VNIVERSITAS STVDENTIVM
Evropské univerzity Fenomén n sebevědom domé gotické kultury vrcholného středov edověku Od konce 12. století se v západnz padní Evropě vytváří nové kulturní prostřed edí Umění,, systém školství,, církevnc rkevní struktury i rodící se národnn rodní státy ty velmocenského měřítka se zbavují dosud převlp evládající závislosti na antické tradici
Románský a gotický styl
Záchrana antické literatury v době stěhov hování národů Od 4. století i v západnz padnířímskéříši i plně převládla tzv. diglosie = dvojjazyčnost V soukromém životě nižší ších i vyšší šších vrstev je používána lidová mluvená latina vyvíjej jející se směrem k pozdější ším jednotlivým románským jazykům Ve veřejn ejném životě společensk enské elity byla však v vyžadov adována pro písemný p i ústní projev podoba latiny velkých římských autorů období změny letopočtu tu pozdnířímsk mské republiky a raného císac sařství Zcela zásadnz sadní skutečnost ností bylo, že e tuto zásadu z dvojjazyčnosti a vůli v ke studiu již mrtvé klasické latiny převzala ve 4. stol. i západnz padní křesťanská církev
Dějinná úloha pozdně antických městských škol Naučily generace Římanů 4. 6. stol. již mrtvou klasickou literárn rní latinu Základním m postupem výuky byla četba stovky let starých básnb sníků (Vergilius v prvnířad adě) ) a na nejvyšší šším m stupni vzdělávání aktivní písemná a ústní performance v tomto mrtvém m jazyce Za Alpami mizí poslední stopy po městských m školách před p polovinou 6. století,, v italských městech o něco n později
Svobodná umění Enkyklios paideia Artes liberales Svobodná umění Soubor vzdělání vhodného pro muže osobně svobodného hmotně nezávisl vislého mířícího do veřejn ejného života spoléhaj hajícího ho se na soukromé učitele, původnp vodně pracující bez nároku n na pevnou odměnu
Systém m svobodných umění Trivium: gramatika rétorika dialektika Quadrivium aritmetika geometrie astronomie hudba Doplňkov kové disciplíny, již v antice postupně vypouštěné lékařství architektura
Kláš áštery jako útočiště vzdělání v raném m středov edověku I Zakladatel benediktinského řádu Benedikt z Nursie (470? 543?) ve svéřeholi naprosto nepředpokl edpokládal dal pro mnichy intelektuáln lníčinnost, pouze manuáln lní práci a účast na intenzivním m liturgickém životě kláš áštera. K provozování latinské liturgie však v byla určit itá vzdělanost alespoň opata a také menší zásoba knih nezbytná.. Postupně mniši dostávali za úkol přečíst p alespoň jednu knihu ročně, kterou si dlouhodobě půjčovali do svých cel.
Kláš áštery jako útočiště vzdělání v raném m středov edověku II V 9. stol. se pak opaty velkých říšských kláš ášterů začali ali z vůle v Karla Velikého stávat žáci jeho dvorního učiliště,, které zachránilo latinu jako kulturní jazyk západu. z Tito opaté spolu začali ali soupeřit ve velikosti svých knihoven. Jednoznačným ným vítězem v tohoto souboje mnišských vzdělanc lanců byl kláš ášter Sankt Gallen v dnešním východním Švýcarsku. Tam je také dnes uložen plán n ideáln lního kláš ášterního sídlis dliště z roku snad 920, symbolizujícího touhu mnišských komunit vytvořit alternativní vzdělanou sféru lidského života, kam by nedosáhla hříšh íšná zkaženost světa laiků.
Vzdělání a cesta k němu n ve středov edověku Prvním m stupněm m vzdělání v raném středov edověku byla účast na denních bohoslužbách a memorování nazpaměť liturgických textů pueri oblati, často přijímaní jen ze šlechtických rodin Následovala výuka čtení nazpaměť pamatovaného textu a základy z psaní; tím byly splněny ny předpoklady p k vysvěcen cení na kněze Dále klerik mohl postoupit k výuce svobodných umění Vybraní jedinci odcházeli k dovršen ení svého vzdělání na některou n významnou školu v okolí nebo v zahraničí nebyla to však v podmínka jejich církevnc rkevní kariéry ry
Katedráln lní školy pod vedením biskupů Papežstv ství 12. století opakovaně ukládalo biskupům m starat se o výchovu duchovních v situaci, kdy staré kláš ášterní školy z řady důvodd vodů odumíraly. PředevP edevším m ve Francii nastává na asi 100 let zlatá doba biskupských katedráln lních škol, zvláš áště v Orléansu, Chartres, Remeši i a Laonu. Vedle nich zůstz stává dosud nenápadn padná skupina škol v Paříži i a jejím m okolí. Stále však v šlo o lokáln lní instituce bez nárokn roků na širší okruh působnosti. Tyto katedráln lní školy si vytvořily svůj j vlastní svět, v němžn se tentokrát t již světští vzdělanci věnovali také studiu antické literatury, zvláš áště Ovidia, a jeho rady v oblasti erotiky bez nebezpečí postihu realizovali i v praxi. Tato tzv. románská renesance 12. století je velmi zvláš áštním m jevem v dějind jinách západní církve. Vytvořila však v skupiny učitelu itelů a studentů,, kteří se začínali cítit c jako svébytn bytné kolektivy snažící se o autonomii vůči i svým biskupům m i hostitelským městům.
Od raného k vrcholnému středov edověku Ve 2. polovině 12. století se svět t středov edověku západnz padní Evropy začal al relativně rychle měnit. m Každý dále d uvedený jev přispp ispěl l mimo jiné k proměně tehdejší ších vzdělávac vacích ch institucí směrem ke vzniku vyzrálých univerzit: Ekonomický rozkvět t západnz padní Evropy 12. a 13. století Růst tamních starých městských m center a vznik center nových Vítězství církve v zápase z o samostatnost se světskými vládci a ve 13. stol. vrcholící moc papežstv ství Dobytí Konstantinopole a navázání kulturních kontaktů s muslimským světem během b posledních křížových k výprav Poznání kompletního Aristotelova díla d z arabských překladp ekladů i z řeckých originálů a jeho úplný překlad p do latiny v době 1170 1250
Universitas jako pojem římského práva Codex iuris civilis císaře e Iustiniana (vzniklý 529 534) 534) kodifikuje jeden z významů latinského slova universitas jako oporu pro jeho středov edověké a dnešní užití: Digesta 3,4: Co všechno v je možno konat pro universitasči proti ní n A dále d je pro tyto universitates stanoveno: (těmto pospolitostem) je dovoleno mít m t podobu kolegia, společnosti nebo jiného typu, mít m t majetek, společnou pokladnu a zákonného představitele, p který za něn v jejich jménu koná, co je potřebn ebné,, jak to dělajd lají státn tní orgány pro stát. t.
Ecclesia Romana vivit lege Romana Římská církev žije římským právem Zásada platná od 4. stol. aža prakticky dodnes. CírkevnC rkevní kanonické právo sice rozhodně není totožné s klasickým římským právem, čerpalo však v z něho n v různých r sbírk rkách svých právn vních předpisp edpisů velmi bohatě. Proto se skupiny intelektuálů koncem 12. století mohly proti počáte tečnímu odporu (ne nijak kategorickému) církevnc rkevních institucí opírat o římské právo jak ve své výuce, tak ve svých nárocn rocích ch na autonomii vůčv ůči i biskupské autoritě.
Na cestě k vyzrálé univerzitě 13. století Tuto cestu zahájili intelektuálov lové středov edověku ze dvou východisek: Soukromé školy římského a kanonického práva v různých italských městechm Střediska filozofické a teologické výuky pokračuj ující v tradici francouzských katedráln lních škol 12. stol. Tím m došlo ke vzniku dvou modelů středov edověké univerzity, italského a zaalpského, značně odlišných, i když navzájem rovnoprávných vných
Italský model Universitas scholarium I Italská učiliště 12. století poskytla mimořádnou váhu v svým studentům, kteří platili své učitele osobními poplatky za studium. UčitelU itelé byli zaměstnanci učiliu iliště, stáli však v mimo ně, n, o jeho chodu rozhodovali studenti, většinou v zralého věku, v nositelé nebo čekatelé významných církevních funkcí.
Italský model Universitas scholarium II Základními centry nového vývoje v Itálii byly: Lékařské učiliště v jihoitalském Salernu,, doložen ené již na konci 11. stol. a žijící z úzkého kontaktu s arabskou vědou. v Nedosáhlo sice až do 15. stol plných univerzitních práv, stalo se ale zdrojem autority pro lékal kařskou učenost u středov edověku Učiliště v severoitalské Bologni,, rovněž na soukromém m základz kladě fungující snad již od 11. stol. a často považovan ované za nejstarší univerzitu Evropy. Nejvyšší středov edověká autorita v oboru církevnc rkevního i římského práva. Jako univerzita nového typu existuje od 1155 (císa sař Fridrich I. - udělen lení osobních privilegiířádným studentům m a ochrany před místnm stními soudy.) První psaná Statuta aža 1252. Po četných sporech mezi univerzitou a boloňskou městskou m radou vzniklo odchody části univerzitní obce (tzv. secese) z Bologne několik menší ších italských univerzit, z nichž většího významu nabyla jen univerzita v Padově od 1222.
Zaalpský model Universitas magistrorum Pro evropský vývoj byl mnohem důled ležitější model vzniklý během b několika n desetiletí před rokem a po roce 1200 na učiliu ilišti v Paříži. Ten můžm ůžeme vnímat jako vzorový prototyp evropské univerzity vrcholného středov edověku: Teologie, nikoli právo, jako vrchol vzdělání Facultates zhruba v dnešním m významu slova; jejich maximáln lní,, zdaleka ne vždy v naplňovaný počet jsou čtyři i fakulty: facultas artium, facultas iuris, facultas medicinae, facultas theologiae Vznik národních studentských korporací na většív ších univerzitách nationes Vznik úřadu kancléře e (většinou místnm stního biskupa) a voleného rektora univerzity Vznik instituce collegium jako zaopatřovac ovacího zařízen zení pro učitele u i studenty, později i jako knihovních a vyučovac ovacích ch center univerzity neměly jiné vlastní budovy První univerzity vznikají většinou ex consuetudine v zásadz sadě samovývojem, psaná statuta a privilegia potvrzována papeži i aža později Paříž 1215 a 1231, Bologna aža 1252 Základní privilegium univerzit je LICENTIA UBIQUE DOCENDI právo graduovaného mistra či i doktora kterékoli koli univerzity učit u kdekoli v Evropě v rámci r západnz padní církve Druhé základní privilegium byla exempce akademické obce z pravomoci městských m a částečně i biskupských orgánů
Artes contra auctores Základní metodika univerzitního vyučov ování: Výrazné zjednodušen ení jazykového vzdělání v latině a zánik z četby antické literatury, tedy zanedbání antických auctores podrobněčtených v raném středov edověku a přechod p ke studiu artes = kompendií jednotlivých oborů Radikáln lní omezení důrazu na svobodná umění s výjimkou aristotelské dialektiky Přednáška jako předp edčítání a výklad Bible a stanovených kanonických textů Disputace jako vyšší forma výuky, s kontrolovanou aktivní účastí studentů jako požadavkem pro poskytnutí univerzitních hodností (poskytovala určitou možnost svobodné výměny názorn zorů i v choulostivých otázk zkách křesk esťanského dogmatu) Tímto způsobem vznikl scholastický typ výuky
Systém m univerzitních hodností Požadavky pro jejich získz skání určoval zpočátku zvyk, později písemnp semná univerzitní statuta Baccalaureus jako nižší titul dosahovaný po 2 52 5 letech studia na všech fakultách Magister, který absolvoval závěrez rečné disputace a byl doporučen k promoci svým osobním tutorem / Magister actu regens = magistr dlouhodobě vyučuj ující na facultas artium ; jen magistři i této t to fakulty mohli postoupit ke studiu na teologické fakultě Doctor jako nejvyšší univerzitní hodnost udělovan lovaná na ostatních třech vyšších fakultách Délka studia aža k dokončen ení studia teologie a získz skání titulu doctor theologiae běžně trvala aža 10 let, někdy n i 15 let.
Nejstarší univerzity První univerzity (12. a) 13. století vznikají zpočátku samovývojem ex consuetudine,, jejich písemnp semná privilegia se objevují až mnoho desítek let po jejich faktickém m vzniku; pozdější však již byly zakládány světskou autoritou s podporou papežů sídlo univerzity dodávalo lesk celému státu. tu. Dále D jsou uvedeny nejstarší univerzity s letopočty ty jejich písemnp semně doložených privilegií či i statutů: Bologna 1155, 1252, ex consuetudine snad od zač.. 12. stol. Paříž 1215, 1231, ex consuetudine přibližně od 1170 Oxford vzniká zcela živelně koncem 12. stol., bez písemnp semného privilegia Cambridge vzniká náhodně secesí z Oxfordu 1209, privilegium 1233 Padova 1222, secese z Bologne Neapol 1224, založen ení císaře e Fridricha II. Toulouse 1234, založen ená pro posílen lení církve po albigenských válkv lkách Montpellier 1289, nejvýznamnější zaalpská univerzita v oboru práva
Univerzity překrap ekračují Rýn do Prahy Určit ité ochabnutí rozvoje univerzitního hnutí na počátku 14. stol. bylo překonp ekonáno no vznikem pražsk ské univerzity 1347/1348 Společné založen ení císařem Karlem IV. a papežem em Klimentem VI. Ojedinělé právo začít t ihned výuku na všech v čtyřech fakultách včetně teologie Avšak počátek pravidelné výuky aža po 1355 Celoříš íšská instituce, aža do poč.. 15. stol. převaha p cizinců 1372 odštěpen pení právnick vnické fakulty 1409 Dekret kutnohorský krále Václava V IV., secese nečeských eských učitelů a studentů,, krize univerzity 1417 Příklon P univerzity k husitskému hnutí,, 1418 ztráta ta papežsk ského privilegia na licentia ubique docendi, zanikají všechny fakulty kromě artistické obnoveny po několika n neúsp spěšných pokusech aža v pobělohorsk lohorské době
Univerzity - běžné instituce vrcholně středov edověkých městm Po založen ení pražsk ské univerzity od 1364 rychlé šířen ení univerzit Německem, N v 15. stol. se připojuji p Skotsko a Skandinávie Rozhodující vliv na zakládání těchto univerzit mám vůle světských vladařů usilujících ch o prestiž jejich držav, s nimiž spolupracuje papežsk ská autorita Tyto univerzity jsou většinou v zakládány na zelené louce (platí i pro Prahu) a často bojují o holou existenci řadu let po svém m formáln lním m vzniku Významný dopad mám papežsk ské schisma 1378, po němžn pařížsk ská univerzita ztrácí v Německu N pro svůj j příklon p k avignonskému papeži i mnoho ze své prestiže, e, kdežto středn ední Evropa zůstz stává věrná papeži římskémumu
Rozkvět t a úpadek univerzit v 15. století V 15. století vycházej zejí z evropských univerzit snad aža 3000 absolventů ročně Univerzitní tituly přinp inášejí společenským enským elitám m nebývalou prestiž Vzorec scholastického vzdělání vzniklý na poč.. 13. století však ustrnul a zastaral, jeho obsah byl již (s výjimkou práva) prakticky neúčelný elný Humanismus pronikající do Evropy z Itálie univerzity ignoruje a pohrdá jimi Nově oživené vědní obory (latinská filologie, literárn rní kritika, teorie umění, pragmaticky studovaná historie, astronomie a počátky moderní fyziky) jsou pěstovány téměřt zcela mimo univerzitní půdu Pojmy medium aevum (= úpadkové mezidobí mezi rozpadem ZápadoZ padořímské říše e 476 a nástupem n humanismu 14. stol.) a aetas Gothica (= středov edověk pohrdlivě nazvaný po germánsk nském m kmeni Gótů, G, kteří měli na zničen ení Západořímskéříše e největší podíl) jako symboly renesančního odporu vůčv ůči vrcholně středov edověké gotické kultuře e včetnv etně univerzit
Reformace a protireformace jsou dobou renesance fenoménu nu univerzity Po vystoupení Lutherově 1517 a v další ších vlnách evropské Reformace se univerzity v reformovaných i katolických zemích stávaj vají centrem teologické polemiky, která jim dávád novou životnost. Stále pociťovan ovaná pýcha nad samotným faktem jejich existence a nad jejich staletými tradicemi a nyní již běžná státn tní podpora jejich činnosti přispívá k pokračov ování existence univerzitních center aža do osvícenstv cenství.
Zrod moderní univerzity Francouzská revoluce rozbíjí všechny tradiční univerzitní struktury Hlavní užitek z toho však v mají pod vlivem napoleonského císac sařství německé univerzity, které už v 18. století dokázaly částečně inovovat svou studijní náplň a stály v čele tehdejší šího rozvoje exaktních i humanitních oborů Díky nim německn mecká věda zaujala v Evropě výsadní postavení,, neohrožen ené až do 1. světov tové války
Středov edověká univerzita triumf nebo slepá ulička evropského kulturního vývoje?
Jan Kalivoda Ústav řeckých a latinských studií FF UK nám. Jana Palacha 1 116 38 Praha 1 jan.kalivoda@ff.cuni.cz