UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2013 Andrea Buiová

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav pedagogiky a sociálních studií BAKALÁŘSKÁ PRÁCE ANDREA BUIOVÁ PŘIJETÍ ŽÁKA S VIETNAMSKÝM ETNIKEM NA ZŠ Olomouc 2013 Vedoucí práce: PhDr. Jitka Plischke, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, pod odborným vedením, a že jsem použila pouze literaturu, která je uvedena v seznamu literatury. V Šumperku dne

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí mé práce PhDr. Jitce Plischke, Ph.D. za její cenné rady a vedení mé práce. Dále chci poděkovat mému otci, který mi pomáhal s překlady vietnamštiny a také mým přátelům, kteří se mnou ochotně vedli rozhovory na dané téma.

OBSAH Úvod... 6 Teoretická část... 8 1 Historie příchodu Vietnamců do České republiky... 8 1.1 Smlouva o přátelství a spolupráci Československé socialistické republiky a Vietnamské socialistické republiky... 9 1.2 Změny vyvolané rokem 1989... 10 1.3 Việt Xù... 12 1.4 Banánové děti... 12 1.5 Generace vietnamských dětí a studentů... 13 2 Druhy pobytů... 15 2.1 Přechodný pobyt... 15 2.1.1 Pobyt bez víza... 16 2.1.2 Krátkodobé vízum do 90 dnů... 16 2.1.3 Dlouhodobé vízum nad 90 dní... 16 2.1.4 Dlouhodobý pobyt... 17 2.1.5 Náležitosti žádosti o vízum... 17 2.2 Trvalý pobyt... 18 3 Integrace Vietnamců... 20 3.1 Společné soužití... 22 3.2 Překážky v integraci... 23 3.3 Co přispívá k úspěšné integraci... 24 4 Přijetí žáka s vietnamským etnikem na ZŠ... 26 4.1 Učitel a žák cizinec... 27 4.1.1 Metodická doporučení k výuce žáků - cizinců... 29 4.1.2 Doplnění metodiky k výuce žáků cizinců o vlastní zkušenosti... 33 Praktická část... 36 5 Výzkumné téma... 36 5.1 Obtíže při realizaci výzkumu... 37 5.2 Rozhovor 1... 38 5.2 Rozhovor 2... 41 5.3 Diskuse... 43 Závěr... 46 Literatura a prameny... 48 Přílohy... 50 Anotace... 53

Úvod Ve své bakalářské práci se zabývám přijetím žáka s vietnamským etnikem na základní školu. Toto téma jsem si vybrala z důvodu, že je mi velice blízké, můj otec je totiž Vietnamec a já si tak danou problematikou sama prošla. Cílem mé práce je popsat současný stav vzdělávání vietnamských dětí v českých základních školách a problémy, se kterými se vietnamští žáci potýkají. Dále chci formulovat možné cesty, které by jejich lepšímu začlenění do českých škol mohly pomoci. Nástup každého dítěte do základní školy je velice náročný, je to okamžik, kdy jsou na dítě kladeny velké výkonnostní nároky. Dítě je ve škole neustále hodnoceno a srovnáváno s ostatními. Situace je o to těžší, pokud se k ní přidají nepříjemné poznámky spolužáků či učitelů. Jak si sama vzpomínám, byla to základní škola, kde se tyhle situace nejčastěji odehrávaly, proto jsem se rozhodla svou práci zaměřit na tento stupeň vzdělání. Ve srovnání se školami středními či vysokými, je nejvíce vietnamských dětí vzděláváno právě ve školách základních. Pokud chceme co nejlépe porozumět stávající situaci Vietnamců, musíme se vydat do historie česko-vietnamských vztahů. Období příchodu Vietnamců do České republiky, postupné vlny migrace a s nimi spojené podnikání, ovlivňuje postavení a charakter komunity, ze které vietnamské děti pocházejí. Tímto tématem se zabývám v první kapitole své práce, zde je také zmíněn pojem Banánové děti, který celou mou práci provází. Druhá kapitola teoretické části se zaměřuje na druhy pobytů, uvádím ji zde proto, že každý učitel by měl mít alespoň základní povědomí o typu pobytu svého žáka či jeho rodičů. Tyto informace učiteli pomohou například v plánování učiva pro dítě a mohou také pomoci předcházet některým nedorozuměním. Kapitola třetí je věnována obecně integraci Vietnamců s analýzou bodů, které jsou bariérou úspěšnosti integrace. Spolu s nimi jsem se zde věnovala i případům, které integraci podporují. Jedním z těchto bodů jsou právě vietnamské děti, které se v Česku integrují úspěšněji než jejich rodiče. V kapitole čtvrté se věnuji přijetí žáka s vietnamským etnikem na základní školu. Zajímá mě například legislativa upravující vzdělávání cizinců. Dále zde rozebírám metodický pokyn k výuce žáků cizinců, který popisuje jednotlivé body jak postupovat při zařazení žáka - cizince do školy. K dané problematice týkající se konkrétně vzdělávání Vietnamců podle mého názoru stále neexistuje dostatek materiálů. Hlavní knihou, ze které má práce vychází, je - 6 -

kniha autorů Černíka a kol. S vietnamskými dětmi na českých školách. Bohužel tato kniha není mezi učiteli příliš známa, i když je plná skvělých nápadů a postřehů, které by učitelům mohly pomoci. V této kapitole i v celé své práci kladu důraz na potřebu zapojit do výuky třeba jen prvky multikulturní výchovy, které by v dnešní rozmanité společnosti mohly výrazně přispět k poklidnému řešení konfliktů, přijímání odlišnosti, dialogu mezi kulturami nebo jen k tolik potřebnému porozumění. Přidávám sem poté některé své postřehy, které vychází z vlastních zkušeností a v metodickém pokynu či jinde nebyly uvedeny. Pro praktickou část své práce jsem si zvolila popsání zkušeností mých vietnamských přátel se vzděláním v českých školách, které srovnávám s metodickým doporučením uvedeným v teoretické části nebo dalšími výzkumy týkajícími se integrace Vietnamců či jejich vzdělávání. Dotazovala jsem se například na úroveň češtiny (která výrazně ovlivňuje úspěšnost integrace) v době nástupu na základní školu. Dále jsem zkoumala, zda se respondenti ve škole setkali se šikanou či negativními poznámkami na jejich osobu. Společně s přáteli jsem se snažila přijít na to, jak by se problémům dalo předcházet. Myslím, že dané téma bude stále více aktuální, protože jak vychází z nejrůznějších výzkumů, Vietnamci jsou v ČR skupinou úspěšnou, která zde žije v průměru 8 let a oproti ostatním cizincům zde má celé rodiny. Tato skutečnost napovídá tomu, že se stále častěji budeme setkávat s vietnamskými dětmi na českých školách a nejen tam a je třeba se na tento fakt připravovat. Úspěšná integrace dětí v základních školách může výrazně ovlivnit i směr, jakým se bude ubírat integrace celé vietnamské komunity. - 7 -

Teoretická část 1 Historie příchodu Vietnamců do České republiky V České republice žije dle výsledků Českého statistického úřadu 1 ke dni 31. 12. 2011 celkem 434 tisíc cizinců. Třetí nejpočetnější skupinou, po Ukrajincích a Slovácích, jsou Vietnamci s počtem 58 205 osob. Prvenství mají v délce žití v ČR (Příloha č. 1) a to v průměru 8 let a také v tom, že zde mají oproti Ukrajincům a Moldavanům většinou partnera i děti, případně další rodinné příslušníky. 2 Abychom lépe porozuměli současné situaci vietnamské společnosti, je třeba se vydat do historie utváření česko-vietnamských vztahů. Československo se začíná poprvé angažovat v indočínském konfliktu, dle vzoru Sovětského svazu, v roce 1948. Nabízí pomocnou ruku a přijímá na své území pronásledované vietnamské občany. Ti mají za úkol navazovat v naší zemi přátelské vztahy s odborovými organizacemi a hledat pomoc v boji proti sílící vlně francouzských reformátorů. Praha se stala svou polohou výhodným styčným bodem, kde se Vietnamci soustředili, protože protínala veškeré mezinárodní cesty mezi Vietnamem, Čínou, Sovětským svazem a Francií. Roku 1949 pobývalo v Praze již šest vietnamských občanů. Ačkoli opravdová forma spolupráce nastala mezi zeměmi po uznání vlády nově vzniklé Vietnamské demokratické republiky 2. února 1950. Pražská skupina Vietnamců zahajuje spolupráci s mezinárodními organizacemi a snaží se získat povolení ke studiu a praxi krajanů na československých školách a v závodech. Československé stipendium v té době získali tři vietnamští studenti na pražské elektrotechnické fakultě ČVUT. Jeden z nich se po svatbě s českou studentkou stal vůbec prvním vietnamským usedlíkem v Praze, respektive v Československé republice vůbec. Československo se spolu s ostatními socialistickými státy aktivně zapojovalo do obnovy a poválečné výstavby (konec vietnamsko-francouzského konfliktu, konference v Ženevě 21. července 1954) hlavně z důvodu vidiny zisku nového obchodního trhu v Asii. Pomoc se zaměřovala především na oblast tovární výroby, dopravy, zemědělství, těžby nerostných 1 Český statistický úřad. 2013. Veřejná databáze: Cizinci podle státního občanství. [online]. [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z:<http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=oby5092pu_ok&vo=tabulka&kapitola_id=7 43>. 2 Sociologický Ústav AV ČR. 2012. Rodinná situace migrantů ze zemí mimo EU, jejich úroveň vzdělání a jejich příjmy v ČR. [online]. [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z: <http://m.czso.cz/csu/tz.nsf/i/prezentace_z_tk_mgr_yana_leontiyeva_sociologicky_ustav_av_cr_v_v_i_/$file/cs u_tk_cizinci_prezentace_leontiyeva.pdf>. - 8 -

surovin a zdravotnictví, formou finanční a technické podpory, dodávek výrobků a školením vietnamských odborníků. 3 1.1 Smlouva o přátelství a spolupráci Československé socialistické republiky a Vietnamské socialistické republiky Postupně od počátku 60. let 20. století přichází do ČSSR vietnamští studenti, kteří navštěvují především školy technického a ekonomického směru. V letech 1967 1974 se počet vietnamských studentů rozšířil na žádost Vietnamské demokratické republiky o 2000 praktikantů k zaškolení ve strojírenství, metalurgii a spotřebním průmyslu. V roce 1974 vznikla další dohoda, na jejímž základě přijelo 5000 Vietnamců, kteří budou pracovat v československých podnicích a získají pobyt na 7 let. 4 Vietnamci, kteří do ČSSR v té době přijížděli, byli jen skuteční premianti, potomci zasloužilých bojovníků za vlast nebo příbuzní tehdejších vietnamských funkcionářů. Všichni museli absolvovat předodjezdové školení v českém jazyce a v ČSSR podléhali přísnému organizovanému dohledu vietnamských vedoucích a tlumočníků. Můj otec, který přijel do Československa v únoru 1982, vzpomíná, jak se skupinou kamarádů absolvoval tříměsíční kurz češtiny, během něj dostal několik učebnic češtiny a velký česko vietnamský slovník. Také prošel školicím kurzem, aby mohl vykonávat práci pomocného dělníka. Skupině Vietnamců byla poté přidělena tlumočnice, která jim pomáhala vyřizovat vše, co bylo potřeba. 5 Jak uvádí MARTÍNKOVÁ 6 (2010): Prudký nárůst počtu vietnamských občanů v Československu měly za následek až dohody z let 1970 a 1980, které vznikly na základě Smlouvy o přátelství a spolupráci Československé socialistické republiky a Vietnamské socialistické republiky, podepsané při příležitosti oficiální státní návštěvy tehdejšího presidenta ČSSR Gustava Husáka ve Vietnamu, Laosu a Kambodži. Díky ní dosáhl v letech 1980-1983 počet Vietnamců na našem území až k 35 000 osob. 3 MARTÍNKOVÁ, Š. Vietnamská komunita v Praze. 1. vyd. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2010, s. 9-13. 4 BROUČEK, S. Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2003, s. 10-17. 5 MARTÍNKOVÁ, Š. Vietnamská komunita v Praze. 1. vyd. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2010, s.14-16. 6 MARTÍNKOVÁ, Š. Vietnamská komunita v Praze. 1. vyd. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2010, s. 10-11. - 9 -

V této době obě spřátelené země začínají zneužívat svých nově nabytých možností. Vietnamci jsou čím dál častěji zaměstnáváni v neprosperujících oborech či pásové výrobě, o kterou domácí obyvatelstvo nemá zájem. Z vietnamské strany se mění cíl příjezdu do ČSSR ze zvýšení kvalifikace na pouhou touhu po výdělku. 1.2 Změny vyvolané rokem 1989 Po pádu komunistického režimu se změnil život Čechů, Slováků, ale i Vietnamců. Dohody o vzájemné spolupráci se staly neplatnými a obě země přerušily politické a hospodářské styky. Nová Československá federativní republika se rozhodla finančně odškodnit porušení smlouvy o zaměstnávání vietnamských dělníků na účet Ministerstva práce a válečných invalidů VSR. Od této chvíle dochází k posílání vietnamských pracovníku zpět do jejich rodné země. Velká část Vietnamců se dostala do těžké situace, přijeli do cizí země za prací a najednou dostali v práci výpověď a výdaje za ubytování si museli hradit sami. Měli buď možnost odcestovat zpět, nebo se přizpůsobit nové situaci. Revoluce dala vzniknout řadě reforem a i nové migrační politice, kterou se snažili Vietnamci využít. Pokud se jim podařilo získat živnostenský list a na jeho základě dlouhodobý pobyt, snažili se opět naplnit cíl, za kterým do této země přijeli. V této době vzniká vietnamské stánkařství u nás ve Vietnamu a samotném hlavním městě Hanoji se jedná o nejčastější způsob podnikání. 7 Dle BROUČKA 8 (2003): Hlavní dělení migrace poskytuje rok 1989. Je to mezník, který dělí vietnamskou imigraci do dvou základních období. V prvním můžeme najít ústřední motiv, jímž byla československá pomoc vietnamské společnosti postižené válečnými událostmi. Ve druhém období od počátku 90. let na pobyt dosavadní vietnamské imigrace v České republice navazují příchody dalších Vietnamců, příbuzných a známých těch, kteří měli již zkušenosti se životem v ČSSR. Dochází tak k proměně ve standardní ekonomickou imigraci. Vzhledem k tomu, že Vietnamci mají silný vztah k rodině, po celou dobu pobytu udržovali písemný styk s rodinou a známými doma. Často posílali nejrůznější dárky a finanční obnosy na přilepšenou zbytku rodiny ve Vietnamu. I po jejich návratu domů působili jako úspěšní podnikatelé (vzhledem ke kurzu vietnamské měny a místním cenám to není těžké) či studenti, kterým se vedlo v Československu výborně. Což nemusela být vždy 7 ČERNÍK, J. a kol. S vietnamskými dětmi na českých školách 1. vyd. Praha: H&H, 2006, s. 104-120. 8 BROUČEK, S. Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2003, s. 15. - 10 -

pravda Ovšem u velké části Vietnamců začala vznikat představa, že Československo je výhodnou zemí k migraci, zisku a tak zlepšení životní úrovně. Ze státem podporované, regulované a dočasné migrace před rokem 1989 se stala spontánní ekonomická migrace motivovaná zlepšením životní úrovně. Mění se skladba příchozích Vietnamců, původně k nám jezdili lidé z privilegovaných skupin, nyní cestu podnikají lidé z chudších částí Vietnamu. Často se stává, že proto, aby mohli přicestovat, se ve Vietnamu zadluží. Lidem, kteří nově přijeli do země, se kterou neměli žádné zkušenosti, nezbývalo než hledat pomoc u svých zkušenějších krajanů. Začíná se tím formovat lokální komunita, Vietnamci, které něco spojovalo, například příchod ze stejného kraje, stejný zájem, drží při sobě a pomáhají si řešit nejrůznější problémy spojené s podnikáním, bydlením, pojištěním atd. V 90. letech 20. století stát umožňuje migraci, z důvodů sloučení rodiny, která vede k příchodu příbuzných z Vietnamu. Kvůli charakteru podnikání se tržnice stává spojujícím prvkem celé nově vznikající komunity. 9 Úspěch vietnamských obchodníků přináší období let 1990 1995. Tehdy vznikají největší tržnice, jako například pražská SAPA - která je dodnes velkým centrem vietnamské komunity. Sídlí zde redakce vietnamských časopisů, cestovní kanceláře, firmy poskytující tlumočení, poradenství, vietnamský lékař, jazykové středisko pro výuku češtiny i vietnamštiny atd. V průběhu 90. let 20. století se počty vietnamských obchodníků stále zvyšují, stoupá tím konkurence v samotné vietnamské komunitě. Vietnamští obchodníci, na které působí jak konkurence, tak tlak českých úřadů, se začínají přesouvat do kamenných obchodů. Začíná se měnit i sortiment prodávaného zboží, který přechází od levných oděvů a obuvi k prodejnám s potravinami, drogerií, ovocem a zeleninou atd. 10 Podle MARTÍNKOVÉ 11 (2010): Doba příchodu vietnamských migrantů do České republiky představuje stále nejvýraznější dělení vietnamské komunity. Postupně vznikly tři odlišné vrstvy: nejvýše stojí starousedlíci, společenství porevolučních Vietnamců příchozích v 90. letech, na ně po roce 2000 navázala nová migrační vlna, která se obvykle nachází na nejspodnějším žebříčku hierarchie komunity. Tito nově příchozí a nezkušení se současně pro krajany znalé českých poměrů stali výnosným obchodem v oblasti zprostředkovatelského 9 MARTÍNKOVÁ, Š. Vietnamská komunita v Praze. 1. vyd. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2010, s. 24 26. 10 BROUČEK, S. Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2003, s. 108-109. 11 MARTÍNKOVÁ, Š. Vietnamská komunita v Praze. 1. vyd. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2010, s. 22 23. - 11 -

servisu tlumočnických, překladatelských, právních, ekonomických a dalších služeb vietnamsky dịch vụ. 1.3 Việt Xù Vzhledem k tomu, že pobyt Vietnamců v ČSSR byl časově omezen, většina z nich z počátků nepočítala s tím, že by v naší zemi zůstala natrvalo. Proto ani neměla potřebu rozvíjet svou znalost českého jazyka a omezila se pouze na orientaci v pracovních předpisech. Dodnes jsou Vietnamci spíše uzavřenější skupinou, která se snaží uzpůsobit si prostředí kolem sebe vlastním zvyklostem, oproti tomu, aby se zapojovala do aktivit majority. Jako příklad můžu uvést několik názvů měst, které Vietnamci mezi sebou užívají. Karlovy Vary = Ka, Teplice = Tép, Ostrava = Ót. Mezi další významy, které jsou užívány komunitou v Praze, patří například Kohoutí náměstí tedy Staroměstské, které je přejmenováno dle kohouta na orloji nebo Koňské náměstí tedy Václavské náměstí, podle sv. Václava na koni. 12 Takovýchto vlastních označení bychom určitě našli ještě mnoho, stejně tak jako majorita má mnoho označení pro Vietnamce, lišících se místo od místa. MARTÍNKOVÁ 13 (2010) uvádí jako zajímavost vznik etnického označení Việt Xù čili Vietnamec v Československu, které si pro sebe zdejší Vietnamci vymysleli a užívají ho dodnes. Jeho původ sahá k výrazu Vietnamců, jehož zakončení genitivu plurálu vnímali Vietnamci jako samotné slovo a c slyší jako s (psáno x ). 1.4 Banánové děti Jednou z hlavních priorit vietnamských rodičů je dobré vzdělání jejich dětí. To platí nejen ve Vietnamu, ale i po příchodu rodiny do České republiky. Je to způsobeno jednak historicky vietnamská společnost chovala ke vzdělancům vždy velkou úctu, a také tím, že obecně převládá pravidlo, že čím vyšší je vaše vzdělání, tím lepší máte práci a vyděláváte více peněz. Proto jsou děti často tlačeny k tomu, aby učení a dobré výsledky braly za svůj hlavní úkol. To mohu sama jen potvrdit na často opakované větě mého otce: Hlavně dobře učit, to máš za úkol. Ostatní není tolik důležitý. 12 MARTÍNKOVÁ, Š. Vietnamská komunita v Praze. 1. vyd. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2010, s. 32-34. 13 MARTÍNKOVÁ, Š. Vietnamská komunita v Praze. 1. vyd. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2010, s. 13. - 12 -

V případě, že se vietnamskému jedinci v České republice daří, přijíždí za ním celá rodina. Děti, které chodily do školy ve Vietnamu, téměř okamžitě nastupují do české školy. Zatímco rodiče ovládají český jazyk jen málo a omezují se na základní orientaci, která jim umožňuje podnikat, jejich děti se integrují do české společnosti. Přebírají jazyk, seznamují se s českou kulturou a snaží se je skloubit s tou vietnamskou. Rodiče jsou často zaneprázdněni prací a po dětech hlavně chtějí, aby se dobře učily často pak nepočítají s tím, že jejich dítě zapomíná vietnamštinu, či se nikdy nenaučí vietnamsky psát. Pro takové děti se čím dál častěji objevuje označení Banánové děti, v tom smyslu, že na povrchu jsou žluté (což značí především jejich vzhled), ale uvnitř jsou bíle (české nebo evropské, chcete-li). 14 Mezi vietnamskými dětmi se začaly vydělovat dvě hlavní vlny se svými charakteristikami. První skupina dětí se narodila ve Vietnamu, za svými rodiči do Čech přijela v 90. letech, kde zažila obchodní začátky svých rodičů. Díky těmto zkušenostem si děti uvědomují cenu svého vzdělání, kterou rodiče zaplatili tvrdou prací a velmi si ho váží, jsou cílevědomé, dosahují výborných studijních výsledků. V dospělosti chtějí využít své schopnosti v rodné zemi. Oproti tomu druhá skupina dětí, která se narodila již v České republice do zaběhnutého podnikání rodičů a stabilního rodinného života, bere školu jako čeští spolužáci a klesá u ní ambicióznost, která je charakteristická pro první skupinu. Tyto děti už nemají tak silný vztah k Vietnamu a cítí se více doma v ČR. Určitě to ale neplatí 100% u všech vietnamských dětí. 15 1.5 Generace vietnamských dětí a studentů Příchod Vietnamců do ČR se datuje do 40. let minulého století. V počátku se jednalo o migraci podporovanou státem, jejímž cílem bylo zvýšení kvalifikace a získání praxe vietnamských občanů. Přelom nastává v roce 1989, kdy je hlavním cílem migrace Vietnamců zvýšení jejich příjmů. Mění se tím i skladba příchozích, z původně privilegovaných podnikají cestu do ČR občané z chudých částí Vietnamu. Zahajuje se tím období podnikání-stánkařství, trhovectví, se kterým si každý Čech Vietnamce okamžitě spojí, a také období utváření komunity v pravém slova smyslu. Díky legislativě, která umožňuje pobyt na základě sloučení rodiny, mají Vietnamci možnost žít u nás i ve větších rodinných uskupeních, jak je v jejich 14 Zpravodajský server Lidových novin. 2008. Banánové děti v české džungli [online]. [cit. 26. 2. 2013]. Dostupné z: <http://www.lidovky.cz/bananove-deti-v-ceske-dzungli-djn-/zpravydomov.aspx?c=a080328_144645_ln_domov_glu>. 15 MARTÍNKOVÁ, Š. Vietnamská komunita v Praze. 1. vyd. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2010, s. 35-39. - 13 -

zemi zvykem. A tak se stále častěji budeme setkávat s vietnamskými dětmi, které sice vypadají ryze Vietnamsky, ale v mnohém jsou stejné jako ty české. Vietnamci postupně, právě díky svým dětem, procházejí pozvolným začleňováním do české společnosti. Mnoho let se snaží o zlepšení své image a oproštění od stereotypů vzniklých u české veřejnosti v důsledku svého podnikání v 90. letech (stánkařství, trhovectví). Obě generace rodiče a děti, si uvědomují, že status vietnamského obchodníka, i když úspěšného, má v české společnosti nízkou prestiž a chtějí se z něho vymanit. Pohled na Vietnamce se daří změnit například díky informování médií o školních úspěších generace vietnamských dětí. Česká veřejnost začíná vidět díky médiím Vietnamce i jinak než jako obchodníky. Vietnamská komunita se zdá české společnosti stále uzavřená a ohledně podnikání o ní mnoho neví. Tato uzavřenost asijských komunit je vidět i v zahraničí, například v Americe vznikají asijská města či čtvrtě. Podle KOCOURKA 16 (in ČERNÍK, 2006): Velmi významnou skupinou Vietnamců v ČR, která ovlivní budoucnost vzájemných vztahů, jsou dnešní vietnamské děti a studenti, kteří se zde již narodili, nebo tu žijí odmalička. Tato skupina se zásadně odlišuje od ostatních migrantů z Vietnamu, neboť nastoupila potenciálně velice obtížnou cestu intenzivní integrace v ČR například díky svým českým vychovatelkám (vietnamští rodiče si často najímají zejména starší dámy, vychovatelky, babičky, které vietnamské dítě učí česky, ale díky svému osobnímu přístupu také vychovávají) či kamarádům ve škole. Nová generace mladých Vietnamců narozených v České republice se většinou úspěšně začleňuje do české společnosti, má spoustu českých kamarádů, navštěvuje české společenské akce (na rozdíl od jejich rodičů) a její zájmy jsou téměř shodné se zájmy jejich vrstevníků. Zatímco převážná část české společnosti o životě vietnamské komunity tuší jen málo, mnozí čeští junioři do něj pronikají díky vietnamským kamarádům odmalička. Mladá generace stojí jakoby uprostřed mezi dvěma kulturami vietnamskou a českou. To, jaká u nich převládá, se dá těžko říct, v Česku se narodili, nebo zde žijí většinu života, ale stále je ovlivňuje jejich vietnamských původ a rodiče. Skutečnost, že je mladá generace, díky školní docházce často více nakloněna české kultuře, posunuje i jejich rodiče směrem k integraci do české společnosti. 16 ČERNÍK, J. a kol. S vietnamskými dětmi na českých školách 1.vyd. Praha: H&H, 2006. 221 s. - 14 -

2 Druhy pobytů Vietnamci v České republice pobývají buď nelegálně, nebo na základě jednoho z druhů pobytů. 17 V následující kapitole se budu věnovat legislativě, která migraci Vietnamců ošetřuje a kterou se každý Vietnamec, pokud chce u nás legálně pobývat, musí řídit. Dle ustanovení zákona o pobytu cizinců: cizincem se rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie. Jinak řečeno za cizince jsou v České republice považovány osoby s jiným než českým státním občanstvím, osoby bez státního občanství a rovněž osoby s více občanstvími, z nichž žádné není státním občanstvím ČR. Vstup, pobyt a vycestování z území České republiky je v kompetenci Policie ČR, Ministerstva vnitra ČR a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Cizinec smí na území ČR pobývat přechodně nebo trvale. Policie může z důvodů stanovených zákonem nevydat cizinci vízum k pobytu (přechodnému i trvalému). Důvody pro neudělení víza nebo jiného povolení k pobytu jsou vymezeny zákonem. V České republice je několik možností získání pobytů. Na občany Vietnamu se vztahují právní úpravy občanů třetích zemí. Občanem třetí země je občan státu, který není členem Evropské Unie a není zároveň občanem Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska. Vietnamci mohou získat krátkodobý, dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Dále je zde možnost pobývat v ČR jako cizinec s platným azylem, jehož práva a povinnosti odpovídají trvalému pobytu. 2.1 Přechodný pobyt Přechodný pobyt má několik typů může být bez víza, s krátkodobým vízem různých typů, s dlouhodobým vízem (za různým účelem), s diplomatickým vízem nebo na základě povolení k dlouhodobému pobytu či výjezdního příkazu. O přechodný pobyt se ve většině případů žádá mimo území České republiky a to na Zastupitelském úřadě ČR v zahraničí. Zákon o pobytu cizinců upravuje podmínky pro udělení každého typu víza. Mezi tyto podmínky patří například doklad totožnosti, zajištění prostředků k pobytu, výpis z trestního rejstříku či lékařská zpráva, že cizinec netrpí žádnou závažnou nemocí. 17 Pobyt cizinců v ČR se řídí zákonem č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců, a zčásti také zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších úprav, které vzešly v platnost před 31. 12. 2006. Ministerstvo vnitra ČR. 2006. [online]. [cit. 26. 2. 2013]. Dostupné z: <http://www.mvcr.cz/clanek/zmeny-v-oblasti-vstupu-a-pobytu-cizincuna-uzemi-cr-od-roku-2011.aspx?q=y2hudw09oq%3d%3d>. - 15 -

2.1.1 Pobyt bez víza Přechodný pobyt bez víza se týká především občanů Evropské unie a osob ze států, u kterých se nevyžaduje vízová povinnost. Pobyt bez víza je umožněn rodinným příslušníkům občana EU, který sám není občanem EU a držitelům dokladu o povolení přechodného nebo trvalého pobytu na území jiného členského státu EU a doba pobytu na území nepřekročí déle jak 3 měsíce. V tomto případě se totožnost u cizince prokazuje cestovním dokladem. Vietnam patří mezi státy s vízovou povinností. 2.1.2 Krátkodobé vízum do 90 dnů Pobyt na krátkodobé vízum trvá maximálně 90 dnů. Může jít o vízum letištní, průjezdní, o vízum ke krátkodobému pobytu do 90 dní a jednotné schengenské vízum (jde o vízum, udělené jiným smluvním státem, které opravňuje cizince k pobytu i na území dalšího státu). O krátkodobé vízum se žádá mimo ČR a to na Zastupitelském úřadě ČR v zahraničí nebo je možné o něj ve výjimečných případech zažádat přímo na území ČR nebo hraničním přechodu. Totožnost cizince se prokazuje na základě víza k pobytu, které je v cestovním dokladu. U osob mladších 15 let, které nemají vlastní doklad je vízum v cestovním dokladu jiného cizince nejčastěji zákonného zástupce. Krátkodobé vízum do 90 dnů využívají především vietnamští příbuzní, kteří přijeli za svou rodinou do České republiky na návštěvu. 2.1.3 Dlouhodobé vízum nad 90 dní Pobyt na dlouhodobé vízum nad 90 dní je vždy vázán na účel pobytu. Mezi typy dlouhodobého víza nad 90 dní patří víza za účelem: - zaměstnání, - podnikání, - sloučení rodiny (v 90. letech 20. století další vlna příchodu Vietnamců), - studia, - vědeckého výzkumu, - strpení, - ochrany, - převzetí povolení k trvalému pobytu, - sportovním nebo zdravotním účelem. - 16 -

Žádost k udělení víza nad 90 dní se podává na Zastupitelském úřadě ČR (ZÚ) v zahraničí. ZÚ nerozhoduje o udělení či neudělení víza k pobytu nad 90 dnů. Vízum k pobytu nad 90 dnů uděluje regionální pracoviště oddělení pobytu cizinců (OPC) odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky na žádost cizince, který hodlá pobývat na území ČR za účelem vyžadujícím pobyt na území ČR delší než 3 měsíce. Vízum k pobytu nad 90 dnů do cestovního dokladu cizince vyznačuje ZÚ na základě pokynu orgánu příslušného k rozhodnutí o žádosti. 2.1.4 Dlouhodobý pobyt Pobyt na základě povolení k dlouhodobému pobytu je udělován cizincům, kteří mají vízum k pobytu nad 90 dní a chtějí si ho prodloužit za stejným účelem na dobu delší než 1 rok. Pro posouzení žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu je příslušné regionální pracoviště oddělení pobytu cizinců (OPC) odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR (MVČR). Pro povolení k dlouhodobému pobytu jsou stanoveny rozdílné doby platnosti od konkrétních 1 až 2 roky po obecnější (například po dobu trvání pracovní smlouvy). Povolení k pobytu je zde vázáno stejně jako u pobytu nad 90 dní ke konkrétnímu účelu. Pokud se tento účel změní, je nutné požádat o nové povolení k pobytu. Osoba s dlouhodobým pobytem prokazuje svou totožnost průkazem o povolení k pobytu, průkaz se vydává osobě starší 15 let, cizinci mladšímu 15 let se vydá správní rozhodnutí. 2.1.5 Náležitosti žádosti o vízum Náležitosti se předkládají podle druhu víza a účelu pobytu. Mezi základní náležitosti, které se předkládají, patří: - formulář vyplněný úplně a čitelně, - fotografie, - cestovní doklad platný ve státech Schengenu a déle než tři měsíce ode dne předpokládaného odjezdu, - doklad o ubytování (voucher z hotelu, potvrzení ubytovatele), - doklad o finančních prostředcích (výpisy z účtu, mezinárodně uznávaná kreditní karta, doklad o úhradě služeb, hotovost), - doklad o prostředcích pro návrat (běžně se vyžaduje rezervace letenky), - doklad prokazující účel pobytu. Tímto dokladem se mimo jiné rozumí: - pozvání oficiální pozvání na potvrzeném formuláři cizinecké policie, - zvací dopis, - 17 -

- potvrzení o studiu, zaměstnání, potvrzení vystavené cestovní kanceláří, doklad o léčbě nebo lázeňském pobytu aj. Osobní přítomnost žadatele při podání žádosti o vízum je povinná. Dále je nutné zaplacení poplatku za podání žádosti, které je nutné uhradit bez ohledu na výsledek vízového řízení. Obecně je poplatek za podání žádosti o schengenské (krátkodobé) vízum 60 euro. 18 Poplatek lze uhradit v eurech nebo v místní měně. Poplatek za podání žádosti o dlouhodobé vízum je 2.500 Kč nebo odlišný na základě reciprocity. Některé kategorie osob podávají žádost zdarma, např. děti do 6 let, rodinní příslušníci občanů EU, studenti v určitých kategoriích a další. 2.2 Trvalý pobyt Trvalý pobyt mohou získat cizinci až po pěti letech nepřetržitého pobytu na území. Do této doby se započítává pobyt na vízum nad 90 dnů a na povolení k dlouhodobému pobytu. Pobyt na základě studia se započítává jednou polovinou. Trvalý pobyt je možné získat i bez předchozího pobytu a to z humanitárních důvodů či jiných uvedených v zákoně. Nepřetržitý pobyt také nemusí prokázat ten cizinec, který o trvalý pobyt žádá jako nezletilé (nebo zletilé nezaopatřené) dítě cizince, který už na území na základě trvalého pobytu pobývá, pokud je důvodem žádosti jejich společné soužití. K žádosti o trvalý pobyt se předkládá: - cestovní doklad, - splnění podmínky pěti let nepřetržitého pobytu, - 2 fotografie, - doklad o zajištění prostředků k pobytu, - doklad o zkoušce z českého jazyka, - na žádost doklad obdobný výpisu z Rejstříku trestů. Povinnost prokázat znalost českého jazyka cizinec k žádosti o trvalý pobyt musí přiložit doklad prokazující požadovanou znalost českého jazyka vydaný školou, která je uvedena v seznamu škol oprávněných provádět zkoušky znalosti českého jazyka stanovené vyhláškou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Tento doklad však nemusí předložit cizinec, který nedosáhl věku 15 let či je naopak starší 60 let. Také ho nemusí předložit 18 Ministerstvo zahraničí ČR. 2013. Sazebník vízových poplatků. [online]. [cit. 26. 2. 2013]. Dostupné z: <http://www.mzv.cz/jnp/cz/informace_pro_cizince/sazebnik_vizovych_poplatku/index.html>. - 18 -

cizinec, který prokáže, že v průběhu 20 let předcházejícím podání žádosti o trvalý pobyt byl nejméně 1 školní rok nepřetržitě žákem základní nebo střední školy s českým vyučovacím jazykem. Prokázat znalost českého jazyka také nemusejí ti cizinci, kteří žádají o trvalý pobyt bez podmínky předchozího pobytu či po čtyřech letech pobytu a pak také ti, kteří mají tělesné či mentální postižení, které má vliv na jejich schopnost komunikovat. Samotné získání víza není lehký úkol. Legislativa, která víza provází, se velice často mění, jak je vidět například na změnách cizineckého zákona. Poplatky spojené s vízem se spolu s všudypřítomnou korupcí 19 mohou vyšplhat opravdu vysoko. Vezmeme-li v potaz, že v současnosti o vízum žádají lidé, z chudších částí Vietnamu, není divu, že se často dostávají do bezvýchodných finančních situací. Mnoho z nich často zastaví svůj majetek ve Vietnamu nebo si na cestu do ČR vypůjčí a doufá, že v České republice získá tolik potřebné finanční prostředky. Než Vietnamci začnou v ČR vydělávat, čeká je opravdu mnoho vyřizování, musejí obstarat pas nebo si zaplatit víza, letenku, povolení k některému z druhů pobytů, složit peníze v bance, obstarat řidičský průkaz, živnostenský list, ubytování, místo k prodeji atd. V případě neúspěchu zisku peněz legálně, mnohdy Vietnamcům nezbývá než uchýlit se ke kriminalitě. Podle mého názoru je dobré, pokud učitel, který vzdělává vietnamské dítě, má alespoň základní povědomí o druzích pobytů svého žáka, popřípadě jeho rodiny. Znalost těchto informací může pomoci učiteli v plánování dlouhodobého přístupu k žákovi. Můžeme předejít i nedorozuměním, která se týkají dohledávání dokladů o vzdělání dítěte (pokud cizinec žádá o udělení mezinárodní ochrany, nemůže kontaktovat orgány své země). Například odlišná bude motivace žáka učit se český jazyk, pokud jeho rodina plánuje pobývat v zemi jen po dobu 2 let. V některých případech je možné vytvořit tzv. vyrovnávací plán, jenž shrne všechny postupy výuky žáka cizince. 20 Obecně si myslím, že pokud je učitel aktivní a má zájem o své žáky, není problém se s vietnamskými rodiči na mnohém domluvit. Přece jen vzdělání dětí je jejich prioritou. 19 Výsledky Transparency International. 2012. Corruption perceptions index 2012. [online]. [cit. 25. 2. 2013]. Dostupné z: <http://www.transparency.org/cpi2012/results>. 20 Internetový portál Inkluzivní škola. cz. 2012. Vyrovnávací plán [online]. [cit. 10. 3.] Dostupné z: <http://www.inkluzivniskola.cz/organizace-integrace-cizincu/vyrovnavaci-plan>. - 19 -

3 Integrace Vietnamců Jak jsem již uvedla v předchozích kapitolách, Vietnamci jsou třetí nejpočetnější skupinou cizinců v České republice. Jsou skupinou u nás již etablovanou, která zde pobývá v průměru 8 let. Své prvenství však mají v tom, že oproti ostatním migrantům zde mají celé rodiny. 21 Proto se stále častěji v českých školách budeme setkávat s vietnamskými dětmi. Jsou na to školy připraveny? Mohou bez problému integrovat mladé Vietnamce a skrze ně napomoci i celkové integraci vietnamského etnika do české společnosti? To jsou některé z otázek, kterými bych se chtěla v následující kapitole zabývat. Státní Vyšší odborné Mateřské školy Základní školy Střední školy občanství školy děti % děti % děti % děti % Celkem 342 521 x 794 613 x 501185 x 29328 x Cizinci 4 714 1,4 14315 1,8 8 852 1,8 464 1,6 Vybrané země: Vietnam 1 298 27,5 2 852 19,9 2 340 26,4 2 0,4 Ukrajina 1089 23,1 3 392 23,7 2 139 24,2 89 19,2 Slovensko 789 16,7 3 161 22,1 1 530 17,3 240 51,7 Tab. 1: Děti, žáci a studenti podle státního občanství na mateřských školách, základních, středních a vyšších odborných školách ve školním roce 2011/2012 22 Jak je vidět v tabulce, nejvíce vietnamských dětí je vzděláváno v základních školách, celkem 2 852, což je způsobeno především povinnou školní docházkou. Celkový počet ale bude ve skutečnosti mnohem vyšší, pokud do něj započítáme i děti vietnamských rodičů, které již mají české občanství. Druhá nejpočetnější vzdělávaná skupina vietnamských dětí je na středních školách - 2 340. Na vysokých školách je zatím podíl Vietnamců poměrně nízký, 21 Sociologický ústav AV ČR. 2012. Rodinná situace migrantů ze zemí mimo EU, jejich úroveň vzdělání a jejich příjmy v ČR. [online]. [cit. 27. 2. 2013]. Dostupné z: <http://m.czso.cz/csu/tz.nsf/i/prezentace_z_tk_mgr_yana_leontiyeva_sociologicky_ustav_av_cr_v_v_i_/$file/cs u_tk_cizinci_prezentace_leontiyeva.pdf>. 22 Ústav pro informace ve vzdělávání. 2012. Děti, žáci a studenti podle státního občanství na mateřských školách, základních, středních a vyšších odborných školách a konzervatořích ve školním roce 2011/12. [online]. [cit. 27. 2. 2013]. Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/11004a0b99/$file/c06t01.pdf>. - 20 -

ale je to dáno tím, že dnešní mladá generace vietnamských imigrantů, respektive jejich potomků, na vysoké školy teprve nastoupí. Zatím prochází nižšími vzdělávacími stupni. Vietnamci v České republice tvoří spíše uzavřenou a samostatnou skupinu, která se do majoritní společnosti zapojuje jen málo. Místem setkání obou kultur je prozatím obchod, tržnice, stánek s oblečením či potravinami. Což by se v budoucnosti mohlo změnit právě díky vietnamským dětem, které se většinou úspěšně integrují do české společnosti. Proč právě děti jsou blíže české kultuře než jejich rodiče? Je to způsobeno jednak tím, že rodiče těchto dětí většinou přijeli do ČR až v pozdějším věku a cílem jejich pobytu bylo vydělávat peníze zvýšení ekonomické úrovně. V tomto případě investovali či stále investují většinu svých sil do rozběhnutí podnikání a soustředí se především na aktivity s tím spojené. Jejich úroveň češtiny se proto omezila především na zajištění chodu živnosti a porozumění právním předpisům. To, že Vietnamci neměli potřebu dále do naší společnosti pronikat, nebo se lépe naučit jazyk, může být také tím, že jednoduše nemuseli. Existuje celá řada zprostředkovatelských organizací (tlumočníci, překladatelé, právníci), kteří poskytují své služby vietnamským krajanům a pomáhají jim tam vyřídit vše potřebné. Oproti tomu vietnamské děti jsou v zcela jiné situaci. Rodiče po nich chtějí, aby chodili do české školy, měly co nejlepší výsledky. Znalost češtiny se pro ně tak stává nezbytnou. Většinu času ve školách tráví s dětmi majoritní společnosti, kde mají kamarády a přebírají tak i českou kulturu. Tato mladá generace Vietnamců s dobrou znalostí češtiny i české kultury a současně vietnamského prostředí postupně projde školskými vzdělávacími institucemi a v budoucnu, pokud se rozhodne v naší zemi zůstat, si zde bude hledat i práci. Po zkušenostech rodičů i vnímání nízkého společenského statusu vietnamského obchodníka, nejspíš nebude chtít pokračovat ve stopách rodičů. V budoucích letech se tak s velkou pravděpodobností začneme setkávat s vietnamskými lékaři, učiteli a právníky, čemuž nasvědčují i většinou výborné školní výsledky těchto dětí. Jak uvádí MARTÍNKOVÁ 23 (2010): Silný nátlak rodičů na děti v této oblasti se významně podílí na tom, že mají často nejlepší studijní výsledky ve třídě a úspěšně reprezentují sebe a své školy na nejrůznějších vědomostních soutěžích a olympiádách. Průměrný prospěch vietnamských dětí na základních školách bývá 1,3 a na středních školách 1,7, což jejich studijní ambice jen potvrzuje. Pokud budoucí mladá 23 MARTÍNKOVÁ, Š. Vietnamská komunita v Praze. 1. vyd. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2010, s. 35. - 21 -

generace nebude využívat svou kvalifikaci jen uvnitř své komunity, mohla by výrazně přispět k úspěšnosti integrace celého svého etnika a odstranit tak řadu předsudků a stereotypů, panujících v české společnosti. 3.1 Společné soužití Slovo integrace je ve 21. století slovem moderním, často opakovaným. Neustálé slýcháme v médiích spojení jako: integrační politika, ekonomická integrace, integrace osob s postižením atd. V této práci se chci zabývat především formou integrace, kterou vymezuje usnesení vlády ČR k postupu při realizaci aktualizované Koncepce integrace cizinců - Společné soužití v roce 2013. Integrace je v tomto dokumentu popisována jako dynamický dlouhodobý oboustranný proces, který vyžaduje zapojení nejen cizinců a jejich potomků, ale i majoritní společnosti. Záměrem veškerých integračních opatření je docílit oboustranně přínosného soužití nově příchozích i obyvatelstva přijímající země. Integrační politika musí flexibilně reagovat na nové skutečnosti a potřeby, a to jak cizinců, tak i české společnosti, podporovat sociální soudržnost země a posilovat vědomí vzájemné propojenosti migrace a integrace se sociálními, kulturními, ekonomickými a politickými aspekty života společnosti. 24 O tom, že je integrace procesem oboustranným, nelze pochybovat. Vysoké nároky jsou kladeny na obě strany. Česká společnost by měla vytvářet podmínky pro účast cizinců na životě společnosti, zajistit rovnocenné zacházení, dbát na rovné příležitosti, poskytovat ochranu před diskriminací a dalšími negativními jevy, a integraci cizinců napomáhat. Cizinci by pak měli projevit snahu o začlenění, dodržovat právní předpisy a respektovat hodnoty přijímané země a EU. Cílem integrace dle usnesení vlády je dosáhnout nekonfliktního a oboustranně uspokojivého společného soužití, vzájemného poznání a porozumění mezi cizinci i společností, ve které žijí, umožnit cizincům, aby byli schopni důstojného a samostatného života během svého pobytu v České republice. Záměrem všech aktivit integrační politiky je předcházet vytváření uzavřených komunit imigrantů, společenské izolaci a sociálnímu vyloučení cizinců. Mezi priority integrace cizinců patří: - znalost českého jazyka cizinců, - ekonomická a sociální soběstačnost, 24 Usnesení vlády ČR ze dne 16. ledna 2013 k Postupu při realizaci aktualizované Koncepce integrace cizinců - Společné soužití v roce 2013. [online]. [cit. 5. 3. 2013]. Dostupné z: <http://www.cizinci.cz/files/clanky/988/postup.pdf>. - 22 -

- orientace cizince ve společnosti informovanost cizinců, - vzájemné vztahy cizinců a majoritní společnosti. 25 Znalost jazyka země, ve které cizinci žijí, je základem úspěchu integrace. Veškerá komunikace mezi domácími a cizinci bude vždy spíše probíhat v jazyce majority. Je zde sice možnost využívat tlumočnické služby, ale dlouhodobě to není řešení. Pokud spolu budou moci dva odlišné národy úspěšně komunikovat, významně to napomůže k navazování bližších kontaktů a účasti na multikulturním dialogu, který je nezbytný na cestě k toleranci, respektu k odlišnosti, eliminaci xenofobie a negativních jevů. Znalost českého jazyka také napomáhá cizincům ve snadnější orientaci v českém dění, získávání kvalifikace a vzdělání. 3.2 Překážky v integraci Existuje mnoho bariér, které integraci Vietnamců do české společnosti zpomalují. Jelikož je integrace procesem oboustranným, který klade vysoké nároky na obě strany, jsou i překážky zapříčiněny oběma stranami. V následujícím výčtu chci poukázat na některé z nich. - neznalost jazyka rozdílnost češtiny a vietnamštiny, - odlišné komunikační styly které mohou stejně jako neznalost jazyka způsobit řadu nedorozumění, - vzájemná neznalost kultur odlišné hodnoty a postoje, - délka pobytu jehož cíl bývá mnohdy omezen na zisk financí, většina Vietnamců, přijíždí do ČR s tím, že se po vydělání peněz vrátí zpět do rodné země, - stranění se stykům s českou společností omezení se na podnikatelské vztahy, - uzavřenost vietnamské komunity, - silný vztah k Vietnamu a komunitě, - využívání zprostředkovatelských služeb, - hodnota rodiny utužování vztahů zejména v rodině, nikoli vztahů s veřejností, - odlišný styl podnikání stánkařství, trhovectví, uzavírání ústních smluv, provázanost dluhů, - nepochopení role státních institucí, nespolupráce s nimi, - xenofobie, rasismus, předsudky, stereotypy, 25 Usnesení vlády ČR ze dne 16. ledna 2013 k Postupu při realizaci aktualizované Koncepce integrace cizinců - Společné soužití v roce 2013. [online]. [cit. 5. 3. 2013]. Dostupné z: <http://www.cizinci.cz/files/clanky/988/postup.pdf>. - 23 -

- uzavřenost majority vůči imigrantům, neznalost jejich kultury, zvyků, stávající situace, - média která často informují pouze o negativních stránkách vietnamského podnikání - chybějící motivace k integraci na obou stranách. 26 Při pozorování situace vietnamské komunity v mém městě Šumperku, je stále vidět oddělenost Vietnamců od majority. Většina vietnamských rodin udržuje především vztahy s komunitou. Například na oslavách Nového roku, kdy se všichni scházejí v jedné z asijských restaurací, nenajdete krom českých manželek či přítelkyň mladších Vietnamců, žádné české přátele. Sám můj otec sice udržuje přátelské vztahy zhruba se čtyřmi Čechy, ale jedná se spíš o rovinu vztahů pracovních. Tímto se potvrzují výzkumy Etnologického ústavu AV ČR či Mezinárodní organizace pro migraci z roku 2003, které označovaly vietnamskou komunitu jako separovanou (izolující se, avšak nikoliv neúspěšnou) komunitu. 27 3.3 Co přispívá k úspěšné integraci Na jedné straně existují bariéry, které integraci zpomalují a na druhé faktory, které integraci naopak pomáhají. Co je ovšem jasné, že bez snahy obou dvou skupin majority a minority, nebude moct nikdy vzniknout oboustranně přínosné soužití. Je třeba vždy vycházet a reagovat na aktuální potřeby obou skupin. Důležitou roli zde hraje diskuze, dvou odlišných kultur, která je základem úspěšnosti integrace. V následujícím výčtu chci poukázat na cesty, které již přispívají nebo by v budoucnu mohli přispět k úspěšné integraci. - změna ve stylu podnikání, kamenné obchody, - otevírání podnikatelského prostředí díky narůstající konkurenci, - prodlužování pobytu v České republice, - zakládání rodin a příjezd širší rodiny do ČR, - vietnamské děti, které se narodily v ČR a k Vietnamu již nemají tak silný vztah, - školní seznamovací akce, předcházení nepřátelskému třídnímu klima, - úspěšnost vietnamských dětí ve vzdělávání, - dodržování vietnamských tradic, pozitivní chování, ohled na společenský řád, - využívání tradičního vietnamského potenciálu majoritou, 26 ČERNÍK, J. a kol. S vietnamskými dětmi na českých školách 1.vyd. Praha: H&H, 2006, s. 112-120. 27 BROUČEK, S. Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2003, s. 86-103 - 24 -

- rozšiřování vietnamských organizací na sociální sféru a služby, - spolupráce českých a vietnamských firem a organizací, - neziskové organizace působící na osvětu v rámci vietnamské komunity, - zpřístupnění více informačních toků o dění v české společnosti Vietnamcům, - multikulturní výchova pozitivní vnímaní odlišnosti, střet dvou kultur, jako možnost obohacení, - zprostředkování seznámení s Vietnamem, jeho kulturou, - kurzy českého jazyka pro Vietnamce. 28 Vietnamské děti, které se v Česku narodily, budou za jisté ovlivňovat směr, kterým se integrace bude ubírat. Tato skupina mě velmi zaujala hlavně proto, že se do ní mohu sama zařadit. Můj otec je Vietnamec a maminka Češka, já jsem se v České republice narodila. I když umím výborně češtinu a vietnamsky zvládnu jen několik málo frází, kultura mého otce mě stále ovlivňuje. Integraci vietnamských dětí na základních školách, se věnuji v dalších kapitolách. Hlavním důvodem jsou mé negativní vzpomínky na chování žáků a učitelů, na které bych ve své práci chtěla upozornit, ale také navrhnout opatření, která by těmto situacím mohla předcházet. Do Evropy stále přichází mnoho cizinců, ať z asijských či jiných zemí. Pokud spolu různé kultury mají bez problému vycházet, je třeba, aby se vzájemně poznaly a naučili se vzájemné toleranci. 29 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 30 v sobě již obsahuje body jako je úcta k vlastnímu národu i k jiným národům a etnikům, k rozvíjení respektu ke kulturním zvláštnostem i odlišným názorům, zájmům, způsobům chování a myšlení lidí, zaujímání tolerantního postoje k menšinám. Myslím si, že právě ve školách je postaven základ úspěchu integrace. 28 ČERNÍK, J. a kol. S vietnamskými dětmi na českých školách 1.vyd. Praha: H&H, 2006, s. 112-120. 29 KÜNG, H. Po stopách světových náboženství 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006, s. 273. 30 Výzkumný ústav pedagogický v Praze. 2007. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. [cit. 16. 3. 2013]. Dostupné z <http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/rvpzv_2007-07.pdf >. - 25 -

4 Přijetí žáka s vietnamským etnikem na ZŠ Usnesení vlády České republiky o Společném soužití v roce 2013 přímo vymezuje důležitou roli integrace dětí cizinců takto: Zásadním úkolem integrace je zajištění rovných příležitostí dětí - cizinců ve vzdělávání. Znalost českého jazyka je podmínkou úspěšného absolvování školní docházky dětí-cizinců ze třetích zemí i získání dalšího vzdělání, zaměstnání a kariérního růstu. Bezproblémové zvládnutí školní docházky dětí-cizinců je nezbytné v rámci dotací podpořit službami pedagogických asistentů, posílením komunikace školy s rodiči žáků a mimoškolními integračními aktivitami. Ve všech programech na podporu výuky českého jazyka pro žáky-cizince je potřeba klást důraz především na: základní komunikační dovednosti v běžných životních situacích, rozvoj jazykových kompetencí žáků-cizinců v klasické třídě i mimo ni, zvládnutí českého jazyka pro začlenění žáků-cizinců do běžné výuky, vícejazyčný kontext, specifickou roli pedagoga v multikulturní třídě (role učitele jazyků a ostatních vyučovacích předmětů), respekt k interkulturním odlišnostem. 31 Vietnamci mají v oblasti vzdělávání stejná práva o povinnosti jako občané České republiky. Náleží jim právo na vzdělání podle Listiny základních práv a svobod. Přístup ke vzdělávání mají stejný jako občané ČR a států Evropské unie za podmínek, že mají právo k pobytu v ČR na dobu delší než 90 dní, případně pokud jsou osobami oprávněnými pobývat na území České republiky za účelem výzkumu, pokud jsou azylanty, osobami požívajícími doplňkové ochrany, žadateli o udělení mezinárodní ochrany nebo osobami požívajícími dočasné ochrany. V rámci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) upravují vzdělávání cizinců tyto předpisy: - zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, 20 Vzdělávání cizinců, - zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (vysokoškolský zákon), ve znění pozdějších předpisů, - pokyn MŠMT k zajištění kursů českého jazyka pro azylanty čj. 21 153/2000-35, 31 Usnesení vlády ČR ze dne 16. ledna 2013 k Postupu při realizaci aktualizované Koncepce integrace cizinců - Společné soužití v roce 2013. [online]. [cit. 5. 3. 2013]. Dostupné z: <http://www.cizinci.cz/files/clanky/988/postup.pdf>. - 26 -