www.zlinskedumy.cz 1
Milan * 1. 4. 1929, Brno Prozaik, esejista a dramatik Maturoval na brněnském gymnáziu roku 1948. Po dvou semestrech na FF UK (literární věda a estetika) přešel na FAMU, kde studoval nejdříve filmovou režii a pak scenáristiku. Absolvoval v roce 1952 a v témže roce začal na FAMU vyučovat světovou literaturu zprvu jako asistent, od roku 1958, po obhájení teoretické práce o Vladislavu Vančurovi, jako odborný asistent a od roku 1964 jako docent. Po roce 1970 nesměl v Československu publikovat za účast v Pražském jaru 1968 69. Od roku 1975 žije ve Francii, kde nejprve vyučoval na univerzitě v Rennes, pak na École des Hautes Études v Paříži. /literární škola/
Po vydání románu Kniha smíchu a zapomnění byl zbaven československého občanství (1979) 1981 získal francouzské občanství francouzština se také postupně stala jazykem jeho literárních děl ve Francii Kundera publikuje výhradně v nakladatelství Gallimard česky po odchodu z republiky vydával své knihy v torontském Sixty-Eight Publishers Zdeny a Josefa Škvoreckých po listopadu 1989 v brněnském nakladatelství Atlantis. v současnosti navštěvuje Milan Kundera svou původní vlast jen zřídka.
v počátcích své tvorby psal Kundera především poezii jeho básnická prvotina Člověk zahrada širá skladba Poslední máj, přitakávající komunistickému mýtu Julia Fučíka Monology sbírky analytické poezie o kritických momentech ve vztazích mezi mužem a ženou opróza : toto dílo vyšlo nejdříve jako soubor 3 knih: (1963), Druhý sešit směšných lásek (1965) a Třetí sešit směšných lásek (1968) v roce 1970 bylo z těchto celkem deseti povídek vybráno sedm, které potom Kundera vydal jako
literární druh : epika literární žánr: milostná povídka / 7 povídek/ psáno er-formou / z něm. er = on, mluví vypravěč/ i ichformou / z něm. ich = já, mluví postava díla / kompozice : chronologická jazyk díla: spisovný, neutrální, v dialozích se objeví slova nespisovná i vulgarismy vyprávěno jednoduchým vyprávěcím stylem, srozumitelné čtenáři užití dlouhých vět, rozsáhlých členitých souvětí členění: povídky členěny na kapitoly, které jsou číslovány text je členěn horizontálně téma knihy: láska a věčný konflikt mezi mužem a ženou
v knize povídková kniha se objevuje množství motivů, které se projevují v dalších knihách Milana Kundery anekdotické příběhy tragikomického rázu cynické anekdoty melancholické anekdoty o různých podobách příběhy o činech, které dostávají opačného smyslu, než je jím původně přisuzováno, než byl původní záměr postav láska je směšná, komická až tragikomická povídky jsou prostoupeny erotikou děj se odehrává na různých místech v Československu v 60. letech 20. století
1) Já, truchlivý bůh Hezký ctižádostivý mladík Adolf byl zamilovaný do Jany, studentky zpěvu Jana ho chvíli využívala, pohrávala si s ním a pak vše ukončila. Adolf si chtěl se jí pomstít. Janě představí svého přítele Apostola jako slavného a bohatého dirigenta Řecké státní opery Achilla. Řek se do Jany také zamiluje a chce jí o podvodu říci. Adolf se trápí, protože se jeho intriky obrátily proti jeho původnímu záměru. Chtěl sám sebe pobavit, příteli dopřát krátké rozptýlení a Janu ponížit a zneužít. Nevyšlo mu ani jedno, protože Janu neustále miluje a sám si ublížil.
2) Nikdo se nebude smát Historik umění profesor Klíma ve svém bytě ukrývá svou milou Kláru. Klímu na fakultě navštíví pan Záturecký, který mu poslal práci o Mikoláši Alšovi. Protože práce je velmi špatná, tak se Klíma před Zátureckým schovává, nechává se zapřít. Klíma si vymyslí, že Záturecký se pokusil Kláru v bytě svést, myslí si, že už nebude obtěžovat. Paní Záturecká to vyhrotí až k tomu, že Klíma je vyhozen z fakulty a opustí ho i Klára.
3) Zlaté jablko věčné touhy Hlavními hrdiny příběhu jsou dva přátelé, kteří mají rádi ženy. Jeden z nich, vypravěč, považuje svého přítele Martina za profesionálního svůdníka žen. Nechává se tedy táhnout za erotickými dobrodružstvími s Martinem a doufá, že mu bude také nějaká žena dopřána. Martin má vypracovaný plán, jak ženy svést a vždy se mu to podaří. Dělá tkz. registráž zapisuje si jména žen a jejich přednosti. Martin má ale manželku, kterou nadevše miluje a nikdy by ji nepodvedl. Veškeré svádění žen považuje jen za hru a způsob, jak si udržet mládí.
6) Symposion /název z řečtiny slavnostní hostina s filozofickými rozpravami/ Na inspekčním pokoji lékařů se sejde pět postav, popíjejí víno. Sestra Alžběta se opila, a začala dělat striptýz. Doktoři se jí chtějí zbavit, a tak ji nasypou prážky na spaní do pití. Mladý medik, zjistí, že Alžběta je v pokoji sester přiotrávená plynem. Doktoři ji zachrání. Mladý medik, jí jde navštívit na nemocniční lůžko a Alžběta je poprvé v životě opravdu šťastná.
7) Eduard a Bůh Eduard je přijat na své první učitelské místo. Ředitelka má ráda mladé muže. Eduard se seznámí se silně věřící Alicí. Chce ji získat, tak mluví o Bohu, chodí do kostela, i když v Boha nevěří. Je však udán a hrozí mu vyhazov ze školy. Chodí za ředitelkou na převýchovu, ta ho svedla. I když se konečně s Alicí vyspal, ta se s ním pomiluje za odměnu, že je pevný ve své víře, tak ji opouští. Eduard přemýšlí o existenci Boha, který řídí jeho činy.
citace: Kundera, Milan,, Brno : Atlantis, 1991, ISBN 80-7108-027-6 Otakar Slanař, Obsahy a rozbory děl: k Literatuře - přehledu SŠ učiva / Třebíč: Petra Velanová, 2006, ISBN 80-902571-7-8 Hoffmann, Bohuslav, Literatura IV : výbor textů, interpretace, literární teorie, Praha : Scientia, 2004, ISBN 80-7183-321-5