Novými cestami Kosovo v letech 1958 1969 Jan Pelikán filozofická fakulta univerzity karlovy, 2014
KATALOGIZACE V KNIZE NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Pelikán, Jan Novými cestami : Kosovo v letech 1958 1969 / Jan Pelikán. Vyd. 1. Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2014. 400 s. (Varia ; sv. 22) Anglické resumé ISBN 978-80-7308-508-7 94(497.115) * 328/329 * 323.1 * 308 * (497.1) Kosovo dějiny 1958 1969 Kosovo politika a vláda 1958 1969 Kosovo národnostní poměry 1958 1969 Kosovo sociální poměry 1958 1969 Kosovo Jugoslávie 1958 1969 monografie 94(495/498) Dějiny států a území na Balkánském poloostrově [8] Recenzovali prof. PhDr. Martin Kovář, Ph.D. doc. PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D. Jan Pelikán, 2014 Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2014 Za obsah a jazykovou správnost odpovídá autor Všechna práva vyhrazena ISBN 978-80-7308-508 7
Obsah Úvod 7 I. kapitola 13 II. kapitola 60 III. kapitola 94 IV. kapitola 152 V. kapitola 224 VI. kapitola 281 VII. kapitola 334 Závěr 381 Prameny a literatura 385 Jmenný rejstřík 390 Resumé / Summary 394
Úvod Historie Kosova v období existence Titovy federace zůstává i po více než dvou dekádách od rozpadu druhé Jugoslávie prozkoumána pouze povrchně. Některé, i poměrně dlouhé vývojové etapy tohoto regionu nejsou přitom takřka vůbec zmapovány. Platí to mimo jiné také o necelém desetiletém období zhruba ohraničeném roky 1958 až 1966. V pracích věnovaných dějinám Kosova ve druhé polovině 20. století najdeme o tomto období jen několik víceméně lakonických informací, navíc obvykle nesprávně či tendenčně interpretovaných. Více poznatků již historická věda shromáždila o vývoji jmenovaného regionu v následujících čtyřech, pěti letech. Badatelé se však až na výjimky opírali pouze o publikované prameny. Významnou část sekundární literatury, a to nejen té, jejichž autoři jsou srbského nebo albánského původu, ovlivnila dlouhodobě silná politizace kosovské otázky. Dodnes také nic (či téměř nic) nevíme například o tom, nakolik se jednotliví významní kosovští funkcionáři svazu komunistů albánské národnosti vnitřně identifikovali s Titovou Jugoslávií, jaké byly jejich reálné vztahy s prostředím, ze kterého vzešli, jaký byl jejich skutečný poměr k albánskému nacionálnímu programu. Stejně tak nikde nenalezneme odpověď na otázku, která se vztahuje k intenzitě reálného zájmu apolitické části albánské společnosti o nacionální program. Nedozvíme se ani, jaké popularitě se mezi albánskou venkovskou společností těšily ilegální skupiny požadující sjednocení všech albánských území v SFRJ s Kosovem a následně pak připojení tohoto teritoria k Albánii. Jinak řečeno: Mimo jiné nevíme, zda národní pohyb v Kosovu byl v 60. letech masovým fenoménem, či se týkal pouze nepočetných příslušníků nacionalisticky orientovaného konspiračního hnutí, relativně úzkého okruhu osob patřících k nepočetné politické, vědecké a kulturní elitě a několika stovek středoškolských a vysokoškolských studentů. Za tohoto stavu se může zdát zvláštní, snad až trochu bizarní, že v českém prostředí vychází v průběhu necelých čtyř let již druhá původní vědecká monografie věnovaná moderním dějinám Kosova. Kniha Václava Štěpánka Jugoslávie Srbsko Kosovo. Kosovská otázka ve 20. století 1 vydaná v roce 2011 navíc představuje průlomový počin nejen v kontextu české, ale i světové 1 Štěpánek, V., Jugoslávie Srbsko Kosovo. Kosovská otázka ve 20. století, Brno 2011. úvod 7
historické balkanistiky. 2 Mým záměrem pochopitelně nebylo Štěpánkovy poznatky a závěry opakovat. Nechtěl jsem se však proti nim ani vymezovat. Pokusil jsem se knize vtisknout poněkud jiný charakter, než má Štěpánkova syntetizující monografie, která byť je její výklad soustředěn především na období let 1966-1990 zahrnuje mj. i kapitoly věnované dějinám Kosova v éře královské Jugoslávie či za druhé světové války. Rozhodl jsem se podrobně, co možná nejdůkladněji, analyzovat relativně krátké období vývoje Kosova v letech 1958-1969. Mám za to, že události, které se právě v těchto deseti, jedenácti letech odehrály, byly pro další vývoj tohoto regionu, dnes již samostatného státu, klíčové. Tehdy započaté procesy a přijatá politická rozhodnutí v mnoha ohledech dodnes společenskou realitu Kosova ovlivňují. Václav Štěpánek provedl jako vůbec první zahraniční historik zabývající se vývojem Kosova v moderní éře rozsáhlý výzkum v jednom z příslušných bělehradských archivů. Vydal se tedy cestou, kterou považuji za aktuálního stavu poznání dějin Kosova, ale i Titovy Jugoslávie za optimální. Většina zahraničních, zejména západních badatelů (např.: O. J. Schmitt, N. Malcolm, M. Vickers, T. Judah, S. Ramet, 3 v českém prostředí Pavel Hradečný 4 ), totiž při výzkumu moderních dějin Kosova, respektive albánské otázky v Jugoslávii postupovala v posledních dvaceti, pětadvaceti letech z mého pohledu již překonaným, málo efektivním, možná až archaickým způsobem, připomínajícím dřívější sovětologické bádání. Opírali se totiž buď výhradně či převážně o vydané prameny a dnes již relativně snadno přístupnou relevantní, velmi rozsáhlou archivní dokumentaci v podstatě ignorovali. Výše řečené neznamená, že by v řadě ohledů nebyly mnohé závěry z těchto výzkumů správné a některé i inspirující. Příslušnou sekundární literaturu jsem pečlivě prostudoval. Vzhledem k charakteru výkladu jsem však nepovažoval za nutné některé z již překonaných tezí, které tyto tituly někdy obsahují, explicitně vyvracet. Také proto v bibliografii uvádím především ty monografie a články, které jsem citoval či se o ně při své analýze opíral. Moderním dějinám Kosova se v poslední době věnovalo mnoho srbských historiků a historizujících žurnalistů. Část z nich se opírá i o primární prameny. Drtivá většina jimi sepsaných knih a studií je však více než znatelně 2 Více v mojí recenzi na Štěpánkovu monografii in: Český časopis historický 110, 2012, č. 1, s. 143 146. 3 Judah, T., Kosovo: What Everyone Needs to Know, New York 2008; Malcolm, N., Kosovo. A Short History, London 1998; Ramet, S., The three Yugoslavias. State building and legitimation, 1918 2005, Washington D. C. 2006; Schmitt, O. J., Kosovo. Kurze Geschichte einer zentralbalkanischen Landschaft, Wien Köln Weimar 2008; Vickers, M., Between Serb and Albanian. A History of Kosovo, London 1998. 4 Hradečný, P., Kosovská otázka v letech 1944 1996 a její úloha v procesu dezintegrace komunistické Jugoslávie, in: Tejchman, M. Hradečný, P. Šesták, M., Historické souvislosti rozpadu Jugoslávie, Praha 1996, s. 127 193. 8 novými cestami. kosovo v letech 1958 1969
ovlivněna jejich politickou orientací a ještě více nacionální identitou. Takto podmíněná tendenčnost mě nutila k jejich opusům přistupovat velmi zdrženlivě. Ze srbské produkce jsem i proto především využil nedávno vydanou objemnou chronologii moderních dějin Kosova, postavenou především na informacích získaných z dobového tisku. 5 Vzhledem k neznalosti albánštiny jsem nemohl využít příslušnou vědeckou produkci vydanou v Tiraně a v Prištině. Podle mých informací však žádná zásadnější práce věnovaná problematice, kterou zkoumám, v albánštině nevyšla. Výklad se především opírá o podrobnou analýzu širokého spektra nepublikovaných pramenů vzniklých ve sledovaném období činností státních institucí a především stranických grémií vnitřně složitě strukturovaného Titova autoritativního režimu. Jeden z klíčových zdrojů informací představovaly dokumenty shromážděné v Archivu Srbska (Arhiv Srbije). Prozkoumal jsem zde stovky kartonů uložených v několika, doposud jen dílčím způsobem odborně uspořádaných a ne vždy signaturami systematicky a zcela jasně označených fondech. Klíčové informace obsahuje především fond Ústřední výbor svazu komunistů Srbska (ÚV SKS), který se dále větví do několika dalších podskupin (složek). 6 Z nich kromě složky Výkonný výbor ÚV SKS patřily pro mě k nejdůležitějším zdrojům informací písemnosti uchovávané ve složce Ústřední výbor Svazu komunistů Srbska Svaz komunistů Kosova. Tato složka, zahrnující necelých třicet archivních kartonů dokumentů, obsahuje spisy vzniklé činností svazu komunistů v Kosovu v letech 1964 1969. 7 Mám za to, že jsem byl prvním badatelem, který měl zřejmě čirou náhodou především díky laskavosti pracovníků příslušného oddělení Archivu Srbska to štěstí se s těmito dokumenty seznámit. Vývoj Kosova ve sledovaném období ovšem nelze komplexně, tedy i korektně analyzovat bez znalosti celojugoslávského kontextu. Využil jsem proto příslušných edic dokumentů 8 a především jsem provedl rozsáhlý výzkum v Archivu Jugoslávie (Arhiv Jugoslavije). Zde jsem především zkoumal rozsáhlou dokumentaci shromážděnou ve fondu Ústřední výbor Svazu komunistů Jugoslávie, která mimo jiné obsahuje přepisy stenografických a zvukových záznamů ze schůzí nejvyšších jugoslávských stranických 5 Pavlović, M. Bondžić, D. Gatalović, M. Pantelić, I. Antonić, G. Milikić, R., Kosovo i Metohija Vek važnih događaja 1912 2012, Beograd 2013. 6 V části těchto složek bádal i V. Štěpánek. 7 Stranický archiv v Prištině byl ještě před okupací Kosova v roce 1999 odvezen do Srbska a je podle nepotvrzených zpráv deponován ve městě Niši. V každém případě jsou tyto písemnosti s velkou pravděpodobností dlouhodobě nepřístupné. 8 Z nich pro zkoumané téma zůstává nejdůležitější sbírka dokumentů vydaná krátce před rozpadem druhé Jugoslávie Brankem Petranovićem a Momčilem Zečevićem. Petranović, B., Zečević, M., Jugoslavija 1918 1988, Tematska zbirka dokumenata, Beograd 1988. úvod 9
grémií. Minimálně stejnou důležitost měl pro můj výzkum archivní fond vzniklý činností prezidentské kanceláře. Kromě dalších, pro mě významných písemností se zde mimo jiné také například nacházejí přepisy rozhovorů vedených při přijetí představitelů Kosova Josipem Brozem Titem. 9 Bezúspěšně skončily mé pokusy získat povolení k výzkumu ve fondech státní bezpečnosti. Také tyto dokumenty jsou uloženy v Archivu Srbska. Jejich analýza by jistě přinesla mnoho nových poznatků. Nedomnívám se, že by to však vedlo k přehodnocení klíčových závěrů. Provedl jsem také rozsáhlou, časově velmi náročnou rešerši bělehradského deníku Politika. Všímal jsem si přitom nejen hlavních politických zpráv či obsáhlých článků, ale analyzoval jsem i krátké noticky obsažené v lokálním zpravodajství či v tzv. černé kronice. Využití tohoto dosud opomíjeného zdroje se ukázalo jako velmi přínosné, a to jak pro pochopení některých souvislostí politického vývoje, tak především pro přiblížení každodennosti Kosova v 60. letech minulého století. Samozřejmě jsem neopomenul ani příslušnou memoárovou produkci. Velká část vzpomínek trpí více, než tomu obvykle bývá, tendenčností. Platí to zejména o knihách sepsaných bývalými vysokými představiteli policie a ministerstva vnitra. 10 Významnější vypovídající hodnotu mají pouze historiografií doposud nedostatečně oceněné deníkové zápisky vysokého funkcionáře SKJ srbského původu Dragoslava Draži Markoviće a dobové záznamy ředitele bělehradského rozhlasu a televize Zdravka Vukoviće, jehož objemná kniha obsahuje i několik důležitých autentických dokumentů. 11 Dějiny druhé (Titovy) Jugoslávie se v historiografii obvykle člení na období let 1945 1948, 1948 1966, 1966 1971, 1972 1980 a poslední etapu končící rozpadem federace. V tomto kontextu se může zdát mnou zvolené chronologické ohraničení výkladu jako minimálně nelogické. Klíčové okamžiky moderních dějin Kosova se však ne vždy shodovaly se zásadními milníky vývoje jugoslávské federace. První kapitola proto začíná analýzou situace v závěru 50. let, kdy se dosavadní přístup jugoslávského vedení ke Kosovu a zde žijící albánské populaci začal sice nenápadně, ale zásadně měnit. Snažím se ukázat, že se během let 1958 1965 vytvářely nezbytné podmínky pro klíčový zlom, který se ve vývoji Kosova odehrál v roce 1966 po tzv. brionském plénu. Výklad pak končí zhruba v polovině roku 1969, tedy krátce poté, co se Kosovo fakticky stalo jednou ze součástí jugoslávské federace a kdy se 9 Výzkum jsem také provedl v Chorvatském státním archivu v Záhřebu a v Archivu Bosny a Hercegoviny v Sarajevu. Poznatky zde získané mi však posloužily pouze k doplnění či upřesnění některých závěrů a hodnocení. 10 Vidačić, R., O korenima separatizma i terorizma na Kosovu, Beograd 2000; Djaković, S., Sukobi na Kosovu, Beograd 1984. 11 Marković, D. D., Život i politika 1967 1978, I, Beograd 1987; Vuković, Z., Od deformacija SDB do maspoka i liberalizma. Moji stenografski zapisi 1966 1972. godine, Beograd 1989. 10 novými cestami. kosovo v letech 1958 1969
v rámci nejvyšších mocenských pater Titova režimu konsolidovalo postavení skupiny vysokých funkcionářů svazu komunistů albánského původu. Analýza vývoje Kosova v letech 1958/1959 1965 je mnohem stručnější než kapitoly zabývající se událostmi v tomto regionu v následujících čtyřech letech. Z jisté části to podmínil relativní nedostatek či lakoničnost dokumentace, která se z prvně zmíněné dějinné fáze dochovala. Především je však neobyčejně dynamický vývoj Kosova v období let 1966 1969 stěžejními událostmi a zvraty doslova nabit. Při výkladu postupuji chronologicky s výjimkou kapitoly věnované sociálním poměrům v Kosovu v 60. letech 20. století. I když v textu, který je koncentrován na politický vývoj, často poukazuji také na jeho společenské, civilizační či ekonomické aspekty, považoval jsem za vhodné vyložit tuto problematiku i v ucelené podobě. Vycházím přitom především z dobových oficiálních jugoslávských statistik, tedy z jiné kategorie pramenů než v ostatních kapitolách monografie. Závěr jsem nepojal jako shrnutí klíčových hodnocení, která již jsou obsažena v jednotlivých kapitolách. Na základě několika zásadních dokumentů ho koncipuji jako skicu vývoje Kosova v dalších letech či dekádách. Při psaní albánských jmen jsem dodržel dlouhodobě zažitý, dnes již možná poněkud archaický úzus. Používám tedy jejich srbské (české) transkripce. Vedly mě k tomu následující důvody: Většina dokumentů, o které se opírám, tyto transkripce obsahují. V deklinacích a adjektivech je tato podoba jmen a příjmení pro čtivost českého textu mnohem vhodnější než albánská verze. 12 Ve jmenném rejstříku uvádím spolu s transkripcí i originální albánskou podobu jmen a příjmení. Monografie je výsledkem řešení projektu Programu rozvoje vědních oborů na Univeritě Karlově č. 12 (Historie v interdisciplinární perspektivě). 13 Jsem si vědom toho, že text je někdy, zvláště pro českého laického čtenáře, příliš podrobný, až popisný; k některým událostem se vracím, některá hodnocení připomínám nebo parafrázuji. Učinil jsem tak však záměrně. Ambicí knihy sepsané vně srbského i albánského prostředí, již v době, kdy se vášně vznícené kosovskou válkou a následnými událostmi pomalu klidní, je položit jeden z kamenů do mozaiky detailně a nestranně zobrazující nejen dějiny Kosova v moderní éře, ale též vývoj Titovy Jugoslávie. Na tomto místě bych rád poděkoval všem, kteří mi se shromažďováním dokumentace a psaním knihy pomáhali. Můj vřelý dík patří ředitelům obou 12 To lze například ocenit při formulacích týkajících se exekutivy vládnoucí v Albánii. Není ji totiž možné označovat podle názvu hlavního města (tiranský režim; tiranská vláda). Podoba Hoxhův režim se zdá jako poněkud šroubovaná. 13 Podprogram č. 205 605: Profilace asimilace koexistence integrace reflexe (vývoj jazykových, konfesních, etnických a národních identit v areálu východní a jihovýchodní Evropy). úvod 11
výše zmiňovaných archivů, a to Dr. Miladinu Miloševićovi (Archiv Jugoslávie) a Dr. Miroslavu Perišićovi (Archiv Srbska). Minimálně stejně vděčen jsem řadovým pracovníkům obou archivů, kteří mi nad rámec svých povinností při mých badatelských pobytech chystali každodenně desítky archivních kartonů a xeroxovali stovky stran dokumentů. Můj dík patří i mým bělehradským kolegům, lépe řečeno přátelům, kteří mi byli nápomocni nejen při vyřizování administrativních záležitostí a překonávání problémů technické povahy, ale kteří se mnou vedli relevantní diskuse nad některými stěžejními problémy mého výzkumu. Nestačím vyjmenovat všechny. Explicitně děkuji pedagogům filozofické fakulty Univerzity Bělehrad prof. Milanu Ristovićovi, prof. Ljubodragu Dimićovi, doc. Aleksandru Životićovi a zejména pak vědeckému pracovníkovi Ústavu pro soudobé dějiny Srbska Dr. Slobodanu Selinićovi, bez jehož navýsost altruistické pomoci by kniha asi nevznikla. Za pomoc jsem zavázán i mým českým přátelům. V prvé řadě to platí o PhDr. Ondřeji Vojtěchovském, Ph.D., který všechny části monografie svědomitě pročetl. Za kritické čtení mých textů jsem upřímně vděčen členům našeho doktorského semináře, zejména Mgr. Milanu Soviljovi, Mgr. Milanu Lazarevićovi, Mgr. Kathleen Geaney, PhDr. Matěji Bílému a Mgr. Přemyslu Vinšovi, který mi velmi pomohl s transkripcí albánských jmen a příjmení. Za cenné podnětné a kritické připomínky děkuji i svým dalším pražským přátelům, z nich zejména doc. PhDr. et JUDr. Jakubu Rákosníkovi, Ph.D. et Ph.D. a PhDr. Janu Mervartovi, Ph.D. Při závěrečné redakci knihy mi byly velkou pomocí recenzní posudky doc. PhDr. Václava Štěpánka, Ph.D. i prof. PhDr. Martina Kováře, Ph.D. 12 novými cestami. kosovo v letech 1958 1969