ALTERNATIVNÍ A AUGMENTATIVNÍ KOMUNIKACE

ALTERNATIVNÍ A AUGMENTATIVNÍ KOMUNIKACE MOŽNOSTI ALTERNATIVNÍ A AUGMENTATIVNÍ KOMUNIKACE U DĚTÍ S TĚŽKÝM KOMBINOVANÝM POSTIŽENÍM Mgr. Marcela Jarolímová

OBSAH 1.část ÚVOD... 3 1 ONTOGENEZE VÝVOJE ŘEČI... 4 1.1 Charakteristika řeči dětí s mentálním, tělesným postižením a poruchou autistického spektra... 6 1.1.1 Mentální postižení... 6 1.1.2 Tělesné postižení - Dětská mozková obrna (DMO)... 7 1.1.3 Poruchy autistického spektra (PAS)... 8 2 ALTERNATIVNÍ A AUGMENTATIVNÍ KOMUNIKACE... 9 2.1 Metody bez pomůcek... 10 2.2 Metody s pomůckami netechnickými... 12 2.2.1 Předměty... 12 2.2.2 Fotografie... 13 2.2.3 Grafické symboly... 14 2.3 Výměnný obrázkový komunikační systém VOKS... 17 2.4 Metody s pomůckami technickými... 21 2.4.1 Pomůcky s hlasovým výstupem komunikátory... 21 2.4.2 Počítač... 23 2.4.3 Tablety... 25 2.5 Zážitkový deník, osobní pas dítěte... 26 ZÁVĚR... 28 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 29

2.část 1. MOŽNOSTI O VLÁDÁNÍ ELEKTRICKÉHO VOZÍKU 30 1.1. Přímo úmrné 31 1.2. Nepřímo úměrné... 31 1.1.1 Ovládání rukou 31 1.1.2 Ovládání chodidlem. 32 1.1.3 Ovládání hlavou.. 33 1.1.4 Ovládání bradou... 33 1.2.1Ovládání dechem.. 34 2. TYPY SWITCHŮ 35 2.1 Co je switch. 35 2.2 Proč switch.. 36 2.3. Typy switch. 36 2.3.1 Kontaktní switche. 36 2.3.2 Nekontaktní switche. 40 2.4 Propojení switch 42 2.5 Připevnění switche 43 2.6 Výběr switche 45 2.7 Dovednosti se switchem 46 2.7.1 Jeden switch.. 46 2.7.2 Dva switche.. 50 3. ADAPTACE HRAČKY 52 4. SEZNAM POUŽITÉ LITERTURY 55

ÚVOD Že si nerozumíme, je normální. Že si porozumíme, je zázrak. (autor neznámý) Řeč a komunikace jsou významným nástrojem, kterého my lidé užíváme k tomu, abychom navazovali vzájemné kontakty, dovídali se nové informace, sdělovali si své myšlenky, potřeby. Komunikace má velký význam pro rozvoj osobnosti, je důležitá v mezilidských vztazích. Je vzájemnou interakcí mezi lidmi. Bez komunikace si život nelze představit. Řeč není vrozena, musíme se jí během svého života učit a rozvíjet. Novorozenec má vrozené dispozice naučit se řeči, ale bez řečového kontaktu s mluvícím okolím by se jeho řeč nerozvíjela. Od narození se novorozenec snaží dorozumět se svým okolím. Zpočátku prostřednictvím pláče, smíchu, pohledem, dotekem. Mezi rodičem a dítětem vzniká pouto, které každým dnem sílí. Po nějaké době se každý rodič naučí porozumět svému dítěti a společně nacházejí vlastní způsob komunikace. Postupně dochází k rozvoji řeči, kterou byli obdařeni pouze lidé. Řeč je jedním z nejdůležitějších prostředků socializace. Na zemi žijí milióny lidí a jazyk každé země je jiný. K dorozumění mezi cizinci je nutné znát jazyk toho druhého nebo společně hledat cestu, jak si vzájemně porozumět. Najít vhodnou formu komunikace s jedinci s těžkým postižením je hledání na dlouhé cestě plné zastavení či vracení se zpět. Chtěla bych vám představit možnosti volby na vaší cestě k nalezení vhodné formy komunikace s dětmi s těžkým postižením. 3

1 ONTOGENEZE VÝVOJE ŘEČI Je nesmírně důležité znát vývoj řeči u intaktních dětí, protože tyto znalosti jsou nezbytné při rozvíjení komunikačních schopností u dětí s postižením. Znalostí ontogeneze vývoje řeči lépe posoudíme dosaženou úroveň řeči u dětí s postižením a snadněji zvolíme další strategie v rozvoji komunikačních dovedností. Ontogenezí řeči se zabývalo mnoho autorů (např. Vygotskij, Čáda, Ohnesorg, Příhoda, Koch, Sovák, Lechta). Většina dělí stadia vývoje řeči na přípravná stadia (předřečová, preverbální období) a vlastní vývoj řeči. Přípravná (předřečová) stádia vývoje řeči probíhají přibližně do jednoho roku věku (Klenková 2000). Období křiku po narození reflexní křik. Novorozenecký křik ještě není komunikací. Období broukání od 6. týdne dostává křik citové zabarvení. Vyjádření libosti měkkým hlasovým začátkem, vyjádření nelibosti tvrdým hlasovým začátkem. Období pudového žvatlání od 2. 3. měsíce, hra s mluvidly. Jsou vytvářeny tzv. prefonémy, prahlásky. Pudové žvatlání probíhá bez sluchové kontroly. Období napodobivého žvatlání od 2. poloviny 1. roku života napodobující žvatlání. Vědomá zraková i sluchová kontrola. Napodobování hlásek, pozorování mluvidel svého okolí. Potěšení z melodie a rytmu řeči, hovoříme o tzv. fyziologické echolálii. Období receptivního rozumění řeči okolo 10. měsíce, dítě ještě nechápe obsah slov, ale slyšené zvuky si spojí s vjemem nebo představou konkrétní situace. Rozumění se projevuje motorickou reakcí Udělej paci-paci. Velký význam má v tomto období mimika a gestikulace mluvené osoby. Dítě v tomto období vstoupilo na úroveň 1. signální soustavy. Nejrůznější předřečové (preverbální) projevy jsou přípravou artikulačního aparátu ke skutečné řeči. Činnosti jako sání, žvýkání, polykání jen zdánlivě nesouvisí s vlastním vývojem řeči, ale teprve ovládnutím těchto činností umožní vývoj řeči. Dítě se nepokusí verbálně používat čelist, jazyk a rty dříve, než se naučí kousat postavu. 4

Vlastní vývoj řeči probíhá přibližně od 1. roku. Stadium emocionálně volní 1,5 2. rok; dítě vyjadřuje své přání, prosby jednoduchým slovem. Přetrvává komunikace neverbální gesta, mimika, pláč. Dítě objevuje mluvení jako činnost, samo si opakuje. Stadium asociačně reprodukční slova používá k pojmenování konkrétních věcí okolo sebe. Mezi 2. a 3. rokem věku dochází k rychlému rozvoji komunikačních dovedností. Slůvka nabývají funkci napodobovací, reprodukuje jednouché asociace. Pomocí řeči se dítě snaží dosahovat svých cílů, usměrňovat dospělé. Po dovršení 2,5 roku můžeme u dítěte pozorovat frustraci v případě neúspěšného pokusu o komunikaci. Stadium logických pojmů okolo 3. roku; slova se pomocí abstrakce, zevšeobecňováním stávají slovem s určitým obsahem. Myšlenkově velmi náročný proces. Začátek přechodu z 1. do 2. signální soustavy. Stadium intelektualizace řeči přelom 3. a 4. roku; rozšiřování slovní zásoby, prohlubování a zpřesňování obsahu slov a gramatických forem. 5

1.1 Charakteristika řeči dětí s mentálním, tělesným postižením a poruchou autistického spektra Je logické, že úroveň řeči úzce souvisí např. se stupněm mentálního postižení, s typem tělesného postižení a především je odrazem celkového zdravotního stavu. Charakterizovat úroveň řeči u jednotlivých typů postižení není smyslem této práce. Stručnou charakteristiku úrovně řeči dětí s mentálním, tělesným postižením a s poruchou autistického spektra zde uvádím pro snadnější pochopení skutečnosti, že i schopnost používat různé systémy alternativní či augmentativní komunikace je limitováno mnoha faktory. Mezi nejzákladnější patří úroveň kognitivních schopností, stupeň porozumění řeči, úroveň hrubé a jemné motoriky. Řeč jedinců s poruchou autistického spektra je velmi důležitým diagnostickým ukazatelem a je narušena vždy. Chápání významu komunikace není u osob s poruchou autistického spektra dostatečně vyvinuto. 1.1.1 Mentální postižení Klasifikace mentální retardace je v praxi velmi důležitá, protože alespoň zhruba víme, jaké možnosti má osoba, se kterou pracujeme. Porucha řeči bývá velmi často prvním diagnostickým znakem mentálního postižení. Řečové projevy jedinců s mentálním postižením mají velmi různorodý charakter, který závisí nejen na etiologii, ale i na jejich individuálních předpokladech. Řeč je deformována ve všech jazykových rovinách, a ani v dospělosti, kromě osob s nejlehčí formou mentálního postižení, nedosáhne úrovně normy (Lechta, 2002). Vývoj řeči u dětí s lehkou mentální retardací bývá většinou opožděn (o rok i více) ve všech složkách (slovní zásoba, porozumění, gramatická stavba, výslovnost). Postupně se úroveň řeči dostává na úroveň druhé signální soustavy jsou schopni zevšeobecňování a abstrahování. Verbální schopnosti jsou v každodenních situacích dostačující. Verbálně mohou selhat zejména v nepředvídatelných komunikačních situacích, kdy nemohou použít zafixované řečové stereotypy. Vývoj řeči u dětí se středně těžkou mentální retardací řeč je výrazně opožděná, omezená, jednoduchá, obsahově chudá. Porozumění řeči je zpravidla 6

na vyšší úrovni než úroveň mluvené řeči. Mají dobrou schopnost komunikovat neverbálně. Řeč dosahuje úrovně první signální soustavy vybavovací a částečně sdělovací složky řeči. Poměrně známá je jejich schopnost mechanicky zopakovat delší řečové celky aniž by porozuměli tomu, o čem vlastně mluví. Vývoj řeči u dětí s těžkou mentální retardací řeč bývá nerozvinuta, zůstává na úrovni předřečového období. Dítě se někdy naučí několik jednouchých slov. Vývoj řeči u dětí s hlubokou mentální retardací řeč není rozvinuta vůbec, komunikace neverbální nedává smysl. Porozumění je na úrovni jednoduchých požadavků, slovních spojení. 1.1.2 Tělesné postižení - Dětská mozková obrna (DMO) DMO vzniká v nejranějším období vývoje, ovlivňuje vývoj dítěte a narušuje vývoj řeči. Poruchy hybnosti úzce souvisí s vývojem řeči. V lehčích případech dochází k opožďování ve vývoji řeči, v těžších případech je vývoj omezený. Vývoj řeči závisí na postižení motorických drah, na celkovém tělesném stavu, na úrovni intelektových schopností a na prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Většina dětí s DMO má narušenou komunikační schopnost. Mají omezené možnosti napodobit pohyb nutný k realizaci hlásky. Pokud se dítěti podaří vyslovit izolovaně hlásky, má problémy s jejich spojováním do slabik, slov, jednouchých vět. Poruchy příjmu potravy jsou varovným signálem pro možné pozdější poruchy řeči. Výslovnost je motorický akt, proto se porucha hybnosti u dětí s DMO odráží i ve vývoji mluvních orgánů. Vývoj řeči má nepříznivý vliv na celý psychický vývoj. Je obtížné zjistit, zda jde o primární zaostávání v mentálním vývoji, nebo zda je toto zaostávání výsledkem dlouhodobého selhávání ve vývoji řeči. Mnoho dětí s DMO má velmi dobrou schopnost porozumět mluvené řeči, ale malé možnosti vyjádřit se verbálně. Mezi nejčastěji se vyskytující poruchou komunikačních schopností u dětí s DMO řadíme vývojovou dysfázii, dysartrii a anartrii. 7

Vývojová dysfázie je centrální vývojová porucha řeči projevující se ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené. Dysartrie je narušení artikulace jako celku, vznikající při organickém poškození mozku, částečná porucha motorické realizace řeči. Nejtěžší stupeň dysartrie je anartrie neschopnost verbální komunikace, úplná porucha motorické realizace řeči. Dítěti, u kterého je verbální komunikace omezena nebo je mu znemožněno vyjadřovat své potřeby, myšlenky, jsou určeny alternativní či augmentativní komunikační systémy. 1.1.3 Poruchy autistického spektra (PAS) Autismus je jednou z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Porucha vzniká na neurobiologickém podkladě. Důsledkem poruchy je, že dítě nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Vývoj dítěte je narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Poruchy autistického spektra jsou primárně poruchami komunikace. Zhruba polovina dětí s poruchou autistického spektra si neosvojí řeč na takovou úroveň, aby sloužila ke komunikačním účelům. U dětí, které si řeč osvojí, zaznamenáváme nápadně odchylný vývoj s četnými abnormalitami. Porucha komunikace se projevuje na úrovni porozumění, vyjadřování i neverbální komunikace (Thorová, 2006). Problémy při volbě vhodné alternativní komunikace narážejí především na neschopnost navázat oční kontakt, špatnou imitaci gest, obtížné porozumění instrukcím, nízkou apetencí k navázání a udržení komunikace. Pro děti s poruchou autistického spektra nelze metody alternativní a augmentativní komunikace využít bez přizpůsobení. U dětí s PAS bývá postiženo porozumění řeči děti někdy rozumí i těm nejběžnějším pokynům pouze s podporou vizualizace. Často se zdá, že na mluvenou řeč vůbec nereagují, mají problémy s přesným porozuměním. Dítě se často vyhýbá kontaktu s lidmi nebo kontakt navazuje neobvyklým způsobem. Špatně udržuje oční kontakt, často nechápe smysl gest a nemá snahu gesta pro komunikaci využívat. Obtížně chápe mimiku, postoje, prozodické faktory řeči (Šarounová, 2008). 8

2 ALTERNATIVNÍ A AUGMENTATIVNÍ KOMUNIKACE Většina dětí i s těžkým kombinovaným postižením má vytvořen způsob, jak reaguje na podněty ze svého okolí, jak dává najevo své potřeby, preference potřeb, jak vyjadřuje libost, nelibost. Pro vyjádření svých potřeb využívá metody alternativní a augmentativní komunikace. Pojem alternativní a augmentativní komunikace (AAK) se používá pro všechny formy dorozumívání, které doplňují nebo trvale nahrazují řeč ať přechodně nebo trvale. Alternativní komunikace znamená naprostou náhradu chybějící mluvené řeči jiným komunikačním prostředkem. Augmentativní komunikace podporuje a rozšiřuje již existující, ale pro běžnou komunikaci nedostačující komunikační schopnost. Výhody AAK: Vede k porozumění s nejbližšími lidmi. Vede k aktivizaci osob s tělesným či kombinovaným postižením. Napomáhá rozvoji kognitivních jazykových dovedností. Umožňuje se samostatně rozhodovat. Rozšiřuje studijní, pracovní nebo volnočasové příležitosti lidí s tělesným či kombinovaným postižením. Umožňuje aktivně se zapojit do komunikace tam, kde by byl jinak posluchač pouze pasivní a často opomíjen. Nevýhody AAK: Je společensky méně využitelná než mluvená řeč. Vzbuzuje pozornost veřejnosti. Odděluje uživatele od té části veřejnosti, která neovládá jím užívané systémy. U dětí je někdy zavedení AAK mylně považováno za důkaz, že nikdy nebudou mluvit. 9

Smyslem použití metod AAK je vytvoření funkčního systému komunikace. Funkční komunikace znamená, že dítě je schopno vyjádřit vše důležité, co vyjádřit potřebuje. Pomocí systému AAK se stane aktivnější v běžné mezilidské komunikaci, ve vzdělávání a jiných aktivitách. Žádný systém nemůže dosáhnout objemu slovníku mluvené řeči, je pomalejší a složitější k užívání. 2.1 Metody bez pomůcek Gesto znamená posunek těla, tělesný pohyb, který něco vyjadřuje. Gesta spolu s mimikou jsou hlavními prostředky neverbální komunikace. U člověka gesta doprovázejí verbální řeč. Znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Znakový jazyk používají jako prostředek k dorozumívání neslyšící. Mimika odráží psychiku člověka, doplňuje verbální řeč. Jde o sdělení výrazem obličeje pozitivně či negativně. Používejte při své komunikační strategii gesta, mimiku. Dítě vám bude lépe rozumět a samo se naučí gesta používat. Gesta, mimika a pohyby těla jsou přirozenou součástí komunikace. Každé dítě ve svém vývoji prochází stadiem, kdy používá ke komunikaci více gest než slov. Je to přirozený vývojový stupeň, který se nedá přeskočit. Gesta jsou pro vývoj dítěte důležitá, protože mu umožňují komunikovat s okolím dříve, než je připraveno používat slova. Raná gesta jsou obvykle konkrétním vyjádřením myšlenky. Počátek záměrné komunikace se projevuje použitím gest, jimiž děti vyjadřují svá přání. Podpora používání gest znamená i podporu vývoje řeči. Víte, jaký je rozdíl mezi Italem a Angličanem? Jeden vypráví rukama, druhý ne. Kdyby je dítě pozorovalo při vzájemné komunikaci, asi by ho více zaujal Ital než Angličan. Ital totiž přidává k toku slov i pohyby rukou, těla a výrazy tváře, které jsou pro dítě čitelnější a srozumitelnější než jeho slova (Horňáková, Kapalková, Mikulajová, 2009). 10

Pro naše potřeby budeme jako podporu komunikace používat jednouchá gesta, pomocí kterých usnadníme dítěti porozumění a nabídneme jednouchou možnost pro vyjádření svých potřeb. Gesta vycházejí z motorických možností každého dítěte. Proto je zřejmé, že gesta nebudou mít pravděpodobně stejný charakter u všech dětí. Budeme se snažit nabídnout dítěti pro danou věc vypovídající gesto, ale záleží jen na jeho individuálních možnostech, zdali je schopno gesto napodobit. Často se proto stává, že způsobu komunikace dětí s těžkým postižením pomocí individuálně provedených gest rozumí jen malý okruh lidí. Ale i přes tuto skutečnost je vyjádření své potřeby, myšlenky pomocí gesta pro dítě velmi významným dorozumívacím prostředkem, pomocí kterého může naplnit touhu po komunikaci. Mnoho rodičů ani nenapadne, jak je používání jednoduchých gest pro dítě přirozené. Většina dětí si i bez našeho přičinění vytvářejí gesta samy. Cílem našeho snažení je podpora vzájemného dorozumění a porozumění. Používání jednoduchých gest odbourává frustraci z neporozumění a posiluje sebevědomí dítěte. Podle potřeby dítěte si můžete vytvářet gesta sami nebo modifikovat již dané znaky např. ze znakového jazyka. V naší republice je rozšířeno několik systémů, které využívají k podpoře komunikace různě upravené znaky. Patří mezi ně Makaton, Znak do řeči nebo Znaková řeč pro batolata Baby signs. Znaky dle Anity Portman jsou zpracovány v počítačovém programu s názvem Když chybí slova a je k zakoupení na www. petit-os.cz. Jde o výběr základní slovní zásoby (cca 400 600 slov), k níž jsou přiřazeny upravené znaky ze znakového jazyka neslyšících. Znaky jsou obvykle zjednodušeny tak, aby je mohly ukazovat i děti s motorickými obtížemi. (Šarounová, 2008). Na webových stránkách www.spreadthesing.com najdete ukázky pro mnoho jednoduchých znaků. Používání a napodobování gest se velmi dobře daří užívat ke komunikaci dětem s opožděným vývojem řeči, s vývojovou dysfázií, dětem s mentálním postižením (především dětem s Downovým syndromem). Gesta jsou obecně méně vhodná pro děti s poruchou autistického spektra pro jejich potíže s imitací a nápodobou. U dětí s výraznými potížemi v motorice se použití gest také nesekává s velkou oblibou. 11

2.2 Metody s pomůckami netechnickými 2.2.1 Předměty S předměty pracujeme při nejjednodušší komunikaci. Jako komunikační prostředek je používáme dvojím způsobem: Reálné předměty označující sebe samy Referenční předměty předmět je symbolem pro nějakou věc či činnost. Z reálných předmětů si dítě vybírá samo, např. s jakou hračkou si chce hrát, co chce dnes k večeři apod. Pokud však dáváme dítěti na výběr mezi dvěma oblíbenými hračkami či mezi dvěma oblíbenými jídly, může se stát, že nebude motivované ke skutečnému výběru. Je dobré při výběru mít na paměti, že je lepší nabízet vždy dva předměty jeden neoblíbený a druhý oblíbený. Díky tomu máme větší kontrolu nad pochopením významu výběru. Referenční předměty zastupují nějaký pojem, činnost. Svou velikostí neodpovídají skutečnosti. Referenční předmět pro pojem jít ven (miniatura boty) si dítě nemůže skutečně obout. Pro použití referenčních předmětů musí dítě rozumět na úrovni reprezentační, tzn. musí chápat, k čemu předmět slouží (pokud maminka chystá talíř a lžičku ví, že se bude jíst). Je vhodné umístit referenční předmět na tvrdší podklad opatřený nápisem. Jednak tím zamezíme hře s předmětem a nápisem zajistíme stejné pojmenování. Referenční předměty umisťujeme tak, aby k nim mělo dítě neustále přístup. Nejlépe na mobilní přenosnou tabulku. Obr.č.1 referenční předmět pro slovo jídlo Obr.č.2 referenční předmět pro slovo banán 12

Komunikace pomocí reálných předmětů je především určena pro děti s těžkým mentálním postižením, nízkofunkčním autismem nebo těžkým kombinovaným postižením. Použití referenčních předmětů jako symbolů může být u dětí s těžkým postižením problematické, protože nepředstavují sebe samy. Používání vyžaduje pochopení symboliky. 2.2.2 Fotografie Fotografie je nejvíce reálným dvojrozměrným znázorněním předmětu, osoby, místa, činnosti. Jsou věrným zobrazením reality. Fotografie bývají vytvářeny individuálně každému dítěti dle jeho potřeb. Použití fotografií je pro dítě velmi motivující, proto jsou dobře využitelné pro děti, které dosud nerozumí všeobecným symbolům. Při zhotovování fotografií je velmi důležité fotit jen to, co by měla fotografie znázorňovat. Např. na fotografii lentilky je nevhodné vidět stůl s prostíráním a vázou. Nezapomínejme opatřit fotografii nápisem odpovídající skutečnosti. Nestanou se tak méně komické situace, kdy fotografii tety popisujeme slovem babi. Užívání fotografií je vhodné pro všechny děti, které potřebují komunikovat pomocí metod AAK. Dají se používat i pro děti s těžkými formami mentálního postižení, s kterými jsme již pracovali na výběru z konkrétních předmětů. Pokud se tento výběr dařil, jako další metoda AAK přichází na řadu výběr z fotografií konkrétních předmětů. Pokud děti používají znaky, je vhodné doplnit jejich používání nějakou komunikační knihou složenou z fotografií lidí a míst, pro které se těžko hledají znaky (Šarounová, 2008). Obr.č.3 fotografie symbolu lentilek 13

2.2.3 Grafické symboly Grafický symbol je znak nesoucí určitý význam, přenos informací prostřednictvím symbolů. Může zobrazovat konkrétní věci, činnosti, abstraktní pojmy. Běžně se užívají na veřejných místech, budovách, při instrukcích a varování. Jejich cílem je umožnit lidem rychlou orientaci všude tam, kde by se slovní vyjádření mohlo být překážkou v porozumění. Každý grafický symbol zastupuje a zpodobňuje jeden věcný význam. Grafický symbol ke komunikačním účelům používáme zejména tehdy, když dítě není schopno dekódovat písmo. Současně se symboly používáme vždy mluvenou řeč, často spolu s gesty. V České republice jsou často používané: Symboly PCS (Picture Communikation Symbols společnosti Mayer-Johnson) systém černobílých a barevných kreseb. Jsou obsaženy v počítačovém programu. Piktogramy (u nás rozšířila a upravila Mgr. Libuše Kubová) bílý symbol na černém pozadí 14

Symboly VOKS nejčastěji používané metodou Výměnného obrázkového komunikačního systému. Jednouché symboly bez zbytečných detailů. Veronika Pelánová - Obrázkový slovníček pro žáky nejen s autismem soubor černobílých symbolů Symboly Les pictogrammes Grafické symboly lze používat u dětí, které pochopí nebo se naučí, co symbol zobrazuje. S úspěchem je pro komunikaci užívají děti se středně těžkým nebo lehkým mentálním postižením, děti s poruchou autistického spektra. Pro děti s těžkým nebo hlubokým mentálním postižením jsou symboly příliš abstraktní. 15

Dětem s motorickým handicapem je vhodné symbol z druhé strany opatřit předmětem, který usnadní snadnější manipulaci. Obr. č. 8 symboly opatřené z druhé strany krabičkou 16

2.3 Výměnný obrázkový komunikační systém VOKS Na tomto místě je vhodné zařadit kapitolu o Výměnném obrázkovém komunikačním systému (VOKS). Není důležité, zda používáme miniatury předmětů, fotografie, symboly, piktogramy, ale jakým způsobem je používáme. Je potřeba si uvědomit, že miniatura předmětu, fotografie, symbol musí představovat pro dítě slovo, pomocí kterého nám dospělým sděluje svou potřebu. VOKS je podrobně propracovaná metodika, pomocí které se dítě naučí používat symbol za účelem komunikace. S metodikou VOKS je možné se podrobně seznámit na dvoudenním kurzu, který pořádá Národní ústav vzdělávání (www.nuv.cz). Součástí kurzu je knižní podoba metodiky VOKS a Soubor obrázků. Lektorkami kurzu jsou Mgr. Nataša Habarta Alešová, Mgr. Marcela Jarolímová a PhDr. Margita Knapcová. Autorkou metody VOKS je PhDr. Margita Knapcová, která pracuje v Základní škole a Mateřské škole Motýlek v Kopřivnici jako logoped. V roce 1999 se v Americe seznámila s komunikačním systémem The Picture Exchange Communication Systém PECS, který byl vytvořen speciálně pro děti s poruchou autistického spektra. Systém ji natolik oslovil, že jej přeložila a s dalšími odborníky upravila pro potřeby České republiky. Vznikla tak metoda VOKS, která vychází z principů PECS, ale obsahuje daleko podrobnější zpracování jednotlivých postupů a kroků nácviku. Oba systémy jsou postaveny na principech: Vysoké motivace konkrétní výběr odměn pro konkrétního klienta. Smysluplné a účelné výměny obrázku za věc, kterou obrázek znázorňuje. Podpoře iniciativy klienta použitím fyzické asistentce a potlačením verbálních výzev a pokynů (Knapcová, 2011). Cílem metodiky je naučit dítě jak a proč komunikovat. Pokud dokáže dítě komunikovat s okolím, stane se více samostatné a nezávislé. S metodikou je možné začít pracovat v jakémkoliv věku. 17

Předpokladem úspěchu je schopnost dítěte diferencovat reálné předměty, tzn.: ví, že pokud se chystá talíř a miska, bude se jíst; ví, že pokud se chystá oblečení, půjde se ven apod. Dítě ví, k čemu určitý předmět slouží. Metodika je zpracovaná do 7. výukových lekcí a 4. lekcí doplňkových. Hlavním smyslem VOKS je podpora aktivity dítěte. Je velmi důležité zvolit efektivní a účelné odměny, které budou dítě motivovat ke spolupráci. Nejvíce se osvědčily pamlsky či hračky. Správný výběr odměn je důležitým faktorem pro další spolupráci dítěte. 1. výuková lekce má za cíl naučit dítě vzít obrázek ze stolu a vyměnit jej za oblíbenou věc a tím pochopit základní princip VOKS výměnu. K pochopení principy výměny je zapotřebí dvou lidí. Jeden, který nabízí oblíbenou věc a druhý, který představuje tzv. ducha a pomocí fyzické asistence pomáhá dítěti vzít a podat obrázek. Výměna umožňuje hned od počátku výuky pochopit smysl komunikace. Přinese-li dítě obrázek auta, dostane výměnou za obrázek skutečné auto. V této lekci jsou určeny přesné instrukce a verbální pokyny, které můžeme používat. V počátku nácviku je důležité procvičovat výměnu alespoň 30 krát během dne. Pokud pracujeme s dítětem s výrazným motorickým handicapem, princip výměny je přizpůsoben jeho motorickým dovednostem. Pro uvědomění si principu komunikace je důležité výměnu uskutečnit, tzn. pokud dítě jakýmkoliv (i asistovaným způsobem) podá symbol, je mu splněno jeho přání. Následně je možné na obrázky ukazovat, ale tuto možnost volíme až v pozdějších lekcích. Obr. č. 9 výměna obrázku za konkrétní věc 18

Od 2. výukové lekce se dítě učí používat komunikační tabulku a velký důraz je kladen na nácvik samostatnosti a vlastní iniciativy. Jednou s možností na podporu vlastní iniciativy pro komunikaci je vhodné užít ozvučených symbolů či rozličných zvukových signálů na iniciování komunikace (bezdrátové zvonky, dotekové zvonky apod.). Obr. č. 10 komunikační tabulka Ve 3. výukové lekci se dítě naučí rozlišovat mezi dvěma a více obrázky. Diferenciace je podpořena motivací. Dítě vybírá na tabulce mezi jedním oblíbeným obrázkem a jedním neoblíbeným obrázkem. Pro dítě je tak velmi důležité zaměřit pozornost na obsah obrázku, který podává. Pokud by vždy podával jen obrázky svých oblíbených pochutin či hraček, neměl by důvod mezi obrázky vybírat. Obr. č. 11 komunikační tabulka s oblíbenou a neoblíbenou pochutinou Pokud dítě zvládne vybrat požadovaný obrázek mezi více obrázky a donést jej druhé osobě, začneme postupně rozšiřovat obrázkovou slovní zásobu. Vytvoříme 19

komunikační knihu, kterou by mělo mít dítě neustále k dispozici. Do komunikační knihy vkládáme komunikační tabulky, které mají dle slovních druhů a témat různobarevný podklad. Obr. č. 12 komunikační kniha Ve 4. výukové lekci naučíme dítě používat jednouchou větu, která začíná slovním spojením Já chci.. Dítě skládá větu na větný proužek, který se učí podávat druhé osobě. Obr. č. 13 komunikační kniha s větným proužkem 20

Zavádění této lekce se nedaří u dětí s těžkým motorickým handicapem. V 5. výukové lekci odpovídá na otázku Co chceš? a tím porozumí smyslu výběru. Vybírá si mezi více předměty a dostává vždy to, o co si pomocí obrázku řekne. Další výukové a doplňkové lekce jsou zaměřeny na využití ve výchovně vzdělávacím procesu. Dítě se učí používat další větné členy (barvy, velikost, počet), odpovídat na otázky: Co vidíš? Co slyšíš? Co máš? Co cítíš? Co je to? 2.4 Metody s pomůckami technickými V současné době se na trhu objevuje řada propracovaných technických pomůcek, počítačových programů a tabletů, které podporují komunikaci jedinců s postižením. Protože se v této práci zaměřujeme na skupinu dětí s těžkým kombinovaným postižením, využití technických pomůcek je limitováno především mentální úrovní. V této kapitole se seznámíme jen s některými technickými pomůckami. Mezi pomůcky technické patří pomůcky s hlasovým výstupem, počítače a tablety. 2.4.1 Pomůcky s hlasovým výstupem komunikátory Nejběžnější typy komunikátorů jsou jednoduchá tlačítka, do kterých jde jednoduchým způsobem nahrávat krátké vzkazy. Na trhu jsou běžně dostupné komunikátory: Jednovzkazové nahrává jeden vzkaz, průměrně v délce 10 75 vteřin; pouští se opakovaně. Sekvenční nahrává více vzkazů za sebou; postupným stisknutím se vyvolá pokračování vzkazu. Vícevzkazové klávesy pro nahrávání různých vzkazů s několika podúrovní. 21

Obr. č. 14 jednovzkazový komunikátor Obr. č. 15 vícevzkazový komunikátor Hlasový komunikátor je ozvučený grafický symbol. Stisknutím přečte název symbolu nebo sdělení, které k němu patří. Komunikátor tak nelze použít u dítěte, které nerozumí grafickým symbolům. Ovládání lze přizpůsobit motorickým schopnostem dítěte, tzn. komunikátory lze pouštět prstem, rukou, loktem, ramenem, hlavou, hlavovým ukazovátkem. Hlasový výstup má pro komunikaci velký význam. Stisknutím klávesy s obrázkem a vyslovením vzkazu pomůže dítěti s těžkým postižením si uvědomit, že obrázek je nositelem komunikačního sdělení. Ve své praxi při práci s dětmi s těžkým postižením nejčastěji používáme hlasové komunikátory jednovzkazové a sekvenční. Snažíme se komunikátory využívat jako možnost sdělení pozdravu, poděkování, odpovědí na otázky: Jak se jmenuješ? Jaké je dnes venku počasí? Jak dělá kočka? apod. Cílem je zapojení do společné konverzace v kolektivu jiných dětí a možnost díky hlasovému výstupu verbálně odpovědět na kladenou otázku. Jednovzkazové komunikátory můžeme řadit za sebou a tvořit ozvučený denní režim, posloupnost činností. Obr. č. 16 ozvučený denní režim jednovzkazovými komunikátory 22

Velmi dobře lze komunikátory použít pro vyjádření odpovědi CHCI NECHCI. Pro větší motivaci se osvědčily odpovědi na otázky: Chceš čokoládu? Ano chci. Chceš panenku? Ne nechci. Obr. č. 17 jednovzkazové komunikátory k vyjádření chci, nechci Otázky typu: Je to auto? Ano zařazujeme až po pochopení významu vyjádření chci nechci. Ačkoli mnoho dětí dokáže vyjádřit chci, nechci, ano, ne pokyvováním hlavou či různými zvuky, vyjádření pomocí hlasových spínačů je lépe srozumitelné (čitelné) pro širší veřejnost. Použití hlasových komunikátorů je i pro dítě s těžkým postižením velmi zábavné a motivující. U mnohých klientů se takový způsob vyjádření stane jedinou možností využití AAK. 2.4.2 Počítač Počítač je v současné době součástí mnoha domácností. I dítě s těžkým postižením bývá fascinováno blikající obrazovkou, u které pracuje máma nebo táta. Mnohé děti sedávají na klíně svých rodičů a s radostí jim vlastní a nelibosti rodičů bouchají do klávesnice. Rodiče si kladou otázku, je možné využít počítač pro komunikaci? Počítač může být dobrým prostředkem k navázání snadnější a rychlejší spolupráce s dítětem. Stále však platí to, co bylo uvedeno u pomůcek s hlasovým výstupem. Dítě musí rozumět komunikaci s využitím fotografií či symbolů, protože počítačové komunikační programy pracují na principu komunikačních tabulek (Šarounová, 2008). Programy určené pro komunikaci jsou pro děti s těžkým postižením složité. Použití počítače ke komunikaci není žádnou zázračnou metodou, které vyřeší problémy dětí s těžkým kombinovaným postižením. V našich podmínkách je počítač spolu se 23

speciálními programy využíván převážně jako prostředek k výuce. Mnoho dětí počítač motivuje a je proto vítaným zpestřením výuky. Kromě volby vhodného počítačové programu je třeba vyřešit ovládání počítače. Je možné usnadnit přístup k počítači i dětem s postižením. Protože tato práce je zaměřena výhradně na děti s těžkým kombinovaným postižením, vyjmenuji jen takové, které se naší cílové skupiny mohou týkat. Inspiraci pro níže uvedené a další možnosti alternativního ovládání počítače najdete na www.petit-os.cz, www.saak-os.cz, www.itaak.com. Možnosti pro ovládání počítače: Trackbally myši s kuličkou nahoře, které lze ovládat celou dlaní nebo myši s barevným odlišením tlačítek Joysticková myš Myš opatřena externími spínači Potíže s ovládáním jakkoliv upravené myši budou mít děti, které nerozumí souvislosti mezi pohybem vlastní ruky na myši a pohybem kurzoru na obrazovce. Dotyková obrazovka při práci není potřeba používat myš, programy lze ovládat přímým dotykem na obrazovku. Práce s počítačem je dobře pochopitelná, intuitivní. Děti s výrazným tělesným postižením mívají potíže s dotykem na obrazovce. Nemohou zvednout horní končetinu proti gravitaci, proto je vhodné používat různá ergonomicky upravená ukazovátka. Spínače jde většinou o jedno nebo dvě tlačítka, která jsou k počítači připojena pomocí adaptéru. Nahrazují funkci některé klávesy, většino mezerníku nebo enteru. Dítě mačká spínač rukou, hlavou nebo jinou částí těla. Spínače jsou velmi dobře využitelné pro děti s těžkým postižením. Stiskem ovládají nejjednodušší programy. Software Pro práci na počítači je potřeba používat speciálně vytvořené programy pro děti s postižením. Běžně dostupné programy jen málokdy vyhovují našim potřebám. 24

Můžeme většinou použít jenom programy pro velmi malé děti. Velmi dobře jsou využitelné programy pro naučení se ovládání myši, orientaci na obrazovce, postupné skládání obrázků. Velký výběr nabízí firma Petit Olomouc (www.petit-os.cz). Software pro komunikaci můžeme rozdělit do dvou skupin: Programy určené pro přímou komunikaci mají v sobě většinou zabudovaný princip skenování. Jde o komunikační tabulky na obrazovce počítače. Na požadovaném počtu obrázků na obrazovce se určenou rychlostí pohybuje barevný rámeček. Stiskem spínače se rámeček zastaví a hlasovým výstupem přečte symbol v rámečku. Programy určené pro výrobu komunikačních materiálů v sobě obsahují databázi hotových symbolů, které lze jednoduše umisťovat do připravených buněk a tím vytvářet komunikační tabulky. Rozsah databáze je různý, některé obsahují 700 symbolů, jiné až kolem 5000. Programy většinou dovolují vkládání fotografií či obrázků vytvořených v nějakém jiném grafickém programu. Nejčastěji užívané programy pro výrobu komunikačních materiálů jsou: SymWriter, Boardmaker, ACKeyboard. 2.4.3 Tablety Přenosný počítač ve tvaru desky s integrovanou dotykovou obrazovkou, která se používá jako hlavní způsob ovládání. Tablet lze využít jako technický prostředek pro alternativní a augmentativní komunikaci, ale především i pro výchovu a vzdělávání dětí s tělesným, smyslovým či mentálním handicapem a osoby se specifickými vzdělávacími potřebami. V současnosti jsou k dispozici 3 základní typy tabletů rozdělené dle operačního systému: ios ipad velké možnosti pro využití u dětí s postižením. Velkou výhodou je metodický portál www.i-sen.cz, který se zabývá využitím I-Padů u dětí s postižením. Android pro tento typ zařízení existuje velké množství aplikací, mezi nevýhodu patří chybějící portál, který by sdružoval případné podněty a náměty pro jeho využití. 25

Windows 8 vznikl především jako reakce na úspěch tabletů pro systém android a ipad. V současnosti není nabídka tabletů pracujících pod Windows 8 příliš široká, ale pro účely AAK dostatečná. Výhoda tabletů pro Windows 8 je hlavně v tom, že existuje poměrně dost aplikací v češtině využitelných pro AAK. 2.5 Zážitkový deník, osobní pas dítěte V životě se dítě dostává do situace, kdy bude nuceno trávit svůj čas mimo lidi, kteří mu rozumějí. Nečekaná zdravotní komplikace může vést např. k hospitalizaci dítěte v nemocnici. Nemožnost sdělit svému okolí potřebné informace o sobě samém vede ke zbytečným stresujícím situacím. Je vhodné vytvořit tzv. osobní pas, který bude obsahovat informace důležité o dítěti, které usnadní druhým osobám nemluvícímu dítěti lépe porozumět. Jde vlastně o knihu, která obsahuje důležité údaje o nemluvícím dítěti a to takovým způsobem, aby i neznámá osoba věděla, jak s dítětem komunikovat, jak jej polohovat, co má rádo, co rádo nemá. Pas je formulován v první osobě a může obsahovat tyto údaje: Fotografie, jméno, datum narození (vhodnější než uvést aktuální věk) dítěte, způsob nejčastějšího oslovení. Nejdůležitější údaje o dítěti (základní popis zdravotního stavu, na co si okolí musí dát pozor a naopak, co jej vždy potěší). Co dokážu zvládnout sám, s čím mi nemusíte pomáhat. S čím potřebuji pomoc. Fotografie nejbližších členů rodiny, včetně zvířat; fotografie domu, ve kterém bydlím. Jaké používám pomůcky k mobilitě, jakým způsobem bývám polohován/a. S čím si nejraději hraji (popř. na co se rád dívám, poslouchám) co mi udělá radost. Co nemám v žádném případě rád/a, co mě zaručeně naštve. Jak se dorozumívám s okolím, můj komunikační systém. Co dokážu říct sám/a. 26

V jaké poloze, jakým způsobem, s jakými pomůckami přijímám potravu, z čeho piju. Co jím, piju rád/a. Jaké jídlo, pití nemám rád/a. Jak vidím, slyším, rozumím. Co je pro mne největší motivací. Osobní pas není uzavřeným dokumentem. Můžeme je dle potřeby dítěti doplňovat, měnit. Výsledkem je podrobné seznámení s dítětem, které zmírňuje stres z nečekaných situací. Podobně můžeme vypracovat i tzv. zážitkový deník, který může obsahovat fotografie zásadních okamžiků v bezprostředním životě dítěte, např. z výletu, z prázdnin. Zároveň dítěti slouží jako připomenutí již prožitého. 27

ZÁVĚR Nejdůležitějším momentem po výběru vhodné metody AAK je jeho vlastní používání v každodenním životě. Někteří rodiče argumentují skutečností, že svému dítěti rozumí, ví, co chce, tudíž AAK málo využívají v běžném životě. Pokud dítě používá alternativní způsob komunikace, snažme se, aby se stal běžnou součástí denních činností. Jak bylo řečeno v úvodu, schopnost dorozumívat se s okolím je velmi významným faktorem při socializaci člověka do společnosti. Nezapomínejme klást dítěti takové otázky, na které je schopno odpovědět, ale také zároveň takové, které můžeme dítěti splnit. Nedovolme, aby se z pomůcek pro AAK stala hračka. Pomůcky pro komunikaci slouží ke sdělení a ne k hraní. Nesmí se stávat, že klademe dítěti otázky typu: Chceš jít k babičce?, dítě pomocí hlasového spínače odpoví ANO CHCI a my mu odpovíme: Teď už nepůjdeme, je pozdě, musíš jít spát. Komunikace v takovém případě postrádá význam a dítě může být zklamané nesplněním svého přání. Neptejme se v situacích, kdy nemůžeme dítěti vyhovět! U dětí s těžkým postižením je důležité všímat si jeho neverbálních projevů. Díky všímavosti k těmto projevům se staneme komunikačním partnerem pro dítě. Nehledejme mnohdy složité komunikační prostředky, počítačové programy, technické vymoženosti, ale učme se naslouchat projevům dítěte a snažme se na tyto projevy adekvátně reagovat. Hlavním cílem komunikace u dětí s těžkým postižením je mnohdy schopnost vyjádření přání chci - nechci jakýmkoliv způsobem. Někomu z nás se to může zdát málo, ale schopnost sdělení tohoto komunikačního obsahu je významným faktorem v procesu socializace. 28

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ACREDOLO, L., GOODWYN, S. Znaková řeč pro batolata. CARDINAUX,V., CARDINAUX, H., LOVE, A. Ujměte se mě. Praha:Scientia, 1996. ISBN 80-7183-190-5. HORŃÁKOVÁ, K., KAPALKOVÁ, S., MIKULAJOVÁ, M. Jak mluvit s dětmi. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-612-4. HOUSAROVÁ, B. Alternativní a augmentativní komunikace. Liberec: Technická univerzita, 2011. ISBN 978-80-7372-789-5. JANOVCOVÁ, Z. Alternativní a augmentativní komunikace. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3204-9. KLENKOVÁ, J. Možnosti stimulace neverbálních a verbálních schopností vývojově postižených dětí. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-91-5. KNAPCOVÁ, M. Výměnný obrázkový komunikační systém VOKS. Praha: IPPP, 2011. ISBN 976-80-86856-88-9. KNAPCOVÁ, M., JAROLÍMOVÁ M. Soubor obrázků k VOKS. Praha: IPPP, 2011. KUBOVÁ, L. Alternativní komunikace, cesta ke vzdělávání těžce zdravotně postižených dětí. Praha: Tech-Market, 1996. ISBN 80-902134-1-3. KUBOVÁ, L. Řeč obrázků. Praha: Parta, 2011. ISBN 978-80-7320-175-3. LECHTA, V. Diagnostika narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-801-5. PELÁNOVÁ, V. Obrázkový slovníček pro žáky nejen s autismem. Brno: Tribun, 2010. ISBN 978-80-7399-114-2. ŠAROUNOVÁ, J. Možnosti využití augmentativní a alternativní komunikace při práci s žáky v základní škole speciální. Praha: IPPP, 2008. ISBN 978-80-86856-52-0. THOROVÁ, K. Poruchy autistického spektra. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-091 29

2.část 1. Možnosti ovládání elektrických vozíků Co udělat nejdříve: vybrat vhodnou pozici pro sed vybrat vhodný vozík - velikost rámu, pozice kol Pozice kol ovlivňuje manévrovací schopnosti vozíku Vozíky firmy MEDICCO Zippie Salsa M Pohon středních kol - výborné manévrovací schopnosti na malém prostoru Zippie Salsa R Pohon zadních kol dobré manévrovací schopnosti Nejvhodnější způsob ovládání závisí na tom, kde je dítě nejvíce schopno konzistentního pohybu: - ruka - hlava - chodidlo - brada - rty je schopno pohybu ve všech směrech? bude se zdravotní stav zhoršovat? 30

1.1.Přímo úměrné (proportional) ovládání Směr a rychlost pohybu vozíku je plně pod kontrolou uživatele vozíku. Typickým příkladem přímo úměrného ovládání je standartní joystick. 1.2.Nepřímo úměrné (non-proportional) ovládání Jedná se o switche, které jsou naprogramovány pro určitý směr pohybu. Rychlost pohybu se nedá v průběhu jízdy měnit. Typickým příkladem nepřímo úměrného ovládání je Star control nebo Sip a Puff ovladač. 1.1.1.Ovládání rukou Standartní joystick + joystick pro doprovod - Tvar Joysticku - Umístění Joysticku - pozice uprostřed facilituje správnou posturu Standartní joyistick Ovládání pro doprovod 31 Umístění joysticku na střed

Různé tvary joysticku od firmy Body Point Star control Joystick MERU 1.1.2.Ovládání chodidlem JSC pro řízení chodidlem 32

1.1.3. Ovládání hlavou Je vhodná pro jedince s dobrými schopnostmi pohybů hlavy. Switche jsou umístěny v opěrce hlavy a aktivují se pohybem hlavy. Oblíbené jsou hlavové opěrky se třemi vestavěnými switchy zatlačením hlavy dozadu se aktivuje jízda vpřed, další dva switche jsou napravo a nalevo. Pro couvání je nutno mít externí switch, který přepne pohyb vpřed na couváním nebo hlavovou opěrku, která podporuje 6 funkcí, kdy pohyb dozadu se aktivuje dvojitým stiskem switche v záhlaví. Hlavová opěrka pro ovládání elektrického vozíku firmy Adaptive Switch Lab 1.1.4. Ovládání bradou Joystick pro ovládání bradou vyžaduje dobrou kontrolu hlavy. Brada je umístěna v jamce joysticku a ovládá se flexí, extenzí a rotací hlavy. Joystick pro ovládání bradou Meyra MicroPilot in BDN2 Chin Harness firma Switch-It 33

1.2.1. Ovládání dechem Sip/Puff witch Příkladem složitějšího switche je pneumatický Sip and Puff switch, který je ovládán ústy. V závislosti na síle nádechu a výdechu je možno přepínat mezi směry a/nebo rychlosti jízdy. Sip and Puff switch firma Origin Instruments Pro propojení switche s elektrickým vozíkem je nutný kompatabilní interface box podporující ovládání switchem. Interface box podporující ovládání switchema nebývá standartně s vozíkem dodáván. Výrobce či distributor vozíku nám podá informace o dostupnosti na českém trhu. 34

2. Typy switchů 2.1.Co je to switch? Switch je zařízení, které umožňuje elektrický kontakt mezi dvěma elektrickými kontakty. Některé switche jsou zapnuty jen po dobu co je držíme: tyto switche nazýváme momentary okamžité switche. Jiné switche fungují na principu tlačítek, které známe například z magnetofonových přehrávačů switch zmáčknete, ale nemusíte jej držet zmáčknutý aby byl zapnutý. Po opakovaném zmáčknutí switch vypnete. 2.2.Proč switch? Motorické dovednosti dětí se speciálními potřebami a zvláště dětí s DMO mohou být značně limitovány. Použití switchů pro ovládání hraček, počítače, elektrického vozíku rozšíří možnosti dítěte, kompenzuje potíže v jemné i hrubé motorice, rozvíjí senzorické vnímání, kognitivní funkce a v neposlední řadě soběstačnost a sebedůvěru. Neměli bychom se zaměřit pouze na používání rukou pro aktivaci switche. Switche je možno aktivovat jakoukoliv částí těla, dokonce i bez nutnosti doteku. Důležité je vyzkoušet různé způsoby ovládání a typy switchů, abychom zjistili co dítěti nejvíce vyhovuje. Poměr vynaloženého úsilí a efektivity je klíčový pro motivaci dítěte. 2.3. Jaké typy switchů existují? 2.3.1.Kontaktní switche Vyžadují fyzický kontakt pro aktivaci dotek, tlak, zmáčknutí apod. Kontaktní switche jsou nejvíce rozšířenými switchy. Většina kontaktních switchů (viz obrázky níže) vyžadují od uživatele schopnost šáhnout a dotknout se nebo použít tlak, aby byly aktivovány. Nazýváme je terčové switche. Jiné kontaktní switche nevyžadují tak velký pohyb jsou to úchopové switche, které jsou aktivovány například zmáčknutím v ruce. Populární jsou také bezkabelové switche, které vysílají po zmáčknutí signál do interface boxu (přijímače), který je zapojen do hračky či jiného zařízení. 35

Inclusive Technology switche Dome a Disk switche Taktilní a audio feedback Pillow switch měkký switch vhodný pro aktivaci hlavou nebo bradou. Taktilní a audio Pal Pad switch může být aktivován i nejjemnějším dotekem Velký switch s možností nastavení tlaku 36

Grasp switch aktivuje se zmáčknutím v dlani. Bez taktilního a audio feedback FingerButton 30 switch pro jedince s minimálním pohybem Lever switch Možnost nastavit senzitivitu. Taktilní a audio feedback Woble switch 10cm dlouhý switch, který může být aktivován tlakem z jakékoliv strany jakoukoliv částí těla. Vhodný pro děti s koordinačními problémy 37

Chin switch switch pro bradu Umísťuje se kolem krku a uživatel jej zmáčká bradou. Na plastovou trubičku se dá umístit i více switchů najednou. Taktilní a audio feedback Většina kontaktních switchů nám dá zpětnou vazbu při zmáčknutí například zvuk klik. Děti s DMO mají často obtíže se zpracováním proprioceptivních vjemů (například bez zrakové kontroly nejsou schopny rozpoznat co jejich končetiny dělají nebo v jaké pozici se nacházejí). 38

Kontaktní switche mohou být aktivovány hlavou, rukou, paží, kolenem, chodidlem, ramenem, apod jakoukoliv částí těla, kterou je dítě schopno efektivně kontrolovat. Přidružené faktory, na které bychom měli myslet když vybíráme kontaktní switche jsou: velikost tlak nutný k aktivaci vzdálenost při aktivaci jak hlukobo se switch musí pohnout aby byl aktivován zpětná vazba switche zvuk klik, možnost cítit že byl switch aktivován Toto vše má vliv na schopnost dítěte switch aktivovat. Dítě s omezenou svalovou silou bude potřebovat switch vyžadující pouze lehký dotek pro aktivaci a malou vzdálenost při ztlačení, naopak dítě se slabým proprioceptivním vnímáním bude potřebovat robustnější switch s delší vzdáleností při ztlačení a výraznou zpětnou vazbou. 2.3.2. Nekontaktní switche Fungují na principu zaznamenání pohybu (např. úklonem hlavy, paže, zvukem, přerušením paprsku světla), tudíž dítě nemusí cílit na switch a tím pádem jej minout. Tyto switche jsou často připevněny na tělo dítěte: když dítě pohne určitou částí těla, pohne se sní i switch. Nekontaktní switche jsou schopny detekovat pohyb o velikém rozsahu (např. máchnutí paže), ale také velmi malý pohyb (mrknutí oka). Mercury switch je schopen detekovat když dítě zvedne hlavu, či paži. Zvukový switch reaguje na zvuk či hlas. Sip-puff switch reaguje na dech. Nekontaktní switche může být technicky náročnější nastavit (vzhledem k tomu, že jsou často připevněny k tělu dítěte) a mohou být méně intuitivní než kontaktní switche. Nicméně jakmile se dítě naučí switch ovládat, bývá často rychlejší v aktivaci než dítě používající kontaktní switch, protože se nemusí dívat a cílit pohyb při aktivaci. 39

Candy Corn Proximity Sensor Switch Aktivace bez fyzického kontaktu. Vizuální feedback (oranžové světlo) a audio feedback Tilt switch je umístěn na hlavě dítěte pomocí čelenky a aktivuje se náklonem hlavy. Bez audio a taktilního feedbacku Mercury switch jakýkoliv pohyb ruky switch aktivuje. Může být umístěn i na jiné části těla. 40

Joystick switche Tyto switche mohou být vhodné pro děti s dyskinetickou (atetoidní) formou DMO, jelikož mají problém zacílit na switch. Pokud jsou schopny joystick uchopit, poslouží jim jako externí stabilizace a k ovládání joysticku používají pohyb paže. Joystick switche jsou nabízeny v několika verzích: s jednou funkcí aktivace tlakem, dvěma funkcemi aktivace tahem a tlakem, tři nebo čtyři funkce aktivace tlakem, tahem, do stran. PointIt USB joystick, který nahrazuje počítačovou myš TASH Mini Joystick Čtyři pozice pohybu, pátá zmáčknutím. Taktilní a audio feedback Aktivace switche uvolněním (Release-to-select Switch) Pro některé děti je jednodušší ovládat switch způsobem tak, že ruku ze switche zvednou, čímž jej aktivují. Většina switchů pracuje tak, že je musíme zmáčknout, aby jsme je aktivovali. Release-to-select switche fungují opačně. Tento způsob funkce je vhodný například pro scanování piktogramů v počítači. Dítě odpočívá rukou na switchi a počítač automaticky scanuje piktogramy. K výběru piktogramu dojde uvolněním switche. Tímto způsobem dítě není tolik stresováno zda se na switch trefí ve správnou chvíli a podobně. Na truhu existuje také Switch inverter box, který u běžného switche přehodí signál jím vysílaný a udělá z něj Release-to-select Switch. 41

2.4. Propojení switche Většina switchů má kabel s koncovkou zvanou jack a většina hraček určených na propojení se switchem má zdířku pro tento konektor. Existují dvě velikosti jack koncovky: standartní 3,5mm (jako u běžných sluchátek) a větší 6,35mm. Je možno zakoupit adaptér na oba typy koncovek z větší na menší a naopak. Switch adaptér Umožní zapojit 3,5mm switch jack do zdířky 6,35mm a naopak Abychom mohli propojit switch s počítačem nebo elektrickým vozíkem nebo jiným zařízením, budeme potřebovat interface box. Je to krabička, která může mít různé funkce a vždy se musíme ujistit, zda máme správný interface box pro zařízení které chceme switchem ovládat. Pro propojení switche s elektrickým vozíkem je nutno kontaktovat výrobce vozíku. Inclusive MultiSwitch 2 Inteligentní interface box, který automaticky rozpozná program zapnutý v počítači a sám switche nastaví. 42 Inclusive Simple Switch Box Možnost připojit dva switche, které budou mít funkci mezerník a enter.

2.5.Jak switch připevnit? Kontaktní switche by měly být umístěny na vhodné pozici tak, aby na ně bylo dítě schopno zacílit. Nekontaktní switche jsou většinou připevněny na tělo dítěte pomocí suchého zipsu, pásky apod. V ideálním případě by se pozice switche neměla měnit, aby po získání určitě praxe bylo dítě schopno switch aktivovat bez zrakové kontroly. Switche mohou být připevněny na stoleček invalidního vozíku, na stůl či na jiné specifické místo za pomoci držáku switche. Některé switche mají předvrtané otvory, aby je bylo možno přišroubovat ke stolu apod. Užitečné jsou také samolepící suché zipsy, které se nalepí zespodu na switch a druhá část na místo kde chceme switch umístit. Pokud potřebujeme switch umístit do prostoru, aby jej bylo možno ovládat např. hlavou, bradou, kolenem, chodidlem či jinou částí těla, budeme potřebovat přizpůsobivý držák. Magická paže a jiné typy držáku mají svorku s pohyblivým ramenem, které může být nastaveno do přesně požadované pozice. Nastavení pohyblivého držáku je vhodné například vyfotit a fotografii umístit na vozík dítěte, čímž ostatním usnadníme opětovné nastavení držáku. Bamboo držák tříramenný Flexzi switch držák Maxess Mounting System Připevnění 43 pomocí suchých zipsů