SBORNÍK REFERÁTÒ 11. SEMINÁ E

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 1 S T A R É S T E Z K Y 1 1 / 2 0 0 6 SBORNÍK REFERÁTÒ 11. SEMINÁ E uspofiádaného Národním památkov m ústavem, územním odborn m pracovi tûm v Brnû 26. DUBNA 2006

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 2 ISBN: 80 86752 31 3

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 3 Úvod Sborník z jedenáctého semináfie Staré stezky obsahuje teoreticky a prakticky zamûfiené referáty na téma dokumentace star ch cest ve svûtle písemn ch zpráv a terénních v zkumû. Rekapitulaci publikovan ch pfiíspûvkû v deseti roãnících sborníku Staré stezky pfiiná í bibliografická pfiíloha, doplnûná o dodatky v bûrovû bibliografie, publikované v loàském roãníku. Editorská poznámka na závûr: Vzhledem k tomu, Ïe sborník je vydáván ke dni konání semináfie, nejsou jednotlivé texty z ãasov ch dûvodû podrobeny jazykov m ani autorsk m korekturám. Redakãní zásah se t kal citování literatury, které bylo upraveno podle jednotného úzu. Jitka Matuszková, bfiezen 2006

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 4

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 5 obsah 1) Teorie, metodologie a historie bádání o star ch komunikacích Du an Adam: Srovnání TM10 a ZM10 jako zdrojû informací pro v zkum star ch cest 19 Petr Nov : Minciãková cesta. Pfiíspûvek detektoru kovû k problematice star ch cest. 19 Franti ek KubÛ Petr Zavfiel V voj dokumentace Zlaté stezky 19 Jan âernohlávek: Poutní cesta z Brna na Vranov pfies Jehnice. (Dramatické osudy drobn ch sakrálních památek) 19 2) Dodatky Soupis pfiíspûvkû oti tûn ch v deseti roãnících sborníku Staré stezky. 73 Dodatky k v bûrové bibliografii s tematikou star ch komunikací, publikované in: Staré stezky 10, 2005: 73 5

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 6

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 7 Teorie, metodologie a historie bádání o star ch komunikacích

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 8

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 9 Srovnání TM10 a ZM10 jako zdrojû informací pro v zkum star ch cest Du an Adam 1. Úvod Znaãná ãást badatelû na téma star ch cest pouïívá mapy. PouÏití map se nabízí ve v ech fázích v zkumu. Mapa slouïí badateli k prvotnímu seznámení se se zkouman m regionem. Mapa pomûïe badateli dostat se do teritoria, které hodlá zkoumat. Mapa pomûïe badateli zorientovat se v lokalitû, do které se dostal a kde nûco na el (napfi. relikt staré cesty). Mapa je médiem inventarizaãním (protoïe do ní pracovnû zaznamenáme to, co jsme v terénu zjistili) a médiem prezentaãním (protoïe do ní zakreslíme v sledek na eho bádání). Mapa témûfi vïdy obsahuje síè pozemních komunikací. Tu síè v krajinû, jejíï minulé obrazy se snaïíme odhalit, z obrazu krajiny excerpovat. Jak patrno, mapu se vyplatí pouïívat. Ten z badatelû, kter se nevyh bá terénnímu prûzkumu (a zajímá ho tím pádem detail), sáhne po mapû topografické. A právû dvû topografická mapová díla v mûfiítku 1 : 10 000, která souvisle pokr vají celé území âr (a jsou tedy badateli k dispozici pro libovolné území), autor pfiedstavuje v následující stati. Jsou jimi Topografická mapa 1 : 10 000 (dále jen TM10) a Základní mapa âr 1 : 10 000 (dále jen ZM10). Zatímco mapu ZM10 (nebo její ménû podrobné sestry ZM25 ãi ZM50) zná vût ina badatelû, mapa TM10 (de facto matka ZM10) leïí zapomenuta v archívu a pouïívá ji jen nemnoho zasvûcen ch. Autor si uloïil za cíl pfiedstavit TM10 dal ím potenciálním uïivatelûm prostfiednictvím srovnání se ZM10. Souãasnû dûkuje ing. Pavlu Bolinovi jednomu z dlouholet ch uïivatelû TM10 za upozornûní o moïnostech vyuïití TM10. Autor se totiï dosud mylnû domníval, Ïe dílo je neucelené a tudíï nepouïitelné univerzálnû (srov. Adam, D. 2004, s.155). 2. Mapová díla TM10 a ZM10 Obû mapová díla jsou ve stejném mûfiítku, pokr vají totéï území a také znaãkov klíã se pfiíli neli í. Je tedy nasnadû otázka, jak mûïe b t mezi nimi rozdíl, a to napfiíklad v zaznamenání sítû pozemních komunikací? Rozdíl tkví pfiedev ím v rozdílné ãasové hladinû záznamu reality. Zatímco na TM10 najdeme na e území zaznamenané pfied pûlstoletím, ZM10 je periodicky aktualizovan m mapov m dílem. Pfii pfiedstavení obou mapov ch dûl se omezme na základní údaje a na informace dûleïité pro komunitu badatelû na téma star ch cest. 2.1 Topografická mapa 1 : 10 000 Topografická mapa 1 : 10 000 vznikla mapováním ve spolupráci ÚSGK a G âsla v letech 1957 1971. Toto mapové dílo nebylo po svém prvním vydání obnovováno a armáda od jeho pouïití po ãase ustoupila. 9

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 10 TfiebaÏe v emi sv mi rysy zdánlivû náleïí do sady vojensk ch topografick ch map, ve skuteãnosti tomu tak není. (V letech 1953 1957 totiï u nás probûhlo vojenské mapování v mûfiítku 1 : 25 000; vznikla mûfiítková fiada map TM25, TM50, TM100, TM200, TM500 základ státního mapového díla na na em území. TM10 není souãástí státního mapového díla âr. Jeden mapov list TM10 pokr vá: 21,2 km 2 Cena za jeden mapov list TM10: 20,- Kã (ãernobílá kopie) Poãet mapov ch listû pokr vajících území âr: 4000 (pfiibliïnû) (Veverka, B. 2004, s. 102 107) Digitální podoba TM10: dosud není k dispozici Dostupnost TM10: Témûfi v echny v tisky TM10 byly skartovány. Pokud je autorovi známo, existují nyní dvû kompletní sady TM10. Za prvé v archívu Zemûmûfiiãského úfiadu v Praze (âúzk), kde je toto dílo k dispozici kaïdému zájemci (ãernobílá kopie mapového listu v cenû 20,- Kã, moïnost vlastního skenování, vlastního fotografování vïdy v badatelnû archívu). Za druhé v archívu Vojenského geografického a hydrometeorologického ústavu v Dobru ce. 2.2 Základní mapa âr 1 : 10 000 Základní mapa âeské republiky 1 : 10 000 vznikala v letech 1969 1988 na podkladû pûvodní TM10 (viz v e). Od roku 1981 je mapa postupnû obnovována v intervalu pfiibliïnû 7 let podle mnoïství zmûn v mapovém listû. ZM10 je základem sady Základní mapy stfiedního mûfiítka (mûfiítková fiada ZM10, ZM25, ZM50, ZM100, ZM200), která je souãástí státního mapového díla âr. Jeden mapov list pokr vá: 18,5 km 2 Cena za jeden mapov list ti tûné mapy: 50,- Kã Poãet mapov ch listû pokr vajících území âr: 4572 (Veverka, B. 2004, s. 108 112) Digitální podoba ZM10: 1. Cena za jeden mapov list RZM 10 (v echny vrstvy): 370,- Kã 2. Cena za jeden mapov list RZM 10 (pouze vrstva polohopis a hranice): 185,- Kã 3. Cena za jeden mapov list vektorové ZM 10 (ZABAGED; bez v kopisu): 865,- Kã 4. Cena za jeden mapov list vektorové ZM 10 (ZABAGED; jen v kopis): 244,- Kã BliÏ í informace o cenách a také podmínkách uïití (!!!) www.cuzk.cz. Dostupnost ZM10: Ti tûná podoba ZM10 je ke koupi v prodejnách âúzk v krajsk ch mûstech. Digitální podoba ZM10 je objednatelná (i doruãitelná) na internetu (www.cuzk.cz) v podobû uïivatelsky definovaného území (nemusí se tedy jednat o v ãet mapov ch listû jako v podobû ti tûné mapy). Podrobné informace o geodetick ch základech, kladu a znaãení mapov ch listû, celkovém obsahu mapového díla, mapov ch dílech vlastních a odvozen ch TM10 i ZM10, najde zájemce v literatufie (napfi. Veverka, B. 2004, Miklo ík, F. 1997). 10

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 11 3. Pozemní komunikace v obsahu TM10 a ZM10 Primárním fenoménem, kter budeme sledovat a srovnávat ve znaãkov ch klíãích obou mapov ch dûl, jsou pozemní komunikace. S tématem na eho v zkumu úzce souvisejí také antropogenní dopravní tvary, které obû mapová díla rovnûï evidují. V drtivé vût inû jsou vázány na prûbûh pozemních komunikací. Místy je v ak v mapû najdeme v roli obrazu zaniklého dopravního tvaru. 3.1 Srovnání kategorií pozemních komunikací Pozemní komunikace je tradiãním a neodmysliteln m prvkem obsahu vût iny map. U map topografick ch mají pozemní komunikace své tradiãní místo v podobû rozdûlení legendy do kategorií od dálnice po pû inu. Mûfiítko námi zkouman ch mapov ch dûl TM10 a ZM10 umoïàuje zaznamenat v echny kategorie pozemních komunikací v plném rozsahu s v jimkou poslední kategorie (pû ina). Zde dochází k v bûru a do mapy se dostávají jen ty nejdûleïitûj í objekty dané kategorie (hlavní spojovací pû ina). V em kategoriím je spoleãná interpretace komunikace prostfiednictvím mimomûfiítkové liniové znaãky (víceãaré u silnic a jednoãar ch u pozemních komunikací niï ích kategorií). Pfiehled a srovnání pozemních komunikací v obou mapov ch dílech pfiiná í tab. 1, resp. tab. 2. Do v ãtu byly zahrnuty pouze kategorie komunikací ve své základní podobû. Odvozené jevy, jako napfi. silnice ve stavbû, kfiíïení silnice s Ïeleznicí, sezónnû sjízdn úsek cesty apod. nebyly pro pfiehlednost brány v potaz. Tab. 1. Kategorie pozemních komunikací na Topografické mapû 1 : 10 000 (TM10) (podle: Smluvené znaãky topografick ch map v mûfiítkách 1 : 10 000 a 1 : 5000. SNTL, Praha 1956, s. 26 27) Jak v TM10, tak v ZM10 platí, Ïe v pfiípadû dálnic a silnic I. a II. tfiídy náleïí znaãce silnice také popis v podobû ãísla silnice. Dále prûchod pozemní komunikace zastavûn m územím znamená zakonãení pfiíslu né znaãky a pokraãování komunikace v podobû ulice, resp. prostranství (námûstí, návsi). 11

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 12 Tab. 2. Kategorie pozemních komunikací na Základní mapû âr 1 : 10 000 (ZM10) (podle: Seznam mapov ch znaãek Základní mapy âr 1 : 10 000. âúzk, Praha 1993, s.13) Jak je ze srovnání obou klasifikací patrno, rozdûlení do kategorií je v podstatû shodné; jen nesilniãní kategorie se nepatrnû li í v názvech. Podstatnûj í rozdíl je v grafickém provedení znaãek. TM10 nabízí uïivateli propracovanûj í aparát s pouïitím barvy pro rozli ení silniãních komunikací. 3.2 Srovnání kategorií antropogenních dopravních tvarû Antropogenní dopravní tvary mûïeme chápat jako ty tvary zemského povrchu, které byly vytvofieny dopravními aktivitami ãlovûka, a to spontánnû (napfi. vyjeïdûn úvoz) nebo vûdomû (napfi. násep). Tyto tvary jsou rovnûï souãástí obsahu TM10 a ZM10, byè jsou nûkdy skryty v ponûkud obecnûj ím pojetí dané kategorie (napfi. umûl stupeà mûïe charakerizovat mez, av ak cesta vedoucí po umûlém stupni ãiní z tohoto (úseku) tvaru antropogenní dopravní tvar kategorie jednostrann násep). V obou mapov ch dílech najdeme antropogenní dopravní tvary vyjádfiené pomocí tzv. technické rafy v ãerné barvû. Délka, orientace a pfiípadné zdvojení technické rafy odpovídá délce a kategorii daného tvaru. Napfi. dvojice proti sobû smûfiujících úsekû této znaãky symbolizuje úvoz, zatímco tatáï dvojice od sebe orientovan ch úsekû násep apod.) Tab. 3. Kategorie antropogenních dopravních tvarû a jejich obraz v TM10 a ZM10 12

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 13 Srovnání interpretace kategorií v TM10 a ZM10 (viz tab.3) je v tomto pfiípadû ponûkud zavádûjící. Autorovi se nepodafiilo zajistit novûj í vydání znaãkového klíãe TM10, kde rozpûtí kategorií tûchto tvarû odpovídá ZM10 (alespoà soudû podle uïití ve vlastní mapû). Z tohoto dûvodu berme znázornûní antropogenních dopravních tvarû radûji jako shodné. V jimkou je ov em jedna (pro badatele) dûleïitá pomûcka, kterou je popis. V TM10 jsou totiï (na rozdíl od ZM10) v nûkter ch pfiípadech tyto tvary opatfieny ãíseln m popisem (kótou). Kóta udává s pfiesností na 0,1 m relativní hloubku, resp. v ku tvaru v pfiípadû, je-li tato hodnota (v absolutní hodnotû) vût í neï 1 m. UÏivatel mapy tedy primárnû zjistí nejen existenci a délku antopogenního dopravního tvaru, ale také jeho zahloubení, resp. pfiev ení. 4. Srovnání hustoty cestní sítû v TM10 a ZM10 JestliÏe jsme si v pfiedchozí ãásti ãlánku udûlali pfiehled a srovnání obsahu (kvality) záznamu pozemních komunikací na obou mapov ch dílech, tato ãást by mûla pfiinést pfiehled a srovnání kvantity hustoty pozemních komunikací po jednotliv ch kategoriích. Srovnáváme sice situaci ve stejném území, ve stejném znaãkovém klíãi, ve stejném mûfiítku, ov em v jiné ãasové hladinû (TM10 pfielom 50. a 60. let 20. století; ZM10 aktuální stav). Svoji roli ve zji tûn ch rozdílech sehrává také preciznost a úroveà detailu v pûvodním mapování a v pozdûj ích obnovách. Analogicky jako v ãásti 3. i zde autor primárnû hodnotí pozemní komunikace a druhotnû pfiipojuje anal zu antropogenních dopravních tvarû. Autor podrobil anal ze území, definované dvûma mapov mi listy TM10 (tj. 2 krát cca 21,1 km 2 ), které spolu sousedí ve smûru v chod západ. Testované území se nachází cca 20 km jihozápadnû od Brna a zaujímá rovnobûïkov fiez Boskovickou brázdou. Západnûji poloïen mapov list M-33-105-D-a-2 (mapováno 1958) pokr vá území více urbanizované, více zemûdûlsky vyuïívané se ãtyfimi sídly (1 mûsto, 3 vesnice). V chodní list M-33-105-D-a-2 (mapováno 1959) zaujímá území s více neï poloviãním pokryvem lesa (Bobravská vrchovina) a tfiemi sídly (vesnicemi). Srovnávané území odpovídá následujícímu v ãtu mapov ch listû ZM10 (stav z let 1973 1988): Tab. 4. Vymezení testovaného území v ãtem dotãen ch mapov ch listû TM10 a ZM10 4.1 Srovnání hustoty sítû pozemních komunikací Autor analyzoval pozemní komunikace v prostfiedí GIS (geografick informaãní systém). Komunikace byly interpretovány jako linie a rozdûleny ve dvou vrstvách (TM10, ZM10). Popisov m atributem Typ byla jednotliv m úsekûm komunikací pfiifiazena kategorie a automaticky generován vnitfiní atribut Délka, potfiebn pro sumarizaci. V sledky anal zy jsou prezentovány v tab. 5. Materiál pro ZM10 autor excerpoval a upravil z jiï vyhotovené anal zy v daném prostoru (Adam, D. 2005). 13

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 14 Tab. 5. Souhrnné údaje z inventarizace pozemních komunikací v TM10 a ZM10 v testovaném území (ãísla udávají celkovou délku v [m]) Z pfiehledu vypl vají nûkteré zmûny projevující se ãasto odli nû v obou mapov ch listech. Rozdíly v úhrnu délky silniãních komunikací jsou zpûsobeny nepfiesností digitalizace a je zapotfiebí je zanedbat. Nepatrn nárûst délky ulic odpovídá roz ífiení zastavûného území ve venkovsk ch sídlech. U zpevnûn ch komunikací je tomu podobnû, ov em jen na západním mapovém listû. Na v chodním zaznamenáváme nárûst více neï dvojnásobn zpûsoben pfiedev ím v stavbou asfaltov ch cest pro snaz í pfiibliïování dfieva v buãínském polesí (Bobravská vrchovina). V pfiípadû kategorie nezpevnûn ch komunikací (vût iny neudrïovan ch polních a lesních cest) je situace zcela opaãná. Pokles o 18,5 % (západ), resp. 14,7 % (v chod) jednoznaãnû dokumentuje vymazání cest z na í krajiny. Kategorie pû ina nebyla v ZM10 v testovaném území identifikována ani v jednom pfiípadû. Pokud bychom pfiedpokládali krajní pfiípad, Ïe totiï v echny pûvodnû zaznamenané pû iny byly zahrnuty do kategorie nezpevnûn ch komunikací, byl by v e uveden pokles je tû razantnûj í 23,6 % (západ), resp. 16,1 % (v chod). Ukazuje se, Ïe kolektivizace a její dûsledky nekonãily 50. léty, n brï pokraãovaly je tû pozdûji. Podle empirické konfrontace souãasné ZM10 s realitou moïno také ãást úbytku nezpevnûn ch komunikaci pfiisoudit nepfiesnosti záznamu reality (absence existujících cest v mapû). 4.2 Srovnání hustoty sítû antropogenních dopravních tvarû Pfii anal ze antropogenních dopravních tvarû autor postupoval analogicky s postupem v pfiípadû pozemních komunikací (viz ãást 4.1). V sledky inventarizace pfiiná í tab. 6. Tab. 6. Souhrnné údaje z inventarizace antropogenních dopravních tvarû v TM10 a ZM10 v testovaném území 14

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 15 Z nabízeného pfiehledu je patrn razantní úbytek (západní list 43,8 %, v chodní list 29,4 %) zaznamenan ch antropogenních dopravních tvarû, kter pfiedstihuje úbytek pozemních komunikací. Z jednotliv ch kategorií nacházíme jednoznaãnû nejvût í úbytek jednostranného náspu (západní list 80,0 %, v chodní list 90,4 %). Tento tvar nejlépe odpovídá úseku cesty vedeného po mezi (na její horní hranû) a zfiejmû koreluje s redukcí délky polních cest vlivem kolektivizace. V testovaném území byly zaznamenány také opu tûné antropogenní dopravní tvary (vïdy úvozy) v celkové délce 537 m. Je nabíledni, Ïe zejména opu tûné úvozy nejsou v naprosté vût inû podchyceny ani v TM10 ani v ZM10. V nûkter ch pfiípadech pro svoji nepatrnost, jindy jsou zamûnûny s tvary lineární eroze, vût inou pak opomenuty (nacházejí se ãasto mimo stávající síè cest). Obr. 1. Situace v chodnû Rosic na v fiezu z TM10 (vlevo) a ZM10 Srovnáme-li vybrané území na obou mapov ch dílech, shledáváme rozdíly odpovídající v e nabídnuté statistice. Uprostfied v ukázkovém v fiezu (viz obr.1) je napfiíklad patrn úsek staré (tzv. Vápenné) cesty Boskovickou brázdou v chodnû mûsta Rosic. Na TM10 (snímek vlevo) je patrn úvoz a cesta severojiïního smûru, jeï kfiíïí dal í polní cesta. Na ZM10 (snímek vpravo) jiï v inkriminovaném prostoru není ani jedna z cest, úvoz je zarovnan a zbyla jen katastrální hranice, která respektuje okraj zru ené cesty. 5. Závûr Zájemce o rekonstrukci sítû star ch pozemních komunikací potfiebuje z mapy získat informaci o stávající dopravní síti, o tvaru a prûbûhu hydrografické sítû, o sídelním systému, o tvarech terénu a v kov ch pomûrech, o mikrotoponymii. V echno to obsahuji obû analyzovaná mapová díla, ov em s jist m rozdílem. TM10 zachycuje realitu v dobû, kdy v krajinû existovalo více cest a více zbytkû po star ch cestách. TM10 byla vyhotovena podrobnûj ím a moïná peãlivûj ím mapováním neï byla pozdûji zpracována a aktualizována ZM10 (napfi. kótování antropogenních dopravních tvarû). Je zde patrná vojenská sloïka (spolupûsobení) v pûvodním mapování a s ním spojená vût í nároãnost na detail (dûleïitost sítû pozemních komunikací ve vojenství). 15

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 16 ZM10 si i nadále udrïuje svoji roli nejpodrobnûj ího aktuálního mapového díla stfiedního mûfiítka, které je komerãnû dosupnû v ti tûné i digitální (rastrové i vektorové) podobû. Autor je pfiesvûdãen, Ïe právû dostupná TM10 má ambice nahradit ZM10 pro potfieby na eho v zkumu. Klíãem k vyuïívání TM10 je její kompletní digitalizace (skenováním) a zvefiejnûní na internetu (pfiípadnû následné opatfiení georeferencí pro pouïití v GIS). Vzhledem ke stavu reálného svûta, kter zaznamenává, lze dnes toto mapové dílo oznaãit za staré. Problematika utajení se tak stává irelevantní. Navíc náklady na aktualizaci nejsou Ïádné. Pfiípadnû digitalizovanému mapovému dílu TM10 by patrnû nejlépe slu elo umístûní na internetu po boku star ch vojensk ch mapování (http://oldmaps.geolab.cz). LITERATURA: 01. Adam, D.: Staré stezky na Ivanãicku. (Doktorská disertaãní práce). Geografick ústav PfiF MU v Brnû, 2004, 241 s. 02. Adam, D.: Anal za pozemních komunikací ve vybraném území na I. a II. vojenském mapování. Historická geografie ã. 33, Historick ústav AV âr Praha, 2005, s. 71 95. 03. Miklo ík, F.: Státní mapová díla âeské republiky. Vojenská akademie v Brnû, 1997, 110 s. 04. Seznam mapov ch znaãek Základní mapy âr 1 : 10 000. âúzk, Praha 1993, 41 s. 05. Smluvené znaãky topografick ch map v mûfiítkách 1 : 10 000 a 1 : 5 000. SNTL, Praha 1956, 124 s. 06. Veverka, B.: Topografická a tematická kartografie 10. âvút Praha, 2004, 220 s. 16

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 17 Minciãková cesta Pfiíspûvek detektoru kovû k problematice star ch cest 1 Petr Nov, Stfiedoãeské muzeum v Roztokách u Prahy Aãkoliv se detektor kovû pfii v zkumu star ch cest úspû nû prosazuje, není dosahováno pfii jeho vyuïití maximálních v sledkû. Pfiitom informace získané detektorem patfií k tûm informacím v znamnûj ím. Dfiíve neï pfiistoupím k detailûm, rád bych do problematiky pfiinesl dal í podnût, kter m je nelegální pouïívání detektorû. Bylo by po etilé se domnívat, Ïe se tento problém bude star m cestám vyh bat. Není sice tak palãiv jako v otázce hradi È nebo mohylov ch pohfiebi È, ale pfii souãasném stavu bádání pfieci jen neïádoucí. Z nûkolika uvefiejnûn ch pfiíkladû vypl vá, Ïe mimo vût inu pfiípadû, kdy se jedná napfiíklad o bûïné lesní cesty, se zájem obrací i na star í terénní relikty úvozû 2. Pár mincí z minciãkové cesty Dvû dvouhodinová hledání na cestû, na kterou mû upozornil tchán. Vzal jsem s sebou malého, kter hledání minciãek zboïàuje. A opravdu tam minciãky jsou a je jich velké mnoïství. Skoro v e jsou mince z R.U. Jedno a dvou krejcary. Objevilo se i pár vût ích. Jen je smûla, Ïe pûda je trochu Ïravá a drtivá vût ina minciãek je seïrána ãi po kozena. Ale fiíkal jsem si, kdyï je tolik mûìáãkû na takov cestû, tak by mohl b t i stfiíbràáãek. A byl. I kdyï takov maliãk. Na cestu se zas nûkdy mrknu, aï zas bude chuè jít hledat jen minciãky. ProtoÏe moje auto nav tívila srna, bylo po víkendovém hledání. Tak jsem aspoà nav tívil minciãkovou cestu, abych se trochu odreagoval. A mûl jsem úspûch. Vytáhl jsem dva stfiíbràáãky.. Jak vypl vá z pfiedchozích fiádkû, nejsou staré cesty vyslovenû detektoráfisk m cílem. Ve vût inû pfiípadû plní funkci jistého odreagování nebo lákají moïností nálezu mincí, které jsou zde opravdu ãast m nálezem. Pokud lze vysledovat zájmy náv tûvníkû takov chto míst, zjistíme, Ïe drtivá vût ina sleduje v prvé fiadû militaria. Z poskytnut ch informací se podafiilo zjistit, Ïe se jedná o starou cestu na Pelhfiimovsku vedoucí k vrchu Kfieme ník. Z celkového prochozeného asi 4-kilometrového úseku pochází mince jen asi z 300-metrového úseku. Mince jsou vût inou z období 19. století (tedy raïby z Rakousko-Uherské monarchie) a jde v drtivé vût inû o mince mûdûné. Vlivem specifick ch pûdních pomûrû do lo u vût iny mincí k ãásteãné nebo i úplné korozi. V e zmínûné mince stfiíbrné tak patfií k v jimeãn m kusûm. 1 Oznaãení stará cesta je adekvátní pojmu stará komunikace a stará stezka; Informace o nálezech pomocí detektoru kovû ãerpány z http://www.detektorweb.cz/, za informace o "minciãkové cestû" dûkuji panu J. Hu kovi. 2 jsem u Sobû ic na el pûknou starou stezku skrytou v hlubokém úvozu. První, co zemû vydala, mi udûlalo radost : Pomûrnû velká mice 30-ti krejcar Franti ek II. (1792 1835) z roku 1807 ve velmi dobré kondici 17

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 18 Obr. 1. Nahofie pfiehled nálezû z jedné náv tûvy lokality; Dole nálezová situace stfiíbrné mince 18

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 19 Dosavadní poãet nalezen ch mincí se pohybuje okolo dvou set (!). Hloubka nálezû je pfiekvapivá vût ina mincí se nalézala na povrchu, nûkteré jen pod vrstvou humusu, dal í do pûti centimetrû. Jen mince stfiíbrná byla v hloubce okolo 15 20 cm. Zfiejmû postupující eroze má za následek fakt, Ïe se nûkolik exempláfiû objevilo i po pouhém odhrnutí listí. Jsou v ak úseky, kdy je cesta lemována (nebo i pfiekr vána) hromadami odpadkû ze sousedících obydlen ch míst. 3. Z poskytnut ch nálezû vyplynulo, Ïe zkoumaná cesta je pravdûpodobnû novovûkého stáfií, pokud maximální tfiísetleté stáfií nálezû nezpûsobily napfi. nûjaké nepfiíznivé chemizmy pûdy. Tento odhad byl ale vzápûtí potvrzen promítnutím historick ch událostí. Po roce 1555 byla na vrcholu Kfieme níku postavena nevelká dfievûná kapliãka, která stála na poãátku vzniku poutí (od r. 1651 kaple zdûná, v letech 1710 20 poutní kostel, k nûmuï byly r. 1734 pfiistavûny ambity, roku 1750 budovu posvûtil praïsk svûticí biskup A. Vokoun). O tom, Ïe poutû byly poãetné, svûdãí napfiíklad záznam z roku 1898, kdy bylo zaznamenáno neuvûfiiteln ch 111 procesí ãesk ch, nûmeck ch i moravsk ch (âern 2001). Dnes je velká ãást této cesty zaorána nebo pfiekryta lesem a cesta je zmûnûna. Uvedené pak dokládá i vzpomínka pamûtníka, podle které bylo inkriminované místo nejspí e zastávkou pfii takovémto putování. Porovnáním faktû dojdeme k prvnímu dûleïitému zji tûní, Ïe získané nálezy pomûrnû vûrnû odráïí historii zkoumané staré komunikace 4. Dal í, jiï známé zji tûní, spoãívá v pozorování, Ïe kumulace mincí se nalézá na krátkém úseku vedoucím vût inou do kopce 5. To by mohlo b t alespoà ãásteãné vysvûtlení ztráty mincí a jin ch nalezen ch kovov ch pfiedmûtû (z takov chto zdrojû bohuïel vût inou nepfiichází informace o nemincovních nálezech. Mimo perkû a zajímav ch pfiedmûtû, jako jsou napfi. podkovy 6, se popis omezí na ostatní nezajímav rot ). Zajímavá je hloubka jejich uloïení, ãasto do 10 cm, která bude je tû vyïadovat diskusi na téma povrchov ch pochodû (erozních, sedimentaãních, mechanick ch). Za nejzajímavûj í osobnû povaïuji skuteãnost doloïenou nûkolika málo pfiíklady, Ïe stáfií mincovních nálezû z cest nepfiesahuje 18. století. MÛÏeme se zatím jen dohadovat, zda-li je tato skuteãnost dána náhodn m v bûrem komunikací novovûkého stáfií, specifick mi podmínkami panujícími v povrchové vrstvû komunikací nebo napfi. charakterem mincovního obûïiva 7. 3 mezi dal ími spor mi nálezy vystupují knoflíky, prst nky, kfiíïky apod. 4 dal í pfiíklad: Dnes jsem podnikl v pravu na jednu starou lesní cestu spojující vesnici s poutním kostelíkem. Byl to docela dobr typ asi na 80 metrech pfies 20 mincí. AÏ na v jimky se jednalo o povrchové nálezy, dvakrát hrábnout a mince byla venku. TakÏe pohodiãka. Mezi mincemi byl i nûmeck knoflík. Nejvût í radost jsem mûl pochopitelnû ze dvou stfiíbrn ch franzjozefsk ch desetikrejcarû, i kdyï jednomu kousek chybí, ale nejsem si vûdom, Ïe bych ho pfiekopl, ani se mi nepodafiilo dohledat ten úlomek. Zítra se tam je tû vrátím, moïná mi nûjaká ta mince utekla!" 5 Vãera (27. 12.) mi to nedalo a pfiestoïe hustû lilo, vyrazil jsem ven. Jít na pole byl nemoïn úkol, je tû, Ïe jsem na jafie objevil v lese zapomenutou cestu. Tehdy jsem kousek pro el a mimo stfiepin nic nena el.... První signál, a uï tahám fií sk 10-pfennig. Ohohóóó, dneska by to lo. Dva metry dál 5-pfennig. Ale pak to pfii lo, pro el jsem 100 metrû a pípalo jenom Ïelezo neberu. Pak signál a raku áãek a dal í. A taky pozlacen knoflík s kamínkem. Tak to lo dal ích 100 metrû. Cesta se zaãala lámat z kopce a v nejprud ím místû zapípal zvlá tní signál. Druh stfiíbrn za tfii dny. Ani mi nevadilo, Ïe hustû lije. Emoce byly silnûj í. A ta pfiedstava ta cesta má je tû asi 500 metrû a místy i odboãky!!!! Do Silvestra tam urãitû je tû zajdu. A nebo na jafie. Urãitû tam po Èourám. 6 VáÏení kolegové, pfii kontrole jedné cesty na Stfiíbrsku dle Josefovského mapování jsme na li mimo jiné i dvû podkovy. Ne, Ïe by podkovy nebyly bûïn m nálezem, ale vzhledem k místu nálezu mû zajímá jejich bliï í datování. 7 nález mince ze 17. století na Zlaté stezce tak nabádá k dal ím prûzkumûm (KubÛ Zavfiel 2005, 45) 19

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 20 Detektor jako destruktivní prûzkum Dosavadní odborné prûzkumy star ch cest probíhají pfieváïnû v rovinû historick ch re er í a následné dokumentace v terénu. Jejich datování pak naráïí na celou fiadu problémû, ãímï se musíme ãasto spokojit u znám ch komunikací s datací do doby fungování a rezignovat na rekonstrukci fází a v voje nebo získáme informaci o tom, Ïe dle podkladû se dá ten ãi onen úvoz datovat do doby minimálnû dokládající historické prameny. V znamn mi pomocníky jsou kfiíïové kameny dokládající stáfií i charakter cest (Procházka 1998), jejich pfiítomnost mûïe i jen potvrzovat teorie o existenci komunikací v mlad ích obdobích (Velímsk 1998, 92). Podobnou sluïbu konají kapliãky, boïí muka, kfiíïe a dal í monumenty na trasách cest (napfi. Kolektiv autorû 2001, Matuszková 2003), s úspûchem mûïeme v pfiíhodn ch oblastech vyuïít i pfiímo napfi. vytesané letopoãty úsekû komunikací (Velímsk 1992, PodrouÏek 2000). Vedle tûchto a dal ích zpûsobû se nicménû domnívám, Ïe poslední slovo v problematice datování star ch cest má archeologie. Ve vût inû pfiípadû se zatím jedná o nedestruktivní prûzkum terénních reliktû (napfi. KubÛ Zavfiel 1998, irok Nováãek 1998, Velímsk âerná 1990, âerná 1998 a dal í). V otázce prûzkumu destruktivního pfie lapujeme na místû. PfiestoÏe jiï desítky a stovky liniov ch v kopû proèalo trasy star ch komunikací, donedávna jim díky neexistenci vûdeckého zamûfiení nebyla vûnována pozornost. Jako v jimku uveìme zachycení alespoà prûfiezu systémem stfiedovûké cesty z Mostu do Freiburgu (Velímsk âerná 1990). Zlom nastal aï na samém konci minulého století dokumentací v kopu pro vedení plynovodu na trase Zlaté stezky (Zavfiel 1999; obr. 2). Obr. 2. Nahofie profil cesty Rec awia (gm. Wolin, Polsko), Wrzesiƒski 2002, 219 Dole profil úvozu v BlaÏejovickém systému, sonda 1/98, Zavfiel 1999, 94 20

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 21 Podobné zji tûní uãinili napfi. pol tí kolegové jiï roku 1958 v západním Polsku (Rec awia, gm. Wolin), vyzdviïené ale teprve aï v rámci ãlánku vûnovanému dopravním prostfiedkûm v raném stfiedovûku (Wrzesiƒski 2002; obr. 2). Ukázalo se, Ïe staré, ale zejména zaniklé komunikace se dají zkoumat podobnû jako ostatní archeologické objekty vãetnû jejich vertikální stratigrafie nebo tvarové typologie apod. Jako u obvykl ch archeologick ch v zkumû kvûli získání datovacího materiálu pronikl do destruktivního prûzkumu star ch cest detektor kovû (nejen v tomto v zkumu dominuje v zkum Zlaté stezky KubÛ Zavfiel 1998, 52; KubÛ Zavfiel 2003, KubÛ Zavfiel 2005). Vût í ãást tvofií památky na lidskou pfiítomnost v podobû mincí, perkû a rûzn ch doplàkû, nástrojû a militárií, slouïící jako hlavní opory datování takto zkouman ch památek. Zbylé pfiedmûty pfiedstavují pozûstatky dopravních prostfiedkû odpadl ch a poztrácen ch ãástí (a souãástí zvífiecích postrojû a podkov). Mimo jejich dataãní funkce je nezanedbatelné i návazné studium jejich v voje a podoby (Vermouzek 1983, Hazlbauer Vermouzek 1985), jehoï v sledky lze zpûtnû vztáhnout napfi. k doplnûní charakteru sledované komunikace vozová cesta, soumarská apod. I úvodní ãást tohoto pfiíspûvku dokládá, Ïe v nûkter ch pfiípadech lze takov mto prûzkumem odhalit pfiímo specifické vyuïití cest, dûleïité je i bezprostfiední okolí cest, skr vající pozûstatky aktivit s cestou související a pfiípadnû cesty i datující (KubÛ Zavfiel 2000, KubÛ Zavfiel 2003, 76 a dal í). Na uveden ch stratigrafiích se potvrdilo, Ïe u komunikací lze sledovat i jejich chronologické fáze a proto je nezbytné vertikální a horizontální zamûfiení nálezû (nikoliv jejich pouhé hledání), které pak mûïe hrát zejména pro dataci takové cesty hlavní roli; zejména v pfiípadech, kdy se jedná o komunikaci dlouhého trvání. Pfiipoãteme-li k tomuto moïnost pfiesného vytyãení místa nálezu (a tím i jistoty zachycení takového vztahu), je pouze otázkou ãasu, kdy se stane tento prûzkum jednou z hlavních linií vûdeckého prûzkumu star ch cest; ve spojení se studiem typologie profilû, v voje cest ve smyslu vedení terénem a podobn ch otázek moïná linií vedoucí 8. Závûr Studium star ch cest je stále na svém poãátku, proto dnes nevíme, které momenty v jejich v zkumu, v souãasnosti nedocenûné, za ãas budeme povaïovat za klíãové. Zji tûní, popsaná v nûkolika pfiíkladech detektoráfiû, poukazují na téma ru iv ch zásahû do rozvíjejícího se prûzkumu star ch cest. Tímto získává prûzkum star ch cest ãetné trhliny v podobû vybírání mincovních a jin ch zajímav ch nálezû pfiímo z tras komunikací bez jakékoliv dokumentace a evidence. Je pak v zájmu badatelû, aby se sami pokusili s pomocí detektoru na vytipovan ch úsecích star ch cest provést zji Èovací archeologické prûzkumy vedoucí k zaji tûní v ech nálezû v jejich primárním uloïení a zdokumentování jejich nálezov ch okolností ve vztahu ke komunikaci. 8 V znam detektoru kovû pak vynikne i v situaci, kdy klesá poãet datovacích metod úmûrnû tomu, jak pûjdeme hloubûji do minulosti (alespoà v teoretické rovinû); prûzkum povaïuji za nedílnou a zásadní ãást bádání o star ch cestách. Nastínûní tohoto smûru se zároveà snaïí rozpt lit jistou skepsi ze studia star ch cest (Cendelín 2003). 21

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 22 LITERATURA: 01. Cendelín, D.: e ení star ch pozemních spojû (seriózní historiografická disciplina nebo nezávazná hra?). In: Staré stezky 8, 2003, s. 22 30. 02. âerná, E.: Komunikaãní síè v SV ãásti Kru n ch hor v období vrcholného stfiedovûku a její kontext s polohami skláfisk ch hutí. Archaeologica historica 23, 1998, s. 97 110. 03. âern, J.: Poutní kostely a kaple v ãeskobudûjovické diecézi. Seriál o Ïiv ch, zanikl ch a zapomenut ch poutních místech. In: Setkání Aktuality, periodikum ãeskobudûjovické diecéze. Vydává z povûfiení ãeskobudûjovického biskupství SdruÏení Sv. Jana Neumanna v â. Budûjovicích, ã. 6, 2001, s. 3. 04. Hazlbauer, Z. Vermouzek, R.: Stfiedovûk vûz v ikonografii ãesk ch reliéfních gotick ch kachlû. Archaeologica Pragensia 6, 1985, s. 203 218. 05. Kolektiv autorû: Kamenné kfiíïe âech a Moravy. Praha 2001. 06. KubÛ, F. Zavfiel, P.: Terénní prûzkum star ch komunikací na pfiíkladu Zlaté stezky. Archaeologica historica 23, 1998, s. 35 57. 07. KubÛ, F. Zavfiel, P.: Systémy pozûstatkû Zlaté stezky na Obecním vrchu. In: Zlatá stezka 7, 2000, 43 79. 08. KubÛ, F. Zavfiel, P.: Systémy pozûstatkû Zlaté stezky v terénu. In: Staré stezky 8, 2003, s. 73 91. 09. KubÛ, F. Zavfiel, P.: Pfiechody pfies vodní toky na Zlaté stezce. Staré stezky 10, 2005, s. 40 56. 10. Matuszková, J.: Nûmí svûdkové Ïivota na cestách na pfiíkladu LanÏhota. In: Staré stezky 8, 2003, s. 168 173. 11. PodrouÏek, K.: Lesní cesty v pískovcích severních âech. In: Staré stezky 5, 2000, s. 42 46. 12. Procházka, Z.: KfiíÏové kameny a jejich vztah k nehodám na star ch stezkách. Archaeologica historica 23, 1998, s. 183 191. 13. irok, R. Nováãek, K.: K poãátkûm Norimberské cesty na Tachovsku. Archaeologica historica 23, 1998, s. 59 71. 14. Velímsk, T.: Trans montes, ad fontes (Pfies hory, k pramenûm). Most 1998. 15. Vermouzek, R.: Stfiedovûk vûz. Archaeologica historica 8, 1983, s. 311 325. 16. Wrzesiƒski, J.: Ârodki i urzàdzenia komunikacyjne Polski wczesnopiastowskiej na podstawie dotychczasowych znalezisk archeologicznych. In.: Dzieduszycki, W. Przyby, M. (red.) Trakt Cesarski. I awa Gniezno Magdeburg. Poznaƒ 2002, s. 217 244, 17. Velímsk, T.: Studium stfiedovûk ch cest a problematika v voje osídlení levobfieïní ãásti oblasti Labsk ch pískovcû. Archaeologica historica 17, 1992, s. 349 363. 18. Zavfiel, P.: Záchrann archeologick v zkum v dolní ãásti BlaÏejovického systému prachatické vûtve Zlaté stezky. Archeologie v jiïních âechách 12, 1999, s. 85 97. 22

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 23 V voj dokumentace Zlaté stezky Franti ek KubÛ Petr Zavfiel Úvod Zlatá stezka jako v znamná stfiedovûká obchodní cesta, spojující nûmecké Podunají s ãesk mi zemûmi, je ve srovnání s obdobn mi a srovnateln mi komunikacemi relativnû velmi dobfie dokumentována. V prvních fázích její existence od prvních zmínek v 11. století aï do pfielomu 15. a 16. století o ní víme v hradnû z písemn ch psan ch pramenû. Z listin, listû, mûstsk ch knih i z materiálu úãetního nebo jiného charakteru mûïeme rekonstruovat postupn vznik systému Zlaté stezky, prûbûh jednotliv ch vûtví, obydlená, servisní i kontrolní místa podél nich i podobu a fungování soumarského provozu na Zlaté stezce. Od poãátku 16. století, od doby, kdy zaãínala nejslavnûj í a nejv znamnûj í perioda Zlaté stezky, se objevují první prameny jiného neï písemného charakteru kartografické a ikonografické a ná obraz této stezky, po které proudila pfiedev ím sûl z alpsk ch loïisek do âech, se zpfiesàuje a nab vá vût í plastiãnosti. Mapov ch zachycení celé stezky i jejích ãástí a rûzn ch zobrazení jednotliv ch úsekû i míst podél Zlaté stezky pfiib vá a tûsnû po jejím zániku na poãátku 18. století vznikají i první podrobná zmapování konkrétního prûbûhu jednotliv ch vûtví v terénu âeského království a Pasovského biskupství. Dal í necelá dvû staletí Zlatá stezka postupnû mizela z obecného povûdomí a její ãásti jsou zachycovány na mapách i na zobrazeních v souvislosti s jin mi subjekty. Od poãátku 20. století v ak pozorujeme vûdomou snahu o seriózní zachycení pozûstatkû Zlaté stezky v terénu, která na sklonku téhoï století vyústila v dlouhodob vûdeck v zkum, jehoï v sledkem má b t úplné zdokumentování tûchto pozûstatkû na v ech vûtvích systému Zlaté stezky. V sledná dokumentace sestává ze slovních popisû, z terénních náãrtû, z fotografií ze zemû i ze vzduchu, z pfiesn ch geodetick ch zamûfiení i ze souborû autentick ch pfiedmûtû, odhalen ch detektorem kovû i archeologick m v zkumem. V poslední dobû se zvaïuje také vyuïití podrobného satelitního snímkování. Historické zprávy a slovní popisy První historické zprávy o Zlaté stezce máme z 11. století. ímsk král Jindfiich II. daroval listinou z 19. dubna 1010 Ïenskému klá teru Niedernburg v Pasovû celé ãeské clo, ãímï mínil celní poplatky na cestû do âech pfies umavu; touto cestou mohla b t jen pozdûj í Zlatá stezka, jejíï pasovskou ãást Niedernburg potom doloïitelnû spravoval. TytéÏ poplatky na ãeském území získala na sklonku 11. století od ãeského kníïete a krále Vratislava II. vy ehradská kapitula v Praze a ta zaloïila nad irokou kotlinou na severním pomezí umavy osadu Prachatice, druh cílov bod Zlaté stezky. První písemné zprávy stezku pouze zmiàují a neuvádûjí o ní témûfi Ïádné podrobnosti. Více konkrétního se dovídáme aï od 13. století, kdy se k listinám pfiidává i dochovan aktov materiál. Napfiíklad za pasovského biskupa Oty z Lonsdorfu byl jiï v polovinû 13. století vymezen okruh lidí, ktefií se mohli vûnovat soumarskému fiemeslu na Zlaté stezce, a byl znám i most v lese, po kterém pfiecházely soumarské karavany na ãeském území Vltavu. Na opravu tohoto mostu byla urãena ãást poplatkû vybíran ch na Zlaté stezce. Ve 14. století se v základních obrysech dovr il dopravní systém Zlaté stezky s tfiemi hlavními vûtvemi z Pasova do tfií cílov ch ãesk ch mûst. Písemné prameny o tom zpravují jiï podrobnûji a zaznamenávají také mimo jiné 23

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 24 organizaci ochrany karavan a obchodu na této stezce a první konkrétnûj í údaje o objemech a druzích pfiepravovaného zboïí, o zpûsobech dopravy, o konkurenãním boji mûst na Zlaté stezce i o rûzn ch zajímav ch detailech. Zachovala se dokonce i listina Karla IV. z roku 1356, která vytyãuje trasu nové ka perskohorské vûtve Zlaté stezky. K listinám a spisovému materiálu se druïí úfiední knihy, které jiï sv m charakterem zaruãují kontinuitu a vût í konkrétnost údajû a tím i stále vût í plastiãnost a vûdeckou vyuïitelnost zpráv. Napfiíklad v nejstar í dochované mûstské knize mûsta Prachatic nalézáme podrobnou zprávu o pfiepadu jedné soumarské karavany na prachatické vûtvi Zlaté stezky kolem roku 1410 a mûïeme si tak utvofiit konkrétnûj í pfiedstavu i o této stinné stránce provozu na této slavné obchodní komunikaci. Od pfielomu 14. a 15. století se dá sledovat i mnoïství pfiepravované soli a fiada dal ích obchodních a úãetních ukazatelû, pfiiãemï podrobnost a srovnávací schopnost tûchto údajû plynule rostou. TûÏi tû písemn ch zpráv o Zlaté stezce se pfiená í z panovnick ch, biskupsk ch a jin ch vrchnostensk ch privilegií na stránky úfiedních knih správních, úãetních i rûzn ch speciálních a v 16. století jiï mûïeme Ïivot a provoz na Zlaté stezce sledovat do znaãn ch detailû. Nebo vlastnû mohli bychom, neboè mnoïství zachovaného písemného materiálu zûstává stále nezpracováno a nevyuïito a ãeká na svého badatele. kála tûchto písemností je smûrem do novovûku stále rozsáhlej í a velmi pestrá. Jmenovat mûïeme napfi. první pasovsk soumarsk fiád z roku 1538, nepfieberné mnoïství úãtû a soupisû solního obchodu v Pasovû, v Prachaticích a v jin ch místech, mnoïství rûzn ch nafiízení, zákazû a omezení tohoto obchodu, rozsáhlé spisy o konkurenãním boji v solním obchodu mezi pasovsk m biskupstvím, bavorsk m vévodstvím a rakousk mi Habsburky a mnoho dal ího. Od sklonku 16. století máme dochovány i slovní popisy jednotliv ch tras Zlaté stezky a koneckoncû z písemn ch zpráv se od poãátku 16. století dovídáme i o názvu této obchodní cesty. Kartografické prameny K písemn m zprávám o Zlaté stezce se od poãátku 16. století pfiidruïují i rûzná mapová ztvárnûní této obchodní komunikace. První dochovaná mapa z roku 1520 vznikla v prûbûhu sporu o sûl mezi pasovsk m biskupstvím a mûstem Schärding a v barvách nám pfiedstavuje biskupské mûsto Pasov na soutoku tfií fiek jako ústfiední bod systému solního obchodu a komunikací, po kter ch se sûl z alpsk ch loïisek pfiepravovala. Z Pasova tu vychází i Zlatá stezka a brzy se vûtví do sv ch tfií vûtví smûfiujících do âech. V prûbûhu 16. století vytvofiili tehdej í kartografové fiadu dal ích map a plánû, které celkovû i z rûzn ch dílãích aspektû zobrazují Zlatou stezku a podávají fiadu informací o jejím prûbûhu, o sídli tích a uzlov ch místech podél jejích tras (celnice, mosty, napajedla, nocleïi tû, soumarské hostince atd.). Stejnû jako v pfiípadû první dochované mapy byly ãasto pfiíãinou vzniku tûchto map spory a tfienice o solní obchod i o práva a podíl zainteresovan ch stran na nûm. Mapy nezachycují jen legální pouïívané trasy, ale také trasy ilegální a zakázané, po nichï se sûl a dal í zboïí pfiepravovaly pokoutnû se snahou uniknout rûzn m poplatkûm a omezením. Po zániku Zlaté stezky na poãátku 18. století vznikl cel soubor mapov ch materiálû, které podrobnû zachytily stav jednotliv ch tras ve tfiicát ch letech tohoto století. DÛvodem jejich vzniku byla snaha vyuïít tras Zlaté stezky pfii budování novovûké silniãní sítû. Tyto mapy jsou natolik podrobné a kvalitní, Ïe jich lze vyuïít i pfii souãasném v zkumu zachovan ch pozûstatkû Zlaté stezky v terénu. Pfiinesly i konkrétní v sledek sv m tvûrcûm a zadavatelûm. Vybrána byla vimperská vûtev a na ní skuteãnû pozdûji vznikla moderní silnice, která dodnes spojuje pfies umavu a hraniãní pfiechod StráÏn Philippsreut âechy s Nûmeckem. S budováním této silnice na poãátku 19. století jsou spojeny poslední mapy, které je tû mají kontinuitu s Ïivou Zlatou stezkou a mohou nám o ní nûco vypovûdût. 24

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 25 Soupis nejv znamnûj ích map a plánû Zlaté stezky: Mapa solních cest kolem Pasova vzniklá v prûbûhu solního sporu Pasova a Schärdingu kolem roku 1520. Kresba na pergamenu, ãásteãnû kolorovaná. Její dvû vyhotovení jsou uloïena v Hlavním státním archivu v Mnichovû a ve vlastivûdném muzeu mûsta Schärding. Mapa cest vedoucích z Pasova do Prachatic, od Adama Makrabia, vznikla z povûfiení mûsta Prachatic v roce 1578. Nedochovala se. Plán Wolfsteinské pohraniãní oblasti s tfiemi soumarsk mi stezkami do Prachatic, Vimperka a Ka persk ch Hor v lese, s m tními místy Grainetem, Hinterschmidingem a Kreuzbergen, s karavanami, pohraniãními mûstky a ukazateli. Kolorovaná kresba z roku 1593, zfiejmû od pasovského dvorního malífie Leonarda Abenta. UloÏen v Hlavním státním archivu v Mnichovû. Solné stezky z Vilshofenu a Pasova do Prachatic, Su ice, Vimperka a Ka persk ch Hor v âechách, po Zlaté stezce. Kolorovaná kresba z konce 16. století. Ukazuje stezky vedoucí od Dunaje mezi Deggendorfem a Pasovem do âech. UloÏena v Hlavním státním archivu v Mnichovû. Wolfsteinsk plán. Kolorovaná kresba kolem roku 1600. Hlavní státní archiv v Mnichovû. Pasovsk plán kolem roku 1600. Vznikl v prûbûhu solního sporu Pasovska a Bavorska v letech 1594 1608. Ukazuje tfii vûtve Zlaté stezky, stezky z Mühlviertlu do jiïních âech i nové bavorské konkurenãní stezky do âech. Kolorovaná kresba. Hlavní státní archiv v Mnichovû. Plán správn ch a zakázan ch cest kolem roku 1600. Ukazuje Zlatou stezku, stezky na v chod od ní a zakázané trasy. Kolorovaná kresba. Státní oblastní archiv TfieboÀ, poboãka â. Krumlov. mapa Království ãeského klatovského písafie Pavla Aretina z Ehrenfeldu z roku 1619. Zobrazuje hlavní prachatickou vûtev Zlaté stezky a nové cesty, vzniklé z vojensk ch dûvodû na poãátku tfiicetileté války. Vyryto Paulem Bayardem v Praze. Bavorská státní knihovna v Mnichovû. Eggenberská mapa stezek z Prachatic do Nûmecka kolem roku 1683. Ukazuje Zlatou stezku i s jejími zakázan mi trasami (vyznaãeny zákazov mi sloupy), s m tními místy (erby) a soumarsk mi hostinci (v vûsní tít). UloÏena v Státním oblastním archivu TfieboÀ, poboãka âesk Krumlov. Zobrazení hranice mezi Bavorskem a âechami v oblasti Luzného v roce 1708. Ukazuje starou bavorskou Zlatou cestu do âech, po které se vozila bavorská sûl do Ka persk ch Hor. UloÏeno v Hlavním státním archivu v Mnichovû. Müllerova mapa âech z roku 1720. Zobrazuje mj. i tfii solné stezky konãící Zlaté stezky; v echny podle nûj vycházely z Freyungu. Bavorská státní knihovna v Mnichovû. Mapa Zlaté stezky kolem roku 1735. Její vznik souvisí se spoleãn m pasovsko-ãesk m zámûrem vybudovat na místû soumarsk ch stezek novou hlavní silnici. Zobrazeny jsou jen prachatická a vimperská vûtev (zde zvaná Vogl-Steig ). Kolorovaná kresba. UloÏeno v Oberhausmuzeu v Pasovû. Velká silniãní mapa pasovského dvorního inïen ra J. Haase z roku 1736, vznikla ze stejného dûvodu jako pfiede lá. UloÏena v Hlavním státním archivu v Mnichovû. Soubor map v ech tfií vûtví Zlaté stezky z roku 1736, vznikl prací t mu habsbursk ch kartografû ze stejného dûvodu jako dvû pfiede lé mapy. Mapy jsou velmi podrobné s ob írn m slovním komentáfiem a byly a jsou vhodnou pomûckou pfii v zkumu pozûstatkû Zlaté stezky na vimperské a ka perskohorské vûtvi. UloÏeno v Státním ústfiedním archivu v Praze. Situace Pasovské silnice mezi vsí Strunkovice (u Volynû) a zemskou hranicí. Mapa z poãátku 19. století ukazuje novû budovanou silnici na místû b valé vimperské vûtve Zlaté stezky. UloÏena v Státním ústfiedním archivu v Praze. 25

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 26 Ikonografické prameny Dal ím zdrojem informací o Zlaté stezce jsou rûzná zobrazení vlastní stezky v terénu, soumarsk ch karavan a jednotliv ch soumarû na ní, míst i opevnûn ch bodû na Zlaté stezce a dal ích skuteãností, souvisejících se stezkou a s provozem na ní. Taková zobrazení máme dochována opût aï od 16. století a ãasto je nalézáme na dobov ch kreslen ch mapách. Kartografické a ikonografické prameny tak ãasto spl vají v jeden komplexní pramen s velkou vypovídací hodnotou. JiÏ na nejstar í mapû z roku 1520 nalezneme miniaturní vyobrazení mûst, vesnic a opevnûn ch bodû, ale i naloïen ch soumarsk ch koní a karavan. Na Wolfsteinském plánu z doby kolem roku 1600 vidíme karavany naloïen ch soumarsk ch koní pohánûn ch pû ími soumary, ale napfi. také dfievûné mosty pfies vodní toky. Na vût inû ostatních map jsou vyobrazena dûleïitá místa na jednotliv ch trasách, hrady, mosty a obãas také karavany. Na Eggenberské mapû z doby kolem roku 1683 jsou jiï zmínûné stylizované symboly zakázan ch tras, soumarsk ch hostincû a celních bodû, ale znovu také vyobrazení dûleïit ch míst. Od 16. století se v ak objevují i samostatné ikonografické prameny. Ponejvíce se jedná o vyobrazení míst mûst, mûsteãek, vesnic a opevnûn ch bodû na trasách Zlaté stezky. Vzhledem ke svému v znamu jsou nejvíce vyobrazována cílová a v znamná správní a celní mûsta Pasov, Freyung, Waldkirchen na pasovské stranû a Prachatice, Vimperk a Ka perské Hory na ãeské stranû. Prostfiednictvím tûchto vyobrazení tak mûïeme poznat podobu míst, která úzce souvisela se soumarsk m provozem a která dûvûrnû znali v ichni soumafii z obou stran zemské hranice. Málokdy mûïeme spatfiit Zlatou stezku samotnou. Mezi v jimkami je zajímav napfi. obraz Vimperka od Henryka de Verleho z doby kolem roku 1670, na kterém se v popfiedí zatáãí Zlatá stezka ve svahu Hajné hory od Dolní brány smûrem na jih k zemské hranici a do Pasova. Na vyobrazení Prachatic od téhoï autora a z téïe doby mûïeme velmi pfiesnû pozorovat hlavní cílové mûsto Zlaté stezky v âechách i první úsek Zlaté stezky z námûstí dne ní Solní ulicí k Pasovské bránû a dále na jih. Náhodn m, ale velice cenn m zobrazením Zlaté stezky je votivní obraz z kájovského kostela z roku 1745, kter zobrazuje loupeïné pfiepadení na prachatické vûtvi Zlaté stezky v prostoru Soumarského mostu. Cenné je to, Ïe tu lze spatfiit nejen dfievûn most pfies Vltavu, ale i vydfievení vlhk ch míst stezky v jeho okolí. DÛleÏitá jsou i vyobrazení hradû podél Zlaté stezky, která sice pocházejí vût inou aï z doby po jejím zániku, ale v nûkter ch pfiípadech (Vimperk, KunÏvart, Ka perk) nám dovolují si uãinit pfiedstavu o jejich podobû v dobách slávy soumarû a solného obchodu na Zlaté stezce. Terénní v zkum a jeho v stupy Snahy o zji Èování a evidenci pozûstatkû Zlaté stezky v terénu jsou spjaty s 20. stoletím. JiÏ vycházkové cesty v okolí tehdy nov ch Lázní Svaté Markéty u Prachatic byly na pfielomu 19. a 20. století vedeny i po domnûl ch trasách Zlaté stezky mezi Prachaticemi a vesnicí Fefry (dne ní Libínské Sedlo). Za 1. republiky ve dvacát ch letech sestavil profesor Rudolf Kubitschek t m, kter si vytkl za cíl zmapovat pozûstatky Zlaté stezky alespoà na prachatické vûtvi a skuteãnû také s prací zaãal. Konkrétní v sledky tohoto úsilí byly-li nûjaké se v ak nedochovaly. První skuteãné plody tak pfiineslo aï období po 2. svûtové válce. Hlavnû nejv znamnûj í badatel o Zlaté stezce, potomek volarsk ch soumarû a freyungsk archiváfi Paul Praxl prochodil vyzbrojen hlubok mi znalostmi archivního materiálu cel terén této komunikace, získal jeho rozsáhlou znalost a zfiejmû soukromû své poznatky a v sledky i písemnû a moïná i mapovû zachytil. Tuto ãást svého poznání v ak nikdy nezvefiejnil a jeho jedin m konkrétním v stupem tak jsou v souãasné dobû jen vyt ãené trasy nauãn ch stezek s informaãními 26

Sborník 2006 14.4.2006 12:34 Stránka 27 tabulemi na v ech vûtvích Zlaté stezky na nûmeckém území. Dal ím vkladem do poznání pozûstatkû Zlaté stezky v terénu byl nûkolikamûsíãní v zkum dr. Kleina z bavorské metropole Mnichova. Ten v nám neznámé mífie terén prochodil a nalezené pozûstatky a jiné doprovodné informace zachytil v mapách, které jsou uloïeny v Mnichovû a také nebyly nikde zvefiejnûny. První v zkum, jehoï v sledky pronikly na vefiejnost a byly a stále jsou publikovány je spoleãn v zkum Jihoãeského muzea v âesk ch Budûjovicích a Prachatického muzea, probíhající od roku 1990. Slovní popisy pozûstatkû deníky v zkumu Jedním z v stupû na eho v zkumu jsou záznamy v denících v zkumu jednotliv ch vûtví, vedené pravidelnû a prûbûïnû od roku 1990 dodnes. Zachycují slovnû prûbûh celého v zkumu, den po dni, od pfiíprav, doprovodn ch akcí, pfiesunû mezi jednotliv mi místy aï po popisy v ech skuteãn ch i domnûl ch nalezen ch pozûstatkû Zlaté stezky v terénu. Podrobné záznamy umoïàují se neustále orientovat v hromadících se poznatcích, vracet se k minul m omylûm, napravovat je, srovnávat na e poznatky s v sledky jin ch badatelû v jin ch oblastech a postupnû vná et do v zkumu a do jeho v sledkû fiád a logickou linii. Na kaïdou vûtev je zaloïen zvlá tní se it a kaïd záznam je uvozen datem, struãn m popisem oblasti a terénu, v kterém se právû v zkum provádí. Hlavní ãástí záznamu je popis postupu v zkumu a v ech nalezen ch pozûstatkû stezky i jin ch doprovodn ch jevû (brody, odpoãívadla, opevnûné body, pravûká nalezi tû, polní vojenská opevnûní apod.). Zaznamenáván je nejen základní terénní v zkum, ale i v zkum detektorem kovû, geodetická zamûfiení jednotliv ch systémû pozûstatkû i rozsáhlej í jednorázové archeologické v zkumy na vybran ch lokalitách. Popsány jsou i neúspû né dny, ve kter ch se nic závaïného nenalezlo. Terénní náãrty Souãástí deníkov ch záznamû jsou i terénní náãrty nalezen ch pozûstatkû Zlaté stezky pofiízené bez techniky jen ruãnû a pfiibliïnû pfiímo na místû v terénu. Jedná se jednotlivé hohlwegy i o celé systémy, které se ãasto zachycují na nûkolika náãrtech. Rozsáhlej í pozûstatky se zakreslují na samostatné listy z pfiedbûïn ch náãrtû a jejich podkladem je ãasto jiï mapa 1 : 10 000. KaÏd terénní náãrt musí obsahovat datum pofiízení, jména autorû a geografické vymezení v rámci systému Zlaté stezky (vûtev, úsek, místo). Je-li to moïné, je udáváno i mûfiítko. V znamné a zvlá tû rozsáhlé systémy pozûstatkû se potom zamûfiují pfiesnû geodeticky. Zaná ení v sledkû v zkumu do map 1 : 10 000 V sledky terénního prûzkumu jsou zaná eny do map 1 : 10 000. Dûje se tak pfiímo v terénu do pracovních exempláfiû map a ty jsou pak pfiekreslovány do map uloïen ch v archivu archeologického oddûlení Jihoãeského muzea v âesk ch Budûjovicích. Dodnes v terénu dochované relikty úvozov ch cest jsou oznaãovány plnou ãarou, místa kde se tyto relikty nedochovaly, ale není pochyb, Ïe tudy trasa Zlaté stezky procházela, oznaãujeme pfieru ovanou ãarou a terén, kde prûbûh pouze pfiedpokládáme, pak linií teãkovanou. Trasa je do map 1: 10 000 zaná ena pomocí soufiadnic, které se pouïívají pfii hlá ení archeologick ch akcí pro archiv nálezov ch zpráv Archeologického ústavu AV âr v Praze, kter spravuje 27