dum byt chata zahrada stroje nástroje auto moto koníčky

dum byt chata zahrada stroje nástroje auto moto koníčky

VÝSLEDKY XXIII. KONSTRUKTÉRSKÉ SOUTĚŽE Porota soutěže zasedala ve složení Ing. arch. Václav Hájek (předseda), Josef Šťastný, Ing. Vladimír Štemberg a Ing. Milada Zoufalá (členové) v období od 3. do 10. března 1993. S přihlédnutím k podmínkám soutěže, otištěným v USS 83, ocenila zaslané konstrukce takto: PRVNÍ CENA - nebyla udělena DRUHÁ CENA - 4000- Kč - Pásová pila (Ing. Zdeněk Nademlýnský) TŘETÍ CENA - 3000- Kč - Sušárna ovoce se slunečním kolektorem (Stanislav Veselý) ČTVRTÁ CENA - 2000- Kč - Titulkovací zařízení k videokameře (Josef Valda) PÁTÁ CENA-po 1000,-Kč - Trubkový dopravní rošt (Ing. Konstantin Kutev) - Fotorám (Ing. Zdeněk Nademlýnský) ŠESTÁ CENA - po 500- Kč - Ohebný hriadeľ k vŕtačke (Ing. Pavel Šoltis) - Drtič ovoce velkého výkonu (Ing. Ladislav Petr) - Přípravek na broušení těsnicích ploch motorových ventilů (František Kohel) SEDMÁ CENA - po 300 - Kč - Zhotovení čepů na dřevěných polotovarech pomocí vodicí hřídele (Radomír Frýdecký) - Miniaturní čepové frézky (František Louda). OSMÁ CENA-po 100,-Kč - Krouhač zelí (Václav Pavlas) - Stroj na obracení a shrnování sena (Jaroslav Karel) - Garážování přívěsu (Miroslav Kouřil) - Děrovač pro fotoalbum (Zdeněk Kráčmer) - Spínání stejnosměrných motorků (František Louda) - Jednoduchá prosévačka písku (Stanislav Musil) - Váleček k natírání dřevěného plotu (Josef Svojanoyský) - Navíječka k paličkovaniu (Ing. Juraj Šedovič) Všem, kteří se soutěže zúčastnili děkujeme, výhercům blahopřejeme a všechny kutily zveme k účasti v další soutěži, kterou vypíšeme v příštím sborníku. Redakce USS (MÉM) KOVOSVITa.s. SEZIMOVO ÚSTI NABÍZÍ SOUSTRUH NA DŘEVO SND 20 PŘEŘEZÁVACÍ PILU PP 500 k obrábění dřeva a dalších materiálů na bázi dřeva při výrobě rotačních součástí. Rozsáhlé zvláštní příslušenství umožňuje soustružit kopírováním, brousit, vrtat, dlabat a řadu dalších prací včetně využití otočné nebo pevné lunety a lícního soustružení do max. 0 600 mm. TECHNICKÁ DATA: max. vzdálenost mezi hroty 865 mm výška hrotu 200 mm max. 0 soustr. nad ložem 400 mm max. 0 soustr. nad podpěrou 310 mm max. 0 soustr. nad suportem 290 mm otáčky vřetena 375, 600, 750, 1000, 1200,1600,2000,3200 min." 1 instalovaný příkon 1,8 kva rozměry 1667 x 572 x 1170 mm hmotnost 350 kg pro přesné a čisté zařezávání desek a hranolů. Rozměr ořezávaného kusu lze libovolně nastavit pomocí dorazů vpravo nebo vlevo od pily. S použitím príložky lze řezat pod úhlem 45. Výškovým přestavením lze prořezávat drážky a polodrážky různých hloubek. S použitím zvláštního příslušenství - válečkové dráhy - lze pilu užívat jako kráticí. TECHNICKÁ DATA: šířka stolu 770 mm délka stolu 1480 mm max. 0 pilového kotouče 500 mm max. tloušťka materiálu 130 mm max. šířka přeříznutí 650 mm instalovaný příkon 4,6 kva rozměry stroje 2524 x 1460 x 1920 mm HOBBY SOUSTRUH MAHOS 22 obrábí součásti ze všech kovů, plastických hmot a dřeva. Má velký rozsah otáček, umožňuje řezat závity, bohaté příslušenství rozšiřuje pracovní možnosti i na frézařské a vrtací práce. TECHNICKÁ DATA: Výška hrotů nad ložem 110 mm Točný průměr nad ložem 220 mm nad saněmi 120 mm Točná délka mezi hroty 500 mm Kužel ve vřetenu Morse 3 v koníku Morse 2 Otáčky vřetena 100, 170, 290, 470, 810, 1350 min- 1 Informace na tel. č.: ÚTO 0361/55483; 55811, fax: 0361/42352; 55825, dlps: 144620

OBSAH DO DOMU A BYTU Nábytková stěna 2 Dřevěné květináče a truhlíky 8 Stůl a sedačky na zdi 11 Úprava vysavače ETA 3400 12 Oprava kamenného schodiště 12 Snadné vymetání komína 14 DO CHATY A ZAHRADY Knižnice Udělej/Urob si sám svazek 86 Sestavila Ing. Milada Zoufalá Vydala Propagační tvorba ' družstvo umělecké činnosti a výroby ve spolupráci se s.r.o. TVORBA Hájkova 1, 130 00 Praha 3 a s.r.o. T.C.A. Bolivarova 18, 169 00 Praha 6 v červnu 1993 jako svou 10. publikaci Adresa redakce i expedice Hájkova 1,130 00 Praha 3 telefon 27 93 63 Odpovědná redaktorka Milena Neužilová Grafická úprava Ing. Gabriela Karasová Návrh obálky Ing. arch. Milan Vlk Tisk Naše vojsko s.p. Vlastina 23, 161 00 Praha 6 1. vydání 64 strany, 85 obrázků, 10,97 AA; 11,12 VA Propagační tvorba Doporučená cena 25 Kč Předplatitelé 24 Kč ISBN 80-85386-59-3 (Propagační tvorba Praha) ISSN 0139-5963 Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha čj. 1150/92-NP ze dne 7. 10.1992 Přídavná zařízení k traktůrku 15 Pomůcky pro zahrádkáře 28 Ruční lis na ovoce 30 Rozkládací stůl na terasu 33 PRO SVÉ KONÍČKY Fotograficky rám 35 Navíjačka k paličkovaniu 38 Vyplétání tenisových raket 41 Demontáž klínku středového složení 46 PRO AUTO A MOTO Zapuštěná skládací rampa 47 Úprava trnu proti zcizení rezervy 52 Utěsnění táhla řazení 53 Demontáž spojkového koše 53 Upevnění tabulky SPZ 53 STROJE A NÁSTROJE Zväčšovací Pantograf 54 Řezání diamantovým kotoučem I 55 Měřítko k vrtačce 62 Z praxe pro praxi 62 1

NÁBYTKOVÁ STĚNA Z DESEK VLASTNÍ VÝROBY V minulém sborníku jsme popsali kutilskou výrobu nábytkových desek. Nyní uvádíme příklad, jak z takových desek postavit stěnu do dětského pokoje. Stěna do dětského pokoje (obr. 1) se skládá z několika dílů. Jsou jimi - krajní skříň A (obr. 2), v níž je prostor pro televizor, rohová skříň B, skříň C (obr. 3), v jejímž spodním dílu jsou čtyři zásuvky, dvě skříně v sestavě a police D nad válendou (obr. 4) s rampou pro osvětlení a konečně skříň E (obr. 2), jejíž spodní díl má odklopné víko. Konstrukce všech skříní je podobná, poněkud se liší jen rohová skříň B, která je řešena neobvyklým způsobem: její půdorys má tvar pětiúhelníku. Přední hrany bočnic jsou zkoseny pod úhlem 45. Toto zkosení můžeme provést pomocí frézy; nemáme-li tu možnost, lze hranu opracovat i hoblíkem. U spodního dílu této skříně jsou obě zadní stěny z vyrobených desek 19 mm tlustých, u horního dílu jsou zadní stěny ze sololitu, dole a v zadním rohu vyztužené deskami 85 mm širokými (det. M na obr.3). Po zhotovení všech desek potřebných pro stěnu (rozměry uvádíme přehledně v tabulce) a úpravě jejich hran musíme ještě v patřičných deskách vytvořit osazení 5x11 mm pro zapuštění zad ze sololitu (např. det. A a L na obr. 2). Osazení provedeme buď na kotoučové pile s výškovou regulací stolu (pomocí dorazu a bočního vedení) nebo pomocí frézy. Předtím než se pustíme do spojování desek, musíme si rozvážit, jakou povrchovou úpravu zvolíme. Pokud budeme desky dýhovat, musíme tak učinit ještě před jejich spojením. Povrchovou úpravu zvolí každý podle svého vkusu, doporučit můžeme kombinaci bílého nátěru polic a odýhovaných dvířek. SPOJOVÁNÍ DESEK Desky spojujeme pomocí bukových kolíčků 0 8 mm, dlouhých 35 mm. Nařezané kolíky opatříme rýhováním, to proto, aby se zvětšila a zdrsnila plocha kolíku a dále proto, aby měl kolík možnost ze slepeného otvoru uniknout, jinak by mohla deska prasknout. Rý- Rozměry jednotlivých desek (bez dýhy, v milimetrech) DÝHOVÁNÍ Nejprve odýhujeme všechny viditelné hrany a kromě toho i všechny hrany, které mají kontakt s podlahou. S nábytkem se totiž pak lépe manipuluje, ať již na koberci, či po parketách. Pomocí kovové príložky a krátkého ostrého nože nařežeme dýhu na pásky široké 25 mm (pro zkosené hrany bočnic rohové skříně potřebujeme šířky 30 mm). Proužek dýhy i hranu natřeme lepidlem Chemoprén 140, necháme deset minut zaschnout a pak dýhu přilepíme tak, aby přečnívala stejně na obou stranách. Dokonalý přítlak a tím pevné spojení dosáhneme tak, že hranu přejedeme hranolkem, drženým oběma rukama. Pak přejedeme přečnívající dýhu hranolkem skloněným pod úhlem 45. Dýha se nalomí, takže ji lehce odlomíme a roh zapilujeme plochým jemným pilníkem. Tento způsob je velmi rychlý a dýha dobře drží. Velké plochy odýhujeme známým způsobem, popřípadě můžeme použít i tapetu Granofix, kterou přilepíme lepidlem Lovosa. 2

hování provedeme tak, že do kvalitní ploché oceli vyvrtáme otvor průměru asi 6,8 mm, který trojhranným pilníčkem rozpilujeme do tvaru hvězdy. Plochou ocel upneme do svěráku a pak postupně všechny kolíky prorážíme otvorem pomocí kladívka. Otvory pro kolíky vrtáme pomocí přípravku uvedeného na obr. 5. Do vyvrtaných otvorů 0 12 mm vsadíme kalená pouzdra, protože otvory bez pouzder se brzy uvolní a spojování pak není přesné. Pouzdra zalisujeme do hranolu s přesahem 0,01 až 0,02 mm. Do prvního otvoru 0 8 mm bez pouzdra vkládáme kolík 0 8 x 50 mm, který slouží jako doraz opřený vždy na hraně přední desky. Při vrtání přitahujeme přípravek k desce svěrkami a dbáme, abychom dodrželi úhel 90. Do svislých prvků vrtáme otvory mělčí, do hloubky 14 mm; do vodorovných prvků hlubší otvory 25 mm. Jako dorazový přípravek poslouží trubka 0 10 x 1 mm podélně rozříznutá, která drží samosvorně na vrtáku. Budeme potřebovat dvě trubky různé délky - pro vrtání mělčích děr delší a naopak. Při napojování polic s přesahem 1 mm (například det. D a E na obr. 2) podložíme přípravek proužkem (např. papíru) 1 mm tlustým. Horní deska spodního dílu u skříně E je výklopná, upevněná na dvou čepech dlouhých 60 mm. Otvory pro ně musíme v bočnicích vyvrtat průchozí. Po upevnění desky zalepíme do otvorů bukové zátky (det. I a J na obr. 2). Spojování dílů nejprve vyzkoušíme na sucho". Kontrolujeme především lícování. Je-li vše v pořádku, začneme klížit skříňky. Nejprve namažeme mělčí otvory ve svislých dílech a naklepeme do nich kolíky. Pak namažeme otvory v policích i vyčnívající kolíky a celek srazíme do sebe opatrným poklepáváním přes hranol. Máme-li dlouhé svěrky, skříň jimi stáhneme. Jinak si pomůžeme tím, že skříň položenou na bok na pracovním stole vyklínujeme proti stropu. Při tom pečlivě konrolujeme pravoúhlost. Teď již můžeme dokončit povrchovou úpravu. Po prvním nástřiku základovou barvou následuje vytmelení případných nerovností a broušení a po té nástřik 3

4

5

stříkacím tmelem. Nakonec všechny skříně nastříkáme bílým lakem Unimat. Samostatně nastříkáme i všechna sololitová záda. Po dokonalém zaschnutí zkontrolujeme znovu pravoúhlost a pak záda přibijeme malými hřebíčky. SESTAVENÍ STĚNY Stěnu sešroubujeme dohromady nábytkovými šrouby. Sousední skříně vždy napřed k sobě stáhneme svěrkami a vyvrtáme otvory 0 6 mm. Z vnější strany přitiskneme proti vyjíždějícímu vrtáku kousek dřeva, aby se otvor neotřepil. Vyvrtáme po dvou otvorech v dolním i horním dílu. Tak spojíme skříně A, B a C. Protože skříňky a police sestavy D budou značně mechanicky namáhány, prošroubujeme každou ve spodní skolíkované části ještě vruty se zapuštěnou hlavou. Obě skříňky i polici mezi nimi stáhneme k sobě svěrkami, vyvrtáme tři otvory - dva dole a jeden nahoře a pak prošroubujeme nábytkovými šrouby. Ke spodní straně sk>íněk upevníme rampy, každou po dvou vrutech ve skříňkách a po třech vrutech v policích. Mezi spodní desku a rampu vkládáme podložky 1 mm tlusté (obr. 4). Hotovou sestavu D upevníme mezi skříně C a E. Opět nábytkovými šrouby. Protože levá skříň E stojí kolmo a sestavu D by nebylo k čemu přišroubovat, ohneme z plechu 2 mm tlustého držák, který přišroubujeme do horní části skříně E. Nad držáky ještě upevníme dřevěný hranol (det. na obr. 4). Zbývá zhotovit zásuvky, jejichž rám (hloubka 405 mm a šířka 404 mm, vyrobíme z prkének tvrdého dřeva 10 x 105 mm. Rám slepíme natupo lepidlem Disperkol a spojení zajistíme třemi hřebíčky do předvrtaných otvorů. Sololitové dno vsadíme do zářezu rámu ještě před jeho slepením. Pro vedení zásuvky z lišty tvrdého dřeva musíme v bočnicích rámu zhotovit předem zářezy. Čela zásuvky, vyrobená stejně jako ostatní desky, přišroubujeme na rám čtyřmi vruty. Do dvířek musíme vyvrtat slepé otvory 0 35 mm do hloubky 15 mm pro závěsy a otvory pro úchyty. Mezi kotvicí plochu závěsů a bočnice skříní vkládáme dřevěné vložky rozměrů 8 x 16 x 40 mm. Aby se dvířka rohové skříně B otvírala na 90, montujeme závěsy na trojúhelníkové vložky upevněné na kraj bočnic (det. na obr. 1). Závěsy upevníme tak, aby mezera mezi dvířky byla 5 mm, nahoře a dole zůstalo 6 mm volných a po stranách 12,5 mm volných (obr. 2). Nakonec namontujeme ještě magnety přidržující dvířka v zavřené poloze. LADISLAV RYŠAVÝ 6

7

DŘEVENÉ KVĚTINÁČE A TRUHLÍKY Není pochyb o tom, že květiny zkrášlují a zútulňují nejen interiéry, ale i jednotvárné a šedivé ulice a zákoutí. Prodávané květináče a truhlíky jsou většinou z umělé hmoty, tedy poměrně levnější, zato nepříliš hezké. Pěkné květináče z keramiky či kameniny jsou zase drahé a tak se stále ještě vyplatí vyrobit buď samostatné květináče nebo jejich kryty ze dřeva. Navíc dřevo působí vždycky moc pěkně. DŘEVĚNÝ KVĚTINÁČ Hodí se k pěstování vzrostlejších listnáčů a jehličnanů, které se na léto přemisťují ven na zahradu, terasu, či jiné prostranství, v zimním období jsou zranitelnější. Květináč (obr. 1) zhotovíme z kvalitního dřeva, nejlépe z vodovzdorné stavební překližky 16 mm tlusté. Nejprve si narýsujeme a pak vyřízneme dvě bočnice 1 a dvě bočnice 2 - vždy dvě stejného tvaru. Bočnice stáhneme svěrkami a opracujeme je na srovnávačce nebo hoblíkem. Vnější strany desek si označíme a pak v bočnicích 1 předvrtáme otvory pro kolářské hřebíčky 6, Styčné plochy naklížíme a bočnice stlučeme. Spodní dosedací plochu pláště srovnáme do roviny. Vyřízneme dno 3, horní hrany srazíme, vyvrtáme středový otvor a po té si narýsujeme dosedací plochu pláště. Předvrtáme šikmé otvory pro hřebíky, styčné plochy naklížíme a dno přibijeme. Květináč přebrousíme skelným papírem a natřeme vhodnou barvou na dřevo. Na spodní stranu přišroubujeme vruty 5 ještě čtyři gumové nožky 4. KRYT KVĚTINÁČE Hodí se do interiéru, kde zakrývá nepěkné květináče, často odlišných barev i tvarů. Na výrobu krytu (obr. 2) stačí použít jen odpadové latě nebo prkénka. Nejprve si určíme rozměry krytu podle květináče: Vnitřní rozměry nejvyšší přihrádky se rovnají průměru květináče D zvětšenému o 10 mm. Každá další přihrádka je vždy o dvě tloušťky latě menší. Šířka latí se určí z výšky květináče i s miskou V. Nejprve zhotovíme spodní přihrádku: na zjištěný rozměr uřízneme dvě desky 1. Další dvě desky 2 budou delší o 17 mm. Uřízneme je však ještě s dalším přídavkem 25 mm na každé straně. Do desek předvrtáme otvory pro kolářský hřebíček 5 (0 1,5 x 30 mm): Styčné plochy naklížíme a přihrádku pozorně sbijeme, nejlépe ve svěrákových čelistech. Po zaschnutí 25 mm přídavky uřízneme. Podobně si připravíme desky na střední přihrádku. Naklizené je postupně přibijeme kolárskymi hřebíčky 4 (0 1 x 15 mm) na spodní přihrádku a po té nahoře hřebíčky 5. Stejným postupem zhotovíme horní přihrádku, u níž je však šířka desky o 10 mm menší. Nakonec přiklížíme dno 3 z umakartu, pertinaxu nebo překližky. Vyhlazený kryt povrchově upravíme. Nátěr bezbarvým lakem není vhodný, protože při styku s vodou časem černá. Osvědčuje se Balakryl (odstín palisandr nebo smrková zeleň), který zředěný vodou v po- 8

měru 1:1 či 1:1,5 dává vyniknout kresbě dřeva. TRUHLÍKY Pěstujeme v nich květiny na okenních parapetech, balkónech, zídkách, plotech a podobně (obr. 3). Zhotovíme je podobně jako kryt květináče. Budeme-li do truhlíku vkládat květináče, vycházíme z jejich velikostí. Protože venku trpí truhlíky vlhkem (ale i přílišným žárem), použijeme kvalitnější dřevo (asi 10 až 12 mm tlusté). V případě, že budeme truhlíky plnit zeleninou, volíme horní vnitřní rozměr i výšku V asi 150 mm, délku L upravíme 9

10 Obr. 3

podle potřeby, maximálně však 700 mm. Povrchovou úpravu provedeme jakostnějšími nátěry. Jestliže truhlíky budou na okenních parapetech či zídkách stát, přišroubujeme zespodu gumové nožky. Budeme-li chtít truhlíky zavěsit, což je u převislých květin velmi působivé, svaříme z kruhové oceli 0 asi 5 mm závěsnou konstrukci. STOJAN Je vhodným doplňkem v interiéru 1 ve venkovních prostorách, Chceme-li umístit pouze jednu květinu (obr. 4). Svislý sloupek vyrobíme z vhodného trámku. Nemáme-li ho, sestavíme sloup ze čtyř prken 15 mm tlustých. Z ohoblovaných prken vyřežeme dvě shodné stěny 1 a dvě stěny 2 a na srovnávačce zarovnáme. Styčné plochy naklížíme, sloupek sestavíme a sbijeme kolářskými hřebíky 5. Než lepidlo důkladně zaschne, připravíme si z dřevěných hranolů výplně - menší horní 3 a větší dolní 4. Do obráceného sloupku vsuneme a naklepneme nejprve menší výplň 3. Styčné plochy také předem naklížíme a spojení zajistíme hřebíky 6. Stejně upevníme i dolní výplň 4. Dbáme při tom, aby horní i spodní plocha sloupku svírala s podélnou osou úhel 90. Horní desku 8 i spodní desku 10 a 12 vyrobíme nejlépe z překližky příslušné tloušťky. Desky opracujeme do tvaru uvedeného na obr. 4. V deskách vyvrtáme otvory zahloubením pro vruty 9 a 11. Nejprve desky 8 a 10 přišroubujeme a po té přišroubujeme také desku 12, na kterou předem přišroubujeme gumové nožky 13. Po důkladném zatažení vrutů jamky zatmelíme. Celý stojan pečlivě obrousíme a je-li dřevo pěkné, stačí natřít napouštěcí fermeží a bezbarvým lakem, nebo použijeme Balakryl. KAREL BĚLÍK STŮL A SEDAČKY NA ZDI Nikdo mi nevymluví, že v kuchyni se nejlíp klábosí. Ale co s maličkou kuchyní, ve které si není kam sednout? Věčně se opakující problém: jak do malého prostoru směstnat vše, co je potřeba. Řešení jsou různá, ne každé se hodí právě nám, ale stále platí, že každý nápad je vítán. Ten, který uvádíme, řeší umístění stolu se sedačkami. Jsou zavěšeny na zdi, takže prostor může zůstat volný. Je na nás, zvolíme-li jeden stůl se dvěma nebo dva stolky se třemi sedačkami. Také rozměry jsou libovolné, respektive odvislé od velikosti prostoru, který máme k dispozici. Dodržet musíme pouze výšku stolu - 70 cm a výšku sedaček - 40 cm. Každý stolek i sedačka se skládají ze tří dílů: Horní desky, podpěry a trnože. Všechny tři díly jsou vzájemně sklopné. Vyrobíme je z laťovky 16 nebo 19 mm tlusté. Plochy laťovky pečlivě obrousíme a hrany olemujeme dýhou nebo hranovací páskou. Desky s podpěrami spojíme dvěma závěsy 70 x 40 mm, podpěru s trnoží závěsem 40 x 35 mm. Pomocí vrutů zašroubovaných do hmoždinek upevníme do stěny kuchyně latě stejné šířky jako má stůl či sedačka. K nim pak upevníme hotový stolek a sedačky. Stolek třemi závěsy, sedačku dvěma závěsy 70 x 40 mm. K podlaze připevníme lať tak vysokou, aby se o ni mohly opřít trnože při rozložení stolu či sedačky. Soupravu sklopenou na plocho zavěsíme ke stěně pomocí očka přišroubovaného na spodní straně desek a zaklesnutého na skobě upevněné do zdi. JOSEF HOLÝ 11

ÚPRAVA VYSAVAČE ETA 3400 Nasávací hadice tohoto vysavače je zaústěna do tělesa seshora. Po zkušenostech musím konstatovat, že něco není v pořádku - buď řešení, nebo provedení. Ať tak, či onak, právě tento spoj se po určité době stává zdrojem zábavy, která mne vedla k poučení. Nadměrným namáháním se tři výstupky pouzdra odírají, hadice nejprve saje falešný vzduch a posléze velice často vypadává. Nedostatek odstraníme jednoduchou úpravou, která záleží ve zhotovení drážky v pouzdru pro pojistný kroužek. Zápich do pouzdra 1 zhotovíme nejlépe na soustruhu. Nemáme-li tu možnost, lze drážku zhotovit i pomocí naostřeného kolečka ze starého budíku upnutého do vrtačky. Pojistný kroužek 2 - vlastně pružinu - zhotovíme z pružinového drátu 0 1,6 mm, který ohneme přes čep. Jakmile dosáhneme vnitřní průměr 54 mm, zkrátíme konce tak, aby vznikla mezera 22 mm. U obou konců drátu srazíme hrany (viz det. A), aby demontáž pružiny byla snazší. Při montáži postupujeme tak, že hadici 3 nasadíme do pouzdra 1 a pružinu 2 postupně zamáčkneme do drážky. Hadice pak dobře drží. OLDŘICH ŠIMEK OPRAVA KAMENNÉHO SCHODIŠTĚ Rozbité a vydrolené vstupní schodiště není jenom nepěknou vizitkou domu a jeho majitele. Je především trvalým nebezpečím pro všechny obyvatele nebo návštěvy, neboť již dnes nebo zítra špatně našlápneme a následky úrazu mohou být trvalé. Přitom oprava není tak složitá, abychom se do ní nemohl pustit třeba hned tento nebo příští víkend. Týká-li se výše uvedené právě vás, začněte shánět materiál. K opravě potřebujeme písek, cement, vápno a kamennou drť pokud možno v barvě původního materiálu. Kromě běžného zednického nářadí (zednická lžíce, zednické kladivo a různá hladítka) je pro odstraňování uvolněných částí zdiva potřebné těžší kladivo a sekáč. K míšení malty postačí plastiková vanička. Pro ohlazení schodišťových stupňů je nezbytná elektrická bruska. Různé kousky odpadového dřeva pro bednění nebudou problémem. OPRAVA SOČi^! 2OI Ve většině případů nejsou ve špatném stavu jen schodišťové stupně, ale i boční nosné zdivo. Pomocí sekáče a kladiva odstraníme všechny volné části zdiva a podklad čistě vymeteme. Větší díry ve zdivu vyplníme suchými úlomky cihel nebo kamenů (například vápence), které na potřebný rozměr upravíme kladivem. Z jednoho dílu cementu, dvou dílů hašeného vápna a deseti dílů písku si připravíme vápenocementovou maltu. Chceme-li práci zvládnout v jediném dni, použijeme rychlotvrdnoucí cement. Maltu prohazujeme lopatou na hladké podložce a teprve potom ji smísíme s vodou v plastikové vaničce. Musí být tak hustá, aby byla tvárná, nesmí však stékat ze zdiva. Pečlivě očištěné zdivo důkladně navlhčíme (obr. 1) připravený kámen obalíme maltou, se kterou nešetříme a lehce ho zatlačíme, vpašujeme, do otvoru. Jemnými pohyby do stran kámen v díře dobře usadíme. Do mezer kolem kamene natlačíme ještě trochu malty (obr. 2). Po vyspravení všech děr s citem navlhčíme celou stěnu a zednickou lžící na ni nahodíme maltu. Povrch příliš neuhlazujeme. Teprve po zaschnutí stěnu začistíme tak, že nahodíme vrchní omítku, kterou uhlazujeme hranou prkna vlnitým pohybem do stran směrem zdola nahoru (obr. 3). Menší plochy zarovnáme 12

kratším hladítkem do roviny okolní omítky. Po několika dnech natřeme celou stěnu fasádní barvou. OPRAVA KAMENNÝCH STUPŇU Tak jako u zdi, i zde platí, že vadné místo pečlivě vyčistíme, sekáčem vysekáme narušený materiál až ke zdravému jádru. Uražený roh schodišťového stupně vyžaduje ještě větší péči. Zdravé místo s nastaveným materiálem musíme spojit pomocí kovových čepů nebo šroubů. Vrtákem na kámen vyvrtáme do jádra několik otvorů (obr. 4). Kámen je velmi tvrdý, použijeme příklepovou vrtačku. Do děr vsadíme plastové hmoždinky, do nichž zašroubujeme dlouhé šrouby až po konec závitu, aby pevné spojení bylo dostatečně zajištěno (obr. 5). Ze zbytků dřeva pak zhotovíme kolem chybějící části schodu bednění (obr. 6). Z vnitřní strany napustíme bednění vyjetým olejem, aby se ztvrdlý beton snadno odloupnul od dřeva. Má-li mít schod zaoblenou nebo sraženou hranu, musíme patřičnou část bednění opatřit žlábkovým nebo zkoseným profilem. Pokud to jde, snažíme se přizpůsobit betonovou směs původnímu materiálu. Jemný silniční štěrk namícháme ve vhodném barevném poměru. Použít lze i vápencovou drť, kterou kladivem roztlučeme na odpovídající zrnitost. Na tři díly kameniva přidáme jeden díl cementu a tolik vody, aby vzniklá kaše nebyla příliš řídká. Směs nalijeme do bednění, zednickou lžící pečlivě natlačíme do všech koutů a upěchujeme. Všechny vzduchové bubliny musíme vytlačit, jinak nebudeme s výsledkem spokojeni. Povrch urovnáme zednickou lžící a pak špachtlí uhladíme (obr. 7). Výplň musí stejnoměrně zasychat. Proto ji zakrýváme navlhčeným hadrem. Beton bude tvrdnout přibližně týden. Teprve potom bednění odstraníme. Počkáme ještě dva tři dny a pak roh schodu obrousíme elektrickou ruční bruskou (obr. 8). JOSEF VEJSICKÝ 13

SNADNÉ VYMETÁNÍ KOMÍNA Uhlí stále horší kvality vede k tomu, že musíme komín vymetat stále častěji. Protože je kominíků málo, nezbylo mi, než se raději spolehnout sám na sebe. Musím přiznat, že je to práce nezáviděníhodná. Namáhavá, špinavá a v zimě i nebezpečná, protože uklouznout lze velice snadno. Snažil jsem se proto vyřešit vymetání pohodlněji, což se mi nakonec podařilo. Nelezu na střechu, takže nebezpečí pádu je vyloučeno, neušpiním se. Jak tedy na to? Celé zařízení se skládá z prkna, které je dole opřeno o schody, nahoře o vikýř. Na horním konci je přišroubován držák se dvěma kladkami přes které vede lanko, dole je upevněn naviják s klikou, na který se lanko navíjí, nebo odvíjí. Zařízení je na výkresu znázorněno jen schematicky, protože způsob uspořádání i rozměry jsou odvislé od místních podmínek. Délku prkna i jeho sklon je třeba využít tak, aby lanko směřovalo doprostřed komínu, je-li prkno opřené o komín. Držák kladek svaříme z pásové oceli podle výkresu. V horních rozích privaríme ocel 0 6 mm. Zabráníme tak vysmeknutí lanka z kladek. Čela bubnu navijáku zhotovíme z tlusté překližky, do které vyvrtáme osm otvorů. Do nich při montáži narazíme ocelové tyče 0 8 mm. Hřídel vyrobíme z tyče 0 12 mm, kterou na jednom konci ohneme do tvaru kliky. Kostru navijáku svaříme z pásové oceli tlusté 5 mm. Privaríme však jen pravou bočnici, levou privaríme až po sestavení navijáku. Pro lepší přenos kroutícího momentu ještě vyrobíme dvě podložky průměru asi 80 mm. Hřídel nasuneme do bočnice, navlékneme podložku a privaríme ho k hřídeli. Nasadíme čelo s naraženými tyčemi a přišroubujeme čtyřmi šrouby M6 k podložce. Druhé čelo narazíme na tyče tak, aby z druhé strany trochu vyčnívaly. Získáme tak prostor pro privarení druhé podložky ke hřídeli. Čelo vrátíme do správné polohy a podložku přišroubujeme opět čtyřmi šrouby M6. Teď již můžeme přivařit druhou bočnici. Dbáme, aby se dalo bubnem lehce otáčet. Na buben navineme provaz tak dlouhý, aby sahal od navijáku až na dno komína. Postup při vymetání: Prkno vysuneme a opřeme o komín. Lanko máme již navlečeno na kladkách a na jeho konci je přivázána karabinka. Do karabinky upevníme malé závaží, asi 2 kg a lanko postupně uvolňujeme. Závaží stáhne lanko až na dno komína. Otevřeme komínová dvířka, závaží sejmeme a místo něho navlečeme kominickou štětku (vyrobenou například podle sborníku USS č. 6, s. 50). Postupným navíjením lanka na naviják a odvíjením komín několikrát vyčistíme. Závaží na kominické štětce je třeba vyzkoušet. Jeho hmotnost musí být taková, aby při odvíjení lanka neuvízla štětka v komínu, ale spadla až dolů tak, abychom ji mohli po vyčištění komína v komínových dvířkách sejmout. MILAN KNOTEK 14

PŘÍDAVNÁ ZAŘÍZENÍ K DVOUOSÉMU TRAKTŮRKU Ve sborníku USS č. 84 skončil popis návodu na stavbu dvouosého traktůrku, který jsme začali otiskovat na pokračování od č. 82. Těm, kteří traktůrek postavili, nebo se pro stavbu ještě rozhodnou, jistě přijde vhod i návod na nezbytný doplněk - pracovní nářadí. PŘÍDAVNÉ 2ÁVAŽ? 31 ;>/vkres 21) Zavází používáme jen výjimečně, neboť každá nadbytečná hmotnost znamená energetické ztráty a zbytečné pěchování obdělávané půdy. Závaží jsou betonová, jejich hmotnost je asi 2x20 kg. Navlékámeje nátrubku 31.1, kterou vsuneme do přední trubky rámu 1.3, do níž vyvrtáme otvor a propilujeme drážku šíře 5 mm (pohled P). Nasuneme trubku 31.1 s kolíčkem 31.4, svrtáme otvor 0 10,5 mm v obou trubkách společně a potom teprve privaríme matici 31.3. Do závaží 31.9 a 31.10 zabetonujeme držadla 31.8 a vložky 31.5 a 31.6 podle výkresu 27 a na trubku 31.1 je přitáhneme šroubem 31.11 pomocí upínky 31.7. BRÁNY 32 (výkres 28) Díly 32.1 až 32.5 pro připevnění na nosič nářadí 15 svaříme shodně jako u pluhu 33. Brány 32.13 použijeme hotové. Podle jejich rozměrů upravíme velikost příčky 32.8, váhy 32.9 a páteře 32.14. Páteř 32.14 privaríme na svařený držák 32.1 až 32.5, namontovaný na nosič nářadí spuštěný do nejnižší polohy tak, aby konec byl 250 mm nad zemí. Řetízky spuštěné z poz. 32.8 připojíme k bránám tak, aby ve zvednuté poloze byly vodorovné (vyvážené), případně musíme použít ještě jeden řetízek navíc. Řetízky musí být delší, aby ve spuštěné poloze byly volné a dovolovaly bránám kopírovat terén. Otvory v závěsu 32.7 slouží k nastavení výšky bran. Zvedají-li se brány vpředu, zavěšení snížíme, zvedají-li se vzadu, zavěšení zvýšíme. NESENÝ OBHACECÍ PLUH 33 (výkresy 29, 30, 31) Nařežeme a připevníme díly 33.1 až 33.4. Na traktoru s namontovaným nosičem nářadí 15 překontrolujeme polohu dolní vodorovné trubky rámu nad zemí ve spodní i horní poloze. Úhelníky 33.1 svaříme k sobě tak, aby se daly na trubku rámu nosiče nářadí těsně nasunout. Po té musíme ustavit vidlici 33.1 s nástavcem 33.2, dorazem 33.3 a třmenem 33.4 do rámu nosi- 15

16

Rozpiska materiálu če nářadí s vůlí asi 8 mm (výkres 31). Přitáhneme šroubem M10 k rámu a svaříme. Do páteře 33.5 vyvrtáme otvor 0 20 mm, do kterého nasadíme a zavaříme pouzdro 33.6 a na konec privaríme vidlici 33.7. Na druhém konci zařízneme úkos 120 a páteř privaríme k nástavci 33.2 tak, aby vidlice 33.7 byla kolmá na vidlici 33.1 a dále privaríme žebro 33.8. Překontrolujeme polohu otvoru ve vidlici 33.7 (ve spodní poloze 215 mm v horní poloze 555 mm od země). To platí pouze pro vzdálenost dosedacích ploch radlice k ose otáčení 365 mm. Pro jinou vzdálenost výšky osy čepu musíme vzájemné vztahy dopočítat. Radlice s příchytkou 33.24 použijeme ze staršího ruchadla pro jednoho koně. Radlice musí být ostré, plochy, po kterých se tře ornice, vyleštíme brusným papírem. Pláž 33.48 musí být nejméně 450 mm dlouhý. Na pouzdro 33.9 navaříme souose oka 33.10 a prostružíme otvory. Vyfrézujeme díly 33.11 až 33.14, vyvrtáme otvory a pomocí čepu 0 1 2 mm svaříme souose s pouzdrem 33.9 (výkres 30). Opracujeme držák zarážek 33.18 a zarážku 33.20 (jeden kus pravý, jeden levý). Vysoustružíme hlavní čep 33.17 (výkres 29) a kroužek 33.33. Na čep nasadíme držák zarážek 33.18 a privaríme, celek nasadíme do pouzdra 33.9, navlékneme kroužek 33.33, společně svrtáme otvor pro kolík 0 4 mm a skolíkujeme. Vysoustružíme šroub 33.25 spolu s pákou 33.26 a kličkou 33.27. Závěsné oko 33.29 s maticí 33.30 a stavěcím kroužkem 33.28 svrtáme a skolíkujeme. Připravíme díly 33.19, 33.22, 33.23 a 33.24. Svaříme a sešroubujeme je podle výkresu 30 s radlicí. Seřízení pluhu. Kličkou 33.27 nastavujeme hloubku orby. Polohou zarážek 33.20 seřizujeme boční odklon radlic, neboť při svislé poloze a orbě radlicí, která otáčí ornici doprava, vzniká značná boční síla, která stáčí traktor doprava. Stejně tak při orbě radlicí vlevo se snaží zatočit traktor doleva. Proto radlici odkloníme podle potřeby vpravo i vlevo a tím tuto boční sílu vyloučíme. Radlice se překlápí z jedné strany na druhou po uvolnění západky pákou 33.15. Přestavěním držáku radlic 33.22 vůči desce 33.19 pomocí šroubů M16 se mění šířka záběru radlice (tu lze však 17

18

19

20

21

22

měnit též změnou odklonu). Při správném seřízení a ostrých radlicích orá traktor 15 až 18 cm hluboko se šířkou záběru 20 až 25 cm. Stáčení traktoru odstraníme přidáním zátěže na přední nápravu (31). Tím se však zvýší valivé odpory, spotřeba paliva, atd. Lépe je věnovat více péče správnému nastavení pluhu. Někdy se ovšem použití zátěže nevyhneme. ROTAČNÍ KULTIVÁTOR 34 (výkresy 32 až 36) Rotační kultivátor je nejsložitější z přídavných zařízení traktoru. Proto pro jeho výrobu použijeme co nejvíce hotových součástek. Pro pohon nejlépe poslouží diferenciál Škoda Octavia. Diferenciál vyjmeme z rozvodové skříně a demontujeme talířové kolo. V koši diferenciálu 34.1 vyfrézujeme vybrání 0 60 až 63 mm (podle použité frézy) souose s původním otvorem 016 mm. Podle vybrání vysoustružíme náboj 34.6 tak, aby vnější průměr byl o 2 mm menší než vybrání v koši diferenciálu 34.1, to znamená 0 58 až 61 mm. V náboji dále protočíme otvor, 0 35H8 mm a zahloubení 0 47J7 mm podle výkresu 34 polotovaru a frézujeme osazení na míru 25 mm do hloubky 38 mm. Tímto osazením přiložíme náboj na vysoustružený kotouč 34.7, ve kterém předem vyvrtáme 5x0 10 mm a 1xM10 podle víka diferenciálu 34.2. Sestavíme díly 34.1, 34.2 a 34.7. Náboj 34.6 vsuneme a pomocným trnem 34.8 ho vystředíme proti otvoru 016 mm v koši diferenciálu 34.1. Ve vybrání založíme náboj vytvarovanými plíšky 1 mm tlustými a nastehujeme jej spolu s kotoučem 34.7. Vyjmeme, dovaríme svarový spoj a opilujeme svar 0 58 až 61 mm. Potom náboj znovu upneme a protočíme dlouhým nožem na otvory (háčkem) 0 40 mm, 0 47J7 a 0 55 mm. Náboj pak smontujeme s košem 34.1 a protočíme část přesahující dovnitř koše (viz poznámku na výkresu 34). U planetového kola 34.3 odřízeneme rozbrušovacím kotoučem vidlici pro unášení poloosy na koncích drážek a kolo nalisujeme na čep 34.9 a svaříme. Vymezovací podložku tloušťky c vyjmeme. Trubku 34.11 svaříme s pouzdrem 34.13, celé zasuneme do koše 34.1 na rozměr 597 mm a privaríme. Tento celek znovu upneme na soustruh a protočíme 0 62J7 mm pro ložisko 34.20 do hloubky a (asi 21) tak, aby a+c=16+b. Smontu- 23

24

25

26

27

jeme a kontrolujeme, jak spolu zabírají věnec 34.3 a pastorek 34.4. Mezi zuby musí být malá vůle. V případě potřeby upravíme vůli buď odtočením čela čepu, nebo podložením ložiska. Privaríme matici 34.31 pro kontrolní šroub a dvakrát matici 34.34 pro plnicí a vypouštěcí šrouby. V plnicím šroubu vyvrtáme otvor 0 2 mm pro odvzdušnení převodové skříně. Svary provedeme pečlivě, vodotěsně. Korkové těsnění 34.24 rozpaříme v horké vodě, vložíme do vybrání v koši a vytvarujeme pouzdrem 34.6. Plochy předem natřeme olejem. Víko 34.14 privaríme na pouzdro 34.13 tak, aby svíralo s osou vstupního hřídele 34.5 úhel 75 až 80. K víku privaríme obrubu 34.15 ohnutou z ploché tyče. Na hlavní trubku 34.38 navaříme držáky motyček 34.39, pootočené o 30 podle výkresu 36. Motyčky 34.88 zhotovíme z ploché oceli a jejich ostří vykováme tak, aby dvanáct bylo pravých a dvanáct levých. Na držák nářadí připevníme závěs 34.74 až 34.77 svařený stejným způsobem jako u pluhu 33. Držák nářadí podložíme tak, aby spodní trubka byla 355 mm od země. V této poloze umístíme kultivátor ve vzdálenosti 725 mm od osy zadní nápravy a stanovíme délku spojnice 34.79 (zhruba 430 mm). Svaříme pomocí návarků 34.81 a 34.82. Kryt 34.69 ohneme z pozinkovaného plechu, výztuhy na koncích 20x30 mm snýtujeme a nasuneme do nich dřevěné latě na zpevnění. Řetízek 34.100 slouží k nastavení hloubky záběru. Zavěšujeme ho na hák 34.102 upevněný na desce 34.101, kterou připevníme na zadní víko převodovky traktoru pod šroub držáku sedačky. Pro zapojení náhonu kultivátoru odšroubujeme ze zadního krytu převodovky traktoru krycí matici 2.28 a místo ní našroubujeme pouzdro 34.89. Abychom snížili namáhání motoru, zvolíme místo převodu 15:19 lehčí převod 15:22 nebo 17:24 zubům. Pokud se nám nepodaří sehnat řetězové kolečko s 22 nebo 24 zuby, zhotovíme je z libovolného staršího motocyklového kolečka, z něhož obrousíme zuby a povrch stočíme na vhodný průměr s osazením šíře 1 mm uprostřed. Dvě shodná kolečka z jízdního kola s potřebným počtem zubů protočíme na zvolený průměr, nasadíme a privaríme na kolečko z motocyklu. Šířka musí být stejná jako u původního kola s mezerou mezi kolečky. Po této úpravě je životnost kolečka dostatečná. Před zkouškou kultivátoru nejprve naplníme převodovku převodovým olejem PP 90 až po kontrolní šroub. V udusané půdě kultivátor zavěsíme na řetízek, který jinak v měkké půdě nepoužíváme. Kultivátor pracuje do maximální hloubky 15 cm. Při této práci řadíme v převodovce motoru první, nanejvýše druhý rychlostní stupeň. V převodovce Skoda první, druhý, nebo i třetí stupeň, podle toho, jak jemně chceme půdu rozmělnit. Při okopávání jahod lze dvě řady motyček odmontovat a jezdit tak, aby řádek jahod byl uprostřed. Kultivátor nelze použít k přímému rozmělnění ztvrdlé půdy (například trávníku nebo uježděné cesty). Po odmontování držáku a vzpěr lze kultivátor převážet v zavazadlovém prostoru automobilu (např. VAZ 2101). ZÁVĚS PRO NÁKLADNÍ PŘÍVĚS 35 (výkres 28) Slouží k připevnění automobilového přívěsu pomocí koule 0 50 mm nebo po otočení o 180 k jinému připojení svorníkem 0 20 mm. Díly 35.1 až 35.5 sestavíme a svaříme opět podobně jako u pluhu 33. Pak k nim privaríme z obou stran závěs 35.6 a z jedné strany kouli 35.5. Celek namontujeme na nosič nářadí v nejnižší poloze, aby závěsy 35.6 byly pokud možno vodorovné. ING. JIŘÍ BROŽEK JIŘÍ ŠRÁMEK POMŮCKY PRO ZAHRÁDKÁŘE Nabízíme několik v praxi osvědčených nápadů, jejichž zhotovení je doslova hračkou. Zhotovit je stihneme ještě pro tuto sezónu. LÁHEV NA ZALÉVÁNÍ SADBY Při pěstování sazenic na okenním parapetu se s růstem sadby dostavují potíže při zalévání, zejména u rajčat a okurek. Proto jsem si zhotovil pomůcku (obr. 1), která se mi stala prodlouženou rukou. Do šroubovacího uzávěru 3 plastové láhve 1 (například od destilované vody) vyvrtáme otvor takového průměru, aby jím šla volně prostrčit trubice z měkčeného PVC 4. V násuvné zátce láhve 2 vysekneme otvor, jehož průměr odpovídá světlosti použité trubice. Vršek zátky tvoří dosedací plochu límce trubice. Tento límec trubice vytvoříme zateplá a po zchlazení zarovnáme dosedací plochu obroušením na desce se smirkovým papírem. Tím je zalevací zařízení hotovo. Jeho výhoda - proti konvičkám -je mimo jiné i v tom, že při přeplnění misky, zaléváme-li podmokem, můžeme přebytečnou vodu odsát zpět. Opatříme-li láhev ryskami, můžeme pomůcku použít k přesnému dávkování oleje či jiných tekutin do hůře přístupných míst. NÁSTAVEC KE KONVI Některé rostliny běžnou zálivku nesnášejí, je třeba zalévat je ke kořenu. Dobře poslouží nástavec zhotovený z trubky PVC 0 35 mm (běžně se používá ke splachovači WC), kterou lze na hubici konve z umělých hmot nasunout bez úprav. Nástavec s rozstřikovací lopatkou (obr. 2) používám nejen pro běžné zalévání, ale hlavně pro zálivku s přihnojením. Běžná kropítka se nečistotami z hnojiva velmi zanášejí. 28

Trubku ovineme papírem a ostřihneme tak, abychom získali rozvinutý plášť. Na ten nakreslíme tvar rozstřikovací lopatky. Ze šablony pak tvar překreslíme na trubku. Prvním řezem přiřízneme stěnu trubky v podélné ose. Druhý řez vedeme příčně pod úhlem a jen málo pod polovinu průměru. Zateplá (stačí jen nad plamenem sporáku) rozvineme lopatku a upravíme tvar nosu, který pak ohneme. Nos je velice důležitý, protože na něj naráží voda vytékající z konve a lopatka ji už jen usměrňuje. Zapilováním nebo ořezáním dokončíme drobné úpravy. Okraje lopatky směrujeme mírně dolů tak, aby vytékající voda nebyla zvedána k listům, ale volně stékala přímo ke kořenům. Samotný nástavec, tzn. jeho délku a tvar přizpůsobujeme umístění výtokové trubice na konvi tak, abychom se nemuseli při zalévání ohýbat. Mírně ohřátou trubku snadno vytvarujeme. SKLÁDACÍ VARIABILNÍ SUŠÁKY Sušení je osvědčený způsob uchovávání potravin, sušáky (obr. 3), které jsem zhotovil, používám v létě i v zimě, venku i uvnitř místnosti. Skládají se ze dvou bočnic, do jejichž konců vyvrtáme otvory. Do otvorů zasouváme tyčky s plátěnými návleky. Výhodou těchto sušáků je nejen jejich láce, ale i snadná rozebiratelnost, skladnost a údržba. Latě, tyčky i plátno ve chvilce složíme do plátěného obalu. Bočnice vyrobíme z odřezků ohoblovaných prken asi 20 mm tlustých. Nařežeme z nich prkénka asi 50 cm dlouhá a 50 až 60 cm vysoká. Na obou koncích vyvrtáme z boku otvory 0 10 mm. Vzdálenost od rohů je lépe volit větší (minimálně 20 mm), aby se roh neštípl. Aby sušáky po sestavení jeden na druhém lépe držely, zhotovíme do latí výřezy. Obejdeme se však i bez nich, stačí, když do dosedací plochy každé latě vyvrtáme po dvou otvorech, do nichž pak vložíme kousky svářecího drátu či hřebíky s uštípnutou hlavou. Tyčky mají průměr 10 mm a nařežeme je v délce 200 mm pro užší a 400 mm pro širší sestavu. Konce upravíme osmirkováním podle potřeby tak, aby byly volně vyjímatelné. Plátěné návleky ušijeme přesně na míru tak, aby byly pěkně napnuté. Od obou rozměrů ušijeme alespoň dva návleky do rezervy. 29

SÁHOMĚR Při měření delších vzdáleností lze nahradit drahé pásmo jednoduchým zařízením, které se dříve běžně používalo při vyměřování pozemků. Stačí stlouci tři latě a sáhoměr je hotov. Dřevěné Jatě nebo lišty se však sesycháním deformují, proto ^sem sáhoměr zhotovil z lišt NIDAX (obr. 4). Je upraven tak, že se dá snadno přestavovat na měření po 1 a 1,5 metru, což pro běžnou praxi stačí. Z lišty NIDAX uřízneme dvě ramena 132,5 cm dlouhá a spojnici asi 35 čm dlouhou. Na spodních koncích ramen vytvoříme hroty (bodce) tak, že lišty podélně rozřízneme v délce jednoho pole a pak sklepeme do špičky. Do míst, ve kterých budou lišty spojeny, vsadíme výplně z dřevěných lišt, které proti posunu zajistíme sklepáním okrajů. Výplně uřízneme raději delší, asi 12 až 15 cm. Budeme mít jistotu, že při vrtání otvorů pro spojovací šrouby se nedostaneme do míst bez výplně a jednak i proto, že sklepání okrajů bývá na delším úseku vzhlednější. Pro spojování volíme šrouby M6, které jsou větší než drážka v liště NIDAX. Šrouby pak drží nejen ve dřevě výplně, ale i v plechu lišty. Nejprve vyvrtáme otvory na horním konci ramen, pak obě ramena spojíme vratovým šroubem s maticí. Po té bodce rozevřeme na požadovanou míru, ve vzdálenosti asi 30 cm od spoje ramen přiložíme spojnici, pevně sevřeme svěrkou a svrtáme. Spojnici přišroubujeme jedním šroubem, druhý šroub, kterým budeme upevňovat ramena v jedné nebo druhé poloze, zajistíme křídlatou maticí. Právě tento volný šroub nám poslouží po složení sáhoměru. Zajistíme jím v libovolném místě ramena a spojnici před rozevřením. ZDENĚK PODHORECKÝ ZASTÍNĚNÍ SKLENÍKU Z prkének z vyřazených lísek na ovoce jsem si zhotovil skleníkové žaluzie (obr. 5). Délka bočních prkének odpovídá šířce skleníkových výplní. Stačí tedy rozebrat lísky, do prkének vyvrtat otvory a navléknout je na silonové šňůry. Vzdálenost mezi prkénky lze libovolně měnit. Žaluzie přehodíme přes vrchol skleníku a na potřebné straně spustíme až na zem. Po sezóně žaluzie svineme a uložíme na suchém místě. VLADIMÍR VOBR RUČNÍ LIS NA OVOCE Při bohaté úrodě ovoce - a doufejme, že ta letošní bohatá bude - má mnoho zahrádkářů problémy se zpracováním méně kvalitních plodů, především padaných jablek. Existuje sice možnost odvézt ovoce do moštárny, kdo ji však nemá přímo za humny, musí připustit, že se to dost prodraží. Různé lisy lze koupit, jejich ceny však pro většinu z nás lákavé nejsou. Vyrobit levný a výkonný lis na ovoce není nijak složité a na nákladech se může podílet popř. i více sousedů. Základním dílem každého lisu je koš, ve kterém se lisuje ovoce, šroub s pístem a sběrná nádoba. V některých případech je nutný dřevěný nebo ocelový rám k upevnění šroubu. Nabízená konstrukce je jednou z možných variant. Při její výrobě bylo použito běžně dostupného materiálu. Návod na výrobu uvažuje již konkrétní rozměry i materiál, ale podle možností lze vše upravit (rám lisu může být dřevěný, spojovaný šrouby, místo ráfku od kola č. 22 se mohou použít menší nebo jiné ocelové obruče, lisovací šroub nemusí být z truhlářské hoblice, sběrnou nádobu lze použít ocelovou, laminátovou, novodurovou apod.). VÝROBA LISU Opatříme si šroub 1 k truhlářské hoblici se závitem 440 mm dlouhým. Součástí šroubu 1.3 je i matice 1.2. Pro lepší otáčení šroubu budeme ještě potřebovat vratidlo 1.1. Zhotovíme je z dřevěné tyče max. průměru 29 mm. Rám lisu 2 svaříme z tenkostenných profilů Jäkl obdélníkového průřezu. Mezi dolní příčky 2.4 privaríme stojiny 2.3, k nimž privaríme 30

dvě horní příčky 2.2 tak, aby mezi nimi byla mezera 32 mm. Oba konce horních příček ještě vyztužíme privarením výztuh 2.1 a 2.6. Aby byl rám stabilní, privaríme k dolním příčkám ještě ramena 2.5. Doprostřed na spodní hrany příček 2.2 přivaříme matici 1.2, do které zašroubujeme šroub 1.3. Matice šroub vede a zabezpečuje jeho vzepření mezi pístem lisu 6 a horními příčkami 2.2. Koš 3 vyrobíme z bukových, popřípadě dubových lišt 3.1 průřezu 20 x 30 mm, které nařežeme na délku 600 mm. Jako obruče 4 použijeme smaltované (nebo duralové) ráfky č. 22 z jízdního kola. Rozteč děr na ráfku je 65 mm, musíme proto vyvrtat další otvory vrtákem 0 5 mm tak, aby rozteč otvorů byla 32,5 mm. Lišty přišroubujeme k ráfkům mosaznými šrouby 3.3 se zapuštěnou hlavou tak, aby ráfky byly upevněny na každé straně 100 mm od okrajů lišt. Jako tlačnou desku 5 můžeme použít jakoukoli tlustší ocelovou desku, do jejíhož středu privaríme trubku s vnitřním průměrem minimálně 24 mm. Neseženeme-li takovou desku, vyřízneme ji z plechu alespoň 4 mm tlustého. Dřevěný píst 6 slepíme z tlusté překližky nebo tvrdého dřeva tak, aby měl tloušťku zhruba 40 mm a průměr 445 mm. Lepidlo použijeme epoxidové. Hotový píst je vhodné natřít epoxidovou barvou. Na vylisované šťávy si opatříme vhodnou nádobu 7. Můžeme ji i vyrobit z překližky 10 mm tlusté a natřít epoxidovým lakem. Vnitřek nádoby můžeme vylaminovat nebo vylepit umakartem. Do dna nádoby musíme upevnit mosazný výpustný kohout 8, který dostaneme koupit v prodejnách s automobilovými součástkami. Kohout zapustíme do vyvrtaného otvoru a popřípadě ještě zalepíme epoxidovým lepidlem. LISOVÁNÍ Rám lisu postavíme na stůl nebo lavici. Do rámu vložíme sběrnou nádobu (k základně rámu je možné ji i přišroubovat). Šroub lisu vyšroubujeme do maximální horní polohy. Na sběrnou nádobu postavíme koš, nasypeme do něho rozdrcené nebo pomleté ovoce, které musí být umyté a zdravé. Na drť položíme dřevěný píst a tlačnou desku. Koš opatrně srovnáme tak, aby trubka tlačné desky byla přesně pod šroubem. Vratidlem lisu otáčíme tak dlouho, až šroub zapadne do trubky tlačné desky a začne přes píst lisovat ovoce. Vylisovaná šťáva protéká košem do sběrné nádoby. Pod výpustný kohout podložíme nádobu (např. dobře vymyté vědro, ve kterém je za okraj uchycen jemný, nejlépe silonový cedník). Šťávu můžeme hadičkou nasazenou na výpustný kohout odvádět přímo do demižonu nebo jiné nádoby s užším hrdlem. Pak je ale třeba šťávu přefiltrovat. Je-li ovoce ještě málo slisované a šroub je již ve spodní poloze, pak jej vrátíme do horní polohy, mezi tlačnou desku a píst naskládáme větší kousky dřeva (kousky trámků, špalek) a opět lisujeme. Po vylisování vyjmeme ovocnou drť z koše, trochu ji promícháme, nasypeme opět do koše a ještě jednou vylisujeme. Získáme tak více šťávy. 31

32

Rozpiska materiálu ÚPRAVA ŠŤÁVY Stočenou, přecezenou, popřípadě přefiltrovanou šťávu uložíme na chladném místě a necháme v nádobách ustát nejméně do druhého dne. Šťávu pak stočíme do čistých nádob a konzervujeme. Opět si můžeme vybrat zda za tepla, nebo za studena. Konzervace teplem. Snad nejdůležitější je příprava lahví. Vymyjeme je čtyřprocentním roztokem sody a důkladně vypláchneme horkou vodou. Potom do nich až k hrdlu nalijeme šťávu a postavíme do sterilizačního hrnce. Voda v hrnci musí dosáhnout až k hrdlům lahví. Sterilujeme při teplotě 70 až 75 C po dobu 15 až 20 minut. Vyjmuté lahve ihned uzavřeme novými korkovými zátkami, které před použitím napaříme. Zazátkované lahve pokládáme do vodorovné polohy nebo dnem vzhůru. Osvědčilo se nám přikrýt je ještě teplé dekou a zpomalit tak proces ochlazování. Konzervace za studena. Stočenou šťávu smícháme s petolem tak, že na deset litrů Šťávy dáme jeden sáček petolu. Dobře promícháme a nalijeme do čistých lahví až k hrdlu a uzavřeme napařenými zátkami. Někdo sype petol přímo do naplněných lahví ze špičky nože a pak teprve lahve uzavírá. Pro oba způsoby je společné, že naplněné lahve se ukládají ve vodorovné poloze na chladném a temném místě, v prostorách, kde nemrzne. ING. STANISLAV ŠEVCOVIC ROZKLADACÍ STŮL NA TERASU Na slunných terasách, ale i přímo na zahradě vedle grilovacího krbu se dobře uplatní stůl se stínící stříškou, u kterého může pohodlně stolovat šest osob. Skládá se z dvacetišesti latí, stolní desky a plátěné stříšky. Na začátku sezóny smontujeme stojan se stolem pomocí čtyřiceti vratových šroubů, podložek a matic. Na konci sezóny stojan demontujeme a lišty se svinutým plátnem uložíme do plátěného pytle, například od lyží, a ten i se stolní, deskou uložíme ve sklepě nebo na jiném vhodném místě. Latě - celkem 22 kusy, každý v délce 2 metrů - zhotovíme z bukového nebo borovicového dřeva. Všechny ohoblujeme na jednotný průřez 30x30 mm. Podle rozpisky 33

materiálu nařežeme latě na příslušnou délku a po té v místech, která jsou zřejmá z výkresu, vyvrtáme otvory pro šrouby 11 vrtákem o 0,5 mm větším, než je průměr šroubů, tedy 0 6,5 mm. Při sestavování stojanu dotáhneme vratové šrouby 11 maticemi 12 přes podložky 13 tak, aby se čtyřhranné hlavy šroubů zcela zamáčkly do dřeva. Plátěnou střechu sešijeme ze dvou kusů. Na kratších stranách ji zaobroubíme, na delších stranách prošijeme kapsy, do nichž při montáži zasuneme postranní střešní podélníky 2. Nahoře střechu upevníme mezi dva podélníky 2 tvořícími hřeben střechy. Důležité je, aby bylo plátno vypnuté. Kapsy tedy prošijeme až po vyzkoušení na sestavené konstrukci. Rozpiska materiálu Stolní desku 10 uřízneme z laťovky nebo překližky 16 mm tlusté. Na horní stranu nalepíme vodovzdorný potah, např. umakart. Desku jen volně uložíme na opery stolu 5 a 6. Aby se nemohla posunovat, můžeme ještě zespodu přišroubovat čtyři špalíky 9. -ST- 34

FOTOGRAFICKÝ RÁM PRO VELKÉ ZVĚTŠENINY ' Nejen fotoamatérom, i profesionálům je určen návod na výrobu maskovacího rámu, který umožňuje zhotovit libovolné zvětšeniny až do maximálního rozměru 500 x 600 mm. Nejde o tuctový výrobek, ale o zařízení do fotografické laboratoře, které se u nás v této velikosti nevyrábí. I v zahraničí je takové zařízení méně obvyklé, čemuž odpovídá i cena - například ve Francii stojí fotorám této velikosti 6000 Fr, v Německu 1200 Dm. Rám pro velké zvětšeniny musí splňovat několik požadavků: Nesmí být příliš těžký, ale dostatečně tuhý, musí být odklopný s jednoduchou aretací ve zdvižené poloze a především přesný, pokud jde o kolmost a rovnoběžnost pravítek, která se na žádaný formát utahují bez vůle. Všem těmto požadavkům uvedený rám vyhovuje, navíc je snadno demontovatelný. Zhotoven je z běžně dostupného materiálu. Vlastní rám je sklopně upevněn ve dvou ložiskách, přišroubovaných k základní desce. V extrémních případech, kdy je třeba umístit zvětšeninu na fotografický papír přesahující svými rozměry desku, lze tak učinit povolením šesti vrutů ložisek. POSTUP PRÁCE Nejdříve zhotovíme základní desku 1 z laťovky 18 mm tlusté. Řez musí být rovný, s přesně kolmými hranami. Proto řežeme na okružní pile a dbáme, abychom dodrželi pravoúhlost obdélníkového tvaru. Seshora polepíme desku bílým umakartem 4, hrany začistíme a pak desku olištujeme po obvodě lištami 2 a 3 z tvrdého dřeva (buk, jasan). Dbáme přitom na bezespárové rohové styky, kde latě seřízneme v úhlu 45. Lišty přilepíme a upevníme kolárskymi hřebíky. Případné spáry zalijeme lepidlem, nebo je vytmelíme. Po zatvrdnutí lepidla lišty přebrousíme skelným papírem. Vlastní rám se skládá z hliníkových trubek 10 a 11, které lze zakoupit v obchodě s barevnými kovy, například v Růžové ulici v Praze 1. Pravítka 8 a 9 zhotovíme z duralu, měkký hliníkový plech není vhodný, protože pravítka by se brzy zdeformovala a neležela by bez vůle na desce. Nejlepším materiálem pravítek by byla ocelová planžeta, která je při vysoké pevnosti a pružnosti jen 0,2 mm tenká, takže křížící se pravítka nevytvářejí téměř žádnou spáru, neboť přiléhají mimo místo křížení k desce. U tlustších pravítek způsobuje větší spára rozostření snímku vlivem odrazu světla od spodní hrany příčných pravítek nadzdvižených v místech křížení o tloušťku pravítek. Planžetový plech však není zatím na trhu, proto volíme duralový plech tlustý 1 mm, který se nejlépe osvědčil. Abychom zabránili reflexu, podlepíme kratší pravítka zespodu černou samolepící tapetou. Rohové spojky 5 a jezdce 6 a 7 nařežeme nahrubo z hliníkového válcovaného plátu o tloušťce 25 mm. Boční stěny opracujeme na soustruhu či fréze. Dbáme opět na přesnou kolmost hran a tvarovou pravoúhlost. Jakákoli nepřesnost by způsobila při konečné montáži neodstranitelné závady. U podélných jezdců 6 na kterých jsou zespodu přišroubována příčná pravítka ležící na dlouhých pravítkách o 1 mm výše, snížíme tloušťku jezdců o 1 mm. Při jiném materiálu pravítek se toto snížení rovná jeho tloušťce. Aby pravítka byla pevně uchycena kolmo na směr posuvu, jsou zespodu zapuštěna do jezdců 35