Na jafie roku 2009 jsem mûl díky stipendiu od lucemburského Fondu nationale de la Recherche pfiíleïitost bádat v tamním národním archivu a seznámit

Transkript

1 Ú v o d e m Na jafie roku 2009 jsem mûl díky stipendiu od lucemburského Fondu nationale de la Recherche pfiíleïitost bádat v tamním národním archivu a seznámit se také s po - ãetn mi historick mi památkami velkovévodství, mezi nimiï prvofiadou roli hrají hrady a zámky. Nûkteré z nich jsou proslaveny i za hranicemi malého zápa - doevropského státu a známy také v âechách (Vianden, Aspelt a dal í), na jin ch vládla lechta, s níï se ãesk zájemce mûïe setkat rovnûï pfii náv tûvû tuzemsk ch památkov ch objektû (Metternichové, Beckové, Mohrové z Waldtu ). Vzhledem k dosavadní absenci uceleného pfiehledu lucembursk ch hradû a zámkû v ãeské literatufie se zrodil nápad na sepsání této publikace. ByÈ je to moïná pfiekvapivé, nedisponuje ucelen m sumárním historicko-topografick m soupisem ani literatura lucemburská. Snad nejvíce se mu blíïí více neï tfii desetiletí stará monografie Jeana-Pierra Koltze a Tonyho Kriera, která v ak neuvádí zdaleka v echny objekty. V raznû novûj ího data je dvoudílná, velmi pfiínosná prá ce kastelologa Johna Zimmera o lucembursk ch hradech, v níï nechybí Ïád - n z hradû dne ního velkovévodství, a to ani ty, jejichï existence je pouze hypo - tetická, nicménû autor zcela rezignuje na v klad ranû novovûk ch a nej novûj - ích dûjin jednotliv ch objektû. Na druhou stranu je faktem, Ïe Lucembursko se mûïe pochlubit bohatou regionální literaturou, v které bylo o vût inû lechtic - k ch sídel jiï pojednáno, v nûkter ch pfiípadech alespoà ãásteãnû. Pfiesn poãet lucembursk ch hradû a zámkû pfiesto dosud nebyl ani stanoven, nûkdy se uvádûjí pfiibliïnû tfii desítky hradû a sedmdesát zámkû. Nûkterá sídla je ov em problematické zafiadit, resp. odli it, zda se jedná o zámek nebo jen o pou - h pansk dûm ãi lechtickou nebo továrnickou vilu, kter ch je v Lucembursku rovnûï celá fiada. V tomto smûru se fiídím aï na v jimky tamûj í odbornou litera - turou, takïe fiadu pansk ch sídel do slovníkové ãásti nezafiazuji. Uveìme zvlá - tû Berg/Syr, Berschbach, Bofferdingen, Capellen, Crauthem, Diekirch, Dreiborn, Foetz, Grevels, Grundhof, Eisenborn, Enscheringen, Christnach, Kockelscheuer, Koedingen, Kopstal, Lasauvage, Mamer, Manternach, Medernach, Mertert, Müh - lenbach, Niederwampach, Redingen, Schimpach, Schrondweiler, Steinfort, Urspelt, Weiler u Hachiville ãi Wilwerwiltz, z nûhoï zbyla jen pûvabná renesanãní zámecká brána se znaky pûvodních majitelû. Dalo by se zjednodu enû fiíci, Ïe podobné objekty stojí v kaïdé druhé lucemburské vsi, takïe se objevila i nesmûlá prohlá ení, Ïe v pfiepoãtu na plochu velkovévodství disponuje tato zemû nejvy ím poãtem hradû a zámkû na svûtû. Ov em, podobnû by se dalo uvaïovat i o jin ch zemích, âechy nevyjímaje. Mezi hrady a zámky nejsou pochopitelnû poãítána ani hradi tû a fragmenty rûzn ch obrann ch ãi rezidenãních objektû z doby keltské, antické a franské. Zato v ak uvádím i ty hrady ãi tvrze, z nichï 7

2 Ú V O D E M se sice nedochovaly do dne ních dnû Ïádné viditelné stopy, ale jejich existence je jistá nebo vysoce pravdûpodobná. Ve v sledku kniha pojednává zhruba o sed - mi desítkách objektû. S ohledem na úãel této práce, kter m rozhodnû není sepsání odborné kastelo - logické a umûlecko-historické studie, ale pfiehledné seznámení ãeské vefiejnosti s pfiíslu n m památkov m fondem Lucemburska, volím populárnû nauãnou formu. Tím ov em nehodlám nijak zakr vat, Ïe odborné pojednání na dané téma by bylo rovnûï velmi zásluïn m poãinem, vyïádalo by si v ak mnohem del í badatelsk ãas a odpovídající nároãn v zkum jak v terénu, tak v lucembursk ch i v jin ch archivech. Podobnû nemá b t pfied ãtenáfii skryto, Ïe kniha má z nemalé ãásti kompilaãní charakter. Vychází totiï v hradnû z dosavadní lucemburské literatury a autorov ch pozorování. Stavu poznání konkrétních objektû na tamûj ím odborném a vlastivûdném fóru také odpovídá struktura knihy, rozsah a obsah jednotliv ch popisû. U kaïdé uvedené stavby je vût inou dodrïen následující model: dûjiny objektu stavebnû-historick v voj popis souãasného stavu a pfiístupnosti pro vefiejnost. Na úvod pochopitelnû bylo tfieba zafiadit kapitolu nastiàující star í dûjiny zemû aï do chvíle, kdy se tu vlády ujala souãasná velkovévodská dynastie. V té dobû se totiï také uzavfielo budování zámeck ch sídel. V Lucembursku jsou v souãasnosti úfiedními jazyky lucembur tina, francouz - tina a nûmãina, z ãehoï pramení mj. potíïe, jak vlastnû jednotlivé lokality v en - cy klopedické ãásti knihy uvádût a fiadit. Pfiíkladem budiï hlavní mûsto ozna - ãované lucembursky jako Lëtzebuerg, francouzsky Luxembourg a nûmecky Luxemburg. JelikoÏ je v ak ãeskému ãtenáfii tradiãnû asi nejbliï í nûmeck jazyk, rozhodl jsem se pro citace názvû lokalit v nûmãinû, má to ostatnû i své historické opodstatnûní; v jimku tvofií jen bûïnû v emi uïívané poãe tûné názvy (napfi. Kolín nad R nem). Jan Kilián 8

3 S t r u ã n n á s t i n s t a r í c h l u c e m b u r s k c h d û j i n V období kolem pfielomu na eho letopoãtu ob vali budoucí lucemburské území Keltové, mísící se tehdy jiï s dal ími nov mi pfiíchozími, Germány. Zjednod u - enû by se dalo fiíci, Ïe takto vznikl národ BelgÛ, kter sestával z celé fiady kme - nû mj. TrevefianÛ, ktefií byli pro dan region nejsmûrodatnûj í. Na území se postupnû objevovalo ãím dál vût í mnoïství jejich oppid, jako napfi. na Titelbergu u Differdingenu ãi na Johannisbergu v blízkosti mûsta Düdelingen, kde byly v obou pfiípadech uãinûny nálezy, pfiekraãující sv m v znamem hranice lucemburského státu. Belgové Ïili na severu mohutného celku oznaãovaného ímany za Galii. Ta v uvedeném období pfiedstavovala jednak potenciální nebezpeãí pro fiímskou fií i, jednak byla pro její vládce obrovskou vojensko-politickou v zvou. Gaius Iulius Caesar v jedné z nejslavnûj ích antick ch válek, kterou dobfie známe i díky jeho autentick m zápiskûm v Commentarii de bello Gallico (Zápisky o válce galské), Galii pokofiil a opanoval. BratrovraÏedn boj se rozpoutal také v oblasti Mosely, kde se ãást TrevefianÛ pfiidala na stranu ímanû, s nimiï spoleãnû porazili vzpurné kmeny. CoÏ ov em neznamenalo, Ïe by se v ichni místní s poráïkou trvale smífiili, povstání proti ímu se objevilo na tomto území nûkolik, byla v ak vïdy potlaãena, vût inou krvavû. Území budoucího Lucemburska se tak stalo souãástí fiímsk ch provincií, do nichï ímané importovali svou kulturu a své znalosti. Rozvinul se v je tû vût í mífie dálkov obchod (díky budování nov ch a opravování star ch cest), zdokonalovalo se zemûdûlství, v nûmï se objevila nová plodina, která mûla brzy sehrávat zásadní roli, tedy vinná réva, pro niï se mírné slunné svahy kolem Mosely ukázaly b t jako mimofiádnû vhodné pro pûstování. Srdcem rozsáhlé oblasti se stalo mûsto Trevír (Augusta Treverorum), které si svou velikostí a v stavností nezadalo s nejpfiednûj ími antick mi mûsty, jak se o tom dodnes mûïe jeho náv tûvník pfiesvûdãit. Památky jako Porta Nigra ãi Císafiské láznû patfií ke svû - tovû proslul m antick m pamûtihodnostem. V samotném Lucembursku, které bylo také protkáno sítí fiímsk ch cest, sice Ïádné velké fiímské mûsto nevzniklo, ale objevilo se tu mnoïství drobnûj ích lokalit s fiímsk mi vilami a jejich v razn m zemûdûlsk m zázemím. Pfiíkladem budiï skvostná vila u Echternachu, dle odborníkû patfiící k nejvût ím venkovsk m vilám v Galii. Navíc i nadále kvetla nûkterá pûvodní keltská oppida, aè jiï tfieba Titelberg ãi Johannisberg. Po celé zemi vyrostly malé fiímské pevnûstky, vût inou s cílem stfieïit cesty, a na tyto pevnûstky posléze na stejném místû navázaly stfie - dovûké hrady. A nûkteré hrady dokonce vyuïily i dosud stojící antické stavby ãi jejich ruiny. Stavby vil a chrámû byly bohatû vybaveny a ozdobeny charakteris- 9

4 S T R U â N Y N Á S T I N S T A R Í C H L U C E M B U R S K Y C H D ù J I N tick mi sloupy, sochami, malbami a pûsobiv mi mozaikami, které patfií k tomu nejlep ímu, co dnes lucemburská muzea z období antiky nabízejí. Horní spoleãenské vrstvy TrevefianÛ pfiijaly zcela fiímskou kulturu a se sv mi nûkdej ími podmaniteli de facto splynuly. Od 2., a zvlá tû 3. století zaãalo do oblasti pronikat kfiesèanství, které se v následujícím století stalo oficiálním státním náboïenstvím fiímské fií e s komplikovanou církevní správou. Severní ãást dne - ního Lucemburska se stala zájmovou sférou Kolína nad R nem, jiïní ãást spada - la pod Trevír, konkrétnû pod jejich jednotlivá biskupství, jimiï od raného stfie do - vûku byla ta v Lutychu, Verdunu, Metách a Reme i. Pozdní fiímská, resp. západofiímská fií e byla ohroïována sv mi nepfiáteli z mno ha stran a neustávajícím útokûm nakonec podlehla. Do oblasti Trevírska se del í dobu tlaãili zvlá tû germán tí Frankové, k nimï se na poãátku 5. století pfiidali Vandalové, Alané aj., posléze také Hunové a Burgundové. ímské vily, statky a pevnûstky na dne ním lucemburském území vzaly v mnoha pfiípadech za své, opakovanému plenûní ostatnû neunikl ani Trevír. Poãátkem 2. poloviny 5. století se celá oblast dostala do moci FrankÛ. Ti také zpoãátku nebyli zdaleka jednotní, právû v oblasti Trevírska se snaïil o daleko - sáh lou nadvládu a zaloïení království jeden z jejich vládcû, Arbogast, ale ne - uspûl. Zakladatelem Franské fií e a její první panovnické dynastie, MerovejcÛ, se stal v 6. století aï Chlodvík. í e se dûlila na Austrasii, Neustrii, Akvitánii a Bur gund sko, pfiiãemï oblast dne ního Lucemburska patfiila pod Austrasii, jejímiï nejv z namnûj ími mûsty byla ona v e uvedená mûsta biskupská, resp. arci biskupská. Právû církev zde sehrávala v tomto období rozhodující roli, zvlá tû poté, co Frankové pfiijali kfiesèanskou víru. O prvních lucembursk ch mûstech zatím nemohla b t ani fieã, stejnû tak o hradech, zato na území kolem fiek Mosely, Sauer a Alzette vznikly první klá tery, jejichï historick v znam byl vskutku mimofiádn. Zakladateli klá terû byli vût inou cizí misionáfii, nejãastûji anglosaského pûvodu, které fran tí panovníci v jejich úsilí v emoïnû podporovali. Na poãátku 7. století vznikl v Trevíru klá ter sv. Maximina, kter mûl sehrávat v lucembursk ch dûjinách podstatnou roli, na konci století byl zaloïen klá ter v dnes lucemburském Echternachu, jehoï duchovním otcem byl anglosask misionáfi Wilibrord, po své smrti kanonizovan. V chodní ãást Franské fií e, vãetnû budoucího lucemburského území, se dostala na v sluní v karolinském období, neboè jiï vládce Pipin a jeho syn Karel (Velik ), od roku 800 císafi, ãasto pob vali v tûchto místech, kde mûl jejich rod své majetkové zázemí uï pfied jejich nástupem do ãela rozsáhlé fií e. Po staletí stávala v lucemburském Thionville (neboli Diedenhofenu) královská falc, do níï oba rádi zajíïdûli a kde se také konaly rûzné snûmy; mimo to Karlov m oblíben m lovi tûm mûly b t Ardeny. Tato dosud nehostinná oblast se tehdy zaãala díky Karlovû podpofie a kolonizaãnímu úsilí okolních klá terû promûàovat ve stále více zabydlovan prostor. M tily se hojnû lesy a na jejich místû vznikaly osady, mnohdy si ve jménu uchovávající upomínku na svûj pûvod: -holz, -rod, - scheid (z nûm. holzen, roden, scheiden kácet, m tit, oddûlovat). Lokalit s takov mi kon covkami je v Lucembursku ostatnû asi nejvíce. Jedním z dûsledkû 10

5 A b e c e d n í k a t a l o g l u c e m b u r s k c h h r a d Û a z á m k Û ANSEMBURG (Ansenbourg) hrad a barokní zámek Ansembursk hrad mûl vzniknout ve 12. století na místû star ího opevnûného komplexu, kter slouïil lidem z okolí jako útoãi tû ve chvílích ohro - Ïení. V uvedeném století je v pramenech také uvádûn první pfiíslu ník rodu, kter se po Ansemburgu psal. Kolem poloviny 15. století hrad vyïenil sàatkem s Markétou ze Sassenheimu Vilém z Rollingenu (ãi francouzsky de Raville). Jejich potomci zde pak Ïili aï do sklonku 17. století. Aãkoli Rollingenové bûhem let neunikli zadluïení, díky úspû nému podnikání (budovali mimo jiné vysoké pece) se jim poda fii - lo rodinn majetek nejen dlouho udr - Ïet, ale i roz ífiit. Ansembursk pán Jakub II. z Rollingenu, kter se stal prezidentem lucemburské provinciální rady, nejvy í - Maketa hradu v Ansemburgu 21

6 A N S E M B U R G Ansembursk zámek v pohledu z pfiilehl ch zahrad ho zemského orgánu, ve druhé polovinû 16. století zakoupil hrad a panství Koerich, kde se hodlal usadit, a proto tamní sídlo nechal podstatnû pfiebudovat. Jeho syn Petr Arno t z Rollingenu se opût domohl hodnosti dûdiã - ného lucemburského mar álka, kterou rod pfiedtím na nûkolik desítek let ztratil, a stejnû tak i mnoha dal ích funkcí, z nichï na prvním místû stál post místodrïícího vévodství lucemburského a hrabství Chiny. V 17. století Rollingenové získali i dal í lucemburská panství, napfiíklad Hollenfels s pevn m hradem, ale pfii - li o Ansemburg, kter roku 1671 získal niï í burgundsk lechtic Franti ek z Thomassinu. Ten velmi úspû nû podnikal v rodícím se Ïelezárenském prû - myslu a i díky tomu získal pov ení do rytífiského stavu, spoleãnû se sv mi vag ry Tomá em z Ryaville (téï z Riaville) a Tomá em z Marchantu. Potomek poslednû uvedeného, pocházejícího z podnikatelské rodiny z oblasti mûsta Namuru, získal na poãátku 18. století ansemburské panství prakticky celé jiï jen pro sebe. Kromû toho zdû - dil Tomá II. i polovinu sousedního Simmernu. Roku 1728 byl pov en císafiem Karlem VI. do stavu svobod - n ch pánû a mohl si zvolit i predikát vy bral si Ansemburg, ale jen pár dní po té zemfiel. Pohfiben byl na svém pan ství nedaleko ansemburského sídla, v kostele v Tüntingenu, kde nechali Marchantové za úãelem rodinn ch pohfibû pfiistavût boãní kapli napravo 22

7 od oltáfie. Zajímavé sepulkrální památky na Tomá e Marchanta a jeho rodinu si tu lze prohlédnout dodnes. Tomá Ûv syn Lambert Josef Marchant, sbûratel a majitel velkolepé numizmatické sbírky, se roku 1750 doãkal dokonce hrabûcího stavu. Potomci rodu MarchantÛ Ïijí v Ansemburgu dodnes. V nejstar í stavební fázi, snad z druhé poloviny 12. století, vznikla na hra - dû palácová stavba, na kterou se sou - ãas nû nebo vzápûtí pfiipojila ãtvercová obytná vûï v jihozápadním rohu hradního prostoru. VûÏ se ov em do dne - ních dnû nedochovala, její existence a poloha je odvozována pouze podle archeologick ch nálezû. Zrovna tak není jisté, Ïe jiï pfii první stavební fázi vznikla hradní kaple, která je poprvé zmiàována prameny roku Nezpochybnitelné zato není pfiipsání nejstar í zdej í hradby této první stavební fázi. Druhá stavební fáze se pak datuje do poãátku 14. století, kdy tu ve vrchol nû gotickém slohu byly roz ífie - ny obytné i hospodáfiské stavby a vystavûny obû oválné vûïe, jedna chránící bránu, druhá zaji Èující obranu na severov chodû areálu. I v dobû renesance se na Ansemburgu rozsáhle sta - vûlo a upravovalo, coï dokládají jak dochované prvky hradního jádra, tak tfieba i letopoãet 1565 nad hlavní, opevnûnou bránou k pfiedhradí. Pfiedhradí se ostatnû v této dobû promûnilo v typick ranû novovûk dvûr, dû - le Ïitou základnu vrchnostenského hospodáfiství a podnikání. Doba tfiicetileté války si vyïádala dal í stavební opatfiení, pfiedpokládá se, Ïe obranné objekty v severozápadní ãásti hradu, v nichï mohl b t umístûn vût í poãet dûl, vznikly právû tehdy. Posléze jiï hrad k rezidenãním úãelûm vyuïíván A N S E M B U R G nebyl, Marchantové pochopitelnû dávali pfiednost pohodlnûj ímu zámku nedaleko odsud. Nûkteré ãásti se proto promûnily v ruiny, které jiï nebyly obnoveny. Rozsáhl ansembursk hrad je velice sloïitû budovan m objektem leïí - cím na zalesnûném skalním útesu nad údolím. Románsko-gotické hradní jád ro se nachází v jeho jihov chodní ãásti, kde vznikly nejstar í ãásti hradu. Jeho palác je vlastnû sloïen ze tfií rûz - n ch stavebních útvarû, z nichï ten centrální ve svém stfiedu ukr vá kro - mû jin ch gotick ch klenut ch místností také tu nejzajímavûj í, prostorn sál s krbem. Pro dne ní vzhled objektu tu byla dûleïitá i etapa renesance, coï dokládají typická okna ve tvaru kfiíïe na jiïní fasádû. Na palác se napojuje hospodáfiská budova a kuchynû, jejichï Monumentální barokní brána k nádvofií ansemburského zámku 23