úor / 2014 NEWSLETTER NEWSLETTER úor /2014 Ladislav Jakl: Eergetická politika EU ledy se začíají hýbat Václav Klaus: Zápisky z koferece v Moskvě Marti Slaý: Miimálí mzda a ezaměstaost v EU Otázka IVK: Kdo a proč ohrožuje ezávislost Ukrajiy? (Hyek Kmoíček, Odřej Šlechta, Petra Kuchyňková, Ja Scheider, Luboš Motl) Zápis ze čtvrtých Rozmluv a Haspaulce úorový graf IVK Kolik platí průmysl za obovitelé zdroje 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 ČR Dásko Náklady průmyslu a obovitelé zdroje v eurech a MWh Belgie Fracie Istitut Václava Klause o.p.s. Šárecká 29 160 00 Praha 6 e-mail: office@istitutvk.cz www. istitutvk.cz IVK Newsletter Istitutu Václava Klause Registrace MK ČR E 11024 Periodicita: měsíčík Datum vydáí: 17. 2. 2014 Řecko SRN Prame: Sdružeí velkých spotřebičů eergie, 2013. Eergetická politika EU ledy se začíají hýbat Ladislav Jakl Istitut Václava Klause Evropská uie přitvrzuje své protiuhlíkové cíle. Německo omezilo výrobu eergie z jádra a zvyšuje těžbu a spalováí uhlí. Cíle EU zatěžují eje kapsu daňového poplatíka dotováím tzv. obovitelých zdrojů eergie (OZE), ale i celý evropský průmysl stále vyššími ceami elektřiy. Německo přistupuje k citelému omezeí podpory OZE. Cíle EU ohledě sižováí produkce kysličíku uhličitého emají být apříště pro čleské země závazé, zemím bude poecháo i rozhodováí o způsobu dosahováí těchto cílů. V EU je cea eergie pro průmysl více ež dvojásobá oproti USA. Český průmysl, kterému je ekologická politika starých zemí EU dáváa za vzor, doplácí a OZE více ež dvojásobek oproti Belgii, pětiásobek oproti Fracii a dokoce šedesátiásobek oproti avatgardímu Německu. Protichůdé tredy Zdají se vám všechy tyto věty eslučitelé až protichůdé? Zdají se, jako kdyby epocházely ze stejé doby a stejé plaety? To máte dojem oprávěý. Ježe v deší EU a zejméa v její eergetické politice je zřejmě možé všecho. Současě se Brusel saží ještě avýšit už tak ereálé cíle v boji proti údajému oteplováí, ale současě už emůže zavírat oči před eudržitelostí dosavadích praktik, zejméa tváří v tvář stále razatějším projevům espokojeosti především reprezetatů průmyslu. Ao, Evropská komise vyrukovala s cílem sížit produkci kysličíku uhličitého o 40 procet oproti roku 1990. Ekoomická realita je pro i evidetě ezajímavá. Nemá smysl se zde vracet k tomu, že o teorii globálího oteplováí se už raději emluví moc ahlas, protože její zdiskreditovaost je již ezakrytelá. Apoštolové svatého boje s uhlíkem už ideové zdůvoděí epotřebují. Podařilo se jim dávo abalit a své záměry ejrůzější typy ekoomických a jiých zájmů, které oomu boji dodávají již vlastí, samostatou a a okolí realitě ezávislou dyamiku. Brusel se saží ještě avýšit už tak ereálé cíle v boji proti údajému oteplováí, ale současě už emůže zavírat oči před eudržitelostí dosavadích praktik. Kocem březa má ávrh EK projedat Rada Evropské uie, tedy šéfové exekutiv jedotlivých zemí. Neí jisté, jak toto jedáí dopade, protože kromě tradičího odpůrce boje s uhlíkem Polska, které je a eergii z uhlí zcela závislé, se čeká i a postoj Německa, jehož politici již emohou igorovat zájmy ěmeckých průmyslíků. Ale ai pokud ávrh Radou EU projde, ebude jeho osud jistý, protože Evropský parlamet ho bude schvalovat až po jarích volbách, které podle moha průzkumů přiesou zásadí posíleí euroskeptických sil, citlivých a bruselské sociálí ižeýrství. V každém případě je uté, aby o těchto věcech probíhala veřejá diskuse a politici tak věděli, že ekoomika čleských zemí EU eí hračkou v jejich rukou. Průmyslová lobby Na árodích úrovích, kam hlas voliče doléhá silěji, se již prosazují tredy opačé. Roli tam hrají eje zájmy daňového poplatíka a idividuálího spotřebitele eergie. Nyí již jde o zájmy orgaizovaé a daleko motivovaější: o zájmy evropského průmyslu, pro který je eergetická politika EU daleko zhoubějším faktorem ež apříklad asijská kokurece a pokles domácí poptávky dohromady. A tak jsme svědky v čase paralelích, ale vektorově zcela protichůdých tredů. Evropská komise si kromě omezeí produkce CO 2 zvýšila také cíl ve věci podílu OZE a celkové produkci eergie (za patáct let to má být celých 27 procet). Daleko opatrější je ale již v metodách, jak toho chce dosáhout. Podmíky jedotlivých zemí, především struktura jejich hospodářství co do eergetické áročosti, jsou tak růzorodé, že je čím dál složitější vtěsat je do jedotých parametrů. EK proto chápe s www.istitutvk.cz
NEWSLETTER úor /2014 cíle jako společé pro celou EU, ikoli pro každou zemi zvlášť. To je prví krok k aprostému rozmělěí dosavadí tuhé politiky, přičemž jedím z dalších kroků bude ejspíš tiché vycouváí z hlasitě vytrubovaých cílů, jako jsme to ostatě zažili třeba u tzv. Lisaboské strategie. Evropská komise vyrukovala s cílem sížit produkci kysličíku uhličitého o 40 procet oproti roku 1990. Ekoomická realita je pro i evidetě ezajímavá. abízíme EU své cíle vyhlašuje v době, kdy americký průmysl platí 65 USD za MWh, zatímco průmysl v zemích EU v průměru 150 USD/ MWh. Nůžky se ale budou ejspíše rozevírat ještě více. Meziárodí eergetická agetura sice odhaduje, že se obě čísla během příštích patácti let zvýší zhruba proporčě stejě, ale zdá se, že tyto odhady ještě estihly zareagovat a stagaci, e-li pokles cey elektřiy USA v důsledku prudkého zvyšováí těžby břidlicového plyu. Je jasé, že za těchto okolostí o ějaké kokureceschoposti evropského průmyslu emůže být řeč. Nejlépe orgaizovaá průmyslová lobby je právě v Německu, a tak epřekvapuje, že zrova odtud vycházejí paradoxě eje ty ejextremističtější protiuhlíkové ambice, ale také ejcílevědomější a ejadějější pokusy eudržitelou eergetickou politiku reformovat. Viditelý výsledek této sahy představuje chystaý ávrh ěmecké vlády zásadě omezit podporu OZE, který by měl platit již od začátku letošího srpa. Neí áhodou, že takový ávrh epřichází od státích či estátích ekologických orgaizací, ale od spolkového miisterstva hospodářství (ale zde jde možá i o formu pokáí, protože spolkový miistr hospodářství Sigmar Gabriel byl sám miistrem pro životí prostředí v letech, kdy Německo přijímalo ty ejzvrhlejší protiuhlíkové iiciativy). Máme yí vládu, která za svou prioritu epovažuje starost o prosperitu ašeho hospodářství ale starost o počet pochval od bruselské vrchosti. Reálě však český průmysl stéá a volá o pomoc. Tyto ávrhy ijak ezpochybňují cíle protiuhlíkové strategie a bohužel ai epřehodocují zhoubou doktríu boje s globálím oteplováím, a to asi čas ještě eazrál. Verbálě u ich tedy zůstávají, ale přicházejí s ástroji regulace ové výstavby zařízeí produkujících OZE a s přechodem a mechaismus stálého poklesu fiačí podpory OZE. Budeme u toho? A jak je a tom český průmysl? Co se týče politické reprezetace, tak asi bídě. Podle všeho máme yí vládu, která za svou prioritu epovažuje starost o prosperitu ašeho hospodářství, ale starost o počet pochval od bruselské vrchosti. Reálě však český průmysl stéá a volá o pomoc. Jestliže je a tom s ceou eergie pro průmysl Evropská uie ejhůře a světě, pak český průmysl je a tom i v rámci této EU úplě tragicky (viz úorový graf IVK). Zeleí extremisté jsou tomu jisté rádi, protože sí o hospodářství bez průmyslu, o hospodářství, jehož motorem by ejspíše byla produkce počítačových her ebo výstavba cyklostezek. Zbavit se ale jedé z ašich mála komparativích výhod, a tou je právě rozviutý průmyslový poteciál, by bylo ekoomickou sebe vraždou. Ta již ale probíhá v přímém přeose. Dosud byl každý hlas, který požadoval uplatěí ohledů a specifickou strukturu české ekoomiky, umlčová jako zpátečický a sloužící je ke kozervaci údajě ehospodárých provozů. Nyí se ale poprvé zjevuje šace, jak se v těchto požadavcích opřít o ečekaé tredy zrova u těch, kteří se ám prezetují jako vzory: u sousedích Němců. Koeckoců v jedom segmetu se to podařilo již dávo: v pivovarictví. Tam se pro přísá pravidla pro eergetickou spotřebu podařilo vyjedat výjimku právě s odkazem a poěkud jiou techologii výroby českého piva. Podobý argumet lze ale přece uplatit pro celý český průmysl. Zvede ho ěkdo z ašich představitelů? ovika Istitut Václava Klause abízí kihu Pavla Rysky a Jaa Průši Korupce ekoomie vs. mýty (2013). Kiha se ptá, co je korupce, čím se liší korupce v soukromém a veřejém sektoru, jak bojovat či ebojovat s korupcí. Diskutuje dobýváí ret v politice, dotýká se i měřeí korupce a ahlíží a korupci z pohledu behaviorálí ekoomie a psychologie. Vzrušující publikace, která by eměla chybět v kihově žádého ekooma, oviáře, ai zájemce o veřejé děí. 102 stra, 100 Kč. objedávky a: www.cepi.cz, e-mail: cep@cepi.cz Istitut Václava Klause abízí sborík Aldous Huxley a jeho Brave New World 50 let od autorovy smrti, do ěhož přispěli Miloš Calda, Jiří Svoboda, Ladislav Nagy a Václav Klaus. V přílohách jsou výňatky z díla Aldouse Huxleyho prví kapitola kihy Koec civilizace, aeb krásý ový svět a dvě kapitoly z Brave New World Revisited pojedávající o propagadě v demokracii a diktatuře. Předmluvu apsal Václav Klaus. 80 stra, 100 Kč. objedávky a: www.cepi.cz, e-mail: cep@cepi.cz www.istitutvk.cz 2
Václav Klaus V poloviě leda se v Moskvě každoročě koá Gajdar Forum, meziárodí koferece a paměť v roce 2009 zemřelého ruského ekooma, miistra fiací a miisterského předsedy Jegora Gajdara. V polede je v Moskvě 12 C pod ulou, po ašem váočím jaru tu koečě mám pocit zimí ormálosti. Moskva vypadá spořádaě, síh možá ěco schovává, ale probíhající ekoomický růst je zde vidět. Dosud jsem ikdy eslyšel výrok, že EU is market friedly. Pocit, že by EU byla protrží, my emáme. Otázkou je, zda je to je růst hlavího města země ebo země celé. Nevím, celou zemi jsem eviděl, určitě to a moha místech vypadá jiak. Moskva je ale vybarveá, osvětleá, plá reklam. Člověk má pocit velkoměsta. Návrat starých časů Hed po příjezdu mi dal pa velvyslaec Remek právě te de publikovaý projev bývalého ruského premiéra Primakova, jedoho z akademických představitelů ruské perestrojky 80. let, a já jsem měl při čteí tohoto textu ešťastý pocit, že se tato doba vrátila. Primakov mohl projev z 13. leda 2014 předést 13. leda 1984, tedy před třiceti lety. Zova stejé věty varováí před přeceňováím trhu, stát musí ivestovat do rozvoje jedotlivých Zápisky z koferece v Moskvě odvětví, už žádou další privatizaci, zavést idikativí pláováí, pryč s eoliberalismem (který předvádí deší ruská vláda!), atd. Nevěřil jsem svým očím. Miisterský předseda Medvěděv poslouchal a aktivě kometoval. Koferece byla lepší, ale jeom částečě. Šéf koferece, prof. Mau, rektor Ruské akademie árodího hospodářství, hledá v úvodím projevu ový model růstu a ový model řízeí ekoomiky. Je to pořád stejé. Předseda vlády Medvěděv říká, že to, co se dělalo a počátku 90. let, bylo těžké a bolestivé, ale itelektuálě sadé, a dodává, že čas jedoduchých řešeí už skočil, což zí rozumě, ale já myslím, že to všecho až zas tak složité eí. Nuté předpoklady jak jsem se pokoušel říci ve svém projevu (viz www.klaus.cz) jsou více méě zámé a aše radikálí změy v prví poloviě 90. let je vypoitovaly a zformulovaly dostatečě jasě: skutečá trží ekoomika; miimum státí itervece; domiatí role soukromého sektoru; liberalizace a deregulace trhů; desubsidizace ekoomiky; elemetárí istitucioálí rámec. Toto jedoduché je a chceme-li ěčeho dosáhout, musíme k tomu říci explicití ao, ikoli jakési ejasé ao, ale A toto moc účastíků fóra tak jedoduše a jasě eříkalo. Realita EU Bývalý italský předseda vlády (a bývalý eurokomisař) Mario Moti mluvil ejvíce o mě a přede mou v Moskvě hájil EU. NEWSLETTER úor /2014 Podle očekáváí. Přesto jsem dosud ikdy eslyšel výrok, že EU is market friedly. Pocit, že by EU byla protrží, my emáme. Zajímavé by bylo zjistit, zda má Mario Moti pravdu alespoň v tom, že EU byla a je pro Itálii ijekcí ve směru posilováí trží ekoomiky a že by bez EU byla Itálie (a další země) více korporativistické, ež jsou des. Nevím, možá. Geerálí tajemík OECD Á. Gurría, který se ze své pozice evyhutelě dívá a svět dostatečě svrchu, mluvil o celosvětovém feoméu, který my však považujeme za specificky český the loss of public trust. Ozačil tuto ztrátu důvěry veřejosti za obecou tedeci ve světě a mluvil o rostoucím cyismu lidí, což esmírě zhoršuje šace politiky. I to, že to eí specificky české, by u ás mělo zazít. V průběhu dvou dů jsem také udělal více ež deset oviových, rozhlasových a televizích rozhovorů. Zájem o ě byl velký. Viceprezidetka Světové baky, americká ekoomka Rachel Kyte, faaticky obhajovala doktríu globálího oteplováí. Obří trhliy v teorii o vlivu emisí CO 2 a globálí teplotu a patáct let absece růstu globálí teploty v realitě vůbec evímá. Apriorí pohled a svět však má a straě jedé je foolishess jeděch, a druhé je wisdom druhých. Tak to vidí ti afoukaí brave ew people deší obamovské Ameriky. A to jsem ještě musel a paelu sedět vedle í. Když domluvila, ptal jsem se jí potichu jestli tomu, co říká, opravdu věří. Usmála se. Sachsovy objevy Zámý americký ekoom a poradce všech možých vlád a orgaizací Jeffrey Sachs, abízíme s Istitut Václava Klause abízí publikaci Václava Klause Byla deflace opravdu hrozbou? (2014). Bývalý prezidet a profesor ekoomie polemizuje s devizovými itervecemi, které v listopadu 2013 spustila česká cetrálí baka. V části A přiáší autor zásadí argumety, proč jsou devizové itervece ČNB špatým krokem. V části B ajde čteář přetisky pěti dalších kometářů Václava Klause k devizovým itervecím. Část C přiáší postskriptum. 48 stra, 50 Kč. objedávky a: www.cepi.cz, e-mail: cep@cepi.cz 3 www.istitutvk.cz
NEWSLETTER úor /2014 hlaví bojovík za rozvojovou pomoc, hvězda všech koferecí OSN, vyslovil dvě eobvyklé, resp. ečekaé myšleky: podle ěho the world is resource scarce. To je pro me od profesora dříve Harvardu, des Kolumbijské uiverzity v New Yorku výrok ečekaý. Pro ás ekoomy je vzácost samozřejmě zásadí charakteristikou libovolé ekoomiky a důvodem existece ekoomie jako vědy. Neí však možé říci, že Rusko zdroje má a zbytek světa ikoli. To mohou říci eekoomové; ještě eobvyklejší byla jeho pochvala Ruska za to, že je tam stagace (a spíše pokles) počtu obyvatel s dodatkem, že se Rusko aspoň bude moci věovat kvalitě lidí, což téměř vyrazilo dech většiě posluchačů. Člověk takové myšleky sice občas čte, ale ikdy je přímo eslyší. Nevěřil jsem svým uším. Dlouholetý fracouzský přítel profesor Pascal Sali a fóru řekl, že svět musí jít back to capitalism. Malá večeře ěkolika hlavích řečíků a ruských politiků v luxusí italské restauraci byla o EU a o Rusku. Pochopil jsem, že ai deší ruská elita eví kudy kam. Poptávka ruské veřejosti po více demokracie a po stadardím politickém parlametím systému prý v zemi eexistuje. Dříve prý chyběl leadership a te teď Puti dodává. Čeryševského co dělat odpovědět e umí. Reformátoři 90. let jsou už uaveí. Je moc pěké, že poletuje síh. Patří se to. Rusko už ěkolik let eměí zimí a letí čas časový rozdíl byl vždy v Moskvě oproti Praze dvě hodiy, yí je tři. I u ás to má své zastáce, ale Moskva je severěji a výsledek je te, že v půl desáté ráo je tam v ledu aprostá tma, což je poěkud zvláští. úžasý. Pravá ruská zima, mráz, sluce, síh skřípá pod ohama. Klášter, který přežil rok 1812 (kdy celá Moskva hořela) i rok 1941 (kdy se zovu bojovalo o Moskvu), ale i likvidaci klášterů v 30. letech (stalo se z ěj tehdy historické muzeum), se pomalu vrací ke své kráse. Hed vedle je Novoděvičí hřbitov, takový ruský Slaví. Je tam pochová Chruščov i Jelci, Staliova maželka i kostruktéři letadel Iljuši a Topolev, Šaljapi i Čechov Zazěly desítky dalších projevů a diskusích příspěvků, ale tyto teze se mi zdály ejdůležitější a ejzajímavější. Miisterský předseda Medvěděv mohé z toho poslouchal a aktivě kometoval. Byla tam i řada čleů ruské vlády, aka demického světa, byzysu, desítky zahraičích účastíků a zástupců meziárodích orgaizací. Takové fórum u ás emáme, a asi ai mít emůžeme. Čtyřdeí fórum a 9000 účastíků emůžeme zaplatit. Mediálí ohlas V průběhu dvou dů jsem také udělal více ež deset oviových, rozhlasových a televizích rozhovorů. Zájem o ě byl velký. Jediou chvíli mimo kofereci a rozhovory s médii jsem prožil ve čtvrtek odpolede, před večerím odletem do Prahy. Půl tisíciletí starý Novoděvičí klášter se svými chrámy, zlatými věžemi, ikoami, kihovami je abízíme a to jsme chodili je po cestičkách, kde byl odhrabá síh. Je to také kus historie. Se vší svou problematičostí. Na závěr sad větu mého dlouholetého fracouzského přítele profesora Pascala Salia, který a fóru řekl, že svět musí jít back to capitalism. Od Fracouze i když vím, že je ve Fracii bílou vráou je takový výrok ečekaý. Ale pěký. 17. leda 2014. Istitut Václava Klause abízí sborík č. 4/2013 Margaret Thatcherová, 1925 2013, do ěhož přispěli Václav Klaus, Hyek Fajmo, Alexadr Tomský, Charles Moore, Christopher Mocto a Lukáš Petřík. V přílohách jsou úryvky z díla Margaret Thatcherové: projev v Bruggách z 20. září 1988, úryvek z Roky a Dowig Street o pádu komuismu a sjedoceí Německa a úryvek z Uměí vládout zachycující vzpomíky a Prahu. 126 stra, 100 Kč objedávky a: www.cepi.cz, e-mail: cep@cepi.cz www.istitutvk.cz 4
Miimálí mzda a ezaměstaost v EU Ekoomická teorie a rozdíl od ideologů sociálí demokracie považuje miimálí mzdu za eefektiví zásah do pracovího trhu, a který firmy reagují propouštěím. To vede k vyšší ezaměstaosti, resp. bráí vziku ových pracovích míst. Přesto u ás v posledí době stále častěji slyšíme hlasy volající po jejím dalším zvyšováí. Nová vláda si dokoce árůst miimálí mzdy dala do koaličí smlouvy a můžeme v % 13,0 12,0 11,0 10,0 9,0 8,0 7,0 6,0 5,0 Marti Slaý Istitut Václava Klause ji očekávat jako jede z bodů vládího programu. Zastáci zvyšováí tvrdí, že je aše miimálí mzda mezi zeměmi Evropské uie podprůměrá, že její zvýšeí zajistí lepší ochrau pracovíků a že ezpůsobí árůst ezaměstaosti. Země, které mají miimálí mzdu, mají dlouhodobě vyšší míru ezaměstaosti ež země, které ji emají. Podíváme-li se však a evropská data, dospějeme k jiému závěru. Výstižě to dokumetuje edávý blog profesora Hakeho působícího a Joh Hopkis Uiversity a v CATO Istitute. Te oddělil míru 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 země bez miimálí mzdy Graf 1: Celková míra ezaměstaosti v zemích EU Zdroj: Databáze Eurostatu. Jedá se o prostý aritmetický průměr ze zemí EU, bez Chorvatska. v % 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 země s miimálí mzdou 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 země bez miimálí mzdy země s miimálí mzdou Graf 2: Míra ezaměstaosti mladých a ekvalifikovaých osob Zdroj: Databáze Eurostatu. Pozámka: Jedá se o osoby ve věku 15 24 let a zároveň se základím a ižším sekudárím vzděláím; prostý aritmetický průměr ze zemí EU bez Chorvatska. NEWSLETTER úor /2014 ezaměstaosti zemí EU, které miimálí mzdu zavedly a těch, které teto istitut trhu práce emají. Ve Fisku, Švédsku a Dásku (tedy ve státech, ke kterým aše levice tolik vzhlíží), ale i v Německu a Itálii miimálí mzda eí vůbec zákoem staovea. V Rakousku ebo a Kypru je miimálí mzda staovea pouze pro určité kategorie. V grafu 1 je zachycea modře průměrá míra ezaměstaosti skupiy těchto sedmi zemí a červeě průměrá míra ezaměstaosti zbylých 21 států EU, které miimálí mzdu používají. Dlouhodobá data od roku 2000 hovoří zcela jasě. Země, které mají miimálí mzdu, mají dlouhodobě vyšší míru ezaměstaosti ež země, které ji emají, a to v průměru o dva procetí body. Jak graf ukazuje, teto rozdíl se v posledích pěti letech od roku 2008, kdy propukla euroamerická fiačí a ekoomická krize výrazě zvyšuje. V roce 2012 (za rok 2013 ještě evropský statistický úřad Eurostat podrobé výsledky ezaměstaosti ezveřejil) byl rozdíl mezi oběma skupiami zemí již téměř 4 procetí body země s miimálí mzdou měly v průměru míru ezaměstaosti 11,7 %, zatímco země bez zavedeé miimálí mzdy je 8,1 %. Ještě eúprosější data ám poskyte v grafu 2 obdobý pohled a skupiu mladých lidí (ve věku 15 24 let), kteří mají zároveň ízkou kvalifikaci (je primárí či ižší sekudárí vzděláí). Jde o skupiu osob, které pobírají ejižší mzdy a které má právě proto dle zastáců miimálí mzda ejvíce chráit. V jedadvaceti zemích EU, kde je miimálí mzda zavedea, je míra ezaměstaosti této skupiy osob 38,3 % (červeě), zatímco v průměru sedmi zemí bez miimálí mzdy je o téměř 13 procetích bodů ižší 25,6 % (modře). I zde platí, že se teto rozdíl od roku 2008 výrazě zvýšil. Na viě vysoké míry ezaměstaosti v zemích EU určitě eí je miimálí mzda a aalyzovat trh práce je třeba v širším kotextu ekoomických podmíek a další existující legislativy. Nicméě, jak z dat vyplývá, jedá se o výzamý faktor. Miimálí mzda je vysoce asociálí. Nejvíce a i doplácejí ti, které má chráit mladí lidé a lidé s ízkým vzděláím. Měli by si to uvědomit všichi, kteří u ás po jejím zvyšováí volají, zejméa pokud je to v době, kdy aše ekoomika adále staguje, evytváří ová pracoví místa a počet ezaměstaých dosahuje historicky ejvyšší hodoty. Po výrazém zvýšeí miimálí mzdy bychom se tak mohli opravdu v dalším ukazateli přiblížit evropskému stadardu tetokráte ale v počtu ezaměstaých. To by asi vláda v čele se sociálí demokracií za cíl mít eměla. 5 www.istitutvk.cz
NEWSLETTER úor /2014 otázka IVK Kdo a proč ohrožuje ezávislost Ukrajiy? Hyek Kmoíček ředitel zahraičího odboru Kaceláře prezideta republiky Pokud by a tuto otázku existovala jedozačá odpověď, krize a Ukrajiě by již byla dávo vyřešea. Nezávislost Ukrajiy si do začé míry země ohrožuje sama. Její rozděleí a zastáce proevropské cesty a aopak proruské orietace prameí hluboce v historii země. K Ukrajiě byla historicky připojováa růzá teritoriálí území pod růzým vlivem jak Západu, tak Východu. Ruský vliv je ejvíce patrý a východě Ukrajiy, zatímco západí část by zemi raději viděla v itegračím procesu EU, který se zastavil ukrajiským rozhodutím epodepsat Asociačí dohodu EU-Ukrajia. Fragmetace země se přelévá také do ukrajiského parlametu, který se yí ocitl v patové situaci. Stabilitu a ezávislost Ukrajiy si tedy země musí vydobýt sama. Samozřejmě je otázkou, zda ezávislost Ukrajiy eí také ohrožováa růzými skupiami, které vyvolávají ásilí, ale jejich cílem rozhodě eí stabilizace situace a smíré řešeí. Aktuálí stav je velmi epřehledý a dává prostor růzým spekulacím. Doufejme, že protesty v Kyjevě a dalších městech již budou pokračovat je eásilě a ová vláda si poradí i s případy úosů evládích aktivistů a oviářů a řáděím krimiálích bad (tzv. titušek), které destabilizují situaci a ikomu epomohou. Pokud bych se měl zastavit u třetího aspektu, který výrazě souvisí s ezávislostí Ukrajiy, a to je vliv a bratrská pomoc Ruska v podobě patácti miliard USD, pak by to bylo a dlouhý elaborát. Nicméě krátce lze uvést, že příklo Ukrajiy k Rusku je v podstatě jejich civilizačí volbou a do jisté míry i ztrátou ezávislosti. Bratrská pomoc bude Ukrajiu určitě ěco stát a je je otázkou času, kdy si o payback Rusko řeke. Ze zahraičě-politického hlediska je mj. zajímavá reakce Ruska a děí kyjevského Majdau a protestech v dalších částech země. Reakce je zatím dosti zdrželivá, už se však objevují ázaky možých ásledých kroků Ruska, pokud by se a Ukrajiě koaly předčasé volby a edopadly by ve prospěch současé admiistra- abízíme tivy Rusko sice prohlašuje, že fiačí výpomoc by Ukrajiě zůstala, a druhé straě se zpřísňují celí kotroly ukrajiských vývozů směřujících do Ruska. A prostor pro spekulace o budoucím vývoji ezávislosti Ukrajiy se ještě více prohlubuje. Osobě je mi líto, že Ukrajia epodepsala v listopadu 2013 Asociačí dohodu s EU, a tím se vzdala možosti určité míry ezávislosti. Ta se yí bude získávat velmi ztuha a cesta k í rozhodě evede přes ásilí a protesty, ale zasedutím všech k jedacímu stolu. Odřej Šlechta aalytik Cetra pro bezpečostí aalýzy a preveci s Istitut Václava Klause a Cetrum pro ekoomiku a politiku abízí kihu Václava Klause Dvacet let české měy (2013). Těžiště kížky tvoří předáška prezideta a úorové kofereci České árodí baky o dvaceti letech české měy a dvě kapitoly z kihy Václava Klause My, Evropa a svět (Fragmet 2013) o rozděleí České a Sloveské federativí republiky a měové krizi v roce 1997. 48 stra, 50 Kč. Istitut Václava Klause abízí publikaci Spor o amestii (2013). Sborík obsahuje kompletí zěí amestie prezideta republiky, rozhovory prezideta o amestii, doplňkové texty a dopisy občaů o amestii. Do sboríku přispěli M. Kížák, P. Hájek, T. Sokol, T. Jirsa, Z. Koudelka, P. Hasekopf, J. Paye, J. Skopeček, K. Steigerwald, V. Vlk, B. Doležal, J. Rychetský, S. Jaáčková, J. Lupoměský, P. Suchomel, M. Stí a Z. Patůček. 128 stra, 100 Kč. Záleží a vímáí výzamu slova ezávislost. Z pohledu Západu, potažmo Evropské uie des ukrajiskou ezávislost ohrožuje samozřejmě Rusko. Ježe politická reprezetace země, jejíž hospodářská provázaost s Ruskou federací je dlouhodobá, musí uvažovat jiak. Někteří evropští oviáři a politici se pohoršují ad kroky ukrajiského prezideobjedávky a: www.cepi.cz, e-mail: cep@cepi.cz www.istitutvk.cz 6
NEWSLETTER úor /2014 ta Jaukovyče, ale co udělal Brusel pro to, aby vymazal ukrajiské obavy ze ztrát, které by pro Ukrajiu vyplyuly z omezeí hospodářských vztahů s Moskvou? Podle mého ázoru Evropská uie abízela více, ež reálě měla, a je z velké části odpovědá za příval emocí, který zklamaé prozápadě orietovaé Ukrajice vyhal do ulic. Zároveň se jako velmi ebezpečý tred ukazuje posilováí pozic růzých radikálích skupi uvitř ukrajiské opozice. O to více, že se evropským ázorovým maistreamem lie jede postoj, který je ochote akceptovat svévolé obsazováí úřadů a ásilosti páchaé skupiami, odvolávajícími se apříklad a baderovské dědictví v zájmu svržeí režimu. Trochu to připomíá fasciaci lidovými bouřemi v arabském světě, které byly v Evropě zprvu přivítáy jako facebooková revoluce, zatímco extrémí jevy byly margializováy jako přechodé či bezvýzamé. K politickému systému a Ukrajiě můžeme a máme mít právem výhrady, ale legitimě zvoleou vládu v Kyjevě elze srovávat s případy despotických režimů, vraždící po tisících své odpůrce. Je velmi pravděpodobé, že ai odstoupeí či svržeí Jaukovyče a jeho přízivců Ukrajiě kýžeý klid epřiese. S ohledem a prohlubující se rozpory mezi východí a západí částí země rozumé východisko z aktuálího geopolitického patu paradoxě avrhl Jaukovyč během summitu EU v Litvě: vytvořit komisi EU-Ukrajia-Rusko. Ta by hledala řešeí výhodé pro všechy tři zúčastěé a přestala vidět spásu v eexistujícím výhodém řešeí je pro dva. Je přízačé, že předseda Evropské komise Barroso teto ávrh okamžitě smetl ze stolu. Petra Kuchyňková Cetrum pro studium demokracie a kultury, Bro O situaci a Ukrajiě a o budoucosti Ukrajiy bychom měli hovořit především bez emocí, ačkoli situace je mometálě velmi vyhroceá. Je otázkou, zda můžeme mluvit o přímém ohrožeí ezávislosti Ukrajiy či existece ezávislého ukrajiského státu, ať již ze stray Evropské uie či Ruska. Ačkoli se objevují sigály budící zepokojeí, zejméa pokud jde o udržeí itegrity a celistvosti ukrajiského státu. Nelze ale zapomíat a to, že rozbuškou současé situace sice byly události spojeé se summitem ve Viliusu, s tím, co mu předcházelo ze stray ukrajiské vlády, a s tím, co se stalo, respektive estalo a samotém summitu. Veřejá debata o asociačí dohodě byla vedea a Ukrajiě hodě zkresleě, podpis byl veřejosti prezetová bezmála jako již přímý vstup do EU. Na druhé straě ale je třeba vzít v úvahu, že tato rozbuška zažehla v určité části společosti již dříve ahromaděou espokojeost týkající se způsobu vládutí a Ukrajiě, což se etýká je Jaukovičovy éry. Na Ukrajiu jsem často jezdila ještě před rokem 2010, takže vím, že ve společosti bylo silé rozčarováí i z toho, jak se situace postupě vyvíjela v této době, kdy u části společosti byla vzbuzea velká očekáváí, která se ale eaplila. Začá část lidí v tomto státě je prostě frustrovaá, zejméa z vitropolitického vývoje. Je škoda, že v současé vyhroceé atmosféře zaiká racioálí debata o budoucosti Ukrajiy, která by měla být vedea v roviě aalýzy reálých příosů a rizik podpisu asociačí dohody a vstupu do uijí zóy volého obchodu a jedé straě a epodepsáí těchto dohod či případého příklou k celí eurasijské uii. Ještě před výbuchem událostí a Ukrajiě byly pokusy o aalýzu v této roviě. Debatu by měli vést především ekoomové, protože se ostatě jedá o kroky, které budou mít dopad hlavě a ukrajiskou ekoomiku, ačkoli je v úvahu třeba brát i eekoomické faktory. Ty v současosti v celém diskurzu logicky převládají a ovládají ho. Nuto ale říci, že spíše ke škodě samoté Ukrajiy. Ja Scheider bezpečostí aalytik Nezávislost Ukrajiy je ohrožea ze dvou směrů. Z vějšku, vědomým poklokováím silám, esoucím prapor ezávislosti. Z vitřku, evědomým rozpadem vlastí itegrity, podlehutím maipulacím, vedeým pod praporem ezávislosti. Jak praví Chesterto, ový diktátor ikdy evchází stejými dveřmi, jako te předchozí, a vždy je odě v ový háv ejlépe te, který předstírá starost o existeciálí záležitosti. Absolutizace pojmu ezávislost je stejě zhoubá, jako rezigace a tuto hodotu. Státy ejsou ve vakuu, emohou být zcela ezávislé. Proto je mistrovským dílem geopoliticky expoovaých států vyvážeost a harmoizováí vějších i vitřích vlivů. Ruský bard Alexader Rozebaum kdysi zpíval, že vězeím se člověk může stát je sám sobě. Tvrde mu srdce, když se uzavírá do sebe, hledá vějšího epřítele. Největším ebezpečím jsou proto pro Ukrajiu sami Ukrajici. S kým si podají ruku, komu poskytou sluchu. Zhostí-li se svobodě a odpovědě cesty do riskatího prostoru otevřeosti, mohou zahlédout cíp spravedlosti. Nechají-li však své srdce i rozum uzavírat, ocitou se a cestě do otroctví. Budou možá přesvědčei, že mají pravdu, ale živit je bude zlost, strach, úzkost a eávist. 7 Tedy to, co yí předvádí extrémí část povstalců a demostratů, zastřešeá Pravým sektorem, asáklým egativí ideologií. Proti Rusku, proti přistěhovalcům, proti Židům. A v další fázi, docela pochopitelě, i proti Evropě, v jejímž jméu yí brojí. Nahlodá-li tato rakovia ukrajiskou duši, zhye. Protivládí opozice se musí vzdát vyživováí těchto rakoviových ložisek zveku, i kdyby jí to mělo stát ztrátu tempa. Mohlo by to pro i být aopak velmi výhodé! Ale poučovat obyvatele bývalého SSSR o tom, co dělá zdivočelá revoluce se svými aktéry, je sad zbytečé. Luboš Motl fyzik a publicista Možá bych byl jako Ukrajiec pro EU. Ale tihle demostrati, kteří fyzicky bojují proti bezpečostím silám, zraňují desítky policajtů a obsadili i miisterstvo spravedlosti, ač v tom emají podporu ai spoluvůdce opozice Klička, jsou ormálí teroristé, které zodpovědá vláda má poviost potlačit, aby tak zrekostruovala základí pořádek a právo. Policajtů je možá málo, ale ukrajiská armáda má přes 150 000 vyzbrojeých vojáků, a jsem přesvědče, že když tahle radikálí opozice chce srováí fyzických sil, měla by a to oficiálí vláda přistoupit a lepší vyzbrojeí oficiálí armády se akoec projeví. Ukrajia byla po staletí součástí pravoslavého východu a to se jistě emůže změit za rok ai za deset let. Je více ruská ež Rusko; je to prakolébka Ruska samotého. Má avíc polovičí HDP a osobu ež Rusko. Je esmysl Ukrajiu přetírat a bojovíka za zájmy EU proti Rusku. Ukrajia je esporě součástí širšího ruského prostoru zájmů. Jaukovyč který je mimochodem ve většiě věcí cetrista a vlastě i pro EU vyhrál eje posledí volby a saha protestujících o odstraěí režimu je výrazem jejich despektu k demokracii. Tehle despekt téměř zaručuje, že tito lidé emohou vytvořit civilizovaý demokratický režim. Je buď projevem totálí aivity ebo zlých úmyslů tyto teroristy vydávat za svaté, jimž musí všichi fadit. Ukrajia může být zkorumpovaá a edokoalá v desítkách ohledů, ale považovat to za ospravedlěí evidetě ilegálího a protidemokratického chováí jedé skupiy lidí je emorálí a perverzí. Navíc smlouvy, které Rusko Ukrajiě abídlo, jsou mohem lepší pro její budoucost a jsou také mohem flexibilější, pragmatičtější a svobodomyslější ež ty z EU. Bezmyšlekovitá propagace iluzí o tom, že každý křičící hurá Brusel je lepší člověk ež jií, je deší verzí faatismu, s ímž lidé obhajovali Adolfa Hitlera a Třetí říši v 30. a 40. letech. www.istitutvk.cz
NEWSLETTER úor /2014 ZÁPIS ZE ČTVRTÝCH ROZMLUV NA HANSPAULCE Uměí, kultura a kulturost Václav Klaus V úterý odpolede 28. leda 2014 se koaly již čtvrté Rozmluvy a Haspaulce, tetokráte a téma Uměí, kultura a kulturost - je exploze kulturích aktivit totožá s uměím a kulturostí? Téma je to velké, diskuse, které se zúčastilo více ež dvacet účastíků, většiou ze světa kultury, byla velmi živá, zazěla tam spousta mimořádě zajímavých tezí, které bohužel elze v krátkosti všechy reprodukovat. Ukázalo se, což jsme trochu očekávali, že je adhozeé téma příliš širokým rámcem pro diskusi, že je edostatečě specifické a málo ohraičující. Neaspirovali jsme a to, otázku v ázvu jakkoli vyřešit. Že dochází k explozi kulturích aktivit, byli přesvědčei pravděpodobě všichi účastíci Rozmluv, i když to určitě eplatí ve všech oborech (apříklad soudobá vážá hudba se zcela vytrácí z povědomí české společosti a žije v ovém udergroudu, jak mi ještě druhý de ráo v emailu apsal jede z účastíků). Že exploze kulturích aktivit eí uměím, že eí totožá s explozí uměí, si myslí také všichi. Složitější byla debata o příčiách této exploze a zejméa o jejích důsledcích. K árůstu objemu kulturích aktivit epochybě přispívá a to zejméa v oblasti hudby, jak argumetovali přítomí zástupci tohoto oboru jejich techologická usaděost (zazěl až výrok o demokratizaci hudby, kdy si ji se sado dostupými techickými prostředky může doma vyrábět téměř každý) a a druhé straě masiví příliv peěz a růzé, ikoli všechy kulturí aktivity. A to jak od skutečých posluchačů, diváků či čteářů, kteří a to přes všechu oprávěou kritiku již řadu let trvající ekoomické stagace u ás a v celé Evropě v podstatě mají, tak peěz ve formě dotací a gratů od státu či dalších veřejých istitucí (mimořádá role obcí, měst a krajů). Kvatita emůže ebýt a úkor kvality. Zcela zákoitě dochází k devalvaci kvality, k adprodukci kulturích čiostí či pseudočiostí, k výrobě evidetího braku a ke zklamáváí diváků, čteářů a posluchačů. Že lidé masivě odcházejí z divadelích představeí, je zámým jevem a při Rozmluvách to bylo opakovaě zdůrazěo. Že jsou koupeé kocertí sály pro firemí akce poloprázdé, víme také všichi. Že má Praha více divadelích souborů a symfoických orchestrů ež kterékoli jié, mohokrát větší velkoměsto, je také baálí pravdou. Souvislost kvatity a kvality se zdá být esporá, úměrost mezi imi je samozřejmě epřímá. Nevyhutelě ás to vedlo k debatě o dotacích (či gratech). O jejich příosu či aopak egativích efektech byla diskuse asi ejvětší. Zěly výroky jako dotace imuizují autora od diváků, dotace arušují přirozeou strukturu kulturích aktivit, dotace jsou formou kulturí korupce, české uměí je předotovaé atd., atd. Trápí ás pocit árokovosti, který se zahízdil mezi emalou částí ašich umělců, ale bylo zdůrazěo, že celá aše společost (a ejeom aše) je ároková a dotačí. Otázkou je, zda je uměí árokové více ebo méě ež jié oblasti společeského života. Protikladé ázory byly vyslovováy o tom, zda je teto jev českou specifikou ebo problémem celého současého světa, zejméa Evropy. Zěly věty jako čeští umělci jsou elitáři, ale i to, že je to celoevropským jevem. Jistá přetížeost uměí, vyvolaá tím, že uměí u ás už od dob árodího obrozeí fugovalo jako jistá áhražka politiky, což bylo ještě posíleo specifičostí postaveí uměí (ebo spíše kulturích aktivit) za komuismu, emohla evést k jisté distorzi postoje eje celé společosti, ale i umělců samotých k uměí a kultuře. Podobý pocit ohrožeí deším bruselským impériem sice zatím ještě v aší společosti eastal, ale aší specifičostí byla extrémí pozice Václava Havla v těchto věcech a dodes přežívající havlismus. Dotace ebyly částí účastíků Rozmluv zcela zavržey, libertariáství ezvítězilo. Důraz byl však klade a důsledé odlišováí soukromého a veřejého sektoru v této věci a a opíráí se o užitečý ekoomický pojem public goods, eboli veřejé statky. Na počátku 90. let jsme za veřejé statky v oblasti kultury ozačili Národí muzeum, Národí galerii, Národí divadlo a Českou filharmoii. To byly a jsou istituce, které ebyly výrazem bořící či revoltující role uměí, ale spíše výrazem role sjedocující, kozervující, zachováí kotiuity zajišťující. Navíc istituce skutečě árodí, ikoli evropské či globálí. Absolutistické požadavky a vyulováí dotací zazěly, ale epřevládly. Trápila ás spíše ahodilost dotací, jejich epromyšleost, jejich paušálost a eutrálost. Stát by jistý ázor a to, co a proč dotuje, mít měl a to u ás chybí. Moho prvků Rozmluv eí možé zkratkovitě prezetovat, aiž by došlo k jejich zkresleí. Byli jsme si vědomi rozdílu mezi malým a velkým a ákladým a eákladým uměím, kladli jsme si otázku, zda k adprodukci kultury dochází díky tlakům a straě abídkové ebo poptávkové, kladli jsme si otázku, akolik politici (a všech úrovích) využívají či zeužívají uměí (a přiživují se a ěm). Zajímavý byl ázor, že stát podporuje evety, události, ikoli v klidu a tichu vytvářeá a kozumovaá umělecká díla. Dotkli jsme se i ezodpověditelé otázky, kolik filmů má být atáčeo v zemi, která jich vyrábí více ež mohokrát větší země světa. Tématem bylo i to při vší kritice dotací a reálé dotačí politiky zda vedle dotací špatých existuje i dobrá evetualita dotací. I když zěly hlasy, že uměí je málo (i když umělců moc), i když se člověk může uzoufat ad tím, jaké filmy běží a všech možých i emožých televizích kaálech, převažující pocit účastíků Rozmluv byl jiý, pozitiví a optimistický dobrého uměí je kolem ás stále více ež dost, více ež jsme schopi absorbovat, jeom musíme být jeho aktivími vyhledávači. Ekoomové vědí dobře, že skutečé áklady pořízeí jakéhokoli ekoomického (i eekoomického) statku jsou vyšší ež jeho omiálí cea. Vědí, že vedle cey jsou ještě tzv. searchig costs (vyhledávací áklady). Jsme přesvědčei, že se tomuto vyhledáváí musíme věovat. Dobré uměí k ám epřichází samo. Istitut Václava Klause, 29. leda 2014. Předplaté a rok 2014 Předplaté IVK zahruje pravidelý ewsletter, sboríky a ostatí publikace, pozváky a semiáře. Základí cea předplatého je 660 Kč. Studetské předplaté 330 Kč. predplate@istitutvk.cz www.istitutvk.cz