Majetek podniku (2. část) Přednáška č. 4 11. října 2011

Struktura přednášky 1. Charakteristika oběžného majetku 2. Likvidita x likvidnost 3. Charakteristika zásob 4. Kroky (fáze) v řízení zásob materiálu

Oběžný majetek 3 je svou povahou krátkodobý majetek podniku, přičemž se předpokládá, že ho podnik používá kratší dobu než 1 rok; rozlišujeme oběžný majetek ve věcné formě (podobě) zásoby, oběžný majetek v peněžní formě (podobě) krátkodobý finanční majetek, pohledávky z obchodního styku; pravidlo oběžný majetek má obíhat ekonomická zásada peníze vložené do zásob jsou peníze umrtvené a je potřeba je co nejrychleji zpracovat a přeměnit na hotové výrobky, aby se daly prodat a přinesly tak nové peníze koloběh oběžného majetku ; má (oproti dlouhodobému majetku) rychlou obratovost a pokud vchází do výrobního procesu, je zcela využit.

Platí, že peníze na začátku koloběhu by měly být menší než na konci zisk podniku. inkaso Peníze nákup Pohledávky Materiál prodej výroba Hotové výrobky výroba Rozpracovaná výroba 4

5 materiál; nedokončená výroba; polotovary vlastní výroby; hotové výrobky; zvířata; zboží.

6 peněžní prostředky v hotovosti a na bankovních účtech, ceniny, majetkové cenné papíry k obchodování, vlastní akcie a vlastní obchodní podíly, vlastní dluhopisy (v držení), ostatní realizovatelné cenné papíry.

7 vznikají dodáním majetku, zboží, výrobků nebo služeb odběrateli; současně vznikají pro dodavatele výnosy tržby; jsou zde zahrnuty krátkodobé i dlouhodobé. K pohledávkám patří pohledávky za odběrateli, pohledávky spojené s používáním směnek, pohledávky z poskytnutých provozních záloh, ostatní pohledávky.

8 Likvidita podniku relativní likvidita schopnost podniku získat prostředky pro úhradu závazků přeměnou jednotlivých složek majetku do hotovostní formy rychleji, než jsou splatné závazky, které tyto složky majetku finančně kryjí. Likvidnost absolutní likvidita schopnost různých aktiv přeměnit se rychle a bez větších ztrát v peníze a sloužit tak k úhradě závazků aktiva I. stupně peníze (pokladna, účty); aktiva II. stupně pohledávky; aktiva III. stupně zásoby; nelikvidní aktiva dlouhodobý majetek.

9 je stav, kdy podnik není schopen platit závazky v termínech jejich splatnosti splatné závazky jsou vyšší než realizovatelná hodnota aktiv. Nadbytečná likvidita znamená vyšší stav likvidních prostředků, než je jejich potřeba; snižuje sice nebezpečí platební neschopnosti, ale současně snižuje výnosnost podniku.

Oceňování oběžného majetku Zásoby jejich ceny se mění s kolísáním jejich tržní ceny, lze tedy ocenit pořizovacími cenami nebo výrobními náklady, mezi způsoby ocenění zásob patří Pohledávky ocenění podle průměrných cen; ocenění podle metody FIFO (First in First out); ocenění podle metody LIFO (Last in First out). oceňují se v nominální účetní hodnotě. Hotovost a vklady na účtech peněžních ústavů nominální hodnota se rovná hodnotě skutečné (reálné).

Charakteristika zásob součást oběžného majetku, která představuje nashromážděné materiální produkty pro pozdější (odložené) použití. Smysl zásob zajistit bezporuchový a plynulý výdej položek sledovaných formou zásob do spotřeby; výše zásob je ovlivněna požadavkem jištění před poruchami, které mohou ovlivnit dispoziční množství ve skladech.

Řízení zásob 12 Strategické řízení zásob dlouhodobé usměrňování jejich rozsahu, struktury, a rozmístění při minimálních nákladech a při optimální vázanosti kapitálu v zásobách; soubor rozhodnutí o výši finančních ních zdrojů, které podnik může z celkových disponibilních zdrojů vyčlenit na krytí zásob v dané struktuře. Operativní řízení zásob udržuje uje konkrétní druhy zásob v takové výši a struktuře, které odpovídají potřebám vnitropodnikových spotřebitel ebitelů, tyto potřeby včas uspokojuje s minimálními náklady, a to v souladu se strategickými cíli.

Kroky v řízení zásob materiálu 13 1. Normy spotřeby materiálu na jednotlivé výrobky, změny těchto norem. 2. Propočty budoucí spotřeby na jednotlivá období. 3. Vyčíslení celkové potřeby dodávek za období (D) materiálu určitého druhu (nákup) za určité obdob. 4. Rozvržení celkové potřeby dodávek na jednotlivé dílčí dodávky a řešení jejich časového průběhu. 5. Udržování zásob tak vysokých a takové struktury, které odpovídají potřebám vnitropodnikových spotřebitel ebitelů a současně respektují kritéria ekonomické efektivnosti.

1. krok Normy spotřeby materiálu určitého druhu 14 Norma spotřeby materiálu určitého druhu na konkrétní součást zpravidla obsahuje kvalitativní a kvantitativní určení druhu materiálu název materiálu, jakost materiálu, skladové číslo výchozího materiálu, čistou spotřebu jedné součásti, hrubou spotřebu jedné součásti, např. spotřební hmotnost jedné součásti, celkové využití materiálu v %, počet součástí pro jedno provedení, atd.

Členění spotřeby materiálu CELKOVÁ SPOTŘEBA Neužitečná spotřeba Užitečná spotřeba Ztráty Odpad Čistá spotřeba relativně nezbytné dosud nezbytné relativně nezbytné ÚČELNÁ neúčelná

Spotřební hmotnost součásti 16 hmotnost množství výchozího materiálu, potřebného ke zhotovení součásti g s = g č + g vm + g op + g on + g z g č g vm g op g on g z čistá hmotnost součásti, hmotnost vratného materiálu, hmotnost odpadu použitelného, hmotnost odpadu nepoužitelného, hmotnost ztrát.

2. krok Spotřeba materiálu určitého druhu na jednotlivá období výroby S = Q i. g sj S Q i g sj výrobní spotřeba [v naturálních jednotkách], objem výrobků [v naturálních jednotkách], spotřební hmotnost ost [v kg].

3. krok Celková potřeba dodávek materiálu určitého druhu za období D = S + K -P S K P výrobní spotřeba [v naturálních jednotkách], potřebná zásoba na konci období [v naturálních jednotkách], zásoba na začátku období [v naturálních jednotkách].

4. krok Dílčí dodávky materiálu určitého druhu a jejich časový průběh 19 Optimální velikost dodávky je taková, při které za daných podmínek spotřeby jsou celkové náklady spojené se zásobami minimálními; velké dodávky umožňují snížit pořizovací náklady na jednotku dodávky náklady na dodávku se vztahují na větší počet dodaných jednotek; vytvářejí vysoké zásoby tím zvyšují náklady na skladování. Harrisův Wilsonův vzorec nejrozšířenější model pro určení optimální velikosti dodávky; předpokládá, že budoucí spotřeba a její průběh jsou známé a že rozhodují nákladové vlivy.

Optimální velikost dodávky (Harrisův-Wilsonův vzorec) 20 D o = [ ( 2. D. N d ) / ( N s. T ) ] 1/2 D o optimální velikost dodávky v naturálních jednotkách, D předpokládaná celková potřeba dodávek (příp. plánovaná spotřeba) v daném období v naturálních jednotkách, N d náklady na zajištění jedné dodávky (souvisí s vypracováním a umístěním objednávky a přímo souvisí s jednou dodávkou), N s náklady na skladování a udržování zásob vyjádřené v Kč na jednotku zásob a jeden den, T délka plánovacího období ve dnech (rok = 360, čtvrtletí = 90, měsíc = 30), pro něž je uvažováno D.

Optimální délka dodávkového cyklu Dodávkový cyklus doba mezi dvěma po sobě následujícími dodávkami. c = T / ( D/D o ) c délka dodávkového cyklu [ve dnech], T délka plánovacího období ve dnech (rok = 360, čtvrtletí = 90, měsíc = 30), pro něž je uvažováno D, D o D optimální velikost dodávky v naturálních jednotkách, předpokládaná celková potřeba dodávek (příp. plánovaná spotřeba) v daném období v naturálních jednotkách.

Optimální počet dodávek za období d opt = D / D o = T / c d opt c T D o D počet dodávek za období délka dodávkového cyklu [ve dnech], délka plánovacího období ve dnech (rok = 360, čtvrtletí = 90, měsíc = 30), pro něž je uvažováno D, optimální velikost dodávky v naturálních jednotkách, předpokládaná celková potřeba dodávek (příp. plánovaná spotřeba) v daném období v naturálních jednotkách.

5. krok Normy zásob materiálu určitého druhu Normy zásob vyjadřují žádoucí optimální úroveň zásob jednotlivých druhů materiálu, a to ve hmotném, časovém nebo peněžním vyjádření; umožňují průběžně sledovat a hodnotit skutečný stav zásob. Zásoby jednotlivých materiálů, polotovarů, nakupovaných součástí a výrobků se zpravidla člení na tři části, a to na obratovou (běžnou) zásobu, pojistnou zásobu, technologickou zásobu.

Obratová zásoba 24 zásoba, kterou se uspokojuje očekávaná spotřeba v průběhu jednoho dodávkového cyklu. Z oz = S d. c Z o = S d. c / 2 Z oz oz obratová (běžná) zásoba materiálu na začátku dodávkového cyklu [v naturálních jednotkách], Z o c S d průměrná obratová zásoba materiálu [v naturálních jednotkách], dodávkový cyklus [ve dnech], průměrná rná denní spotřeba, tj. spotřeba za plánované období dělená počtem dnů v plánovaném období [v naturálních jednotkách], počet dnů se uvažuje uje pro rok 360, pro čtvrtletí 90, pro měsíc 30.

Pojistná zásoba 25 záměrně vytvářená část celkové zásoby, která má zabezpečit výrobní spotřebu materiálu při náhodných odchylkách skutečné spotřeby od očekávané spotřeby; při náhodných odchylkách skutečných dodávek od smluvně zajištěných dodávek. Z p = S d. p Z p p pojistná zásoba materiálu [v naturálních jednotkách], pojistná zásoba [ve dnech].

Technologická zásoba 26 zásoba materiálu a polotovarů, v nichž probíhají nutné přírodní procesy, které musí být ukončeny před jejich spotřebou (sušení, stárnutí, zrání apod.). Z t = S d. t Z t t technologická zásoba materiálu [v naturálních jednotkách], technologická zásoba [ve dnech].

Celková zásoba materiálu určitého druhu na začátku dodávkového cyklu 27 Z cz = Z oz + Z p + Z t Z oz obratová zásoba materiálu na začátku dodávkového cyklu, Z p Z t pojistná zásoba materiálu, technologická zásoba materiálu.

Průměrná celková zásoba 28 Z c = S d (0,5 c + p + t) Z c = Z o + Z p + Z t (0,5 c + p + t) časová norma zásob [dny]