VY_32_INOVACE_CJL_52 František Hrubín Jobova Noc Jméno autora: Mgr. Bohuslava Svobodová Období vytvoření: listopad 2012 Ročník: 4. Tematická oblast: Čtenářská gramotnost absolventa OA Předmět: český jazyk a literatura Výstižný popis způsobu použití výukového materiálu ve výuce: Vzhledem k podobě ústní části státní maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury klademe velký důraz na dovednost rozboru uměleckého textu. V první řadě vedeme žáka k pochopení uměleckého textu a jeho zařazení do historického kontextu tak, aby vyvodil záměr autora. Následně žák provede rozbor lexikální, syntaktický, kompoziční a stylistický.
Jobova noc Třetí zpěv Na kraji pohrom, v srdci dálek se česká země ocitá, odlivem požárů a válek zapomenutá ulita, v níž hukot úzkosti je stlačen. V deštích tu úzkost pije z mračen, z modrého nebe stáčí jas a míchá zlaté víno s temným. Děvčátko pod chodidlem jemným stejně ji cítí v ten zlý čas, jako ji voják hledě stranou cítí pod botou okovanou. Obraze rámu prastarého, kolikrát vytrhli tě z něho, že odprýskaly barvy tvé až po tmu hrobů. A v den slavný znovu pro zraky žárlivé napjal tě rámař starodávný. A v opuštěných domovech zimou se na zdích sráží dech, dech dávno mrtvých i těch živých, je vichr z krajin loupeživých tak vyvracet zná v kořenech, že ve světnicích rodných praská podlaha, po níž přešla láska, podlaha, kterou drhne vztek. Co rakví a co kolébek zvážila spravedlivou měrou! Kolébka rakev. Ale kterou nalezne lehčí tento věk? Opánku tvrdě uchozený, v úvozu nebes pohozený, ty nejsi ztracen poprvé. Kolikrát vlast, když tma ji štvala, řeménky řek si rozvázala a bosa šlápla do krve! V dálce se sype ruský sníh a světlem rozestírá lásku na spící tváře dětí svých jak na jablíčka v seně vlásků, a zatím už se chystá běs vyvrátit vsi a města všecka, zabíjet ženy, rdousit děcka, žrát ruské pluhy jako rez, zabíjet děcka, rdousit ženy, a v jeho rukou česká zem jak buben černě potažený duní pod zpupným obrazem. Jobova noc HRUBÍN, František. Jobova noc. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1977. 213, [2] s. Hrubín, František: Básnické dílo; Sv. 3.
1. Určete a doložte příklady z textu literární druh. 2. Vyhledejte z různých zdrojů, k jaké době a událostem se vztahuje uvedená část. 3. Interpretujte 2. strofu, vyvoďte záměr autora. 4. Lexikální rozbor vyhledejte: Personifikaci Epiteton Paralelismus 5. Syntaktický rozbor vyhledejte: Inverzi slovosledu Řečnickou otázku Apostrofu
Řešení: 1. literární druh: - lyrika - Obraze rámu prastarého, kolikrát vytrhli tě z něho, že odprýskaly barvy tvé až po tmu hrobů. A v den slavný znovu pro zraky žárlivé napjal tě rámař starodávný. - lyrika/epika - V dálce se sype ruský sníh a světlem rozestírá lásku na spící tváře dětí svých jak na jablíčka v seně vlásků, a zatím už se chystá běs vyvrátit vsi a města všecka, zabíjet ženy, rdousit děcka, žrát ruské pluhy jako rez, zabíjet děcka, rdousit ženy 2. události: 2. světová válka stará země - běs - Německo, okupace Česka Protektorát Čechy a Morava 1939 1945, v další části básně zmíněny Lidice, nová země Sovětský svaz, naše naděje 3. interpretace, záměr autora autor oslovuje Českou zemi jako obraz mnohokrát vytržený z rámu, který bude opět zarámován. Záměrem je připomenout, že Čechy už mnohokrát prošly těžkými zkouškami, ale vždy se dokázaly znovu vzchopit. Autor tímto způsobem povzbuzuje národ. 4. Lexikální rozbor: Personifikace: úzkost pije z mračen, podlaha, po níž přešla láska Epiteton: zpupný obraz, ruský sníh Paralelismus: 2 a 4. strofa 2. strofa: Čechy jsou obrazem mnohokrát vytrženým z rámu 4. strofa: Čechy jsou opánkem, který je ztracen ne poprvé
5. Syntaktický rozbor: Inverze slovosledu: dětí svých, botou okovanou Řečnická otázka: Ale kterou nalezne lehčí tento věk? Apostrofa: Ach, Čechy krásné, Čechy mé Zdroje: HRUBÍN, František. Jobova noc. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1977. 213, [2] s. Hrubín, František: Básnické dílo; Sv. 3. Pokud není uvedeno jinak, jedná se o autorskou práci.