Umění a ideologie
Doporučená literatura Theodor W. ADORNO, Estetická teorie, Praha: Panglos 1997. Theodor W. ADORNO Max HORKHEIMER, Dialektika osvícenství, Praha: OIKOYMENH 2009. Louis ALTHUSSER, Ideology and Ideological State Apparatuses. Notes towards an Investigation, in: Lenin and Philosophy and Other Essays, New York: Monthly Review Press 1971. Alain BADIOU, Manifest afirmacionismu (třetí nástin), http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=575&itemid=28. Roland BARTHES, Mytologie, Praha: Dokořan 2004. Jean BAUDRILLARD, Amerika, Praha: Dauphin 2000. Jean BAUDRILLARD, Simulakra a simulace, in: Jiří ŠEVČÍK Pavlína MORGANOVÁ Terezie NEKVINDOVÁ Dagmar SVATOŠOVÁ (eds.), České umění 1980 2010. Texty a dokumenty, Praha: AVU 2011, s. 263 265. Walter BENJAMIN, Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti, in: Výbor z díla I. Literárněvědné studie, Praha: OIKOYMENH 2009, s. 299 326. Petr A. BÍLEK, Socialistický realismus a avantgarda, in: Josef VOJVODÍK Jan WIENDL (eds.), Heslář české avantgardy. Estetické koncepty a proměny uměleckých postupů v letech 1908 1958, Praha: Univerzita Karlova v Praze TOGGA 2011. John BERGER, Způsoby pohledu, in: Pavel ZAHRÁDKA (ed.), Estetika na přelomu milénia. Vybrané problémy současné estetiky, Brno: Barrister & Principal 2010, s. 431 443.
Doporučená literatura Étienne DE LA BOÉTIE, Rozprava o dobrovolném otroctví, Praha: Rybka 2011. Pierre BOURDIEU, Historický původ čistého estetična, in: Tomáš KULKA Denis CIPORANOV (eds.), Co je umění? Texty angloamerické estetiky 20. století, Červený Kostelec: Pavel Mervart 2010, s. 325 342. Peter BÜRGER, Negace autonomie umění v avantgardě, Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny, roč. 1, 2007, č. 1 2, s. 168 175. Guy DEBORD, Společnost spektáklu, Praha: INTU 2007. Terry EAGLETON, Ideologie estetična, in: Pavel ZAHRÁDKA (ed.), Estetika na přelomu milénia. Vybrané problémy současné estetiky, Brno: Barrister & Principal 2010, s. 301 311. Terry EAGLETON, Ideology. An Introduction, Londýn: Verso 1991. Jason GAIGER, Demontáž rámce. Místně specifické umění a estetická autonomie, Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny, roč. 3, 2009, č. 6 7, s. 86 106. Raymond GEUSS, The Idea of a Critical Theory, Cambridge: Cambridge University Press1981. Antonio GRAMSCI, Sešity z vězení, Praha: Československý spisovatel 1959. Boris GROYS, Gesamtkunstwerk Stalin. Komunistické postskriptum, Praha: AVU 2010. Josef FULKA, Od interpelace k performativu (feminismus a konstrukce rodové identity), Sborník prací Fakulty sociálních studií Brněnské univerzity. Sociální studia, 2002, č. 7, s. 29 50. Ernesto LACLAU Chantal MOUFFE, Hegemonie a socialistická strategie. Za radikálně demokratickou politiku, Praha: Karolinum 2014.
Doporučená literatura György LUKÁCS, Zvláštní jako estetická kategorie, in: Umění jako sebepoznání lidstva, Praha: Odeon 1976. Karl MANNHEIM, Ideologie a utopie, Bratislava: Archa 1991. Herbert MARCUSE, O afirmativním charakteru kultury, Divadlo, roč. 19, 1968, č. 3, s. 46 55, č. 4, s. 47 57. Karl MARX, Ekonomicko-filosofické rukopisy z roku 1844, Praha: Státní nakladatelství politické literatury 1961. Karel MARX Bedřich ENGELS, Německá ideologie, Praha: Svoboda 1951. Tony MYERS, Slavoj Žižek, Praha: Svoboda Servis 2008. Jacques RANCIÈRE, Estetická revoluce a její důsledky, in: Pavel ZAHRÁDKA (ed.), Estetika na přelomu milénia. Vybrané problémy současné estetiky, Brno: Barrister & Principal 2010, s. 313 328. Jacques RANCIÈRE, The Politics of Aesthetics. The Distribution of Sensible, Londýn: COntinuum 2004. Jakub STEJSKAL, Rancière a estetika, Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny, roč. 3, 2007, č. 6 7, s. 108 124. Jakub STEJSKAL, Umění, ideologie a estetika, in: Pavel ZAHRÁDKA (ed.), Estetika na přelomu milénia. Vybrané problémy současné estetiky, Brno: Barrister & Principal 2010, s. 279 299. Andrej Alexandrovič ŽDANOV, O nejpokrokovější literatuře světa. Řeč na I. všesvazovém sjezdu spisovatelů r. 1934, in: O umění, Praha: Orbis 1949, s. 14 18. Slavoj ŽIŽEK, The Sublime Object of Ideology, Londýn: Verso 1989. Slavoj ŽIŽEK (ed.), Mapping Ideology, Londýn: Verso 1994.
1. Co je to ideologie?
Co je to ideologie? Základní otázka: Jak je možné, že lidé v různých společnostech myslí a jednají způsoby, které nejsou v souladu s jejich skutečnými zájmy? Hermeneutika podezření (Paul Ricoeur)
Trojí užití pojmu ideologie Raymond Geuss, Idea kritické teorie (The Idea of Critical Theory), 1981 1) Deskriptivní soubor pojmů, hledisek, rituálů a hodnot určitého společenství 2) Pejorativní Celek symbolických praktik daného společenství Světonázor Kritika ideologie Falešné vědomí společenští aktéři jsou uvedeni v klam o sobě, svém postavení, své společnosti nebo svých zájmech 3) Pozitivní Záměna hodnoty a faktu Zastírání reálné funkce společenských fenoménů Zatírání skutečného původu obecně uznávaných hodnot a názorů soubor idejí a hodnot, které podle jeho tvůrců a zastánců jsou nezbytné pro zlepšení života dané společnosti. Př.: ideologická úloha strany
Pravda a klam v ideologii Utopie: představa lepšího světa, který je za stávajících podmínek nedosažitelný Ideologie reaguje na legitimní potřeby lidí (např. touha po spravedlnosti, důstojném životě, pocitu kolektivní identity) Nabízí fiktivní uspokojení těchto potřeb Karel Marx, Kritika Hegelovy filosofie práva, 1843 Moment pravdy náboženství: je výrazem skutečné bídy Moment nepravdy náboženství: nabízí iluzorní štěstí na onom světě
Ideologie jako falešné vědomí Karel Marx a Bedřich Engels, Německá ideologie, 1846 Idealistické myšlení chápe své kategorie jako věčné; není schopno nahlédnout jejich materiální podmíněnost Abstrakce, zvěcnění zájmy vládnoucí třídy jsou vydávány za univerzální pravdu ( vládnoucí ideje jsou idejemi těch, kdo vládne ) Produkce idejí, představ, vědomí je zprvu bezprostředně vpletena do materiální činnosti a materiálního styku lidí, je to řeč skutečného života. Vědomí nemůže být nikdy ničím jiným než vědomým bytím a bytí lidí je jejich skutečný životní proces. V naprostém protikladu k německé filosofii, která sestupuje s nebe na zemi, stoupáme tady ze země k nebi. To znamená, že nevycházíme z toho, co lidé říkají, co se domnívají, co si představují, vycházíme od skutečně činných lidí a z jejich skutečného životního procesu vyvozujeme také vývoj ideologických obrazů a ozvěn tohoto životního procesu. Morálka, náboženství, metafysika a ostatní ideologie i jim odpovídající formy vědomí nepodržují tedy již zdání samostatnosti. Nemají dějiny, nemají vývoj, nýbrž lidé tím, jak rozvíjejí svou materiální výrobu a svůj materiální styk, mění s touto svou skutečností také své myšlení a produkty svého myšlení. Vědomí neurčuje život, nýbrž život určuje vědomí.
Ideologie a hegemonie Vladimir Iljič Lenin Strana jako avantgarda proletariátu vnější uvědomělý prvek (soznatěľnosť), který má pozvednout spontánní proces (stichijnosť) dělnického hnutí k třídnímu uvědomění Antonio Gramsci, Sešity z vězení, 1926 1937 ideologie je sociální pojivo, které drží pohromadě daný společenský řád Hegemonie nadvláda idejí a kulturních forem, které navozují souhlas s vládou určitých skupin ve společnosti tradiční intelektuálové využívají své moci k obhajobě zájmů své vrstvy (inteligence); organičtí intelektuálové nástroj kolektivní vůle, která povstává z širších historických procesů
Ideologické státní aparáty a subjektivace Louis Althusser, Ideologie a státní ideologické aparáty, 1970 Reprodukci kapitalistického výrobního způsobu zajišťují dva typy státních aparátů: represivní (policie, soudy, vězeňská správa) a ideologické (škola, rodina, církev ISA) Subjektivace: ISA zajišťují reprodukci subjektů ochotných plnit přidělené role Ideologická interpelace Jsme vždy již subjektivizováni svým vřazením do symbolického řádu Ideologie má transhistorickou, transkulturní, materiální povahu
Kritika a rehabilitace pojmu ideologie Daniel Bell, The End of Ideology: On the Exhaustion of Political Ideas in the Fifties, 1960 Konec ideologie Velké humanistické ideologie mají být nahrazeny technologickým vylepšováním existujícího systému Michel Foucault Opuštění binární opozice pravdy a ideologie Mechanismy moci produkují účinky pravdy v rámci diskurzů moc/vědění Terry Eagleton, Ideology. An Introduction, 1991 Slavoj Žižek, The Sublime Object of Ideology, 1989 ideologie jako point de capiton cynická povaha postmoderní ideologie: velmi dobře víme, co děláme, ale přesto to děláme
2. Ideologie a umění
Ideologická povaha kultury a estetiky Herbert Marcuse, O afirmativním charakteru kultury, 1936 Pierre Bourdieu Kulturní kapitál jako podmínka čistého estetična Terry Eagleton ideologie estetična Kritika nevinného oka mužský pohled (Laura Mulvey)
Umění a ideologie v marxistické Karel Marx umění je ideologický jev estetice umění obsahuje prorockou rovinu: svoboda umění jako vzor společnosti po konci dělby práce Kognitivní přínos umění stojí uprostřed mezi ideologií a vědou prostřednictvím obecných typů ukazuje ve zkratce základní tendence dějin Realismus je pravdivé zobrazení typických charakterů za typických okolností
Od kritického k socialistickému realismu György Lukács autonomní forma uměleckého díla je odrazem vztahů a hlavních jevových forem samotné reality Pravdivé zobrazení společenské totality jako dynamické jednoty Částečné poznání,je projevem třídního egoismu Typičnost a zvláštní Umění nám dovoluje ve zkušenosti zvláštního vidět konkrétní jako příklad obecného Stranickost umění Socialistický realismus (První všesvazový sjezd sovětských spisovatelů, Moskva, 1934) třídnost, tendenčnost, revoluční romantismus, ideovost, pravdivé zobrazení skutečnosti v jejím revolučním vývoji ; lidovost
Frankfurtská škola a analýzy kulturního průmyslu Kritická teorie kritika ideologie v perspektivě emancipace Walter Benjamin, Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti (1936) L art pour l art jako model fašistické války (estetizace politiky) Emancipační potenciál technické reprodukce Theodor W. Adorno a Max Horkheimer, Dialektika osvícenství, 1947, Kulturní průmysl: osvícenství jako masový podvod Industrializace, komodifikace, standardizace kultury Přeměna subjektů na konzumenty