23. K. H. Mácha: Máj Vypracovala: PhDr. Miroslava Zajíčková, červenec 2013 Název školy Obchodní akademie a Střední odborné učiliště Veselí nad Moravou Název a číslo OP OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, CZ 1.5 Název šablony klíčové aktivity Číslo šablony, sady a materiálu I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti VY_12_INOVACE_02_01_23 Vzdělávací oblast dle RVP Tematický celek dle ŠVP Předmět, obor, ročník Anotace Estetické vzdělávání Romantismus Český jazyk a literatura, OA, 2. a 4. ročník Cílem pracovního listu je představit K. H. Máchu jako literáta a zároveň jako průkopníka české romantické literatury, ukázky jsou voleny tak, aby si žáci jejich rozborem upevnili získané znalosti. Pracovní list slouží také pro opakování tématu k maturitní zkoušce. Realizátorem tohoto projektu je Obchodní akademie a Střední odborné učiliště Veselí nad Moravou Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
Karel Hynek Mácha 1810-1836 Nejvýznamnější básník českého romantismu. Život Narozen v Praze. Studoval práva, měl zálibu v cestování (hrady, zříceniny). Hrál ochotnické divadlo, zde se zamiloval do Eleonory Šomkové, ale jejich vztah nebyl ideální, stále se rozcházeli a scházeli. Advokátní koncipient v Litoměřicích. Krátce před svatbou s Eleonorou (Lori, matkou dosud nenarozeného syna) umírá v Litoměřicích na následky nemoci a vyčerpání. Pohřben v Litoměřicích. V roce 1939 byly jeho ostatky byly převezeny na vyšehradský Slavín. Dílo Počáteční tvorba byla v němčině, pod vlivem J. Jungmanna začíná psát česky. Píše poezii, prózu a pokouší se o drama. 1. První básně V svět jsem vstoupil, Noc vyjadřují pocit osamělosti, zklamání nad poměry, protiklad snu a skutečnosti, života a smrti, jedinou jistotou je mu země. 2. Lyrickoepická báseň Máj (1836) je vrcholem tvorby. 3. Román Cikáni život vyděděnců, realistická kresba postav. 4. Povídky Obrazy ze života mého autobiografické prvky. 5. Básnická próza Pouť krkonošská. 6. Povídka Marinka obraz života pražské chudinské čtvrti Na Františku, ideál krásy a drastické skutečnosti. 7. Cyklus historických románů Kat, připravena pouze 1. část Křivoklad (Valdek, Vyšehrad, Karlštejn). Rozbor díla Máj Žánr: lyrickoepická báseň Dějiště: okolí Doks a Bezdězu Inspirace: skutečným příběhem, který se v tomto kraji odehrál Znaky romantismu: subjektivismus tvůrčí fantazie smysl pro obraznost motivy tragické lásky a smrti řeší vnitřní rozervanost člověka, který nemůže uskutečnit své sny hrdina stojí na okraji společnosti v kontrastu ke kritice společnosti stojí krása přírody centrem díla je jedinec, který marně vzdoruje svému osudu autor nahlíží do lidského nitra a klade otázky o smyslu lidské existence strana 2
Kompozice 4 zpěvy a 2 intermezza (obdoba hudební skladby) užito kontrastu v rovině jazykové i tematické dramatický vzestup, ve 3. zpěvu vyvrcholení, následný dramatický sestup tragédie Jarmilina, Vilémova a obecně lidská autor se stylizuje do postavy Viléma báseň je málo dějová, převažují lyrické pasáže hlavním kompozičním principem je kontrast Děj 1. 1. Zpěv lyrický popis májové přírody, navazuje epické líčení příběhu loupežníka, motiv lásky, nevěry a svedení, první tragédie Jarmila spáchá sebevraždu skokem do jezera. 2. 2. Zpěv znázornění plynoucího času, Vilémův pobyt ve vězení, jeho úvahy, vzpomínky, úvahy o lidské existenci a posmrtné nicotě. 3. 1. intermezzo půlnoční popraviště, příroda (sbor duchů) očekává příchod Viléma v podobě návratu do lůna matky země. 4. 3. Zpěv Vilém se ráno před popravou loučí s krajinou, poslední pozdrav vězně, země je mu jedinou jistotou kolébkou, hrobem, matku i vlastí. 5. 2. Intermezzo loupežníci oplakávají svého vůdce, pláče i příroda. 6. 4. Zpěv do kraje přijíždí poutník, autor se ztotožňuje s hrdinou i poutníkem, uvažuje o tragice lidského osudu. Jazyk a umělecké prostředky: - epiteta bělavé páry, večerní břeh - metafory bledá tvář lůny - personifikace o lásce šeptal tichý mech - kontrasty život x smrt, světlo x tma - oxymórony zbortěné harfy tón, umřelé hvězdy svit - metonymie hrdliččin zval ku lásce hlas - apostrofa ach zemi krásnou, zemi milovanou - gradace temná noc, temnější mně nastává - knižní výrazy (luna) - archaismy - ouplné; mřít láskou, Rytmus jamb a trochej (vytvořil tzv. novočeský jamb = na konec verše kladl jednoslabičná slova). Zvukomalba nocí řinčí řetězů hřmot, slova jsou laděna do eufonie nebo kakofonie, použito opakování slov, hlásek nebo veršů. Společenský ohlas básně ve své době zůstal nepochopen, ovlivnil však generaci májovců, V. Nezvala i J. Horu. Ilustrátoři: J. Zrzavý, C. Bouda, A. Procházka, M. Aleš, K. Svolinský aj. Filmové zpracování: Máj F. A. Brabec, 2008 strana 3
Ukázka č. 1: Přichystán již popravce s mečem stojí, jedenkrát ještě vězeň zdvihl zrak, pohlédl vůkolím povzdechl pak spustiv je zas k blízké se smrti strojí... (Máj, K. H. Mácha) Ukázka č. 2: Sok otec můj! Vrah jeho syn, on svůdce dívky mojí! Neznámý mně Strašný můj čin pronesl pomstu dvojí. Proč rukou jeho vyvržen stal jsem se hrůzou lesů? Čí vinu příští pomstí den? Čí vinou kletbu nesu? Máj, K. H. Mácha) Ukázka č. 3: Byl pozdní večer první máj večerní máj byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam, co slzy lásky. (Máj, K. H. Mácha) Ukázka č. 4: Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík s nimi hraje; a vysoko v daleké kraje bílé obláčky dálným nebem plynou, strana 4
a smutný vězeň takto mluví k nim: Vy, jenž dalekosáhlým během svým, co ramenem tajemným zemi objímáte, vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe, vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe, v tiché se slzy celí rozplýváte, vás já jsem posly volil mezi všemi. Kudy plynete u dlouhém dálném běhu, i tam, kde svého naleznete břehu, tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlasť jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou! (Máj, K. H. Mácha) Ukázka č. 5: Je pozdní večer první máj večerní máj je lásky čas; hrdliččin zve ku lásce hlas: Hynku! Viléme!! Jarmilo!!! (Máj, K. H. Mácha) Úkoly: 1. Určete žánr ukázek. 2. Jaká je rýmová struktura ukázek? 3. Která postava díla je v ukázkách charakterizována? 4. Jsou v básni zastoupeny i autobiografické prvky? 5. Zhodnoťte použitou slovní zásobu a nahraďte dnes nepoužívaná slova ekvivalenty. 6. Najděte v ukázkách epiteton, apostrofu, kontrast, personifikaci, metaforu, metonymii, zvukosled, přirovnání. 7. Vyložte, proč autor užil právě takové umělecké prostředky, mají v textu konkrétní význam? 8. Proč užil autor tento verš? Hynku! Viléme!! Jarmilo!!! 9. Jak pracuje autor s přírodou, doložte příklady? 10. Charakterizujte hlavní postavy díla. 11. Proč napsal autor takovou báseň? 12. Najděte v textu monolog. 13. Čí vinu nese Vilém? 14. Co autor myslí veršem: kolébku mou i hrob můj? 15. Najděte v textu přechodníky. 16. Jak pracuje autor s kontrastem? 17. Najděte příklad anafory, apostrofy. strana 5
Řešení k ukázkám č. 1-5 1. Literární druh poezie, žánr lyrickoepická básnická skladba. 2. Rým obkročný a,b,b,a. 3. Postava Viléma. 4. Ano. Sok otec můj! Vrah jeho syn, on svůdce dívky mojí! Neznámý mně Strašný můj čin pronesl pomstu dvojí. Proč rukou jeho vyvržen stal jsem se hrůzou lesů? Čí vinu příští pomstí den? Čí vinou kletbu nesu? 5. Slovní zásoba odpovídá jazyku 19. století, skupinové řešení, příklad: popravce = kat, vůkolím= kolem, okolo, k blízké se smrti strojí= připravuje se na smrt, květoucí = kvetoucí, vlasť= vlast. 6. Individuální řešení, příklad:, Epiteton - Strašný můj čin, bělavé páry, večerní máj Apostrofa - Vy, jenž dalekosáhlým během svým, co ramenem tajemným zemi objímáte, vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe, vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe Kontrast - Sok otec můj! Vrah jeho syn. Přirovnání co slzy lásky. Personifikace - Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; Metafora jezero zvučelo tajný bol Metonymie hrdliččin zval ku lásce hlas Zvukosled - Byl pozdní večer první máj večerní máj byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, - opakování a 7. Zvolené umělecké prostředky dokreslují a prohlubují děj. 8. Autor se ztotožňuje s hrdinou. 9. Příroda pomáhá autorovi vystihnout a dokreslit situaci. Příklad Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík s nimi hraje; a vysoko v daleké kraje bílé obláčky dálným nebem plynou, -příklad plynoucího času, obdoba malby malíře 10. Postavy Vilém loupežník, který byl v mládí vyhnán z domu, omylem zabije svého otce, ve vězení bilancuje svůj život a viní společnost za to, že dopustila, aby ho otec vyhnal. Dochází k závěru, že po smrti ho čeká NIC a toho se děsí. Autor se v závěru básně s ním ztotožňuje. Jarmila Vilémova přítelkyně, která je svedena jeho otcem, spáchá sebevraždu skokem do jezera strana 6
Poutník vystupuje v závěru básně, ztotožňuje se s Vilémem Hynku Viléme Jarmilo! 11. Podal ostrou kritiku tehdejší společnosti (bezcitnost, rozpad rodinných vztahů, marnost a lhostejnost k osudu člověka) a vyjádřil i obraz svého nitra. Protikladem ke kruté společnosti mu byla krása májové přírody. 12. Monolog: Vy, jenž dalekosáhlým během svým, co ramenem tajemným zemi objímáte, vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe, vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe, v tiché se slzy celí rozplýváte, vás já jsem posly volil mezi všemi. Kudy plynete u dlouhém dálném běhu, i tam, kde svého naleznete břehu, tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlasť jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou! 13. Vinu tehdejší společnosti. 14. Svou zemi, která je mu matkou, kolébkou i hrobem. 15. Přechodníky: spustiv, rozsmutnivše. 16. Kontrast: jarní příroda x poprava, život x smrt. 17. Individuální řešení, příklad: anafora Čí vinu příští pomstí den? Čí vinou kletbu nesu? apostrofa: vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe, vy truchlenci strana 7
Literatura: POLÁŠKOVÁ, Taťána, Ivana DOROVSKÁ a Yvonne KONEČNÁ. Literatura pro 2. ročník středních škol. Vyd. 1. Brno: Didaktis, 2009, 3 sv. ISBN 978-80-7358-131-2. MÁCHA, Karek Hynek. Máj. Fragment. ISBN ISBN: 978-80-253-1635-1. SOCHROVÁ, Marie. Literatura v kostce: pro střední školy. Vyd. 3. Havlíčkův Brod: Fragment, 1999, 88 s. ISBN 80720033213. SLANAŘ, Otakar. Obsahy a rozbory děl: k Literatuře - přehledu SŠ učiva. 1. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2006, 255 s. Maturita (Petra Velanová). ISBN 80-902-5717-8. strana 8