Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav jazyků a komunikace neslyšících Bakalářská práce Ivana Lomberská Pohyb a jeho modifikace v českém taktilním znakovém jazyce Movement and its Modification in Czech Tactile Sign Language Praha 2014 Vedoucí práce: Mgr. Marie Komorná Konzultant: doc. Mgr. Jiří Langer, Ph. D.
Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a výhradně s pouţitím citovaných pramenů, literatury a dalších odborných zdrojů. V Praze, dne 9. května 2014.. Ivana Lomberská
Děkuji Mgr. Marii Komorné za vedení bakalářské práce, rady a připomínky. Také bych ráda poděkovala doc. Mgr. Jiřímu Langerovi, Ph.D., za vstřícnost a poskytnutí cenných informací, podkladů a odborných rad. Děkuji své rodině za trpělivost a podporu a v neposlední řadě také hluchoslepým respondentům, kteří byli ochotni podílet se na realizaci výzkumné sondy a bez nichţ by tato práce nemohla vzniknout.
Abstrakt: Bakalářská práce popisuje pohyb a jeho modifikace v českém taktilním znakovém jazyce v porovnání s českým znakovým jazykem. Teoretická část práce shrnuje obecné poznatky o taktilní formě českého znakového jazyka a představuje různé modifikace, kterými pohyb prochází. Praktická část práce ukazuje, jak jsou tyto modifikace uţívány hluchoslepými uţivateli českého taktilního znakového jazyka v praxi. V rámci výzkumné sondy byla pořízena data ve formě videonahrávek konverzace osob s hluchoslepotou. Tato data byla podrobně analyzována a zjištěné skutečnosti popsány a ilustrovány na příkladech, jak v obrazové podobě, tak v podobě videonahrávek. Výstupy výzkumné sondy ukázaly, ţe podoba pohybu a jeho modifikace v českém taktilním znakovém jazyce jsou individuální a zcela závislé na konkrétní komunikační situaci a komunikačních partnerech. Klíčová slova: komunikace; hluchoslepota; osoba s hluchoslepotou; taktilní znakový jazyk; český taktilní znakový jazyk; pohyb; pohyb v českém taktilním znakovém jazyce; modifikace pohybu v českém taktilním znakovém jazyce
Abstract: This thesis describes a movement and its modifications in the Czech tactile sign language in comparison with the Czech sign language. The theoretical part of the thesis summarizes general knowledge about the Czech sign language in its tactile form and presents various types of modifications of the movement. The practical part of the thesis demonstrates these types of modifications used by deafblind people who communicate in the Czech tactile sign language. A video of a conversation of deafblind people was made for a research. This video was analyzed in detail and the findings are described and illustrated by pictures and videos. The result of the research demonstrates different forms of the movement and its modifications in the Czech tactile sign language which are very individual and depends completely on specific situation of communication and communication partners. Keywords: communication; deafblindness; person with deafblindness; tactile sign language; Czech tactile sign language; movement; movement in Czech tactile sign language; modification of movement in Czech tactile sign language
Obsah Úvod... 8 I TEORETICKÁ ČÁST... 10 1 Vymezení základních termínů... 10 1.1 Hluchoslepota... 10 1.1.1 Klasifikace hluchoslepoty... 11 1.2 Komunikace... 13 1.2.1 Komunikace osob s hluchoslepotou... 13 1.3 Taktilní znakový jazyk... 14 2 Ukotvení komunikačních systémů osob s hluchoslepotou v české legislativě... 16 3 Český taktilní znakový jazyk... 18 3.1 Komunikace v českém taktilním znakovém jazyce... 18 3.2 Manuální a nemanuální komponenty... 21 4 Pohyb v českém taktilním znakovém jazyce... 23 4.1 Percepce pohybu v prostoru u osob s hluchoslepotou... 23 4.2 Klasifikace... 24 4.3 Notace... 25 4.4 Modifikace... 27 4.4.1 Duplikace znaků nebo celých znakových sekvencí... 28 4.4.2 Zmenšování/zvětšování rozsahu pohybu... 30 4.4.3 Trajektorie a směr pohybu... 32 4.4.4 Rychlost pohybu... 36 4.4.5 Razance pohybu... 38 II PRAKTICKÁ ČÁST... 40 5 Výzkumná sonda... 40 5.1 Popis výzkumné techniky... 40
5.2 Metody vyhodnocení dat... 41 5.3 Analýza dat první dvojice respondentů (dvojice A)... 42 5.3.1 Obecné informace o respondentech... 42 5.3.2 Interpretace výsledků analýzy dat... 42 5.4 Analýza dat druhé dvojice respondentů (dvojice B)... 53 5.4.1 Obecné informace o respondentech... 53 5.4.2 Interpretace výsledků analýzy dat... 53 5.5 Porovnání výsledků analýzy dat dvojice A a dvojice B... 62 Závěr... 64 Seznam použité literatury a dalších zdrojů... 65 Seznam obrázků... 69 Seznam tabulek... 70 Seznam grafů... 71 Seznam příloh... 72
Úvod Hluchoslepota je závaţné kombinované senzorické postiţení. Zrak a sluch patří mezi nejdůleţitější senzory, které nám umoţňují přijímat podněty z okolního světa. Postiţení těchto senzorů zasahuje do mnoha oblastí lidského ţivota. Postihuje zejména psychosociální oblast, vzdělávání a oblast komunikace při interakci s okolním prostředím. Komunikace je velmi důleţitou součástí ţivota jedince, tvoří nezbytný základ pro socializaci člověka a je vstupní bránou k sociální interakci. Zde však vyvstává zásadní otázka: Jak komunikují lidé postiţení hluchoslepotou? Komunikační systémy osob s hluchoslepotou se liší na základě druhu a stupně postiţení. Osoby s hluchoslepotou tvoří poměrně heterogenní skupinu s odlišnými specifickými potřebami, a právě proto nenalezneme u těchto osob ţádný všemi pouţívaný komunikační systém. Ze všech komunikačních systémů uţívaných osobami s hluchoslepotou má největší dispozice stát se univerzálním dorozumívacím prostředkem český taktilní znakový jazyk. Český taktilní znakový jazyk je v současné době chápán jako jeden z moţných komunikačních systémů uţívaných osobami s hluchoslepotou. Je to systém vycházející z českého znakového jazyka a povaţuje se za plnohodnotný komunikační prostředek. Na rozdíl od vizuálně motorického českého znakového jazyka je však jeho taktilní forma modifikována tak, aby bylo moţné veškeré jazykové informace přijímat pomocí hmatu. Modifikační procesy v českém taktilním znakovém jazyce jsou zkoumány poměrně krátkou dobu a prozatím tvoří stále nedostatečně probádanou oblast. Modifikace jsou komunikujícími osobami s hluchoslepotou uţívány spíše intuitivně a na základě empirických zkušeností. Z dosavadních výzkumů ale víme, ţe se modifikace nejvýrazněji týkají tvaru ruky, místa artikulace a pohybu. A právě pohyb a jeho modifikace jsou hlavním předmětem zkoumání této práce. Cílem práce je popsat podobu pohybu v českém taktilním znakovém jazyce v porovnání s českým znakovým jazykem a na základě interakce s hluchoslepými uţivateli taktilní formy českého znakového jazyka popsat modifikace, kterými pohyb prochází, a jak jsou tyto modifikované pohyby uţívány v praxi. Bakalářská práce je rozdělena na dvě části na část teoretickou a na část praktickou. Teoretická část shrnuje obecné poznatky o taktilní formě českého znakového jazyka se zaměřením na pohyb a jeho modifikace. Kapitola 1 vymezuje základní termíny související 8
s problematikou hluchoslepoty a taktilní formou českého znakového jazyka hluchoslepota, komunikace, taktilní znakový jazyk. Kapitola 2 představuje ukotvení komunikačních systémů osob s hluchoslepotou v české legislativě, konkrétně v zákonu č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. Kapitola 3 se zabývá českým taktilním znakovým jazykem, konkrétně jeho charakteristikou, specifiky, uvádí příklady taktilních komunikačních úchopů a charakterizuje manuální a nemanuální komponenty vyskytující se ve vizuálně motorických jazycích. Kapitola 4 se zabývá pohybem a jeho modifikacemi v českém taktilním znakovém jazyce. Představuje rozdíly v percepci prostoru a pohybu u hluchoslepých osob primárně neslyšících a primárně nevidomých, klasifikuje jednotlivé typy pohybů v taktilní formě českého znakového jazyka a vysvětluje systém pro jejich notaci. Podkapitola 4.4 se jiţ zabývá samotnými modifikacemi pohybu, a to sice duplikací znaků nebo celých znakových sekvencí, zmenšováním nebo zvětšováním rozsahu pohybů, trajektorií a směrem pohybu, rychlostí a razancí pohybu u artikulovaných znaků. Pro ilustraci jsou modifikace popisované v podkapitole 4.4 doplněny fotografiemi a schématy s příklady jednotlivých modifikačních procesů. Praktická část zahrnuje výzkumnou sondu spočívající v analýze videozáznamu zachycujícího konverzaci dvou dvojic hluchoslepých komunikačních partnerů uţívajících český taktilní znakový jazyk jako přirozený dorozumívací prostředek. Hlavní pozornost je zaměřena na pohyb a jeho modifikace. Výsledky analýzy videozáznamů obou dvojic hluchoslepých respondentů jsou podrobně popsány, ilustrovány na příkladech, doplněny vystříhanými krátkými nahrávkami na přiloţeném CD-ROMu a následně porovnány. Výstupy předloţené bakalářské práce jsou pouze ilustrativní, hlavním cílem je názorně představit konkrétní podobu a modifikace pohybu v taktilní formě českého znakového jazyka. Vzhledem k variabilitě kombinovaného senzorického postiţení a vzhledem ke specifikům českého taktilního znakového jazyka nelze problematiku v rámci daného rozsahu práce prozkoumat natolik, aby bylo moţné vyvodit obecně platné závěry. 9
I TEORETICKÁ ČÁST 1 Vymezení základních termínů 1.1 Hluchoslepota Hluchoslepota je závaţné duální senzorické postiţení a představuje jedno z nejtěţších kombinovaných postiţení vůbec. V některých starších publikacích 1 se můţeme setkat například s termíny slepohluší nebo slepohluchoněmí, ale v současné době v odborné literatuře výrazně převaţuje termín hluchoslepý 2. Rozšíření tohoto termínu dokazuje i název celosvětové organizace propagující a zajišťující různé sluţby pro osoby s tímto typem postiţení DbI 3. Obecně lze hluchoslepotu charakterizovat jako souběţné postiţení zraku a sluchu, a to na různých stupních. Toto rozdělení však není dostatečné. V rámci celosvětového výzkumu je hluchoslepota charakterizována ze dvou pohledů lékařského a funkčního. Lékařské definice nahlíţejí na postiţení hluchoslepotou čistě biologicky jako na poruchu fungování zraku a sluchu, jejím předmětem zájmu jsou samotné smyslové orgány a jejich funkce. V rámci lékařského pohledu je přesně vymezována míra zrakového a sluchového postiţení. Na rozdíl od funkční definice však nebere ohled na další komplikace, které toto postiţení přináší. Funkční definice naopak nahlíţí na hluchoslepotu jako na postiţení, které se dotýká především socializace hluchoslepého člověka. Předmětem zájmu je člověk jako celek a kromě stavu sluchu a zraku je zkoumán vztah postiţeného k okolnímu prostředí, přičemţ velký důraz je kladen na komunikaci. (Ludíková, 2005) V České republice se aţ do 90. let 20. století na hluchoslepotu pohlíţelo především z lékařského hlediska, ale zhruba od roku 1992 proniká hledisko funkční. První definici z tohoto pohledu představila v roce 1993 Věra Husáková v rámci své diplomové práce: Hluchoslepota je zdravotní postižení způsobené souběhem sluchové a zrakové vady. Svému nositeli způsobuje problémy ve sféře psychické, sociální, v běžných situacích všedního života. Je samostatnou kategorií, vyznačující se nutností individuálního a specifického přístupu k osobám takto postiženým, a to ať již v otázce výchovy, tak následně v oblasti 1 Srov. například Jarošová, 1991. 2 V anglicky mluvících zemích je termín překládán jako deafblindness nebo deaf-blind people, v německy mluvících zemích jako taubblind, oblasti mluvící francouzsky překládají termín jako sourd-aveugle. 3 DbI je zkratka pro mezinárodní organizaci Deafblind International. 10
vzdělávání a sociální rehabilitace. Takto postižené osoby tvoří různorodou skupinu, kde postižení každého jedince závisí na délce projevu smyslového poškození a na jeho stupni. (Pačesová, 2007) Nejnovější definici hluchoslepoty na území České republiky vypracovala na základě severské definice z roku 2005 4 pracovní skupina o. s. LORM Společnost pro hluchoslepé v roce 2006: Hluchoslepota je jedinečné postižení dané různým stupněm souběžného poškození zraku a sluchu. Způsobuje především potíže při komunikaci, prostorové orientaci a samostatném pohybu, sebeobsluze a přístupu k informacím. Zabraňuje hluchoslepému člověku plnohodnotně se zapojit do společnosti a vyžaduje zajištění odborných služeb, kompenzačních pomůcek a úpravy prostředí. (Definice hluchoslepoty: Poslední trendy v pojetí definice hluchoslepoty v zahraničí a České republice, 2009) 1.1.1 Klasifikace hluchoslepoty V současné době v odborné literatuře nenajdeme jednotnou klasifikaci osob s hluchoslepotou. Obvykle je třídění prováděno na základě stupně zrakové nebo sluchové vady. Majewski (in Kowalik, 2000, cit. podle Souralová, Horáková, 2008) uvádí následující členění osob s hluchoslepotou podle stupně postiţení obou smyslů na: zcela hluchoslepé osoby naprosto hluché a slepé, hluchoslepé naprosto neslyšící s přidruţenou zrakovou vadou, hluchoslepé naprosto nevidomé s přidruţenou sluchovou vadou, hluchoslepé slabozraké a nedoslýchavé. 4 Hluchoslepota je jedinečné postižení. Hluchoslepota, kombinace sluchového a zrakového postižení, omezuje aktivity a zabraňuje plnohodnotnému zapojení se do společností v takové míře, že požaduje po společnosti kompenzaci prostřednictvím technologií a/nebo zajištěním odborných služeb a úprav prostředí. (Definice hluchoslepoty: Poslední trendy v pojetí definice hluchoslepoty v zahraničí a České republice, 2009) 11
Dalším moţným hlediskem třídění osob s hluchoslepotou je doba, ve které došlo k postiţení daného smyslu. Ludíková a Souralová (1999) klasifikují osoby s hluchoslepotou následovně: hluchoslepí od narození, neslyšící od narození se ztrátou zraku v raném věku 5, neslyšící od narození s pozdní ztrátou zraku 6, nevidomí od narození s prelingvální 7 ztrátou sluchu, nevidomí od narození s postlingvální ztrátou sluchu, osoby narozené bez senzorického postiţení, které v raném věku ztratily zrak i sluch, osoby narozené bez senzorického postiţení s postlingvální ztrátou zraku i sluchu, osoby slabozraké od narození s následnou ztrátou sluchu, osoby nedoslýchavé od narození s následnou ztrátou zraku. Ludíková (2005) uvádí ještě způsob klasifikace osob s hluchoslepotou podle způsobu komunikace: osoby s hluchoslepotou vyuţívající jako prostředek komunikace mluvenou řeč, osoby s hluchoslepotou vyuţívající jako prostředek komunikace znakovou řeč 8 většinou hluchoslepí s prelingvální ztrátou sluchu, osoby s hluchoslepotou neovládající ani znakovou, ani mluvenou řeč většinou děti s vrozenou hluchoslepotou, hluchoslepí s mentální retardací nebo osoby s hluchoslepotou, které proţily ţivot v naprosté izolaci a nikdy nebyly vzdělávány. Uvedené druhy členění jsou jen zlomkem toho, jak lze osoby s hluchoslepotou klasifikovat. Je to dáno nesourodostí skupiny kaţdý výskyt postiţení hluchoslepotou je naprosto specifický a vyţaduje individuální přístup. (Ludíková, 2005) 5 Podle Eriksona (1999) je raný věk definován jako stadium lidského vývoje do 6 let věku, tj. mimo jiné před osvojením mluvené řeči. 6 Pozdní ztráta zraku znamená zrakovou ztrátu vzniklou po období raného věku, tj. 6 let. 7 Prelingvální ztráta sluchu znamená ztrátu sluchu ještě před osvojením mluveného jazyka. Pokud ke ztrátě sluchu dojde aţ po osvojení mluveného jazyka, nazýváme sluchovou ztrátu jako postlingvální. 8 Termín znaková řeč byl v minulosti zaveden jako nadřazený pojmům znakový jazyk a znakovaná čeština (zákon č. 155/1998 Sb. o znakové řeči). V souladu se zákonem č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob bylo od uţívání termínu znaková řeč upuštěno a nahrazuje se termínem znakový jazyk. 12
1.2 Komunikace Komunikace je jednou z nejdůleţitějších potřeb člověka, jejím prostřednictvím dochází k socializaci jedince i k navazování interpersonálních vztahů. Podle Bendové (2005, cit. podle Ludíková, 2005) je kaţdý člověk součástí společnosti a pomocí komunikace navazuje a udrţuje vztahy s lidmi ve svém širokém i blízkém okolí. Proto je schopnost komunikovat jednou z nejdůleţitějších schopností vůbec. Lechta (2003) definuje schopnost řečové komunikace jako schopnost vědomě pouţívat jazyk jako sloţitý komunikační systém znaků a symbolů ve všech formách. Termín komunikace pochází z latinského slova communicare sdílet, spojovat. Definice tohoto termínu ale nejsou jednotné. Kunczik (1995, s. 12) například definuje komunikaci jako jednání, jehož cílem z hlediska komunikátora je přenos sdělení jedné či více osobám prostřednictvím symbolů. Klenková (2006, s. 25) uvádí následující definici: Komunikace znamená obecně lidskou schopnost užívat výrazové prostředky k vytváření, udržování a pěstování mezilidských vztahů. Komunikace významně ovlivňuje rozvoj osobnosti, je důležitá v mezilidských vztazích, je prostředkem vzájemných vztahů. Komunikaci bychom tedy s přihlédnutím k různým definicím mohli obecně definovat jako schopnost výměny informací mezi komunikačními partnery. 1.2.1 Komunikace osob s hluchoslepotou Souběţné postiţení zraku a sluchu velmi výrazně ovlivňuje komunikační schopnosti 9 postiţeného jedince. Stupeň narušení komunikační schopnosti závisí především na druhu a stupni postiţení senzorických analyzátorů. To se týká jak fáze percepce, tak fáze zpracování a následně produkce informace prostřednictvím zrakového a sluchového kanálu. (Bendová, cit. podle Ludíková, 2005) Podle Souralové a Horákové (2008) je pro osoby s duálním senzorickým postiţením velmi těţké navazovat sociální vztahy. Komunikační systémy uţívané osobami s hluchoslepotou jsou velmi proměnlivé, výběr a následné formování konkrétního komunikačního dorozumívacího prostředku je závislý na typu a stupni postiţení, na době, kdy 9 Komunikační schopnost jednotlivce je narušena tehdy, když některá rovina (nebo několik rovin současně) jeho jazykových projevů je narušena, nedovoluje vyplnit jeho komunikační záměr. (Může jít o fonetickofonologickou, syntaktickou, morfologickou, lexikální, pragmatickou rovinu, nebo o verbální i neverbální, mluvenou i gramatickou formu komunikace, její expresivní i receptivní složku.) (Lechta, 2003, s. 19). 13
k postiţení došlo, a v neposlední řadě na úrovni psychického, sociálního a biologického vývoje. Souralová (2005, cit. podle Ludíková, 2005, s. 118) uvádí, ţe dysfunkce v komunikaci hluchoslepých osob jsou způsobeny nedostatkem, případně úplnou absencí vnějších podnětů a informací z okolního světa. Osoby s hluchoslepotou jsou schopny výrazně lépe vjemy z okolního prostředí přijímat neţ informace produkovat. Souralová (2005, cit. podle Ludíková, 2005) vymezila tři hlavní příčiny, které osobám s hluchoslepotou brání vytvoření plně funkčního komunikačního prostředku: niţší míra dosaţitelnosti komunikačních stimulů, coţ vede k těţkému navazování kontaktů a tím i sociální interakce, neschopnost (vlivem receptivní sloţky jazyka) identifikovat přesně obsah sdělení, nízká úroveň expresivní sloţky jazyka, na jejímţ základě osoba s hluchoslepotou není schopna dostatečně transformovat své myšlenky do komunikačního kódu. Intaktní populace 10 vyuţívá ke komunikaci dva hlavní signalizační systémy: verbální, který je realizován pomocí mluveného, psaného, resp. znakového jazyka, a neverbální, realizovaný mimoslovními sděleními 11. Osoby postiţené hluchoslepotou mohou vyuţívat oba dva typy signalizačních systémů, ale preference výběru zcela závisí na míře funkčnosti zraku a sluchu. Naprostá většina komunikačních systémů uţívaných osobami s hluchoslepotou je zaloţena na taktilním vnímání 12, nicméně není výjimkou kombinace verbálních i neverbálních způsobů vyjadřování. (Souralová, 2005, cit. podle Ludíková, 2005) 1.3 Taktilní znakový jazyk Taktilní znakový jazyk je komunikační systém vycházející ze znakového jazyka 13, který je transformován tak, aby bylo moţné jednotlivé komponenty znaků vnímat pouze dotekem. Je vyuţíván primárně neslyšícími osobami s přidruţenou zrakovou vadou, jejichţ přirozeným 10 Intaktní populace je označení pro populaci bez zdravotního postiţení. 11 K neverbálním signalizačním systémům se mimo jiné řadí mimika, haptika, kinezika, posturika a proxemika. 12 Mezi taktilní komunikační systémy hluchoslepých osob patří daktylotika, Braillovo bodové písmo v taktilní formě, dlaňové komunikační systémy (Lormova abeceda, Špičkova abeceda), vpisování velkých písmen do dlaně, technika Tadoma a taktilní znakový jazyk. (Souralová, 2005, cit. podle Ludíková, 2005) 13 Jiným komunikačním systémem vycházejícím ze znakového jazyka je tzv. znakování ruku v ruce. Na rozdíl od taktilního znakového jazyka jsou při znakování ruku v ruce znaky vytvářeny manipulací rukou komunikačního partnera. Termíny taktilní znakový jazyk a znakování ruku v ruce jsou často v odborné literatuře zaměňovány. (Langrová, 1998) 14
jazykem je znakový jazyk. Uţivatelé znakového jazyka nemají obvykle velké problémy přejít k jeho taktilní formě, neboť mohou snadno identifikovat význam znaků na základě hmatu, který částečně nahrazuje zrakovou percepci. Osvojení taktilní formy znakového jazyka osobami primárně nevidomými s přidruţenou sluchovou vadou však bývá značně problematické. Je to dáno dřívějším osvojením komunikačních systémů fungujících na rozdílném principu neţ taktilní forma znakového jazyka (Braillovo písmo, mluvený jazyk, Lormova abeceda aj.), navíc se primárně nevidomé osoby setkávají s překáţkou v podobě specifické gramatiky znakového jazyka a s nedostačující zrakovou kontrolou, která neumoţňuje přesnou orientaci v prostoru a tím i dostatečnou představu o místě artikulace znaku, tvaru a pohybu ruky a v neposlední řadě také o mimice. (Langer, Souralová, Horáková, 2010) Podle Souralové (2005, cit. podle Ludíková, 2005) dochází při transformaci znakového jazyka do taktilní formy ke sníţení diferenciace výrazových prostředků. To se odráţí v posunu od simultánnosti sdělení k lineárnosti a vede ke zkreslování předávaných informací. Specifika českého taktilního znakového jazyka jsou podrobněji charakterizována v kapitole 3. 15
2 Ukotvení komunikačních systémů osob s hluchoslepotou v české legislativě Komunikační systémy osob s hluchoslepotou jsou v české legislativě ukotveny od roku 2008, kdy vstoupil v platnost zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob 14. Je novelou zákona č. 155/1998 Sb., o znakové řeči z roku 1998, ve kterém byly ukotveny pouze komunikační systémy neslyšících. Novelizace umoţnila doplnění komunikačních systémů osob s hluchoslepotou. Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob definuje hluchoslepé jako osoby se souběžným postižením sluchu a zraku různého stupně, typu a doby vzniku, u nichž rozsah a charakter souběžného sluchového a zrakového postižení neumožňuje plnohodnotný rozvoj mluvené řeči, nebo neumožňuje plnohodnotnou komunikaci mluvenou řečí. Tento zákon mimo jiné přináší osobám s hluchoslepotou svobodnou volbu komunikačního systému. Kaţdý člověk postiţený hluchoslepotou si tak můţe vybrat typ dorozumívacího systému, který nejlépe odpovídá jeho potřebám. Zároveň musí být plně respektován, aby mohl být pouţíván jako plnohodnotný komunikační systém a osoby s hluchoslepotou se tak mohly zapojit do společnosti. Jako komunikační systémy osob s hluchoslepotou jsou v zákoně o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob ukotveny následující 15 : komunikační systémy vycházející z českého znakového jazyka: o český znakový jazyk v taktilní formě, která spočívá ve vnímání jeho výrazových prostředků prostřednictvím hmatu, ( 4, odst. 3) komunikační systémy vycházející z českého jazyka: o znakovaná čeština v taktilní formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob, které ovládají český jazyk, ( 6, odst. 2) o prstová abeceda v taktilní formě, o vizualizace mluvené češtiny zřetelná artikulace jednotlivých českých slov ústy tak, aby bylo umožněno nebo usnadněno odezírání mluveného projevu 14 Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob byl podepsán prezidentem Václavem Klausem dne 6. 10. 2008, v platnost vstoupil dne 20. 10. 2008. 15 Celé znění první části zákona č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob viz příloha 1. 16
osobami, které ovládají český jazyk a odezírání preferují jako prostředek své komunikace, ( 6, odst. 4) o písemný záznam mluvené řeči převod mluvené řeči do písemné podoby v reálném čase. Pro potřeby hluchoslepých se písemný záznam provádí zvětšeným písmem nebo Braillovým písmem, ( 6, odst. 5) o Lormova abeceda dotyková dlaňová abeceda, při které se jednotlivá písmena vyznačují pomocí ustálených pohybů a dotyků prováděných na dlani a prstech ruky příjemce sdělení, ( 6, odst. 6) o daktylografika vpisování velkých tiskacích písmen zpravidla do dlaně ruky příjemce sdělení, ( 6, odst. 7) o Braillovo písmo v taktilní formě, které umožňuje zobrazovat písmena abecedy ustálenými dotyky na dvou prstech jedné ruky nebo více prstech obou rukou příjemce sdělení s využitím kódového systému Braillova písma, ( 6, odst. 8) o taktilní odezírání založené na vnímání mluvené řeči pomocí odhmatávání vibrací hlasivek mluvčího, ( 6, odst. 9) o vibrační metoda Tadoma založená na vnímání mluvené řeči pomocí odhmatávání vibrací hlasivek, pohybů dolní čelisti, rtů a tváří mluvčího. ( 6, odst. 10) 17
3 Český taktilní znakový jazyk Český taktilní znakový jazyk je komunikační systém vycházející z českého znakového jazyka. Je uţíván osobami s hluchoslepotou, které ovládají český znakový jazyk a kterým jejich zraková vada neumoţňuje ţádný nebo jen velmi omezený vizuální kontakt s komunikačním partnerem. Osoby s převaţujícím sluchovým postiţením, kterým jejich zrak dovoluje alespoň částečnou zrakovou kontrolu, jako komunikační prostředek uţívají český znakový jazyk a v případě zhoršených světelných podmínek přecházejí do taktilní formy 16. (Souralová, Horáková, 2008) Podle Langera, Souralové a Horákové (2010) je český taktilní jazyk pouze jedním z komunikačních systémů, z nichţ si mohou osoby s hluchoslepotou vybírat. Zdůrazňují však také, ţe pro osoby primárně nevidomé, které o sluch přišly postupně aţ po osvojení mluvené řeči a jako komunikační prostředek vyuţívají například Braillovo písmo nebo mluvený jazyk, je velmi obtíţné naučit se taktilní formu českého znakového jazyka. Je to dáno především sloţitými pravidly a svébytnou gramatikou českého znakového jazyka, ze kterého jeho taktilní forma vychází. Navíc nedostatečná zraková kontrola neumoţňuje přesnou představu o místě artikulace znaku, pohybu a tvaru ruky/rukou a v neposlední řadě o nemanuálních komponentech, které jsou přirozenou součástí českého znakového jazyka. Uţivatelům českého znakového jazyka nečiní osvojování jeho taktilní formy větší potíţe, neboť identifikují význam jednotlivých znaků prostřednictvím hmatu, který ve většině případů nahrazuje zrakové vnímání. 3.1 Komunikace v českém taktilním znakovém jazyce Komunikace osob s hluchoslepotou můţe probíhat s pouţitím obou rukou komunikačních partnerů, tj. artikulujícího i příjemce sdělení, nebo uţitím jedné ruky artikulujícího a jedné ruky příjemce sdělení 17. Podle Langera, Souralové a Horákové (2010) je vnímání jednou nebo oběma rukama čistě záleţitostí zkušenosti uţívání českého znakového jazyka. Můţeme tedy předpokládat, ţe osoby primárně neslyšící, které plynně ovládají český znakový jazyk, budou 16 Srov. podkapitola 5. 3 Analýza dat první dvojice respondentů (dvojice A). 17 Jde o tzv. jednoruční nebo dvouruční varianua českého taktilního znakového jazyka. Při komunikaci pomocí jednoruční varianty je taktilní úchop realizován pouze jednou rukou kaţdého komunikačního partnera. Při komunikaci pomocí dvouruční varianty je taktilní úchop realizován oběma rukama kaţdého komunikačního partnera. 18
úspěšnější v komunikaci pomocí kontaktu jedné ruky, přičemţ druhou ruku mohou pouţívat jako signalizátor porozumění 18. Langer, Souralová a Horáková (2010) uvádějí tři základní komunikační pozice pro konverzaci v taktilní formě českého znakového jazyka: frontální pozice, lineární/paralelní pozice, dorzální pozice. Frontální pozice je povaţována za základní komunikační pozici pro taktilní formu znakového jazyka. Komunikační partneři stojí/sedí proti sobě a dotýkají se permanentně navzájem oběma rukama. Vzdálenost mezi komunikačními partnery je přizpůsobena jazykovým dovednostem a zkušenostem obou komunikačních partnerů. Pozice se uţívá pro prvotní nácvik a výuku taktilní formy českého znakového jazyka. Obrázek 1: Frontální pozice 19 Dorzální pozice spočívá v komunikaci vidomého mluvčího stojícího za zády hluchoslepého. Tím je tak umoţněno přesnější vytváření prostorové mapy 20 a hluchoslepý člověk získá přesnou představu o vzájemné poloze rukou, směru a velikosti pohybu a umístění znaku v prostoru. Dorzální pozice se vyuţívá při výuce taktilní formy českého znakového jazyka. 18 Mesch (2001) ve svém výzkumu švédského taktilního znakového jazyka tyto signalizátory označuje jako back channeling, řadí mezi ně např. poklep prstu do dlaně, poklep/mávání/stisknutí palce, krátké znaky. 19 Fotografie frontální a dorzální pozice byly převzaty z Langera, Souralové a Horákové, 2010. 20 Prostorovou mapou se rozumí mentální představa lokalizace objektu. Je základní a nezbytnou podmínkou pro orientaci v prostoru. 19
Obrázek 2: Dorzální pozice Lineární/paralelní pozice umoţňuje komunikačním partnerům stát/sedět vedle sebe a příjemce můţe vykonávat identické pohyby společně s artikulující rukou partnera, coţ odbourává zrcadlové zkreslení 21, které nastává zejména při frontálním úchopu. Komunikace můţe probíhat jak jednoruční formou 22, tak dvouruční formou. Volnou rukou je kdykoliv moţné dát zpětnou vazbu nebo být v kontaktu s předmětem, který artikulující zrovna popisuje. Obrázek 3: Jednoruční (vlevo) a dvouruční (vpravo) varianta lineární pozice 23 21 Zrcadlové zkreslení je označení pro jev, kdy je pohyb artikulujícího vpřed směrem od těla vnímán příjemcem jako pohyb směrem k tělu a pohyb vlevo je vnímán jako pohyb vpravo. 22 Jednoruční komunikace ve frontálním úchopu ale vyţaduje vysoké komunikační kompetence, neboť jsou výrazně zvýšeny nároky na příjemce sdělení při identifikaci znaku. Tuto formu komunikace uţívají spíše komunikační partneři, kteří plynně ovládají znakový jazyk. 23 Fotografie jednoruční a dvouruční varianty lineární pozice byly převzaty z Ludíkové, Souralové, 1996. 20
3.2 Manuální a nemanuální komponenty Znakové jazyky, stejně jako jejich taktilní forma, patří mezi jazyky tzv. vizuálně motorické 24. Jedním ze specifických rysů vizuálně motorických jazyků je existence dvou typů nosičů významu: manuálních a nemanuálních. Tyto nosiče významu můţeme také jinak nazývat jako komponenty 25. (Macurová, 2001) Manuální komponenty Manuální komponenty tvoří základní jazykové jednotky nesoucí ve většině případů lexikální význam. Langer, Souralová a Horáková (2010) mezi manuální komponenty v českém znakovém jazyce i jeho taktilní formě řadí: umístění znaku v prostoru, tvar ruky, pohyb ruky v prostoru, orientace dlaně a prstů, vztah ruky k ruce. Umístění znaku v prostoru 26 je vertikálně vymezeno oblastí mezi temenem hlavy a ţaludkem, horizontálně mezi pravou a levou rukou. Souralová (2005) uvádí, ţe pro osoby s hluchoslepotou je velmi těţké identifikovat znaky na základě vnímání místa jejich artikulace z důvodu zrakové vady a tím i nedostatečné prostorové představivosti. Vnímání významu znaků můţe být ovlivněno také komunikační pozicí, ve které se mluvčí nachází. Podle pozic komunikačních partnerů potom dochází k modifikaci místa artikulace u znaků bez kontaktu i s kontaktem s tělem místo artikulace se přizpůsobuje místu, kde dochází ke kontaktu rukou komunikujících osob. Tvar ruky (rukou) je v taktilní formě českého znakového jazyka pro osoby s hluchoslepotou obtíţně vnímatelný. Je to dáno sloţitým uspořádáním jednotlivých prstů a charakterem taktilního úchopu. Z toho důvodu jsou znaky v českém taktilním znakovém 24 Vizuálně motorické jazyky lze vnímat pomocí zraku a produkovat pomocí pohybu. 25 V odborné literatuře můţeme nalézt také termíny ne/manuální faktory, ne/manuální prostředky nebo ne/manuální sloţky. 26 Macurová (2001) nazývá umístěním znaku v prostoru místem artikulace. 21
jazyce se sloţitou konfigurací prstů modifikovány tak, aby komunikující osoby s hluchoslepotou byly schopné lépe identifikovat význam znaku 27. Pohybem ruky v prostoru myslíme především směr, druh, rozsah a charakter pohybu. Pohyb patří mezi nejvýznamnější nosiče fonologického významu 28 v taktilní formě českého znakového jazyka, neboť na jeho základě jsou mnozí hluchoslepí schopni identifikovat význam znaku, aniţ by určili tvar rukou nebo jejich vzájemnou polohu 29. Pohybem v českém taktilním znakovém jazyce se podrobněji zabývá kapitola 4. Orientace dlaně a prstů udává polohu dlaně a prstů ve vztahu k tělu a v taktilní formě českého znakového jazyka prochází rovněţ četnými modifikacemi. Je to dáno především postavením komunikačních partnerů a vzájemným uchopením jejich rukou. Orientace dlaně a ruky se tedy přizpůsobuje konkrétní situaci úchopu obou účastníků komunikace 30. Vzájemná poloha rukou produktora 31 je parametr udávající, v jaké pozici se obě ruce vzájemně nacházejí. V českém taktilním znakovém jazyce nebyl tento komponent dosud zkoumán. (Langer, Souralová, Horáková, 2010) Nemanuální komponenty Nemanuální komponenty jsou důleţitou součástí českého znakového jazyka, neboť plní úlohu nosičů gramatického významu. Macurová (2001) mezi tyto komponenty řadí mimiku, pozice a pohyb hlavy a horní části trupu. Souralová (2002) však upozorňuje na to, ţe literatura se zmiňuje o moţnostech modifikace českého znakového jazyka pro potřeby hluchoslepých pouze v souvislosti s manuálními faktory; to ovšem neznamená, ţe jsou nemanuální komponenty v taktilní formě znakového jazyka zcela vypouštěny. Z velké části jsou však nahrazovány taktilními a kinestetickými 32 komponenty, které jsou včleněny do prováděného pohybu rukou (zejména do jeho rychlosti, směru, intenzity, rozsahu, opakování, svalové tenze 33 ), jelikoţ osobám s hluchoslepotou vizuální vnímání identifikaci nemanuálních komponentů nedovoluje. (Langer, 2012) 27 Viz praktická část práce. 28 Podle Langera (2012) mezi nejvýznamnější nosiče fonologického významu v českém taktilním znakovém jazyce patří pohyb ruky a místo artikulace znaků. 29 Osobní sdělení doc. Jiřího Langera (prosinec 2013). 30 Viz praktická část práce. 31 V komunikačním procesu roli produktora charakterizuje vytváření, produkce informací. Recipient je rolí pasivního příjmu informací. 32 Tj. pohybovými komponenty. 33 Svalovou tenzí se rozumí napětí šlach v zápěstí ruky. Některé jazykově velmi zdatné osoby s hluchoslepotou drţí komunikačního partnera za zápěstí a pouze podle stupně napětí šlach poznají, které prsty jsou právě vztyčené a které jsou v pohybu. (osobní sdělení doc. Jiřího Langera, prosinec 2013) 22
4 Pohyb v českém taktilním znakovém jazyce Pohyb patří mezi nejvýznamnější nosiče fonologického významu jak v českém znakovém jazyce, tak i v jeho taktilní formě. Na základě směru, délky, trajektorie, rychlosti, druhu a razance pohybu jsou totiţ mnozí hluchoslepí schopni identifikovat význam znaku, aniţ by měli přesnou informaci o tvaru ruky nebo vzájemné poloze rukou. 4.1 Percepce pohybu v prostoru u osob s hluchoslepotou Z dosud realizovaných výzkumů českého taktilního jazyka vyplývají četné rozdíly v artikulaci a percepci pohybu v prostoru u osob s primárním zrakovým postiţením a u osob s primárním zrakovým postiţením. Percepce pohybu v prostoru u osob s primárním zrakovým postižením Martinková (2012) uvádí, ţe u hluchoslepých osob s primárním postiţením zraku uţívajících ke komunikaci taktilní formu znakového jazyka jsou patrné větší obtíţe při percepci prostoru neţ u osob primárně neslyšících. Nejobtíţněji zachytitelné jsou pohyby artikulované v neutrálním prostoru před tělem, kde se ruce volně pohybují. Naopak nejlépe zachytitelné a identifikovatelné pohyby v prostoru jsou pro hluchoslepé osoby pohyby s kontaktem na některé části těla. Osoby s hluchoslepotou primárně nevidomé si velmi obtíţně vytvářejí představy o prostoru a pohybu v něm. Vytvoření prostorové mapy a správné orientace v ní jsou však [ ] významným předpokladem pro zvládnutí komunikace prostřednictvím taktilního znakového jazyka, který využívá prostor a pohyb v prostoru k vlastní artikulaci. (Martinková, 2012, s. 79) Percepce pohybu v prostoru u osob s primárním sluchovým postižením Osoby s hluchoslepotou primárně neslyšící mají pro osvojení taktilní formy českého znakového jazyka lepší dispozice neţ osoby s hluchoslepotou primárně nevidomé. Osvojení si vizuálně motorického znakového jazyka je nejlepším předpokladem pro osvojení si jeho taktilní formy v případě postupné ztráty zraku je přechod na taktilní formu českého znakového jazyka plynulejší a spontánnější. (Strnadová, 2004, cit. podle Martinková, 2012) 23
V případě frontálního úchopu byly pozorovány časté obtíţe s recepcí trajektorie pohybu, které souvisejí s pomalejším přizpůsobením komunikačních partnerů na vychýlení postavení těla při artikulaci některých druhů pohybů. Martinková (2012) vypozorovala jako nejhůře zachytitelné a identifikovatelné při artikulaci v neutrálním prostoru před tělem následující druhy pohybů, u kterých docházelo nejčastěji k zrcadlovému zkreslení 34 : kruhový pohyb pravoúhle vertikální, pohyb vlevo, pohyb vpravo. 4.2 Klasifikace Znak můţe sestávat jak z jednoho druhu pohybu, tak z několika pohybů, které probíhají simultánně nebo sekvenčně, manuálně nebo nemanuálně. Langer (2012) v rámci výzkumu modifikací českého taktilního znakového jazyka klasifikoval druhy pohybu do tří základních kategorií 35 : pohyby rukou po trajektorii (makropohyby), lokální pohyby (mikropohyby), nemanuální pohyby. Pohyby rukou po trajektorii (makropohyby) jsou při artikulaci znaku realizované předloktím, případně celou paţí. Kaţdý pohyb, který je rukou vedený po trajektorii, má i určitý směr a můţe být kvalitativně identifikován jako pomalý, rychlý nebo opakovaný. V rámci této kategorie Langer (2012) dále rozlišuje pohyby: o přímé vedené po přímce, o vlnité a klikaté, obloukové s horizontální a vertikální rovinou pohybu, o kruhové s horizontální a vertikální rovinou pohybu. 34 Jev zrcadlového zkreslení je spojen s frontálním typem úchopu. Jelikoţ komunikační partneři sedí proti sobě, pohyby artikulované směrem doprava se příjemci sdělení zkreslují jako pohyb doleva. 35 Podobný notační systém vytvořili Lidell a Johnston pro zápis amerického znakového jazyka (ASL). Pohyb v ASL klasifikovali na dvě základní skupiny: základní pohybové kontury (tj. pohyb rovný, kruhový, obloukový) a sekundární lokální pohyby (tj. pohyby mávání, kroucení, hákování, třepotání). (Collins, Petronio, 1998) 24
Lokální pohyby (mikropohyby) jsou při artikulaci znaku realizovány pouze pohybem zápěstí nebo prsty a stejně jako makropohyby je můţeme kvalitativně identifikovat jako pomalé, rychlé nebo opakované. V rámci této kategorie Langer (2012) dále rozlišuje pohyby: o pohyby zápěstí, o pohyby prstů, o jiné. Nemanuální pohyby jsou specifické tím, ţe se na nich podílejí jiné části těla neţ ruce nebo paţe. Zejména jsou to pohyby trupu, ramen a hlavy. Vzhledem k charakteru taktilní formy českého znakového jazyka, tj. vnímání jednotlivých komponentů znaků pomocí úchopu rukou, jsou tyto pohyby povaţovány za doplňkové. Právě úchop rukou totiţ znemoţňuje komunikačním partnerům nemanuální pohyby plně identifikovat. 4.3 Notace V rámci celosvětového výzkumu znakových jazyků bylo navrţeno mnoho notačních systémů pro zápis znaků 36. Výzkumníci znakového jazyka se snaží najít vhodný způsob uchovávání dat v takové formě, aby se k nim kdykoliv v pozdější době mohli vracet [ ]. Problém je uchovat data v psané formě tak, abychom z nich mohli vytvořit přehlednou databázi, kde bude zachyceno vše relevantní a kde bychom uměli najít všechno, co pro daný typ výzkumu potřebujeme. (Okrouhlíková, 2008, s. 6) Jedním z notačních systémů uţívaných pro zápis českého znakového jazyka je notační systém Aleny Macurové z roku 1996 37. V rámci této práce jsem se však vzhledem k charakteru zkoumaných dat rozhodla vycházet z Langerova notačního systému (2012), který navrhl speciálně pro zápis modifikované podoby taktilní formy českého znakového jazyka: 36 Notační systémy navrţené pro zápis znakových jazyků jsou například Signwriting, SNS (Stokoe s Notation System) nebo HamNoSys (Hamburský notační systém). 37 Notační systém Aleny Macurové z roku 1996 vychází z jedné modifikované verze Stokoeho notačního systému z roku 1984. Systém foneticky zachycuje manuální sloţky znaků, tj. místo artikulace (TAB), tvar artikulující ruky/rukou (DEZ), vztah ruky/rukou k tělu (ORI) orientace dlaně (ORI 1) a orientace prstů (ORI 2), vzájemnou polohu rukou (HA), pohyb/y ruky/rukou (SIG). Viz příloha 2. Převzato z Okrouhlíkové, 2008. 25
pohyb po trajektorii (S1) lokální pohyb (S2) nemanuální pohyb (S3) přímý (P) vlnitý a klikatý (V) obloukový (O) kruhový (K) zápěstí (Z) prsty (R) jiný (J) hlava (L) trup (T) jiný (J) směr (A1 C9) další kvality směr (A1 C9) další kvality horizontální (H) směr (A1 C9) další kvality vertikální (E) směr (A1 C9) další kvality horizontální (H) směr (A1 C9) další kvality vertikální (E) směr (A1 C9) další kvality další kvality další kvality další kvality další kvality další kvality další kvality Tabulka 1: Systém kódů pro notaci manuálního parametru pohybu v českém taktilním znakovém jazyce Dalšími kvalitami se rozumí: opakovaný pohyb (a), nestandardně rychlý pohyb (b), nestandardně pomalý pohyb (c), pohyb, při kterém se ruka vrátí do původního bodu (d). Směr pohybu 38 je zapisován pomocí směrové růţice, kdy bod B5 označuje výchozí pozici artikulace znaku, rovina označená písmenem B znázorňuje směr pohybu v horizontální linii, rovina A po vertikální linii směrem nahoru a rovina C po vertikální linii směrem dolů. Jednotlivé roviny A, B, C jsou rozděleny ještě na 9 částí: Obrázek 4: Směrová růţice pro notaci směru pohybu 39 a rozloţení jednotlivých rovin 38 Vzhledem k omezujícímu charakteru komunikačního úchopu je směr pohybu relativní. 39 Obrázek směrové růţice byl převzat z Langera, 2012. 26
4.4 Modifikace První systematický výzkum českého taktilního znakového jazyka byl realizován teprve na přelomu tisíciletí 40. Tento výzkum uskutečnila v roce 2004 Eva Souralová 41 s hlavním zaměřením na lingvistickou deskripci českého taktilního znakového jazyka a zahrnoval studium manuálních a nemanuálních parametrů českého taktilního znakového jazyka včetně jejich modifikací 42. Podle Langera (2012) je uţívání českého taktilního znakového jazyka čistě individuální záleţitostí, podoba jazyka je závislá především na komunikační situaci, tj. především na jazykové úrovni komunikačních partnerů a na míře jejich postiţení. Z toho vyplývá, ţe i procesy modifikace se v jednotlivých promluvách liší. Proto z dosud realizovaných výzkumů nelze vyvodit jednotné obecné závěry. Případné modifikace jsou uskutečňovány převáţně spontánně při konverzaci a výsledné parametry se od původních liší jen velmi málo. I přesto ale byly vypozorovány některé zásadní modifikační procesy provázející transformaci českého znakového jazyka do taktilní formy. Právě parametr pohybu byl shledán jako nejvíce ustálenou a nejméně modifikovanou sloţkou českého taktilního znakového jazyka, coţ dokazuje jeho vysokou fonologickou významnost. Jako základní procesy typické pro modifikaci pohybu byly identifikovány následující: duplikace znaků nebo celých znakových sekvencí, zmenšování/zvětšování rozsahu pohybu, směr a trajektorie pohybu, rychlost pohybu, razance pohybu. 40 Souvisí to s opoţděným výzkumem českého znakového jazyka v České republice, který je systematicky realizován teprve od 90. let 20. století a dosud není ukončen. Základy vědeckého výzkumu znakových jazyků ve světovém měřítku poloţil v roce 1960 William Stokoe vydáním díla Sign Language Structure, ve kterém dokázal, ţe znakový jazyk je jazyk přirozený a má svou vlastní gramatiku a strukturu. 41 Habilitační práce Evy Souralové z roku 2004 Znakový jazyk v komunikaci hluchoslepých 42 Do současnosti byly provedeny pouze tři systematické výzkumy českého taktilního znakového jazyka. Kromě habilitační práce Evy Souralové z roku 2004 je to disertační práce Evy Martinkové Taktilní forma znakového jazyka v komunikaci dětí s duálním postižením sluchu a zraku z roku 2012 a habilitační práce Jiřího Langera Taktilní znakový jazyk osob s hluchoslepotou z roku 2012. 27
4.4.1 Duplikace znaků nebo celých znakových sekvencí Podle Langerova výzkumu (2012) je opakování při artikulaci znaků dominantním modifikačním procesem jak na úrovni individuálních lexikálních jednotek, tak na úrovni celých znakových sekvencí. K duplikaci znaků dochází ve většině případů z důvodu transformace hmatem nevnímatelných nemanuálních komponentů do taktilních znaků, následná reduplikace znaků je potom prováděna za účelem upřesnit význam znaků a zvýšit tak srozumitelnost znakovaného projevu. V doposud realizovaných výzkumech (srov. Langer, 2012) byla vypozorována tendence duplikovat pohyby u znaků, jejichţ trajektorie přivedla artikulující ruku zpět do výchozí pozice, tj. B5. Jedná se zejména o znaky: s kruhovým pohybem (K), např.: POČASÍ S1KEB8a, s opakovaným pohybem (a), např.: ZNAKOVAT S1KEC8a. Byla vypozorována také tendence zmenšovat rozsah pohybu při duplikaci a reduplikaci pohybu, přičemţ všechny ostatní parametry zůstávají nezměněny. Je tomu tak například u znaků HÁDAT SE, STUDOVAT, OVCE 43 : Obrázek 5: Duplikace znaku se zkrácením rozsahu pohybu u znaku HÁDAT SE. Na levé fotografii je zachycena prvotní artikulace znaku, na prostřední a pravé fotografii zaznamenáváme výrazné zkrácení pohybu při duplikaci a reduplikaci pohybu (délka pohybu je měřena pomocí vzdálenosti mezi vztyčenými ukazováčky artikulujících rukou v mezním bodě trajektorie pohybu). 43 Fotografie zachycující znaky HÁDAT SE, OVCE, STUDOVAT byly převzaty z výukového CD-ROMu Taktilní znakový jazyk pro hluchoslepé, 2. díl (Langer a kol., 2008). Šipky doplnila Ivana Lomberská. 28
Obrázek 6: Duplikace a reduplikace znaku se zkrácením pohybu u znaku STUDOVAT. Při duplikaci a reduplikaci pohybu na fotografiích uprostřed a vpravo je pohyb v porovnání s prvotní artikulací na fotografii vlevo výrazněji zkrácen. Obrázek 7: Duplikace a reduplikace znaku se zkrácením pohybu u znaku OVCE. Jak je vidět na fotografiích, při duplikaci a reduplikaci znaku dochází ke zmenšení rozsahu kruhového pohybu, a to směrem k tělu (rozsah pohybu je měřen jako vzdálenost mezi počátečním bodem artikulace znaku a nejvzdálenějším bodem trajektorie vzhledem k tělu). Kromě tendence zkracovat pohyb při duplikaci znaku byla identifikována také tendence pohyb prodluţovat (Souralová, 2004). Prodlouţení některého úseku pohybu je proces slouţící převáţně ke zvýšení srozumitelnosti znakového projevu a ke snazší identifikaci lexikálních významů znaků. Jiný účel doposud vypozorován nebyl. 29
4.4.2 Zmenšování/zvětšování rozsahu pohybu Rozsah, v jakém je pohyb při artikulaci znaků v českém taktilním znakovém jazyce realizován, je závislý na konkrétní komunikační situaci. Důleţitá je především jazyková úroveň komunikačních partnerů a druh úchopu 44. Pokud komunikace probíhá ve frontálním úchopu, můţeme obecně říci, ţe v porovnání taktilní a vizuální formy znakového jazyka [ ], velikost pohybové dráhy v taktilním znakovém jazyce je kratší než v jeho vizuální formě. (Collins, Petronio, 1998, s. 25) Zmenšování rozsahu pohybu Collins a Petronio (1998) při svém výzkumu taktilní formy amerického znakového jazyka (ASL) zjistili, ţe menší znakovací prostor výrazně limituje trajektorii a rozsah pohybu. Znakovacím prostorem se přitom rozumí trojrozměrný prostor před tělem, v němž se produkce znakových jazyků odehrává [ ]. Bývá ohraničován shora temenem hlavy, zdola dolní částí trupu a ze stran upaženými lokty 45. (Kováčová, Kuchařová, 2005, s. 52) Langer, Souralová a Horáková (2010) odůvodňují výrazné zmenšení znakovacího prostoru v taktilní formě českého znakového jazyka menší fyzickou vzdáleností znakujících osob s hluchoslepotou. Hluchoslepí komunikační partneři si navzájem vstupují do svých přirozených znakovacích prostorů. Důsledkem toho je výrazná limitace rozsahu pohybu. Obrázek 8: Znakovací prostor u hluchoslepých komunikačních partnerů 44 Tato práce se věnuje především modifikacím realizovaným ve frontálním úchopu. Vzhledem k velké variabilitě modifikací v rámci kaţdého typu taktilního komunikačního úchopu by bylo velmi obtíţné a obsáhlé problematiku zpracovat v rámci všech typů taktilních úchopů. 45 Mimo znakovací prostor je artikulováno jen minimum znaků, např. nad hlavou nebo pod úrovní boků. (Kováčová, Kuchařová, 2005) 30
Zkracováním rozsahu pohybu můţe být doprovázen například dlouhý projev v českém taktilním znakovém jazyce, kdy při frontálním typu úchopu dochází velmi rychle k únavě paţí 46. Pohyb je potom úmyslně zkracován (týká se především makropohybů). V předchozí podkapitole bylo zkracování pohybu popsáno také jako součást duplikace znaků nebo celých znakových sekvencí, kdy je při reduplikaci znaků zkracován rozsah pohybu, přičemţ všechny ostatní parametry zůstávají nezměněny 47. Zvětšování rozsahu pohybu Langer (2012) ve svém výzkumu modifikací v českém taktilním znakovém jazyce objevil tendenci výrazně prodluţovat pohyb v případě komunikace dvou osob s hluchoslepotou, které disponují rozdílnými komunikačními schopnostmi. Při interakci dvou stejně komunikačně zdatných respondentů je pohyb kratší neţ při interakci respondentů s rozdílnou úrovní komunikačních schopností, kdy je pohyb výrazně prodluţován. Hluchoslepí se tak vzájemně přizpůsobují svým komunikačním partnerům: Obrázek 9: Porovnání rozsahu pohybu u znaku CHTÍT při interakci hluchoslepé respondentky s partnerem na stejné komunikační úrovni (vlevo) a při interakci s partnerem na niţší komunikační úrovni (vpravo) 48. V souvislosti s duplikací pohybů Souralová (2004) v českém taktilním znakovém jazyce vypozorovala tendenci prodluţovat pohyb za účelem zvýšení srozumitelnosti projevu. Při prodlouţení pohybu má hluchoslepý komunikační partner více času na identifikaci lexikálního významu znaku. I tato situace se týká především komunikace osob s hluchoslepotou na různých jazykových úrovních, kdy hluchoslepý člověk s vyšší 46 Osobní sdělení hluchoslepých respondentů Ladislava a Blanky B. (leden 2014). 47 Viz podkapitola 4.4.1 Duplikace znaků nebo celých znakových sekvencí. 48 Fotografie byly převzaty z Langera, 2012. 31
komunikační schopností záměrně prodluţuje pohyb při interakci s komunikačně méně zdatným partnerem. 4.4.3 Trajektorie a směr pohybu V souvislosti s výzkumem modifikací v českém taktilním znakovém jazyce naráţíme v odborné literatuře na termíny směr a trajektorie pohybu (srov. Langer, 2012; Souralová, 2004). Zatímco směr pohybu je chápán jako přímá linie pohybu artikulující ruky v rámci linií směrové růţice (směry A1 C9) 49, trajektorie pohybu zahrnuje celou křivku, kterou opisuje artikulující ruka. Trajektorie pohybu zpravidla zasahuje do více artikulační oblastí. Trajektorie pohybu V rámci analýzy pohybů prováděných po trajektorii Langer (2012) identifikoval jako nejfrekventovanější druh pohybu pohyb přímý 50 (P), který je nejvíce patrný v kategorii makropohybů (viz níţe). Následuje kruhový pohyb (K) artikulovaný vertikálně, procházející zejména oblastmi A2, A5, A8, B2, B8, C2, C5 a C8.: Obrázek 10: Znázornění 51 všech artikulačních oblastí, kterými vede trajektorie vertikálně kruhového pohybu u znaku POČASÍ 52. Na fotografii vpravo je zachycena reálná trajektorie pohybu (trajektorie pohybu je znázorněna šipkami). 49 Viz obrázek č. 5. 50 Kódy pro notaci pohybu viz tabulka č. 1. 51 Schémata znázorňující trajektorii pohybu procházející artikulačními oblastmi vytvořila Ivana Lomberská. 52 Fotografie znaků POČASÍ, PLAVAT, PTÁT SE, MÁMA, PŘÍTEL, OMLUVIT SE a VĚDĚT byly převzaty z výukového CD-ROMu Taktilní znakový jazyk pro hluchoslepé, 1. díl (Langer a kol. 2006). Šipky doplnila Ivana Lomberská. 32
Kruhový pohyb (K) artikulovaný horizontálně má v rámci trajektorie úplně jinou podobu. Trajektorie zasahuje především do oblastí B, patrné je to například u znaku PLAVAT: Obrázek 11: Vlevo znázornění kruhové horizontální trajektorie pohybu u znaku PLAVAT, trajektorie prochází všemi oblastmi B. Vpravo na fotografii zachycena reálná trajektorie pohybu (trajektorie pohybu je znázorněna šipkami). Pohyb obloukový (O) je dalším typem pohybu se specifickou trajektorií. Více frekventovaný je pohyb obloukový orientovaný vertikálně. Typickým příkladem vertikální orientace obloukového pohybu je u znaku PTÁT SE: Obrázek 12: Vlevo znázornění vertikálně orientované trajektorie obloukového pohybu u znaku PTÁT SE. Trajektorie prochází oblasti A5 a A8. Na fotografiích vpravo je zachycena reálná trajektorie (trajektorie pohybu je znázorněna šipkami). 33
Méně frekventovaný je pohyb obloukový (O) orientovaný horizontálně. Tento typ pohybu se specifickou trajektorií lze identifikovat například u znaku MÁMA: Obrázek 13: Vlevo znázornění horizontálně orientované trajektorie obloukového pohybu u znaku MÁMA. Trajektorie vychází z počáteční artikulační oblasti B5 a obloukem se přesouvá do vedlejší oblasti B4. Na fotografiích vpravo je zachycena reálná trajektorie (trajektorie pohybu je znázorněna šipkami). Langer (2012) ve svém výzkumu analyzoval kromě pohybu přímého, kruhového a obloukového také pohyb s trajektorií vlnovky nebo pohyb klikatý (V). Frekvence výskytu takových typů pohybů je však v porovnání s předchozími velmi nízká. Směr přímého pohybu U nejfrekventovanějšího typu pohybu, tj. přímého pohybu (P) po trajektorii, Langer (2012) analyzoval jeho směrovou orientaci. Směrem pohybu rozumíme přímou linii pohybu artikulující ruky po jednotlivých liniích směrové růţice (směry A1 C9), přičemţ počátečním bodem pohybu je oblast B5. V rámci směru přímého pohybu Langer (2012) rozlišuje tři základní výškové roviny: směr nahoru, vodorovný směr, směr dolů. Pohyby směrem nahoru Langer (2012) definuje jako pohyby vedoucí směrem po liniích A, tj. A1 A9. Ve většině případů je pohyb realizován z počáteční oblasti B5 do některé z oblastí výškové roviny A a zpět do oblasti B5. Někdy se ale můţe stát, ţe znak je veden z počáteční oblasti B5 do některé z oblastí výškové roviny A, přičemţ artikulující ruka následně zůstává ve výškové rovině A, kde je realizována další artikulace znaků (počáteční 34
oblast B5 se tak posouvá o rovinu výš). Další pohyb směrem nahoru je pak výrazně limitován taktilním úchopem komunikačních partnerů. Typický příklad přímého pohybu orientovaného směrem nahoru lze identifikovat například u znaku VYBRAT: Obrázek 14: Vlevo znázornění přímého pohybu orientovaného směrem nahoru u znaku VYBRAT. Fotografie 53 vpravo zachycuje reálný pohyb směrem nahoru. Za pohyby s vodorovným směrem označujeme pohyby vedoucí po jednotlivých liniích B, tj. B1 B9. Oblast B5 je definována jako počáteční oblast artikulace, z toho důvodu tímto směrem nemůţe být orientován ţádný pohyb. Pohyby vedené vodorovným směrem výrazně dominují, neboť ve výškových rovinách A a B lze při artikulaci znaků dodrţet jejich výškovou rovinu, aniţ by byly pohyby limitovány úchopem komunikačních partnerů. Typický příklad pohybu orientovaného vodorovným směrem lze identifikovat například u znaku OPRAVIT: Obrázek 15: Vlevo znázornění přímého pohybu orientovaného vodorovným směrem u znaku OPRAVIT (aktivní je levá ruka, proto je směr pohybu ve schématu zakreslen z počáteční oblasti B5 po linii B7 do artikulační oblasti B7 pokud by byla aktivní pravá ruka, směr pohybu by byl orientován po linii B9 do oblasti B9). Fotografie vpravo zachycuje reálný pohyb orientovaný vodorovným směrem. 53 Fotografie znaků VYBRAT, OPRAVIT a VĚDĚT byly převzaty z výukového CD-ROMu Taktilní znakový jazyk pro hluchoslepé, 2. díl (Langer a kol. 2008). Šipky doplnila Ivana Lomberská. 35
Za pohyby směrem dolů Langer (2012) označuje typ pohybů, které jsou orientovány směrem po liniích C, tj. C1 C9. Tyto pohyby výrazně dominují nad pohyby orientovanými směrem nahoru po liniích A. Je to z důvodu poměrně vyšší frekvence znaků artikulovaných ve výškové rovině A, u nichţ je další pohyb nahoru znemoţněn taktilním úchopem komunikačních partnerů (viz výše). Typickým příkladem pohybu orientovaného směrem dolů lze identifikovat například u znaku VĚDĚT: Obrázek 16: Vlevo znázornění přímého pohybu orientovaného směrem dolů u znaku VĚDĚT. Přímý (P) směr pohybu je veden z počáteční oblasti B5 po linii C8 do oblasti C8. Fotografie vpravo zachycují reálný pohyb orientovaný směrem dolů. V souvislosti s analýzou přímého pohybu Langer (2012) zkoumal také směr pohybu při artikulaci znaků z hlediska předozadní osy 54. V rámci výzkumu bylo zjištěno, ţe znaky orientované směrem doleva výrazně dominují nad znaky orientovanými směrem doprava. To je dáno zejména faktem, ţe pro dominantní pravou ruku je při taktilním úchopu přirozenější vést pohyb směrem doleva do středu znakovacího prostoru. Některé pohyby u znaků v českém znakovém jazyce realizované dominantní pravou rukou směrem doprava jsou při modifikaci do taktilní formy zrcadlově obráceny směrem doleva. Četnost tohoto jevu je pak závislá na konkrétní komunikační situaci a jazykové úrovni obou komunikujících partnerů. 4.4.4 Rychlost pohybu Z dosud realizovaných výzkumů českého taktilního jazyka (srov. Langer, 2012; Souralová, 2004) vyplývá, ţe znaky v českém znakovém jazyce jsou artikulovány rychleji neţ 54 Jde o svislou osu procházející středem těla. Dělí stojící tělo na dvě zrcadlové poloviny (pravou a levou). 36
v jeho taktilní formě 55. Langer (2012) pomocí kvantitativního měření rychlosti produkce znaků v českém znakovém jazyce a jeho taktilní formě zjistil, ţe rychlost produkce znaků při komunikaci v taktilní formě jazyka dosahuje přibliţně 60 % rychlosti produkce znaků vizuálně motorické formy jazyka. Celková rychlost produkce znaků v taktilní formě jazyka je ale ve skutečnosti ještě o něco menší, a to z důvodu častých duplikací znaků nebo celých znakových sekvencí 56. Při duplikaci, případně reduplikaci, přirozeně dochází k prodlouţení času stráveného artikulací znaků, tím pádem je procentuální hodnota celkové doby projevu niţší, neţ kdyby k duplikacím nedocházelo. Souralová (2004) se o rychlosti pohybu při artikulaci znaků v rámci svého výzkumu zmiňuje i v souvislosti s nemanuální sloţkou jazyka. Nemanuální prostředky běţně uţívané ve vizuálně motorické formě jazyka jsou při transformaci do taktilní formy z větší míry nahrazeny taktilními a kinestetickými komponenty. Tyto transformace se pak promítají přímo do artikulace znaků a projevují se zejména v rychlosti pohybu, jeho razanci, duplikaci a intenzitě svalové tenze. Podle Langera (2012) je právě razance pohybu 57 a rychlost artikulace znaků v českém taktilním znakovém jazyce velmi častým doprovodným jevem intenzifikace významu. Pokud je význam intenzifikován, pohyby jsou realizovány výrazně rychleji neţ při vyjadřování obvykle uţívaného neutrálního významu. V případě zeslabení významu jsou pohyby naopak výrazně zpomaleny 58. Souralová (2004) vypozorovala, ţe transformace nemanuálních prostředků do pohybu při artikulaci znaků se vyskytuje převáţně u hluchoslepých osob primárně nevidomých, které si taktilní formu českého znakového jazyka osvojily aţ jako sekundární komunikační systém. Osoby s hluchoslepotou primárně neslyšící, jejichţ přirozeným jazykem je český znakový jazyk, uţívají nemanuální komponenty při artikulaci znaků odlišným způsobem. Tento způsob Souralová (2004) ve své práci prezentovala následujícím tvrzením: Do parametru pohybu se [ ] nejčastěji transformovaly nemanuální komponenty, které byly v případě dostatečné vizuální zpětné vazby realizovány nejčastěji prostřednictvím mimických prostředků, diferencovaných pohybů hlavy a horní části trupu. (Souralová, 2004, s. 154) Souralová (2004) ale zároveň také upozorňuje na to, ţe nemanuální prostředky byly součástí zejména produkce znaků, jejichţ recepci ztěţovala nedostatečná vizuální zpětná 55 Vzhledem ke kvantitativnímu změření a validaci dat lze tento závěr povaţovat za obecně platný, na rozdíl od závěrů vyplývajících z výzkumu ostatních typů modifikací, které jsou pouze ilustrativního charakteru. 56 Viz podkapitola 4.4.1 Duplikace znaků nebo celých znakových sekvencí. 57 Viz podkapitola 4. 4. 5 Razance pohybu. 58 Langer (2012) uvádí aţ třikrát zpomalený pohyb v případě zeslabení významu. 37
vazba. Repertoár nemanuálních prostředků ve fázi produkce obsahoval všechny prostředky typické pro projev sluchově postižených bez zrakové vady, které zůstaly ve formě vesměs nefunkčních reziduí doprovázejících mimovolně znakovou artikulaci. (Souralová, 2004, s. 157) 4.4.5 Razance pohybu Razance prováděného pohybu velmi úzce souvisí s jeho rychlostí 59. Je chápána především jako prostředek transformace nemanuálních komponentů do pohybu artikulovaných znaků. Souralová (2004) ve svém výzkumu dává význam razance pohybu především do souvislosti s imperativní 60 formou výpovědi, a to zejména u hluchoslepých osob primárně neslyšících, které byly před ztrátou zraku v komunikaci prostřednictvím českého znakového jazyka plně kompetentní. V případě imperativní formy výpovědi jsou dle pozorování Souralové (2004) znaky artikulovány s větším svalovým napětím, provázeným prudkým pohybem. Prudký pohyb můţe být duplikován za účelem zdůraznit význam sdělení, například u imperativní formy znaku ČEKAT (tj. ČEKEJ/TE!) je pohyb realizován prostřednictvím velmi rychlého, prudkého pohybu s opakovaným prudkým kontaktem na hrudi. Míra razance pohybu u artikulovaných znaků je dle zjištění Souralové (2004) velmi dobře pozorovatelná také při stupňování adjektiv. Zatímco komparativ je vzhledem k pozitivu reprezentován delší trajektorií pohybu a razantnějším pohybem, v superlativu se délka trajektorie i míra razance ještě více stupňují. Například u znaku ODVÁŢNÝ v komparativu je pohyb v porovnání s pozitivem realizován větším obloukem trajektorie a prudším pohybem ruky s dopadem na hruď. Superlativ je potom realizován s ještě větším rozsahem obloukové trajektorie a prudším pohybem ruky s dopadem na hruď. Razantní pohyb je obecně vyjadřovacím prostředkem expresivního vyjádření. Byl vypozorován také v případě negace, kdy prudký pohyb slouţí především k identifikaci expresivity sdělení. Osoby s hluchoslepotou uţívají při komunikaci v českém taktilním znakovém jazyce především lexikální vyjádření záporu, proto je zvýšená razance pohybu identifikovatelná u části sdělení, která neguje význam. Například sdělení osoby, ţe nepracuje, 59 Viz podkapitola 4. 4. 4 Rychlost pohybu. 60 Imperativní formou výpovědi se myslí rozkazovací forma výpovědi. 38
je reprezentováno znaky PRÁCE + NEMÍT. V případě expresivního vyjádření je prudký pohyb realizován při artikulaci znaku NEMÍT. (Souralová, 2004) 39
II PRAKTICKÁ ČÁST 5 Výzkumná sonda Praktická část práce byla realizována pomocí výzkumné sondy, jejímţ úkolem bylo ukázat některé modifikace v českém taktilním znakovém jazyce v rámci konkrétní komunikační situace v praxi. Jelikoţ osoby s hluchoslepotou komunikující českým taktilním znakovým jazykem tvoří poměrně heterogenní skupinu, způsob uţívání tohoto komunikačního systému je čistě individuální vţdy záleţí především na jazykové úrovni i stupni postiţení komunikačních partnerů. Úkolem výzkumné sondy není demonstrovat teoretické výstupy první části práce, je čistě ilustrativního charakteru, tj. ukazuje, jakým způsobem je pohyb v českém znakovém jazyce modifikován v rámci komunikace konkrétních dvojic osob s hluchoslepotou. 5.1 Popis výzkumné techniky Pro svůj výzkum jsem vzhledem k charakteru zkoumaných dat pouţila jak kvalitativní, tak kvantitativní metodu zkoumání realizovanou prostřednictvím analýzy dat zachycených na videonahrávkách 61. Videonahrávky zobrazují reálný průběh komunikace osob s hluchoslepotou, tudíţ lze na jejich základě realizovat velmi přesnou analýzu zkoumaných dat. V rámci výzkumné sondy bylo se svolením hluchoslepých respondentů pořízeno několik videonahrávek v celkové délce 39 minut 43 sekund. Materiály zachycují konkrétní komunikační situace v českém taktilním znakovém jazyce. Celkem se výzkumné sondy zúčastnily dva páry osob s hluchoslepotou, které byly v rámci analýzy rozděleny na dvojici A (manţelé B.) a dvojici B (manţelé K.). Videonahrávky byly podrobně analyzovány s hlavním zaměřením na deskripci pohybu a jeho modifikací. 61 Viz příloha 3 (CD-ROM). Z důvodu citlivých osobních údajů vyskytujících se ve videonahrávkách CD-ROM neobsahuje kompletní získané materiály, ale pouze vystřiţené krátké ukázky. 40
5.2 Metody vyhodnocení dat V rámci kvalitativního zkoumání získaných dat byla formou pozorování provedena podrobná analýza videonahrávek zachycujících komunikaci dvou dvojic osob s hluchoslepotou. Analýza byla realizována s hlavním zaměřením na podobu pohybu a jeho modifikací v českém taktilním znakovém jazyce, konkrétně na duplikaci a reduplikaci pohybu, jeho rozsah, směr a trajektorii, rychlost a razanci 62. Pozorované konkrétní jevy jsou písemně zaznamenány v textu a demonstrovány pomocí vystříhaných částí videonahrávek na přiloţeném CD-ROMu. Kvalitativní výzkum byl realizován pomocí tabulek, na jejichţ základě bylo moţné vypozorovaná data převést do číselné podoby. Tabulky 63 obsahují seznam znaků se zápisem pohybů, které se vyskytovaly v jednotlivých videonahrávkách. Tabulky jsou rozděleny podle videonahrávek jednotlivých dvojic respondentů, tj. na tabulku se seznamem znaků dvojice A a tabulku se seznamem znaků dvojice B. Parametr pohybu byl u identifikovaných znaků následně zapsán podle Langerova (2012) notačního systému 64. Na základě takto zaznamenaných dat bylo moţné kvantitativně popsat frekvenci výskytu jednotlivých druhů pohybu, míru duplikace a reduplikace znaků, směr, trajektorii a částečně rychlost pohybu. Kategorie razance z důvodu charakteru kvantitativní metody zaznamenávání dat analyzována nebyla. Znaky s identickou notací pohybu byly v tabulce zaznamenány pouze jednou. Pokud se ve videonahrávce vyskytl znak s různými variantami notace pohybu (např. znak TY), v tabulce byly uvedeny všechny tyto varianty. U dvouručních znaků, kdy byl pohyb realizován vzájemným přibliţováním rukou, byly směry pohybu obou rukou zapsány se středníkem zvlášť (např. B4; B6). U sloţených znaků byly zapsány pohyby, kterými znaky ve sloţenině začínaly, pomocí pomlčky (např. B2 C6). V tabulkách jsou také u dvojice B (u dvojice A tento jev zpozorován nebyl) zaznamenány znaky realizované pomocí daktylografiky (vyznačené modrou barvou) a pomocí Lormovy abecedy (vyznačené červenou barvou). Vzhledem k charakteru zkoumaných dat byly zapsány i znaky, které nebylo moţné identifikovat, jejich notace je uvedena vţdy na konci tabulky kaţdé dvojice a jsou označeny jako neidentifikováno. 62 Viz podkapitola 4. 4 Modifikace. 63 Viz příloha 5. 64 Viz podkapitola 4. 3 Notace. 41
5.3 Analýza dat první dvojice respondentů (dvojice A) 5.3.1 Obecné informace o respondentech Jméno: Ladislav a Blanka B. Celková délka videozáznamu: 15 minut 46 sekund Manţelé Ladislav a Blanka B. v současné době ţijí v Liberci. Pan Ladislav je těţce nedoslýchavý jako kompenzační pomůcku pouţívá sluchadla, bez kterých neslyší vůbec nic. Zároveň trpí zrakovou vadou, spočívající v těţké krátkozrakosti a absenci periferního vidění na pravém oku. Jako prostředek komunikace pouţívá český znakový jazyk doplněný dvouruční prstovou abecedou. Se svou manţelkou Blankou komunikuje českým znakovým jazykem, za zhoršených světelných podmínek jeho taktilní formou a daktylografikou. Paní Blanka je od narození neslyšící. Přidruţené postiţení zraku zasahuje stejně jako u jejího manţela periferní vidění, na rozdíl od pana Ladislava je ale její periferní vidění koncentricky zúţeno (tzv. trubicovité vidění) 65. Paní Blanka má důsledkem takto těţkého postiţení velké potíţe s orientací v prostoru, vidí trubicovitě pouze v denním světle. S okolím komunikuje pomocí českého znakového jazyka a za zhoršených světelných podmínek pouze jeho taktilní formou. Zároveň také s tím dvojice pouţívá ke komunikaci dvouruční prstovou abecedu a daktylografiku. 5.3.2 Interpretace výsledků analýzy dat Dvojice A uţívá taktilní formu českého znakového jazyka jako přirozený komunikační systém, primárně ale komunikuje prostřednictvím vizuálně motorického českého znakového jazyka. Tato situace se také odráţí v celkovém projevu. Ačkoli byla videonahrávka pořízena za relativně dobrých světelných podmínek a dvojice A měla moţnost alespoň slabé zrakové kontroly, bylo nutné často duplikovat znaky i celé znakové sekvence s cílem zvýšit srozumitelnost projevu, celkový projev tak byl výrazně prodlouţen. 65 Trubicovité vidění je závaţné zrakové postiţení. Charakterizuje ho naprostá absence periferního vidění, které je koncentricky zúţeno. Jedinec s takovým typem postiţení dokáţe zrakem přijímat informace z okolního prostředí jen ve velmi omezeném mnoţství pouze z určité vzdálenosti a za určitých světelných podmínek. 42
Dvojice A komunikuje v taktilní formě českého znakového jazyka výhradně prostřednictvím dvouručního frontálního taktilního úchopu, protoţe díky částečné zrakové kontrole nemusí odhmatávat tvary ruky. V průběhu konverzace však poměrně často docházelo k vyklouzávání rukou, které velmi zpomalovalo celkové tempo komunikace. Úchop recipienta byl realizován pouze na hřbetu ruky produktora, prsty byly poloţeny volně, nebyly zaháknuty. Při neočekávaně rozsáhlém nebo příliš rychlém pohybu tak ruce vyklouzly. V rámci videonahrávky tak bylo vzhledem k často se opakujícím znakům a duplikacím celých znakových sekvencí analyzováno celkem 175 znaků s rozdílnou notací pohybu 66. Znovu je potřeba zdůraznit, ţe notace pohybu je relativní a jejím cílem je především ilustrovat jevy, které modifikace pohybu v českém taktilním znakovém jazyce provázejí. Analýzou videonahrávky s hlavním zaměřením pozornosti na kategorii pohybu byla zjištěna výrazná dominance makropohybů, tj. pohybů celých paţí nebo předloktí prováděných po trajektorii (S1): 31% 69% S1 S2 Graf 1: Procentuální zastoupení druhů pohybu S1 a S2 (znaky s kódem S3 z důvodu charakteru zkoumaných dat analyzovány nebyly) Dvojice v některých případech redukovala pohyb celou paţí na pohyb zápěstí nebo prstů, bylo tomu tak například u znaku DĚLAT 67. Při první artikulaci znaku byl pohyb realizován celým předloktím obou rukou a dvakrát duplikován z důvodu usnadnění identifikace významu znaku. Při další artikulaci znaku byl jiţ pohyb redukován pouze na pohyb zápěstí. V kategorii S1 se jako nejfrekventovaněji uţívaný ukázal být přímý (P) typ pohybu, produkce přímého (P) pohybu tvořila 48 % celkové produkce analyzovaného pohybu u artikulovaných znaků. V souvislosti s tím byla zjištěna mírná tendence transformovat obloukový (O) pohyb artikulovaných znaků na přímý (P) pohyb, například u znaku ZEPTAT 66 Viz příloha 5. 67 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávky A01a, A01b. 43
Výskyt SE 68. Tento jev lze vysvětlit jako proces přechodu od pohybu se sloţitěji zachytitelnou trajektorií (O) k pohybu s trajektorií, kterou lze velmi snadno identifikovat, tedy přímou (P): Obrázek 17: Transformace obloukového (O) pohybu u znaku ZEPTAT SE na pohyb přímý (P) Jako dalším nejfrekventovanějším pohybem se ukázal být pohyb kruhový (K), jeţ tvořil 13 % celkové produkce pohybu u artikulovaných znaků. Z hlediska orientace osy byl více uţívaným kruhový pohyb vertikální (E), jehoţ produkce byla aţ trojnásobně vyšší neţ produkce kruhového pohybu orientovaného horizontálně (H) 69. Důvodem tohoto jevu je taktilní úchop komunikačních partnerů, kdy je přirozenější pohybovat paţemi a předloktím vertikálním směrem. 18 20 15 9 10 K 5 5 O 2 0 E K Typ pohybu O H Graf 2: Četnost výskytu kruhového (K) a obloukového (O) pohybu z hlediska orientace osy 68 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka A02. 69 Viz graf 2. 44
Výskyt Pohyb obloukový (O) byl shledán jako další frekventovaný typ pohybu, tvořil 6 % celkové produkce pohybu u artikulovaných znaků. Jako nejméně frekventovaný byl identifikován pohyb vlnitý nebo klikatý (V), jehoţ produkce dosáhla pouhých 2 % celkové produkce pohybu u artikulovaných znaků 70. V kategorii S2 byla zjištěna dominance pohybů realizovaných zápěstím (Z), jejich produkce obsahovala 18 % celkové produkce analyzovaných pohybů. Pohyb prsty (R) byl zachycen ve 13 % celkové produkce analyzovaných pohybů 71. 13% 2% 18% 6% 13% 48% P K O V Z R Graf 3: Procentuální zastoupení typů pohybu v rámci kategorií S1 a S2 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 85 32 23 22 11 3 P K O V Z R Typ pohybu Graf 4: Četnost výskytu jednotlivých typů pohybu v rámci S1 (modře) a S2 (fialově) 70 Viz grafy 3, 4. 71 Viz grafy 3, 4. 45
V rámci výzkumu kategorií pohybu S1 a S2 byly vypozorovány tendence redukovat pohyb S1 na pohyb S2. Například u znaku DOBŘE 72 byl identifikován proces redukce přímého pohybu (P) z kategorie S1 na pohyb zápěstím (Z) z kategorie S2. Při prvotní artikulaci znaku byl pohyb veden po přímé trajektorii směrem do artikulační oblasti B8. To bylo provázeno větším rozsahem pohybu. Při sekundární artikulaci znaku byl pohyb realizován pouze zápěstím a třikrát duplikován mluvčí počítal s tím, ţe jeho komunikační partner znak jiţ zná z předchozího úseku sdělení, a není proto nutné pohyb provádět v příliš velkém rozsahu, aby nedocházelo ke zbytečnému unavování rukou. Proto byl pohyb u znaku redukován na pohyb zápěstím (Z) a pro jistotu několikrát zopakován za cílem ujistit komunikačního partnera o správnosti významu artikulovaného znaku. Byl však vypozorován i opačný případ, kdy byl pohyb kategorie S2 při sekundární artikulaci znaku transformován na pohyb z kategorie S1. Tento jev byl identifikován například u znaku KAM 73, kdy při prvotní artikulaci znaku byl pohyb z kategorie S2 realizován prsty (R) a ruce byly ve tvaru V 0. Při sekundární artikulaci znaku byl pohyb transformován na vertikálně obloukový (O) z kategorie S1 a tvar ruky se změnil na D 0. V rámci výzkumu kategorie pohybu S1 byl zkoumán také poměr zastoupení artikulačních oblastí ve výškových rovinách A, B a C. Nejčastěji byl pohyb při artikulaci znaků realizován z počáteční oblasti B5 po linii B, a to ze 49 % celkové produkce pohybu artikulovaných znaků. Následovala linie C s 31 % a jako poslední linie A s 20 % z celkové produkce pohybu artikulovaných znaků: 31% 20% 49% A B C Graf 5: Procentuální zastoupení směru pohybu kategorie S1 vedeného po liniích A, B, C do artikulačních oblastí výškových rovin. 72 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávky A03a, A03b. 73 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávky A04a, A04b. 46
Výskyt Výšková rovina A 29 B 71 C 43 0 20 40 60 80 Výskyt Graf 6: Četnost výskytu směru pohybu kategorie S1 vedeného po liniích A, B, C do artikulačních oblastí výškových rovin Důvodem dominance pohybu směrovaného do artikulačních oblastí výškové roviny B je taktilní úchop komunikačních partnerů. Pohyb rukou nahoru je v taktilním úchopu náročný a velmi rychle dochází k únavě paţí. Proto byly mnohé znaky artikulovány v rámci výškové roviny B, i kdyţ správně by měl být pohyb artikulován směrem nahoru po linii A do výškové roviny A. Podrobný přehled četnosti výskytu pohybu směrovaného po liniích A, B, C do artikulačních oblastí výškových rovin je zanesen do grafů 7 9: A7 A8 A9 A4 A5 A6 A1 A2 A3 produktor 1 13 1 3 7 4 0 0 0 produktor 0 3 1 0 7 13 0 4 1 15 10 5 0 Tabulka 2: Četnost výskytu pohybu směrovaného po liniích A1 A9 Graf 7: Grafické znázornění dat z tabulky 2 47
Výskyt Výskyt B7 B8 B9 B4 B5 B6 B1 B2 B3 produktor 1 18 6 23-16 2 5 0 produktor 2 23 1 5 0 18 0 16 6 25 20 15 10 5 0 Tabulka 3: Četnost výskytu pohybu směrovaného po liniích B1 B9 (vyjma B5) Graf 8: Grafické znázornění dat z tabulky 3 C7 C8 C9 C4 C5 C6 C1 C2 C3 produktor 1 9 0 6 11 9 1 5 1 produktor 1 6 1 5 11 9 1 9 0 12 10 8 6 4 2 0 Tabulka 4: Četnost výskytu pohybu směrovaného po liniích C1 C9 Graf 9: Grafické znázornění dat z tabulky 4 Při analýze videonahrávky byly identifikovány další kvality ovlivňující podobu pohybu u artikulovaných znaků duplikace a reduplikace (a), výrazné zrychlení (b), výrazné zpomalení (c) a pohyb s návratem ruky do počátečního bodu B5 (d). Četnost výskytu dalších kvalit je zaznamenána v následujícím grafu: 48
Výskyt 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 41 27 11 12 a b c d Další kvality Graf 10: Četnost výskytu dalších kvalit ovlivňujících podobu pohybu u artikulovaných znaků Výrazné zrychlení pohybu (b) bylo identifikováno celkem v 11 případech. Nestandardně rychlý pohyb (b) se v projevu vyskytoval pouze v rámci sekundární artikulace pohybu u znaku, kdy byl příjemce sdělení jiţ obeznámen s celkovou podobou znaku. Zrychlený pohyb byl vypozorován například u znaku ČEŠTINA 74. Při první artikulaci znaku byl pohyb realizován celým předloktím standardní rychlostí. Druhou artikulaci znaku provázela transformace pohybu z přímého (P) na pohyb zápěstím (Z), výrazné zrychlení pohybu a trojnásobná duplikace. Ta kompenzovala zkrácený rozsah a zvýšenou rychlost artikulace pohybu. Výrazné zpomalení pohybu (c) bylo identifikováno celkem ve 12 případech. Nestandardně pomalý pohyb (c) se ve videonahrávce vyskytoval s cílem zvýšit srozumitelnost projevu a usnadnit identifikaci významu artikulovaného znaku. Současně se zpomalením pohybu byl zvětšován i jeho rozsah. Tento jev byl zpozorován například u znaku PŘIPRAVOVAT 75. Pohyby s návratem ruky do počátečního bodu B5 (d) se vyskytovaly v 27 případech. Typickým příkladem je pohyb při artikulaci znaku ROZUMĚT 76 : 74 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávky A05a (standardně rychlý pohyb), A05b (zrychlený pohyb). 75 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka A06. 76 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka A07. 49
Obrázek 18: Pohyb s návratem ruky do počátečního bodu B5, znak ROZUMĚT Dvojice A neuţívá taktilní formu českého znakového jazyka jako dominantní komunikační prostředek (viz výše). Z toho důvodu byla při analýze videonahrávek objevena velmi vysoká tendence duplikovat pohyb u znaků s cílem zvýšit srozumitelnost sdělení a usnadnění identifikace znaků. Nejvyšší četnost duplikace pohybu u znaků v projevu byla zaznamenána u znaku BOD 77, kdy byl pohyb opakován v rychlém sledu 6x za sebou. Duplikace v tomto případě plnila funkci časové výplně v průběhu výpovědi. Artikulující komunikační partner nevěděl, jak navázat na předchozí výpověď, a duplikací pohybu u znaku vyplňoval mezeru ve výpovědi, zatímco přemýšlel nad pokračováním. Duplikace znaku doprovázelo postupné zkracování rozsahu pohybu. Velmi často se duplikace vyskytovala u ukazovacích zájmen JÁ a TY. Znak TY byl na videonahrávce zachycen ve dvou různých variantách 78 : tvar ruky D, přímá (P) trajektorie pohybu do artikulační oblasti B8, bez duplikací, tvar ruky B 0, přímá (P) trajektorie pohybu do artikulační oblasti B8, duplikováno 3x. 77 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka A08. 78 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka A09. 50
Výskyt 3x Obrázek 19: Varianty znaku TY Duplikace pohybu u artikulovaných znaků u dvojice A byla realizována ve většině případů s cílem zjednodušit identifikaci významu znaku. Četnost výskytu duplikace pohybu u artikulovaných znaků je zanesena do následujícího grafu: 20 20 15 10 5 9 6 4 1 1 0 1x 2x 3x 4x 5x 6x Duplikováno Graf 11: Četnost výskytu duplikace pohybu u artikulovaných znaků Rozsah artikulovaného pohybu byl limitován taktilním úchopem komunikačních partnerů. V rámci pozorování byla zjištěna tendence zmenšovat pohyb při duplikacích a následných reduplikacích pohybu 79, jak můţeme vidět například u znaku ZÍTRA 80. Při první artikulaci znaku byl pohyb realizován přímým (P) směrem od pravé tváře a trajektorie pohybu přesahovala přední obličejovou hranici. Při duplikaci znaku parametry pohybu zůstaly nezměněny, ale trajektorie pohybu obličejovou hranici nepřesáhla, tj. vlastní artikulace pohybu byla realizována pouze na pravé tváři. 79 Viz podkapitola 4.4.2 Zmenšování/zvětšování rozsahu pohybu. 80 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka A10. 51
Výrazně větší rozsah pohybu byl identifikován zejména u pohybů kruhových (K), například u znaku VYSVĚTLIT 81, kdy trajektorie pohybu zasahovala do obličejové výšky komunikačních partnerů. To není obvyklé, neboť ve vizuálně motorickém českém znakovém jazyce bývá obvykle znak VYSVĚTLIT artikulován v neutrálním znakovacím prostoru 82 (q). Větší rozsah znaků byl dále identifikován u obloukových (O) pohybů, například u znaku PŘIPRAVOVAT 83. Naopak výrazně menší rozsah pohybu byl identifikován zejména u pohybů s přímou (P) a kruhovou (K) trajektorií. Zmenšení rozsahu kruhového (K) pohybu bylo patrné například u znaku JARO 84. První artikulaci znaku v rámci celého projevu provázel rozsáhlý vertikálně (E) kruhový (K) pohyb, přičemţ tempo produkce pohybu bylo pomalejší. Při další artikulaci znaku byl rozsah pohybu výrazně zkrácen a tempo produkce zrychleno, neboť nebylo nutné komunikačnímu partnerovi více přibliţovat jiţ jednou identifikovaný význam znaku: Obrázek 20: Porovnání rozsahu pohybu při artikulaci znaku JARO 81 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka A11. 82 Viz příloha 2, notační systém Aleny Macurové z roku 1996. 83 Viz výše. Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka A06. 84 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávky A12a, A12b. 52
5.4 Analýza dat druhé dvojice respondentů (dvojice B) 5.4.1 Obecné informace o respondentech Jméno: Miroslav a Lenka K. Celková délka videozáznamu: 23 minut 58 sekund Manţelé Miroslav a Lenka K. v současné době ţijí v Ústavu sociální péče pro zrakově postiţené v Brně Chrlicích. Pan Miroslav je nevidomý a středně těţce nedoslýchavý. Jako kompenzační pomůcku pouţívá sluchadla, díky kterým je schopen s okolím komunikovat pomocí mluvené řeči. S manţelkou Lenkou komunikují vzhledem k závaţnosti jejího postiţení výhradně taktilní formou českého znakového jazyka, kterou ve velké míře doplňují Lormovou abecedou 85. Paní Lenka je postlingválně neslyšící s přidruţenou vadou zraku, která zahrnuje těţkou krátkozrakost s nepatrnými zbytky zraku, které nedokáţe v běţném ţivotě ani při komunikaci vyuţít. Komunikuje výhradně pomocí českého taktilního znakového jazyka, který doplňuje Lormovou abecedou. 5.4.2 Interpretace výsledků analýzy dat Dvojice B uţívá ke komunikaci vzhledem k charakteru svého postiţení výhradně taktilní formu českého znakového jazyka. Tu doplňují ve velké míře Lormovou abecedou, jíţ nahrazují jinak běţně uţívanou prstovou abecedu jednotlivá písmena prstové abecedy by jen velmi těţko identifikovali. Lormovu abecedu dvojice uţívá zejména při hláskování vlastních jmen a názvů 86. Dvojice B uţívá taktilní formu českého znakového jazyka jako přirozený komunikační systém. To se odráţí na celkovém projevu, zejména na rychlosti artikulace znaků, která se příliš neliší od vizuálně motorické formy jazyka. Dvojice B pouţívá při komunikaci velmi specifický typ úchopu ruka recipienta je poloţena na hřbet ruky produktora, přičemţ prsty obou komunikačních partnerů jsou vzájemně zaháknuty. Tento úchop neumoţňuje přesnou identifikaci typů pohybů v rámci zápěstí, ale je pevnější (nedochází k častému vyklouzávání rukou jako např. u dvojice A) 85 Viz příloha 4. Převzato z Česká verze Lormovy abecedy, 2007. 86 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávky B01a (BENEŠOV), B01b (SOURALOVÁ EVA). 53
a doprovází jej zrcadlení pohybů. Vzhledem k charakteru komunikačního úchopu dvojice B artikuluje znaky ve velké míře pomocí tvaru ruky 5, v menší míře pomocí tvarů ruky V 0, D 0 a S A: Obrázek 21: Tvary ruky uţívané v rámci taktilního úchopu dvojice B. Zleva: 5, V 0, D 0, S A. Význam znaků ve většině případů nelze identifikovat na základě místa artikulace, které je omezeno taktilním komunikačním úchopem, ani na základě tvaru či vzájemné polohy rukou. Proto pohyb jako nejméně modifikovaný manuální prostředek plní funkci nejvýznamnějšího nosiče fonologického významu. V rámci videonahrávky bylo analyzováno celkem 184 znaků s rozdílnou notací pohybu. Analýzou videonahrávky s hlavním zaměřením pozornosti na kategorii pohybu byla stejně jako u dvojice A zjištěna výrazná dominance makropohybů, tj. pohybů celých paţí nebo předloktí prováděných po trajektorii (S1): 26% 74% S1 S2 Graf 12: Procentuální zastoupení druhů pohybu S1 a S2 (znaky s kódem S3 z důvodu charakteru zkoumaných dat analyzovány nebyly). 54
Výskyt Jak je z grafu patrné, dvojice B výrazně preferuje artikulaci pohybu u znaků prostřednictvím celé paţe nebo předloktí (S1). Byla vypozorována tendence proměňovat pohyb S2 v pohyb S1 patrné je to například u znaku VENKU 87, kdy dvojice přímý (P) pohyb při artikulaci znaku realizovala prostřednictvím celého předloktí. Tvar rukou D 0 je identifikován snadno pomocí specifického taktilního úchopu a pohyb je přenesen z prstů na celé předloktí, čímţ dochází ke zvětšení a zvýraznění pohybu. To napomáhá k jednodušší identifikaci významu znaku parametr pohybu zůstává nezměněn, pouze se přesouvá na jinou část rukou. Můţe se přenášet jak z pohybu prstů (R) na přímý (P) pohyb předloktím, tak z pohybu zápěstí (Z) na přímý (P) pohyb předloktím. To bylo vypozorováno například u znaku ŠKOLA 88. Nejpočetněji zastoupený 89 byl pohyb s přímou trajektorií (P). Jeho produkce tvořila 55 % celkové produkce pohybu u artikulovaných znaků. Druhým nejfrekventovanějším typem pohybu S1 se ukázal být pohyb obloukový (O), jehoţ produkce dosáhla 11 % celkové produkce pohybu u artikulovaných znaků, přičemţ vertikální orientace (E) byla zaznamenána ve 14 výskytech a horizontální (H) v 5 výskytech. Poměr horizontální (H) a vertikální (E) orientace obloukového (O) pohybu je dán taktilním komunikačním úchopem, v rámci kterého je přirozenější pohybovat rukama po vertikální ose. Třetím nejvíce frekventovaným pohybem se ukázal být pohyb kruhový (K), jehoţ produkce dosáhla 11 % celkové produkce pohybu u artikulovaných znaků, přičemţ všechny výskyty byly realizovány po vertikální (E) ose, pohyb orientovaný horizontálně se nevyskytoval vůbec: 11 14 14 12 10 8 6 0 5 4 2 0 E K O K Typ pohybu O H Graf 13: Četnost výskytu kruhového (K) a obloukového (O) pohybu z hlediska orientace osy 87 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka B02. 88 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka B03. 89 Viz grafy 14, 15. 55
Výskyt Jako nejméně uţívaný se ukázal být pohyb vlnitý nebo klikatý (V), jeho výskyt byl zaznamenán pouze v 1 % celkové produkce pohybu u artikulovaných znaků. V kategorii S2 byl nejvíce frekventovaný pohyb realizovaný zápěstím (Z), jeho výskyt byl zaznamenán v 16 % celkové produkce pohybu u artikulovaných znaků. Za ním následoval pohyb realizovaný prsty (R) s 10 % výskytu. 10% 16% P 1% 11% 7% 55% K O V Z R Graf 14: Procentuální zastoupení typů pohybu v rámci kategorií S1 a S2 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 94 28 19 11 17 1 P K O V Z R Typ pohybu Graf 15: Četnost výskytu jednotlivých typů pohybu v rámci S1 (modře) a S2 (fialově) V rámci výzkumu kategorie pohybu S1 byl zkoumán stejně jako u dvojice A poměr zastoupení směru pohybu po liniích A, B, C směrem do artikulačních oblastí ve výškových rovinách A, B a C. Nejpočetněji byl pohyb při artikulaci znaků realizován z počáteční 56
Výšková rovina oblasti B5 a směrován po linii B, a to ve 44 % celkové produkce pohybu artikulovaných znaků. Následovala linie C s 35 % a jako poslední linie A s 21 % z celkové produkce pohybu artikulovaných znaků: 35% 21% A B 44% C Graf 16: Procentuální zastoupení směru pohybu kategorie S1 vedeného po liniích A, B, C do artikulačních oblastí výškových rovin. A 29 B 60 C 48 0 10 20 30 40 50 60 Výskyt Graf 17: Četnost výskytu směru pohybu kategorie S1 po liniích A, B, C do artikulačních oblastí výškových rovin Specifický typ taktilního úchopu dvojice B částečně limituje pohyb rukou směrem nahoru. Při klasickém úchopu je ruka recipienta poloţena z boční strany ruky (zápěstí a hřbet ruky) produktora, to umoţňuje volný pohyb artikulujících rukou. Pohyb směrem nahoru je sice náročný, nikoli však nemoţný. Při úchopu dvojice B je ruka recipienta poloţena spíše seshora ruky (prsty jsou do sebe zaklesnuty směrem odshora dolů), proto je pohyb artikulujících rukou nahoru velmi nepřirozený. Vysoký výskyt pohybů směřovaných po liniích C, a to z 35 %, ukazuje tendenci, kdy ruce recipienta lehce tlačí na ruce 57
Výskyt Výskyt produktora a směrují je směrem dolů. Podrobný přehled četnosti výskytu pohybu směrovaného do artikulačních oblastí výškových rovin A, B a C je zanesen do grafů 18 20: A7 A8 A9 A4 A5 A6 A1 A2 A3 produktor 2 8 3 3 6 3 1 3 0 produktor 1 3 2 3 6 8 0 3 3 4 2 0 8 6 Tabulka 5: Četnost výskytu pohybu směrovaného po liniích A1 A9 Graf 18: Grafické znázornění dat z tabulky 5 B7 B8 B9 B4 B5 B6 B1 B2 B3 produktor 14 3 15 7 11 6 15 10 5 3 7 6 14 0 11 3 15 1 produktor 3 0 1 0 Tabulka 6: Četnost výskytu pohybu směrovaného po liniích B1 B9 (vyjma B5) Graf 19: Grafické znázornění dat z tabulky 6 24 25 C7 C8 C9 C4 C5 C6 C1 C2 C3 produktor 2 12 4 5 24 5 0 1 0 produktor 0 2 2 1 12 0 5 4 20 15 10 5 0 Tabulka 7: Četnost výskytu pohybu směrovaného po liniích C1 C9 Graf 20: Grafické znázornění dat z tabulky 7 58
Výskyt V rámci výzkumu byla vypozorována tendence slučovat pohyb u znaků artikulovaných za sebou. To v některých případech způsobuje změnu směru pohybu u artikulovaného znaku. Tento jev byl zjištěn například u spojení CHTÍT PŘIHLÁSIT 90, kdy znak CHTÍT je směrován po linii A9 místo klasického pohybu dolů směrem po linii C8 a rovnou plynule přejde do artikulace znaku PŘIHLÁSIT. Pohyb tu plní funkci plynulého přechodu mezi artikulací dvou znaků. Stejně jako u dvojice A byly při analýze videonahrávky identifikovány další kvality ovlivňující podobu pohybu u artikulovaných znaků duplikace a reduplikace (a), výrazné zrychlení (b), výrazné zpomalení (c) a pohyb s návratem ruky do počátečního bodu B5 (d). Četnost výskytu dalších kvalit je zaznamenána v následujícím grafu: 40 35 30 25 20 15 10 5 0 29 6 3 a b c d Další kvality 38 Graf 21: Četnost výskytu dalších kvalit ovlivňujících podobu pohybu u artikulovaných znaků Jazyková kompetence v českém taktilním znakovém jazyce u dvojice B je na tak vysoké úrovni, ţe konverzace probíhala ve standardním komunikačním tempu, tj. tempu zhruba odpovídajícím konverzaci ve vizuálně motorické formě jazyka. Rychlost pohybu při komunikaci nebyla nikterak výrazně modifikována, konverzace byla realizována v přirozeném a příjemném tempu pro oba komunikační partnery tak, aby bylo moţné identifikovat význam artikulovaných znaků. Nestandardně rychlý pohyb (b) se vyskytoval v pouhých třech případech. Ve všech těchto případech bylo zrychlení pohybu doprovázeno zvýšenou razancí pohybu s cílem zdůraznit význam sdělení. Příkladem je zrychlení a zvýšení razance pohybu při artikulaci 90 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka B04. 59
znaku PRŠET 91, kdy paní Lenka ze vzduchu zaregistrovala, ţe prší, a pana Miroslava na tuto skutečnost upozorňovala. Zrychlení a zvýšení razance pohybu bylo vypozorováno i při artikulaci znaku ŠPATNÝ 92, v tomto případě ale modifikace plnila funkci konverze nemanuálních prostředků do pohybu znaku. Znak byl artikulován rychleji a s větším důrazem, aby byla patrna intenzita stavu (jak špatné to je). Nestandardně pomalý pohyb (c) byl identifikován celkem v šesti případech. Pohyb byl při artikulaci znaků zpomalován výhradně za účelem usnadnit identifikaci významu znaků. Tento jev byl vypozorován zejména při artikulaci názvů měst, například u znaku PLZEŇ 93, nebo při artikulaci méně pouţívaných znaků v rámci běţné kaţdodenní komunikace, například u znaku JEPTIŠKA 94. Méně pouţívané znaky byly při artikulaci zároveň duplikovány. Pohyby s návratem ruky nebo rukou do počátečního bodu B5 (d) se u dvojice B vyskytovaly ve 38 případech. Typickým příkladem, zachyceným na videonahrávce, je pohyb při artikulaci znaku KDE 95 : Obrázek 22: Pohyb s návratem rukou do počátečního bodu B5, znak KDE V rámci analýzy byla vypozorována také tendence pohyb u artikulovaných znaků duplikovat. Dvojice B duplikovala pohyb celkem u 29 znaků, z toho u 15 znaků byl pohyb duplikován pouze jednou. Nejvyšší počet duplikací pohybu byl zaznamenán při artikulaci znaku NE, kdy byl pohyb opakován 6x v rychlém sledu za sebou. V tomto případě ale bylo opakování pohybu jiného neţ jazykového charakteru paní Lenka artikulovala znak NE 91 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka B05. 92 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka B06. 93 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka B07. 94 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka B08. 95 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka B09. 60
Výskyt a následně přemýšlela o pokračování výpovědi, přičemţ pohyb mezitím 6x duplikovala. Duplikace v tomto případě plnila funkci časové výplně v průběhu výpovědi. Nejvíce byly pohyby duplikovány čtyřikrát, a to například u znaku TRÁVA 96. Podrobný přehled o četnosti výskytu duplikací je graficky znázorněn v následujícím grafu: 16 14 12 10 8 6 4 2 0 15 6 3 2 1 0 1x 2x 3x 4x 5x 6x Duplikováno Graf 22: Četnost výskytu duplikace pohybu u artikulovaných znaků V rámci analýzy videonahrávky byl zkoumán stejně jako u dvojice A rozsah pohybu při artikulaci znaků. Jak jiţ bylo výše řečeno, dvojice B pouţívá český taktilní jazyk jako přirozený komunikační systém. Manţelé mají v jazyce tak vysoké komunikační kompetence, ţe jsou schopni identifikovat význam znaků pouze na základě nepatrného pohybu, i kdyţ místo artikulace a tvar ruky je identický pro více znaků. Rozsah pohybu byl ve většině případů zmenšován, ke zvětšování docházelo pouze ve spojitosti se zpomalením komunikačního tempa tak, jak bylo popsáno výše. 96 Viz příloha 3 (CD-ROM), nahrávka B10. 61