Sekce průmyslu Odbor ekonomických analýz Říjen 2013 Analýza mezinárodní konkurenceschopnosti ČR v roce 2013
Obsah ANALÝZA KONKURENCESCHOPNOSTI... 2 EXECUTIVE SUMMARY... 2 I.1 POJETÍ KONKURENCESCHOPNOSTI... 4 I.2 Necenová konkurenceschopnost... 5 I.3. Konkurenceschopnost ČR dle IMD World Competitiveness Center... 10 I.4 Cenová konkurenceschopnost... 12 II.1 Struktura zahraničního obchodu a přidaná hodnota vytvořená v ČR... 17 II.1.2 Zapojení zahraničního obchodu ČR do globálních řetězců (ukazatel nutný dovoz pro vývoz)... 22 II.1.3. Podíl meziprodukce... 30 III.1. Možná východiska ze současného vývoje... 32 1
ANALÝZA KONKURENCESCHOPNOSTI EXECUTIVE SUMMARY Součástí implementace strategie mezinárodní konkurenceschopnosti (dále jen SMK nebo Strategie) přijaté v roce 2011 je sledování a pravidelné zveřejňování měřítek cenové a necenové konkurenceschopnosti a jejich analýza. Ministerstvo průmyslu a obchodu proto již v roce 2011 zpracovalo Analýzu mezinárodní konkurenceschopnosti, která zmapovala východiska a stav jednotlivých ukazatelů v době přijetí SMK. Nově předkládaná Analýza hodnotí vývoj v oblasti konkurenceschopnosti, který Česká republika zaznamenala v posledním roce, a srovnává jej se stavem v době přijetí Strategie. Česká republika se v oblasti mezinárodní konkurenceschopnosti nadále propadá a vzdaluje se tak cílům vytčeným v SMK. Zatímco v roce 2011 byla Česká republika v žebříčku globální konkurenceschopnosti sestavovaném Světovým ekonomickým fórem na 38. místě, letos se propadla až na 46. místo. Bez ohledu na pokles v jednotlivých pilířích je přitom základním znakem tohoto propadu skutečnost, že zatímco ostatní země pokročily v nezbytných reformách, ČR spíše přešlapuje na místě a ztrácí tak svou pozici i v porovnání s ostatními zeměmi regionu. Zároveň pokračuje i proces postupného poklesu cenové konkurenceschopnosti, což dokumentuje vývoj sledovaných indikátorů konkurenceschopnosti, které definuje SMK jako objektivní ukazatele pravidelného monitoringu vývoje české ekonomiky. Nedílnou součástí Analýzy je vzhledem k otevřenosti české ekonomiky hlubší analýza vývoje zahraničního obchodu. Z hlediska mezinárodní konkurenceschopnosti se Analýza podrobně zabývá zapojením české ekonomiky do globálních hodnotových řetězců a s pomocí nových metod statistiky zahraničního obchodu se zaměřuje na přidanou hodnotu skutečně vytvořenou v české ekonomice. Východiskem Analýzy v roce 2011 bylo srovnání přeshraniční statistiky zahraničního obchodu s novou metodikou v tzv. národním pojetí. Toto srovnání ukázalo, že přínos zahraničního obchodu pro českou ekonomiku je bohužel daleko nižší než ukazují čísla přeshraniční statistiky. Souvisí to s nízkou přidanou hodnotou vytvořenou podniky lokalizovanými v ČR. Výrobní jednotky jako součásti globálních hodnotových řetězců jsou totiž v České republice často umístěny v segmentech těchto řetězců s velmi nízkou přidanou hodnotou, často mají pouze kompletační či montážní charakter. Proto je potřeba vytvořit příznivé podmínky pro posun ČR do vyšších pater hodnotových řetězců, s vyšší přidanou hodnotou, což klade vysoké nároky na rozvoj inovací a zapojení vědy a výzkumu do praxe. Tuto úlohu má plnit právě implementace SMK. Předkládaná analýza doplňuje sledování vývoje zahraničního obchodu o třetí pohled, který umožňuje v letošním roce zpřístupněná databáze OECD a WTO TiVA Trade in Value Added. Tato databáze umožňuje určit skutečně přidanou hodnotu jednotlivými zeměmi a jednotlivými sektory. Dává tak daleko lepší obrázek o zapojení země do globálních hodnotových řetězců a o propojení jednotlivých zemí a sektorů. Výsledky analýzy potvrdily naše předchozí zjištění a rozšířily náš pohled o návaznosti na ostatní země regionu. Česká republika patří mezi státy, které jsou na jedné straně nejvíce integrovány do světové ekonomiky, ale na druhé straně vytváří jen velmi malou přidanou hodnotu. Opět se tak ukazuje naléhavost implementace opatření SMK a vytvoření příznivého prostředí pro posun v konkurenceschopnosti opačným směrem než doposud, tedy směrem k zemím, které v konkurenci ostatních dokážou lépe obstát. 2
To je základní podmínkou pro obnovení dlouhodobého udržitelného růstu české ekonomiky se všemi pozitivními dopady na životní úroveň obyvatel a jejich zaměstnanost. 3
I.1 POJETÍ KONKURENCESCHOPNOSTI Konkurenceschopnost je pro každou ekonomiku velice důležitá, neboť je podmínkou udržitelného a dlouhodobého růstu. Česká republika je exportně zaměřená země. Zeměpisná poloha, levná pracovní síla a investiční příležitosti přilákaly v posledních dvaceti letech do země zahraniční kapitál spolu s moderními technologiemi. Statistiky však ukazují, že v posledních letech příliv investic zpomaluje, cena pracovní síly roste a s přispěním dalších ostatních faktorů ztrácí země na konkurenceschopnosti. To potvrzují i výsledky měření univerzity IMD (Institute for Management Development), která měří čtyři základní parametry, kterými jsou ekonomika země, kvalita státní správy, kvalita podnikatelského prostředí a kvalita infrastruktury, a to jak základní, tak infrastruktury odvozené, jako je školství, zdravotnictví a podobně. IMD jde v měření poměrně hluboko, ale porovnává pouze 60 zemí. Další žebříček pak sestavuje Světové ekonomické fórum (World Economic Forum WEF), které hodnocení zpracovává pro více než 144 zemí a opírá se o 12 pilířů. Z hodnocení WEF se vycházelo také při vytváření Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR Zpět na vrchol 2012-2020, která vznikla na MPO a která navazovala na dřívější analýzy MPO a NERV a kterou v září 2011 přijala i vláda ČR. Konkurenceschopností se MPO zabývalo dále v roce 2011, kdy její rozbor byl součástí Analýzy vývoje ekonomiky ČR za rok 2011. Po dvou letech je potřeba se k tomuto tématu vrátit a zjistit, zda-li ČR v konkurenceschopnosti dále zaostává, popř. zda-li se přibližuje vyspělým ekonomikám. Definice konkurenceschopnosti dle OECD Konkurenceschopnost vyjadřuje schopnost společnosti, odvětví, regionů, národů a národních celků generovat relativně vysoké úrovně jak příjmů z výrobních faktorů, tak jejich využití na udržitelné úrovni za současného vystavení mezinárodní konkurenci. Konkurenceschopnost je obecně ovlivněna celou řadou faktorů. Úspěšnost země ovlivňuje především necenová konkurenceschopnost. Aby daná země byla maximálně úspěšná a prosadila se v konkurenci ostatních vyspělých států, musí dosahovat maximální efektivity ve sféře veřejného sektoru. Veřejný sektor má zásadní vliv na fungování ekonomiky, neboť určuje pravidla, za kterých dochází k hospodářské aktivitě. Bezproblémově fungující instituce jsou důležité pro budování konkurenceschopné a na inovacích založené ekonomiky. Do necenové konkurenceschopnosti bezesporu patří také vzdělanost a zaměstnanost, infrastruktura a inovace, které pomáhají vytvářet nová pracovní místa a následně zvyšují kvalitu života občanů. Mezi základní ukazatele úspěšnosti firem působících v dané zemi na mezinárodních trzích patří rovněž cenová, respektive nákladová, konkurenceschopnost. Pro její měření jsme použili základní indikátory reálný efektivní měnový kurz, jednotkové náklady práce a produktivitu práce. Na základních identifikátorech, založených na tzv. tvrdých datech, ilustrujeme postupnou ztrátu cenové (i nákladové) konkurenceschopnosti české ekonomiky. Ta je dána pouze z části přirozenou konvergencí k vyspělým ekonomikám přibližováním cenové úrovně. Hlavní příčinou je zejména zaostávání v technologickém vývoji, nízká míra zavádění inovací a výsledků vědy a výzkumu do praxe. 4
Podle Světového ekonomického fóra se v roce 2013 Česká republika posunula v žebříčku hodnocení konkurenceschopnosti zemí o sedm příček směrem dolů, z 39. na 46. pozici (Zdroj: The Global Competitiveness Report 2013). Její propad není zapříčiněn pouze zhoršováním domácích podmínek, ale také tím, že se ostatní hodnocené země zlepšují. Jinými slovy řečeno, zatímco ostatní usilovně pracují na zlepšení svého podnikatelského a inovačního prostředí, ČR spíše přešlapuje na místě. Graf č.1: Srovnání ČR s jinými státy dle dosažené konkurenceschopnosti v roce 2013 Rozvoj finančního trhu Inovace Výkonnost podniků Instituce 7 6 5 4 3 2 1 0 Infrastruktura Makroekonomická stabilita Zdraví a primární vzdělání ČR Polsko Rakousko Švédsko Velikost trhu Vyšší vzdělání Technologické prostředí Efektivita trhu práce Efektivita trhu zboží Pramen: The Global Competitiveness Report 2013 I.2 Necenová konkurenceschopnost Provedeme-li srovnání ČR s vybranými zeměmi, které v konečném umístění hodnocení konkurenceschopnosti dopadly lépe a jsou naším vzorem z důvodu efektivního fungování veřejné správy (např. Švédsko, Rakousko) a Polskem, které nás v žebříčku poprvé při letošním hodnocení přeskočilo (skončilo na 42. příčce), zjistíme, že právě kvalita institucí sráží naše konečné umístění nejvíce. Níže uvedený graf potvrzuje nelichotivé postavení institucí, které si v meziročním srovnání pohoršily o čtyři příčky na 86. místo ze 144 sledovaných zemí. Mezi slabá místa patří i nadále možnost protěžování při rozhodování vládních úředníků, nadměrná regulační zátěž, slabá důvěra veřejnosti v politiky, nízká průhlednost hospodářské politiky vlády. I nadále dochází ke značnému plýtvání s veřejnými zdroji. 5
Graf č. 2: Překážky v podnikání respondenty v r. 2013 Pramen: The Global Competitiveness Report 2013 Přehled v tab. č. 1 ukazuje vývoj v jednotlivých pilířích konkurenceschopnosti v posledních čtyřech letech a dává jasný signál o tom, ve kterých oblastech se ČR k vytyčenému cíli, což je dostat se do roku 2020 mezi 20 nejvyspělejších zemí, vzdaluje, popř. přibližuje. Tab. č. 1: Pozice ČR v jednotlivých pilířích konkurenceschopnosti Pilíře konkurenceschopnosti GCI 2009 2010 2011 2012 2013 Meziroční hodnocení (2012 a 2013) Absolutní snížení hodnocení mezi lety 2009 a 2013 Index GCI 31 36 38 39 46-15 1. Instituce Institutions 62 72 84 82 86-24 2. Infrastruktura Infrastructure 48 39 36 38 39 9 3. Makroekonomická stabilita Macroeconomic 43 48 43 42 55-12 4. Zdraví a primární vzdělání stability Health and 33 43 51 53 60-27 5. Vyšší vzdělání primary Higher education 24 24 30 38 39-15 6. Efektivita trhu zboží and Goods training market 27 35 36 41 48-21 7. Efektivita trhu práce efficiency Labor market 20 48 42 75 81-61 8. Technologické prostředí efficiency Technological 30 32 31 31 34-4 9. Velikost trhu environment Market size 40 42 40 40 41-1 10. Výkonnost podniků Business 25 34 36 35 38-13 11. Inovace performance Innovation 25 27 33 34 37-12 12. Rozvoj finančního trhu Financial market 42 48 53 57 58-16 Pramen: The Global Competitiveness development Report 2009, 2010, 2011, 2012 a 2013. Za posledních pět let sledování si ČR v pilíři institucí pohoršila o dvacet čtyři příček. Příčiny jsou známé a zůstávají stejné jako v loňském roce, tedy nenastartování reformy státní správy, vyšší míra korupce a stav soudnictví. Možným východiskem pro posun k vyšší konkurenceschopnosti v tomto pilíři by bylo přijetí nového služebního zákona, který by nově upravil práva a povinnosti zaměstnanců ve státních úřadech, a především elektronizace veřejné správy, která by snížila počty jednotlivých úkonů a celý postup by výrazně zrychlila a zefektivnila. Elektronizace by měla zasáhnout i do oblasti soudnictví, kde se počítá s programy esbírka a elegislativa, které mají 6
za cíl ji zefektivnit snížením počtu úkonů a délky soudních řízení. Elektronizace je však dlouhodobý proces, není možno ji zavést během krátkého časového období. Oblast institucí je třeba považovat za velmi důležitou, neboť významně ovlivňuje a formuje podnikatelské prostředí (správa daní, ukončení podnikání, zahájení podnikání, vynutitelnost smluv, atd.). Graf č. 3: Vnímání korupce v ČR a ve srovnávaných zemích (zmíněná respondenty v %) Zdroj: The Global Competitiveness Report 2013 Kvalita institucí (vláda, veřejná správa) a institucionálního prostředí je obecně ovlivněna působením negativních vlivů, z nichž nejvýznamnější je zřejmě míra korupce. Korupčnost je dána nedostatečně jasným oddělením státu a trhu, veřejné a soukromé sféry, nadměrnou a nesystémovou regulací a prohlubuje morální úpadek společnosti z důvodu narušení veřejného pořádku a fungování právního systému. Důsledkem je snížení důvěryhodnosti země pro zahraniční investory, nízká efektivita využití zdrojů a potažmo ekonomická výkonnost. Míra korupce, která je v České republice vyšší než v sousedních zemích, souvisí s málo transparentním a špatně fungujícím veřejným sektorem. ČR v současné době umožňuje anonymní držení akcií, přičemž nedostatečně transparentní vlastnictví akcií může souviset s korupcí, daňovými úniky a praním peněz. 7
Graf č. 3: Faktory negativně ovlivňující podnikání v ČR (zmíněny respondenty v %) dostupnost veřejného zdravotnictví inflace dostatečná infrastruktura vládní nestabilita nedostatečná schopnost inovovat nedostatečně vzdělané pracovní síly nedostatečné vážení si práce kriminalita politická nestabilita restriktivní pracovně-právní předpisy přístup k financování daňové sazby daňové předpisy neefektivní státní byrokracie korupce Pramen: The Global Competitiveness Report 2013 0,0 5,0 10,0 15,0 20,0 25,0 2013 2012 I aktuální hodnocení Světového ekonomického fóra potvrzuje, že nejproblematičtějším faktorem negativně ovlivňujícím podnikání v ČR se i v letošním roce stala korupce, kterou zmiňuje téměř každý pátý respondent. Zatímco v loňském roce korupci zmínilo 19,1 % respondentů, letos to bylo o 1,9 % méně. Vnímání korupce je tedy v ČR nadále tradičně silné, což dokazuje graf č. 3. Ve srovnání s ostatními státy se drží na předních místech nejproblémovějších faktorů ČR, zatímco v ostatních srovnávaných zemích je úroveň vnímání tak nízká, že ani není zastoupená v prvních pěti nejproblémovějších faktorech dané země. Vnímání korupce v Polsku a Rakousku se objevuje na 10 místě, ve Švédsku až na 12. místě v žebříčku faktorů negativně ovlivňující podnikání. Nicméně je nutné zdůraznit, že se jedná o vnímání korupce, nejedná se tedy o měřitelná, tzv. tvrdá data. Dalším nejproblematičtějším faktorem je neefektivní státní správa a náročnost daňového systému, resp. výběr daní. Pravidla výběru daní ve srovnání s jinými členskými státy EU vnímají respondenti jako složitá, navíc se sazby často mění, což přispívá k vyšší administrativní zátěži. Tento problém se opakovaně objevuje i v předcházejících hodnoceních konkurenceschopnosti. Původně v roce 2015 měl začít fungovat projekt Jednotného inkasního místa (tzv. JIM), který by nahradil tři inkasní místa pro výběr poplatků (finanční úřad, správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnu) pouze přihlášením do internetové aplikace. Projekt jednotného inkasního měl být pro dobrovolné zájemce k dispozici v roce 2014, nicméně proces se z politických důvodů pozastavil a start jednotného inkasního místa Ministerstvo financí navrhuje odložit o dva roky. (%) 8
Konkurenční schopnost domácích podniků, a tedy i konkurenční schopnost ekonomiky jako celku, ovlivňuje kvalita podnikatelského prostředí. Důležitou roli v jeho tvorbě hraje byrokratická zátěž, legislativa, vymahatelnost práva. Pokles v konkurenceschopnosti zaznamenal i pilíř infrastruktury, který v meziročním srovnání zaznamenal pokles o jednu příčku. Dopravní systém je nedostatečně propojen mezi železnicemi a jinými druhy dopravy. Vláda ČR hodlá přijmout novou dopravní politiku pro období 2014-2020 a střednědobý plán rozvoje dopravní infrastruktury, který by měly zlepšit strategické plánování v rozvoji dopravy. V oblasti zdraví a vzdělání pozice ČR také nadále ztrácí. Tentokrát meziročně klesla o sedm příček, avšak za posledních pět let ČR klesla o dvacet sedm příček. Důvodem je pomalé tempo zavádění zejména školních reforem, jejichž prioritou jsou testování žáků na základních školách, jednotné státní maturity, školné a půjčky pro studenty. Zavádění reforem bohužel vázne. Vláda připravuje revizi zákona o vysokých školách, která má za cíl od roku 2016 akreditační postup, a to konkrétně za účelem rozvoje odborněji zaměřených bakalářských programů. Vláda si od tohoto opatření slibuje přiblížení vysokoškolského vzdělání blíže k potřebám trhu práce. Z pohledu konkurenceschopnosti je velkým problémem aktuální situace v základním a středním školství, což dokládá mezinárodní srovnání PISA (Programme for International Student Assessment program OECD), které měří dovednosti v matematice, čtení a vlastivědě. Za minulého režimu studenti ČR obsazovali jedno z prvních míst, v roce 1997 ČR obsadila sedmé místo a v roce 2009 až 27. místo. S tím souvisí i kvalita přicházejících studentů na vysoké školy, která se rok od roku zhoršuje. Pro potencionálního investora jsou výsledky špatným signálem a svědčí o horší kvalitě budoucí pracovní síly. Ministerstvo školství připravilo strategii pro vzdělávání do roku 2020, která obsahuje deset nejzásadnějších bodů, které mají být pro české školství určující. Materiál odborná veřejnost hodnotí pozitivně. Problém vykazuje i oblast technického školství. Vážný nedostatek technicky vzdělaných lidí, vycházejících z učňovského, středoškolského i vysokoškolského studia, má negativní vliv na tuzemský průmysl. Řada současných investorů tak kvůli chybějící technicky kvalifikované a nedostatečně jazykově vzdělané nové pracovní síle zvažuje odchod ze země, nebo své investice rovnou umisťuje do příznivějších lokalit. Pomoci v tomto směru by mohla podpora ze státního rozpočtu, příspěvek z evropských fondů a především větší angažovanost soukromých firem a vzájemná spolupráce výrobních podniků a škol. Cílem by mělo být vytvoření prostředí, ve kterém půjdou peníze z podniků přímo do vzdělávání namísto složitého přerozdělování přes státní rozpočet. Je navrhována úprava zákona o dani z příjmu a to tak, aby motivovala ty podnikatele, kteří se starají o vzdělávání učňů. Projekt, na kterém se podílí Hospodářská komora ČR, Svazu průmyslu a dopravy ČR a zástupci Ministerstva školství a který zvýhodňuje zaměstnavatele, kteří poskytují školám své lidi, prostory, stroje a know-how a připravuje učně, středoškoláky a vysokoškoláky pro uplatnění v technických oborech, byl 10.10. tohoto roku přijat senátem a podepsán prezidentem. Ve zdravotnictví se již projevují zavedené reformy. Výdaje na zdraví od roku 2009 mírně klesají, pacienti si na péči více připlácejí ze svých zdrojů. Regulační poplatky, dentisté, optika, atd., jsou příklady, kdy si pacient ze svého připlácí, což má pozitivní vliv na ozdravení financování zdravotní péče a na uvědomování si významu zdraví. 9
Nejdůležitějším faktorem pro konkurenceschopnost však jsou inovace, neboť představují klíčový nástroj na cestě k dlouhodobé ekonomické prosperitě. V této oblasti si Česká republika pohoršila a meziročně klesla o tři příčky. Podle srovnávacího přehledu Unie inovací z roku 2013 procentní podíl výzkumu a vývoje související s podnikáním na HDP vzrostl v roce 2011 na 1,11 % z 0,88 % v roce 2009. Hlavní zásluhu na zvýšení má především zaměření výzkumu a inovací na inovativní odvětví v průmyslu, jako jsou motorová vozidla a elektrická zařízení. I.3. Konkurenceschopnost ČR dle IMD World Competitiveness Center Pokles v žebříčku konkurenceschopnosti potvrzuje i IMD World Competitiveness Center (dále jen IMD ), který v novém vydání Yearbook 2013 porovnává konkurenceschopnost 60 zemí. Ze srovnání vyplývá, že nejlépe si vedou USA, Švýcarsko, Hong Kong, Švédsko a Singapur. Česká republika se v roce 2013 umístila na 35. místě, meziročně klesla o dvě příčky, avšak za posledních pět let si pohoršila o šest příček. Obě jmenované studie tedy nezávisle na sobě potvrzují pokles především v oblasti institucí. IMD srovnal jednotlivé pilíře celkové konkurenceschopnosti ČR, mezi něž zařadil ekonomický výkon, efektivnost řízení státu, efektivnost podniků a infrastrukturu. Jak vyplývá z následujícího grafu, celková konkurenceschopnost ČR se v čase průběžně zhoršuje, a to platí i o jejích základních pilířích. Graf č. 2: Umístění ČR v podle jednotlivých sledovaných faktorů IMD v r. 2013 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Ekonomický výkon Efektivnost podniků Konkurenceschopnost celkem 29 29 30 40 36 31 33 29 25 25 26 Efektivnost řizení státu Infrastruktura 41 38 40 34 35 34 28 29 29 30 30 29 Zdroj: IMD World Competitiveness Yearbook 2013, graf Odbor ekonomických analýz MPO Umístění ČR vychází z hodnocení 333 faktorů, z nichž je 116 subjektivních a 217 objektivních. Subjektivní data vyjadřují pocitový názor respondenta, kdežto objektivní data jsou číselná, tzv. tvrdá data. V pohledu na strukturu a jednotlivé faktory ovlivňující konkurenceschopnost vychází najevo, že ČR není v žádném faktoru nejlepší. Nejpříznivější umístění se jí dostalo ve faktoru Reálná krátkodobá úroková míra, který patří do pilíře Efektivnost řízení státu, kde je ČR na třetím místě. V GINI Indexu, který měří rozsah alokace příjmů uvnitř ekonomiky (také pilíř Efektivnost 33 35 2009 2010 2011 2012 2013 10
řízení státu) je ČR na pátém místě. Na osmém místě je ČR ve Strategii zásobování energetickými zdroji (Infrastruktura) a ve Vývozu zboží (Ekonomický výkon). Na desátém místě skončila ČR ve čtyřech faktorech, a to v Podílu obchodu na HDP (Ekonomický výkon), v Reálné míře zdanění podniků (Efektivnost řízení státu), v Politice centrální banky (Efektivnost řízení státu) a v Míře zdravotních problémů (Infrastruktura). Při pohledu na jednotlivé faktory z opačného konce je ČR na 57. místě ve Spolupráci veřejného a soukromého sektoru v infrastruktuře (Infrastruktura), na 54. místě v příspěvku zaměstnavatelů na sociální zabezpečení (Efektivnost řízení státu). Na 53. příčce se ČR umístila ve faktoru Reálný růst HDP (Ekonomický výkon), na 52. místě ve faktoru Telefonních tarifů (Infrastruktura). Na 51. místě skončila v Potřebě ekonomické a sociální reformy (Efektivnost podniků). Na 50. místě se ČR umístila celkem pětkrát. Ve faktoru Reálného růstu HDP na hlavu (Ekonomický výkon), ve faktoru Procedury při zahájení podnikání (Efektivnost řízení státu), ve faktoru Vytváření podniků (Efektivnost řízení státu), ve faktoru Důvěryhodnost manažerů (Efektivnost podniků) a v Zákonech týkajících se životního prostředí (Infrastruktura). Graf č. 3: Umístění ČR v podle jednotlivých sledovaných faktorů IMD v r. 2013 (četnost umístění) 7 6 5 4 3 2 1 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 Zdroj: IMD World Competitiveness Yearbook 2013, graf Odbor ekonomických analýz MPO 11
I.4 Cenová konkurenceschopnost Součástí implementace Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR je zveřejňování údajů o cenové a necenové konkurenceschopnosti. Aby bylo jasné, jak se přijatá opatření objektivně zpětně v ekonomice projevují, stanovila SMK pro ověření měřítka cenové konkurenceschopnosti. Do měřítek cenové konkurenceschopnosti Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti zahrnula reálný měnový kurz, jednotkové náklady práce, produktivitu práce na odpracovanou hodinu, tržní podíl na světovém obchodu a směnné relace. Cenová, respektive nákladová, konkurenceschopnost patří mezi základní ukazatele úspěšnosti země na mezinárodních trzích. Měří se pomocí tzv. reálného efektivního měnového kurzu (Real Effective Exchange Rate), který zahrnuje nejen vývoj nominálního kurzu české koruny vůči zahraničním měnám, ale i vývoj cen a mezd v domácí ekonomice i u konkurentů. Vyjadřuje tedy konkurenceschopnost domácí produkce zboží a služeb vůči zahraničí. Ve skutečnosti klesající cenová konkurenceschopnost vůči zahraničním výrobcům znamená, že na zahraničních trzích upadá zájem o české zboží a služby a na domácím trhu roste poptávka po zboží a službách zahraničního původu. Graf č. 4: Vývoj kurzu koruny vůči eurozóně (EURO) Zdroj: ČNB, Eurostat, propočty a graf Odbor ekonomických analýz MPO 12
Graf č. 5: Vývoj kurzu koruny vůči USA (USD) Zdroj: ČNB, Eurostat, propočty a graf Odbor ekonomických analýz MPO Cenový kanál konvergence ČR k vyspělosti eurozóny a USA se začal vyčerpávat již koncem 90. let, kdy se inflační vývoj přiblížil úrovni cenové stability a vyrovnal se cenovému růstu ve vyspělých západních ekonomikách. Pozdější vyšší výkyvy domácí cenové hladiny byly vyvolány zejména administrativními opatřeními, jako jsou úpravy regulovaných cen a daní. Z dlouhodobého pohledu česká ekonomika postupně začala ztrácet konkurenceschopnost cenovou výhodu. V kontextu ČR je však třeba zdůraznit, že ztráta konkurenceschopnosti je zčásti dána přirozenou (a také žádoucí) konvergencí domácí ekonomiky směrem k vyspělejším státům. Ta by, podle odhadů, měla činit přibližně do 3 % reálného zhodnocení kurzu ročně. Míra inflace v domácí ekonomice, v porovnání se základním obdobím (1. čtvrtletí 2001), vzrostla ve 2. čtvrtletí 2013 o 30,9 %, zatímco v eurozóně o 29,6 %, resp. o 32,6 % v USA. Úpravy daní, zejména DPH v letech 2008 a 2012 2013, zvýšily cenovou hladinu v ČR, takže proti eurozóně převrátily cenový diferenciál do kladných hodnot, zatímco vůči cenové hladině USA zůstal záporný. Rychleji rostoucí spotřebitelské ceny v USA pomáhaly českým exportérům, cenová konkurenceschopnost ČR na tomto dolarovém trhu stoupala, na trzích eurozóny tomu bylo naopak. Rozdíl v cenových hladinách byl však částečně eliminován nominálním oslabením kurzu koruny v posledním roce, a to vůči oběma referenčním měnám. Zatímco nominální kurz koruny ve srovnání se 1. kvartálem 2001 vůči euru ve 2. čtvrtletí 2013 vzrostl o 25,8 % a vůči dolaru o 47,5 %, reálně kurz koruny vůči euru zhodnotil o 36,1 % a vůči dolaru ještě více, o 87,9 %. Ve vztahu k nákladům práce však reálný kurz v ČR roste daleko rychleji. Česká ekonomika jako celek totiž v delším časovém horizontu čelila kombinaci růstu nákladů na pracovní sílu a nominálnímu posilování kurzu koruny. Dosud pro ni však platilo, že reálné zhodnocování bylo spíše odrazem rostoucí produktivity, než nadměrného růstu mezd a cen, nebo neadekvátně rychlého nominálního zhodnocování. Nicméně recese domácí ekonomiky v posledních dvou letech se nepříznivě podepsala také na vývoji jednotkových nákladů práce, které stoupaly daleko výrazněji, než tomu bylo v eurozóně a v USA. V porovnání se základním obdobím 13
(1. čtvrtletí 2001), vzrostly ve 2. čtvrtletí 2013 v ČR o 91,8 %, zatímco v eurozóně o 35,4 %, resp. o 39,4 % v USA. Reálně kurz koruny, deflovaný jednotkovými náklady práce, vůči euru zhodnotil o 90,9 % a vůči dolaru o vysokých 161,9 %. Ve zpracovatelském průmyslu se podniky v průběhu recese více zaměřily na hledání rezerv v nákladových položkách, což se pozitivně projevilo ve zvýšení efektivnosti a růstu produktivity práce. Pokles jednotkových nákladů od poloviny roku 2011 byl doprovázen vysokým nárůstem produktivity práce, vyjádřené přidanou hodnotou k hodinovým osobním nákladům. Souběžně došlo ke zpomalování růstu zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu, která od 2. čtvrtletí 2012 přešla v meziroční pokles. Na konci roku 2012 zaznamenala produktivita práce dramatický meziroční propad, na což měla významný vliv vysoká základna 4. čtvrtletí předchozího roku, což se zrcadlově promítlo ve vysokém nárůstu hodinových osobních nákladů. Graf č. 6: Produktivita práce, jednotkové náklady, zaměstnanost Zdroj: ČSÚ, propočty MPO Odkrývání rezerv zčásti kompenzovalo nepříznivé ekonomické a podnikatelské podmínky, které se promítaly do produktivity práce prostřednictvím úrovně tvorby přidané hodnoty. Graf č. 7: Směnné relace Zdroj: ČSÚ, propočty MPO 14
Jedním z faktorů jsou směnné relace, které se po dlouhou dobu vyvíjely nepříznivě, když dovozní ceny rostly rychleji, než vývozní ceny. Od počátku roku 2013 postupně dochází k obratu. Významným měřítkem konkurenceschopnosti je vývoj tržního podílu na světovém obchodě, který se za ČR v roce 2011 opět mírně zvýšil na 0,83 % (po předchozím oslabení v roce 2010). Tento růst je tažen obchodem se zbožím, kdežto obchod s komerčními službami oslabil. Tržní podíl agregátu zemí EU 27 se dlouhodobě snižuje (v roce 2011 na 34,88 %) a to jak u zboží, tak komerčních služeb. Je to hlavně důsledek razantního nárůstu rozvíjejících se asijských a jihoamerických ekonomik. Graf č. 8: Vývoj tržního podílu na světovém obchodě (srovnání ČR a EU 27) Zdroj: WTO, propočty MPO V dynamice meziročního růstu exportu vykazuje ČR dlouhodobě vyšší tempa ve srovnání s celosvětovým exportem i s průměrem za země EU 27. Je to z velké části dáno exportním charakterem malé ekonomiky, s výrazným vlivem zahraničních nadnárodních korporací. 15
Graf č. 9: Export zboží a služeb Pramen: OECD, září 2013 V problémových obdobích, zejména v období celosvětové recese, se tento předstih ekonomiky ČR vytrácí. Zde se projevuje propojenost firem do globálních hodnotových řetězců, na které byl dopad recese dosti značný. Ekonomický vývoj celé nefinanční sféry je výrazně ovlivněn zpracovatelským průmyslem. Meziroční dynamika produktivity práce a jednotkových pracovních nákladů nemá v posledních dvou letech nefinanční sféra takové výkyvy, jaké vykazuje zpracovatelský průmysl, pozitivním jevem je udržení růstu zaměstnanosti v roce 2012. Graf č. 10: Vývoj tržního podílu na světovém obchodě v nefinanční sféře Zdroj: ČSÚ, propočty MPO 16
II.1 Struktura zahraničního obchodu a přidaná hodnota vytvořená v ČR S rozmachem globalizace dochází v ekonomice k jevům působícím napříč zeměmi, které tradiční statistika ohraničená v rámci dané země nedokáže postihnout. Fenoménem globalizace jsou globální hodnotové řetězce, jejichž činnost neobsahuje pouze obchod, ale také marketing, investice a rozvoj produkce. Technický pokrok, výše nákladů, přístup ke zdrojům a trhům a také hospodářské reformy v jednotlivých zemích urychlily v průběhu posledních dvou dekád fragmentaci výrobních procesů napříč zeměmi s využitím komparativních výhod jednotlivých lokalit. Vzrostl tlak na efektivnost a zostřila se konkurence. V důsledku stále vyššího zapojení do globální ekonomiky narůstají v zahraničním obchodě rozdíly mezi toky zboží a toky financí, makroekonomické ukazatele vykazují stále větší disproporce mezi údaji přeshraniční statistiky a platební bilance. Tradiční pohled na zahraniční obchod tak ztratil svou vypovídací schopnost o exportní výkonnosti, efektivnosti a konkurenceschopnosti země. Výrazněji se to projevovalo u menších otevřených, proexportně zaměřených ekonomik jako je ČR. V rámci zapojování do globální ekonomiky působí v ČR podniky, které zde nemají sídlo (tzv. nerezidenti) a které jsou součástí nadnárodních firem. Zapojení těchto kapacit do globálních hodnotových řetězců v ČR je však často v hodnotově nižších částech těchto řetězců a spíše se jedná o výroby náročné na dovoz a kompletačního charakteru s nízkou přidanou hodnotou. Přeshraniční statistika pak nedává, a z podstaty věci ani nemůže dát, přesnější obrázek o tom, jaká přidaná hodnota byla u vyváženého zboží v ČR vytvořena. Pro dokreslení uvádíme, že zatímco podle přeshraniční statistiky ČR v roce 2012 dosáhla OB přebytek ve výši 306 mld. CZK, podle národních účtů to bylo jen 69 mld. Kč. Hodnota vytvořená v ČR byla ve výsledku daleko nižší. Navíc rozdíl mezi saldem národního pojetí a přeshraničního pojetí neustále roste. Na tuto skutečnost reagoval ČSÚ z podnětu ČNB a od roku 2011 začal nově publikovat data o zahraničním obchodě respektující změnu vlastnictví podle rezidentů a nerezidentů (podle národních účtů), která jsou harmonizovaná s platební bilancí. O rozdílech mezi údaji z přeshraniční statistiky a údaji podle změny vlastnictví rezidentů a nerezidentů a jejich vypovídací schopnosti bylo pojednáno v předchozí Analýze konkurenceschopnosti za rok 2011. To, co bylo zjištěno v Analýze konkurenceschopnosti 2011 si můžeme ověřit i sofistikovanějším způsobem, tzv. měřením přidané hodnoty v zahraničním obchodě, kterým se zabývá OECD (TIVA Measuring Trade in Value Added). V letošním roce zveřejnila první výstupy, založené na bázi harmonizovaných dat o zahraničním obchodě a input/output tabulek za většinu ekonomicky významných zemí, vypovídajících o úloze jednotlivých zemí a odvětví v globálních hodnotových řetězcích. I prostřednictvím této metody, porovnáme-li údaje o exportu ČR z dostupných dat za rok 2009 za všechny tři pohledy na zahraniční obchod, lze vidět, že oproti přeshraničnímu exportu je export podle změny vlastnictví o 13 % nižší (ČSÚ) a export domácí přidané hodnoty je nižší dokonce o 39 % (OECD, TIVA), viz graf č.11. 17
Graf č. 11: Různé pohledy na měření zahraničního obchodu Zdroj: ČSÚ, graf MPO Databáze TiVA vychází z harmonizovaných input-output tabulek, která vznikla ve spolupráci OECD a WTO, univerzit a dalších výzkumných institucí a představuje zajímavý způsob využití input-output analýzy zahrnující modelování přímých a nepřímých dopadů zahraničního obchodu na jednotlivé ekonomiky a odvětví. Hlavním důvodem potřeby těchto dat je slábnoucí vazba standardní statistiky zahraničního obchodu na makroekonomické ukazatele (HDP, zaměstnanost) vzhledem k fragmentaci produkčního řetězce u řady výrobků (zejména elektronika, auta, apod.) a vysokým podílem obchodního obratu generujícího relativně nízkou přidanou hodnotu. S tím souvisí také ztráta vypovídací schopnosti tzv. země původu u těchto typů produktů, protože fakticky je zemí původu více a je víceméně náhodou, který článek v řetězci je poslední. Databáze TiVA rozlišuje země původu podle jejich podílu na přidané hodnotě finálního výrobku. Mění se tak současně i teritoriální struktura obchodní bilance jednotlivých zemí při zachování její celkové výše. Výhodou standardních údajů statistiky ZO je vysoká frekvence, aktuálnost dat a jejich podrobnost. Zobrazují bezprostřední dovoz a vývoz bez dalších návazností (ať už teritoriálních, či odvětvových). U produktů nezasažených fragmentací, zejména nerostné suroviny, zemědělské produkty, apod. je vypovídací schopnost o hodnotě i bilanci obchodu mezi zeměmi dobrá. Tato data jsou také lépe využitelná pro formování zahraničně-obchodní politiky, protože tam jde zejména o ovlivňování přímého obchodu. Naopak data o obchodu s přidanou hodnotou mají svůj smysl pro zachycení komplexních dopadů zahraničního obchodu včetně nepřímých efektů a pro objektivnější vyjádření obchodní pozice země vůči zahraničním partnerům. Jejich využití je zejména v makroekonomických modelech a v analýzách dopadů vnějších šoků na ekonomickou výkonnost a zaměstnanost v jednotlivých zemích. Periodicita těchto dat je pouze roční a se zřetelným časovým odstupem, jejich struktura není tak podrobná (cca 18 skupin odvětví) a nejsou k dispozici všechny země (v současnosti 40 zemí). Podíváme-li se na vývoj salda zahraničního obchodu podle ČSÚ, zjistíme, že saldo podle změny vlastnictví je výrazně nižší (v roce 2010 dokonce záporné) oproti saldu podle přeshraniční statistiky a rozdíl mezi nimi narůstá (viz graf č.12). 18
Graf č. 12: Porovnání vývoje salda ZO podle změny vlastnictví a přeshraniční statistiky Zdroj: ČSÚ, graf MPO Větší rozdíly mezi saldy jsou zejména s vyspělými zeměmi jako Německo, Velká Británie, Francie, malé rozdíly jsou se Slovenskem a Rakouskem v náš neprospěch. S některými zeměmi vykazuje ČR u obou charakteristik záporné saldo, přičemž např. s Čínou, Koreou a Japonskem není propad salda podle změny vlastnictví tak hluboký, jako podle přeshraniční statistiky. Jde zřejmě o obchod mezi zahraničními subjekty přes hranice ČR. U zemí, ze kterých dovážíme energetické zdroje (Rusko, Norsko), je záporné saldo podle změny vlastnictví hlubší, než podle přeshraniční statistiky. Z hlediska odvětví zpracovatelského průmyslu je největší rozdíl mezi saldy u výroby počítačů, kde při kladném saldu podle přeshraniční statistiky bylo saldo podle změny vlastnictví hluboce záporné. U největšího odvětví výroby automobilů, je kladný rozdíl velmi malý. Pokud se týká nově zveřejněných údajů OECD a WTO o přidané hodnotě v zahraničním obchodě, uvádíme níže základní informace i o ukazatelích ovlivňujících přidanou hodnotu jako je mezispotřeba a nutný dovoz pro vývoz a jejich úloze pro vývoz a to v členění podle odvětví. V mezinárodním porovnání se zaměřujeme na našeho největšího obchodního partnera Německo a další okolní partnery, kteří jsou svou ekonomickou úrovní našimi konkurenty. Podíváme-li se na podíl přidané hodnoty ve vývozu okolních zemí, z dostupných dat za rok 2009 mělo Německo tento podíl 73 %, podobně Polsko 72 %, zatímco ČR 61 %, Maďarsko 60 % a Slovensko 56 % (průměr za OECD byl 76 %). Ve srovnání s rokem 1995 tento podíl klesl Německu a Slovensku o 8 procentních bodů, ČR o 7 proc. bodů, ale např. Polsku a Maďarsku o 13 proc. bodů. 19