Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici NÁVRH VENKOVNÍCH PROSTORŮ A STŘEŠNÍ ZAHRADY V AREÁLU BUDDHISTICKÉHO CENTRA V PRAZE HOLEŠOVICÍCH Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Petr Hodonický, Ph.D. Vypracovala: Radka Matuszková Lednice 2015

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Návrh venkovních prostorů a střešní zahrady v areálu Buddhistického centra v Praze Holešovicích vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne.. Podpis...

Poděkování Děkuji vedoucímu práce panu Ing. Petru Hodonickému, Ph.D. za pomoc a čas, který mi při konzultacích věnoval. Dále mé velké díky patří členům buddhistického centra za jejich ochotu a vztřícnost, se kterou mi poskytli potřebné informace a materiály a všem dalším, díky kterým tato práce mohla vzniknout za jejich podporu, rady, čas a vřelost.

Obsah 1. Úvod... 8 2. Cíl práce... 8 3. Metodika... 8 4. Východiska... 9 4.1. Literární rešerše... 9 4.1.1. Buddhismus a zahrada... 9 4.1.1.1. Buddhismus... 9 4.1.1.2. Buddhismus diamantové cesty a jeho centra na Západě... 10 4.1.1.3. Útočiště... 10 4.1.1.4. Buddhistické Čisté země... 10 4.1.1.5. Mandala... 12 4.1.1.6. Symbolika barev... 13 4.1.1.7. Buddhistická architektura Tibetu... 13 4.1.2. Referenční příklady klášterních dvorů a buddhistických zahrad... 16 4.1.2.1. Jade Buddha temple coutyard... 16 4.1.2.2. Dvůr buddhistického chrámu Bao Lun... 17 4.1.2.3. Projekt mezinárodního centra buddhismu diamantové cesty... 18 4.1.2.4. The Tara healing garden... 20 4.1.2.5. Dolní zahrada Saihódži... 21 4.1.2.6. Zahrady Tófukudži... 22 4.1.3. Střešní zahrady... 25 4.1.3.1. Vymezení pojmů... 25 4.1.3.2. Typologie střešních zahrad... 25 4.1.3.3. Druhy střešních zahrad... 26 4.1.4. Referenční příklady střešních zahrad... 27 4.1.4.1. Corporate Headquarters... 27 4.1.4.2. Macallen Building, South Boston, MA... 29 4.1.4.3. Washington Mutual Center Green Roof... 31 4.1.4.4. Asla green roof... 33 4.1.5. Ozelenění vertikálních stěn... 35 4.1.6. Referenční příklady vertikálních zahrad... 36 4.1.6.1. Living building, Jaaga, Bangalore... 36

4.1.6.2. Mechová stěna Reykjavik City Hall, Island... 38 4.1.6.3. Hotel Modera Living Wall, Portland... 39 4.1.6.4. MFO park, Curych, Švýcarsko... 40 5. Popis návrhu... 41 5.1. Lokalizace... 41 5.2. Základní informace... 41 5.3. Demografie centra BDC... 42 5.4. Historie... 42 5.5. Přírodní podmínky území... 44 5.6. Klimatické poměry... 45 5.7. Analýzy... 45 5.7.1. Širší vztahy... 45 5.7.2. Funkční a provozní analýza... 46 5.7.3. Vizuální vztahy... 46 5.7.4. Analýza střech areálu... 47 5.7.5. Světelný režim... 47 5.7.6. Inventarizace zeleně... 47 5.8. Východiska návrhu a popis návrhu... 48 5.8.1. Východiska návrhu... 48 5.8.2. Filosofie návrhu... 48 5.8.3. Popis návrhu... 49 6. Diskuse... 51 7. Závěr... 51 8. Souhrn a Resume... 52 9. Klíčová slova/key words... 52 10. Seznam příloh... 53 10.1. Tabulky... 53 10.2. Grafické výstupy... 53 11. Seznam vyobrazení... 54 12. Citovaná literatura... 55

1. Úvod Holešovické buddhistické centrum se nachází v bývalém areálu továrny na výrobu motorů Na Maninách. Členové centra tento objekt odkoupili a budují zde zázemí pro členy buddhismu diamantové cesty. Renovované budovy slouží k účelům centra a podporují jeho chod. Hlavní budova je především společenským místem s jídelnou, barem a knihovnou, kde se odehrává většina společenského dění. K tomu jsou zde byty a zázemí pro vydavatelství Bílý deštník. Další budovou je Gompa s meditačními sály, kde probíhají meditace, přednášky a kurzy. Součástí areálu jsou také dvě obytné budovy. Průmyslová historie místa je nyní minulostí a začíná se zde odehrávat nová etapa vývoje tohoto areálu. Na tomto na první pohled netradičním místě mají vzniknout venkovní prostory, plné života i klidu, rozmanitosti i jednoduchosti. 2. Cíl práce Cílem práce je na základě poznatků o daném tématu, charakteristik a analýz navrhovaného prostoru vytvořit jednotný návrh, který by vyhovoval jak funkčním a provozním požadavkům tak estetickým a duchovním představám buddhistického centra. 3. Metodika Počátečním bodem této práce bylo seznámení se s prostorem buddhistického centra v Praze Holešovicích a konzultace se členy centra. Zjístila jsem jejich představy o rozvržení a využití prostoru a dozvěděla jsem se o způsobu fungování centra a jeho provozu. Na základě toho jsem si vytvořila představu o vypracování práce. Při konzultaci s vedoucím práce jsme vyhotovili zadání bakalářské práce na toto téma. Dalším bodem bylo seznámení se s tématy souvisejícími s návrhem. Začaja jsem pročítat dostupnou literaturu, sepisovat literární rešerši a shromažďovat informace o daném prostoru. Obecné informace o buddhismu byly široce dostupné, konkrétnější informace o Buddhismu diamantové cesty jsem čerpala především z knih zakladatele západních center buddhismu diamantové cesty (dále BDC). Dostupná literatura k jednotlivým konkrétním tématům buddhismu byla vzhledem k jejich specifiku a potřebě aktuálního pohledu na toto živé téma poměrně omezená, proto jsem v těchto případech používala 8

internetové zdroje. Hledání vhodných příkladů buddhistických zahrad proběho na dvou úrovních. Jednak v literárních pramenech, kde byly přístupné především informace o čínských a japonských zahradách, a potom v internetových pramenech, kde jsem se snažila dohledat ukázky soudobé tvorby zahrad v evropských buddhistických centrech. Informace o tématech střešních a vertikálních zahrad byly již snáze dostupné. Získala jsem tak konkrétní představy o způsobu jejich zakládání a možnostech jejich technologií a soudobé příklady jejich ztvárnění ve světě. V průběhu této fáze jsem také několikrát znovu navštívila navrhovaný prostor, provedla fotodokumentaci a zhodnotila potenciál střech a dvoru. Na základě těchto průzkumů jsem vytvořila potřebné analýzy prostoru. Po utvoření základního obrazu o prostoru a načerpání nezbytných informací o souvisejících tématech jsem vytvořila návrh. Vše probíhalo s pomocí vedoucího bakalářské práce. 4. Východiska 4.1. Literární rešerše 4.1.1. Buddhismus a zahrada Pojem buddhistická zahrada vyjadřuje téma zahradní tvorby spojené s východní filozofií buddhismu. Na rozdíl od pevně ukotvených a popsaných pojmů jako je Anglická krajinářská zahrada nebo Italská zahrada je buddhistická zahrada v literatuře o zahradní a krajinářské tvorbě spíše podkategorií nebo jedním z témat Japonských a Čínských zahrad. Tyto zahrady totiž vznikaly pod vlivem dalších nábožensko filozofických směrů, především taoismu a šintoismu. (WILHELMOVÁ, 2009 1 ; HRDLIČKA, 1996 2 ) Zahrady a celé krajiny byly komponovány s odkazy na Buddhovo učení nejen v Číně a Japonsku, ale také v dalších zemích jako Indie, Bhútán nebo Thajsko, kde je buddhismus důležitým náboženstvím. (HRŮZA, 2000) 3 4.1.1.1. Buddhismus Pro buddhismus je dnes rozšířeno mnoho zařazení. Je popisován jako náboženství filozofie, určitý druh psychologie nebo duchovní směr. Je to označení pro to, co vzniklo během 2500 let z učení indického prince Siddhárthy Gautamy, historicky prvního buddhy. Za tu dobu se vyvinulo mnoho škol a všechny spojuje úsilí o komplexní lidský rozvoj. Pokoušejí se smysluplně používat tělo, řeč a mysl. (NYDAHL, 2009, s. 14) 4 9

Cílem Buddhy nebylo vytvořit další náboženství, ale dát lidem do rukou nástroje, které by jim umožnily lépe žít, stát se naprosto svobodnými a plnými radosti. (NYDAHL, 2006, s. 8) 5 Učím, protože vy a všechny bytosti chcete být šťastní a chcete se vyhnout utrpení. Učím, jak se věci mají. (Buddha in NYDAHL, 2009, s. 13)4 4.1.1.2. Buddhismus diamantové cesty a jeho centra na Západě Buddhismus v Tibetu se tradičně rozděluje do čtyř hlavních proudů: Ňingmapa, Kagjüpa, Sakjapa a Gelugpa. (NYDAHL, 2009)4 Kagjüpa se dále dělí na další školy. Z toho je nejznámější škola Karma Kagjü v čele s Karmapou. Příznačný je pro ni především důraz na ústní odkaz a meditaci. (Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü, 2015) 6 Na konci 60. let 20. stol. se 16. Karmapa Rangdžung Rigpe Dordže setkal se svými prvními západními žáky Olem a Hannah Nydahlovými. Ty následně požádal o předávání učení Buddhismu diamantové cesty na Západě. První centrum BDC založil lama Ole Nydahl se svou ženou v Dánsku v 70. letech. Od té doby vzniklo přes 600 center BDC po celém světě. (NYDAHL, 2005) 7 Centra BDC jsou vedena laiky, kteří se zde setkávají, pomáhají si v buddhistické praxi a zprostředkovávají informace o buddhismu novým zájemcům. Plní v podstatě funkci informačního centra, kde se veřejnost může seznámit se základy buddhismu vstoupit na začátek své buddhistické cesty. 4.1.1.3. Útočiště Je každodenně přijímáno v buddhistické praxi. Jde o setkání s vlastní buddhovskou podstatou. Obrácení k hodnotám, na které je skutečné spolehnutí. Přijímá se ve třech klenotech (Buddha, dharma a sangha) a kořenech (lama, jidam a ochránce). Buddha označuje osvícený stav mysli, cíl buddhistické cesty. Dharma Buddhovo učení, Sangha přátele a pomocníky na cestě. (NYDAHL, 2009, s. 194)4 4.1.1.4. Buddhistické Čisté země Jedním z důležitých vodítek pro zahradně architektonickou tvorbu jsou archetypy zahrad, bájné ideální krajiny. V křesťanské kultuře je to představa rajské zahrady Edenu. V antice 10

se objevuje bájná krajina Arkádie, jež se stává inspirací pro další směry zahradního umění. Představy ráje v každé kultuře určují vzhled, podobu a formování zahrad. V naukách mahájánového buddhismu se pracuje s pojmem Čisté země. Mahajána vytvořila představu nekonečného množství světů, kde nad každým z nich bdí jeden Buddha. Jednotlivá pole se od sebe liší stupněm utrpení a štěstí a mírou čistoty. Ty nejčistší a nejšťastnější z nich nesou označení Čisté země. Nejsou zde pekelné bytosti, duchové ani zvířata. Obyvatelé Čistých zemí oplývají výhradně ctnostnými vlastnostmi. Jsou popisovány jako dokonale rovinaté, topograficky homogenní oblasti, což odpovídalo představám ideální krajiny Indů, pro něž byla taková krajina ztělesněním dokonalých podmínek pro zemědělství, kterým se živili. Čisté země jsou v tradičním buddhismu pojímány jako stavy vědomí, ovšem v lidovém buddhismu hrají roli konkrétních, do nejmenších detailů vykreslovaných míst, mnohdy i geograficky lokalizovaných. Popisují neobyčejně nádherné příbytky s přepychovými zahradami, jejichž stromy nesou plody z drahokamů a ptáci prozpěvují verše dharmy. Primárně ovšem se jedná o oblasti, kde je možno naslouchat a praktikovat dharmu a žít v naprostém souladu s ní. (Haráková,2006, s. 13) 8 Jsou to místa prostá veškeré žádosti, kde lidé žijí v harmonii s buddhistickým učením. Věřící se k nim upínají v touze dosáhnout v nich příštího zrození. Nejvýznamnější a nejpopulárnější z čistých zemí je Sukhávatí, Země blaženosti takzvaný západní ráj, jemuž vládně Buddha Amitábha. Sukhávatí je líčen jako rovinatá země, jež je pokryta lotosovými květy, které vyzařují miliony světelných paprsků, z každého z nich vystupují miliony buddhů putujících do všech světových stran, aby v různých částech světa učili dharmě. Krajinu prostupuje množství řek, jejichž zurčení zní jako hudba přinášející slova buddhistické nauky, je poseta nádhernými květinami a stromy, které mají místo plodů drahokamy a které evokují klid a kontemplativní stavy mysli. Vzduchem, který je prosycen sladkými vůněmi, poletují pestrobarevní ptáci, jejichž zpěv sestává ze slov dharmy, a celá země je prosvícena nepředstavitelnou září, která vychází z buddhy Amitábhy. (Haráková,2006, s. 22)8 Honosné zahrady nazývané Čisté země byly v Japonsku budovány především v éře Heian a Kamakura. Záměrem jejich tvůrců bylo stvoření podoby západního ráje buddhy 11

Amitábhy. Zdejší stavitelé rajských zahrad hledali inspiraci v těch mandalách, které také spodobňují Sukhávatí svým typickým způsobem. Proto uprostřed rajských zahrad stávala symbolická hora viditelná z každého místa v zahradě. (Buddhistické rajské zahrady, 2015)8 4.1.1.5. Mandala Tibetské mandaly se vytvářejí jak v malém (např. jako namalované meditační pomůcky), tak ve velkém měřítku (např. jako půdorys chrámů) a tvoří spojení mezi božským (kruh) a polárním (čtverec). Kolo je symbolem nebe, vnějších sil a nekonečna, kdežto čtverec představuje vnitřní síly, to, co je spojené s člověkem a zemí. Oba obrazce spojuje centrální bod, který je zároveň počátkem i koncem celého systému. Tibetské mandaly jako symboly dokonalé rovnováhy a harmonie jsou tvořeny podle přísných pravidel. Jsou to obdélníkové obrazy znázorňující Buddhovo učení, koloběh života a duchovní průvodce nebo kruhové meditační mandaly kyil-khor. Ty znázorňují cestu za osvícením, za středem mandaly. V tradičním pojetí je sestavování mandaly rozjímavý, pečlivý proces, trvající dny nebo i týdny. (Mandalas: Sacred Art and Geometry, 2004) 9 Zjednodušeně lze vyobrazení mandaly popsat takto: ve středu je zobrazen palác a zahrada. Z paláce vedou čtyři brány otevírající se do čtyř hlavních světových stran. Sever bývá na mandale zobrazován dole. Od okolního světa je palác odděleny třemi ochrannými kruhy, kterými by musel člověk pomyslně projít, pokud by se chtěl dostat do středu paláce - nirvány. Vně ochranných kruhů se nachází svět lidí. Zde dochází dle buddhistů k věčnému koloběhu života a smrti. (Mandaly, 2012) 10 Obr. 1 Zobrazení umístění světových stran na mandale a jejich barva. 12

Dnes jsou mandaly přejímány do mnoha uměleckých vyjádření a vzniká tak celá škála jejich vyobrazení, které se vzdalují od původní symboliky a s buddhismem už nemusí mít nic společného. Obr. 2 Schéma základního tvarosloví mandaly. 4.1.1.6. Symbolika barev V umění mandaly je symbolika barev následující: Modrá barva symbolizuje chlad, vodu, nekonečno, povznesení, vzduch, čistotu a léčení. Podporuje transformaci zloby v zrcadlo moudrosti. Černá je barvou původní temnoty a nenávisti. Je symbolem transformace nenávisti v soucit. Bílá barva symbolizuje sever, vodu, prostor, učení, znalosti, dlouhověkost a zprostředkovává deziluzi hlouposti v pochopení reality. Červená je barvou jihu, životní síla, ochrana, tajemství, ohně. Transformuje připoutanost v soudnost. Zelená barva je symbolem západu, vzduchu, rovnováhy, harmonie, energie, mladosti, aktivity. Přeměňuje žárlivost ve vřelost. Žlutá je symbolem východu, zakořeněnosti, odříkání a země. Zprostředkovává přeměnu pýchy v moudrost jednoty. Pět elementů má v buddhismu následující barvy: zelená barva symbolizuje les, červená barva oheň, žlutá barva zemi, světle modrá barva kov a tmavě modrá barva vodu. (Color Symbolism in Buddhism, 2004) 11 4.1.1.7. Buddhistická architektura Tibetu Buddhismus diamantové cesty je směrem tibetského buddhismu. Proto bych se v této kapitole chtěla zaměřit na tibetskou architekturu. Buddhismem jsou poznamenány téměř všechny oblasti činnosti Tibeťanů, včetně malby, sochařství a architektury. V tibetské architektuře lze pozorovat vlivy Číny, Nepálu a Indie. Některé symboly, ornamenty a stavební prvky byly asimilovány do tradičních forem tibetské architektury a jsou podobné v řadě kultur této části Asie. I přesto má však tibetská architektura svůj jedinečný výraz a vzhled. (HRŮZA, 2000)3 13

Jedním z významných prvků buddhistické architektury jsou stúpy tib. čhörteny. Jedná se v podstatě o pomníky různé velikosti symbolizující Buddhovo tělo a často jsou naplněny relikviemi svatých. Stúpy jsou považovány za svatá místa a posilují meditaci. Proto bývají cílem náboženských poutí. Tibetské čhörteny mají své odlišnosti a specifický tvar. Tradičně se rozlišuje osm druhů čhörtenů vztahujících se k nejdůležitějším okamžikům Buddhova života narození, osvícení, učení prvních žáků, předání dharmy matce, zázraky, smíření sanghy, prodloužení života, smrt. Základní struktura čhörtenu (viz Obr. 4) se skládá ze čtvercové základny symbolizující zemi, kupole symbolizující vodu a třinácti sbíhajících se stupňů k osvícení symbolizujících. Stupně se sbíhají do stylizovaného deštníku - ochrany před zlem, symbolu vzduchu, který je zakončen symboly slunce a měsíce tvořícími korunu stúpy. (Symbolism of the stupa/ Chorten, 2012 12 ; HRŮZA, 20003) Obr. 3 Řada stúp poblíž vesnice Purne v Zanskar. Zdroj: http://commons.wikimedia.org/ Obr. 4. Čchörten na jihu Ganzy v Tibetu. Zdroj: http://neil-wade.photoshelter.com V tradiční tibetské architektuře lze pozorovat několik základníchi principů: symetrii půdorysu a fasády, mírně skosené stěny, rovné střechy se zvýšenou atikou, přesný kánon pro ztvárnění a výzdobu oken, atiky a dveří - např. malované černé rámy kolem dveří a oken a vystouplé dřevěné dekorace. Typickým znakem je také vzhled nenarušující ráz krajiny, vytvářející sounáležitost s okolím. (Traditional Tibetan Architecture, 2012) 13 Pro tibetskou architekturu je dále typický styl klášterů s charakterem pevnosti, které se nazývají gompy v překladu místo pro meditaci. 14

Obr. 5 - Klášter Gandän. Tibetské kláštery jsou typické svou horskou polohou a nedostupností. Zdroj: http://www.pepastreda.cz/ Obr. 6 - Pokled na klášter Gandän s typickým vzhledem a zlatými střechami. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/ Obr. 7 - Palác Potála, bývalé sídlo dalajlámů je dominantou Lhasy. Zdroj: http://www.myanmarlatestnews.com/ 15

4.1.2. Referenční příklady klášterních dvorů a buddhistických zahrad 4.1.2.1. Jade Buddha temple coutyard Lokalizace: Šanghaj, Čína Dvůr se nachází mezi vstupní halou a hlavním sálem. Věřící zde vykonávají potřebné rituály před vstupem do hlavní síně se sochami buddhů. Uprostřed dvoru se nacházejí tři druhy ohnivých prvků - symbolická pagoda s kruhovým půdorysem kam věřící vhazují mince pro štěstí, kamenné nádoby s ohněm kadidelnice, kde věřící zapalují vonné tyčinky a uzavřená ohniště ve tvaru lucerny. Po obou stranách vstupu do hlavního sálu jsou vysazeny stromy a podél schodiště a budov je rozmístěná zeleň v nádobách a bonsaje na nízkých kamenných stolcích. Plocha nádvoří je cele vydlážděná což maximálně podporuje funkčnost a programové využití místa při shromažďování věřících a modlitebních rituálech. Nad nádvořím jsou v pruzích zavěšeny červené lampiony. (Chinese Buddhist Temples, 2015) 14 Obr. 8 Pohled přes dvůr k hlavnímu sálu. Zdroj: http://en.wikipedia.org/ 16

4.1.2.2. Dvůr buddhistického chrámu Bao Lun Lokalizace: Ciqikou, Shapingba, Chongqing, Čína Straré město Ciqikou se nachází na břehu řeky Jialin. Na skále uprostřed starého města se rozprostírá 1500 let starý buddhistický chrám Bao Lun. Chrám je považován za skvost čínské architektury a každoročně se sem hrnou davy věřících, aby se modlili a vykonávali rituály. Především v době jarního festivalu. (Ciqikou, Chongqing, 2001) 15 Nádvoří chrámu tvoří zpevněná plocha ve dvou výškových stupních překonávající nerovnost původního terénu. Část s hlavní budovou v čele je zvýšená o jeden schod. V této části je hlavní budova uvozena z obou stran linii tří stálezelených stromů. V centru vyvýšené části dvora potom z dlažby vyrůstají čtyři stromy s vysoko nasazenou tvarovanou korunou a dotvářejí tak pravidelný řád kompozice. Akcentem této části je doprostřed usazená symbolická ohnivá pagoda, kde věřící vhazují mince pro štěstí. Ve snížené části dvora jsou ve středové linii umístěny dva stoly s pískem, do kterých se při obřadech zapichují vonné tyčinky a nádoba s otevřeným ohněm, kde se tyto tyčinky zapalují. V rámci modliteb a přání věřící zavěšují na stromy červené stužky, které pak nádvoří dodávají specifickou atmosféru. Obr. 9 Pohled na nádvoří chrámu z ptačí perspektivy: Zdroj: http://www.panoramio.com 17

4.1.2.3. Projekt mezinárodního centra buddhismu diamantové cesty V roce 2008 vznikla myšlenky vybudování evropského centra BDC, byli osloveni architekti a vzniklo 13 návrhů centra s novou Gompou. Dva z nich se věnovali také návrhům venkovních prostor. Team Bodensee pracuje s historickým kontextem původního statku. Nádvoří tvoří formální dispozice, v jehož centru je postavena stúpa. Čtvercový dvůr je rozdělen křížem na čtyři části, což evokuje jak symboliku rajského dvora v západním kontextu, tak čtyři brány mandaly a čtyři přípravná cvičení Ngöndro. Široká schodiště vyrovnávají svažitost terénu. (Future gompa vision, 2008) 16 Obr. 10 - Návrh týmu Bodensee. Zdroj: http://europe-center.org/teams-projects/ Obr. 11 Návrh týmu Bodensee model. Zdroj: http://europe-center.org/teams-projects/ Vítězným návrhem se stal návrh týmu Mitte, který se zaměřuje na obytnost dvora. V centru je také umístěna stůpa. Svažitost terénu vyrovnávají široké pobytové schody a vegetaci tvoří původní stromy. V druhé fázi jejich návrhu od této dispozice upustili a ponechali dvůr jako přirozenou zatravněnou plochu s původními ovocnými stromy. Setrvala pouze stupa v centru pohledové osy hlavní Gompy. (Future gompa vision, 2008) 16 18

Obr. 12 Návrh týmu Mitte. Zdroj: http://europe-center.org/teams-projects/ Obr. 13 Návrh týmu Mitte. Zdroj: http://europe-center.org/teams-projects/ Obr. 14 Vizualizace týmu Mitte. Zdroj: http://europe-center.org/teams-projects/ 19

4.1.2.4. The Tara healing garden Lokalizace: Eskdalemuir, Dumfriesshire, Scotland, UK Zahrada je součástí tibetského buddhistického kláštera Kagyu Samye Ling. Tara je v Tibetu ženským projevem buddhovi osvícené mysli a energie a také ženským bódhisattvou neomezeného soucitu a lásky. Léčivá zahrada je věnována 21 vyzářením Tary. Pěstují a rozmnožují se zde tibetské léčivé byliny, které jsou ve skotském klima schopny přežít. Ve středu kruhové zahrady je na podestě posazena socha Tary. Kolem ní je v kruhu uspořádáno 21 vyvýšených záhonů ve tvaru okvětních plátků lotosu. V každém plátku jsou pěstovány byliny, jejichž barva koresponduje s mandalou Zelené Tary. Od středu vycházejí ze zahrady čtyři mlatové chodníčky rozdělující záhony na čtyři sekce. Na zbytku pozemku se rozkládají zeleninová zahrada, zahrada s evropskými bylinami, sad s ovocnými stromy a přírodní louky se stromy a keři. (The Tara Healing Garden, 2014) 17 Obr. 15 a Obr. 16 pohled na sochu Táry a bylinkové záhony ve tvaru okvětních plátků. Zdroj: http://www.samyeling.org/ Obr. 17 Pohled na celou Tara healing garden z ptačí perspektivy. Zdroj: http://www.samyeling.org/ 20

4.1.2.5. Dolní zahrada Saihódži Lokalizace: Kjóto, Japonsko Ve svažitém terénu zde byly ve 14. stol. vybudovány zenové zahrady ve dvou úrovních zahrada hodní a dolní. V dolní se mísí prvky staré s novými a lze ji pokládat co do stylu za přechod mezi zahradami heianskými a pozdějšími vyhraněně zenovými zahradními kompozicemi. Dominantou dolní zahrady je protáhlé zlaté jezero ve tvaru čínského znaku srdce. Rozkládá se od jihu k severu a je rozčleněno ostrovy. Nad jeho hladinu se naklánějí štíhlé kmeny stromů zrcadlící se ve vodě. Břehy jsou rozeklané, s temnými tůněmi a trsy travin. Nejznámější je tato zahrada pro svou téměř souvislou pokrývku mechů. Proto je také přezdívána Kokedera - Mechový klášter. Mechy vybíhají v oblé kopečky, pokrývají kameny, zachycují se na kmenech stromů a poutají rozmanitostí odstínů a struktur. Ve svahu je vybudována symbolická kaskáda bez vody. Je vytvořena z rozervaných kamenů a dodávajících dynamičnost celé kompozici. Zde před vodopádem bez vody se děj odehrává v hlubokém soukromí, myšlení jednotlivce, jeho vlastním zpodobení před zrakem srdce nejvnitřnějším kompasem lidských citů a činů. Tato část zahrady byla místem určeným k meditaci, k nekonečným toulkám ducha, překonávajícího v takových chvílích soustředění hranice života a smrti. Zde se lidská mysl zbavovala svých omezení a obrozovala k novému vidění světa. (Hrdlička, 1996, s. 47 49)2 Obr. 18 Pohled na mechový ostrov. Zdroj: http://robertketchell.blogspot.cz/ 21

4.1.2.6. Zahrady Tófukudži Lokalizace: Hódžo, Kyoto, Japonsko Zahrady obklopují hlavní budovu chrámového komplexu Tófukudži. Šigemoti Mirei zde v první polovině 20. století vyjádřil duchovní podstatu a jednotu zenového budhismu pomocí abstraktních forem moderního umění přenesených do kompozice zahrady. Největší zahradou je Jižní zahrada před budovou Hódžo. Ve štěrku vytvořené ornamenty symbolizují moře Hakkai a kameny znázorňují ostrovy Eiju, Horai, Koryo a Hojo. V pravém rohu je 5 posvátných hor pokrytých mechem. Je to velice moderní kompozice vycházející z tradice japonského Zenu. (ČÍHAL, 2005, s. 192) 18 Obr. 19 Pohled na Jížní zahradu. Zdroj: http://www.yunphoto.net/ 22

Obr. 20 - Pohled na stylizaci pěti posvátných hor. Zdroj: http://upload.wikimedia.org/ Západní zahradu pokrývá jemná vrstva mechu, přecházející v šachovnici ze stříhaných azalek podle čínského vzoru. (ČÍHAL, 2005, s. 192) 18 Obr. 21 Pohled na Západní zahradu. Zdroj: http://kyoto.asanoxn.com/ 23

Moderní severní zahrada je velice jedinečná. Zajímavostí jsou kamenné čtvercové dlaždice umístěné ob jednu s porostem mechu a vytvářející tak mozaiku tzv. ichimatsu-moyo (šachovnici). Výsadby znázorňují říčku protékající pod mostem Tsuten do podzimního údolí Sengyokukan (ČÍHAL, 2005, s. 192) 18 Obr. 22 Severní zahrada. Zdroj: http://www.yunphoto.net/ Obr. 23 Východní zahrada Hojyo. Sedm válcovitých kamenů ve východní zahradě, dříve tvořilo základy původních budov kláštera. Umístěny v mechové zahradě, představují stupně do nebe. (ČÍHAL, 2005, s. 192) 18. Zdroj: http://kyoto.asanoxn.com/ 24

4.1.3. Střešní zahrady Střešní zahrady jsou v dnešní době frekventovaným tématem, vzhledem ke zvyšujícímu se enviromentálnímu uvědomění a omezeným prostorovým podmínkám ve městech. Ve specifických podmínkách města hrají střešní zahrady důležitou roli při zadržování a spomalování odtoku dešťové vody. Významně napomáhají při zachycování pevných částic ze vzduchu. (ČERMÁKOVÁ, 2009) 19 4.1.3.1. Vymezení pojmů Střešní zahrada představuje soubor skladebných prvků (vegetačních a technických) založených na uměle vytvořeném stavebním základu. Stavební základ je součástí konstrukce ukončující shora předmětnou stavbu a odděluje pěstební profil od rostlého terénu. (Šimek, 2005) 20 V ČSN 839001 Sadovnictví a krajinářství Základní oborové termíny a definice (1999) 21 se uvádí výsadba na konstrukci jako rostliny vysazené do vegetační vrstvy půdy oddělené od rostlého terénu stavební konstrukcí (např. výsadby na střechách, terasách, v nádobách). Pojem střešní zeleň představuje zeleň na střechách nadzemních budov a řadí se do zeleně na konstrukcích. Při výsadbě u konstrukce jde o rostliny (převážně popínavé) vysazené u opory (stěna, treláž, pergola apod.). 4.1.3.2. Typologie střešních zahrad Dle Šimka (2005, s. 81) 20 se střešní zahrady rozlišují na tři typy. Střešní zahrady na úrovni s parterem jsou povětšinou zahrady, parky nebo jiné veřejné prostory vytvořené na stropech podzemních budov. Pro intenzitu svého využívání jsou tyto prostory zakládány jako intenzivně ozeleněné střechy a proto jsou v podstatě pro uživatele k nerozeznání od realizací na rostlém terénu. Dalším typem jsou střešní zahrady v dotyku s parterem pláště, které začleňují budovu do okolního prostředí a krajiny. Vzhledem k extrémním podmínkám tohoto typu zahrad jsou zde realizovány především extenzivní, případně jednoduché intenzivní střešní zahrady. Posledním typem jsou tzv. střešní zahrady mimo dotyk s parterem, čili klasické střešní zahrady jak si je při tomto slovním spojení lidé představí. Je to nejčastější typ střešních zahrad a způsob jejich ozelenění se odvíjí podle požadavků na funkci střechy. 25

4.1.3.3. Druhy střešních zahrad Podle druhu se zelené střechy dělí na intenzivní, jednoduché intenzivní a extenzivní. (Šimečková, 2010, s. 9) 22 Intenzivní střešní zahrada potřebuje stálou péči a údržbu tak jako klasická zahrada na rostlém terénu. Možnosti výsadby jsou omezeny v podstatě pouze nosností dané střechy. Intenzivní střešní zahrady vyžadují umělou závlahu a jsou náročné na skladbu vrstev. (Čermáková, 2009, s. 48) 19 Uplatňují se zde stejné formy vegetace jako v zahradách na rostlém terénu od trávníků přes bylinná a keřová společenstva až po vzrostlé stromy. Forma vegetace ovlivňuje potřebnou výšku substrátu, která se zde pohybuje od 150 mm pro bylinné patro až do výšky v řádu metrů pro vysoké dřeviny. Hmotnost se pohybuje od 180 do 1300 kg/m 2. Jednoduché intenzivní zelené střechy mají o něco omezenější možnosti než předešlá kategorie. Používají se zde odolnější rostliny kladoucí menší nároky na vegetační vrstvu. Jsou méně náročné na péči a údržbu a také pořizovací náklady jsou nižší. Jedná se především o formy vegetace v kombinacích trávy byliny, divoké trvalky dřeviny, dřeviny trvalky a dřeviny. Výška souvrství se pohybuje mezi 120 mm až 250 mm. Hmotnost se pohybuje mezi 120 až 200 kg//m 2. Extenzivní zelené střechy jsou nejjednodušším druhem ozelenění střech. Výška substrátu se pohybuje od 60 mm do 150 mm a hmotnost na m 2 se pohybuje mezi 60 až 150 kg. Vegetaci tvoří především odolné, nenáročné rostliny jako mechy, sukulenty, byliny, traviny doplněné cibulovinami nebo hlíznatými rostlinami. Tvorba vegetačních forem je zde ponechána sukcesním procesům, což snižuje potřebu údržby a péče na minimum a výrazně také snižuje náklady na pořízení střechy. (Šimečková, 2010, s. 9-13) 22 26

4.1.4. Referenční příklady střešních zahrad 4.1.4.1. Corporate Headquarters Realizace: OLIN, lokalizace: San Francisco, CA Zahrada je inspirována abstraktní tvorbou uměleckého hnutí De Stijl, které se od 1. pol. 20. stol. snaží vyjádřit ideál duchovní harmonie a řádu pomocí čisté abstrakce a zjednodušení kompozice na vertikální a horizontální směr s použitím základních barev. To vytvořilo moderní, geometricky čistou kompozici vyjadřující se v jasných, pevných, pravoúhlých tvarech čtverců a obdelníků. Vyvýšené, žulové záhony s vytrvalými bylinami a keři oživují svou barvou a texturami a jsou kostru kompozice. Návrh dotváří plochy trávníku a různé druhy betonové a žulové dlažby. Intenzivní střešní zahrada je programově navržena jako venkovní posezení a jídelna, kde mají zaměstnanci možnost poobědvat a relaxovat na čerstvém vzduchu a užít si počasí spolu s výhledy na San Franciské pobřeží. Bylo zde vytvořeno místo k setkávání, které podporuje jak management dešťové vody, tak pomáhá zmírňovat efekt teplotního ostrova měst. (ASLA Honors San Francisco Corporate Headquarters, 2008) 23 Obr. 24 Pohled z výšky na střešní zahradu San Francisco Corporate Headquarters. Zdroj: http://www.theolinstudio.com/ 27

Obr. 25 Situace kompozičního řešení San Francisco Corporate Headquarters. Zdroj : http://www.theolinstudio.com/ Obr. 26 - Výhled ze střešní zahrady na Golden Gate Bridge. Zdroj: http://www.theolinstudio.com/blog/ 28

4.1.4.2. Macallen Building, South Boston, MA Realizace: Landworks Studio, Inc., Boston, MA Macallen building je jedna z nových ikon trvale udržitelného rozvoje Bostnu. Projekt je vybudován na myšlence ekologického smýšlení a chytrého městského bydlení. Realizace se odehrává na třech úrovních Macallen Way, rekreační terasa a šikmá střecha. Intenzivně udržovaná střešní terasa slouží k rekreaci nájemníků a taky, pro její grafické ztvárnění, jako pohledová zahrada obyvatel vyšších pater. V západním rohu terasy je bazén vyvýšený do výšky čtyř stop, na který navazuje paluba, ze které se návštěvníkům skýtá výhled přes železniční dráhu na panorama města. Opačným směrem je vidět celá plocha terasy modelovaná do kopcovitých ostrůvků vegetace, jejichž horizontalita je podpořena skupinami škumpy orobincové (Rhus typhina 'Dissecta'). Tvarovaný reliéf prochází celou střešní zahradou a navazuje na vnitřní prostory několika bytových jednotek. Jeho průchodnost je zajištěna dlážděnými chodníky prokládanými pruhy dřeva. Dešťová voda je z celé budovy odváděna do podzemních cisteren a následně se využívá pro závlahu obytné zahrady. Střecha Macallenovi budovy se postupně svažuje na několika terasách. Byly zde vytvořeny extenzivní střešní zahrady osázené pestrou mozaikou suchovzdorných rozchodníků a travin. Výsadba na střeše vytváří jednoduchý vzor korespondující s tvarováním střechy. V době konstrukce této zelené střechy to byla zatím nejstrmější ozeleněná střecha ve spojených státech a její konstrukční možnosti a limity bezprostředně ovlivnily další vývoj ozelenění střech. (Professional awards, 2009) 24 29

Obr. 27 Situace kompozičního řešení Macallen Building. Zdroj: http://www.asla.org/ Obr. 28 Rekreační terasa, její detail a extenzivní střešní zahrada. Zdroj: http://www.asla.org/ 30

4.1.4.3. Washington Mutual Center Green Roof Realizace: PFS Studio, lokalizace: Seattle, Washington Intenzivně udržovaná střešní zahrada sedmnáctipatrové Washington Mutual Bank je živým společenským prostorem. Místem pro posezení, setkávání i odpočinek v přírodou prosyceném prostředí s jedinečnými výhledy na oceán. Uvolněný, abstraktní styl kompozice má podpořit myšlenkovou hloubku místa, vyprávějícího příběh historie Banky a její role v komunitě. Stylizovaná krajina severozápadního pacifiku protknutá chodníky a dřevěnými palubami nabízí místo pro posezení i venkovní ohniště. Dvě třetiny plochy jsou osázeny přirozenými a sucho tolerujícími rostlinami. Vegetaci akcentují stříhané borovice dodávající kompozici horizontální rozměr. Přirozenost návrhu podtrhují obrovské pláty břidlice navozující dojem skalního výchozu. Nepřehlédnutelným uměleckým prvkem je zde dřevěný paraván. Protivětrná zástěna s počítadlem se skleněnými korálky, které má být poctou umístění zahrady na vrcholku finančního centra. Počítadlo tak dodává nejen symbol starověkého nástroje k počítání, ale svou interaktivností může také odkazovat na tajemnou Hesseho Hru se skleněnými perlami. Odraz zahrady v tmavém zrcadle prosklené fasády kavárny jí dodává další rozměr a zmírňuje kontrast mezi její divokostí a strohou neživostí architektury. (Professional awards, 2007) 25 Obr. 29 Situace. Zdroj: http://www.asla.org/awards/2007/07winners/222_pfs.html 31

Obr. 30 Ortogonální pohled. Zroj: http://www.asla.org/ Obr. 31 Ptačí pohled. Zdroj: http://www.asla.org/ Obr. 32 Pohled na průčelí kavárny z tmavého skla. Zdroj: http://www.asla.org/ 32

4.1.4.4. Asla green roof Realizace: Chris Counts, ASLA, Michael Van Valkenburgh Associates Inc. (2005 2006), lokalizace: Washington, DC Projekt proměnil 3000 čtverečních stop velkou střechu hlavní budovy ASLA American Society of Landscape Architect v transparentní ukázku technologie zelených střech a aktivní společenský prostor. Odlehčená konstrukce vytváří oble tvarované svahy se sklonem 30% na severním a jižním konci střechy, které modelují její prostor a zároveň odcloňují pohled od přímého vnímání zastavěného okolí a zaměřují návštěvníkovu pozornost na vzdálenější horizont Washingtonu. Každý svah reprezentuje jiný druh ozelenění střechy. Jeden představuje extenzivní střešní ozelenění nízkými rostlinami s malými nároky na hloubku půdy. Mocnost vegetační nosné vrstvy je zde 10 cm. Druhá představuje jednoduchou intenzivní zelenou střechu s vyššími bylinami a trávami s mocností vegetační vrstvy 15 cm. Škála rostlin nepředstavuje jen běžnou rozchodníkovou monokulturu, ale je zde i rozsáhlá paleta druhů, jejichž úspěšnost je pečlivě monitorována a poznatky jsou využity pro další formování zelených střech. Prostor pro společenské využití střechy představuje hlavní centrální pochozí plocha. Ze začátku je to dřevěná terasa, která se postupně mění v kovové rošty vyvýšené nad vegetaci, která skrze ně prorůstá. Tato vegetace vyrůstá z podkladu pro intenzivní zelené střechy s vylehčeným substrátem. (ASLA green roof, 2007) 26 Obr. 33 Široký záběr ke vztupu na střechu. Zdroj: http://www.asla.org/greenroof/index.html 33

Obr. 34 Pohled na část s vyššími bylinami a trávami. Zdroj: http://www.mvvainc.com/ Obr. 35 Ptačí pohled. Zdroj: http://www.greenroofs.com/ 34

4.1.5. Ozelenění vertikálních stěn Ozelenění vertikálních stěn je možné provést v zásadě dvěma způsoby popnutím popínavými rostlinami nebo vytvořením vegetační stěny závěsnými médii s rostlinami. Stěny, zdi a fasády se tradičně ozeleňují pomocí pnoucích rostlin vysázených do půdy u jejich paty. Výjimečně se potom začaly používat rostliny vysazené do nádob a koryt zavěšených na stěně či balkónech. V posledních letech se tento způsob použití rostlin v nádobách modifikoval v systémy připomínající hydroponii. (Pejchal, 2001, s. 1) 27 Pnoucí rostliny můžeme rozdělit do dvou základních kategorií: samopnoucí a nesamopnoucí. Samopnoucí rostliny jsou schopny vertikálního růstu bez přídavných konstrukcí díky úponkům nebo příčepivým kořínkům. Nesamopnoucí popínavé rostliny potřebují k popnutí opěrné konstrukce, na nichž se uchycují pomocí ovíjení stonku, úponků, bočními výhony, ostny nebo listy. (Přerovská, 2013, s. 15 16) 28 Obr. 36 Rozdělení pnoucích rostlin. Zdroj: Pejchal (2011, s.3) 29 Vertikální zahrada vzniká osázením svislé plochy rostlinami. Na základě způsobu tohoto osázení můžeme rozdělit vertikální zahrady do několika kategorií. Policové systémy, kdy jsou na stěně zavěšeny nádoby či koryta. Modulární systémy, což jsou zavěšené prefabrikáty s předpěstovanými rostlinami pokrývající stěnu. Tyto prefabrikáty pak můžeme dělit podle prostředí, které rostlinám nabízejí na: kazety, substrátové desky, žlabové systémy a porézní povrchy. Poslední kategorií jsou plošné konstrukce, do kterých mohou být rostliny vysazovány po jejich instalaci. Jsou to například textilní systémy, systémy z textilie a substrátu a porézní povrchy stěn. (Pejchal, 2001, s. 1-2) 27 35

Obr. 37 způsoby ozelenění vertikálních stěn dle kategorií Pejchal (2011, s. 1-2) 27 Zdroj: (PŘEROVSKÁ, 2013) 28 4.1.6. Referenční příklady vertikálních zahrad 4.1.6.1. Living building, Jaaga, Bangalore Projekt Living building v Jaaga je příkladem netradičního použití materiálů a tvorby. Jeho cílem je vytvoření ekologicky šetrného komunitního prostoru. Jako hlavní stavební prvek budovy jsou použity paletové regály. Budova sama se tak stává mobilní stavebnicí, specifickým prostorem pro nejrůznější komunitní aktivity. Fasádu budovy tvoří nainstalované otočné panely osázené rostlinami na jedné straně a starými plechy a rákosovými rohožemi na straně druhé. Plechy a rohože se staly médiem pro nástěnné malby Walkera Babingtona a vytvořily tak jedinečnou estetiku fasády. Vegetační panely jsou vytvořeny z drátěného rámu, recyklovaného vinylu, podložky pro udržení vlhkosti a dvou vrstev kokosové rohože. Do tohoto panelu jsou pak vysazovány rostliny, které jsou následně hydroponicky pěstovány. (The Living Building, 2010) 30 Obr. 38 Vrstvy vegetačního panelu. Zdroj : http://www.fabsn.com/ 36

Obr. 39 Vertikální zahrada Jaaga v Bangalore, Indie. Zdroj: http://www.fabsn.com/ Obr. 40 Vertikální zahrada Jaaga v Bangalore, Indie. Zdroj: http://www.fabsn.com/ 37

4.1.6.2. Mechová stěna Reykjavik City Hall, Island Vstupní prostor reykjavické radnice je pojat jako velké vodní zrcadlo, v kterém se odráží mechové stěny vertikální zahrady. Tato čistá kompozice odráží podstatu islandské drsné krajiny. Vodní zrcadlo tvarově navazuje na jezero na druhé straně budovy. Stěny vertikální zahrady tvoří pórovité vulkanické horniny porostlé mechy a drobnými travinami. Jsou to stěny nízkých jednopatrových kvádrových buněk navazující na budovu radnice. Kruhová okna těchto obytných buněk pravidelně vstupují do vegetační plochy a dotváří tak její kompozici. Po mechových stěnách neustále stéká voda, která stěny proměňuje v jemný zelený vodopád odrážející se na hladině vodní plochy. (Inspiration from Iceland, 2010) 31 Obr. 41 Pohled na mechové s těny z haly radnice. Zdroj: http://torontogardens.blogspot.cz/. Obr. 42 detail stékjící vody. Zdroj: http://torontogardens.blogspot.cz/ a Obr. 43 Stěny v zimním období. Zdroj: https://www.pinterest.com/ 38

4.1.6.3. Hotel Modera Living Wall, Portland Realizace: Lango Hansen Landscape Architect Dvůr hotelu Moderna v Portlandu je pojat jako veřejný pobytový a odpočinkový prostor. Pravoúhlá kompozice dodává prostoru přehlednost a optimální využití omezeného prostoru dvora. Hlavní vegetační hmotu tvoří vegetační stěna složena z vegetačních kazet. Kompozice vertikální zahrady sleduje pravoúhlý modul. Tvoří ji čtvercová mozaika ozeleněných kazet a dlaždic kortenovými obdelníky. Na několika úsecích se vegetační stěna plynule spojuje s horizontální plochou zahrady. Plynulý přechod obou ploch změkčují středně vysoké kapradiny a traviny. Obr. 44 Pohled přes zahradu ze vstupu hotelu. Zdroj: http://tamiesie.blogspot.cz Obr. 45 a Obr. 46 Detaily. Zdroj: http://blog.oregonlive.com/ 39

4.1.6.4. MFO park, Curych, Švýcarsko Realizace: Burckhardt+Partner, Raderschallpartner, 2002 V bývalém průmyslovém areálu továrny na motory vzniklo nové obytné, administrativní a obchodní centrum. MFO park je multifunkční veřejný prostor, nabízející místo k posezení, rozjímání a odpočinku, ale i ke kulturním akcím jako jsou letní kino, divadlo nebo koncerty. Nosným základem parku je ocelová konstrukce vytvářející obrovský, ze tří stran uzavřený třípatrový vzdušný kvádr. Tento tvar vychází z charakteru okolních průmyslových budov a nahrazuje v urbánní struktuře jeden blok. Tato několikaúrovňová stavba s dostatkem chodníků, schodů, ramp, mostů, balkónů, lodžií a teras je dotvořena množstvím treláží z ocelových lanek, sloužících jako opora pro více než 1100 popínavých rostlin 104 druhů. Rostliny jsou vysázeny na dvou úrovních. Dole u paty konstrukce a pak v její polovině v betonových nádobách, aby se docílilo úplného popnutí konstrukce. Vzniká tak jedinečný prostor naplněný živou masou vegetace měnící se ve hru světla a barev podle denní doby a ročních období. (WEILACHER, 2005, s. 137) 32 Obr. 47 Pohled z horního patra parku. Zdroj: https://thelandscapedotorg.files.wordpress.com/ 40

5. Popis návrhu 5.1. Lokalizace Obr. 48 Lokalizace v rámci republiky, kraje a katastru. 5.2. Základní informace Centrum buddhismu diamantové cesty v Praze Holešovicích je jedním ze 49 center v České republice. Probíhají zde pravidelné meditace, přednášky a kurzy věnované buddhismu. Centrum funguje jako zázemí pro zdejší komunitu Laiků a místo, kde se nově příchozí mohou s buddhismem seznámit. Jsou zde bytové jednotky pro členy centra, jídelna, společenská místnost, knihovna a také zázemí pro vydavatelství Bílý deštník. V budově nazývané Gompa (v tibetštině místo k meditaci) je meditační sál, kde probíhají společné meditace a přednášky. 41

5.3. Demografie centra BDC Složení návštěvníků centra je velmi různorodé. Centrum navštěvují lidé celého věkového spektra. Nejpočetnější věková skupina se pohybuje v rozmezí 20 až 40 let. Poměr mužů a žen se výrazně neliší. Členové centra mají nejrůznější povolání nebo obor studia. V obytné budově centra bydlí i několik rodin s dětmi. 5.4. Historie Do první poloviny 19. století byly v oblasti dnešních Holešovic dvě osady tzv. Staré Holešovice při severním břehu holešovického meandru a rybářská osada Bubny při břehu jižním. Mezi těmito obcemi byly rozsáhlé polnosti. (Bečková, 2012, s. 6) 33 V druhé polovině 19. století byla vybudována dostatečná dopravní infrastruktura pro rozvoj průmyslu. Byla postavena bubenská dráha a holešovický přístav a začalo budování pražské průmyslové zóny. V důsledku toho byly Staré Holešovice téměř celé vybourány. (Sterneck, 2011, s. 85) 34 Ve východní zemědělské části holešovického poloostrova byl rozvoj průmyslu pomalejší. První zástavbou byla dělnická kolonie v roce 1869. Pro další zástavbu je typické, že velké výrobní podniky byly zakládány po obvodu poloostrova blíže řece, zatímco menší se spokojily s šířkou původních traťových plužin. Tento princip zástavby se i dnes dá objevit na půdorysném schématu dnešních nových Holešovic (obr. 51). Staré obytné a tovární stavby dodnes v mírném zešikmení vůči pravoúhlému rastru ulic kopírují tvar původních polností. (Bečková, 2012, s. 7-8) 33 Nikde v Praze není industriální zástavba srostlá či prorostlá tak dokonale a v takovém rozsahu se zástavbou obytnou jako v holešovickém meandru. (Bečková, 2012, s. 8) 33 Bývalé průmyslové podniky se spolu s obytnými domy svými průčelími jednotně řadí do uliční fronty a podporují tak pravidelný rastr čtvrti. Odlišná funkčnost budov má také za následek velkou variabilitu hmot a střídání objemů zástavby vytvářející jedinečný charakter čtvrti. (Bečková, 2012, s. 8) 33 42

Obr. 49 Střed holešovického poloostrova. Stabilní katastr 1840. (Bečková, 2012, s. 16) 33 Obr. 50 Střed holešovického poloostrova. Polohopisný plán před 1900. Vznik malých továren a výroben průmyslového zboží podél starých cest, které se drží hranic polí. (Bečková, 2012, s. 17) 33 Obr. 51 Polohopisný plán 1911. zastavování středu holešovického poloostrova podle nové městské parcelace. (Bečková, 2012, s. 17) 33 Obr. 52 Historická mapa z 19. Století. Střed holešovického poloostrova je ještě nezastavěný. Je zde pouze dělnická kolonie a holešovické nádraží. Zdroj: www.mapy.cz 43

5.5. Přírodní podmínky území Nadmořská výška 189 m n. m. Biobeografické členění bioregion 1.2 Řípský biochora 2RN - Plošiny na zahliněných píscích 2.v.s. Fytogeografické členění okres 10b - Pražská kotlina Geomorfologické členění soustava Poberounská celek Pražská plošina podcelek Říčanská plošina okrsek Pražská kotlina Geobotanika Dubohabrové háje Potencionální přirozená vegetace Jilmová doubrava Potenciální přirozená vegetace Jilmová doubrada Jedná se zpravidla o třípatrové fytocenózy s dominantním Quercus robur nebo Fraxinus excelsior. Podíl jilmů typických pro tvrdý luh klesá v důsledku grafinózy. Častou příměsí je Tilia cordata nebo Alnus glutinosa a další dřeviny měkkého luhu jako Carpinus Betulus a Acer campestre. Keřové patro bývá druhově bohaté. Kromě zmlazených dřevin stromového patra se nejčastěji objevují Swida sanguinea, Padus avium a Sambucus nigra. Bylinné patro z jara tvoří geofyty Ficaria bulbifera, Corydalis cava, Anemone nemorosa, Allium ursinum, případně Leucojum vernum, Galanthus nivalis či Scilla vindobonensis. V létě to jsou nejčastěji Aegopodium podagraria nebo Urtica dioica. Z ekologického hlediska se jedná o společenstvo zřídka zaplavovaných niv v nížinách teplé klimatické oblasti ve výškách pod 220 m n. m. Je vázáno na lužní případně glejové půdy. (Neuhäuslová-Novotná, 1998, s. 74-75) 35 44

5.6. Klimatické poměry Dle zjišťených charakteristik (tab. 1) Holešovice patří do teplé oblasti T2 podle Quitta. Průměrná roční teplota je 11 C. To jsou hodnoty typické pro nejteplejší oblasti České Republiky. Také průměrný roční úhrn globálního záření zařazuje oblast do horní poloviny spektra. Podíl měsíců zasažených epizodami sucha je srovnatelný s hodnotami na Jižní Moravě. Dále průměrná relativní vlhkost vzduchu je nižší, než na většině území kde jsou hodnoty 75 80%. V průměru jsou zde nízké počty mrazových a ledových dnů v porovnání s většinou území Česka. Průměrný úhrn srážek také patří do hodnot nižší části spektra. Tyto charakteristiky jsou umocněny fenoménem teplotního ostrovu města a připravují tak extrémní podmínky pro pěstování vegetace. (TOLASZ, 2007) 36 5.7. Analýzy 5.7.1. Širší vztahy Z analázy vyplývá umístění buddhistického centra v pravidelné zástavbě Nových Holešovic (viz výkres č. 1). Především dobrá dostupnost městské hromadné dopravy. Lze vidět časté zazelenění dvorů obytných bloků. Obr. 53 Širší vztahy 45

5.7.2. Funkční a provozní analýza Provoz v centru probíhá na několika úrovních (Výkres č. 2). Centrum je mimo veřejné meditace a akce uzavřené, ale kdokoliv má zájem je puštěn kdykoliv dovnitř. Běžný denní režim je v podstatě klidný. Denně se zde pohybuje okolo padesáti lidí, především ti, jež bydlí v bezprostředním okolí. Společně jedí, pracují nebo vykonávají svou praxi. Každý večer od 20.00 jsou veřejně přístupné meditace. Na této úrovni je venkovní prostor klidným, relaxačním, průchozím místem, kde členové mohou trávit volný čas a věnovat se jakýmkoliv aktivitám. Dvakrát za měsíc jsou večer pořádány veřejné přednášky, kdy se nováčci a zájemci mají možnost dozvědět něco o buddhismu. Venkovní prostor tehdy funguje jako potkávací místo, reprezentuje a informuje nově příchozí. Několikrát za rok jsou pořádány semináře a kurzy, kdy se kapacita centra maximálně naplní a účastníci zde sdílí veškerý volný prostor po několik dní. V těchto dnech je potřebná maximální obytnost a vstřícnost venkovního prostoru stejně jako možnosti k relaxaci. 5.7.3. Vizuální vztahy Z analýzi vizuálních vztahů (Výkres č. 3) je vidět ohraničení objektu pohledovými bariérami obytných domů. Jediné výhledové místo k východu a západu je na části střechy hlavní budovy. Budovy Gompy a hlavní budovy mají okna situovaná do dvora, takže zevnitř budov vzniká neustálý vizuální kontakt s prostředím dvora. Jedině západní stranu tvoří vzhledově zajímavý pohled na prvorepublikovou nájemní budovu. 46

Obr. 54 Aktuální stav vstup do areálu a ohled na Gompu ze střechy hlavní budovy Obr. 55 Aktuální stav Ptačí pohled na centrum BDC. Zdroj: http://gompapraha.cz/ 5.7.4. Analýza střech areálu Z analýzy (Výkres č. 4) vyplývá především možnost vybudování intenzivní střešní zahrady na střeše hlavní budovy. 5.7.5. Světelný režim Tato analýza představuje podklad pro použití rostlin a také pobytovou lukrativitu jednotlivých částí objektu (Výkres č. 5). 5.7.6. Inventarizace zeleně V objektu se nyní nenachází žádná trvalá zeleň. 47

5.8. Východiska návrhu a popis návrhu 5.8.1. Východiska návrhu Venkovní prostory objektu jsou v této tobě bez vegetačních úprav a minimálně využívají potenciál prostoru (Výkres č. 6). Členové centra by zde chtěli vybudovat zahradu při zachování potřebných funkcí prostoru pro chod centra. Zmíněno bylo také vhodné zastínění Gompy pro ochranu před letním žárem. Chybí zde zázemí pro pobyt a odpočinek. Je zde vytvořen zatím provizorní vstup do obytné budovy přes anglický dvůr. Anglický dvůr hlavní budovy čeká odkrytí a vznikne tak možnost propojení obou dvorů. Z analýz a shromážděných podkladů vyplynuly příležitosti navrhovaného místa. Hlavní řešenou částí se stal dvůr a vyjádření jeho jak nástupní a shromažďovací tak klidnější společenské funkce. Dále je řešen přechod hlavního dvora v anglický dvůr a rozšíření jeho pobytových možností. Pokud by jsme o prostoru přemýšleli v kategoriích pater, tak přízemí a suterén jsou právě oblastí dvorů. Tato nejveřejnější oblast má především vybízet k pobytu. Dalším patrem je střecha jídelny, kde je plánována terasa připojená k bytům hlavní budovy. Bude to v podstatě soukromé místo především pro nájemce bytů a představuje příležitost pro jejich soukromé aktivity. Střecha hlavní budovy by se dala nazvat polosoukromou. Přístup na ní je otevřený, ale pravděpodobně to nebude cíl nově příchozích, kteří se budou rozkoukávat v přízemí. Na střeše druhého patra se otevírá možnost pro rozsáhlejší zahradní realizaci, která svým návštěvníkům poskytne prostor pro relaxaci a meditaci v přírodě blízkém prostředí. 5.8.2. Filosofie návrhu Na začátku buddhistické cesty stojí čtyři základní myšlenky. (Nydahl, 2008, s. 25) Centra BDC plní funkci informačního centra, kde se veřejnost může seznámit se základy buddhismu vstoupit na začátek své buddhistické cesty. Z toho důvodu přemýšlím o idei koncepce exteriérů společně se Čtyřmi základními myšlenkami. Uvědomění si vzácné příležitosti, být užiteční pomocí Buddhova učení. Jen málo kdo se s jeho učením setká a ještě méně je těch, kdo jsou schopni je používat. (Nydahl, 2009, s. 159 160)4. Centrum je jedním z prvních prostředníků v poznání Buddhova učení. Lidé se zde přicházejí seznámit s buddhismem a jeho podobou v praktickém životě. Proto je důležitý první dojem a pocit z centra, který může být podpořen jeho vnější úpravou. V návrhu je kladen důraz na srozumitelnost a jednoduchost uspořádání prostoru, ve kterém se nově 48