PÉČE O VÝPLNĚ HISTORICKÝCH OKENNÍCH A DVEŘNÍCH OTVORŮ

NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV ústřední pracoviště Odborné a metodické publikace, svazek 29 PÉČE O VÝPLNĚ HISTORICKÝCH OKENNÍCH A DVEŘNÍCH OTVORŮ Alfréd Schubert 1. vydání Praha 2004

Národní památkový ústav ústřední pracoviště v Praze jako odborná organizace státní památkové péče v České republice vydává tuto publikaci v zájmu zabezpečení jednoty metodických hledisek památkové péče pro danou oblast ochrany kulturních památek, v souladu s ustanovením 32 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Lektorovali: Ing. Lumír Tejmar Národní památkový ústav územní odborná pracoviště Za finanční podporu při vydání této publikace patří poděkování Ministerstvu kultury České republiky. Národní památkový ústav ústřední pracoviště, Praha 2004 Ing. Alfréd Schubert, 2004 Grafické zpracování Aleš Lederer, 2004 Foto Jana Berková, Jiří Mrázek, Jan Pešta, Petra Peštová, Alfréd Schubert, Ondřej Šefců, Jan Veselý, Jan Žižka, 2004 ISBN 80-86234-56-8

Fotografie na první straně obálky: Horní Bukovsko (okres České Budějovice), detail vjezdových vrat zemědělské usedlosti. (Foto Petra Peštová)

Obsah Předmluva hlavního konzervátora NPÚ (Josef Štulc) 6 Úvod 8 A HLAVNÍ ZÁSADY 10 A.1 Zachování hmotové a ideové autenticity 10 A.2 Zachování kontinuity 12 A.3 Zajištění reverzibility 12 A.4 Zajištění dokumentace 13 B K ROZSAHU PÉČE O HISTORICKÉ VÝPLNĚ OKENNÍCH, DVEŘNÍCH, VJEZDOVÝCH A JINÝCH OTVORŮ 14 C PRŮZKUM A DOKUMENTACE 17 C.1 K průzkumu historických výplní okenních a dveřních otvorů 17 C.2 K časovému zařazení historických výplní okenních a dveřních otvorů 18 C.3 Podrobná dokumentace 19 C.4 Zjednodušená dokumentace 19 D PÉČE O DOCHOVANÉ HISTORICKÉ VÝPLNĚ OKENNÍCH, DVEŘNÍCH, VJEZDOVÝCH A JINÝCH OTVORŮ 20 D.1 Přehled hlavních úkolů 20 D.2 Předpoklady kvalitního provedení řemeslných a uměleckořemeslných prací 22 D.3 Prostá konzervace 23 D.4 Údržba 23 1. Povrchové úpravy 23 2. Upevnění uvolněných hřebů a jiných spojovacích prvků, kovových pásů a prutů mříží 25 D.5 Menší opravy 25 1. Svěšení křídel v závěsech 25 2. Vyplnění prohlubní a otvorů v dřevěné konstrukci, vyrovnání ploch v drážkách 25 3. Doplnění menších dřevěných prvků 26 4. Doplnění chybějících částí kování 26 5. Opravy zasklení 26 6. Opravy nátěrů 27 D.6 Větší opravy a rekonstrukce 27 1. Oprava nebo výměna zničené spodní vodorovné části dřevěného rámu okenního křídla 27 2. Oprava nebo výměna zničené spodní vodorovné části rámu okenního křídla a nastavení jeho svislých částí 28 3. Oprava křídel dřevěných dveří a vrat 28 4. Výměna zničené spodní vodorovné části pevného (zabudovaného) dřevěného rámu nebo zárubně (případně i nastavení jeho svislých částí) 28

5. Opravy dřevěných okenic 28 6. Doplnění kování 29 7. Úpravy a výměny zámků, osazování nových zámků 29 8. Opravy kovových nebo oplechovaných dveří, vrat a okenic, opravy kovových oken a mříží 29 9. Doplnění chybějících křídel, výměna zničených křídel 29 D.7 Restaurování 30 D.8 Ochrana historických dřevěných oken původními, vyměněnými nebo nově osazenými vnějšími okny 30 D.9 Uložení historických výplní okenních a dveřních otvorů v muzeu, expozici nebo depozitáři 31 E MATERIÁLY A VÝROBKY POUŽÍVANÉ PŘI ŘEMESLNÝCH PRACÍCH 33 1. Dřevo 33 2. Kovové konstrukce 33 3. Kování, hřeby, nýty a podobné prvky 33 4. Vruty, šrouby 33 5. Lepidla 34 6. Sklo 34 7. Materiály pro povrchové úpravy 34 F VÝMĚNA HISTORICKÝCH VÝPLNÍ OKENNÍCH, DVEŘNÍCH, VJEZDOVÝCH A JINÝCH OTVORŮ, DOPLŇOVÁNÍ CHYBĚJÍCÍCH VÝPLNÍ OTVORŮ 35 F.1 Výměna historických výplní okenních, dveřních, vjezdových a jiných otvorů 35 F.2 Doplnění chybějících oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží 38 F.3 Osazování mříží a jiných zabezpečovacích konstrukcí do dosud nechráněných otvorů 38 1. Prozatímní bezpečnostní uzavření okenních a dveřních otvorů 38 2. Trvalé bezpečnostní uzavření dosud nechráněných otvorů 39 3. Vkládání mříží umožňujících nahlédnutí do historického interiéru 39 4. Vkládání nových vnitřních dveří, vytváření zádveří 39 5. Osazování ochranných okenních sítí 40 G ČINNOST PRACOVNÍKŮ A VYJÁDŘENÍ ODBORNÉ ORGANIZACE STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE, PŘEDPROJEKTOVÁ A PROJEKTOVÁ PŘÍPRAVA 41 G.1 Přehled hlavních úkolů 41 G.2 Písemné vyjádření odborné organizace státní památkové péče k záměru vlastníka 42 G.3 Vyjádření odborné organizace státní památkové péče k přípravné a projektové dokumentaci 44 Literatura 45 Zjednodušená dokumentace vzor formuláře 46 Obrazová příloha 48

6 Předmluva hlavního konzervátora NPÚ (Josef Štulc) V české památkové péči jsme v posledních patnácti letech svědky imaginárního rozevírání nůžek. Jejich horní rameno teorie a zčásti i současná praxe obnovy památek (většinou vybraných objektů v majetku státu a církví) klade, oproti sedmdesátým a osmdesátým letům minulého století, znovu akcent na autenticitu materiální substance památky. Vidí v ní ničím nenahraditelného svědka dějin i nezastupitelný doklad proměnného uměleckého, technického a řemeslného vývoje společnosti. V naznačeném novém pojetí památkové konzervace se zájem památkářů neomezuje tak jako dříve jen na architektonickou formu a malířskou či sochařskou výzdobu staveb, ale zahrnuje jako neoddělitelnou složku památky i všechny její historické konstrukce, a navíc i dříve přehlížený a podceňovaný detail okna, dveře, podlahy, vnitřní i vnější omítky (bez ohledu na to, zda jsou či nejsou zdobené). To vše s respektováním postupného vývoje a proměn památky v její cestě dějinami. Snad nic neilustruje tento názorový posun lépe než má vlastní zkušenost: V roce 1976 jsem s hlubokým přesvědčením souhlasil s projektantem navrženou úplnou výměnou oken na zámku v Litomyšli (okna pocházela ze sedmnáctého až třetiny devatenáctého století); ne z důvodu jejich špatného stavu, ale z puristické snahy dosáhnout odstraněním klasicistních oken v líci fasády (což si současně vynutilo i výměnu vnitřních oken za kopie se zdvojeným prosklením) obnovy takového architektonického výrazu fasády, jaký měla v renesanci. Až poté, co jsem následně na nádvoří uviděl hromady vyhozených a již zničených příkladů krásně profilovaného truhlářského díla, kování a ručně foukaných skel, jsem si trpce uvědomil, že nevratná kulturní ztráta, k níž jsem přispěl, je větší než imaginární zisk slohově čisté fasády. Tento zážitek mne provázel celou další profesní dráhu. Živě jsem si ho znovu vybavil, když jsem se stejně hlubokým přesvědčením před několika lety vystoupil proti navrženému, velmi podobnému zásahu v případě hlavního traktu Valdštejnského paláce. Historická okna se zde po dlouhých diskusích podařilo zachránit a citlivě opravit; ku prospěchu autenticity památky i kapes daňových poplatníků. Proměna hodnotícího přístupu, kterou uvedený příklad ukazuje, se bohužel nevztahuje na spodní rameno rozevřených nůžek na tisíce historických staveb v soukromém vlastnictví, které jsou dnes předmětem horečné, lavinovitě narostlé podnikatelské a stavební aktivity. Snad nejohroženější složkou modernizovaných památek se stal jejich výše vzpomenutý historický stavebně- -řemeslný detail, a to především výplně jejich otvorů. Příklad Litomyšle se opakuje v nesčetných obměnách. Ani dnes není navrhovaná výměna historických prvků v naprosté většině případů opodstatněná jejich fyzickým dožitím či funkční nezpůsobilostí. Na rozdíl od Litomyšle dnes také již nebývá příčinou purismus památkářů. Na ničení hodnot se podílí především neznalost, falešný

modernismus a zcela přízemní zájmy dodavatelů a výrobců módního plastového či euro zboží. Těmto tlakům, které brilantně již před sto lety ve svém Katechismu památkové péče charakterizoval Max Dvořák, je čím dál tím obtížnější čelit. Pracovníci památkové péče dlouho postrádali jak souhrnně zpracovaný zdroj poznání typologického, morfologického a materiálového vývoje ohrožených prvků, tak pomoc pro racionální argumentaci při obhajobě jejich kulturních hodnot a potřeby jejich zachování. Pro kvalifikované posouzení hodnoty historických prvků dává spolehlivý podklad nedávno vydaná obsažná kniha Jiřího Škabrady, Konstrukce historických staveb (Praha 2003). O zpracování metodických zásad ochrany a šetrné péče o výplně otvorů historických budov (okna, dveře, výkladce, mříže a další) jsem požádal Alfréda Schuberta, jednoho z obětavých a zkušených památkářů pracujících v terénu. Věřím, že předkládaná metodika, opřená o sumu poznatků Škabradovy knihy, přispěje k hlubšímu poznání, pochopení a následně i k záchraně zdánlivě skromných, avšak svým tvarovým bohatstvím a řemeslnickým umem dnes nenahraditelných součástí naší stavební minulosti. 7 Praha 1, Malá Strana, Valdštejnský palác. Okno v líci fasády pocházející z poloviny devatenáctého století.

8 Úvod Vývoj výplní okenních a dveřních otvorů dosti úzce souvisí s celkovým vývojem stavitelství a architektury. Nejen okna a dveře, ale i vrata, výkladce, okenice a mříže jsou cennou součástí exteriéru i interiéru stavebních památek, výrazně se podílí na jejich architektonickém výrazu a mají velkou vypovídací schopnost. Zajímavé původní detaily těchto stavebních prvků značně přispívají k zachování věrohodnosti starších staveb. Přesto výplně okenních, dveřních, vjezdových a jiných otvorů patří mezi ne zcela doceněné historické stavební konstrukce. Za památku zasluhující důslednou ochranu zdaleka nelze považovat jen vzácně dochovaná renesanční nebo barokní okna, dveře a mříže. Cennou součástí historického stavebního fondu jsou i výplně otvorů pocházející z mladších období včetně některých konstrukcí z dvacátého století. Hlavním smyslem této metodické publikace je upozornit na hodnotu výše uvedených součástí našeho památkového fondu, které jsou při opravách a úpravách nemovitých památek ohroženy více než ostatní části stavby, a přispět k jejich zachování. Zejména starší okna jsou bez ohledu na svou kulturněhistorickou hodnotu a skutečný technický stav vesměs odsouzena k likvidaci. Necitlivě a často zcela zbytečně bývají vyměňovány či ničeny i starší dveře, vrata, výkladce a okenice. Tyto prvky bývají mnohdy nahrazovány odlišně řešenými konstrukcemi také při provádění často velmi nešetrných adaptací přízemních prostor městských domů na obchody nebo v rámci jiných úprav pro komerční využití. K uvedeným zásahům dochází z neznalosti či nepochopení, případně i z vysloveně komerčních důvodů. Chránit hodnotné stavby a území před podobnými necitlivými zásahy patří mezi důležité úkoly památkové péče. Argumentem pro výměnu jsou často pouze celkem snadno odstranitelné závady, například chybějící nebo uvolněné části kování, svěšení křídel, dílčí poškození rámu, zárubně nebo křídla. Dosti obsáhlou součástí metodické publikace je proto přehled zkušeností získaných při údržbě a opravách těchto stavebních prvků. Zvláštní kapitola je věnována doplňování chybějících oken, dveří a dalších podobných konstrukcí. Publikace je určena především pracovníkům odborných organizací památkové péče, může však sloužit i projektantům, investorům, stavebním technikům a pracovníkům orgánů státní památkové péče. Značnému počtu a různorodosti našich architektonických památek, jejich postupným proměnám a různému stavebně-technickému stavu odpovídá i množství nejrůznějších otázek, se kterými se při péči o historické výplně okenních a dveřních otvorů setkáváme. Odpověď na některé z nich by nejspíš nebylo možné nalézt ani ve velmi obsáhlé publikaci. Vždy je třeba věnovat velkou pozornost průzkumu a dokumentaci dochovaných prvků, vycházet ze zásad a zkušeností uvedených v této metodické publikaci a v případě

potřeby konzultovat problematiku se zkušenými odborníky. Velkou pozornost je samozřejmě nutné věnovat i ostění okenních a dveřních otvorů, chránit jejich autentickou hmotu i vzhled. Velký význam má podrobné projednání oprav a stavebních akcí s vlastníkem a projektantem, s dodavatelem prací i jednotlivými řemeslníky, důkladné zpracování vyjádření odborné organizace státní památkové péče i závazného stanoviska orgánu památkové péče a důsledný dozor v průběhu realizace. 9

10 A Hlavní zásady Stejně jako při péči o jiné historické stavební konstrukce je třeba i v případě historických oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží vycházet ze soudobého pojetí památkové péče, které se vyznačuje zvýšeným důrazem kladeným na autenticitu památek. V minulosti byly často v zájmu navrácení architektonické památky do staršího stavu likvidovány mnohé hodnotné stavební prvky z mladších historických období. Mylná představa, že je nutné fasádu nebo interiér historické budovy stylově sjednotit a očistit od všech mladších součástí, vedla kromě jiného například k nahrazování klasicistních dovnitř a ven otvíravých oken zdvojenými okny odsazenými od líce fasády, napodobujícími členění a profilaci oken barokních, dále k odstraňování památkově hodnotných výkladců a podobně. Historická stavba je však zpravidla postupně rostlým organismem, a není proto nutné snažit se o sjednocení vzhledu všech výplní okenních a dveřních otvorů, zvláště kdyby tomuto záměru měly být obětovány dochované starší konstrukce, z hlediska památkové péče hodnotné a dokumentující vývoj stavby. A.1 Zachování hmotové a ideové autenticity Péče o architektonickou památku spočívá především v důsledné ochraně památkově hodnotné dochované hmoty stavebního díla a zachování jeho věrohodné podoby s respektováním jeho historického vývoje a proměn. 1. Historická okna, dveře, vrata a výkladce, okenice a mříže by měly být pokud možno zachovány na původním místě. Tato zásada se týká i všech památkově hodnotných, dosud však nedoceněných kvalitních řemeslných výrobků z devatenáctého i dvacátého století, stejně však i prostých oken, dveří a dalších podobných prvků staveb lidové architektury. (Podrobnější přehled těchto stavebních prvků je uveden v kapitole B.1.) Opravě autentických starších výplní okenních a dveřních otvorů je zpravidla třeba dát přednost před osazením sebelépe provedených kopií nebo historizujících nových výrobků. 2. Dále je nutné dbát o zachování autentické hmoty těchto stavebních prvků i všech jejich částí (včetně truhlářského obložení, kování, staršího skla, spojovacích a ztužujících prvků, nátěrů a jiných povrchových úprav) v největší možné míře. Zásahy do autentické hmoty je nutné co nejvíce omezit. Konzervaci nebo opravu nejcennějších oken, dveří i dalších podobných prvků, případně jejich nejhodnotnějších částí je možné svěřit pouze zkušeným uměleckým řemeslníkům a restaurátorům s příslušným oprávněním viz kapitola D.

3. Při konzervaci, údržbě, dílčích opravách, nahrazování zničených nebo chybějících částí i při doplňování v poškozených místech je nutné pečlivě dbát na použití stejného materiálu a na zachování autentické podoby historických oken, dveří a podobných konstrukcí včetně všech jejich částí (viz výše). Jedná se především o dodržení autentického tvaru a členění, dále podoby, rozměrů, profilace a detailů všech součástí, jejich památkově vhodné povrchové úpravy, způsobu provedení a spojení i způsobu upevnění skla. Dosti obvyklé používání dřevěných přířezů odlišných rozměrů a zjednodušování profilace značně pozměňuje podobu starších výplní okenních a dveřních otvorů a negativně ovlivňuje architektonický výraz celé fasády nebo interiéru. Zpravidla je vhodné sjednotit nové části s původní konstrukcí mořením či nátěrem, aby nebylo narušeno vnímání celkové podoby. Věrohodnost autentických součástí stavebních památek narušují i nevhodné detaily, například použití vrutů s křížovým zářezem, svarů a podobně. 4. Stejně pečlivě je třeba dbát o zachování autentické podoby všech částí při výměně zničených historických výplní okenních, dveřních, vjezdových či jiných otvorů. Nejvhodnějším řešením je zpravidla nahrazení zničených konstrukcí novým výrobkem, který bude s výjimkou technických závad, stop poškození a opotřebení co nejpřesněji kopírovat autentickou, památkově vhodnou výplň otvoru (ke způsobu provedení viz předchozí odstavec). Vždy je však nutné předem důkladně zvážit, je-li výměna skutečně nezbytná. Oprava autentických výplní otvorů je ve většině případů možná a jejich zachování (případně alespoň jednoho či více kusů) je z hlediska památkové péče podstatně vhodnějším řešením. Zásadu zachování autentického tvaru, rozměrů, způsobu provedení a původního materiálu nelze vztahovat jen na nejstarší konstrukce. Je ji třeba uplatňovat i při výměně prvků, které byly osazeny při historických úpravách starší stavby nebo při výměně památkově hodnotných výplní okenních a dveřních otvorů pocházejících z devatenáctého a dvacátého století, které jsou natolik poškozené, že je nelze opravit (včetně jednoduše provedených stavebních prvků lidové architektury). Odstraňování starších výkladců a oken odsazených v líci fasády, nahrazování starších oken plastovými okny nebo dřevěnými takzvanými eurookny s širokými rámy, nahrazování dřevěných výplňových dveří různými dveřmi novější konstrukce a jiné obdobné necitlivé změny dochovaného stavu jsou z hlediska památkové péče naprosto nevhodné. Ochranu zaslouží i individuálně řešená okna a dveře i veškeré jejich součásti z období moderní architektury první poloviny dvacátého století, v některých případech i hodnotné konstrukce ze druhé poloviny dvacátého století. 5. Chybějící výplně historických okenních, dveřních, vjezdových a jiných otvorů je třeba pokud možno vyrobit podle podobných hodnotných starších prvků dochovaných na příslušné budově a pečlivě dbát o zachování autentické podoby všech jejich částí (ke způsobu provedení viz 3. bod kapitoly). Pokud nejsou žádné takové konstrukce zachovány, je někdy možné vycházet ze situace zachycené v ikonografických pramenech dochovaných k dané 11

12 stavbě. Způsob osazení je pak zpravidla doložen drážkami pro okenní rámy, zárubně dveří, otvory pro pruty mříží a podobně. Veškeré detaily by v takovém případě měly být provedeny podle historických a regionálních analogií příslušného slohového období uzpůsobených podle stop po osazení původních konstrukcí. Je samozřejmě nutné dodržet rozměry autentických okenních a dveřních otvorů. Pokud se dochovalo starší kování nebo jiné součásti starší konstrukce, je vhodné znovu je použít. 6. Nevhodné, charakteru památky neodpovídající výplně okenních a dveřních otvorů, osazené zpravidla ve dvacátém století (případně ve dvacátém prvním století), by měly být při opravách a úpravách historických staveb nahrazeny vhodnějšími prvky. Při výměně je třeba postupovat podle zásad uvedených v předchozích odstavcích. Do některých chrámových oken byly osazeny drátěné a jiné ochranné sítě, které dost narušují vzhled architektonických památek. Nejsou-li sítě nezbytné pro ochranu velmi cenných vitrají nebo architektonických článků, je vhodné posoudit, zda je nelze například při opravě fasády odstranit. Lze též uvážit, není-li možné nahradit stávající ochranné sítě sítěmi subtilnějšími, méně rušivými. Viz též kapitola F.3, 5. bod). 7. V zájmu budoucího snadného rozlišení je velmi vhodné označit přesné kopie chybějících nebo zničených částí i celé nové výrobky letopočtem. Je však nutné vybrat takový způsob označení, který nenaruší celkový pohled na příslušný prvek. A.2 Zachování kontinuity U oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží, které mají nadále plnit svoji technickou funkci, je mnohdy nutné nahradit jejich zničené části. V některých případech se nelze vyhnout výměně celé starší výplně okenního, dveřního, vjezdového nebo jiného otvoru. Samozřejmým požadavkem památkové péče je důsledné zachování autentické podoby vyměněných součástí stavby (viz kapitola A.1). Není-li možné zachovat autentickou hmotu, je nutné při výběru materiálu a při volbě řemeslných postupů v nejvyšší možné míře dbát o zachování návaznosti na původní provedení. Při konzervaci, údržbě, opravách a rekonstrukci historických oken, dveří i jiných podobných prvků a všech jejich částí (včetně kování, skla, spojovacích prvků a povrchových úprav) je proto třeba dát přednost původnímu způsobu provedení, spojení, upevnění a používat materiály shodné s materiály autentickými (v nezbytných případech materiály, které jsou jim svým složením i vzhledem co nejbližší). A.3 Zajištění reverzibility Při konzervaci a údržbě i při provádění oprav a rekonstrukcí historických výplní otvorů je nutné počítat s tím, že obdobný zákrok může být dříve nebo

později opakován. Je třeba použít takový způsob provedení, materiály (též lepidla a nátěry) i spojovací prvky, aby při příští opravě bylo možné odstranit nové části starší stavební konstrukce bez poškození autentické hmoty a navrátit historickou konstrukci do stavu před poslední opravou. 13 A.4 Zajištění dokumentace Při opravách a úpravách architektonických památek často dochází k nevratným zásahům do starších oken a dveří či k jejich likvidaci. Také v průběhu chátrání neudržovaných historických budov mizí jednou provždy mnohé informace, důležité pro hlubší poznání vývoje architektury a stavitelství. Důležitým úkolem je proto zajistit co nejpodrobnější dokumentaci dochovaného stavu, případně trvalé uložení velmi hodnotných výplní okenních, dveřních a jiných otvorů, které se nepodařilo zachovat na původním místě. Lze předpokládat, že předmětem výzkumu se v budoucnosti stanou i mnohé dnes ještě nedoceněné součásti staveb z devatenáctého a dvacátého století.

14 B K rozsahu péče o historické výplně okenních, dveřních, vjezdových a jiných otvorů 1. Odbornou péči je třeba věnovat nejen všem památkově hodnotným dochovaným historickým oknům, dveřím, vratům a výkladcům, okenicím a mřížím, ať už dřevěným nebo kovovým i všem jejich součástem (včetně hodnotných mladších dílů), ale i jejich výměně (pokud je skutečně nutná). Velkou pozornost vyžadují opravy a rekonstrukce devastovaných historických budov s prázdnými okenními nebo dveřními otvory. Návrh a realizace nových oken a dveří bývá v tomto případě zvlášť náročným úkolem (viz kapitola F.2). K uvedeným stavebním prvkům patří i různá starší okénka, dvířka a mřížky (například dvířka přikládacích komor, komínová dvířka, ozdobné mřížky, subtilní mříže ze silnějších ocelových drátů a další). Památkovou ochranu a péči zasluhují též dosud nedoceněná okna a dveře z devatenáctého století a mnohé obdobné kvalitní řemeslné nebo průmyslové výrobky z první poloviny století dvacátého: Jedná se zejména o tradičním způsobem provedená dovnitř a ven otvíravá nebo dvojitá dovnitř otvíravá špaletová okna, dřevěná i kovová chrámová okna, výplňové dveře, vrata a okenice, dále o starší výkladce, ať už předložené nebo osazené v líci fasády (včetně svinovacích rolet a mříží i sklápěcích markýz), dřevěné i kovové výplně okenních a dveřních otvorů průmyslových budov a staveb z období nástupu moderní architektury, starší ateliérová a jiná střešní okna i střešní poklopy (například litinové). Památkovou ochranu zasluhují i různá prostá, jednoduchým způsobem zhotovená okna, dveře a dvířka, vrata (s točnicemi a závorami), okenice a mříže, tedy prvky které se významně podílejí na specifickém výrazu staveb lidové architektury. Různé ochranné sítě, dosti narušující vzhled staveb, byly před chrámová okna osazeny vesměs až v devatenáctém nebo ve dvacátém století. Některé z nich mohou být součástí hodnotné novostavby nebo respektované rekonstrukce z tohoto období. Výjimečně se zachovaly i okenní sítě staršího původu, které samozřejmě také zasluhují památkovou ochranu. 2. U staveb, které jsou zákonem chráněny jako kulturní památka, je nutné důsledně věnovat péči všem historickým oknům, dveřím a dalším obdobným prvkům, jejich součástem i povrchové úpravě. Tuto zásadu je zde třeba vztahovat i na uvedené konstrukce pocházející z mladších období, které jsou památkově hodnotné a významné pro celkový výraz stavby. Hodnotnou památkou nejsou jen starší zámky a zdobená kování, ale i původní kování nezdobená, vyrobená tradičním kovářským způsobem z kujné oceli (závěsy, obrtlíky, zástrče, kliky, madla, klepadla, knoflíky, kroužky, štítky, rohovníky, oplechování, hřeby, nýty, spony, ztužující pásky zasklení do olova a podobně). Stejně je třeba pohlížet na kování mosazná a litinová i na jiné

dnes běžně nevyráběné autentické součásti oken a dveří včetně průmyslových výrobků z devatenáctého a dvacátého století. Ochranu zaslouží nejen dochované části nejstaršího zasklení do olova (šestihrany, foukané terčíky čili bucny a další), ale i tabulky staršího skla vyrobeného rozřezáním foukaných válců. Toto sklo je tenké, často se vzduchovými bublinkami a vždy poněkud nerovné. Proměnlivý odraz světla z těchto skel dodává historickým fasádám velmi působivý živý vzhled. Použití dnešního plochého skla se zcela rovným, geometricky přesným povrchem vede ke značnému ochuzení podoby starších staveb. Hodnotnou součástí starších oken, dveří a jiných podobných prvků jsou i další dnes již běžně nevyráběné druhy skla, oblíbené zejména ve druhé polovině devatenáctého století a na počátku století dvacátého. Jedná se o sklo barevné a leptané, sklo s různými vytlačenými vzory a další. Zvláště cennou památkou jsou ornamentální nebo figurální vitraje z malovaného, barevného nebo čirého skla, spojeného olověnými lištami. Většinou mají charakter uměleckého díla, realizovaného velmi náročným řemeslným postupem. Pozornost a péči je třeba věnovat i autentickým povrchovým úpravám historických oken a dveří (případně dalších konstrukcí, zejména mříží), včetně vesměs kvalitních nátěrů z devatenáctého a z první poloviny dvacátého století, dochovaných zejména v některých interiérech v dosti dobrém technickém stavu. Cenným dokladem jsou i malé pozůstatky starších nátěrů. 3. Také v památkových rezervacích, památkových zónách a v ochranných pásmech kulturních památek je nutné dbát o důslednou ochranu všech hodnotných starších oken, dveří a jejich součástí, včetně všech oken dovnitř a ven otvíravých, oken, dveří, vrat a okenic s výraznou profilací nebo s nevšedním členěním a starších tradičně provedených výkladců (včetně plechových rolet). Předmětem památkové péče zde musí být i individuálně řešené prvky staveb z období moderní architektury první poloviny dvacátého století, v některých případech i hodnotné konstrukce ze druhé poloviny dvacátého století. Ochranu zaslouží nejen nejstarší kované mříže, zpravidla provlékané nebo spojené sponami, ale také mladší litinové nebo ocelové mříže z devatenáctého století, jejichž pruty jsou často propojeny jednoduše profilovanými pásky a upevněny nýty, stejně jako mnohé individuálně řešené mříže pocházející ze století dvacátého. 4. V mezích možností je vhodné uplatňovat tento přístup ke všem výše uvedeným starším stavebním prvkům i u budov, na které se nevztahuje žádná forma památkové ochrany vyplývající z památkového zákona. V naléhavých případech, zejména při ohrožení zvláště hodnotných konstrukcí, lze žádat příslušné orgány státní památkové péče a stavební úřady o spolupráci. 5. Ve druhé polovině dvacátého století došlo k výrazné změně v technologii výroby oken, dveří a podobných částí staveb, která byla ještě vystupňována 15

16 po roce 1990. Starší, doposud funkční okna (případně dveře a další prvky) jsou ve značném rozsahu nahrazována výrobky s odlišnou konstrukcí, někdy nepříliš věrně napodobujícími původní členění a profilaci. I ta nová okna či dveře, u kterých není dřevo nahrazeno plastem, se značně liší od tradičních truhlářských prací. Památkovou ochranu je proto vhodné v mezích možností rozšířit i na mnohé donedávna běžné výplně okenních a dveřních otvorů a na jejich dnes již nevyráběné kování, starší sklo a další součásti.

17 C Průzkum a dokumentace Základním předpokladem péče o historické výplně okenních, dveřních, vjezdových a jiných otvorů je jejich identifikace a zevrubné poznání. Velký význam má včasná řádná dokumentace těchto zvláště ohrožených částí architektonických památek. Především je třeba odborně prohlédnout a dokumentovat všechny památkově hodnotné dveře, okna, vrata a výkladce, okenice a mříže (viz podrobnější přehled v kapitole B.1), které jsou ohroženy chátráním, případně poškozením nebo zcizením v průběhu stavebních prací. Výměna uvedených částí starších staveb je často považována za samozřejmost a bývá provedena zcela automaticky, bez předchozího projednání s pracovníky odborných orgánů památkové péče a v mnoha případech v rozporu se zákonem. Není proto vhodné vyčkávat s jejich řádnou dokumentací, zejména jedná-li se o zvláště cenné stavební prvky. Pozornost zaslouží nejen dřevěné části, ale i kování, oplechování, zasklení, nátěry a jiné povrchové úpravy, dále též způsob osazení předmětu, jeho vztah ke zdivu ostění, k omítkám a jejich nátěrům. C.1 K průzkumu historických výplní okenních a dveřních otvorů Pro stanovení památkové hodnoty dřevěných i kovových oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží, různých okének, dvířek, případně starších sítí je nezbytné posoudit všechny jejich části. Některé výplně otvorů mohou působit dojmem mladší konstrukce nevyžadující památkovou ochranu jen proto, že jsou opatřeny mladším kováním. Některá mladší okna nebo dveře jsou naopak opatřeny druhotně použitým starším kováním. Pozůstatkem jejich starší konstrukce může být i zabudovaný rám, do kterého je vloženo nové křídlo. Hlavní konstrukční součástí mnoha chrámových oken zasklených novějšími druhy skla jsou starší ocelové válcované pásy nebo ještě starší kované pásy z kujného železa. U dvojitých oken bývají někdy vnitřní okna starší než vnější okna (nebo naopak). U oken dělených poutcem mohou být vrchní křídla starší než spodní křídla (nebo naopak). Novější křídla dveří nebo vrat mohou být osazena do starších zárubní nebo mohou být opatřena starším kováním. Pozůstatkem jejich původní konstrukce může být starší nadsvětlík. Velmi stará okna, dveře a podobně jsou někdy zachována v interiéru mladší přístavby k původní hmotě objektu. Cenné pozůstatky starších oken a dveří mohou být zachovány v zaslepených otvorech. Původní historická okna bývají zachována v oratořích některých chrámů. Velkou pozornost zaslouží pozůstatky staršího zasklení (například v kružbách gotických oken) a zbytky starších povrchových úprav, které je nutné zkoumat a dokumentovat včetně jejich návaznosti na související vrstvy nátěrů a omítek

18 ostění. Výsledky průzkumů dokazují, že barevnými nátěry byly v minulosti opatřovány i mříže. Některé historické výplně okenních a dveřních otvorů byly upraveny vícebarevným nátěrem. Okna a dveře, opatřené z vnitřní strany bílým nátěrem (často v odstínu slonové kosti) byly někdy z vnější strany natřeny hnědou nebo jinou barvou. C.2 K časovému zařazení historických výplní okenních a dveřních otvorů Velmi vhodným podkladem pro časové zařazení oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží je dílo Jiřího Škabrady, Konstrukce historických staveb (Praha 2003). Přehled další odborné literatury je uveden na s. 45. 1. Ke zběžnému odhadu stáří dřevěných oken, dveří a obdobných stavebních prvků může posloužit především jejich kování, zejména použité závěsy. Až do osmnáctého století (a v některých případech i nadále) u nás byly používány závěsy kované, často zdobené, svrchu přiložené k zabudovanému rámu nebo zárubni i k pohyblivým křídlům oken či dveří. Závěsy se zadlabanými (ve dřevě skrytými) křídly se u nás začaly ve větší míře používat až ve století devatenáctém. Do začátku dvacátého století byly konce těchto závěsů se zadlabanými křídly zpravidla opatřeny ozdobnou profilací. Vrchní kování napodobující starší vzory bylo však užíváno i při historizujících úpravách a rekonstrukcích probíhajících v devatenáctém i dvacátém století. Starší historizující konstrukce již samozřejmě mají svou památkovou hodnotu. 2. Při posuzování stáří oken je třeba věnovat pozornost také způsobu zasklení. Nejstarší kruhové terčíky a šestihrany, později pak i nevelké tabulky z tenkého foukaného skla byly spojovány subtilními olovněnými lištami, jejichž povrch byl zpravidla pocínovaný. U dřevěných oken bylo sklo zapuštěno do drážky v rámu křídla. Zasklení do polodrážky vytvořené na okraji dřevěného rámu křídla a upevnění sklenářským kytem je v českých zemích používáno až od konce osmnáctého století. Při pozdějších opravách byla někdy část dřevěného rámu odsekána, vytvořena polodrážka a sklo upevněno kytem. Na původní způsob zasklení upozorní v takovém případě umístění skla uprostřed příslušného profilu rámu okenního křídla. Při historizujících úpravách a rekonstrukcích bylo v devatenáctém až dvacátém století zejména u chrámových oken opět často užíváno zasklení do olova. 3. Nejstarší mříže byly kované, provlékané nebo spínané kovanými spojkami. V devatenáctém století se začaly používat mříže z různých litinových a válcovaných ocelových prutů a pásů, spojovaných nýty. Používání klasických kovaných mříží je však doposud dosti oblíbené.

19 C.3 Podrobná dokumentace Je možné doporučit následující rozsah a způsob provedení podrobné dokumentace: 1. Označení lokality a příslušné stavby, jednoznačný popis umístění oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží s vyznačením v půdorysu daného podlaží nebo na fotografii fasády. 2. Popis všech částí příslušné konstrukce a způsobu jejich osazení. 3. Pohledy z obou stran, půdorysné a svislé řezy v měřítku 1 : 10. 4. Detailní řezy, pohledy na kování, ozdoby a podobně v měřítku 1 : 1. Tvar kování lze někdy přímo obrýsovat. Je třeba dokumentovat způsob upevnění kování, způsob spojení jednotlivých dřevěných prvků a další specifické znaky. 5. Fotografická dokumentace: pohledy z obou stran, detaily kování, ozdob a podobně ve formátu minimálně 10 x 15 cm. V interiéru je vhodné použít postranní přisvícení. Neuspokojivý výsledek přinášejí záběry celého okna z interiéru za denního osvětlení (proti obloze). Dokumentaci je nutné uložit v archivu příslušného odborného pracoviště Národního památkového ústavu. C.4 Zjednodušená dokumentace Nelze-li zajistit podrobnou dokumentaci, je nutné dokumentovat památkově hodnotná okna, dveře, vrata a výkladce, okenice a mříže alespoň zjednodušeným způsobem. I při zjednodušené dokumentaci je třeba dbát na jednoznačné označení příslušné lokality a stavby, na umístění oken, dveří a ostatních prvků. Pouhý celkový snímek příslušné konstrukce zpravidla nemá dostatečnou vypovídací hodnotu. Přílohou této metodiky je vzor formuláře pro zjednodušenou dokumentaci historických výplní okenních otvorů s příslušným vysvětlením (viz příloha na s. 46 47). Při zjednodušené dokumentaci dveří a vrat lze postupovat obdobně.