Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Jana Čižmářová ENCYKLOPEDIE KELTÒ NA MORAVù A VE SLEZSKU Nakladatelství Libri Praha 2004

NA OBÁLCE: Brno-Malomûfiice rekonstrukce dfievûné konvice s bronzov m kováním Brno-Malomûfiice bronzové kování v podobû groteskní masky aplikované pûvodnû na dfievûné konvici PhDr. Jana âiïmáfiová, 2004 Illustrations archiv autora a citovaná literatura, 2004 Libri, 2004 ISBN 80-7277-249-X

OBSAH Pfiedmluva 7 Dûjiny KeltÛ na Moravû a ve Slezsku 9 Struãná historie bádání o dobû keltského osídlení Moravy a Slezska 19 V znamné osobnosti moravské keltské archeologie 32 Ztracené a znovunalezené poklady 38 Slovník pojmû keltské archeologie 41 Nalezi tû doby keltského osídlení Moravy a Slezska (soupis lokalit A Î) 123 Literatura k soupisu lokalit z doby keltského osídlení Moravy a Slezska 354 Vybraná literatura ke studiu keltské archeologie na Moravû a ve Slezsku 362 Nûkolik slov závûrem 367 Medailon autorky 367 5

P EDMLUVA Pfii srovnání zahraniãní kniïní produkce bohaté na tituly o Keltech s na í populárnû-nauãnou literaturou vûnovanou tomuto tématu musíme konstatovat, Ïe je stále co dohánût. V âechách je tento deficit jiï postupnû vyrovnáván (reedice publikace J. Filipa Keltská civilizace a její dûdictví, 1995, Keltové a âechy, 1998, P. Drdy a A. Rybové, Jak se kopou keltské hroby, 1999, kolektivu autorû pod redakcí J. Waldhausera a nakonec Encyklopedie KeltÛ v âechách, 2001, téhoï autora zámûrnû nezmiàuji publikace z hlediska odborné, pfiedev ím archeologické vefiejnosti mírnû fieãeno diskutabilní). Na Moravû v ak pominu-li opût nûkteré literární poãiny, jeï namísto informací podávají desinformace se publikací tohoto typu stále je tû nedostává. Kapitola o keltském osídlení Moravy v publikaci Pravûké dûjiny Moravy (M. âiïmáfi, 1993) ani broïury vydané u pfiíleïitosti v stav (J. âiïmáfiová, Keltové na Moravû, 2001) nebo pojednání o jedné, byè v znamné lokalitû (M. âiïmáfi, Staré Hradisko, 2002) zdaleka nemohly uspokojit hlad po informacích o keltské minulosti Moravy. Pfiedkládaná publikace snad tento prostor alespoà ãásteãnû zaplní, a protoïe ani zdaleka nevyãerpala ani vyãerpat nemohla v e, co se dá k tomuto tématu fiíci, mûïe b t prvním krokem k dal ím, tematicky úïeji zamûfien m a podrobnûj ím pracím. Encyklopedie KeltÛ na Moravû a ve Slezsku je pandánem k jiï vydané práci o Keltech v âechách Jifiího Waldhausera. Od toho se také odvíjí její podoba: men í rozsah soupisové ãásti lokalit je pfiedem dán men ím poãtem lokalit na ménû rozsáhlém území Moravy a ãeského Slezska, struãnûj í forma úvodních kapitol a hesel vypl vá ze snahy neopakovat znovu v pfiedchozí publikaci jiï jednou obsaïn m, originálním a pfiitaïliv m zpûsobem prezentovanou problematiku. Po struãném obecném úvodu a shrnutí v voje a charakteru doby laténské na Moravû a ve Slezsku je podán rovnûï struãn pfiehled historie bádání o tomto období s medailony jednotliv ch badatelû, jejichï práce znamenala posun v poznání keltského osídlení Moravy a Slezska. Drobné intermezzo v podobû kapitoly o ztracen ch a znovunalezen ch pokladech pfiedchází vlastní encyklopedii, jejíï hesla jsou rozdûlena do dvou ãástí. Po ãásti pfiedmûtové, kde jednotlivá hesla jsou ilustrována pokud moïno pfiedev ím pfiíklady moravského materiálu, následuje nejobsáhlej í ãást celé encyklopedie, totiï soupis v ech mnû znám ch moravsk ch a slezsk ch laténsk ch nalezi È. Tento soupis je uzavfien ke konci roku 2003 a novûj í, byè sebezajímavûj í nálezy z první poloviny roku 2004 (napfi. záchrann v zkum Archeologického ústavu Brno v Klentnici, kde byla nalezena i stfiíbrná mince, nebo akce Ústavu archeologické památkové péãe Brno v Otrokovicích ãi v Sudomûfiicích, kde bylo na sídli ti zji tûno nûkolik hrnãífisk ch pecí) jiï nezahrnuje, stejnû jako údaje z literatury, která vy la po tomto datu. Nûkterá hesla obecného charakteru v pfiedmûtovém katalogu byla pfievzata z jiï dfiíve vydan ch publikací této fiady nakladatelství Libri z Encyklopedie hradi È v âechách a Encyklopedie pravûku v âechách a na Moravû. V soupisu nalezi È jsou kromû souhrnného seznamu pouïité literatury odkazy na prameny (podle jejich charakteru primární nebo naopak nejnovûj í publikace ãi publikace nejpodrobnûj í) pfiipojeny ke kaïdému heslu. Prameny k úvodu a k pfiedmûtové ãásti encyklopedie jsou uvedeny souhrnnû v tematicky sestaveném seznamu literatury zafiazeném rovnûï na konci encyklopedie. Nalezi tû sama jsou oznaãena jménem obce, na jejímï katastru se nacházejí (napfi. Milovice), nûkdy také názvem nadfiazené administrativní obce (napfi. Brno-Horní Her pice). Pokud je na katastru obce nûkolik nalezi È, jsou oznaãena pofiadov mi ãísly, a to podle data objevení. Dále je uvedeno (pokud je ov em známo) místo nálezu ãi nalezi tû oznaãením polní tratû, charakteristikou ãi popisem místa. Nakonec je uveden okres, v nûmï se nacházela obec podle úfiedního Statistického lexikonu obcí z roku 1965, a to pfiesto, Ïe se vznikem vy ích územnûsprávních celkû v roce 2000 tyto okresy zanikly; domnívám se, Ïe toto oznaãení umoïàuje snaz í orientaci v rámci dotãeného území Moravy a Slezska, nehledû k tomu, Ïe v nûkter ch pfiípadech se na území jednoho kraje vyskytuje nûkolik obcí stejného jména (napfi. v Jihomoravském kraji Uhfiice v okresech Blansko, Hodonín a Vy kov, nemluvû jiï o Uhfiicích na okrese KromûfiíÏ ve Zlínském kraji). B vá milou povinností autora podûkovat v em, kdo ku vzniku díla pfiispûli. Zde na prvním místû je tfieba jmenovat éfredaktora nakladatelství Libri dr. Franti ka Honzáka, jemuï jsem vdûãna za to, Ïe poskytl v fiadû sv ch encyklopedií prostor i moravsk m KeltÛm. MÛj vdûk patfií v em, ktefií mi byli nápomocni radou i skutkem, nejvût í dík v ak patfií mému muïi, pfiíteli a kolegovi Milo i âiïmáfiovi. Zejména se v ak v úctû skláním pfied sv mi pfiedchûdci, bez jejichï práce a pfiiãinûní by nemohla vzniknout ani tato publikace. 7 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

DùJINY KELTÒ NA MORAVù A VE SLEZSKU KdyÏ se v 6. století pfied na ím letopoãtem zaãali ekové a Etruskové zajímat o kontinentální Evropu, nalezli zde na území mezi Atlantick m oceánem a oblastí na sever od Alp usazené obyvatelstvo, jehoï doloïené pojmenování bylo Keltové, pozdûji rovnûï naz vané Galové nebo Galatové; etnikum, které v následujících stoletích sehrálo pozoruhodnou úlohu ve v voji Evropy, do jejíï tváfinosti vtisklo nesmazatelné, dodnes patrné stopy. Antiãtí autofii pouïívali název Keltové k oznaãení barbarského, tedy cizího obyvatelstva, které sídlilo v jejich západním a severním sousedství. Hérodotos z Halikarnassu, fieck historik 5. století pfied n. l., vûdûl, Ïe fieka Dunaj sbírá své prameny v oblasti osídlené Kelty, coï byla podle jeho pojetí velká etnická skupina li ící se od ostatních fieãí i vlastními zvyky. V následujícím období poãátku 5. století jsou jiï tito tzv. historiãtí Keltové jmenováni v antick ch zprávách pfiímo v souvislosti s masivním vpádem jejich bojov ch skupin do severní Itálie. V 2. polovinû 2. století pfied n. l. zafiadil zprávy o Keltech v Itálii a na Balkánû do sv ch spisû fieck historik Polybios, dal í zprávy se nacházejí ve spisech Diodóra Sicilského, v díle fieckého historika a zemûpisce Strabóna a pozdûji v pracích historikû keltského pûvodu Pompeia Troga a Cornelia Nepota; dále lze jmenovat Tita Livia, Valeria Patercula, Plinia Star ího ãi Publia Cornelia Tacita a fiadu pozdûj ích autorû. Nejznámûj ím a nejob írnûj ím prame- Původní území formování keltského etnika a laténské civilizace (kolem r. 500 př. n. l.) Území zasažené keltskou expanzi (5. 2. stol. př. n. l.) Směry keltské expanze Mapa keltského svûta (podle P.-M. Duvala) 9

DùJINY KELTÒ NA MORAVù A VE SLEZSKU nem o Ïivotû GalÛ pak jsou Zápisky o válce galské (Commentarii de bello gallico) fiímského vojevûdce a vítûze ta- Ïení proti nim, Gaia Iulia Caesara. PÛvodní území osídlené Kelty se rozkládalo ve v carsku, severov chodní Francii a jihozápadním Nûmecku. Jeho obyvateli byly kmeny indoevropského pûvodu, jejichï etnogenezi mûïeme sledovat snad aï do doby bronzové. V závûru doby hal tatské, v prûbûhu 6. století pfied n. l., zde vzniká bohaté kníïecí prostfiedí, v raznû ovlivnûné mediteránní civilizací, jehoï nositelé pronikají v prûbûhu 5. století i do oblasti horního Podunají, severní Itálie a do ãásti âech. Zmûna ekonomick ch vztahû a vytvofiení velk ch sociálních rozdílû, vznikem nového kulturního stylu (laténské kultury) doprovázená existence mimofiádnû bohaté vládnoucí vrstvy vojenské aristokracie, patrnû i pfielidnûní (jak uvádí zpráva Pompeia Troga), stejnû jako touha po kofiisti, oãekávané ve vyspûl ch jiïních oblastech to v e byly faktory, které zpûsobily, Ïe z této pravlasti expandovaly keltské kmeny do velké ãásti Evropy. Pronikly na Britské ostrovy, pfiekonaly Pyreneje, jejich nápor nezadrïely ani Alpy a pocítila ho bohatá etruská mûsta i mladá fiímská republika poãátkem 4. století pfied n. l. pronikali Keltové do severní Itálie a postupnû se dostali aï k ímu, kter dobyli a vypálili (k obléhání íma v roce 387 pfied n. l. se váïe známá povûst o posvátn ch husách Jupiterova chrámu, které zachránily pfied vyplenûním Kapitol, kde se zbytky obráncû mûsta ukryly). Jiná migraãní vlna postupovala územím kolem Dunaje do Karpatské kotliny a na Balkánsk poloostrov a bezprostfiednû poté, v roce 280 pfied n. l., následovala v prava proti ecku. Pfii ní, v roce 279 pfied n. l., mûli kelt tí nájezdníci vyplenit Delfy i s jejich známou vû tírnou, ãást jich pronikla aï do Malé Asie a usadila se zde, vytvofiiv i stát Galatii (listy apo tola Pavla Galatsk m jsou adresovány potomkûm tûchto KeltÛ ãi GalÛ, zde zvan ch Galaty). Keltové se v oãích antick ch souãasníkû stali ztûlesnûním barbarství, které ohroïovalo tehdej í civilizovan svût. Na konci 3. a v prûbûhu 2. století pfied n. l. v ak poãala moc poãetn ch, ale nejednotn ch keltsk ch kmenû slábnout a upadat. V poráïkách se vyãerpala úderná síla maloasijsk ch KeltÛ. Po skonãení války s Hannibalem v tzv. druh ch punsk ch válkách fiímská republika definitivnû pacifikovala severní Itálii a Caesarovy legie dovr ily v 50. letech posledního století starého letopoãtu dob vání tzv. zaalpské Galie. Stfiedoevropsk prostor zaãíná poci- Èovat ze severu tlak germánsk ch kmenû (svébsk ch KimbrÛ a TeutonÛ), v Podunají keltskou moc oslabují války s Dáky, jiïní ãást stfiední Evropy se postupnû dostává do sféry fiímského vlivu. V echny tyto okolnosti zpûsobily postupn zánik keltské moci na vût í ãásti dfiíve jimi ovládaného území a jejich kultura se do nového letopoãtu udrïela pouze na britsk ch ostrovech a v západní Francii. Hluboko do raného stfiedovûku se uchovala zvlá tû v kfies- Èanském Irsku. Keltové byli prvním znám m etnikem, které v znamnû ovlivnilo osudy na eho území. Jací to byli lidé? Jak vypadali? Co zpûsobilo závratn vzestup a rozmach jejich moci i její rychl úpadek? Odpovûdi na tyto otázky skládáme z útrïkû písemn ch zpráv jejich souãasníkû na jedné stranû a z v sledkû dlouholeté trpûlivé práce archeologû, ktefií se zab vají zkoumáním pozûstatkû keltské materiální kultury a fragmentû jejich kultury duchovní, na stranû druhé. Antické zprávy hovofií o Keltech jednou jako o divok ch nájezdnících, divo ích a barbarech, pohrdajících smrtí stejnû jako krásou antick ch mûst, jindy vychvalují jejich hlubokou oddanost nábo- Ïenství a pozoruhodnou uãenlivost. Zrovna tak ov em zmiàují jejich sklon k obïerství a hromadûní zlata, zálibu v dekorativnosti stejnû jako dûvtipnost a schopnost napodobení. Potvrzení toho v eho a fiadu dal ích poznatkû pfiiná ejí i v sledky archeologické disciplíny. Podle svûdectví archeologick ch pramenû bylo moravské území zasaïeno podunajsk m invazním proudem KeltÛ jiï poãátkem a v prûbûhu pátého století, druhá keltská vlna ho obsadila v první polovinû ãtvrtého století. Byl to kmen BójÛ, podle kter ch germán tí Markomané, obsadiv í tato keltská území pozdûji, zemi pojmenovali (Boio- Spona nalezená v hrobû Ïeny ve Ptení je na Moravû ojedinûlá, ãasto se v ak vyskytuje na území âech; mûïe b t dokladem kontaktu obou oblastí (podle M. âiïmáfie). 10

DùJINY KELTÒ NA MORAVù A VE SLEZSKU laténské, z nejstar ího období, ze stfiedního laténu a z období nejmlad ího, souãasného s keltsk mi oppidy, neb vají vïdy na stejném místû z toho bylo by moïno vyvodit i to, Ïe nové vlny osídlencû zakládaly i nová sídla. Na svém postupu pfiinesli Keltové do novû získan ch oblastí kulturu nazvanou podle nalezi tû La Tène na bfiehu v carského Neuchâtelského jezera kulturou laténskou. Ta vznikla pûsobením vlivû vyspûlého Stfiedomofií na hal tatské prostfiedí stfiední Evropy. Její v razn a od pfiedchozích ãi sousedních kultur zcela odli n charakter lze sledovat v komplexu v ech projevû hmotné kultury jejích nositelû, tedy KeltÛ na typu sídel, na pohfiebním ritu stejnû jako na zbraních, nástrojích, pfiedmûtech denní potfieby. Nejzfie- Postranice koàského postroje, nalezené na sídli ti v Bofiitovû a na oppidu Staré Hradisko, mají centrum v skytu v severním âernomofií (podle M. âiïmáfie). haemum = domov BójÛ). Bóje mûl na Moravû snad vystfiídat ve tfietím století z Karpatské kotliny pfii ed í kmen VolkÛ-TektoságÛ. Keltské kmeny ãi jejich ãásti pomûrnû znaãnû migrovaly a na základû historick ch zpráv lze rekonstruovat smûry jejich pohybu napfi. Bójové jsou v prûbûhu nûkolika staletí uvádûni na území severní Itálie, âech, Francie, ale i Panonie. Stejnû tak i sídla VolkÛ-TektoságÛ jsou kromû Moravy zmiàována jak ve Francii, tak napfi. v Turecku. Tûmto zprávám by mohla odpovídat i situace ve v voji osídlení Moravy málo sídli È má kontinuální v voj po celou dobu laténskou nebo alespoà po její vût í ãást a osady z jednotliv ch fází doby Bronzové kování se dvûma lidsk mi maskami je souãástí soupravy zdobící dfievûnou konvici z Brna-Malomûfiic. Cel soubor je nejskvûlej ím dokladem keltského umûní na Moravû. 11

DùJINY KELTÒ NA MORAVù A VE SLEZSKU telnûji patrn je v ak v projevech keltského umûní. PÛsobením mediteránních v zdobn ch prvkû se pfiedchozí hal tatsk geometrick styl zcela zmûnil na styl laténsk, uïívající nov ch prvkû orientálních zvífiecích a rostlinn ch motivû (napfi. gryfû, rybích mûch fiû, palmet, úponkû a lotosov ch kvûtû), zakfiiven ch linií a ploch, spojovan ch do hybridních a fantaskních tvarû. K vrcholu keltské umûní dospûlo ve 3. století pfied n. l., kdy se tento rostlinn styl pfietvofiil v dekorativní a silnû pûsobiv styl plastick, vyuïívající pfiedev ím lyrovit ch a volutovit ch motivû. Pro ztvárnûní zvífiecích i lidsk ch podob je typická silná stylizace, abstrakce a fantastická ornamentika. Tento charakter keltského umûní, pramenící z nejhlub ích principû keltského náboïenství, je tû více vynikne ve srovnání s naturalismem fieckého a fiímského umûní ãi s pfiedcházejícím stroh m geometrick m stylem hal tatsk m. Laténsk styl ovládl ve druhé polovinû posledního tisíciletí pfied zmûnou letopoãtu velkou ãást Evropy a v dobû svého nejvût ího rozkvûtu pfiesáhl i hranice roz ífiení keltsk ch kmenû, to znamená, Ïe silnû ovlivnil i hmotnou kulturu nekeltsk ch populací. Vznik, roz ífiení a v voj tohoto laténského stylu (kter je nûkdy zcela opodstatnûnû a velmi v stiïnû oznaãován za plastick v raz keltského náboïenství, neboè v robky keltského umûleckého fiemesla nebyly jen uïitkov mi pfiedmûty, ale pfiedev ím zprostfiedkovateli kontaktu ãlovûka se svûtem nadpfiirozen ch bytostí) je moïno nejlépe sledovat tam, kde je koncentrace pfiedmûtû uïitého umûní nejvût í, totiï na pohfiebi tích. Zemfielí byli pochováváni s vûcmi, které je doprovázely bûhem jejich Ïivota Ïeny se perky, muïi se sv mi zbranûmi. Pfiíznaãná jsou tzv. plochá pohfiebi tû (to proto, Ïe hroby nejsou kryty mohylami), jichï je na Moravû známo na 150: od velk ch nekropolí, kde byly pochovány desítky zemfiel ch, pfies men í hfibitovy o nûkolika hrobech aï k ojedinûl m pohfibûm. Právû na pohfiebi tích lze dobfie sledovat rozvrstvení tehdej í spoleãnosti od vrstvy aristokracie (hroby bojovníkû a bohaté hroby Ïen) pfies vrstvu prûmûrnû situovan ch jedincû (stfiídmû vybavené pohfiby) k vrstvû svobodné chudiny (hroby s minimální nebo Ïádnou v bavou). Na Moravû vzácné (Domamyslice, Olomouc- Slavonín, Îatãany, snad Brno-Malomûfiice a Vícemilice, v e ) bojovnické hroby ohraniãené pfiíkopem Mapa keltsk ch pohfiebi È na Moravû (podle J. Meduny) 12

DùJINY KELTÒ NA MORAVù A VE SLEZSKU Ukázky keramiky z moravsk ch keltsk ch pohfiebi È naznaãují pohfieb v znamné osobnosti a obãas se vyskytující dvojhroby vût inou ukazují na pohfieb spoleãensky v e situovaného zemfielého s osobou závislou. Bojovnické hroby obsahují souãásti v zbroje (kompletní váleãnická souprava sestává z meãe s opaskem, kopí a títu, doplnûn ch náramkem a sponou; nûkdy se v hrobech muïsk ch i Ïensk ch nachází i nádoba a zvífiecí kosti jako pozûstatek vybavení zemfielého potravou), zálibu Ïen ve perku dokládají pohfiby s garniturami sestávajícími z ãetn ch spon, pro Kelty typick ch nákrãníkû, opaskov ch fietûzû, náramkû, nánoïníkû a prstenû. Tyto pfiedmûty pfiedstavují mnohdy piãkové produkty umûleckého fiemesla. Ov em bliï í pohled na jejich provedení a charakter jejich stále se opakující v zdoby nás nenechává na pochybách, Ïe tyto nálezy, dokreslující podobu kroje KeltÛ, neslouïily jen jako pouhé perky, ale mûly i ochrannou moc pro svého nositele. S tím souvisí jistû i pravideln, dá se fiíci závazn zpûsob no ení perkû, kter vedle spoleãensk ch mûfiítek odráïí i ideové zvyklosti (b vá obtíïné rozli it, která funkce byla primární zda ozdobná, ãi magická). Nûkteré pfiedmûty pak (s jistotou se to dá fiíci o nákrãnících a antropomorfních meãích) byly symbolem v jimeãného postavení nositele ãi nositelky. V zkum pohfiebi È kromû nezastupitelné role pfii fie ení chronologick ch otázek pfiiná í fiadu dal ích poznatkû. Kromû jiï zmínûn ch zji tûní o sociální skladbû obyvatelstva jsou to i podklady pro antropologická a demografická studia a poznatky o pohfiebním ritu. Z antropologick ch rozborû kosterních pozûstatkû plyne, Ïe Keltové byli urostlí lidé nejednotného antropologického typu, ktefií se v prûmûru nedoïívali pfiíli vysokého vûku. To odpovídá zji tûním pro pravûk obecnû prûmûrn vûk je sniïován vysokou dûtskou úmrtností, muïskou ãást populace hubily kromû bûïn ch chorob i následky zranûní utrpûn ch v boji, pohfiby mlad ch Ïen jsou zase vût inou dûsledkem poporodních komplikací. Zajímavé je, Ïe na pohfiebi - tích se témûfi nevyskytují pohfiby velmi mal ch dûtí: mohlo by to znamenat, Ïe rituálnû pohfibívány byly dûti teprve ve vûku, kdy jiï byly opût rituálnû pfiijaty za plnohodnotného ãlena komunity. Tento jev uï mûïe souviset se svûtem rituálních praktik a magick ch úkonû, s duchovním svûtem, do nûhoï je velmi nesnadné nahlédnout bez znalosti dal ích souvislostí. Pod pojmem duchovní svût mûïeme chápat navzájem propojené projevy náboïenského cítûní, mytologie, rituálû, zvykosloví a folkloru vãetnû poezie, tance, hudby. Pohfiební ritus je jedním z projevû, které nám umoï- Àují uãinit si o duchovním svûtû KeltÛ alespoà ãásteãnou pfiedstavu. V Caesarov ch Zápiscích o válce galské se doãteme, Ïe v Galii jsou pouze dva stavy, které nûco znamenají; jedním z nich jsou jezdci (rytífii), druh m druidové. Druidové (tento název je odvozován od starokeltského dru wid velmi uãen, nebo také od fieckého slova drys, coï znamená jmelí a jmelí byla posvátná rostlina KeltÛ) jako knûïí byli prostfiedníky mezi svûtem lidí a boïstvy, jejich role v ak byla mnohem ir í provádûli rituály, kultovní úkony a obûti, astronomická pozorování, byli ochránci tradic a práva. Jejich dûleïit m úkolem byla v chova následovníkû vzhledem k zákazu písemn ch záznamû probíhala memorováním textû, jeï mûlo trvat údajnû 20 let (tento zákaz vycházel z pfiesvûdãení, Ïe písemné zaznamenání principû jejich víry by dovolilo nepfiátelûm, ktefií by se jej zmocnili, získat nad nimi moc). Na druhé stranû dûsledkem toho je znaãná konzervativnost právû v oblasti duchovní kultury zatímco v materiálnû-technické oblasti docházelo k vstfiebávání nov ch podnûtû a jejich pfietváfiení podle vlastních potfieb s opou tûním star í technické úrovnû, v duchovní oblasti trvala u KeltÛ my lenková kontinuita bez ohledu na prostorové a ãasové rozdíly od poãátku projevû jejich kultury na pfielomu 6. a 5. století pfies její rozkvût a pozdní období u nás (2. 1. století pfied n. l.) aï do plnû historického období na britsk ch ostrovech. V poãátcích osídlení na ich zemí, ve 4. a 3. století pfied n. l., pochovávali Keltové své mrtvé inhumací, tj. pohfibívali nespálená tûla. NeboÏtíci byli uloïeni v hrobû (nûkdy na dfie- 13 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

DùJINY KELTÒ NA MORAVù A VE SLEZSKU Rekonstrukce pûvodní podoby keltské Viereckschanze (podle A. Rapina) vûné desce ãi dokonce v rakvi) v nataïené poloze na zádech, s rukama podél tûla, vût inou hlavou k severu. To je pomûrnû v znamn znak, protoïe napfi. pro Karpatskou kotlinu je typická poloha s hlavou k jihu, a takto odli ná orientace mûïe svûdãit o kontaktu s touto oblastí. Nûkteré pfieváïnû bojovnické hroby jsou orientovány ve smûru v chodo-západním. Hroby, na rozdíl od pfiedchozí doby hal tatské, nebyly kryty mohylami, ale nepochybnû byly na povrchu nûjak m zpûsobem oznaãeny, neboè se navzájem respektují a tvofií pomûrnû pravidelné fiady ãi skupiny. Kromû pfiedmûtû z osobního vybavení pohfibeného se v hrobech nacházejí i nádoby nebo zvífiecí kosti jako doklad potravy vkládané do hrobu. Tento kostrov pohfiební ritus pfievaïuje po celou star í dobu laténskou, pouze ojedinûle se objevuje kremace, která v ak bûhem krátké doby ve stfiedolaténském období (2. polovina 3. století 1. polovina 2. století pfied n. l.) zcela pfievládla. Z pozdní doby laténské pak hroby neznáme vûbec, a to nejen u nás, ale i témûfi v celé Kelty obsazené stfiední Evropû. To lze vysvûtlit velk m zjednodu ením aï zmûnou pohfiebního ritu, která je opût v razem posunu v náboïensk ch pfiedstavách. NáboÏenské pfiedstavy lze nicménû spatfiovat i v jin ch projevech, napfi. nepochybnû s nimi souvisejí drobné plastiky (vût inou závûsky) zvífiat pes, srna, koza atd., pfiedev ím v ak kanec, které mûly pfienést na ãlovûka vlastnosti sv ch pfiedloh, ãi stylizovaná lidská vyobrazení jako vyjádfiení boïské postavy. U KeltÛ, jako národa podle antick ch autorû hluboce oddaného bohûm, byl cel Ïivot úzce spjat a prostoupen vírou v nadpfiirozeno. Ta docházela v razu i v nejprost ích a nejbûïnûj ích ãinnostech a pfiedmûtech, pfiedev ím v ak o svátcích, které byly bûhem keltského roku ãtyfii svátek jara Beltine (1. kvûtna), Lugnasad (koncem srpna po sklizni), Samhain svátek mrtv ch (v listopadu) a Imbolc, spjat s probouzením nového Ïivota (koncem ledna). MnoÏství bohû (mezi více neï 400 jmény zaznamenan mi u rûzn ch kmenû je to pfiedev ím Taranis bûh nebes a hromu, Teutatés, zvan bûh kmene, kter ochraàoval bojovníky a zaji Èoval blahobyt, Lug, bûh obchodu a fiemesel, Epona bohynû vod, zobrazovaná na koni; dal ími dûle- Ïit mi a obecnû uznávan mi byli Cernunnos, bûh s jeleními parohy, Esus bûh stromoví atd.). Tato boïstva a jiné nadpfiirozené bytosti uctívali Keltové na posvátn ch místech v hájích, studánkách, pramenech, jeskyních, kde jim také pfiiná eli obûti. S tûmi se setkáváme v podobû ãasto aï neuvûfiitelnû bohat ch nálezû rûzn ch pfiedmûtû (napfi. tzv. podmokelsk poklad, kdy bylo ve velkém bronzovém kotli uloïeno na 40 kg zlata v podobû asi 7 000 mincí, nebo tzv. duchcovsk poklad více neï 2 000 spon a náramkû uloïen ch v bronzovém kotli v horkém vfiídle, ãi jiï zmínûné nalezi tû v La Tène; na Moravû snad mûïeme k tomuto typu nálezû pfiifiadit depot ze Ptení, sestávající z témûfi ãtyfiiceti drobn ch bronzov ch, jantarov ch a sklenûn ch pfiedmûtû, patrnû amuletû). Za svatynû nebo posvátné okrsky jsou povaïovány z témûfi celé Kelty osídlené ãásti Evropy známé velké ãtyfiúhelníkové objekty s hlubok mi achtami, pro nûï se vïil nûmeck termín Viereckschanze (ãtyfiúhelníkové valy), datované do pozdní doby laténské. V jejich prostoru mûl stát chrámek a mûla tu b t vyhloubena i obûtní achta. Nejnovûji ov em b vá tato interpretace zpochybàována a uvaïuje se o dvorcích keltské nobility. Pfiedstavu o bûïném kaïdodenním Ïivotû KeltÛ umoïàuje pfiedev ím poznání podoby osad. Z Moravy známe na 400 keltsk ch sídli È, jejichï v zkumy vypovídají o zpûsobu Ïivota star ch KeltÛ, o podobû bydlení, o hospodafiení, fiemeslech, zemûdûlství atd. Prokázala se existence rozsáhl ch sídli È, men ích osad i zcela mal ch izolovan ch usedlostí to je ostatnû doloïeno ivzápiscích o válce galské Gaia Iulia Caesara, kter zmiàuje oppida (tj. keltská mûsta), vici (vesnice) a aedificia privata (dvorce). Základním typem venkovského obydlí byla ãásteãnû zahloubená obdélníková stavba o rozmûrech zhruba 3 5 metrû se sedlovou stfiechou, nesenou vût- inou dvûma kûly na podélné ose stavby. Domy byly budovány ze dfieva dokonal mi tesafisk mi nástroji za pouïití ãetn ch stavebních kování a zaji Èovaly se zámky se Ïelezn mi klíãi. Podle charakteru nálezû na sídli tích, ale i podle jejich umístûní v terénu (v níïinn ch polohách na úrodn ch pûdách na Moravû hranice keltského osídlení v podstatû nepfiekraãuje vrstevnici 300 metrû nad mofiem, v jimkou jsou pouze 14