Nekalosoutěžní jednání

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Nekalosoutěžní jednání Bakalářská práce Autor: Veronika Pesauová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Ing. Mgr. Eva Kutová Praha duben, 2011

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Břeclavi, dne 27. 4. 2011 Veronika Pesauová

Anotace Práce se zabývá problematikou nekalé soutěţe, tak jak je zakotvena v současné právní úpravě České republiky. Za cíl si klade její obecné vymezení, především tedy definování jejích jednotlivých subjektů a přiblíţení moţných forem nekalosoutěţního jednání včetně právních prostředků proti takovému jednání pouţitelných. Část práce je věnována také několika příkladům z praxe. Annotation The work deals with unfair competition, as it is firmly seated in the current legislation of the Czech Republic. Its objective is the general definition, thus defining of the particular subjects and their approaches of the possible forms of unfair competition, including the legal instruments, which are against such acts applicable. Part of the work is devoted to a few examples from practice.

OBSAH 1 Úvod... 6 2 Obecné vymezení nekalé soutěže... 7 2.1 Hospodářská soutěţ... 7 2.1.1 Právo hospodářské soutěţe... 7 2.2 Nekalá soutěţ... 9 2.3 Subjekty právních vztahů vznikající v hospodářské soutěţi... 10 2.3.1 Soutěţitelé... 10 2.3.2 Osoby pomocné... 11 2.3.3 Spotřebitelé... 12 2.3.4 Další zákazníci... 12 2.3.5 Jiné osoby... 13 2.3.6 Právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěţitelů nebo spotřebitelů... 13 3 Generální klauzule proti nekalé soutěži... 14 3.1 Význam generální klauzule při postihu nekalé soutěţe... 14 3.2 Znaky nekalé soutěţe dle generální klauzule... 15 3.2.1 Jednání v hospodářské soutěţi nebo v hospodářském styku... 15 3.2.2 Rozpor s dobrými mravy soutěţe... 15 3.2.3 Způsobilost přivodit újmu... 16 4 Vybrané speciální skutkové podstaty... 17 4.1 Klamavá reklama... 18 4.1.1 Reklama... 18 4.1.2 Veřejnoprávní regulace reklamy... 18 4.1.3 Klamavá a nekalá reklama... 19 4.1.4 Skutková podstata klamavé reklamy... 20 4.2 Klamavé označení zboţí a sluţeb... 22 4.3 Vyvolání nebezpečí záměny... 24 4.4 Parazitování na pověsti... 25 4.5 Nekalosoutěţní podplácení... 26 4

4.6 Zlehčování... 27 4.7 Srovnávací reklama... 28 4.8 Porušení obchodního tajemství... 29 4.9 Ohroţování zdraví a ţivotního prostředí... 30 5 Příklady nekalosoutěžního jednání v praxi... 31 5.1 BOHEMKA... 31 5.2 Recycling - kovové odpady, a.s. vs. Recycling Doubek Hostivice, s.r.o.... 32 5.3 MISS... 33 5.4 Hodinky PRIM... 35 6 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži praktické aspekty... 36 6.1 Prostředky vyplývající z obchodního zákoníku... 36 6.1.1 Zdrţení se závadného jednání... 37 6.1.2 Odstranění závadného stavu... 38 6.1.3 Přiměřené zadostiučinění... 39 6.1.4 Náhrada škody... 40 6.1.5 Vydání bezdůvodného obohacení... 41 6.2 Občanský soudní řád... 42 6.2.1 Uveřejnění rozsudku... 42 6.2.2 Předběţná opatření... 43 6.3 Mimosoudní prostředky... 44 6.3.1 Zásah do pokojného stavu... 44 6.3.2 Svépomoc... 45 6.3.3 Nutná a oprávněná obrana... 46 6.4 Veřejnoprávní prostředky... 47 7 Závěr... 50 8 Seznam použitých zkratek... 51 9 Seznam použitých pramenů a literatury... 51 9.1 Kniţní zdroje... 51 9.2 Právní předpisy a judikatura... 52 9.3 Internetové zdroje... 52 5

1 Úvod Dle zadání je cílem této bakalářské práce přiblíţení problematiky nekalé soutěţe a její právní úpravy v České republice. V první části práce se zabývám především obecným vymezením hospodářské soutěţe a otázkou její regulace. V právních vztazích vznikajících na poli hospodářského soutěţení můţeme rozlišovat hned několik typů jednotlivých subjektů, které je potřeba správně definovat a rozlišovat. Stejná kapitola tedy zároveň vysvětluje pojmy jako soutěţitel, spotřebitel, další zákazník, právnické osoby, jeţ jsou oprávněny hájit zájmy obou těchto subjektů, dále pak vymezuje osoby pomocné a jiné osoby. Základním ustanovením, jeţ v obecné rovině vymezuje nekalou soutěţ a popisuje nekalosoutěţní jednání, je generální klauzule. Takto je označováno ustanovení 44 ObchZ a tato práce se jím zabývá v další samostatné kapitole. Ta popisuje především význam tohoto ustanovení a věnuje se charakteristice jím stanovených podmínek, jejichţ kumulativní naplnění je nutné, aby mohlo být to které jednání posuzováno jako nekalé. Generální klauzule není samozřejmě jediným ustanovením obchodního zákoníku definujícím a upravujícím nekalou soutěţ. Zákon následně v rámci ustanovení 45 aţ 52 ObchZ vyjmenovává jednotlivé skutkové podstaty nekalosoutěţního jednání. Bliţší popis právní úpravy (a způsobu její aplikace) těchto konkrétních typů závadného jednání v hospodářské soutěţi řeší kapitola s názvem Vybrané speciální skutkové podstaty. Kapitola následující je pak věnována rozboru několika konkrétních příkladů z praxe, které byly u nás v posledních několika letech více či méně medializovány. Postupy a vyjádření soudů v rámci těchto případů totiţ dle mého názoru významně napomáhá mnohem lepšímu pochopení a přiblíţení celé problematiky nekalé soutěţe. V poslední části mé práce se pak zabývám moţnými právními prostředky ochrany proti nekalosoutěţnímu jednání, primárně tedy prostředkům vyplývajícím přímo z obchodního zákoníku, dále pak ochranou dle občanského soudního řádu, mimosoudními prostředky a nakonec také ve stručnosti prostředky veřejnoprávními. 6

2 Obecné vymezení nekalé soutěže 2.1 Hospodářská soutěž Dopátrat se konkrétní definice pojmu Hospodářská soutěţ je prakticky nemoţné. Obchodní zákoník (ObchZ) ani Zákon o ochraně hospodářské soutěţe (ZOHS) tento pojem nikterak nedefinuje a teoretických vymezení se v literatuře nabízí hned několik. Všechna tato koncepční východiska jsou však více či méně omezená či jednostranná. Snad nejčastěji zmiňovaným pojetím hospodářské soutěţe je pojetí Karla Engliše; podle něj tvoří podstatu hospodářské soutěţe vzájemný zápas více osob, které ţádají nebo nabízejí totéţ. Zároveň je k tomu potřeba: 1. Identita předmětu (soutěţe), 2. Pluralita osob (soutěţících) a 3. Zápas mezi nimi (soutěţ) a předmět soutěţe 1. Pro praktické rozhodování je však i tato definice nedostačující, nicméně můţe dobře poslouţit jako základ pro další podrobnější vymezování hospodářské soutěţe. K tomu nám dále napomáhá ustanovení 1 ZOHS, které specifikuje oblast ochrany na hospodářskou soutěž na trhu výrobků a služeb. Dalšími ustanoveními přibliţujícími pojem hospodářské soutěţe jsou pak 2 ZOHS a 41 ObchZ, dle kterých není účast v hospodářské soutěţi omezena pouze na podnikatelské subjekty. Soutěţ pak můţeme rozdělit na dokonalou a nedokonalou. O dokonalé soutěži se mluví tehdy, nemůže-li žádný výrobce a žádný kupující působit svým jednáním na tržní cenu; naproti tomu tam, kde jednotlivý podnikatel může tržní cenu kontrolovat nebo ovlivňovat, se mluví o soutěži nedokonalé. 2 2.1.1 Právo hospodářské soutěže Kaţdý subjekt na trhu sleduje svůj vlastní zájem, jeho cílem je vydělat. Podnikatelé v rámci konkurenčního boje o své zákazníky a udrţení svého místa na trhu vyuţívají všemoţných prostředků, aby se právě oni stali vítězi tohoto soutěţení a dosáhli tak kýţeného výsledku. Právo na takové chování je ostatně zakotveno v ustanovení 41 1 Hajn, P., Soutěţní chování a právo proti nekalé soutěţi, Brno: Masarykova univerzita Brno, 2000, s. 37 2 Eliáš, K. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Jeţek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 4. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 285 7

ObchZ, dle kterého mají soutěţitelé právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti. Avšak jako kaţdá soutěţ, i ta hospodářská musí mít svá pravidla, aby nedocházelo k poškozování či újmě jednotlivých subjektů. Hospodářská soutěţ je tak krom samotné trţní regulace podrobena také regulaci právní. Ustanovení 41 ObchZ tedy říká, ţe soutěţitelé jsou povinni dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. Dle ustanovení 42 odst. 1 ObchZ je pak za zneuţití účasti povaţováno tzv. nekalé soutěžní jednání a nedovolené omezování hospodářské soutěže. V soutěţním právu nalezneme normy práva veřejného a soukromého, tzv. dvě větve soutěžního práva 3 - soukromoprávní a veřejnoprávní. Právní normy, které postihují snahy směřující proti existenci ekonomické soutěţe jako takové, označujeme jako právo proti omezování soutěţe. Často se hovoří o tzv. antimonopolním či kartelovém právu. Tato část soutěţního práva je tedy veřejnoprávní povahy. Právo proti nekalé soutěţi pak spadá do větve soukromoprávní. Regulaci hospodářské soutěţe můţeme také rozlišovat přímou a nepřímou. V případě regulace nepřímé se jedná o otázky, které nejsou předmětem práva hospodářské soutěţe; jde o stanovení limitů pro existenci tržního prostoru: vyloučením některých věcí a služeb extra comercium, institucionalizací zvýšeného dozoru nad obchodem s některými předměty tržní nabídky (léky, zbraně aj.) nebo nad určitými aspekty tržních aktivit (co se kvality nebo zdravotní nezávadnosti týká apod.) 4. Právo hospodářské soutěţe se zabývá regulací přímou - brání omezování samotné soutěţe a zakazuje takové jednání, které je nekalé a deformuje tak hospodářskou soutěţ. Zajímavostí soutěţního práva je pak jeho rozpor s principem neminem leadere (nikomu neškodit), který je natolik vlastní pro jakoukoliv právní úpravu. Uplatňování tohoto principu v soutěţním právu by však vedlo k zákazu konkurence vůbec, neboť podstatou hospodářského soutěţení je právě poškozování, resp. zničení konkurence. Účel soutěžního práva spočívá tedy v tom a jen v tom, aby podnikatelé tohoto cíle dosahovali způsoby, ne-li společensky přijatelnými, pak alespoň pro společnost únosnými 5 3 Ondrejová, D., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi, 1. Vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2010, str. 2 4 Eliáš, K. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Jeţek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 4. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 285 5 Tamtéţ 8

2.2 Nekalá soutěž Pro případy vymezení pojmu nekalá soutěţ je vhodné začít od obou výrazů, ze kterých toto spojení vzešlo, samostatně. Soutěţ a soutěţní chování je vlastní nejen lidem a všem oblastem jejich ţivota, ale také veškerým dalším ţivým organismům. Konkurence je zkrátka všudypřítomná, ať uţ se jedná o oblast vědy, sportu, nebo třeba obchodu. Soutěţ či konkurenční boj je pak snahou o dosaţení cíle, který nelze sdílet, snahou o získání převahy a zničení soupeře. Ve spojení se slovem nekalá pak získává takový pojem jistý negativní prvek 6. Význam pojmu nekalá soutěţ tak lze obecně vystihnout jako soutěţ, kterou někdo kazí; soutěţ, v níţ někdo něco zatemňuje nebo jako soutěţ, v níţ se někdo chová nepoctivě, nemravně, špatně, nečestně, nevyhovujícím způsobem. 7 V takových případech je k poráţce soupeře uţíváno nekalých prostředků, kterými nejčastěji můţe být např. parazitování, klamání či zlehčování. Tyto praktiky jsou upraveny v rámci jednotlivých skutkových podstat nekalé soutěţe. Důleţité je ovšem zmínit, ţe zákonnými ustanoveními je stíháno pouze takové jednání, které je objektivně nekalé. To znamená, ţe při stíhání nekalé soutěţe není zavinění a úmysl rozhodující. Můţe nastat situace, kdy se jeden ze subjektů dopustí některé z praktik zcela neúmyslně, a přesto bude toto jednání posuzováno jako nekalé. Platí tedy, ţe k nekalé soutěži dochází, jakmile jsou objektivně naplněny znaky její skutkové podstaty, ať již vyjádřené obecně znaky generální klauzule nebo v detailnějších charakteristikách jejích dílčích projevů 8, přičemţ generální klauzulí v obchodním zákoníku je označováno ustanovení 44 odst. 1, které definuje nekalou soutěţ jako jednání v hospodářské soutěţi respektive v hospodářském styku, jenţ je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Přiblíţení a detailnějšímu rozboru generální klauzule platné v současné době je věnována samostatná kapitola. 6 Večerková, E., Nekalá soutěţ a reklama (vybrané kapitoly), 1. Vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005, s. 35 7 Večerková, E., Nekalá soutěţ a reklama (vybrané kapitoly), 1. Vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005, s. 36 8 Eliáš, K. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Jeţek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 4. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 296 9

2.3 Subjekty právních vztahů vznikající v hospodářské soutěži V rámci právních vztahů vznikajících v hospodářské, respektive nekalé soutěţi rozlišujeme několik subjektů. Můţeme je rozdělit na osoby jednající nekalosoutěţně, osoby dotčené nekalosoutěţním jednáním a osoby, které nejednají nekalosoutěţně ani nejsou nekalosoutěţním jednáním dotčeny, avšak zákon jim přiznává zvláštní postavení v oblasti aktivní legimitace v nekalosoutěţních sporech. Mezi osoby jednající nekalosoutěţně řadíme tzv. soutěţitele a osoby pomocné. Tyto subjekty v případě nekalosoutěţního jednání mohou být za takové jednání ţalovány a stíhány. Ve sporech z nekalé soutěţe jde tedy o osoby pasivně legitimované. Na straně subjektů, proti nimţ je jednání nekalé soutěţe namířeno, patří jak soutěţitelé, spotřebitelé, další zákazníci a jiné osoby dotčené nekalosoutěţním jednáním, tak právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěţitelů či spotřebitelů. Soutěţitele, spotřebitele, další zákazníky a jiné osoby v tomto případě označujeme jako aktivně legitimované, tedy osoby, které mohou vystupovat na straně ţalobce. Zvláštní postavení v oblasti aktivní legitimace mají pak právnické osoby hájící zájmy soutěţitelů nebo spotřebitelů. 2.3.1 Soutěžitelé Soutěţiteli dle zákona mohou být všechny osoby, které se účastní hospodářské soutěţe, a to včetně osob, které nejsou podnikateli. Za soutěţitele tak lze povaţovat: a) podnikatele ve smyslu 2 odst. 2 ObchZ, b) nepodnikatelské subjekty, které se účastní hospodářského ţivota, ačkoli podnikateli nejsou, nebo je-li jejich podnikatelský status sporný, mezi které patří zejména: svobodně tvořící umělci; kulturní a charitativní instituce; stát a veřejnoprávní instituce. 9 9 Eliáš, K. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Jeţek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 4. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 299 10

E. Večerková pak v rámci vysvětlení tohoto označení uvádí, ţe pro splnění podmínek pojmu soutěžitel není rozhodující, nakolik jsou podnikatelské (hospodářské) prvky v jejich činnosti intenzivní, zda se vyskytují trvale nebo občasně, příp. jen příležitostně. 10 Aby však mohl být subjekt soutěţitelem, je nutná především existence samotného soutěţního vztahu. Ten je vztahem faktickým, nikoliv právním, ale právně relevantním a jak uvádí profesor Eliáš: vzniká mezi těmi, kdož si hospodářsky konkurují, z ekonomických příčin 11. Pojmovými znaky takového soutěţního vztahu je pak pluralita subjektů a existence relevantního trhu. Znak plurality neboli mnohosti, je dán účastí dvou a více soutěţitelů, kteří poskytují zboţí či sluţby, jeţ jsou vzájemně nahraditelné (substituovatelné). Spotřebitel má tedy moţnost výběru mezi nimi. Pojem relevantní trh, jakoţto druhý podmiňující znak existujícího soutěţního vztahu, je vymezen v ustanovení 2 odst. 2 ZOHS. Dle tohoto ustanovení je relevantním trhem trh zboţí, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného pouţití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němţ jsou soutěţní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území. Tento trh je vymezen věcně, územně a časově. V rámci věcného vymezení hovoříme o předmětu trhu, tedy o zboţí a sluţbách, které vzhledem ke svým vlastnostem splňuji podmínku zaměnitelnosti. Územní vymezení trhu pak znamená prostor, ve kterém je střed nabídky a poptávky daného zboţí, resp. sluţeb, realizován. V některých případech je zohledňováno také časové vymezení, neboť v soutěžním vztahu se mohou ocitnout i potencionální soutěžitelé (např. již existující a budoucí výrobce určitého zboží). 12 2.3.2 Osoby pomocné Nekalosoutěţního jednání se mohou dopustit také osoby, které nejsou přímo soutěţiteli, avšak svým vlivem mohou jednu ze stran soutěţního vztahu zvýhodnit a druhou tím pádem poškodit. V takovém případě se jedná o osoby pomocné, nebo také tzv. vedlejší soutěţitele 13. Zpravidla tyto osoby vystupují v případě podplácení a v případě porušení obchodního tajemství. V případě podplácení se jedná o členy statutárních nebo 10 Večerková, E., Nekalá soutěţ a reklama (vybrané kapitoly), 1. Vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005, s. 58 11 Eliáš, K. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Jeţek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 4. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 300 12 Eliáš, K. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Jeţek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 4. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 301 13 Ondrejová, D., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi, 1. Vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2010, str. 81 11

jiných orgánů soutěţitele a osoby, které jsou vůči soutěţiteli v zaměstnaneckém nebo obdobném poměru. V případě porušení obchodního tajemství je vedlejším soutěţitelem osoba, která toto tajemství zná a neoprávněně jej sdělí někomu jinému, anebo vyuţije pro vlastní prospěch. 2.3.3 Spotřebitelé Primárně je účelem práva upravujícího ochranu před nekalou soutěţí ochrana soutěţitelů. Opomíjeni však nejsou ani spotřebitelé. V obchodním zákoníku nenalezneme přesnou definici tohoto subjektu, přestoţe je v několika ustanoveních týkajících se nekalé soutěţe zmíněn. Např. ustanovení 44 ObchZ hovoří o újmě způsobené spotřebiteli, dle 54 ObchZ zase můţe spotřebitel napadnout nekalosoutěţní jednání, jestliţe jeho práva byla nekalou soutěţí porušena nebo ohroţena. Více se však z obchodního zákoníku o spotřebiteli nedovíme a tak musíme pro tyto potřeby pouţít obecného předpisu prostřednictvím 1 ods. 2 ObchZ. Ten říká, ţe jestliţe nelze některé otázky řešit podle obchodního zákoníku, řeší se podle práva občanského. Ve smyslu občanského zákoníku je pak spotřebitelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 14 Z ustanovení 51a aţ 61 OZ můţeme tedy vyvodit, ţe spotřebitelem můţe být jak fyzická, tak právnická osoba, za předpokladu, ţe bude uzavírat spotřebitelské smlouvy, kterými jsou dle ustanovení 52 odst. 1 smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Ochranu spotřebitele obecně upravuje zákon o ochraně spotřebitele. 2 odst. 1 tohoto zákona vymezuje pojem spotřebitel jako fyzickou nebo právnickou osobu, která nakupuje výrobky nebo uţívá sluţby za jiným účelem neţ pro podnikání s těmito výrobky nebo sluţbami. 2.3.4 Další zákazníci Tento subjekt taktéţ nemá ţádné právní vymezení a generální klauzule byla o tento pojem rozšířena teprve nedávno, a to prostřednictvím novelizačního zákona č. 152/2010 14 52 odst. 3 OZ 12

Sb. Ačkoliv se mohou jevit pojmy další zákazník a spotřebitel jako prakticky totoţné, z důvodové zprávy k tomuto zákonu vyplývá, ţe pojem další zákazník je třeba chápat obecněji, neboť tak lze označit také subjekty, kteří nejsou podnikatelé, event. podnikatelé jsou, ale mezi katalogovou společností a takovým subjektem neexistuje soutěžní vztah 15. Pod toto označení tedy spadají osoby, u kterých nelze jednoznačně určit, zda se jedná o soutěţitele či spotřebitele. 2.3.5 Jiné osoby Ačkoliv obchodní zákoník nikterak nevymezuje ani tento pojem, můţeme vyvodit, ţe jinými osobami jsou jakékoliv osoby (vyjma soutěţitelů a spotřebitelů), jejichţ práva byla nekalou soutěţí porušena nebo ohroţena. Mezi ty pak zpravidla patří takové osoby, jejichţ osobnostní atributy byly neoprávněně pouţity v soutěţním jednání. Můţe se jednat například o pouţití jména osoby pro reklamní účely, či pouţití něčí fotografie (podobizny) bez jeho souhlasu. Jestliţe byla práva těchto tzv. jiných osob dotčena nekalou soutěţí přímo, mohou ze zákona uplatnit veškeré ţalobní nároky stejně jako spotřebitelé nebo soutěţitelé dotčení nekalou soutěţí. 2.3.6 Právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů Dalším blíţe nespecifikovaným pojmem oblasti práva proti nekalé soutěţi jsou právnické osoby, jeţ jsou oprávněny hájit zájmy soutěţitelů, respektive spotřebitelů. Jediným ustanovením zmiňujícím tento subjekt je 54 odst. 1 ObchZ, dle kterého můţe právo, aby se rušitel protiprávního jednání zdrţel a aby odstranil závadný stav, uplatnit také právnická osoba, která je oprávněná hájit zájmy soutěţitelů nebo spotřebitelů. Oprávnění hájit zájmy spotřebitelů nebo soutěţitelů mají zejména osoby, u nichţ ochrana hospodářských zájmů spotřebitelů nebo soutěţitelů tvoří podstatnou část jejich 15 Důvodová zpráva k zákonu č. 152/2010 Sb. 13

činnosti. Můţe jít také o právnické osoby, které se předmětnou ochranou zabývají jako vedlejší činností, která vyplývá z jejich činnosti hlavní. 16 3 Generální klauzule proti nekalé soutěži Generální klauzule je abstraktní a všeobecně formulovanou normou zahrnutou v obchodním zákoníku. Konkrétně hovoříme o ustanovení 44 odst. 1, které nekalou soutěţ zakazuje, přičemţ za nekalou soutěţ je povaţováno takové jednání, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Tato generální klauzule je pak následována výčtem speciálních skutkových podstat. 3.1 Význam generální klauzule při postihu nekalé soutěže Vzhledem k dynamickému vývoji prostředí, v němţ hospodářská soutěţ probíhá, a s vývojem společnosti a chování samotných lidí, je velmi obtíţné, či spíše dokonce nemoţné, konkrétně a explicitně vyjmenovat veškeré typy narušení hospodářské soutěţe. Generální klauzule tedy napomáhá výkladu zvláštních skutkových podstat a zároveň ji lze pouţít zcela samostatně, pokud není moţné daný případ podřadit pod některou ze speciálních skutkových podstat uvedených v ustanovení 45-52 ObchZ. Stačí tedy, aby jednání v hospodářské soutěţi splňovalo znaky generální klauzule, a můţe tak být stíháno jako nekalosoutěţní. Zároveň platí, ţe i takový případ, kdy se jedná o konkrétně definovanou skutkovou podstatu nekalé soutěţe, musí bezpodmínečně splňovat znaky uvedené v generální klauzuli. 16 Ondrejová, D., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi, 1. Vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2010, str. 70 14

3.2 Znaky nekalé soutěže dle generální klauzule Aby bylo jednání kvalifikováno jako nekalosoutěţní, musí dojít ke kumulativnímu naplnění všech tří podmínek v 44 odst. 1 obsaţených. Těmito podmínkami jsou: jednání v hospodářské soutěţi nebo v hospodářském styku rozpor s dobrými mravy soutěţe způsobilost přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům 3.2.1 Jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku Tato podmínka výslovně stanovuje, ţe k nekalosoutěţnímu jednání můţe dojít pouze v hospodářské soutěţi či hospodářském styku, tedy v případě účasti alespoň dvou subjektů. U takového jednání pak rozlišujeme nekalost objektivní a subjektivní, tedy neúmyslné a úmyslné jednání. Zároveň můţe být jednání aktivní (komisivní) spočívající např. v okopírování či napodobení loga, nebo pasivní (omisivní), které spočívá v nečinnosti, respektive opomenutí 17. O oblast hospodářského styku byla generální klauzule rozšířena novelizačním zákonem s účinností od 1. července 2010. Rozšíření věcné působnosti ustanovení 44 ObchZ přímo souvisí s rozšířením osobní působnosti téhoţ ustanovení o další zákazníky. Dle důvodové zprávy k novelizačnímu zákonu č. 152/2010 tak bylo učiněno s ohledem na stále se zvyšující počet obětí tzv. katalogových podvodů. 3.2.2 Rozpor s dobrými mravy soutěže Zákonnou definici pojmu dobré mravy bychom hledali marně, přestoţe se jedná o jednu z klíčových podmínek. Interpretace tohoto pojmu je tedy sloţitější, o to pruţnější je však jeho aplikace vzhledem k neustále probíhajícím změnám a vývoji ve společnosti. V rámci generální klauzule však nehovoříme o dobrých mravech obecně, ale o dobrých mravech soutěţe. Rozdíl těchto dvou slovních spojení tkví především ve volnější morálce v obchodě na rozdíl od obecné morálky v běţném ţivotě. Coţ znamená, ţe to co by bylo 17 Eliáš, K. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Jeţek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 4. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 307 15

normálně povaţováno za nemorální či neetické, nemusí být takto povaţováno v rámci hospodářského soutěţení. To je ostatně dáno charakterem a podstatou soutěţního chování, při kterém vţdy dochází k určitým konfliktům (zničení konkurence) a je uţíváno určitého typu či stupně agrese. Ostatně jak uvádí K. Eliáš, dobrými mravy soutěže se nerozumí a priori (nebo ex post) konstruovaná hypotetická morální pravidla, ale faktická morálka existující buď v obchodě vůbec, nebo alespoň v příslušném obchodním odvětví. 18 3.2.3 Způsobilost přivodit újmu Třetí podmínkou, jeţ musí být naplněna s dvěma předešlými je způsobilost přivodit újmu jiným soutěţitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Jiţ se samotné formulace logicky vyplívá, ţe ke vzniku újmy samotné vůbec nemusí dojít. Je plně postačující, kdyţ újma soutěţiteli, respektive spotřebiteli či dalšímu zákazníkovi pouze hrozí. Právo proti nekalé soutěţi tedy plní preventivní funkci a nekalá soutěţ jako taková se řadí do skupiny ohroţovacích deliktů. Jednotlivé trţní subjekty dnes a denně mezi sebou soupeří o lepší postavení na trhu, více zákazníků apod. a co je ztrátou pro jednoho, můţe znamenat úspěch pro druhého. Je důleţité tedy říci, ţe ne kaţdé způsobení újmy či ztráty musí být nutně klasifikováno jako nekalosoutěţní jednání. Jde především o způsob dosaţení úspěchu a o metody poškození jiného subjektu. Dalo by se tedy říci, ţe v souladu s právem je škodit druhým jen právem dovolenými metodami 19. Generální klauzule tak stanovuje rámec férového konkurenčního boje. Dále je důleţité zmínit, ţe zákon v ustanovení 44 odst. 1 ObchZ hovoří o újmě, nikoliv o škodě. Pojem škoda je na rozdíl od újmy pojmem velmi úzkým a vyjadřuje v podstatě škodu majetkového charakteru. Vzhledem k povaze obchodního práva je pouţití termínu újma mnohem vhodnější, neboť v sobě zahrnuje jak materiální postiţení, tak ohroţení tzv. ideálních statků 20 soutěţitelů. Nejčastěji se tak můţe jednat například o poškození dobrého jména nebo pověsti firmy, či jejího zboţí (resp. sluţeb). Ustanovení 44 odst. 1 ObchZ také stanoví subjekty, kterým můţe být újma způsobena. Jedná se o 18 Eliáš, K. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Jeţek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 4. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 308 19 Hajn, P., Soutěţní chování a právo proti nekalé soutěţi, Brno: Masarykova univerzita Brno, 2000, s. 127 20 Eliáš, K. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Jeţek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 4. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 308 16

soutěţitele, spotřebitele a další zákazníky. Zákonodárce v tomto případě uţil mnoţného čísla, avšak pro naplnění této podmínky generální klauzule stačí, kdyţ bude újma způsobena byť jen jedinému soutěţiteli nebo spotřebiteli, respektive dalšímu zákazníkovi. Takové případy jsou v praxi časté a tak musí gramatický výklad ustoupit výkladu logickému a systematickému 21. 4 Vybrané speciální skutkové podstaty Nejen generální klauzule upravuje nekalou soutěţ. Obchodní zákoník v ustanovení 44 odst. 2 vyjmenovává jednotlivé skutkové podstaty nekalosoutěţních deliktů, které jsou dále podrobněji upraveny v ustanovení 45-52 ObchZ. V devíti konkrétně vyjmenovaných zákazech nekalé soutěţe však můţeme rozlišit tři základní typy nekalosoutěţního jednání: a) uvádění klamavých údajů soutěţitel propaguje sám sebe nebo své zboţí způsobem vyvolávajícím ve veřejnosti omyl; b) zlehčování soutěţitel se snaţí dosáhnout přednosti v hospodářské soutěţi a to šířením údajů o jiných soutěţitelích s cílem poškodit je; c) vyvolání nebezpečí záměny soutěţitel parazituje na konkurenčních výhodách, jeţ dosáhl jiný soutěţitel. 22 Konkrétní zákonem pojmenované skutkové podstaty jsou pak následující: 45 Klamavá reklama 46 Klamavé označení zboţí a sluţeb 47 Vyvolání nebezpečí záměny 48 Parazitování na pověsti 49 Podplácení 50 Zlehčování 50a Srovnávací reklama 51 Porušení obchodního tajemství 52 Ohroţování zdraví a ţivotního prostředí 21 Eliáš, K. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Jeţek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 4. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 309 22 Eliáš, K. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Jeţek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 4. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 311 17

4.1 Klamavá reklama 4.1.1 Reklama Reklama je stará jako samotné obchodování. Jiţ v dávných dobách na trhu lidé vykřikovali a vychvalovali své zboţí, aby právě oni upoutali pozornost a nejvíce vydělali. Tak ostatně činí i dnes, avšak uţívají k tomu mnohem rafinovanějších taktik a způsobů. Slovo reklama ostatně pochází z latinského výrazu reclamare, coţ znamená vyvolávat (či spíše znovu volat). Dříve byla povaţována za něco nepoctivého a nedůstojného. Dnes je však jiţ neodmyslitelnou součástí vlastního prosazování a jedním z nejčastějších nástrojů kaţdodenního a pokud moţno úspěšného konkurenčního boje. Obecně je dnes pojem reklama chápan jako jakákoliv placená forma propagace ať uţ zboţí, sluţeb, podniku nebo značky. Nejčastějším (avšak ne jediným) cílem reklamy je zvýšení poptávky a prodeje. S tím jde však také ruku v ruce podpora značky, vytváření pozitivní image nebo také motivace vlastních pracovníků. Základní funkcí reklamy je tedy přinášení informací o svém objektu (výrobku, sluţbách, podniku, atp.), druhou funkcí je funkce přesvědčovací a např. při jiţ zaběhnutém produktu plní také funkci připomínací. 4.1.2 Veřejnoprávní regulace reklamy Základními veřejnoprávními omezeními reklamy je u nás zákon o regulaci reklamy (RekZ) a Zákon o ochraně spotřebitele. Zákon o reklamě ve svém ustanovení 2 vymezuje především 3 obecné zákazy ve vztahu k reklamě: 1) zapovídá nabízet zboţí extra commercium 23 ; 2) zákaz uvádět v reklamě nepravdivé údaje zejm. uráţení rasy, náboţenství, propagace násilí či uţití prvku strachu; 3) zákaz skryté reklamy a reklamy zaloţené na podprahovém vnímání. Dle tohoto zákona dále nesmí reklama určená dětem pod 15 let podporovat chování ohroţující zdraví nebo psychický či morální vývoj těchto osob ( 2c RekZ) 24. Další 23 Reklama zboţí, sluţeb nebo jiných výkonů či hodnot, jejichţ prodej, poskytování nebo šíření je v rozporu s právními předpisy 24 Reklama nesmí, pokud jde o osoby mladší 18 let, a) podporovat chování ohroţující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj, b) doporučovat ke koupi výrobky nebo sluţby s vyuţitím jejich nezkušenosti 18

omezení stanovená v zákoně o regulaci reklamy se týkají například alkoholických ( 4 RekZ) a tabákových výrobků ( 3 RekZ) a zboţí zvláštní povahy jako jsou například léčiva nebo zbraně. Dalším významným omezením je Zákon na ochranu spotřebitele. Obsahuje generální zákaz klamání spotřebitele, který je zakotven v 4 a 5. Tato ustanovení podrobně definují nekalé obchodní praktiky a detailně vymezují dva nejběţnější typy nekalých obchodních praktik, tj. klamavé obchodní praktiky a agresivní obchodní praktiky, a vymezuje jejich základní znaky. Překročení těchto veřejnoprávních zákazů zakládá skutkovou podstatu správního deliktu a je pokutováno. 4.1.3 Klamavá a nekalá reklama V rámci hospodářské soutěţe je klamání asi tím nejjednodušším a nejčastěji uţívaným způsobem ovlivňování výsledku ve prospěch jednoho či více soutěţitelů. Ostatně takové chování je i pro lidi nejvíce přirozené. A v případě, ţe klamat je lidské, pak právní úprava reklamy musí jistou dávku klamání dovolit, aby vůbec byl umožněn jeden ze způsobů, jimiž se řeší zájmové střety a jimiž jedni získávají určité výhody proti druhým. Právo zejména musí dovolit onen druh klamání, který si zaslouží spíše být označen jako lákání 25. Cílem právní úpravy tedy není potírání klamání jako takového, ale určení hranic a podmínek, v rámci kterých pak klamání můţe být označeno za nekalé jednání, respektive za nekalou reklamu. Je tedy namístě odlišit od sebe reklamu klamavou a reklamu nekalou - klamavá reklama je první zmíněnou skutkovou podstatou nekalé soutěţe v Obchodním zákoníku a má mnohem uţší pojetí neţ nekalá reklama. Dřívější zákon č. 111/1927 Sb. o ochraně proti nekalé soutěţi obsahoval toto označení nekalá reklama a zahrnoval takové jednání, které je v současnosti upraveno v 45 a 46. Při nekalé soutěţi však můţe docházet ke zlehčování soutěţitele či k parazitování na jeho pověsti, případně můţe také vést k nebezpečí záměny. To je v současné právní úpravě obsaţeno v 47, 48 a 50 ObchZ. nebo důvěřivosti, c) nabádat, aby přemlouvaly své rodiče nebo zákonné zástupce nebo jiné osoby ke koupi výrobků nebo sluţeb, d) vyuţívat jejich zvláštní důvěry vůči jejich rodičům nebo zákonným zástupcům nebo jiným osobám, e) nevhodným způsobem je ukazovat v nebezpečných situacích. 25 Hajn, P., Soutěţní chování a právo proti nekalé soutěţi, Brno: Masarykova univerzita Brno, 2000, s. 141 19

Dá se tedy říci, ţe nekalá reklama je jakákoliv reklama splňující znaky nekalé soutěţe 26, přičemţ zahrnutí konkrétních případů nekalé reklamy do některé ze skutkových podstat není mnohdy jednoduché. Vzhledem k tomu, ţe v naší právní úpravě je nutné nejprve kumulativní naplnění základních podmínek generální klauzule a aţ poté je moţné dané jednání podřadit pod zvláštní skutkovou podstatu, vyvstávají pak dle E. Večerkové tři moţné případy nekalosoutěţní reklamy: 1) reklama splňuje podmínky generální klauzule a současně také všechny podmínky zvláštní skutkové podstaty klamavé reklamy. Taková reklama můţe být podřazena pod skutkovou podstatu klamavé reklamy; 2) konkrétní srovnávací reklama splňuje podmínky generální klauzule, avšak nesplňuje všechny podmínky přípustnosti srovnávací reklamy dle ustanovení 50a odst. 2 ObchZ, můţe být označena jako nekalá srovnávací reklama (tj. nepřípustná); 3) nebo splňuje-li určitá reklama podmínky generální klauzule, ale nesplňuje podmínky zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěţe (např. klamavé reklamy), můţe být podřazena pouze pod generální klauzuli a bude se tak jednat o případ nekalé reklamy (tj. odlišné od klamavé reklamy a od nekalé srovnávací reklamy) 27. 4.1.4 Skutková podstata klamavé reklamy Klamavá reklama je v 45 odst. 1 ObchZ definována jako šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářském styku prospěch na úkor jiných soutěţitelů či zákazníků. Následující odstavec 45 ObchZ pak obsahuje moţnosti šíření údajů; konkrétně jde o sdělení: mluveným nebo psaným slovem 26 Večerková, E., Nekalá soutěţ a reklama (vybrané kapitoly), 1. Vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005, s. 226 27 Večerková, E., Nekalá soutěţ a reklama (vybrané kapitoly), 1. Vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005, s. 227 20

tiskem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí, jiným sdělovacím prostředkem. Jedná se o uzavřený výčet forem šíření takových údajů. Dle P. Hajna však není logicky zcela přesný, neboť jsou v něm do jedné řady stavěny některé obecnější prostředky lidského chování (mluvené nebo psané slovo, tisk, vyobrazení, fotografie) a některé komunikační media (tisk, rozhlas, televize). Není pak jasné, kam v tomto výčtu řadit a jaký obsah dávat slovům jiný sdělovací prostředek. 28 Tento jiný sdělovací prostředek tedy patrně slouţí pro doplnění rozhlasu a televize a jim podobné sdělovací prostředky. Údaji, které má zákon na mysli, mohou být např. údaje o majetkových poměrech podniku, solventnosti podnikatele, jakosti výrobků či úrovni poskytovaných sluţeb apod. Vţdy však musí jít o údaje, které vedou k vyvolání klamné představy jak o vlastním podniku a obchodování (zpravidla půjde o údaje pozitivního vyznění), tak o podniku a obchodování cizího subjektu (údaje negativní povahy). Nemusí jít přitom pouze o údaj smyšlený, zkreslený, lţivý. Poslední odstavec 45 ObchZ totiţ povaţuje údaj za klamavý, i kdyţ je sice sám o sobě pravdivý, avšak vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichţ byl šířen, můţe uvést v omyl. Jasnou specifikaci pojmu údaj však v ustanovení 45 ObchZ nenajdeme. Obecně můţeme říci, ţe se údajem rozumí vše co lez smysly postřehnout 29 Přesněji řečeno, údajem se rozumí každý projev nebo prohlášení vnímatelné smysly (zrakem a sluchem) 30. Můţe jít tedy nejen o slovní či písemné vyjádření, ale také o symbolické údaje, ochranné známky, vytrţení a sestavení jednotlivých vět nebo slov v určitý, klamavý smysl, a také například osobní názory a kritiky. Jak jiţ bylo zmíněno výše, není rozhodující, zda je údaj pravdivý nebo ne. Údaj nesmí být klamavý. Velmi často uváděným příkladem je reklama na čokoládu Milka, 28 Hajn, P., Soutěţní chování a právo proti nekalé soutěţi, Brno: Masarykova univerzita Brno, 2000, s. 143 29 Tamtéţ 30 Večerková, E., Nekalá soutěţ a reklama (vybrané kapitoly), 1. Vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005, s. 231 21

s kterou si kaţdý spojí vyobrazení fialové krávy. Takový údaj je nepravdivý, avšak nikdo neţije v domnění, ţe jsou krávy fialové. Nepravdivé informace v reklamě tedy mají nejčastěji podobu právě takové nadsázky či přehánění. Takové údaje nemají onu schopnost vyvolat klamnou představu. Způsobilost ke klamání je totiţ posuzována podle hlediska tzv. průměrného zákazníka, tedy rozhodující je, zda by daným údajem mohl být oklamán průměrně pozorný člověk. V případě pravdivých, přesto klamavých údajů jde pak zejména o celkový dojem reklamy, neboť i pravdivé sdělení se dá poupravit a uzpůsobit tak, aby budilo ţádoucí a zpravidla jiný dojem, neţ jaký je jeho skutečný obsah. Klamání pomocí pravdivých avšak ne zcela úplných informací je poměrně častým jevem. 4.2 Klamavé označení zboží a služeb Druhou skutkovou podstatou uvedenou v obchodním zákoníku ( 46) je klamavé označení zboţí a sluţeb. To má svou právní úpravou velmi blízko k předcházející klamavé reklamě. Na rozdíl od klamavé reklamy, která znamená šíření určitých údajů, jeţ jsou způsobilé vyvolat klamnou představu, znamená klamavé označení takové označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, ţe jím označené zboţí nebo sluţby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo ţe vykazují zvláštní jakost. Další odlišení klamavého označení od klamavé reklamy představuje způsobilost ke zjednání prospěchu na úkor jiných spotřebitelů či soutěţitelů. U klamavého označení taková způsobilost nemusí být zadána a postačující je zde pouhá způsobilost klamavého označení přivodit újmu. P. Hajn se pozastavuje nad tím, jak termín označení interpretovat. Zda jako název či pojmenování, případně jako opatření zboţí značkou, která jej odliší od jiného zboţí, nebo zda tento termín chápat jako opatření zboţí názvem, značkou, nebo jiným údajem o jeho vlastnostech. Dle ustanovení 46 odst. 1 ObchZ však platí, ţe je nerozhodné, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, obalech, obchodních písemnostech apod. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo. Dle tohoto ustanovení pak bude vhodnější druhé zmíněné pojetí termínu označení. 22

Vyvolat mylnou domněnku o původu a znacích zboţí nebo sluţeb můţe i takové označení, které obsahuje údaj sice pravdivý, přesto však způsobilý uvést v omyl. Můţe jít například o opatření obalu výrobku cizojazyčným textem, který ve spotřebiteli vzbuzuje dojem, ţe daný výrobek pochází z jiné země. Spotřebitelé mohou i z důvodů nepříliš racionálních přijímat či odmítat spotřební statky pocházející z určitého místa (zdroje) a nemají být proto ohledně tohoto místa klamání. 31 Zákon dle ustanovení 46 odst. 2 povaţuje za klamavé i takové nesprávné označení zboţí nebo sluţeb, k němuţ je připojen dodatek slouţící k odlišení od pravého původu (jako jsou výrazy druh, typ, způsob ), protoţe i přes jejich existenci můţe dojít k vyvolání mylné domněnky o původu nebo povaze daného zboţí či sluţeb. Toto je uplatňováno v nezřídka se objevujících případech, ve kterých je takový dodatek napsán velmi malým písmem (na rozdíl od stěţejního označení). Na druhé straně nelze povaţovat za klamavé označení uvedení názvu, který se v hospodářském styku jiţ všeobecně vţil a zobecněl jako druhové označení nebo jako údaj slouţící k označení jakosti zboţí. Klamavým označením se však takový název můţe stát, bude-li k němu připojen dodatek způsobilý klamat o původu (např. pravý, původní, originální apod.). Za klamavé také nelze povaţovat označení natolik zjevně nadsazené či nepravdivé, ţe to vylučuje moţnost oklamání soutěţitelů či spotřebitelů. Tímto nekalosoutěţním jednáním, tedy klamavým označováním zboţí a sluţeb, můţe dojít k souběhu s porušením práv k ochranné známce, která pouţívají absolutní ochranu podle zákona o ochranných známkách. Dle ustanovení 46 odst. 4 ObchZ nejsou úpravou klamavého označení dotčena práva a povinnosti ze zapsaného označení původu výrobků, ochranných známek, chráněných odrůd rostlin a plemen zvířat, která jsou stanovená zvláštními zákony. Tato zvláštní ochrana je důraznější a širší neţ zákaz nekalé soutěţe, neboť ji lze uplatnit i v případech, kdy mezi porušitelem a poškozeným není soutěţní vztah. Proto musí například přihlašovatel ochranné známky, chce-li se vyvarovat právních komplikací, vyhovět nejen zákonu o ochranných známkách, ale i předpisům soutěžního práva. 32 31 Hajn, P., Soutěţní chování a právo proti nekalé soutěţi, Brno: Masarykova univerzita Brno, 2000, s. 167 32 Eliáš, K. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Jeţek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 4. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 320 23

4.3 Vyvolání nebezpečí záměny Stejně jako právní úpravy předchozích skutkových podstat, i tato brání veřejnost před oklamáním a současně chrání soutěţitele, kteří by mohli být vznikem zaměnitelnosti nějakým způsobem dotčeni. Společně s nebezpečím vyvolání záměny jde také velmi často ruku v ruce také parazitování na jiných subjektech, resp. na jejich výkonech, a neméně často také současně dochází ke klamavé reklamě. Právní úpravu této skutkové podstaty nalezneme v ustanovení 47 ObchZ. Dle tohoto ustanovení jsou vyvoláním nebezpečí záměny níţe uvedená jednání, a to za předpokladu, ţe jsou způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení s podnikem, firmou, zvláštním označením nebo výrobky anebo výkony jiného soutěţitele. Konkrétně je takovým jednáním: a) uţití firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku uţívaného jiţ po právu jiným soutěţitelem, b) uţití zvláštních označení podniku nebo zvláštních označení či úpravy výrobků, výkonů anebo obchodních materiálů podniku, které v zákaznických kruzích platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné (např. i označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků), c) napodobení cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů, ledaţe by šlo o napodobení v prvcích, které jsou jiţ z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze poţadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil. Společným znakem je tedy vznik nebezpečí záměny nebo klamné představy, přičemţ zaměnitelnost má v tomto případě objektivní povahu. Nezáleţí tedy na tom, zda byla vyvolána úmyslně či nevědomě. Co je však důleţité, mezi napodobitelem a napodobovaným subjektem musí existovat soutěţní vztah, který se zároveň odehrává na relevantním trhu. K záměně samotné nemusí přímo dojít. I v případě této skutkové podstaty je postačující potenciální hrozba vyvolání záměny a díky tomu je tedy moţné vcelku přísně aplikovat dané ustanovení. Je potřeba také brát v úvahu typ spotřebitele, u kterého má být zaměnitelnost vyvolána. Dle naší právní úpravy musíme při posuzování hrozby 24

zaměnitelnosti vycházet zejména z celkového dojmu, který vzniká u průměrného spotřebitele. Vyvoláním nebezpečí záměny není pouhá shoda s druhovým označením nebo s vlastnostmi společnými určitému druhu výrobků, výkonů či obchodních materiálů. Zákon rovněţ vylučuje, aby jako nekalosoutěţní bylo kvalifikováno napodobení v prvcích, které jsou jiţ z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze poţadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil. Vyvolání nebezpečí záměny se často týká i nehmotných majetkových práv (průmyslových vzorů a vynálezů, uţitných vzorů) či autorských děl. V těchto případech můţe dojít k souběhu s absolutní ochranou poskytovanou příslušnými zákony. 4.4 Parazitování na pověsti Jako parazitování na pověsti se dle 48 ObchZ hodnotí vyuţívání pověsti podniku, výrobků nebo sluţeb jiného soutěţitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehoţ by soutěţitel jinak nedosáhl. Jde tedy o jednání, kterým, soutěţitel porušuje pravidla hospodářské soutěţe tím, ţe těţí z úsilí a z jeho výsledků jiného soutěţitele. Ustanovení 48 však není jediným, které řeší a postihuje parazitní soutěţ. Svou podstatou více či méně parazitní postupy postihují i některé další konkrétní podstaty nekalé soutěže. Jedná se především o ustanovení 46 ObchZ (klamavé označení zboží a služeb) a 47 ObchZ (vyvolání nebezpečí záměny). V těchto případech musí být dán znak klamavosti resp. zaměnitelnosti. 33 Chráněným objektem je tedy pověst určitého soutěţitele, jeho podniku, výrobků či sluţeb, přičemţ parazitující subjekt a subjekt, na němţ je parazitováno, nemusí v tomto případě působit ve stejném či zaměnitelném hospodářském oboru. Nemusí si tedy vzájemně nijak konkurovat, avšak jeden můţe těţit např. z rozšířeného a obecně známého jména toho druhého s cílem upozornit na sebe a získat tak prospěch s méně vynaloţeným úsilím. Je tedy zákonem vyţadováno, pro splnění skutkové podstaty parazitování na pověsti, aby takové jednání mělo za cíl získání prospěchu v hospodářském styku (samozřejmě společně s kumulativním naplněním podmínek generální klauzule). 33 Hajn, P., Soutěţní chování a právo proti nekalé soutěţi, Brno: Masarykova univerzita Brno, 2000, s. 185 25

Parazitování nemusí mít pouze podobu vyvolání dojmu zaměnitelnosti s jiným podnikem. Můţe jít také o vytvoření dojmu kapitálového či jiného spojení s jiným subjektem výrazné pověsti. Parazituje se také na pověsti výrobků a sluţeb prostřednictvím úpravy vlastních reklamních materiálů či obalů výrobků, případně i výrobků samotných. Jak z ustanovení vyplývá, aby mohla být daná situace dle tohoto ustanovení posuzována, musí být tím, na kom je parazitováno, jiný soutěţitel. V případě, ţe poškozeným parazitujícím jednáním není soutěţitel, ale někdo jiný, postupuje se zejména podle ustanovení 13 34, 15 35 a 19b odst. 3 36 OZ. 4.5 Nekalosoutěžní podplácení Skutkovou podstatou podplácení ve smyslu obchodního zákoníku se zabývá ustanovení 49. Základním principem podplácení dle tohoto ustanovení je nabídka, slib či poskytnutí prospěchu za účelem získání přednosti nebo jiné neoprávněné výhody v soutěţi na úkor jiných soutěţitelů. Toto ustanovení rozlišuje podplácení aktivní [písm. a)] a podplácení pasivní [písm. b)]. O pasivním podplácení mluvíme v případě, kdy osoba (člen orgánu jiného soutěţitele, jeho zaměstnanec, pracovník) ţádá, dá si slíbit, nebo přijme prospěch za výše uvedeným účelem. Podplácení je upravováno také na veřejnoprávní úrovni, a to prostřednictvím trestního zákoníku (TZ). Mezi těmito dvěma koncepty však existují 3 podstatné rozdíly: 1) V případě nekalosoutěţního podplácení, můţe být sankcionována jak fyzická, tak právnická osoba. Naproti tomu podplácení jako trestného činu se můţe dopustit pouze osoba fyzická. 2) Postih podplácení jakoţto jedné ze skutkových podstat nekalé soutěţe je věcí soukromoprávní iniciativy dotčených subjektů. Trestné činy podplácení jsou stíhány veřejnoprávním orgánem. 34 Ustanovení týkající se ochrany osobnosti, dle kterého má fyzická osoba právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. 35 Taktéţ ustanovení týkající se ochrany osobnosti, dle kterého přísluší po smrti fyzické osoby uplatňovat právo na ochranu její osobnosti manţelu nebo partnerovi a dětem, případně jejím rodičům. 36 Ustanovení týkající se právnických osob, dle kterého se můţe PO při neoprávněném pouţití jejího názvu domáhat u soudu, aby se neoprávněný uţivatel takového uţívání zdrţel a odstranil závadný stav. 26

3) Podplácení ve smyslu trestního zákoníku se týká veřejného zájmu. Obchodní zákoník však primárně chrání férovost vztahů v rámci hospodářské soutěţe. Ustanovení 49 písm. a) ObchZ taxativně vyjmenovává osoby, jeţ mohou být příjemci úplatku. Jedná se o osoby, které jsou členy statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěţitele nebo jsou v pracovním či jiném obdobném poměru k jinému soutěţiteli, přičemţ úplatek jim můţe být nabídnut (slíben, poskytnut) přímo či nepřímo. Tento obrat přímo či nepřímo se pak týká jak způsobu, jímţ je jednáno, tak osoby, jeţ má být podplacena. 37 Je důleţité zmínit, ţe v ţádném případě nezáleţí na tom, zda podplácející skutečně získal přednost či výhodu v soutěţi. S jejím dosaţením na úkor jiných soutěţitelů počítal a s tímto úmyslem také cíleně jednal. Stíhán tedy můţe být i při pouhém pokusu. Úplatkem je pak ve smyslu tohoto ustanovení myšlen jakýkoliv prospěch. Zpravidla tedy bude mít finanční či materiální charakter, avšak můţe být také imateriální povahy 38. Aby však šlo o podplácení ve smyslu předmětného ustanovení, musí tak jednající činit v souvislosti se soutěží a s cílem získat přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu 39. Podplácením však nejsou drobné dárky či reklamní předměty. 4.6 Zlehčování Další z významných a nikoliv ojedinělých skutkových podstat nekalé soutěţe je zlehčování, jehoţ právní úpravu nalezneme v ustanovení 50 ObchZ. To je sloţeno ze dvou odstavců, přičemţ kaţdý z nich můţeme v podstatě povaţovat za samostatnou skutkovou podstatu. Dle prvního odstavce je zlehčováním jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele nepravdivé údaje způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Dle druhého odstavce tohoto ustanovení je pak zlehčováním také uvedení a rozšiřování pravdivých údajů o poměrech, výrobcích či výkonech jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Jak ze znění ustanovení vyplívá, první odstavec se týká zlehčování ve formě šíření nepravdivých údajů, přičemţ jejich šiřitel o jejich nepravdivosti nemusí mít ani ponětí. 37 Eliáš, K. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Jeţek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 4. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 332 38 Např. přislíbení určitého kariérního postupu apod. 39 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.:obchodní zákoník. Komentár. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 190 27