Sacharidy a polysacharidy (struktura a metabolismus)
Sacharidy Živočišné tkáně kolem 2 %, rostlinné 85-90 % V buňkách rozličné fce: Zdroj a zásobárna energie (glukóza, škrob, glykogen) Výztuž a ochrana buňky (celulóza, chitin) Složky různých biologicky aktivních látek (koenzymy, rozpoznávací glykoproteiny, hormony, antibiotika) Vznikají v buňkách fotoautotrofních organismů asimilací CO 2 v přítomnosti H 2 O, přičemž se ve fotosystémech mění světelná energie na energii chemickou Heterotrofní organismy získávají veškeré sacharidy od autotrofů a dokáží je pouze transformovat Sacharidy se skládají z C, H, O, (jejich deriváty obsahují též P, N, případně S)
Sacharidy Monosacharidy Základem jejich molekuly je uhlíkový řetězec s 3 9 atomy C (triózy nonózy) Oligosacharidy di- až dekasacharidy Polysacharidy (glykany) >11 spojených monosacharidů Na atomy uhlíku se váží skupiny: alkoholická, aldehydická, ketonická (polyhydroxyaldehydy aldózy,polyhydroxyketony ketózy)
Monosacharidy Bezbarvé krystalické látky, dobře rozpustné v H 2 O, částečně i v zředěném C 2 H 5 OH, nerozpouštějí se v org.rozp Mají víceméně sladkou chuť Nejjednodušší glyceraldehyd (1 C* 2 stereoizomery) Rozhodující poloha OH skupiny na C* sousedícím s primární alkoholickou skupinou -CH 2 OH (D nebo L) Sacharid s OH skupinou na C* vlevo se označuje L Sacharid s OH skupinou na C* vpravo se označuje D Sacharid stáčející RPS doleva má u názvu znaménko (-) Sacharid stáčející RPS vpravo má u názvu znaménko (+) Směs stejných množství optických antipodů racemát LeBelův van t Hoffův vztah pro výpočet celkového počtu stereoizomerů n: n = 2 c c počet asymetrických uhlíků v molekule
Monosacharidy Pro znázornění struktury sacharidů se používají 3 druhy strukturních vzorců (Fischerovy lineární, Tollensovy projekční a Haworthovy perspektivní) Tollens a Haworth předpoklad, že aldehydická nebo ketonická skupina reagují s hydroxylovou skupinou na téže molekule přičemž vzniká hemiacetal resp. hemiketal (cyklické molekuly) Cyklické molekuly jsou 5-členné nebo 6-členné kyslíkové heterocyklické sloučeniny lze je považovat za deriváty furanu resp. Pyranu Při vzniku hemiacetalu (hemiketalu) se na aldehydickém (ketonickém) uhlíku vytvoří další centrum asymetrie (α-forma, β-forma anomery) Molekuly monosacharidů mají svoji konformaci: Furanózová forma rovinný útvar Pyranózová forma židličková nebo vaničková konformace
Degradace sacharidů Postupné štěpení uhlíkové kostry + oxidace získaných fragmentů až na CO 2 + H 2 O (uvolní celou volnou energii molekuly) nebo se zastaví u některého ještě energeticky bohatého meziproduktu Získaná energie se využije na endergonické rce
Glykolýza Anaerobní podmínky (svaly, mikroorganismy kyselina mléčná, ethanol) probíhá v cytoplasmě Je proces degradace glukózy na kys. pyrohroznovou Z ní se v anaerobních podmínkách tvoří kyselina mléčná (svalová glykolýza) nebo ethanol (alkoholová glykolýza), přičemž se uvolňuje energie Celý proces lze rozdělit na dvě etapy: 1) Přeměna výchozích sacharidů (hexózy, pentózy, polysacharidy) na triózy tato fáze nemá žádný energetický efekt 2) Oxidace trióz + akumulace části uvolněné energie Glykolýzu katalyzuje 11 enzymů, které netvoří komplexy
Glykolýza V celém procesu se uplatňují 3 druhy rcí: Přeměny uhlíkové kostry výchozího sacharidu na uhlíkovou kostru kys. mléčné nebo ethanolu Aktivace anorganického fosfátu + tvorba ATP Dýchací řetězec Mechanismus Vstup glukózy přes buněčnou membránu (spec.trans.syst.) Fosforylace Glukózy pomocí ATP Glukóza-6-fosfát (hexokináza) Izomerizace Glukóza-6-fosfát Fruktóza-6-fosfát (fosfoglukoizomeráza) Fosforylace Fruktóza-6-fosfát Fruktóza-1,6-bisfosfát (fosfofruktokináza)
Glykolýza Rozštěpení Fruktóza-1,6-bisfosfátu Glyceraldehyd-3-fosfát + dihydroxyacetonfosfát (aldoláza) Vratná přeměna Glyceraldehyd-3-fosfát dihydroxyacetonfosfát (triózafosfátizomeráza) ŽÁDNÁ ZÍSKANÁ ENERGIE SPOTŘEBOVÁNO 2 mol ATP Oxidace Glyceraldehyd-3-fosfátu kyselina 1,3-bisfosfo glycerová (glyceraldehydfosfátdehydrogenáza + NAD + ) Kyselina 1,3-bisfosfoglycerová kys. 3-fosfoglycerová (fosfoglycerátkináza) Makroergická fosfátová vazba tvorba ATP (z ADP) Intramolekulové přeskupení: kys. 3-fosfoglycerová kys. 2- fosfoglycerová (fosfoglyceromutáza) Dehydratace kys. 2-fosfoglycerové kys. Fosfoenolpyrohroznová (enoláza)
Glykolýza Přenos Pi z kys. Fosfoenolpyrohroznové kys. pyrohroznová (pyruvátkináza) Makroergická fosfátová vazba tvorba ATP (z ADP) Kys. Pyrohroznová se může dále měnit na ethanol nebo kys. Mléčnou Ethanol: dekarboxylace kys. pyrohroznové acetaldehyd (pyruvátdekarboxyláza + thiaminpyrofosfát) Redukce acetaldehydu ethanol (alkoholdehydrogenáza), kde atomy H podkytuje NADH + H + vytvořený při oxidaci glyceraldehyd-3-fosfátu Kys. Mléčná: redukcí kys. Pyrohroznové Kys. Mléčná (laktátdehydrogenáza), kde atomy H podkytuje NADH + H + vytvořený při oxidaci glyceraldehyd-3-fosfátu Tvorba kys. mléčné je pro organismus výhodná lze snadno převést zpět na k. Pyrohroznovou (glukoneogeneze)
Glykolýza Pouze 3 rce glykolýzy jsou ireverzibilní: Glukóza + ATP glukóza-6-fosfát + ADP (hexokináza) Fruktóza-6-fosfát + ATP fruktóza-1,6-bisfosfát + ADP (fosfofruktokináza) Fosfoenolpyruvát + ADP Pyruvát + ATP (pyruvátkináza) Resyntéza glukózy z kys. pyrohroznové nemůže proběhnout obráceným procesem Reakce díky své ireverzibilitě mají význam pro regulaci celého procesu Z energetického hlediska je glykolýza málo účinná: 2 3 mol ATP z 1 mol glukózy 3 5% účinnost oproti spálení až na CO 2 + H 2 O 2881 kj (68 mol ATP)
Citrátový, Krebsův cyklus, cyklus trikarboxylových kyselin, cyklus kyseliny citrónové
Aerobní buňky úplná oxidace glukózy CO 2 + H 2 O Probíhá v mitochondriích (enzymy na vnitřní membráně) Vyniká postupností oxidace a uvolňování energie Mechanismus Oxidativní dekarboxylace kys. pyrohroznové aktivní kys. Octová - acetyl-co A (multienzymový komplex) Rce acetyl-co A s kys. Oxaloctovou kys. Citronová Izomerizace kys. Citronové kys. Izocitronová Oxidace kys. Izocitronové kys. Oxaljantarová Oxidační dekarboxylace kys. Oxaljantarová kys. α- ketoglutarová Oxidační dekarboxylace kys. α-ketoglutarové Sukcinylkoenzym A
Dehydrogenace Sukcinylkoenzymu A kys. Jantarová Oxidace kys. jantarové kys. Fumarová Hydratace kys. fumarové kys. jablečná Oxidace kys. jablečné kys. oxaloctová cyklus uzavřen Při každé otáčce do cyklu vstupuje jedna molekula acetyl Co A, která se v cyklu zoxiduje na CO 2 + H 2 O ve 4 oxidacích (v 3 se jako přenašeč H uplatní NAD +, v 1 FAD) Citr. cyklus patří i mezi amfibolické procesy jeho meziprodukty jsou prekurzory jiných látek (např. aminokys) Napojením citr. cyklu na glykolýzu úplná degradace např. glukózy, ale lze v něm dokončit degradaci jakéhokoliv jiného substrátu, která lze přeměnit na Acetyl-Co A (karboxykyseliny, aminokyseliny)
Pentózový cyklus (hexózamonofosfátový skrat) Přímá oxidace glukózy v buňkách tkání s intenzivním metabolismem (játra, kůra nadledvin, tuková tkáň, mléčné a pohlavní žlázy ) V játrech až 30 % metabolizované glukózy tímto způsobem Mechanismus Dehydrogenace glukóza-6-fosfát 6-fosfoglukonolakton (glukóza-6-dehydrogenáza + NADP + + Mg 2+ ) Karboxylace 6-fosfoglukonolakton kys. 6-fosfoglukonová (glukonolaktonáza + Mg 2+,Mn 2+, Co 2+ ) Dehydrogenace a dekarboxylace kys. 6-fosfoglukonová ribulóza-5-fosfát (fosfoglukonátdehydrogenáza + NADP + + Mg 2+ - může katalyzovat fixaci CO2 na ribulóza-5-fosfát, čímž umožňuje vstup pentóz do metabolismu hexóz)
Pentózový cyklus Izomerizace ribulóza-5-fosfát ribóza-5-fosfát + xylulóza-5-fosfát (ribózafosfátizomeráza + ribulózafosfátepimeráza) Ribóza-5-fosfát + Xylulóza-5-fosfát sedoheptulóza-7-fosfát + + glyceraldehyd-3-fosfát (transketoláza + thiaminpyrofosfát + Mg 2+ ) Sedoheptulóza-7-fosfát + Glyceraldehyd-3-fosfát fruktóza-6-fosfát + + erytróza-4-fosfát (transaldoláza) Erytróza-4-fosfát + xylulóza-5-fosfát fruktóza-6-fosfát + glyceraldehyd-3-fosfát (transketoláza) Izomerizace Glyceraldehyd-3-fosfátu fosfodioxyaceton (triózafosfátizomeráza) Kondenzace fosfodioxyacetonu + glyceraldehyd-3-fosfát fruktóza-1,6-bisfosfát Hydrolýza fruktóza-1,6-bisfosfátu fruktóza-6-fosfát (hexózabisfosfatáza) Izomerizace fruktóza-6-fosfát glukóza-6-fosfát (glukzafosfátizomeráza) Cyklus uzavřen
Pentózový cyklus V cyklu obíhá 5 molekul glukóza-6-fosfátu a při každé otáčce do něj vstupuje 1 nová molekula glukóza-6-fosfátu, která se v něm celá zoxiduje Sumární rovnice procesu: 6 glukóza-6-fosfát + 12 NADP + + 7H 2 O 5 glukóza-6-fosfát + 6 CO 2 + 12NADPH + H + + H 3 PO 4 Teor. efekt pentózového cyklu 36 mol ATP/1 mol glukózy (1 H 2 = 3 ATP) ve skutečnosti úlohou pentózového cyklu není syntéza ATP, ale tvorba NADPH + H + na biosyntézy a pentóz na nukleosyntézu Pentózový cyklus podobně jako glykolýza probíhá v cytoplazmě oba procesy mají společné některé intermediáty a enzymy lze je propojovat
Glyoxylátový cyklus (cyklus kyseliny glyoxylové) Probíhá v mikroorganismech a rostlinách (blízký citrátovému cyklu) Mechanismus Kondenzace acetyl-co A + kyselina oxaloctová kys. citronová Dehydratace kys. citronové kys. cis-akonitová Hydratace kys. cis-akonitové kys. izocitronová Rozštěpení kys. izocitronové kys. jantarová + kys. glyoxylová (izocitratáza) Kys. jantarová vstupuje do citrátového cyklu Kys. glyoxylová + acetyl-co A kys. jablečná (malátsyntetáza)
Glyoxylátový cyklus (cyklus kyseliny glyoxylové) Oxidace kys. jablečné kys. oxaloctová Cyklus uzavřen Glyoxylátový cyklus má velmi malý energetický efekt Význam tvorba meziproduktů důležitých v jiných procesech Umožňuje propojit do metabolismu sacharidů acetyl-co A pocházející z oxidace karboxylových kyselin (klíčení rostlin odbourávání lipidů) Vyšší živočichové nemají enzymy izocitratázu ani malátsyntetázu nedisponují glyoxylátovým cyklem
Odbourávání fruktózy Probíhá nejvíce v játrech (pro ostatní tkáně nevyužitelná) Mechanismus Fosforylace fruktózy fruktóza-1-fosfát (fruktokináza) Štěpení fruktóza-1-fosfát fosfodioxyaceton + glyceraldehyd (aldoláza) Fosforylace glyceraldehydu glyceraldehyd-3-fosfát (triózakináza) glyceraldehyd-3-fosfát + fosfodioxyaceton vstup do glykolýzy Inzulin metabolismus fruktózy neovlivňuje! V játrech dále dochází k přeměně fruktózy na glukózu
Odbourávání galaktózy Mechanismus Fosforylace galaktózy galaktóza-1-fosfát (galaktokináza) Výměnná rce s UDP-glukózou UDP-galaktóza + glukóza-1-fosfát (haxóza-1-fosfáturidyltransferáza) Epimerizace UDP-galaktózy na UDP-glukózu je vratná rce uplatňuje se při tvorbě galaktózy z glukózy v mléčných žlázách Přeměna galaktózy na glukózu především v játrech UDP-galaktóza může poskytovat galaktózu při syntéze laktózy, proteoglykanů, glykoproteinů, glykolipidů
Biosyntéza a přeměny sacharidů Fotosyntéza
Fotosyntéza Základní způsob tvorby organických látek při kterém se využívá světelná energie jedna z forem asimilace CO 2 : n CO 2 + 2n H 2 O (CH 2 O) n + n H 2 O + 2n X kde X může být kyslík, síra nebo může i chybět Když jako X vystupuje kyslík a n = 6 oxyg. fotosyntéza: 6CO 2 + 12 H 2 O C 6 H 12 O 6 + 6 H 2 O + 6 O 2 Fotosyntézou vznikají sacharidy, z kterých se tvoří ostatní organické sloučeniny živé hmoty Fotosyntetizující organismy přeměňují energii slunečního světla na energii chemickou Fotosyntetický aparát je uložen v membráně, která tvoří vždy uzavřené prostorové útvary
Fotosyntéza Mezi vnitřním prostorem těchto útvarů a vnějším prostředím vznikají rozdíly koncentrace iontů a nábojů Po přijetí světelného kvanta se chlorofyl excituje Chlorofyl se vrací do základního stavu vyzářená energie se využije na přenos elektronu z jedné strany membrány na druhou (proti spádu elektrochemického potenciálu) Reakční centrum elektronová pumpa (energie světla) Přenos elektronů přes membránu se uskutečňuje dvěma rozdílnými mechanismy:
Fotosyntéza Zdánlivý přenos protonu Součástí rčního centra jsou přenašeče Na jedné straně membrány odebírají elektron vnějšímu donoru do prostředí se uvolní proton H + Na druhé straně membrány odevzdají elektron akceptoru a současně se na něj naváže H + z vnitřního prostředí Přitom donor má pozitivnější oxidačně -redukční potenciál než akceptor Rozdíl hodnot redoxních potenciálů je částí volné energie, která se uvolnila zachycením energie světelného kvanta Vznikající rozdíl koncentrace H + se využije na tvorbu ATP
Fotosyntéza Skutečný přenos protonu Elektron z rčního centra se odevzdává membránovému chinonu (spotřebuje se H + z prostředí na redukci CH.) Redukovaný chinon prochází membránou Na druhé straně se oxiduje uvolňuje H + do prostředí Elektron mu však odebírá jiný přenašeč, z kterého se může dostat zpět do rčního centra Tak dochází k cyklickému transportu elektronu, poháněnému energií světelných kvant Přitom vzniká i protonový gradient Skutečný a zdánlivý přenos protonů mohou být spřaženy za sebou, jestliže se chinonový derivát redukuje jedním a oxiduje druhým reakčním centrem
Chlorofylová fotosyntéza (oxygenová) Uskutečňují eukaryotické fotosyntetizující organismy (řasy, mechy, cévnaté vyšší rostliny a sinice) Probíhá na dvou propojených rčních centrech (vnější donor elektronů H 2 O se oxiduje na O 2 ) Fotosyntetický aparát uvnitř tylakoidů uvnitř stroma chloroplastů Rční centrum, v kterém se zachytává světelné kvantum (přeměna světelné energie na chemickou) + přidružené přenašeče elektronů = FOTOSYSTÉM Fotosyntéza na rozdíl od sumární rce složitý soubor rcí, rozdělený na 2 podsoubory: Světelná fáze fotosyntézy probíhá pouze při osvětlení Temnotní fáze fotosyntézy probíhá nezávisle na osvětlení
Světelná fáze fotosyntézy Během světelné fáze fotosyntézy probíhají 3 základní procesy: a) Zachycení fotonů soustavou molekul barviv a jejich excitace b) Fotochemická přeměna energie přenos elektronu z primárního donoru na pimární akceptor (oddělení nábojů) a druhotné přesuny elektronů zprostředkované přenašeči a enzymy, přičemž nastává oxidace vnějšího donoru elektronů (H 2 O) a redukce vnějšího akceptoru elektronů (u eukaryotů NADP + ) c) Syntéza ATP na úkor energie, která se uvolňuje při přesunech elektronů (bod b)
Výsledkem těchto procesů je vznik NADPH + H + a ATP Fotosyntetický aparát eukaryotů obsahuje 2 systémy: Fotosystém I Je excitován světelnými kvanty s λ 730 nm Po přijetí světelného kvanta z excitovaného chlorofylu elektron nesoucí energii odebere systém přenašečů a přenese jej až na NADP +, kde spojením s protony H + z fotolyzované H 2 O se vytvoří NADPH + H + Elektron chybějící chlorofylu fotosystému I poskytuje fotosystém II
Fotosystém II Je excitován světelnými kvanty o vlnové délce do 700 nm I zde excitovaný elektron chlorofylu přebírají přenašeče, které jej následně přenesou na fotosystém I Elektronové nenasycení chlorofylu fotosystému II zapříčiňuje fotolýzu H 2 O, při které se uvolňuje O 2, protony H+ a elektrony: 4 H 2 O 4 H + + 4 OH - 4 OH - 4 (OH ) + 4 e - 4 (OH ) 2 H 2 O + O 2 Lokalizace jednotlivách systémů přenašečů je taková, aby se při uvedených rcích se oddělovaly náboje na obou stranách membrány tylakoidu vzniká rozdíl elektrochemických potenciálů hnací síla tvorby ATP
Fixace CO 2 (Temnostní fáze fotosyntézy) Jsou známy 3 způsoby utilizace CO 2 rozdělení rostlin: C 3 středně produktivní (jsou nejprozkoumanější obilniny, cukrová řepa, některé tropické rýže, sója bavlník, bambus a většina stromů) C 4 velmi produktivní CAM (Crasslacean acid metabolism, Crassulaceae čeleď hrubolisté) málo produktivní
Calvinův Benssonův cyklus 3 fáze: Karboxylační fáze specifická pro fotosyntézu Fosforylace ribulóza-5-fosfátu ribulóza-1,5-bisfosfát, na úkor ATP světelné fáze (fosforibulózakináza) Karboxylace ribulóza-1,5-bisfosfátu 2-karboxy-3-keto-D- -arabinitol-1,5-bisfosfát (ribulózabisfosfátkarboxyláza = RuBPkáza = Karboxydismutáza = Rubisco, tento enzym nejrozšířenější protein na Zemi, v zelených listech 0,1 1 %) Hydrolýza 2-karboxy-3-keto-D-arabinitol-1,5-bisfosfátu 2 molekuly kyseliny 3-fosfoglycerové
Calvinův Benssonův cyklus Redukční fáze reakce glykolýzy Fosforylace kyseliny 3-fosfoglycerové kys.-1,3- -bisfosfoglycerová (fosfoglycerátkináza) Redukce kys.-1,3-bisfosfoglycerové glyceraldehyd-3-fosfát (NADH + H +, je produktem světelné fáze fotosyntézy) Izomerizace části glyceraldehyd-3-fosfátu Fosfodioxyaceton Kondenzace glyceraldehyd-3-fosfátu + fosfodioxyacetonu Fruktóza-1,6-bisfosfát Defosfatace fruktóza-1,6-bisfosfát fruktóza-6-fosfát Izomerizace fruktóza-6-fosfát glukóza-6-fosfát
Calvinův Benssonův cyklus Regenerační fáze reakce pentózového cyklu glyceraldehyd-3-fosfát + fruktóza-6-fosfát erytróza-4-fosfát + xylulóza-5-fosfát (transketoláza) erytróza-4-fosfát + Fosfodioxyaceton sedoheptulóza-1,7- -bisfosfát (aldoláza) Defosfatace sedoheptulóza-1,7-bisfosfát sedoheptulóza-7- -fosfát (fosfatáza) glyceraldehyd-3-fosfát + sedoheptulóza-7-fosfát xylulóza-5- -fosfát + ribóza-5-fosfát (transketoláza) xylulóza-5-fosfát ribulóza-5-fosfát (ribulózafosfátepimeráza) ribóza-5-fosfát ribulóza-5-fosfát (ribulózafosfátizomeráza) Cyklus uzavřen
Calvinův Benssonův cyklus Při utilizaci 1 molekuly CO 2 se spotřebují 2 molekuly NADPH + H + a 3 molekuly ATP, jejichž syntéza ve světelné fázi vyžaduje 8 12 světelných kvant Rostliny uskutečňující fixaci CO 2 uvedeným způsobem C 3 rostliny primárním produktem asimilace CO 2 je tříuhlíková kys. 3-fosfoglycerová 70 85 % asimilovaného CO 2 se spotřebuje na tvorbu Ribulóza- -5-fosfátu Zbytek na karboxylaci kyselin dikarboxylové kyseliny jsou výchozími látkami na biosyntézu dalších karboxylových kyselin