Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury VLIV IMAGINACE NA GYMNASTICKÝ TRÉNINK Bakalářská práce Autor: Štěpánka Škrlová tělesná výchova francouzská filologie Vedoucí práce: Mgr. Hana Hřebíčková Olomouc 2011
Jméno a příjmení autora: Název bakalářské práce: Pracoviště: Vedoucí práce: Štěpánka Škrlová Vliv imaginace na gymnastický trénink Katedra společenských věd v kinantropologii Mgr. Hana Hřebíčková Rok obhajoby diplomové práce: 2011 Abstrakt: Tato bakalářská práce se zabývá vlivem imaginace na sportovní výkon ve sportovní gymnastice a vlivem psychologické přípravy na prožitek během výkonu. Práce je hodnocena jako kvalitativní výzkumná studie. Sledovaným souborem je autor této práce, který chce pomocí imaginace dosáhnout lepšího výsledku ve sportovní gymnastice a odbourat pocity stresu a strachu, které pociťuje během tréninku a soutěže. Součástí práce je podrobný popis celého nácviku a vyhodnocení výsledků odborníkem. Práce informuje o základech psychologie sportu a sportovní gymnastiky. Klíčová slova: psychologie sportu, psychologická příprava, imaginace, sportovní gymnastika, PETTLEP Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních služeb.
Author s name: Štěpánka Škrlová Title of the master thesis: Imagination impact on gymnastics training Workplace: Supervisor: Department of social sciences in kinanthropology Mgr. Hana Hřebíčková The year of presentation: 2011 Abstract: This undergraduate thesis is studying an imagination impact on physical workout in gymnastics and the influence of psychological preparation during the workout. We consider this thesis as a qualitative research study. Observation is done on the owner of the thesis, who wants to reach better results in gymnastics through imagination and reduce fear and stressful feeling which she feels during training and competition. A part of the thesis is a detailed description of training and assessment of the results by the subject expert. The thesis informs about sport psychology and gymnastics. Key words: sport psychology, psychological preparation, imagination, gymnastics, PETTLEP I agree the thesis paper to be lent within the library service.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně pod vedením Mgr. Hany Hřebíčkové, uvedla všechny literární a odborné zdroje a řídila se zásadami vědecké etiky. V Olomouci, dne 03. 08. 2011....................................
Za odborné vedení, podnětné připomínky k tématu práce, za přívětivý a ochotný přístup děkuji Mgr. Haně Hřebíčkové. Děkuji také PaedDr. Soně Formánkové, Ph.D., za odbornou pomoc v oblasti sportovní gymnastiky a za ohodnocení gymnastické sestavy.
OBSAH 1 ÚVOD...7 2 PŘEHLED POZNATKŮ...9 2. 1 Psychologie sportu...9 2. 1.1Vymezení pojmu psychologie sportu...9 2. 1.2 Charakteristika sportu...9 2. 1.3 Psychologická typologie sportu...10 2. 1. 3. 1 Senzo-koncentrační sporty...10 2. 1. 3. 2 Funkčně mobilizační sporty...10 2. 1. 3. 3 Esteticko-koordinační sporty...11 2. 1. 3. 4 Rizikové sporty...11 2. 1. 3. 5 Heuristicko-individuální sporty...11 2. 1. 3. 5 Heuristicko-kolektivní sporty...12 2. 1. 4 Psychologická příprava sportovce...12 2. 1. 4. 1 Mentální příprava...13 2. 1. 4. 2 Regulace aktuálních psychických stavů sportovce (APS)...13 2. 1. 4. 3 Imaginace...14 2. 1. 4. 3. 1 Neurofyziologické aspekty imaginace...15
2. 1. 4. 3. 2 Představivost...15 2. 6. 1 Ideomotorický trénink...16 2. 2 Gymnastika...18 2. 2. 1 Charakteristika gymnastiky...18 2. 2. 1. 1 Sportovní gymnastika...19 2. 2. 1. 2 Pravidla sportovní gymnastiky...20 2. 2. 2 Gymnastická sestava...21 2. 2. 3 Použití metody PETTLEP...21 2. 2. 3. 1 Charakteristika PETTLEP...21 2. 2. 3. 2 PETTLEP v praxi...26 3 CÍLE...27 3. 1 Cíle práce...27 3. 2 Výzkumné otázky...27 3. 3 Úkoly práce...27 4 METODIKA...28 4. 1 Popis a charakteristika sledovaného souboru...29 4. 1. 1 Kazuistika sledované osoby...29 4. 2 Metoda imaginace...30 4. 2. 1 Edukační fáze...31
4. 2. 2 Nácviková fáze...31 4. 2. 1. 1 Pět pohromadě...31 4. 2. 1. 2 Představa známého místa...32 4. 2. 1. 3 Představa jednoduchých cviků...32 4. 2. 1. 4 Představa chůze...32 4. 2. 1. 5 Představa gymnastické sestavy...33 4. 2. 3 Praktická fáze...33 4. 2. 4 Kvalitativní hodnocení...34 4. 2. 5 Hodnocení odborníkem...36 5 VÝSLEDKY A DISKUSE...37 5 Výsledky a diskuse k výzkumné otázce č. 1...37 5 Výsledky a diskuse k výzkumné otázce č. 2...39 6 ZÁVĚRY...44 7 SOUHRN...45 8 SUMMARY...46 9 REFERENČNÍ SEZNAM...47 10 PŘÍLOHY...48
1 ÚVOD Jste ve výborné fyzické kondici, podle tabulek jste na tom nejlépe ze soutěžících, svému tréninku věnujete každou volnou chvíli, máte ty nejlepší diagnostické předpoklady, můžete se stát vítězem. Na konci soutěže ovšem nestojíte na stupni vítězů, ale jste mezi posledními soutěžícími. Říkáte si proč? Trénoval jsem moc, nebo málo? Co se stalo během mého vystoupení? Tyto otázky si pokládá ne jeden sportovec, ať už na vysoké či nižší úrovni. V dnešní době, kdy je sportovní úroveň soupeřů téměř stejná, hraje psychika velkou roli. I výborný sportovec může zklamat, necítí-li se dobře. I dobrý sportovec může mít problém naučit se novému prvku, jestliže má strach, není si jistý, zda ho zvládne. Právě tyto problémy nás vedly k tomu, abychom se zajímali o další možnosti tréninku. Jelikož jsme se seznámili s metodou imaginace již dříve, rozhodli jsme se pro využití této metody. Našim cílem bylo přispět k rozšíření poznatků o vztahu imaginace a sportovního tréninku. Zaznamenání vlivu imaginace na výkon ve sportovní gymnastice, pomocí kvalitativní výzkumné metody. Imaginace spočívá v představení si určitých pohybů co možná nejživěji. Záměrem je tento pohyb zopakovat v realitě. Tato technika se také používá před výkonem, kde si sportovec představuje správné provedení a dostane se do psychické pohody. Imaginace také napomáhá k rychlejšímu procesu učení nových dovedností a může pomoci upřesnit si jednotlivé pohybu a jejich následnou návaznost. Imaginace může ovlivnit motivaci sportovce. Sportovec si představí závodní situaci a to jako správné předvést určitou akci a to mu může dodat energii, může přispět k zaměření pozornosti správným směrem, takže sportovec je potom lépe připravený na soutěž (Casmore, 2002). Při rozhodování, na jaký sport budeme imaginaci aplikovat, jsme nemuseli dlouho přemýšlet. Sportovní gymnastika byla výborná volba. Nejenom, že jsme našli 7
studie, které píší o využití psychologické přípravy v gymnastice, ale také jsme mohli jako probanda použít autora této práce, který měl problém se splněním zkoušky ze sportovní gymnastiky a chtěl svůj výkon pomocí imaginace zlepšit. Touto prací bychom chtěli pomoci všem sportovcům, kteří se potýkají s nervozitou, stresem, strachem, nedostatkem sebevědomí a motivace. Chtěli bychom, abyste poznali její přínos a začali ji aplikovat jak ve sportu, tak i v osobním životě. 8
2 PŘEHLED POZNATKŮ 2. 1 Psychologie sportu 2. 1. 1 Vymezení pojmu psychologie sportu V systému psychologických věd je psychologie sportu začleněna mezi obory užité (aplikované, praktické) psychologie (Pardel, Koščo 1975). V systému věd o tělesné kultuře je psychologie sportu chápána jako jedna ze specializovaných disciplín pomáhajících řešit ze svých hledisek teoretické, metodologické a praktické otázky sportovní činnosti (Macák 1977). Psychologie sportu se zabývá osobností i skupinou při sportovní činnosti, sleduje vazby mezi vnitřní činností člověka (psychikou) a předmětnou činností (sportem). Hlavním cílem je zjistit, jak ovlivňuje psychika sportovní činnost jedince a jakým způsobem je psychika jedince touto činností zpětně ovlivňována. Psychologie sportu se zabývá: - motorickým učením - sportovní personologií - motivací sportovní činnosti - psychologickou stránkou trenérské práce - psychologií sportovní výkonnosti a její stabilizace - psychologickou přípravou sportovce - úspěšností sportovních skupin, ovlivněním výkonu před soutěží 2. 1. 2 Charakteristika sportu Sport představuje zábavnou a průpravnou motoriku člověka, kde je prožitek cílem, ať už bezprostředním, nebo následným, většinou jako radost z dosaženého cíle. 9
Při sportu se uplatňuje senzomotorika člověka, mohutně jsou angažovány jeho emoční i volní procesy a to jsou právě důvody, proč je důležité ve sportu respektovat psychologické zákonitosti. Ve většině oblastí sportovního života je klíčovou otázkou motivace a její častá spletitost je přístupná především s použitím psychologických analýz. Sport je spojen s dosahováním limitních výkonů a vděčným tématem psychologie sportu je využití psychologických poznatků ke stimulaci lidské výkonnosti, k prosazení se ve vyrovnané sportovní konkurenci. Sport je spojen s osvojováním sportovní techniky, kde platí zákonitosti senzomotorického učení, těsně související s psychologickými poznatky o pamětních procesech a adaptabilitě člověka (Hošek, 2005) 2. 1. 3 Psychologická typologie sportu V dnešní době je nepřeberné množství sportovních aktivit a také způsobů jak je rozdělit, podle počtu zúčastněných (kolektivní, individuální), podle prostředí (outdorové, sálové), podle období (zimní, letní), apod. M. Kodým vytvořil podle psychologických kritérií v 70. letech psychologickou typologii sportovních činností. Ve své práci Psychologická analýza a třídění sportovní činnosti dělí sport do několika skupin. 2. 1. 3. 1 Senzoricko-koncentrační sporty golf, šipky, šachy, střelba, Aby sportovec, při těchto činnostech dosáhl co nejlepšího výkonu, musí maximálně zapojit smysly. Objevují se vysoké nároky na jemnou koordinaci pohybů v závislosti na rychlém a přesném vnímání podmínek. Patří zde především sporty střelecké, zaměřené na přesné míření. 10
2. 1. 3. 2 Funkčně mobilizační sporty krátkodobé: atletické skoky, hody, vrhy, vzpěračské nadhozy a trhy, dlouhodobé: běhy, chůze, plavání, kanoistika, vytrvalecké víceboje, Do této skupiny patří sporty s vysokými nároky na mobilizaci energetických funkcí sportovce. Sportovec musí napnout veškeré svalové ústrojí, aby dosáhl nejlepšího výkonu. Tyto činnosti mají buď povahu krátkodobou, jednorázovou, kdy jde o koncentrovaný vzmach energie bodovým způsobem. Mobilizace může mít i povahu dlouhodobou a to především ve vytrvalostních sportech, kde psychologicky vystupuje do popředí otázka vůle, podmiňující spolu s energetickým krytím vytrvalost sportovce. 2. 1. 3. 3 Esteticko-koordinační sporty akrobatické skoky na lyžích, skoky do vody, gymnastika, krasobruslení, Sportovní činnosti, při kterých je důležitá rovnováha, orientace v prostoru, smysl pro rytmus, výborná svalová koordinace a vysoká úroveň flexibility. Vysoké nároky na ladné provedení pohybu, které jsou zohledněny při hodnocení. Hodnocení provádí odborná porota, která se zaměřuje i na celkový umělecký dojem sportovcova vystoupení. 11
2. 1. 3. 4 Rizikové sporty automobilismus, parašutismus, sportovní lezení, jachting, Rizikové sporty nebo také technické jsou sporty, kde se do výkonu promítá úroveň ovládaného technického zařízení. Je to široká paleta sportů, dost se překrývající s oblastí sportů adrenalinových. Sportovec musí překonat obtížné překážky se značným rizikem zranění či smrti. 2. 1. 3. 5 Heuristicko-individuální sporty badminton, tenis, stolní tenis, box, Jedná se o sportovní činnosti, jejíž psychologickým základem je předvídání následných dějů a tvořivé řešení vyskytujících se problémových situací. Pokud se jedná o individuální sport, je třeba předvídat činnost soupeře a tvořivě takticky na ni reagovat. Jednotlivec musí vyvinout maximální úsilí a svými schopnostmi, dovednostmi překonat odpor soupeře buď v přímém kontaktu, nebo prostřednictvím náčiní. 2. 1. 3. 6 Heuristicko-kolektivní sporty volejbal, basketbal, vodní pólo, fotbal, 12
Jedná se o sportovní činnost kolektivního charakteru. Důležitá je součinnost týmu, zpravidla v reakci na činnost soupeře. Skupina svými schopnostmi, dovednostmi, pomocí techniky a taktiky se snaží překonat další skupinu. 2. 1. 4 Psychologická příprava sportovce Koncepci psychologické přípravy zavedl u nás Vaněk svým habilitačním spisem stejného názvu v r. 1964. Jako prezident světové společnosti psychologie sportu (International society of Sport Psychology (od r. 1973 do r. 1987) prosazoval tuto koncepci teoreticky a jako psycholog čsl. Olympijských výprav (1968 1992) uplatňoval tyto přístupy prakticky (Hošek, 2005). V souvislosti s pojmem psychologická příprava je nutno upozornit, že v odborných i populárních textech je možné se setkat s pojmy mentální nebo psychický trénink. Zpravidla jde o doslovný překlad cizího pojmu mental training, který se správně překládá jako ideomotorický trénink a je považován za významnou složku psychologické přípravy (Seiler, 1996). Pojem psychologická příprava zdůrazňuje prostředky přípravy, tj. poznatky psychologické vědy. Podobný cíl jako má psychologická příprava sportovce má i psychohygiena sportovce. Psychohygiena je duševní propracovaná disciplína, která představuje soubor pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševního zdraví, duševní rovnováhy (Míček, 1984). Hlavní zásadou je nedostat se nebo se rychle vymanit z vlivu stresujících podmínek. To je důležité hlavně při regeneraci sil mezi tréninkovým a soutěžním zatížením. Jinak je vrcholový sportovní trénink svou zátěživostí neustálé balancování na hranici stresu, takže důsledná aplikace psychohygie- 13
ny ve sportu je obtížná, využívá se především při předcházení nadbytečného stresu a likvidaci účinků extrémních psychických zátěží ve sportu. 2. 1. 4. 1 Mentální příprava Mentální příprava může sportovci pomoci vyrovnat se s úspěchy a neúspěchy, které jsou nevyhnutelnou součástí každého sportu. Může také přispět ke změně chování a postojů, které negativně ovlivňují sportovní výkon. Je nutno říct, že pokud se bavíme o duševních schopnostech, nemáme na mysli osobnost sportovce. Osobnost je individuální spojení biologických, psychologických a sociálních aspektů každého jedince. Je utvářena ve vztazích mezi lidmi, prostředím a společností. Osobnost se vždy projevuje jako celek. Je soustavou vlastností charakterizujících celistvou individualitu konkrétního člověka, zaměřeného na realizaci životních cílů a rozvinutí svých potencialit. Osobnost sportovce se téměř stálé a typickým způsobem projevuje v konkrétních činnostech sportovce, ovlivňuje tak i dosahování výkonů. Osobnost sportovce se neustále dotváří a zároveň ovlivňuje kariéru sportovce. Duševní schopnosti jsou nástroje, které mohou být získány na základě kvality vzdělání, motivace, hloubky a do jaké míry mu jeho osobnost umožní se učit. Schopnost rozvíjet vůli a mít k ní přístup, dále pak mentální techniky jako aktivace, stanovení si cílů, relaxace, vizualizace mohou podstatně zvýšit šance sportovce na zlepšení fyzického výkonu a jeho nácviku. Bezchybná synchronizace, načasování a přesnost jsou potřebné pro provedení těchto dovedností. Poté sportovci nemají potíže se soustředěním nebo utužením mysli a těla, které se potýká s frustrací a hněvem. Proto musí být sportovec schopen tolerovat trénink fyzický i mentální. Mezi aktivity a způsoby, které jsou k dispozici během mentální přípravy řadíme: techniky autosugesce, mentální trénink, relaxační techniky a emoční inteligence. 14
2. 1. 4. 2 Regulace aktuálních psychických stavů sportovce (APS) Psychofyziologická námaha vyúsťuje do aktuálních psychických stavů, je prožívána jako psychická tenze určité úrovně. Ve sportu rozdělujeme 3 APS: Před soutěžní, soutěžní a po soutěžní. Při před soutěžních stavech si sportovec uvědomuje svou účast v soutěži a dochází k nadměrné aktivaci organizmu (,,startovní horečka ), ke snížené aktivaci (apatie) nebo k optimální aktivaci, kdy je sportovec schopen podat standardní výkon. Soutěžní stavy začínají těsně před samotnou soutěží a mohou trvat i během závodu. Po soutěžní stavy jsou vyvolány osobním zhodnocením soutěže, mohou trvat několik hodin. Aby bylo možné zvýšit odolnost sportovce vůči těmto stavům, používají se regulační prostředky. Tyto techniky směřují k cílenému ovlivnění psychických stavů přímo autoregulací nebo nepřímo regulací. K regulačním technikám řadíme biologické prostředky jako spánek a výživu. Mezi fyziologické prostředky patří rozcvičení, dechová cvičení, masáže. K psychologickým prostředkům se řadí slovní působení, mentální trénink tzv. ideomotorický trénink, autogenní trénink, pozitivní psychologie. 2. 1. 4. 3 Imaginace Pojem imaginace pochází z latinského. imagio obraz a vyjadřuje komplexní proces seskupování představ do určitých struktur a jejich fungování. Významovým ekvivalentem pojmu imaginace je obrazotvornost, který je však obvykle pokládán za obsahově totožný se slovem fantazie, ačkoli ta by mohla být chápána jako jeden z mnoha druhů imaginace (Nakonečný,2004, s. 136). Imaginace bývá často označována jako vizualizace. Imaginace je ovšem komplexnější proces, která včetně zrakového smyslu zahrnuje i ostatní smysly jako 15
je čich, sluch, hmat. Otázka vlivu vizualizace v kognitivních procesech se jevila jako aktuální na začátku 20. století v Evropě a je dodnes aktuální v celosvětovém měřítku. Vizualizační proces svojí povahou vystupuje nejen jako komponenta obou základních typů základních typů představivosti, ale i u ostatních kognitivních funkcí. Ve vztahu k paměti se proces vizualizace uplatňuje zejména ve spojení s tzv. ikonickým druhem paměti. Vizualizace je považována za důležitou etapu při řešení problémové situace. Rovněž může znamenat facilitaci v každodenním učení a tréninku, např. představa místa, kam dopadne prst nebo ruka hráče na hudební nástroj, zahrnuje anticipační model a pomáhá zejména na začátku cvičení vedoucího k automatizaci koordinovat činnost. Usměrněné vizualizaci se přikládá velký význam také v duchovních cvičeních i různých mystických směrech. Je to proces vytváření mentálního obrazu nebo intence, toho co by jste chtěli, aby se stalo nebo jste cítili. Můžete zapojit všechny smysly. Mohou to být vizuální (obrázek, fotka), kinestetické (jak se cítí tělo) nebo sluchové (řev davu). Použitím mysli může sportovec vyvolat tyto představy znovu a znovu. Posílit svou kvalifikaci skrze opakování, které je podobné fyzickému cvičení. S mentálním opakováním se mysl a tělo spojí a jednají efektivně při dovednostech imaginace. 2. 1. 4. 3. 1 Neurofyziologické aspekty imaginace Imaginativní aspekty dnes již nepředstavují nějaký konstrukt bez neurofyziologických podkladů. Již před čtvrt stoletím zjistil R. Sperry rozdílnou funkci pravé a levé hemisféry. Pravá hemisféra zpracovává obrazný materiál spíše globálně, s využitím fantazijních kombinací a intuice. Levá hemisféra zpracovává hlavně verbální materiál formálně logickou cestou, v konkrétním čase, analyticky. Neuropsychologie stanovila jejich lokalizaci v nejvyšších oblastech centrálního nervového systému. Zdá se, že zatímco se levá hemisféra výrazněji podílí na myšlenkových operacích, jako je analýza, abstrakce, řešení logicky uchopitelných problémů verbálního či výpočtového charakteru, 16
pravá hemisféra se podílí spíše na nezávislých přístupech, subjektivní a intuitivní povahy, vizualizaci, představivosti, kreativitě, chápání metafor. Ukazuje se také, že dominance těchto procesů tíhne v aktuálním duševním dění, je podmíněna i řadou dalších faktorů např. konstitucí, pohlavím, výchovou, věkem (Čačka, 1997, s 295). 2. 1. 4. 3. 2 Představivost Představa je zážitek, který je totožný s vlastní zkušeností. Jsme schopni si vybavit obraz, cítit pocity, vůni, chuť, slyšet zvuky, aniž by musely být skutečné. Občas, někteří věří, že zavírání očí nám pomůže vytvořit mentální obraz. Tato zkušenost je ovšem jiná než sen, protože jsme vzhůru a vědomě si tyto obrazy formujeme (White & Hardy,1998). Představa je obraz předmětu nebo jevu, které v daném okamžiku nevnímáme nebo které jsme v takové podobě ani nevnímali. V představě jsou obsaženy vlastnosti dříve vnímaného předmětu, jsou však méně jasné, intenzivní a stálé. Rozlišujeme představy pamětní, které jsou reprodukcí dříve vnímané skutečností (předmětů nebo jevů, které jsme předtím vnímali) a představy fantazijní, které se vždy od skutečnosti liší. Podle vědeckých výzkumů se lidé značně liší ve schopnosti vybavovat si představy co do obsahu zážitku. Vždy převládá jeden typ představivosti, kde je schopnost vybavovat si určité představy výrazná. Jozef Rosina (1963) píše o třech nejvýrazněji se projevujících se typech: lidé zrakového (vizuálního) typu si snadno vytvářejí a vybavují zrakové představy, jež zpravidla dominují nad ostatními druhy představ. Studenti tohoto typu si lehce pamatují a vybavují to, co je barevně výrazné, názorné apod. Za typické představitelé jsou považování malíři. 17
lidé sluchového (auditivního) typu si snadno vytvářejí a vybavují sluchové představy, které zpravidla převládají nad ostatními druhy představ. Studenti tohoto typu si lehce zapamatovávají a vybavují to, co slyšeli. Typickým příkladem jsou hudebníci. Lidé pohybového (motorického) typu si snadno vytvářejí a vybavují pohybové představy. Studenti si dobře pamatují zejména to, co sami napsali, nakreslili, to znamená činnost, kterou sami vykonávali. Za výrazného představitele jsou považováni sportovci a tanečníci. 2. 1. 4. 3. 3 Mentální trénink Historicky se výraz mentální trénink používá ve dvou verzích. Na jedné straně vymezuje obsah představivosti někoho, jmenovitě subjektivní zkušenost,,vidět očima mysli,,. Na druhé straně se představivost odkazuje na interní zastoupení spojené se zkušeností cítění a vnímání bez senzorického podmětu. Psychologové používají tento termín mentální trénink pro popsání kognitivních procesů, které používáme každý den, abychom si představili věci (např. lidi, místa, zážitky) v pracovní paměti za nepřítomnosti odpovídajícího smyslového podmětu (Moran, 2002a). Například, když zavřete oči, měli byste být schopni si vybavit, jak vypadá váš pokoj, vaši rodiče. Získáváte tak vizuální dojem. Dále pak zvuk domovního zvonku pro sluchový dojem nebo pocit svalů, které jsou namáhány při dřepech, tady dochází ke kinestetické představě. Mentální trénink se skládá z představ samotných sportovců v určitém prostředí nebo provádějících určitou činnost. Tyto představy musejí být atletem vykonány velmi pečlivě a s úspěšným zobrazením. Sportovci by měli mít požitek z aktivity a být spokojeni se svým výkonem. Měli by se pokusit plně vstoupit do představy všemi svými smysly. Zrak, hmat, sluch, čich, cit používat je jako v reálném životě. 18
Představivost podle Shepard et Cooper (1982) Forma mentální reprezentace, která umožňuje odvolat se na analogovou formu vnímání aspektů životního prostředí. Mentální trénink může být použit: chcete-li se motivovat: Před nebo v průběhu sezóny, vyvolání představ sportovních cílů, úspěchy, kterých jste již dosáhli nebo by jste chtěli dosáhnout. chcete-li zlepšit svou kvalifikaci: Mentální obrazy se často používají k usnadnění procesu učení a rozvoje dovedností. Nejlepší atleti vidí a cítí v sobě dokonalé provedení, kompetence, program, rutinu, soutěž pro přípravu cesty ke zlepšení: Mentální trénink se stává nedílnou součástí soutěží. Pomáhá nastavit duševní stav k dobrému výkonu. Sportovci si procházejí klíčové části jejich výkonu. Zabraňuje interferování negativních a pozitivních myšlenek před výkonem. Mentální trénink může být užitečný v řadě situací: před soutěží: rozvoj před soutěžní a soutěžní strategie, kde se učí sportovec vyrovnat s novými situacemi před tím, než k nim skutečně dojde pomáhá sportovci zaměřit svou pozornost nebo se soustředit na konkrétní dovednost, kterou se snaží naučit nebo rozvinout v situaci soutěže odstranění vznikajících stresových reakcí jako je například zvýšení svalového napětí vytvoření duševního a fyzického stavu, který více vnímá a užívá pozitivní mentální přípravu stanovení fixní úrovně fyzického a mentálního dráždění před rozcvičením, začátkem soutěže Existují dva způsoby mentálního tréninku interní: V tomto režimu jste vy sám aktér, dominuje zde kinestetická imaginační aktivita. Vše se odehrává ve vaší hlavě. Atlet si představuje sám sebe ve vlastním těle a prožívá pocity, které bývají vyvolány při skutečné situaci fyzického cvičení. 19
externí: Při tomto režimu jste to vy, kdo pozoruje sám sebe, jako by 3.osoba. Dominuje zde vizuální imaginační aktivita. Je to jako by jste se dívali na film, ve kterém jste hlavními aktéry. 2. 1. 4. 3. 4 Ideomotorický trénink Ideomotorický trénink (dále IT) je jedna z metod mentálního tréninku ke zlepšení, osvojení nebo přeučení herních činností a psychických stavů. Slepička, Hošek shrnují IT jako trénink: psychomotorických schémat v představách, které jsou přenášeny do provádění konkrétních pohybových struktur (2006, s. 201). V literatuře se můžeme setkat s termíny vizualizace, imaginace, představivost, v anglické literatuře se používá název positive images. Na rozdíl od klasického fyzického tréninku se během IT většinou nevyvíjí fyzická aktivita. Jedná se o tvorbu představ konkrétní činnosti, kterou chce sportovec natrénovat s pomocí imaginace. Jeden z důvodů, proč je mentální představivost tak hodnotná v kontextech výkonu je, že lidský mozek nedělá rozdíly mezi zkušeností z vizualizace a zkušeností reálnou. Mozek vnímá obě dvě stejnoměrně. Stejné oblasti mozku jsou aktivovány, jak v případě představy výkonu, tak i při reálném výkonu. Z tohoto důvodu má pozitivní imaginace enormní potenciál (Orlick 2006, s. 100). 2. 2. Gymnastika 2. 2. 1 Charakteristika gymnastiky Gymnastika je soubor tělesných cvičení, jehož cílem je všestranný rozvoj lidského těla a udržení zdatnosti a celkové dobré výkonnosti. V užším slova smyslu se termín 20
gymnastika používá pro označení sportovních disciplín, jejichž společným znakem je důraz na čistotu provedení silově či koordinačně náročných tělesných prvků. V slova smyslu se někdy zaměňuje za sportovní gymnastiku, jedno z řady soutěžních gymnastických odvětví (http://www.gymnet.cz/sport.php). Pojem gymnastika pochází ze starořeckého slova gymnasein a gymnastes, jako nadřazený pojem pro systémy gymnastických cvičení navazující na ideály antické harmonie tělesné a duševní složky člověka kalokagathie (Kos,1990). Gymnastika má tedy dlouho tradici. Na začátku 19. století, v době národního obrození, vznikají v Evropě ucelené gymnastické systémy. Německý systém nářaďového tělocviku Friedricha Ludwiga Jahna a odvozeného sokolského tělocviku Miroslava Tyrše nebo Lingovy švédské zdravotní gymnastiky, francouzský námořní důstojník Georges Hébert ovlivnil vývoj gymnastiky svou přirozenou metodou tělesné výchovy, odmítající umělé cviky. Ve 20. století pak změnil gymnastiku jak rozmach rytmické gymnastiky (jejím sportovním pokračovatelem je moderní gymnastika), tak sportovní soutěžení v různých gymnastických disciplínách. Obsah pojmu gymnastika se vývojovým procesem zúžil, avšak současně se tvořivostí lidí, technickým pokrokem a vědeckým přístupem rozvinul do neomezené šíře pohybových činností, jejichž sjednocujícím základem je esteticko-koordinační hodnota tělesných cvičení. Gymnastika je druhem pohybové činnosti lidí, zaměřeným na rozvoj koordinačních schopností a na estetické působení, prožívání a vnímání činnosti (Kubička, 1993). 2. 2. 1. 1 Sportovní gymnastika Sportovní gymnastika je individuálním sportem, ve kterém je nezbytný smysl pro rytmus, rovnováhu, orientaci v prostoru a čase, dále je nutná vysoká úroveň flexibility a výborná svalová koordinace. 21
Dle Zítka a Skopové (2005) je gymnastika záměrnou pohybovou činností splňující tyto specifické úkoly: Kultivace pohybového projevu a držení těla Rozvoj tělesné zdatnosti Osvojování dovedností s kladným prožitkem jako předpoklad vytvoření trvalého vztahu ke gymnastickým pohybovým činnostem Pochopení vlivu pravidelné pohybové činnosti na zdraví člověka Sportovní gymnastika je jedním ze sportovních odvětví, kde pohybový obsah přes jistou strukturní podobnost je u žen zcela jiný než u mužů. Odlišné disciplíny vícebojů ženských složek vyžadují nácvik odlišných souborů cvičebních tvarů za zcela jiných mechanických podmínek, než je tomu u složek mužských (Libra et al., 1973). Je třeba připomenout, že v ženské sportovní gymnastice zasluhují zvláštní pozornosti vedle svalové síly i pohybové schopnosti, jako jsou obratnost, kloubní pohyblivost a rovnováha. Vytrvalost má ve sportovní gymnastice spíše charakter vytrvalosti koordinační, tj. schopnosti dlouhodobé a bystré regulace pohybů. Technická účelnost souboru pohybů ve sportovní gymnastice žen závisí na těchto činitelích: na využívání biofyzikálních zákonitostí pohybu, souvisejících s mechanickými podmínkami jednotlivých disciplín víceboje, na biologických a psychologických dispozicích gymnastek (Libra a kol., 1973). Obsahem sportovní gymnastiky žen jsou cvičení prostná, která jsou vlastně kombinací pohybu moderní gymnastiky a akrobatických cvičení, dále cvičení na bradlech o nestejné výši žerdí, která u začátečnic jsou kombinována se cvičením na hrazdě, cvičení na přeskoku a posledním nářadím, na kterém ženy cvičí je kladina, kam převážně přecházejí cvičební tvary a vazby z prostných (Šišková et al., 1982). V další části bych ráda stručně popsala disciplínu na prostná, která byla součástí našeho výzkumu. Cvičení na prostná jsou cvičení bez nářadí, prováděno na koberci o rozměrech 12 12 metrů. Cvičí se sestava, jejíž trvání je omezeno časem (u mužů 50 70 sekund, u žen 70 90 sekund). Sestava obsahuje akrobatické prvky u žen pak ještě prvky výrazového tance a baletu. Ženská sestava je doprovázena hudbou a součástí hodnocení je i posu- 22
zování estetické stránky pohybu. Každá sestavu musí být složena z 10 prvků. Gymnastky cvičí gymnastické i akrobatické prvky, jakými jsou přemety a salta. 2. 2. 1. 2 Pravidla sportovní gymnastiky Pravidla pro hodnocení sestav a jednotlivých prvků jsou přesně určena v pravidlech vydávaných Mezinárodní gymnastickou federací. Jejich součástí je i přehled prvků a vazeb na jednotlivých nářadích včetně jejich bodového ohodnocení. Před rokem 2006 byla každé sestavě dle její obtížnosti přiřazena takzvaná výchozí známka, jejíž maximum bylo stanoveno na 10,00 bodu. To znamená, že nejobtížnější sestava provedená precizně a bez jediné chybičky mohla být ohodnocena maximálně touto známkou. Sestava splňující všechny kladené požadavky měla danou základní výchozí známku (před poslední změnou pravidel to bylo 8,8 bodu), její zvýšení mohl gymnasta dosáhnout zařazením více obtížných prvků a jejich vazeb. Jejich součástí je i přehled prvků a vazeb na jednotlivých nářadích včetně jejich bodového ohodnocení. V roce 2006 byla tato koncepce i přes protesty části gymnastické veřejnosti přehodnocena a vytoužená "desítka" přestala být snem gymnastů i diváků. Podle nových závodních pravidel se nyní ohodnocení sestavy skládá ze součtu dvou samostatných známek, takzvané známky A a známky B. Známka A je složena ze součtu hodnot obtížnosti deseti nejobtížnějších prvků, hodnot vazeb mezi nimi podle pravidel pro každé nářadí a hodnoty splněných požadovaných skupin prvků. Tato známka tedy odráží obtížnost dané sestavy (obtížnější sestava = vyšší známka). Známka B vychází z hodnoty 10 bodů, od které se odečítají jednotlivé srážky za chyby provedení a estetické, dále za chyby technické a skladební; tato známka tedy odráží preciznost provedení sestavy (vetší počet chyb = nižší známka). Známka A a známka B se tedy nakonec sčítají a tvoří konečné ohodnocení závodníka (www.gymnet.cz). 23