovýchovnou, nelze přehlédnout snahy katolických vzdělanců působit kladně na rozvoj spisovného českého jazyka. V tomto smyslu barokní období vyprodukovalo celou řadu mluvnických příruček, které se snažily upevňovat znalosti češtiny a jejích zákonitostí a měly tedy didaktickovzdělávací funkci. Příkladem může být tzv. Žáček (Výborný dobrý způsob, jak se má dobře po česku psáti neb tisknouti, 1668) jezuity Václava Matěje Šteyera. Zkrácený název získal spis pro svou příznačnou formu žákových otázek a učitelových odpovědí. Shrnutí podkapitoly. Literární produkce určená výhradně dětskému příjemci nenabyla až do období 18. století potřebného rozsahu a odpovídajících kvalit. Příčiny spočívají v malém zájmu o specifické potřeby dětské osobnosti, v omezené distribuci knih, a tedy i v omezené možnosti působení knihy na dítě, v chybějící institucionalizaci a systematizaci vzdělávání. To vše za podmínek, kdy je vzdělání dopřáno jen části společnosti. Autorství textů, které lze zařadit do kontextu dětské literatury, je přisouzeno zejména vychovatelům. Kromě většinou mravokárných spisů, které se výslovně obracejí k mládeži, můžeme dále jen hypoteticky uvažovat o čtenářské oblibě určité části literatury určené dospělým. Mohly by to být obecně takové texty, které nějakým způsobem odpovídají čtenářskému očekávání dětského recipienta (např. poutavý příběh, který nabízejí cestopisy). Jistotného poznání se však lze dobrat jen stěží. Úkoly. Prostudujte kapitolu a doplňte chybějící informace: 1. V předobrozenském období plnila literatura pro mládež, respektive četba mládeže především funkce... 2. K žánrům a žánrovým formám, které v daném údobí fungovaly v četbě mládeže, patřily... 3. Adekvátní přístup k dítěti, napovídající pochopení pro specifické potřeby jeho vývoje ve své tvorbě projevovali... 10

2.2 Národní obrození Období, která u nás předcházela osvícenským snahám rodícího se národního obrození, nevytvářela dostatečné podmínky pro vznik umělecké tvorby pro děti a mládež. Teprve v tiscích, které vznikaly v průběhu 2. poloviny 18. století, můžeme hledat skutečné předpoklady dětské literatury uvažující již potřeby osobnostního vývoje dítěte. V kontinuitě se starší českou literaturou však i zde sehrává svou roli vzdělávání, výchova, církev, literatura dospělých. Průkopnicky zní následující slova učitele Jakuba Jana Ryby: Při čtení musíme volit knihy nebo krátká pojednání, nejčastěji však krátké příběhy, které jsou přiměřené chápavosti dětí, neboť současné školní knihy nejsou psány pro děti, chci říci, že nedovedou se přiblížit dětské duši, a proto má učitel mnoho práce, aby učinil čtoucím každé slovo pochopitelným. (Tenčík, F. Četba mládeže v počátcích obrození. Praha: SNDK, 1962, s. 46) Literární vědec František Tenčík se ve své monografii pokouší nastínit obraz literatury pro děti a mládež za obrození hlediskem pojmu četba mládeže (Tenčík, 1962). Tento termín mu napomáhá odhalit skutečný čtenářský konzum mládeže, tzn. jak tvorbu určenou těmto recipientům (intencionální část četby), tak tvorbu určenou dospělým (neintencionální část četby). Četbu mládeže v době národního obrození tvoří: 1. intencionální část A) spisy vzniklé z potřeby výchovněvzdělávací, mravoučné, náboženskovýchovné původní práce, překlady, úpravy cizojazyčných textů B) dětský folklor, ohlasová poezie 2. neintencionální část C) zábavná četba pololidová, lidová tvorba, překlady, úpravy cizojazyčných textů D) nová vydání děl starší české literatury E) básnická tvorba lidová, ohlasová, umělá F) vzdělávací tvorba pro dospělé A) spisy vzniklé z potřeby výchovněvzdělávací, mravoučné, náboženskovýchovné Jedním z úkolů národního obrození bylo řešení otázek vzdělávání, systému školství dostupného všem, prosazování češtiny jako výukového jazyka. V tomto směru bylo úsilí obrozenců podpořeno řadou školských reforem, s nimiž se prosazuje oficiální politika tereziánské a josefinské éry (např. byly zřízeny triviální školy ve městech i na vesnicích). 11

Literatura z tohoto hlediska slouží jako pomůcka školní a mimoškolní výchovy. Neklade si jiné než výchovné a vzdělávací cíle. Vzniká z potřeb a iniciativy učitelů, vychovatelů, katechetů. K typickým žánrovým formám patří soubory zásad, pravidel mravnosti, mravoučných naučení v příkladech, dále příběhy pro poučení. Z výčtu je patrné, že tato část literatury nebyla vyhledávanou, nýbrž vnucovanou četbou, prezentovanou nejvíce v procesu výchovy. Její obsah směřoval k strohé prezentaci morálních zásad, byl doplněn neživotnými příklady a vyjádřen strojeným, dětskému posluchači nepřizpůsobeným jazykem. Vedle původní tvorby autoři často vycházejí z německých předloh, překládají je či adaptují do domácího prostředí. Uveďme několik příkladů: - z řad Puchmajerovy básnické školy se o původní povídku pro mládež pokoušel Vojtěch Nejedlý v titulu Ladislav a dítky jeho (1807). Sloh této mravokárné práce svým čtenářům sice neodpovídá, ale přesto v ní najdeme pozoruhodnou kompozici. Sled příběhů Ladislavovy rodiny a těch, s nimiž se setkává, prokládá autor rozmlouváním otce s dětmi, vyvozováním varování a ponaučení; - Václav Matěj Kramerius navazuje na práce předcházejících období. Nejprve pro poučení vlastních potomků vytvořil spis Zrcadlo šlechetnosti pro mládež českou (1805). Vedle pestré skladby žánrů obsahuje pasáže ze starší literatury, z antických spisů i bible. Ze snahy o usměrňování čtenářského zájmu mládeže doplnil Kramerius svůj text seznamy, ve kterých doporučil mládeži řadu knížek původně určených dospělým; - do okruhu Krameriových spolupracovníků patřil také František Jan Tomsa. Ve svých pracích pro děti často čerpal z německých předloh. Ukázkou sbírky naučných příkladů mohou být jeho Nešťastné příhody k výstraze nezkušené mládeži (celý název ještě doplňuje v pronikavých příkladech a 16 obrazích, kteří je vysvětlují) (1794). Tomsa zde užívá zvláště formy dialogizované besedy, a snaží se tak o živý kontakt s dětským posluchačem. Část pro zájemce. Další autoři mravoučné literatury: Jan Rulík, Jan Prokop, František Doucha (tento autor vynikal v 2. pol. 19. stol. výraznou aktivitou v psaní i překládání básnických a prozaických knih pro děti. Po vzoru Komenského se pokusil o vytvoření obrázkové knihy z textem, která předjímala moderní leporelo.) Linie mravoučné tvorby se zvláště v pracích pedagogů udržovala po celé 19. století, ukázala se však jako málo produktivní, nevedoucí ke zkvalitnění dětské literatury. 12

B) dětský folklor, ohlasová poezie Cennější částí četby mládeže byl přirozeně vnímaný a přijímaný dětský folklor, který bude předmětem zájmu v samostatné kapitole. Navázat na jeho kvality chtěla poezie ohlasová. Metoda, kterou autoři používali, vycházela z důkladné znalosti poetiky lidového verše a měla vést k jeho dokonalému napodobení. Zároveň se také snažila o ztvárnění aktuálních témat. V kontextu dětské literatury šel cestou ohlasu katolický kněz Karel Alois Vinařický. Ve svých básničkách odráží obraz dětství ve hře, v poznávání zvířat i lidí, v životě rodiny. Nejlepším důkazem kvalit jeho ohlasové tvorby je fakt, že řada písní zlidověla (např. Hra na vojáky). Z jeho souborů jmenujme alespoň první Kytka, dárek malým čtenářům (1842). Vedle sbírek ohlasové poezie dokládá svůj zájem o všestranné vedení mládeže také autorstvím čítanek (např. Čítanka malých) a kritickým uvažováním nad literaturou pro mládež. Jako jeden z prvních si uvědomuje potřebu osamostatnění této části z národní literatury. Příklad. K. A. Vinařický: Píseň o nedbalém žáku Ivánku náš, copak děláš? Domů běžel, kde by ji měl; Tys pořád ospalý, k učení nedbalý, dlouho hledal kolem, až ji pak pod stolem co z toho máš? pozdě našel. Vstaň a se mej, vlasy česej, Ivánku náš, copak děláš? honem oblékni se, poklekni, modli se, Děti jdou ze školy, ty teprv do školy do školy spěj! se kolébáš? (..) Ivánek hle, do školy jde, Styděl se pak loudavý žák; - prázdnou má taštičku, zapomněl na knížku potom byl pilnější, k učení hbitější, v komůrce své. hodný školák. (Polák, J.: Přehledné dějiny české literatury pro děti a mládež a četby mládeže. Praha: SPN, 1987, s. 144.) Úkoly k textu. 1. V čem odpovídá ukázka lidové tvorbě, v čem naplňuje formu písně? 2. Čím se blíží předcházející linii mravoučné? 3. Jaký obraz dítěte je v básni prezentován? Jaký poměr k němu demonstruje mluvčí básně? C) zábavná četba Nezáživnou, málo poutavou literaturu mravokárného charakteru se mládež pokoušela kompenzovat zábavným čtivem. Nejprve v lidovém prostředí a později i prostřednictvím Krameriových tisků (Kramerius vydává v tomto smyslu např. Arabské pohádky, Ribrcol na Krkonošských horách) vstřebávala lidové pohádkové, pověsťové látky. 13

Exotické náměty prostředkovaly překlady zvláště z německých originálů. Velké oblibě se těšily příběhy z dalekých krajin, které byly doplněny novým typem dobrodružného vyprávění, tzv. robinzonádami. K českému čtenáři se dostává tato látka v Krameriově titulu Mladší Robinson (celý název ještě doplňuje knížka zvláštní šlechetné mládeži české ku poučení a vyražení, 1808). Jedná se o překlad z německého originálu. J. H. Campe přetvořil původní defoevskou látku v typ výchovného románu. K pobavení širokých lidových vrstev v dané době také sloužily knížky lidového čtení. Měly především nabízet dobře srozumitelnou četbu, nesledovaly naplnění vysokých uměleckých kvalit. Náměty těchto vyprávění měly mezinárodní charakter, vycházely např. z renesančních tisků nebo z her W. Shakespeara. U nás patřily k nejznámějším povídky o Enšpíglu, Meluzíně, Brunclíkovi, Fortunátovi. Vedle tohoto typu vyprávění se ke slovu hlásí také rytířské povídky, často situované do domácího prostředí (např. Zazděná slečna aneb Podivné příhody Marie z Hohenturu, 1794). Další zdroje. K bližšímu seznámení s charakterem knížek lidového čtení mohou posloužit tyto tituly: Kramerius, V. M. a jiní Zazděná slečna a jiné příhody pro vyražení. Praha: Čs. spisovatel, 1980. Kramerius, V. R. Knížky lidového čtení. Praha: Odeon, 1988. Úkol k textu. V následující ukázce si všimněte, jak se knížky lidového čtení snažily navázat živý kontakt se čtenáři, udržet jejich pozornost, podat příběh člověka, který je jim blízký svými prožitky i prostředím, v němž se pohybuje. Vedle poutavého děje lze v těchto textech najít mnohá poučení. Příklad. V. M. Kramerius: Dobrá rada v potřebě anebo Vypsání života Davida Opatrného (..) Můj otec umřel, když mně bylo třinácte let. Měl tu chybu na sobě, že byl drobet nedbalý; a protož po sobě nic jiného nezanechal než tu cestu, po kteréž na věčnost odšel. Má matka pozůstala s třemi dětmi na sirobu a já byl z nich nejstarší. Že byla chudá, právě jako žebračka, nemohla nás uživiti; (..) To trvalo několik týhodnů; vyžebral jsem každý den, někdy víc a někdy méně; a zkrátka říci, tak jsem žebrotě přivykl, že ze mne, jak to nyní vidím, nic jiného nemohlo být než povaleč, tulák a slovem daremní člověk. Však ale Bůh, ten laskavý otec, podivně mne od té cesty odvrátil, po které jsem posavad k mé budoucí, snad časné i věčné zkáze kráčel. Jednou přijdu do vsi Sklenčic; tu slyším, že sklenčický milostpán den svého narození slaví. Hej, myslím si, to bude trefa, jistě několik grošů uštveš. Jen považte, dobří lidé, jakou smělost má takový člověk, který se zoumyslna na žebrotu oddá a řemeslo z ní sobě dělá. (..) Měl jsem panský oběd a sloužili mně co nějakému pánu. To mé naděje posilnilo, že jistě s prázdnem neodejdu; ano již jako bych viděl, že mi jedni po groši, druzí po dvou a jiní i po sedmíku dávají. Milé děti, pamatujte sobě tu povahu lenocha, že nic jiného nemyslí a o nic jiného se nestará, než aby bez práce a přece dobře živ byl. Ale ta naděje velice mne zklamala. Asi v půlhodině po obědě přijde milostpán do čeledníku, pohlídne mi ostře do očí a praví: Milý synu, medle proč žebráš? (..) I ptá se mne: Cožpak nechceš, aby z tebe někdy poctivý a dokonalý muž byl? Nebylo by ti mílo, abys někdy svou chalupu a zahradu měl? Aneb aspoň abys měl svou postel, na které bys odpočinouti a potom 14

někdy i umříti mohl? Chceš vždycky být tulákem a omrzelým člověkem, před nímž lidé dvéře i okna zavírají, když ho jen zdaleka vidí? Vidíte, moji dobří lidé, tak ke mně ten pán mluvil. Ta laskavá slova, neb jsem potom poznal, že právě jako dobrý otec ke mně mluvil, tak mnou pohnula, že jsem se do srdečného pláče dal. (..) Jak starý jsi? ptal se mne; a když jsem mu řekl, že třinácte let, usmívaje se praví: Tak můžeš aspoň ještě padesáte let živ býti. Vynaložíš-li dobře svůj mladý věk, hleď, jak mnoho dobrého se naučit i způsobit můžeš. Vidíš, kdo chce dobře a s svým prospěchem světa zakusit, není jiné pomoci, než aby svůj čas dobře vynaložil. Medle chceš-li tak učinit? Ale já nevím, jak bych to začal, odpovím mu. Tak dobře, řekl milostpán, já tě tomu naučím. Dnes jdi na nocleh do hospody a zejtra přijď ke mně. Druhý den přijdu k milostpánu; byl tu sedlák a milostpán mne zhlídna praví: To jest ten pacholík! a mně řekl: Nyní, Davide, chceš-li svůj čas dobře vynaložit, dám tě k tomu poctivému muži. Již jsem s ním mluvil, co všecko činit budeš, abys svůj čas dobře vynaložil. Poslechneš-li nebude ti to na škodu; pakli neposlechneš, tak ti pomoci nemohu a nejen víc u mne chleba nemáš, ale také zakáži na celém statku na celém statku, aby ti žádný nic nedal, a kam přijdeš do stavení, aby tě hned vyhnal. (..) (Kramerius, V. M. a jiní Zazděná slečna a jiné příhody pro vyražení. Praha: Čs. spisovatel, 1980, s. 224-226.) D) nová vydání děl starší české literatury Taktéž zásluhou V. M. Krameria a jeho České expedice se mládež může seznamovat s řadou děl starší české literatury, která v době nedostatku původní soudobé tvorby může působit svým výchovným zaměřením. Jako příklad lze uvést Naučení mladému hospodáři (1. vyd. 1586) humanisty Šimona Lomnického z Budče. Daný text vyhovoval praktickému cíli vést mládež k její budoucí zemědělské a průmyslové práci. E) básnická tvorba lidová, ohlasová, umělá Na nesporné kvality lidové slovesnosti se snažila navázat ohlasová tvorba K. A. Vinařického a F. L. Čelakovského. Zatímco Vinařický navazoval především na dětský folklor (viz výše), Čelakovský vnímal odkaz folkloru celistvě. Jeho Ohlasy písní ruských (1829) a Ohlasy písní českých (1839) měly postihnout charakter lidové poezie daného národa. Vyhovovaly četbě mládeže srozumitelným slovníkem a podmanivou povahou písně. V obou sbírkách najdeme též básně o dětech a pro děti. Příklad. F. J. Čelakovský: Dětská Pověz mi, holátko, Pověz mi, holátko, zlaté pacholátko, zlaté pacholátko, u koho rád se chováš? koho nejradši líbáš? U mého tatíčka, Matinku, matinku, děláme koníčka, má hladkou hubinku, houpity, houpity, hou. tatíčkova píchá. Pověz mi, holátko, zlaté pacholátko, po kom se ti stýskává? Po vás, má babičko, hruštičku, jablíčko v kapsáři míváte, 15

pro mne je chováte. (Čelakovský, F. J. Ohlasy písní ruských a písní českých. Praha: Rudé právo, 1956, s. 131. 2. vyd.) Úkol k textu. 1. Poté, co prostudujete základní rysy lidové slovesnosti (podkapitola 2.3 a kapitola 4.), srovnejte s danou ukázkou. Kterými postupy odpovídá povaze lidové tvorby? 2. Čím vychází vstříc dětskému vnímateli? Umělá básnická tvorba se v době národního obrození realizovala zvláště ve formě bajek. Tento útvar jednak umožnil opřít se o ezopskou či lafontainovskou tradici (i překlady), jednak prostřednictvím krátkého poutavého příběhu přinášel jisté poučení. Navíc fungoval jako platforma pro alegorický náhled současného dění. Čtenářskou oblibu si získaly kupříkladu Ezopovy bajky (1815) Václava Rodomila Krameria, syna zakladatele České expedice, nebo veršované bajky zařazené do básnických almanachů Antonína Jaroslava Puchmajera. V nich bychom našli i verše určené přímo dětskému čtenáři (např. báseň Předlička V. Nejedlého). Příklad. V. Nejedlý: Předlička Hodně přeďte, (...) práce hleďte, Honem přede, milé sestřičky! nitky vede, Každý řekne: jak by krájel med Toť jsou pěkné Kolo bručí, pilné dívčičky! dívka zvučí, (...) jak by obě sved. Jak je mílo, jde-li dílo, Tu se dívá, sobě poskočit; radost mívá zpívat česky dobrá matinka; k práci hezky tys má zlatá, zas se přitočit. boubelatá, praví, dívčinka! (Polák, J.: Přehledné dějiny české literatury pro děti a mládež a četby mládeže. Praha: SPN, 1987, s. 123.) Úkol k textu. 1. Citovaná báseň je mimo jiné také dokumentem soudobého vnímání role dítěte ve společnosti. Formulujte, jaká představa o dítěti se tu prezentuje. 2. Autor sleduje textem určité výchovné cíle. Uveďte jaké a dále jaké prostředky k jejich ztvárnění využívá? F) vzdělávací tvorba pro dospělé 16

Obrozenská literatura si v duchu osvícenských snah klade úkol vzdělávat a vychovávat nejen mládež, ale společnost vůbec. Podpora všeobecného vzdělání se v této době chápe jako výrazně vlastenecký počin. I v tomto ohledu sehrála svou roli v době národního obrození organizátorská a editorská osobnost Václava Matěje Krameria. Ve výběru tisků, ve vedení svých novin (Krameriusovy c. k. pražské poštovské noviny, později Krameriusovy c. k. vlastenské noviny) sledoval cíle vlastenecké, výchovné, vzdělávací. Seznamoval s tématy ryze praktickými (práce v hospodářství) i s tématy národně buditelskými (české dějiny). Pod vlivem Josefa Dobrovského dbal o jazykovou kulturu a o živé povědomí literárního dědictví. Shrnutí podkapitoly. Teprve v literární tvorbě národního obrození můžeme hledat skutečné počátky literatury pro děti a mládež a uvědomělé snahy podílet se na všestranném rozvoji dětské osobnosti. Z předchozích období zachovává i obrozenská tvorba pro mládež funkce výchovné a vzdělávací. Nově se však pokouší o umělecké ztvárnění a estetické působení na dítě. K tomu mají napomoci nejen literární snahy ze strany skutečných literárních tvůrců, ale i určitá žánrová pestrost, která se v tvorbě daného období uplatňuje. Přes očividné snahy obrozenců je třeba také poukázat na přetrvávající nedostatek původní české tvorby. Stále v soudobé produkci převažují překlady a úpravy cizích látek. Úkoly. 1. Prostudujte kapitolu a uveďte, jaké žánrové formy se v daném období v četbě mládeže prosadily. 2. Jaké básnické osobnosti se mimo jiné pokusily o zkvalitnění tvorby pro děti a jakými prostředky? 2.3 Folklor Samostatnou kapitolu tvoří v kontextu počátků dětské literatury folklorní slovesná tvorba. Vznikala nezávisle na psané tvorbě, v počátcích raného středověku ji dokonce předcházela. Vyvíjela se bezprostředně z potřeb lidové společnosti. V jejím rámci také tvořila pozadí přirozeného vývoje dětské osobnosti. Lidová slovesnost měla pro danou komunitu nejeden význam. Vedle funkce zábavné a estetické plnily některé žánry také funkce magické, obřadné a funkce ponaučení. V rámci tzv. dětské folkloru se vyvíjely specifické žánrové formy s funkcí praktickou a herní. Úkol. Přestože jsme dosud nejmenovali jednotlivé žánry lidové slovesnosti, předpokládáme obecnou znalost alespoň některých z nich. Uvažujte již nyní, jaké funkce jednotlivé žánry mohly plnit. Uveďte příklady ke jmenovaným funkcím. 17

Vývojem prošel také vztah literární tvorby k fokloru. V době obrozenské se sice zesiluje zájem o slovesné projevy, ale zpočátku jsou vnímány jako škodlivé, v protikladu k mravoučným, vzdělávacím, osvícenským tendencím. Obrozenská tvorba se kupříkladu snažila čelit různým lidovým pověrám. Dále folklor odporoval úsilí o jednotný spisovný jazyk jako prostředek národní kultury. Na druhé straně právě k podpoře výchovné funkce postupně začíná umělá tvorba využívat některých projevů lidové slovesnosti (např. vkládáním přísloví do textů, do ponaučení v bajkách). Další fází je snaha učinit folklor předmětem odborného zájmu sběratelů a národopisců. Teprve v dalším stadiu je foklor uznán jako specifický estetický vzor umělé tvorby (viz ohlasy), jako hodnota národní jedinečnosti. Úkol k zamyšlení. Pojem folklor využíváme v několika významech. Ujasněte si je a zamyslete se nad tím, proč je třeba v souvislosti s literární tvorbou uvádět přívlastek slovesný folklor či folklorní slovesná tvorba. Jednotlivým folklorním žánrům budeme věnovat pozornost v samostatné kapitole, zde alespoň uveďme obecné charakteristické rysy slovesného folkloru: - anonymní autorství folklorní skladby - interpretace souvisí s ústním podáním; významná je role interpreta skladby, přijetí a udržení skladby v povědomí lidové společnosti závisí na jeho schopnostech a nadání, ale i na situaci - kolektivita projevuje se trojím způsobem: A) skladba odpovídá představám lidového kolektivu (z hlediska volby tématu, výrazových prostředků, ideového vyznění); B) zásluhou kolektivu se skladba udržuje, šíří, a to zvl. při nějaké kolektivní příležitosti; C) lidový kolektiv funguje jako kritický faktor, zpětná vazba při interpretaci díla - variabilita a improvizovanost projevu tendence slovesného folkloru k vytváření variant (dána ústním šířením) skladba se umělecky tříbí, každý další vypravěč do ní vkládá vlastní invenci - synkretičnost projevuje se trojím způsobem: A) v jednom slovesném tvaru se projevují různé žánrové postupy (např. v pohádce hádanka, přísloví, píseň); B) v interpretaci je vedle obsahu důležitý i způsob podání, tj. využití výrazových prostředků (mimika, hlas, gesta); 18

C) slovo často působí ve spojení s hudbou, pohybem (př. dětské hry) - zpravidla nevelký rozsah - dáno formou tradování a šíření; výjimkou jsou bohatýrské epické zpěvy a pohádky i ony však mají přehledně členěný děj - schematičnost, šablonovitost jedná se o využívání různých stereotypů (v kompozici, v obrazných prostředcích apod.), různých formulí; souvisí s potřebou snadné zapamatovatelnosti skladby - regionální a místní diferenciace lidové slovesnosti projevuje se ve využití dialektu - tradičnost folklorní skladba (nebo ustálené motivy, syžety) se udržuje v povědomí lidové společnosti i po několik století Tradičnosti časem nabyla také složka tematická a výrazová. K typickým tematickým okruhům patří: - vztah k přírodě - paralela lidského a přírodního světa - antropomorfizace přírodních dějů - zobrazení lidských vztahů, citů, nálad - člověk ve vztahu ke své práci a lidové komunitě - lidové projevy křesťanství Mezi umělecké prostředky lidových slovesných útvarů náleží: - dialogická a kontaktní povaha skladeb odpovídá kolektivní povaze slovesných projevů, udržuje pozornost posluchače - přímá pojmenování - obrazná pojmenování - jen z okruhu nejběžnějších zkušeností a vždy napomáhající konkrétnosti výrazu (např. jednoduché metafory, přirovnání) - opakovací figury, refrén také tyto prostředky vedle podpory rytmičnosti napomáhají snadnému zapamatování, a tedy i šíření skladby - z dalších např. paralelismus, kontrast, stálé i zdobné epiteton Úkol k textům. V následujících ukázkách vyhledejte alespoň některé z charakteristických projevů lidové slovesné tvorby. Uvažujte dále nad tím, jak asi v interpretaci mohlo být v různých okamžicích využito výrazových prostředků (např. síly a výšky hlasu, intonace, tempa řeči, mimiky, gestikulace). Příklad. Ohnivý sloup 19

Po jednom lese chodíval ohnivý sloup. Nikdo se ho nebál, ani děti, protože nikomu neublížil. Ba, když šel někdo lesem a bylo tma, ještě si na něj zavolal: Kdyby tu byl hořatej, ten by mi posvítil! A hned tu byl ohnivý sloup a vyvedl ho z lesa. Tak tu vodil mnoho let, až jednou jel lesem mlynář. Bylo tma jako v pytli, že nemohl ani z lesa vyjet. Tu si povídá: Kdyby tu byl hořatej, ten by mi posvítil! A hned stál hořatej před ním a vyvedl ho z lesa na pravou cestu. Mlynář mu poděkoval a povídá: Pozdrav tě Pán Bůh, Bůh tě vysvoboď! A sloup odpověděl: Tys mě vysvobodil, na to slovo jsem již dlouho čekal. Ztratil se a od té doby se již v lesích neukázal. Z Vysočiny Příklad. Víly Jednou pásl jeden pastýř při měsíčku koně pod hřbitovem. Najednou slyší z dálky zpívat a ten zpěv se k němu víc a víc přibližoval. Myslil si, snad se to děvčata v poli dlouho zdržela a teprve teď se vracejí domů. Ale to byly víly. A když zpěv nepřestával, zavolal v tu stranu, odkud se ten zpěv nesl: Hej, vy tam, co tak pozdě? Ale víly ho neslyšely, jenom zpívaly: Bude mor, bude mor, budou ženy mříti, budou odumírat svoje drobné děti. Toho se pastýř ulekl a už se mu nechtělo na víly volat. Přikrčil se pod keříček a čekal, co bude dál. Vzadu za vílami belhala se křivá smrt a řekla: Hm, kdyby tak ty ženy znaly lék proti moru, ani jedna by neumřela. Tu se jedna víla obrátí a povídá: A jaký je to lék? Když budou pít bedrník, černobýl a hadí kořen, ani jedna neumře. Jen to smrt dořekla, zazpíval ve vsi kohout a všechny víly i ta smrt se rázem ztratily. Z moravských kopanic (Plicka, K. Volf, F. Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách. Léto. Praha: Družstevní práce, 1950, s. 120, 121.) Vysvětlivky: budou odumírat budou umírat svým drobným dětem Příklad. (1) (2) Když začne skřivánek povrzávat, Huso, huso divá, nechce se z postele ráno vstávat. kdes tak dlouho byla? Zavrzá ponejprv, probudím se, Byla jsem já na potoce, zavrzá podruhý, obrátím se, myla jsem si nohy, ruce, zavrzá potřetí, den je bílý: abych byla bílá tenkrát už musím vstát, lidi milí! jako sníh a křída. (Plicka, K. Ptáci, naši přátelé. Praha: Panorama, 1990, s. 63, 89.) Z hlediska odlišných kritérií lze lidové slovesné projevy různě třídit. Klasifikace folklorních skladeb může vycházet: A) z původu: vesnický a městský folklor (někdy se ještě vyděluje dělnický převzal repertoár vesnický, který odpovídal ideám dělnictva) B) z žánrového zastoupení: folklorní lyrika (píseň, milostná lyrika, ukolébavka), folklorní epika veršovaná (hrdinská píseň, balada) a prozaická (báje, pověst, pohádka, pověrečná povídka), folklorní drama (selské divadlo, zpěvohra) C) z rozsahu: malé (píseň, říkadlo, hádanka, ukolébavka) a velké folklorní žánry (pohádka, pověst, báje, legenda, pověrečná povídka, povídka ze života) 20