Pohledávky osob ve výkonu trestu odnětí svobody

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Pohledávky osob ve výkonu trestu odnětí svobody Bakalářská práce Autor: Věra Hloušková Právní administrativa Vedoucí práce: JUDr. Zdeněk Sovák Praha Duben, 2009 1

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Ţatci, dne 10. dubna 2009 Věra Hloušková 2

Poděkování Poděkování vyslovuji především panu JUDr. Zdeňku Sovákovi, vedoucímu mojí bakalářské práce, za jeho odborné vedení a metodickou pomoc. Děkuji rovněţ paní Ing. Janě Fořtové za konkrétní poskytnuté informace a znalosti k danému tématu. 3

Anotace Ve své bakalářské práci na téma Pohledávky osob ve výkonu trestu odnětí svobody se zabývám širokým spektrem oblasti pohledávek, a to nejen pohledávek, které vznikají z občansko právních vztahů a obchodně právních vztahů, ale zejména se věnuji problematice pohledávek vzniklých ve Vězeňské sluţbě České republiky.vězeňská sluţba ČR je organizační sloţkou státu a oblast vzniku, evidence a moţnosti vymáhání pohledávek jsou velmi málo prezentovány navenek. Přes veškeré problémy, které při vymáhání vznikají, se jedná o agendu velmi specifickou a zajímavou. Samotné podmínky pro vznik pohledávky, moţnost jejího umoření a zánik, jsou pro kaţdou pohledávku individuální. Teoretická část přestavuje institut pohledávky jak podle základních, obecně platných právních norem, tak podle zvláštních platných právních norem týkajících se právě Vězeňské sluţby ČR z pohledu výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody. V práci jsou také uvedeny odlišnosti v evidenci a způsobu vymáhání justičních pohledávek ve Slovenské republice. Závěrem jsem se snaţila zhodnotit všechna fakta a poznatky, které jsou v této práci uvedeny. Annotation My bachelor's thesis titled Payment obligations of people in imprisonment deals with wide range of matters related with payment obligations not only related to civic obligations and obligations resulting from trade commercial relations, but especially with payables which have risen during the execution of punishment in the facilities of the Prison Service of the Czech Republic.Prison Service of the Czech Republic is a state body and the problems of origin of payment obligation, the registration of obligations and the possibilities of levy are not so well known in general. Despite all related troubles, it is a very specific and interesting agenda. Each individual case has different conditions of origin, chances for exaction and settlement of outstanding debt. Theoretical part of the thesis introduces the notion of payment obligation from the point of view of general legal standards as well as from the point of view of special regulations concerning Prison Service of the Czech Republic, detention and imprisonment. The thesis touches also the differences of registration and levy in Slovak Republic. In the last part I tried to evaluate all facts and knowledge mentined in my thesis. 4

Obsah Úvod... 7 1 Obecně o pohledávkách... 8 1.1 Základní pojmy... 8 1.1.1 Věřitel a dluţník... 8 1.1.2 Pohledávka a dluh... 8 1.2 Druhy pohledávek... 9 1.2.1 Smluvní pohledávky... 9 1.2.2 Ostatní pohledávky... 9 1.2.3 Obsah pohledávky... 9 1.2.4 Právo a nárok věřitele... 10 1.3 Právní reţim pohledávky... 10 1.3.1 Občansko právní pohledávky... 10 1.3.2 Obchodně právní pohledávky... 11 1.3.3 Pohledávky v resortu Ministerstva spravedlnosti... 13 1.3.4 Právní reţim pohledávky... 13 1.4 Vznik pohledávky... 13 1.4.1 Absolutní neplatnost... 14 1.4.2 Relativní neplatnost... 14 1.4.3 Vliv neplatnosti právního úkonu na související pohledávku... 15 1.4.4 Ohroţení pohledávky... 15 1.5 Zánik pohledávky a závazku... 15 1.6 Promlčení a prekluze... 16 1.6.1 Promlčení podle občanského zákoníku... 17 1.6.2 Promlčení podle obchodního zákoníku... 19 1.6.3 Trestně právní promlčení... 20 1.6.4 Prekluze... 21 1.6.5 Rozhodnutí v trestním řízení... 21 1.7 Opravné prostředky... 23 1.7.1 Řádné opravné prostředky... 23 1.7.2 Řádné opravné prostředky v trestní řízení... 23 1.7.3 Řádné opravné prostředky v civilním řízení... 24 1.7.4 Formy rozhodnutí odvolacího soudu... 25 1.7.5 Mimořádné opravné prostředky... 26 1.7.6 Mimořádné opravné prostředky v trestním řízení... 26 1.7.7 Mimořádné opravné prostředky v civilním řízení... 27 2 Pojmy ze zákona o výkonu trestu... 29 2.1 Trestní odpovědnost... 29 2.2 Vězeňská sluţba České republiky organizace a struktura... 30 2.2.1 Organizace a struktura... 30 2.2.2 Organizační jednotky VS ČR... 31 2.2.3 Vazba... 31 2.2.4 Uloţení trestu... 32 2.2.5 Výkon trestu odnětí svobody... 33 2.2.6 Typy věznic... 34 5

3 Pohledávky ve Vězeňské sluţbě ČR... 35 3.1 Evidence a specifikace pohledávek ve Vězeňské sluţbě ČR... 36 3.1.1 Oddělení ekonomické... 36 3.1.2 Rozdělení pohledávek... 37 3.1.3 Evidence pohledávek odsouzeného... 37 3.2 Pohledávky z výkonu vazby a z výkonu trestu odnětí svobody... 38 3.2.1 Náklady výkonu vazby... 38 3.2.2 Pohledávky z výkonu trestu... 40 3.2.3 Pohledávky za škody... 40 3.2.4 Náleţitosti rozhodnutí... 41 3.2.5 Doručování rozhodnutí ve výkonu vazby a trestu... 41 3.2.6 Opravné prostředek... 42 4 Úhrada pohledávek ve výkonu trestu... 42 4.1 Zaměstnávání vězněných osob... 42 4.1.1 Formy zaměstnávání vězněných osob... 43 4.1.2 Pracovní odměna... 45 4.1.3 Rozúčtování pracovní odměny a další finanční náleţitosti... 46 4.1.4 Základní schéma rozdělení příjmů odsouzených... 47 4.2 Nakládání s pohledávkami obviněných a odsouzených po propuštění... 49 4.2.1 Doručování písemností mimo organizační jednotku... 49 4.2.2 Upuštění od vymáhání pohledávky... 50 4.2.3 Vyřazení pohledávky z evidence... 50 5 Slovenská republika Justiční pohledávky... 52 5.1 Historie vzniku Justiční pokladnice... 52 5.2 Činnost Justiční pokladnice... 52 5.2.1 Organizace Justiční pokladnice... 53 5.3 Změny a nové právní úpravy... 53 5.3.1 Postup Justiční pokladnice dle nové právní úpravy... 54 5.3.2 Výhody zřízení Justiční pokladnice... 54 Závěr... 55 Seznam pouţité literatury... 57 Legislativní normy a předpisy... 58 Soupis tabulek... 59 Soupis příloh... 59 6

Úvod Pro bakalářskou práci jsem si zvolila téma Pohledávky osob ve výkonu trestu odnětí svobody. Rozhodnutí pro toto téma mělo několik důvodů. Jedním z hlavních je mé současné působení ve Vězeňské sluţbě ČR, a to v organizační jednotce, Věznici Nové Sedlo. Touto prací představuji široký legislativní rámec dle kterého hospodaří se svými pohledávkami i Vězeňská sluţba ČR. Vězeňská sluţba ČR nakládá s nedaňovými pohledávkami dle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, a v souladu se zákonem č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a dále s Občanským zákoníkem, Občanským soudním řádem, Nařízeními a Instrukcemi Ministerstva spravedlnosti ČR a vnitřními předpisy Vězeňské sluţby ČR. Cílem práce je vysvětlit nejen pojmy, které se vztahují k pohledávkám obecně, ale vysvětlit i spektrum pohledávek ve vězeňské sluţbě, specifikovat oblast jejich vzniku, evidenci a jejich umoření. Důleţitá je moţnost vyhodnocení účinnosti vymáhání těchto pohledávek. Má práce je orientována na podmínky správy pohledávek, a to nejen z občansko právních vztahů nebo obchodně právních vztahů, ale zejména pohledávek vzniklých za osobami ve výkonu trestu odnětí svobody, případně výkonu vazby. V oblasti pohledávek Vězeňské sluţby ČR jsem se zaměřila na specifika pojmů obsaţených v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody, kdy jde o nástin podmínek za jakých vznikají pohledávky stanovené rozhodnutím ředitele organizační jednotky osobám, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu vazby, případně byly propuštěny. Poukazuji na vysokou administrativní náročnost správy celé agendy pohledávek a zároveň na jejich minimální dobytnost. Schopnost umořování pohledávek vzniklých za osobami ve výkonu trestu odnětí svobody závisí především na moţnosti jejich pracovního zařazení ve výkonu trestu. Ve své práci proto prezentuji i konkrétní příklady pracovního zařazení osob ve výkonu trestu odnětí svobody a poznatky z organizační jednotky, Věznice Nové Sedlo. Jedná se například o rozdělení pracovní odměny odsouzených, způsob evidence finančních prostředků na kontech odsouzených, moţnosti nakládání s těmito finančními prostředky. V závěru jsem se snaţila o porovnání a zdůraznění odlišností ve způsobech evidence a moţnostech vymáhání pohledávek z výkonu trestu odnětí svobody ve Slovenské republice. 7

1 Obecně o pohledávkách 1.1 Základní pojmy Subjektivní právo 1 věřitele poţadovat splnění od dluţníka je v terminologii závazkového práva pohledávkou, subjektivní povinnost 2 dluţníka plnění poskytnout je označováno jako dluh. 1.1.1 Věřitel a dluţník Věřitelem je ten, kdo má pohledávku. Dluţníkem je ten kdo má dluh. Občanský zákoník 3 formuluje definici závazkového právního vztahu, podle kterého je jeden z účastníků tohoto vztahu dluţník a je povinen druhému účastníku věřiteli poskytnout určitou, zpravidla majetkovou hodnotu, která je označena jako plnění, zatímco druhý účastník věřitel je oprávněn takové plnění od dluţníka poţadovat. 1.1.2 Pohledávka a dluh Pohledávka je právo poţadovat po druhém účastníkovi právního vztahu nějaké plnění, tedy aby něco učinil, dal. Dluhem je povinnost poskytnout druhému účastníkovi právního vztahu nějaké plnění. Pohledávka a dluh se zásadně doplňují. Zásadně nemůţe existovat dluh bez pohledávky ani pohledávka bez dluhu. Pohledávka a dluh, tvořící základní obsah závazkových vztahů, jsou doplněny o další dvojici práv a povinností, prostřednictvím, kterých je moţno dosáhnout uspokojení ze závazkových vztahů. Jde o právo a povinnost poskytnout druhé straně závazkového vztahu součinnost k jejímu řádnému plnění: - věřitel má nejen právo poţadovat od dluţníka svou pohledávku, nýbrţ současně je povinen od dluţníka jím řádně nabídnuté plnění převzít, - naopak dluţník má nejen povinnost plnit vůči věřiteli svůj dluh, nýbrţ rovněţ právo poţadovat od věřitele součinnost k převzetí jeho plnění. 1 je právem zaručená míra moţného chování oprávněné osoby, chovat se určitým způsobem a pak se domáhat i pouţití státního donicení k ochraně takového oprávnění 2 je právem stanovená míra nutného chování subjektu (účastníka) občanskoprávních vztahů, chovat se tak, jak jej k tomu právní norma zavazuje 3 Zákon č. 40/1964 Sb 8

1.2 Druhy pohledávek 1.2.1 Smluvní pohledávky V mnoha případech, (nikoli však výhradně) je moţné spojovat vznik pohledávek s existencí určitého smluvního vztahu. V konkrétním smluvním vztahu pak můţe pohledávka existovat jak na straně pouze jednoho účastníka (typicky pohledávka z darovací smlouvy), tak i vzájemně na obou smluvních stranách (např. u kupní smlouvy na jedné straně finanční pohledávka prodávajícího za kupujícím k úhradě kupní ceny, na straně druhé pohledávka kupujícího za prodávajícím k předání předmětu koupě). V prvém případě tedy oproti pohledávce oprávněného subjektu existuje pouze závazek povinné osoby, v druhém případě je oprávněný z pohledávky a také zároveň i povinným ze závazku vůči druhému účastníkovi (tzv. vzájemný synallagmatický vztah). 1.2.2 Ostatní pohledávky Dál existují i pohledávky, které nejsou závislé na ţádném konkrétním smluvním vztahu a jejich vznik je dán například veřejnoprávním předpisem či jinou právní skutečností. Tak jde například o pohledávky, jejichţ adresátem je téměř kaţdý občan, jsou to pohledávky státu z titulu daní, poplatků nebo obdobných finančních plnění. Dále se můţe jednat o pohledávky náhrady škody, bezdůvodné obohacení apod. I kdyţ tyto pohledávky mohou mít často přímou souvislost s určitým smluvním vztahem, nejde o pohledávky smluvní, tedy vzniklé dohodou a vůlí účastníků. 1.2.3 Obsah pohledávky Obsahem kaţdé pohledávky musí být především určení plnění, které má být poskytnuto. Jedná se většinou o případy, kdy jde o pohledávky finančního charakteru. Obsahem pohledávek můţe být i plnění naturální, plnění formou sluţeb či jiné nehmotné činnosti. Z obecného pohledu lze rozdělit pohledávky na pohledávky: - ze smluv - z porušení právních povinností - z jiných právních povinností a dále na pohledávky: - s finančním plněním - s naturálním plněním - s plněním sluţbami - s plněním činností nebo zdrţením se činnosti 9

1.2.4 Právo a nárok věřitele Právo představuje oprávnění příslušného subjektu k plnění ze strany druhého subjektu. Nárok je oprávněním takového subjektu přímo se daného plnění domáhat a toto případně i vymoci je soudní cestou. Výrazně je tento rozdíl patrný například u běţné smlouvy o půjčce, kde od okamţiku poskytnutí půjčky má subjekt, který ji poskytnul, právo na její vrácení, ovšem nárok na toto vrácení vzniká teprve dnem, který byl jako den vrácení mezi účastníky dohodnut. Zásadního významu pak tyto pojmy nabývají v případě promlčení 4 pohledávek. 1.3 Právní reţim pohledávky 1.3.1 Občansko právní pohledávky Občanský zákoník 40/1964 Sb., v platném znění ( dále jen ObčZ) představuje základní a obecný soukromoprávní předpis, který upravuje majetkové a osobní vztahy, v nichţ jejich subjekty vystupují jako právně rovné a autonomní. Nerozhoduje tudíţ, zda jde o fyzickou osobu 5 či právnickou osobu 6, o osobu tuzemskou či zahraniční, výjimkou není ani stát. Můţe se např. jednat o běţné koupě, půjčky, pohledávky z nájemních vztahů apod.občanský zákoník 1 ods.2 upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakoţ i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony.uvedené právní vztahy i pohledávky z těchto vztahů vzniklé, jsou tedy posuzovány dle příslušných ustanovení ObčZ, coţ má nejen formální význam, ale promítá se například do délky promlčecích nebo záručních dob, obsahu práv ochrany spotřebitelů, ale i do řady dalších právních souvislostí. ObčZ zároveň obsahuje obecnou právní úpravu k ostatním soukromoprávním předpisům. Pokud tak konkrétní soukromoprávní předpis (např. zák. č. 94/1963 Sb., o rodině, v platném znění, zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění apod.) nestanoví speciální právní úpravu, pouţije se pro pohledávky, vzniklé ze vztahů realizovaných na základě takového soukromoprávního předpisu, podpůrně opět ObčZ. 4 Viz. část 1.6 5 je kaţdý člověk od svého narození do své smrti 6 musí být zaloţena písemnou smlouvou nebo zakládací listinou a musí vzniknout, a to dnem, ke kterému je zapsána do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku 10

1.3.2 Obchodně právní pohledávky Jde o pohledávky, jejichţ vznik a existence se posuzuje podle zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v platném znění ( dále jen ObchZ). Můţe se například jednat jak o pohledávky z titulu nekalosoutěţního jednání, účastenství na obchodních společnostech, tak o pohledávky z obchodních závazkových vztahů. Mezi obchodně právní pohledávky se řadí pohledávky vzniklé z obchodně závazkových vztahů obsaţených v 261 ObchZ. Pohledávky vzniklé ze závazkových vztahů podle ObchZ lze rozdělit: - na pohledávky z tzv. relativních obchodů - na pohledávky z tzv. absolutních obchodů - na pohledávky z tzv. fakultativních obchodů Pohledávky z tzv. relativních obchodů Pohledávky vzniklé ze závazkových vztahů mezi podnikateli nemusí být vţdy automaticky povaţovány za obchodně právní, neboť ne kaţdý vztah mezi podnikateli je vţdy vztahem podnikatelským a obchodně právním. Tak je tomu např. v případě, kdy podnikatel fyzická osoba kupuje v prodejně ( tedy u jiného podnikatele právnické osoby) domácí spotřebič do svého bytu, lze jen těţko předpokládat, ţe jde mezi oběma subjekty o podnikatelský vztah. Učinil tak způsobem, z něhoţ není zřejmé, ţe souvisí s podnikatelskou činností. V dané situaci podnikatel, který vystupuje jako běţný kupující, a vzájemný vztah mezi prodávajícím i kupujícím, a téţ pohledávky z něj vzniklé, se budou řídit příslušným ustanovením ObčZ. Pohledávka, týkající se závazkových vztahů mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou na jedné straně a podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti na straně druhé, nemusí být pohledávkou obchodně právní. Obchodně právní pohledávkou se stává teprve tehdy, jestliţe vztah, na základě něhoţ vznikla, slouţí k zabezpečování veřejných potřeb. Můţe tak jít například o vztah zaloţený mezi obcí a stavebním podnikatelem na základě smlouvy na opravu obecní budovy. Podmínkou však je, aby se smlouva týkala zabezpečení veřejných potřeb. 11

Pohledávky z tzv. absolutních obchodů Pohledávky z tzv. absolutních obchodů, jsou povaţovány za obchodně právní pohledávky vţdy bez nutnosti splnění nebo posouzení dalších podmínek. Dle 261 ods. 3 ObchZ se jedná o pohledávky vzniklé: - mezi zakladateli obchodních společností, mezi společníkem a obchodní společností,jakoţ i mezi společníky navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti, jakoţ i vztahy ze smluv, jimiţ se převádí podíl společníka, - mezi zakladateli druţstva a mezi členem a druţstvem, jakoţ i mezi členy druţstva navzájem, pokud vyplývají z členského vztahu v druţstvu, jakoţ i ze smluv o převodu členských práv a povinností, - z burzovních obchodů a jejich zprostředkování ( 642) a dále z úplatných smluv týkajících se cenných papírů, - ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části ( 476), ze smlouvy o nájmu podniku ( 488b), ze zástavního práva k obchodnímu podílu ( 117a), ze smlouvy o úvěru ( 497), ze smlouvy o kontrolní činnosti ( 591), ze smlouvy zasílatelské ( 601), ze smlouvy o provozu dopravního prostředku ( 638), ze smlouvy o tichém společenství ( 673), ze smlouvy o otevření akreditivu ( 682 ), ze smlouvy o inkasu ( 692 ), ze smlouvy o bankovním uloţení věci ( 700 ), ze smlouvy o oběţném účtu ( 708) a smlouvy o vkladovém účtu ( 716), - z bankovní záruky ( 313 ), z cestovního šeku ( 720 ) a slibu odškodnění ( 725), - mezi společností nebo druţstvem a osobou, která je statutárním orgánem 7 nebo jiným orgánem nebo jeho členem, - mezi zakladateli a správcem vkladu, - z finančního jištění ( 323a). Pohledávky z tzv. fakultativních obchodů Lze se setkat s obchodně právními pohledávkami vzniklými z tzv. fakultativních obchodů. Jde o vztahy, které všichni účastníci souhlasně podřídili právní úpravě ObchZ, i kdyţ by se jinak jednalo o vztahy podléhající ObčZ (např. kupující automobilu uzavře s auto prodejcem kupní smlouvu, kterou oba výslovnou písemnou zmínkou ve smlouvě podřídí právní úpravě ObchZ., i kdyţ by jinak tato smlouva do sféry ObchZ nespadala. 7 jsou osoby, které jednají jménem právnické osoby (513/1991 Sb.,čl II ObchZ a 40/1964 Sb ObčZ) 12

Jiţ pouhé označení v záhlaví listiny jako například Kupní smlouva uzavřená dle 409 ObchZ tedy můţe vést ke vzniku obchodně právního závazku a tím i pohledávka, která se řídí úpravou ObchZ. I přes oboustranný souhlas účastníků a dodrţení zákonné formy dohody směřující ke vzniku fakultativního obchodu, je tato dohoda neplatná, jestliţe vede ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem (např. zhoršení či ztíţení uplatnění reklamačních práv, kratší promlčecí doby apod.). 1.3.3 Pohledávky v resortu Ministerstva spravedlnosti 8 Mezi trestněprávní pohledávky řadíme pohledávky vzniklé z rozhodovací činnosti soudů, státních zastupitelství a Vězeňské služby, jsou jimi: pohledávky ze soudních poplatků, příjmy z těchto pohledávek jsou odváděny na zvláštní příjmové účty státního rozpočtu, pohledávky z nákladů trestního řízení, z náhrad ustanoveným advokátům, z nákladů civilního řízení včetně svědečného, znalečného a tlumočeného a pohledávky, u nichţ povinnost úhrady ukládá účastníku soudního řízení soud, příjmy z těchto pohledávek jsou odváděny na příjmové účty organizaci, pohledávky z výkonu vazby a z výkonu trestu odnětí svobody, pořádkové pokuty (z trestního i civilního řízení). ostatní pohledávky, kterými jsou pohledávky vzniklé z náhrady škody z hospodaření s majetkem státu, z občansko-právních, obchodně-právních nebo pracovně-právních poměrů. 1.3.4 Právní reţim pohledávky Přiřazení pohledávky k příslušnému právnímu předpisu není samoúčelná a je potřeba si ji poloţit vţdy na počátku posuzování povahy a charakteru konkrétní pohledávky. Stejně jako ustanovení ObčZ totiţ i reţim ObchZ či dalších právních předpisů přináší řadu specifik, která jsou významná pro posouzení existence konkrétní pohledávky i moţnosti jejího uplatnění a vymáhání (např. odlišná délka promlčecích dob nebo rozdílné moţnosti pro ukončení smluvního vztahu). 1.4 Vznik pohledávky U pohledávky je nezbytné, aby platně vznikla. Jsou pohledávky vzniklé přímo ze zákona nebo na základě rozhodnutí příslušných orgánů, a také pohledávky vzniklé ze vztahů, zaloţené na smluvním základě. Pokud by se totiţ takový smluvní vztah ukázal být 8 Instrukce Ministerstva spravedlosti č.j.101/2003-oim-sp, o vymáhání pohledávek 13

neplatně zaloţeným a tedy postrádajícím právních účinků, dotýká se taková skutečnost samozřejmě i pohledávek, jeţ z tohoto vztahu měly (mohly) vzniknout. Může se jednat:: - o absolutní neplatnost - o relativní neplatnost 1.4.1 Absolutní neplatnost Jedná se o právní úkon, 9 na základě kterého právní vztah vznikl je ho moţno bez dalšího povaţovat od počátku za neplatný, a tedy nevzniklý a právně neúčinný, jestliţe: - nebyl učiněn svobodně a váţně, určitě 10 a srozumitelně 11 nebo jeho předmětem je plnění nemoţné ( 37 ObčZ) - byl zaloţen právním úkonem účastníka, který nemá způsobilost k právním úkonům 12, nebo účastníka, jenţ jednal v duševní poruše, která jej činila k takovému právnímu úkonu neschopným ( 38 ObčZ) - svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům ( 39 ObčZ) - právní úkon, kterým měl být daný právní vztah zaloţen, nebyl učiněn ve formě, kterou vyţaduje zákon nebo dohoda účastníků ( 40 ObčZ). 1.4.2 Relativní neplatnost Jedná se o právní úkon, na základě kterého tento vztah vznikl a je platný a účinný, jestliţe se účastník, který je takovým úkonem dotčen ( na jehoţ ochranu je relativní neplatnost stanovena), této neplatnosti nedovolá. Relativní neplatnost právního úkonu nenastává ze samého zákona. K relativní neplatnosti soud nepřihlíţí z úřední povinnosti, nýbrţ jen na návrh jednoho ze subjektů. Konkrétní vymezení důvodů a případů relativní neplatnosti je moţno nalézt v 40a ObčZ. Podat návrh můţe (neplatnosti se dovolat) ten, kdo byl neplatným úkonem dotčen (dotčen můţe být nejen subjekt samotného právního úkonu, nýbrţ i ten, kdo byl ve svých právech neplatným právním úkonem zkrácen, jako např. druhý manţel v rámci společného jmění, druhý podílový spoluvlastník atd.). Právo dovolat se relativní 9 je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku tech práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují ( 34 ObčZ) 10 představuje stránku obsahovou 11 týká se jazykové stránky projevu 12 způsobilost k právním úkonům vzniká v plném rozsahu aţ zletilostí, tj. dovršením 18 let věku 14

neplatnosti se promlčuje ve třech letech. Tato tříletá promlčecí lhůta začíná podle soudní praxe běţet ode dne uskutečněného věcného plnění. Relativní neplatnosti se nemůţe dovolat ten, kdo ji sám, třeba nezaviněně způsobil. 1.4.3 Vliv neplatnosti právního úkonu na související pohledávku Pokud by pohledávka měla mít svůj právní důvod v právním úkonu či vztahu, jenţ je postiţen absolutní neplatností, nebo u něhoţ se oprávněný účastník dovolal relativní neplatnosti, je stejně neplatná (resp. neexistující) i tato pohledávka.neplatnost právního úkonu, a to jak absolutní, tak relativní, působí od jeho počátku, to znamená, ţe se na neplatný úkon hledí tak, jako by nikdy nevznikl. Skutečnost, ţe se na neplatné úkony hledí jako by nikdy nevznikly, má u absolutní neplatnosti za následek, ţe takovéto právní úkony nikdy nezaloţily ţádná práva a povinnosti. Jednalo-li se o relativně neplatný právní úkon, práva a povinnosti z něho sice vznikly, ale jeho prohlášením či uznáním za neplatný zanikají rovněţ, tedy téţ, jako by byly nikdy nevznikly. Vznikla-li neplatnosti právního úkonu škoda, někomu v důsledku můţe se podle 42 ObčZ domáhat její náhrady a podle 420 ObčZ proti tomu, kdo neplatnost právního úkonu zavinil. 1.4.4 Ohroţení pohledávky Pokud pohledávka vznikla platně a účinně, můţe být pozice k uplatnění a vymáhání pohledávky ohroţena, či zcela znehodnocena, řadou rozličných faktorů. Mohou tak mimo jiné nastat například některé z následujících situací: a) dluţník se zbavuje svého majetku, b) dluţník se dále zadluţuje a není schopen dostát svým závazkům, c) dluţník fyzická osoba zemřel nebo dluţník právnická osoba vstoupil do likvidace d) blíţí se konec promlčecí nebo prekluzivní doby pohledávky. 1.5 Zánik pohledávky a závazku Přirozeným završením existence pohledávky je její zánik. Účastníci právních vztahů sjednávají vzájemná práva a závazky zejména proto, aby tyto byly naplněny, pokud je sjednávají svobodně a váţně. Splnění závazku však není jediným druhem jeho zániku (uţ proto, ţe ne vţdy okolnosti konkrétního případu splnění umoţní) a zákon rozlišuje celou řadu způsobů zániku pohledávek, resp. k nim váţících se závazků. Základní úprava je upravena v občanském zákoníku, obchodní zákoník pak jednotlivé způsoby zániku pohledávek více či méně modifikuje. 15

Jednotlivé způsoby zániku pohledávek možno rozčlenit následovně: a) splnění dluhu ( 559 ObčZ) b) dohoda ( 570 ObčZ) c) započtení ( 580 ObčZ) d) nemoţnost plnění ( 575 ObčZ) e) výpověď ( 582 ObčZ) f) odstoupení od smlouvy ( 344 ObchZ) g) odstupné ( 355 ObchZ) h) narovnání ( 585 ObčZ) i) neuplatnění práva ( 583 ObčZ) j) splynutí ( 584 ObčZ) k) uplynutí doby ( 578 ObčZ) l) smrt věřitele nebo dluţníka ( 579 ObčZ) 1.6 Promlčení a prekluze Pohledávky a závazky existují od doby svého vzniku, aţ po jejich zánik. Zánikem pohledávky je zpravidla její splnění. Pokud ke splnění nedojde, nemůţe dluţník zůstat zavázán natrvalo. Jednou ze zásad civilního práva je, ţe kaţdý je povinen starat se o svůj majetek s péčí řádného hospodáře, coţ znamená také to, ţe věřitel je povinen zajistit splnění své pohledávky prostřednictvím zákonných kroků, které je oprávněn a současně povinen proti dluţníku pouţít. Jedním z prvků stability právních vztahů je proto institut promlčení. Zákon stanoví, ţe právo se promlčí, jestliţe nebylo vykonáno v zákonné době. K promlčení soud přihlédne jen při námitce dluţníka. Pokud se dluţník dovolá promlčení, soud pak nemůţe promlčené právo věřiteli přiznat. I v případě, ţe dluţník námitku promlčení vznese, neznamená to, ţe by nemohl závazek splatit.v důsledku promlčení totiţ právní vztah mezi subjekty nezaniká, ale právo věřitele se oslabí. Právní teorie v této souvislosti uvádí, ţe subjektivní právo, které doposud bylo provázeno nárokem ( tedy oprávněním u soudu se úspěšně domáhat přiznání práva), promlčením tento nárok ztrácí. Soud jiţ není oprávněn pohledávku přiznat, a to ani za předpokladu, ţe důkazy ve věci by byly nepochybné a věc jednoznačná, a ţalobu zamítne. Promlčené právo se tak stává neţalovatelným, ale vymahatelným. 16

Pokud tedy dluţník svůj závazek splní i přes vznesení námitky promlčení, splnil řádně to, co byl povinen. Na straně věřitele nedochází tak k bezdůvodnému obohacení 13, věřitel je oprávněn plnění přijmout.neuplatní-li dluţník námitku promlčení ( bez zřetele k tomu, zda si byl či nebyl vědom toho, ţe ji můţe uplatnit), soud věřiteli nárok přizná. 1.6.1 Promlčení podle občanského zákoníku Úprava promlčení podle občanského zákoníku představuje obecnou úpravu promlčení pro oblast soukromého práva. V důsledku obecného charakteru právní úpravy proto občanský zákoník vymezuje: - podstatu promlčení a jeho následky - předmět promlčení a práva promlčení - délku promlčecích dob v jednotlivých případech včetně stanovení jejich počátku - případy stavení a přetrţení promlčecích dob Zásady takto stanovené se poté pouţijí vţdy, pokud zvláštní zákon nestanoví v konkrétním případě něco jiného. Promlčují se práva: Promlčují se všechna majetková práva s výjimkami uvedenými v zákoně 14. Nepromlčují se osobní práva autorská, práva vynálezce, či zlepšovatele na autorství apod. práva tvořící součást ochrany osobnost, z majetkových práv se nepromlčují 110 ods.2 ObčZ. Promlčecí doba Délka promlčecí doby podle občanského zákoníku: Obecná (pravidelná) je tříletá 101 ObčZ. Tato doba platí vţdy, nestanoví-li právní předpisy promlčecí dobu zvláštní. Zvláštní promlčecí doba je buď: a) kratší neţ obecná promlčecí doba tj. jednoroční, dvouletá či výjimečně tříletá, nebo b) delší neţ obecná promlčecí doba, tj. desetiletá. Dvouletá promlčecí doba je subjektivní, pokud jde o práva z náhrady škody a práva z bezdůvodného obohacení ( 106 odst.1 a 107 odst. 1). 13 455 odst 1 ObčZ 14 100 odst 2 ObčZ 17

Desetiletá promlčecí doba je: a) promlčecí doba objektivní pro nároky z náhrady a bezdůvodného obohacení za předpokladu, ţe škoda a bezdůvodné obohacení vznikly úmyslně ( 106 odst. 2 a 107 odst. 2 ObčZ), b) promlčecí doba u práv přiznaných pravomocným rozhodnutím státního orgánu ( 110 ObčZ), c) promlčecí doba u práv dluţníkem písemně uznaných co do důvodu a výše ( důvodem se rozumí právní důvod vzniku uznaného dluhu), d) promlčecí doba u práv odpovídajících věcnému břemenu ( 109 ObčZ). Počátek promlčecí doby Obecné pravidlo, které platí vţdy, není-li zákonem stanoveno jinak, určuje ustanovení 101 ObčZ. Podle něho promlčecí doba počíná dnem, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Zpravidla to bude den splatnosti pohledávky. Běh promlčecí doby Změna v osobě dluţníka ani věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby. Běhu promlčecí doby se někdy stavějí v cestu překáţky, které působí stavení promlčení nebo přerušení promlčení. Stavení promlčecí doby znamená, ţe promlčecí doba v důsledku nastalé zákonné podmínky nepočíná běţet, resp. pokud jiţ běţet začala, po dobu trvání podmínky dále neběţí. V případě, ţe podmínka odpadne, promlčecí doba pokračuje ve svém běhu tam, kde přestala, a tedy dobíhá ta část, která před výskytem podmínky neuběhla. V důsledku přerušení promlčecí doby počíná běţet nová promlčecí doba a k doposud uplynulému času se nepřihlíţí. Ke stavení promlčecí doby dochází v následujících případech: Jestliţe věřitel uplatní v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběţí. K odsunutí počátku promlčecí doby dojde ve smyslu 113 ObčZ. Tehdy, jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce, nebo o práva proti těmto osobám, jestliţe promlčecí lhůta ještě nezačala běţet, a to do doby, dokud jim nebude zástupce ustanoven. Promlčení rovněţ nepočíná, jde-li o práva mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými na straně druhé. 18

Pokud překáţka odpadne ( dosaţením zletilosti, zrušením osvojení), promlčecí doba začne plynout. K stavení promlčecí doby nedochází, jedná-li se o úroky a opětující se plnění(např. výţivné). Stejná úprav je stanovena i pro práva mezi manţely 15. K přerušení promlčecí doby a k plynutí nové dochází v následujících případech: Pokud dluţník uzná písemně svůj dluh vůči věřiteli, plyne nová desetiletá promlčecí doba bez ohledu na to, jaká část původní promlčecí doby jiţ uplynula, resp. bez ohledu na to, ţe pohledávka se jiţ promlčela, pokud dluţník při uznání o promlčení věděl, obdobně počíná plynout nová desetiletá promlčecí doba v případě, ţe v soudním řízení dojde k pravomocnému přiznání práva věřiteli. 1.6.2 Promlčení podle obchodního zákoníku Úprava promlčení podle obchodního zákoníku je z hlediska rozsahu a obsahu úpravy komplexní, a proto v zásadě nezávislá na úpravě zákoníku občanského. Úprava obchodního zákoníku je kogentní, tj. strany si ve smlouvě nemohou sjednat jinou délku nebo počátek běhu promlčecí doby. Půjde-li však o smluvní vztah i mezi podnikateli, který se však řídí občanským zákoníkem( např. ze smlouvy nájemní, pojišťovací, darovací apod.) pouţijí se pouze ustanovení o promlčení obsaţená v zákoníku občanském. Promlčují se: - všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Promlčecí doba Délka promlčecí doby podle obchodního zákoníku: Obecná promlčecí doba činí čtyři roky. Obchodní zákoník stanoví pro jednotlivá práva počátek plynutí promlčecí doby na: u práv vymahatelných u soudu 391 ObchZ a u práva naplnění závazku a u práva na dílčí plnění 392 ObchZ, dále u práv vzniklých z porušení povinnosti a u práv z vad věcí 392ObchZ u práv, jeţ vznikají odstoupením od smlouvy a u práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy 394 ObchZ, u práva poţadovat vydání uloţené nebo skladované věci 395 ObchZ, u práva na peněţní prostředky uloţené na běţném nebo vkladovém účtu 396 ObchZ a u práva na náhradu škody 398ObchZ. 15 114 ObčZ 19

Běh promlčecí doby Změna v osobě dluţníka nebo věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby. K stavení promlčecí doby dochází v následujících případech: - kdyţ věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se povaţuje podle předpisu upravující soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva jiţ v zahájeném řízení 402 ObchZ, - promlčecí doba přestává běţet dále podle 403 aţ 406 ObchZ. K přerušení promlčecí doby a k plynutí nové dochází v následujících případech: Uzná-li dluţník písemně svůj závazek, běţí nová čtyřletá promlčecí doba tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běţí nová promlčecí doba ohledně této části. Toto je moţné učinit i opakovaně a také před počátkem plynutí promlčecí doby. Promlčecí doba podle obchodního zákoníku skončí nejpozději po uplynutí deseti let ode dne, kdy počala poprvé běţet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jeţ bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. Bylo-li pak právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později neţ tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliţe řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno. 1.6.3 Trestně právní promlčení Pohledávky Vězeňské sluţby ČR a všechny ostatní nedaňové pohledávky mají promlčecí lhůtu 10 let. Uznáním dluhu lze uznat i právo jiţ přiznané pravomocným rozhodnutím soudu. Uznáním dluhu dojde k přerušení promlčecí lhůty,a počátek nové desetileté promlčecí lhůty začíná běţet od prvního dne uvedeného v uznání dluhu. Obecně lze uznat dluh opětovně. Příklad: vznik pohledávky pravomocným rozhodnutím soudu 15.11. 2007 lhůta k zaplacení do 30.11.2007 Počátek běhu promlčecí doby 1.12.2007 Uznání dluhu 30.8.2008 Počátek nové promlčecí doby 31.8.2008 20

V případech kdy jde o plnění ve splátkách počíná běţet promlčecí doba (10 let) pro kaţdou splátku zvlášť, a to ode dne její splatnosti( splatnost kaţdého 15. dne v měsíci, promlčení počíná běţet 16. dne v měsíci). 1.6.4 Prekluze Zákonem je stanoveno, ţe právo je moţné uplatnit jen do určité doby. Neuplatněním práva v této době, závazek zaniká. K zániku práva je třeba splnění dvou předpokladů : - uplynutí určité ( zákonem přesně stanovené doby) - neuplatnění práva v této době Prekludované právo nelze plnit ani dobrovolně, jednalo by se o bezdůvodné obohacení. 1.6.5 Rozhodnutí v trestním řízení Rozlišujeme tyto základní druhy rozhodnutí: - rozsudek - usnesení - trestní příkaz - rozhodnutí svého druhu Rozsudek Rozsudkem rozhoduje soud zásadně ve věci samé. Rozsudek má značný právní i společenský význam, neboť v rozsudku soud vyjadřuje své stanovisko ke spáchanému trestnému činu i pachateli. Jedině soud a výhradně rozsudkem můţe uznat, obviněného vinným či nevinným a uloţit trest nebo od potrestání upustit. Rozsudek je třeba vţdy vyhlásit a vyhotovit písemně. Obsah rozsudku lze rozdělit do čtyř částí: úvodní část - tato část začíná slovy Jménem republiky a po ní následuje označení soudu, který vydává rozsudek, jména a příjmení soudců, kteří rozhodovali, společně s datem a místem vyhlášení rozsudku a označení obţalovaného, výroková část - obsahuje vlastní rozhodnutí o vině, trestu či ochranném opatření a nároku na náhradu škody. Výroková část tvoří jádro rozsudku, výrok, jímţ se obţalovaný stává vinným, nebo jímţ se obţaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehoţ se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením místa, času a způsobu 21

spáchání, jakoţ i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu, odůvodnění rozsudku - je základním předpokladem přesvědčivosti rozsudku. V odůvodnění má nepominutelný význam při přezkoumávání rozsudku soudem vyššího stupně. Bez odůvodnění by byl rozsudek nepřezkoumatelný. Soud musí v odůvodnění vyloţit, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakým i úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, poučení o odvolání - je nezbytnou částí rozsudku. Obţalovaný stejně jako další osoby oprávněné podat odvolání musí být poučeny, ţe se proti rozsudku mohou odvolat do osmi dnů od doručení opisu rozsudku a to k soudu druhého stupně prostřednictvím soudu, který rozhodl ve věci rozsudkem. Usnesení Usnesení je různorodější neţ rozsudek. Usnesením je moţno rozhodnout o celé řadě trestního řízení, je do určité míry všeobecnou formou rozhodování. Lze jím rozhodnout o vině (zastavit trestní stíhání obviněného), ale nelze jim uznat obviněného vinným. Usnesení má podobnou strukturu a obsah jako rozsudek, je však jednodušší. Usnesení se oznamuje buď vyhlášením v přítomnosti toho, jemuţ je třeba usnesení oznámit, nebo doručením opisu usnesení. Řádným opravným prostředkem proti usnesení. Trestní příkaz Trestní příkaz můţe vydat samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení za situace, ţe skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Představuje výjimku ze zásady veřejnosti, to však neznamená, ţe obviněnému je odepřeno právo na projednání věci před soudem. Tohoto práva obviněný můţe vţdy dosáhnout podáním odporu, který trestní příkaz ruší. Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku a jeho obsah je moţno rozdělit na úvodní část, která obsahuje označení soudu, den a místo vydání trestního příkazu a označení obviněného, výrokovou část, která obsahuje výrok o vině a uloţeném trestu, případně výrok o náhradě škody a konečně poučení o právu podat odpor. Rozhodnutí svého druhu Do tohoto rozhodnutí se řadí obţaloba a další rozhodnutí, které trestní řád označuje jako příkazy a nařízení. 22

1.7 Opravné prostředky Řízení, v němţ se přezkoumává soudní rozhodnutí se nazývá opravným řízením. Podměty, jejichţ existence podmiňuje zahájení opravného řízení nazýváme opravnými prostředky. Opravné prostředky rozlišujeme na: - řádné - mimořádné 1.7.1 Řádné opravné prostředky Řádné opravné prostředky jsou přípustné tehdy, dokud rozhodnutí, jeţ má být přezkoumáno, ještě nenabylo právní moci.řádný opravný prostředek má za následek odkladný účinek na právní moc rozhodnutí. 1.7.2 Řádné opravné prostředky v trestní řízení Odvolání Odvolání je řádným opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně a má odkladný účinek, coţ znamená, ţe minimálně do odvolacího soudu zamezuje vykonatelnost ( jestliţe si např. obţalovaný, kterému byl okresním soudem uloţen nepodmíněný trest odnětí svobody, podá odvolání, nemůţe výkon trestu nastoupit do doby, neţ je napadený rozsudek potvrzen v odvolacím řízení před krajským soudem).o právu podat si odvolání musí být obţalovaný (případně jiná oprávněná osoba ) náleţitě poučen, zejména pokud jde o lhůtu a místo podání.odvolání se podává u soudu, proti jehoţ rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Právo podat odvolání mají státní zástupce, obţalovaný (případně jeho obhájce), poškozený či zúčastněná osoba. Státní zástupce můţe odvoláním napadnout celý rozsudek, a to jak v neprospěch tak i ve prospěch obţalovaného, obţalovaný jen ty části rozsudku, které se ho týkají., poškozený jen proti výroku o náhradě škody. Pokud se oprávněná osoba práva odvolání vzdá, nemůţe jiţ odvolání podat i kdyby svůj názor na rozsudek změnila. Stíţnost Stíţnost je řádným opravným prostředkem proti usnesení, které bylo vydáno prvostupňovým orgánem trestního řízení. Nelze podat stíţnost proti kaţdému usnesení, zákon konkrétně vymezuje, kdy je stíţnost přípustná a kdy nikoliv. Rovněţ ne kaţdá stíţnost má odkladný účinek, ten opět musí být přiznán zákonem např. proti rozhodnutí 23

vzetí do vazby si můţe obviněný podat stíţnost, která nemá odkladný účinek. Pokud by ho měla musel by být obviněný aţ do rozhodnutí nadřízeného soudu propuštěn na svobodu, coţ by bylo v přímém rozporu se samotným účelem vazby. Stíţnost se podává u orgánu proti jehoţ usnesení směřuje, a to do tří dnů od oznámení. Nestanoví-li zákon něco jiného, můţe stíţnost podat osoba, které se usnesení přímo týká, nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem.stíţnosti se můţe oprávněná osoba vzdát, nebo jiţ podanou stíţnost vzít zpět. Odpor Odpor je řádným opravným prostředkem proti trestnímu příkazu. Odpor je třeba podat u soudu, který vydal trestní příkaz, do osmi dnů od jeho doručení. Trestní příkaz se tím ruší a soud musí nařídit hlavní líčení, v němţ při rozhodování o vině a trestu není vázán ani právní kvalifikací ani výměrou trestu uplatněnými v trestním příkazu.neplatí zákaz reformace (změny v neprospěch obviněného)tzn., ţe soud můţe na podkladě odporu podaného obviněným tohoto v hlavním líčení uznat vinným závaţnějším trestným činem neţ předchozím trestním příkazem, a stejně tak můţe uloţit i přísnější trest. 1.7.3 Řádné opravné prostředky v civilním řízení Odvolání V civilním řízení je řádným opravným prostředkem odvolání, které směřuje proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně (tj. rozhodnutí okresního soudu nebo krajského soudu vydaného v řízení v 1. stupni) Občanský soudní řád připouští odvolání proti kaţdému rozsudku soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. Odvolání nelze podat proti tzv. procesním usnesením, která jsou výslovně (taxativně) uvedena v ustanovení 202 o.s.ř. 16 Aby mohlo být zahájeno odvolací řízení, musí být v kaţdém případě odvolání podáno. Lhůta k podání odvolání činí zpravidla 15 dní a začíná plynout ode dne doručení rozhodnutí. Odvolání musí být podáno alespoň poslední den lhůty v podatelně soudu, nebo poštovní přepravě. Občanský soudní řád má ustanovení o moţnosti poţádat o prominutí zmeškání lhůty ( 204 odst. 5). To je však moţné jen ze závaţných důvodů, které záleţí jen na posouzení soudu (např. náhlé onemocnění účastníka, které mu zabránilo odvolání podat) 16 občanský soudní řád 24

Podat odvolání je oprávněn podat: - účastník řízení 201 o.s.ř. - vedlejší účastník 203 odst. 1 o.s.ř. - státní zastupitelství 203 odst 2 o.s.ř ve věcech uvedených v 35 odst 1 o.s.ř. - úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových 203 odst 3 o.s.ř. jen v případech a za podmínek uvedených v ustanovení 35 a) o.s.ř. Náleţitosti odvolání Odvolání můţeme učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky nebo faxem. Obecné náležitosti: - označení soudu - označení účastníků - označení napadeného rozhodnutí - datum a podpis Zvláštní náleţitosti, jsou stanovené zákonem a formulovány v 205 odst. 2 o. s. ř. 1.7.4 Formy rozhodnutí odvolacího soudu Odvolání projednává soud druhého stupně při jednání ( aţ na výjimky, kdy zákon stanoví, ţe není třeba jednání nařizovat), které se řídí stejnými zásadami jako jednání před soudem první instance ( i zde se uplatní zásada veřejnosti jednání) Rozhodnutí soudu prvního stupně rozsudkem buď potvrdí nebo změní, nebo je usnesením zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pokud je rozsudek zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení a novému rozhodnutí, je soud prvního stupně vázán právním názorem, který vysloví odvolací soud. V odvolacím řízení mohou účastníci uzavřít smír. Vzdání se odvolání a zpětvzetí odvolání Po vyhlášení ( vydání rozhodnutí můţe účastník prohlásit, ţe se vzdává oprávnění podat odvolání.vzdání se odvolání zbavuje účastníka moţnosti znovu odvolání podat. Jestliţe účastník odvolání podá, nemůţe se jej vzdát, ale můţe jej pouze vzít zpět. Zpětvzetí odvolání je přípustné aţ do okamţiku vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudem. Jakmile odvolatel vezme odvolání zpět, odvolací soud řízení zastaví a rozhodnutí soudu prvního stupně pak nabude právní moci, jako kdyby odvolání nebylo podáno. 25

Odpor Řádným opravným prostředkem je odpor proti platebnímu rozkazu 17.Ten je třeba podat rovněţ ve lhůtě 15 dnů od doručení platebního rozkazu u soudu prvního stupně. Důsledky podání odporu: Včasným podáním odporu, který nemusí být ani odůvodněn (stačí formálně podat písemně odpor), se vydaný platební rozkaz automaticky ruší a soud prvního stupně (nikoliv odvolací) nařídí ve věci jednání a věc projedná v řádném, jiţ nezkráceném řízení podle všech obecných zásad civilního procesu. Řízení pak končí rozsudkem ve věci samé. 1.7.5 Mimořádné opravné prostředky Mimořádné opravné prostředky jsou přípustné tehdy, kdyţ uţ rozhodnutí, které má být přezkoumáno, právní moci nabylo. 1.7.6 Mimořádné opravné prostředky v trestním řízení Obnova řízení Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozsudku a pravomocnému usnesení trestního stíhání.obnovu pravomocně skončeného trestního řízení můţe povolit ten soud, který v původní věci rozhodoval v prvním stupni nebo takový soud, který by rozhodoval o obţalobě, pokud trestní řízení skončilo ještě před podáním obţaloby. Návrh na povolení obnovy můţe podat státní zástupce, odsouzený a osoby, které mohou podat za obţalovaného odvolání. Obnovu řízení lze povolit jen tehdy, pokud vyjdou najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které v době původního rozhodnutí nebyly k dispozici a které mohou vést k jinému rozhodnutí. Návrh můţe být podán ve prospěch i neprospěch odsouzeného. Dovolání Dovolání lze podat jen proti rozhodnutí soudu ve věci samé a jen v případě, ţe ve věci rozhodoval i soud druhého stupně tzn., ţe ve věci bylo jiţ dříve podáno odvolání nebo stíţnost. Trestní řád přesně vymezuje, proti kterým rozhodnutím a z jakých důvodů lze dovolání podat. Dovolání můţe podat jen nejvyšší státní zástupce nebo obţalovaný, který ovšem vţdy musí být zastoupen obhájcem. Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni a to nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. O dovolání pak rozhoduje nejvyšší soud České republiky. 17 zkrácené řízení, rychlejší formální projednání, pokud jsou k dispozici všechny potřebné důkazy 26

Stíţnost pro porušení zákona Stíţnost pro porušení zákona můţe podat ministr spravedlnosti a to proti jakémukoliv pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státní zástupce, jímţ byl porušen zákon nebo bylo vydáno na základě vadného postupu řízení.trestní řád však vymezuje důvody, pro které lze stíţnost pro porušení zákona podat. O stíţnosti pro porušení zákona rozhoduje Nejvyšší soud České republiky, odsouzený musí být zastoupen obhájcem. Pokud nejvyšší soud dospěje k závěru, ţe zákon byl porušen ve prospěch obviněného, nemůţe v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného. Tabulka č. 1 - Přehled opravných prostředků v trestním řízení Rozhodnutí Rozhodnutí soudu soudu nenabylo Řádný opravný nabylo právní moci Mimořádný právní moci prostředek u prostředek Rozsudku Obnova řízení Rozsudek Odvolání Odvolání Dovolání opravný Usnesení Obnova řízení Usnesení Stíţnost Stíţnost Dovolání Rozsudek Stíţnost pro porušení Trestní příkaz Odpor Usnesení zákona 1.7.7 Mimořádné opravné prostředky v civilním řízení Dovolání Mimořádným opravným prostředkem v civilním procesu je dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolání můţe podat jen účastník řízení, který musí být povinně zastoupen advokátem nebo notářem. Lhůta k podání dovolání je stanovena na dva měsíce od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Podává se u soudu, který ve věci rozhodoval jako soud první instance( nikoliv u odvolacího soudu). Ten pak spis postoupí dovolacímu soudu, jímţ je Nejvyšší soud České republiky. Svým rozsudkem dovolací soud dovolání zamítne nebo zruší napadené rozhodnutí odvolacího soudu( případně i soudu prvního stupně) a věc vrátí k dalšímu řízení a novému rozhodnutí. Právní názor vyslovený nejvyšším soudem ve zrušujícím rozsudku je pro odvolací soud( i soud prvního stupně) závazný. 27

Ţaloba na obnovu Ţaloba na obnovu představuje v civilním soudním řízení mimořádný opravný prostředek, jehoţ prostřednictvím proběhne řízení jiţ jednou pravomocně skončené znovu. Funkce spočívá v nápravě vadných rozhodnutí ve věci samé, která byla přijata na základě neúplného nebo nesprávného zjištění skutkového stavu. Prostřednictvím ţaloby na obnovu se nelze domáhat nápravy případných pochybení soudu procesní povahy nebo právním posouzení věci. Důvody mohou spočívat především v tom, ţe se vyskytly skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které účastník bez své viny nemohl pouţít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v 205a o.s.ř. a 211a téţ před odvolacím soudem, ovšem za předpokladu, ţe mu mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Jsou to skutečnosti a důkazy, které sice v době původního řízení existovaly, ale účastník je nemohl pouţít proto, ţe o nich nevěděl, a nemohl je tedy bez své viny pouţít. Ţaloba pro zmatečnost Ţaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek, jehoţ účelem je náprava závaţných nedostatků procesně právní povahy, které se vyskytly v řízení před soudem odvolacím. Ţaloba pro zmatečnost je přípustná proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu nebo jeho pravomocnému usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliţe mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata moţnost jednat před soudem. Ţaloba pro zmatečnost je rovněţ přípustná proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Tabulka č.2 přehled opravných prostředků v civilním soudním řízení Rozhodnutí Rozhodnutí soudu soudu nenabylo Řádný opravný nabylo právní moci Mimořádný právní moci prostředek u prostředek Rozhodnutí Rozhodnutí soudu Odvolání odvolacího soudu Dovolání opravný Platební rozkaz Odpor Neúplné zjištění skutkové podstaty Nedostatky v řízení před soudem Ţaloba na obnovu Ţaloba pro zmatečnost 28