Sociální politika státu

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo sociálního zabezpečení Katedra finančního práva a národního hospodářství Bakalářská práce Sociální politika státu Oldřich Brychta 2010

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Sociální politika státu zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.. Oldřich Brychta

Poděkování: Děkuji paní Ing. Evě Tomáškové, Ph. D., za velmi užitečnou metodickou pomoc, kterou mi poskytla při zpracování mé bakalářské práce.

Obsah Úvod... 3 1 Nejdůležitější historické mezníky sociální politiky... 4 1.1 První počátky sociální péče v dějinách lidstva... 4 1.2 Sociální politika ve starověku... 4 1.3 Sociální učení církví a středověk... 5 1.4 Sociální politika v počátcích kapitalismu... 7 1.5 Sociální politika mezi světovými války... 9 1.6 Krize 30. let... 10 1.7 Od druhé světové války doposud... 10 1.8 Co mají tyto etapy společné... 11 2 Sociální politika v současnosti... 13 2.1 Pojem sociální politika... 13 2.2 Funkce sociální politiky... 13 2.2.1 Funkce ochranná... 13 2.2.2 Funkce rozdělovací a přerozdělovací... 14 2.2.3 Funkce preventivní... 14 2.2.4 Funkce stimulační... 14 2.2.5 Funkce homogenizační... 15 2.3 Objekty a subjekty sociální politiky... 15 2.4 Nástroje sociální politiky... 16 2.5 Cíle sociální politiky... 17 3 Státní politika zaměstnanosti a podpora v nezaměstnanosti... 18 3.1 Účel podpory v nezaměstnanosti... 18 3.2 Nárok na podporu v nezaměstnanosti... 19 3.3 Vznik, výše a podpůrčí doba podpory v nezaměstnanosti... 20 3.4 Práva a povinnosti uchazeče o zaměstnání... 21 3.5 Zánik nároku na podporu v nezaměstnanosti... 22 1

3.6 Návrhy na změnu vyplacení podpory v nezaměstnanosti podle některých politických subjektů... 22 4 Podpora v nezaměstnanosti v Polsku a srovnání s Českou republikou... 23 4.1 Nárok na podporu v nezaměstnanosti v Polsku... 23 4.2 Výše a podpůrčí doba podpory v nezaměstnanosti v Polsku... 23 5 Zneužívání vyplácení dávek v nezaměstnanosti... 26 5.1 Práce na černo ze strany zaměstnance... 26 5.2 Práce na černo ze strany zaměstnavatele... 27 6 Návrhy na zlepšení... 28 Závěr... 30 Resumé... 31 Literatura... 32 Použité elektronické zdroje... 33 Použité právní předpisy... 34 2

Úvod Ve své bakalářské práci se zabývám sociální politikou, která má velký vliv na běžný život lidí ve společnosti. Častým předmětem politických debat bývá podpora v nezaměstnanosti a její zneužívání, proto bych chtěl ve své práci upozornit na důsledky zneužívání podpory v nezaměstnanosti. Zejména v současné době v souvislosti s ekonomickou krizí a zvyšující se zadlužeností státu je podpora v nezaměstnanosti zátěží pro státní rozpočet, proto je citlivým politickým tématem. V první části se zabývám historií sociální politiky, pokusím se najít její důležité mezníky, popisuji způsoby řešení sociálních otázek v dané době a jejich význam pro vývoj sociální politiky. V druhé části přiblížím fungování sociální politiky v současném moderním státě. Jako příklad použiji politiku zaměstnanosti, která bývá v posledních letech často důležitým bodem všech významných politických stran v České republice. Podrobněji rozeberu tzv. pasivní politiku zaměstnanosti, tj. hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Metodou komparace poté srovnám pasivní politiku zaměstnanosti v České republice a Polsku, zaměřím se na vznik nároku, výši vyplácené dávky a délku podpůrčí doby. Polsko jsem vybral pro srovnání, neboť tento náš soused měl podobný historický vývoj. V době po druhé světové válce byla sociální politika podobně jako v České republice realizována výhradně státem. Nezaměstnanost v době komunistického režimu oficiálně neexistovala. Poté Polsko prošlo stejně jako Česká republika ekonomickou transformací a nezaměstnanost se stala problémem, kterým bylo nutno se začít zabývat. V závěrečné části se zaměřím na zneužívání podpory v nezaměstnanosti, její příčiny, způsoby a pokusím se najít řešení, které by bylo přijatelné pro všechny subjekty tak, aby žádný ze subjektů výrazně nepoškodilo. Cílem mé bakalářské práce je pokusit se navrhnout řešení zneužívání dávek v nezaměstnanosti. Srovnáním systému poskytování podpor v nezaměstnanosti v Polsku a České republice se snažím najít optimální nastavení systému podpor pro stát i nezaměstnané. 3

1 Nejdůležitější historické mezníky sociální politiky 1.1 První počátky sociální péče v dějinách lidstva Člověk je společenský tvor. U různých živočišných druhů žijících ve smečkách nebo ve stádech můžeme pozorovat, že se o osiřelé mládě postará zbytek skupiny, nebo zraněnému zvířeti donese potravu někdo ze smečky. Z toho lze vyvodit, že u pravěkého člověka před desítkami tisíc let to bylo stejné. Potřebu sociálního bezpečí má člověk v sobě a řídí se jí ať už vědomě nebo podvědomě. I on se sdružoval ve skupinách, které poskytovaly svým členům bezpečí a podporu. Osamocený jedinec zpravidla přežít nedokázal, přežití záviselo na vzájemné spolupráci a pomoci členů skupiny. O nemocné, staré, osiřelé nebo zraněné se ostatní lidé postarali a ponechali je ve svém rodu. Pokud by však péče o ně ohrožovala zachování a fungování celého rodu, má se za to, že je ponechali svému osudu. Nejstarší známé uspořádání sociálních věcí bylo tedy založeno na společném úsilí rodu o přežití. Nejstarší sociálně politická řešení byla zabudována do rodového systému. Prostředky přidělovala hlava rodiny, rodu nebo kmene. Rodová solidarita nevytvářela žádné zvláštní instituce pro potřebné členy, ale řešila jejich problémy v daném rodovém či rodinném uspořádání. Strukturováním svých sociálních vazeb vytvářeli sociální struktury včetně mocenských a rozdělovali si sociální role. Při tom pamatovali na své členy, kteří měli omezené zdravotní předpoklady ke společnému životu a práci, tedy i k rozdělování. O zcela neschopné se zpravidla starala rodina. V této době, kdy měl člověk zdánlivě neomezený životní prostor, o který sváděl boj jen s jinými kmeny, byly jeho potřeby omezeny pouze na základní, jako byla potrava, ošacení a ochrana před dravou zvěří nebo nepřátelskými kmeny. O členy rodu zraněné při bojích nebo při lovu bylo postaráno, potrava se rozdělovala rovnoměrně mezi celý kmen. Vzniká tak první funkce sociální politiky, funkce ochranná. 1.2 Sociální politika ve starověku První státní podpory byly vyhrazeny lidem, o něž se stát opíral. V 18. století př. n. l. zařadil babylonský král Chamurapi mezi práva svých vojáků i právo vdovy na 4

třetinu vojenského přídělu, zůstal-li po zemřelém vojákovi nezletilý syn. Váleční veteráni dostávali příděly půdy, aby byli zajištěni ve stáří. 1 Podobně se poskytovala o mnoho let později v Athénách státní pomoc práce neschopným a nemajetným poškozencům. Stát převzal chlapce, sirotky po vojácích, do státní vyživovací péče a vychovával je, dokud nedosáhli plnoletosti. V řeckých státech bylo největším sociálním nebezpečím pro svobodné zchudnout a upadnout do dlužního otroctví. Proto byly sociální reformy zaměřeny také na navrácení svobody dlužním otrokům. K nejznámějším patří Solónovy reformy. Solón zrušil dlužní otroctví, rozdělil občany do čtyř majetkových tříd a zavedl nejnižší mez pro majetek a příjem občanů nejnižší čtvrté třídy, aby se zabránilo vzniku nových dlužníků. Ve 4. století př. n. l. se v Athénách státní pomoc poskytovala také ostatním svobodným občanům, pokud oslepli, byli chromí nebo jinak vážně fyzicky postižení a nemohli si sami opatřit obživu. Za Perikla se v Athénách zaváděly diety, které byly sociální podporou, připomínající soudobé podpory v nezaměstnanosti. Státní diety se postupně změnily v dary, známé později jako příděly lístků do divadla nebo na zápasy a příděly obilí. Ve starém Římě svobodní řemeslníci ve snaze se vzájemně zajistit zakládali spolky (tzv. collegia) za účelem vzájemné podpory v nemoci a v případě smrti. Tyto spolky měly takový vliv, že je Marcus Aurelius podřídil státnímu dozoru. Všem těmto jevově různým sociálním požitkům bylo společné to, že byly přidělovány. Nebyl na ně nárok, byly však zabudovány do systému vlády. Týkaly se zpravidla jen svobodných občanů, nikoliv otroků a barbarů. 2 1.3 Sociální učení církví a středověk První ucelený koncepční rámec pro sociální politiku v evropské civilizaci poskytla křesťanská církev. Starý zákon, Nový zákon a učení jednotlivých náboženských myslitelů formulovaly pomoc bližnímu jako ctnost. Zapracovaly je do soustavy pravidel chování, kterými jednotlivec může dojít spasení a věčné blaženosti. 1 TOMEŠ, Igor. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost : výběr z přednášek přednesených na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vyd. 1. Praha : Sociopress, 1996.. ISBN 80-902260-0-0. 2 TOMEŠ, Igor. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost : výběr z přednášek přednesených na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vyd. 1. Praha : Sociopress, 1996 42-43s. ISBN 80-902260-0-0. 5

Římskokatolická církev již v době svých počátků nabádala k pomoci bědným a nuzným. Vznikaly i první žebravé řády pečující o chudé. Pomoc chudým se stala předmětem činnosti klášterů. 3 V českých zemích pečovala církev o chudé až do vydání nařízení v roce 1785, kdy podle dvorského dekretu byla tato povinnost uložena vrchnosti. Podíl církve na organizování a provádění péče o chudé však byl i po vydání tohoto nařízení velmi významný. Za vlády císaře Josefa II. začaly být podle jednotlivých farností vytvářeny chudinské ústavy. Vedli je otcové chudých, kteří byli voleni obyvatelstvem. V roce 1803 byli na dobu, kdy vykonávali funkci otce chudých, prohlášeni nařízením za veřejné činitele. Od roku 1854 platila tato povinnost pro obce. Tím se chudinská správa stala součástí veřejné obecní správy. Časem se vyvinulo právo na pomoc v nouzi (chudinské zákony). Chudinská péče zahrnovala především ubytování na minimálním standardu v obecních pastouškách a chudobincích a poskytování nenutnější stravy. 4 Dobročinná aktivita křesťanů hraje dodnes důležitou úlohu v sociální péči o chudé. Organizace jako Charita, Armáda spásy a další plní důležitou doplňkovou roli sociální pomoci zoufalým, která výrazně doplňuje péči státu a obcí. Ve středověku začaly být vytvářeny svépomocné podpůrné spolky, jejichž úkolem bylo pomáhat práce neschopným a starým členům a podporovat i pozůstalé členy rodin. Nejprve vznikaly takovéto podpůrné spolky mezi horníky, začala se vytvářet hornická bratrstva, která je možno charakterizovat jako stavovské a náboženské spolky řízené nejprve těžaři. Bratrstva zakládala podpůrné pokladny, které byly obvykle spravovány radou starších horníků potvrzovanou těžaři. Do těchto pokladen přispívali především horníci, kterým se finanční příspěvky strhávaly z mezd, ale také těžaři. První záznam o hornické podpůrné pokladně pochází z roku 1527, kdy císař Ferdinand I. potvrdil status pokladny. Obdobné podpůrné spolky byly postupně zřizovány i pro některé řemeslnické cechy a tovaryšská bratrstva. Hornická bratrstva se postupně přeměňovala v zájmové a sociální společenství horníků a byla vlastně jakýmsi předchůdcem odborových organizací. V roce 1884 došlo k uzákonění povinného zřizování bratrských pokladen v dolech, čímž byl položen základ pro samostatné hornické sociální pojištění. 3 TOMEŠ, Igor. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost : výběr z přednášek přednesených na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vyd. 1. Praha : Sociopress, 1996.31s ISBN 80-902260-0-0. 4 TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha : C. H. Beck, 2005. 26 s. ISBN 80-7179-856-8. 6

Instituce práva chudých, tj. práva na žebrotu a státem nařízené a obcemi organizované chudinské péče, byla poprvé normativně upravena v Anglii. V souvislosti s násilnou tvorbou velkostatků rostlo sociální napětí ve společnosti a bylo nutno zmírnit tíživou situaci vyháněných rolníků. Poprvé se začaly vybírat daně na chudé. Historicky nejstarší zákonnou úpravu sociální péče vydala královna Alžběta I. v roce 1597 a obsahovala péči o chudinu. 5 V Rakousku za vlády Marie Terezie dochází k rozsáhlé reformě státní správy. Její součástí byl i nástup profesionálů do vysokých úřadů, které do té doby zastávali pouze šlechtici. Tito úředníci na rozdíl od šlechticů, kteří měli své statky, byli odkázáni jen na své platy. Nejprve jim proto byly udělovány hodnosti a statky. Později pro vdovy a sirotky po zaměstnancích (1771) a v roce 1781 i pro zaměstnance, kteří se stali neschopnými práce ( dvě personální normály ), došlo ke státnímu zajištění byrokracie. Personální normály vytvořily základ sociálního zabezpečení na našem území. 6 1.4 Sociální politika v počátcích kapitalismu S rozpadem feudálních statků a migrací do měst za prací se chudoba ve městech stala výrazným problémem. Města a později i státy byly nuceny se postarat o chudé a práce neschopné. V Anglii Alžbětin Kodex chudých z roku 1597 byl první ucelenou legislativou chudinské péče. V roce 1802 byl v Anglii poprvé v Evropě vydán zákon na ochranu práce. Zakazoval práci dětem v noci a práci dětí delší než dvanáct hodin. V Rakousku je v roce 1781 zrušeno nevolnictví a venkovské obyvatelstvo se stěhuje do měst s rozvojem průmyslové výroby. Do té doby stát do sociálních situací občanů zasahoval jen minimálně. V 19. století jsou svépomocné pokladny nahrazovány opatřeními ukládanými podnikatelům, která měla směřovat zejména k zajištění dělníků v případě nemoci. Toto upravoval Dekret dvorského kancléře z roku 1837, který ukládal továrníkům, živnostníkům a obchodníkům platit za dělníky a pomocníky stravné v nemocnici po dobu čtyř týdnů. Horní zákon z roku 1854 nařídil majitelům dolů zřídit bratrskou pokladnu nebo se za tím účelem spojit s jinými zaměstnavateli. 5 ČERNÁ, Jana TRINNEROVÁ, Dagmar VACÍK, Antonín. Právo sociálního zabezpečení. 1. vydání. Dobrá Voda u Pelhřimova : Aleš Čeněk, 2002.. ISBN 80-86473-07-4. 6 TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha : C. H. Beck, 2005.26s ISBN 80-7179-856-8. 7

Živnostenský řád č. 227/1859 ukládal závodům, které zaměstnávaly více než dvacet dělníků, povinnost zřídit ústav pro podporu onemocnělých nebo z jiného důvodu trpících členů společenstva. 7 V Německu byl v roce 1883 schválen zákon o nemocenském pojištění, první z tzv. Bismarckových zákonů. Platba byla rozdělena na půl mezi zaměstnance a zaměstnavatele. O rok později následoval zákon o úrazovém pojištění. Úrazové pojištění zahrnovalo výdaje na léčení a po dobu pracovní neschopnosti pobíral pojištěnec dvě třetiny posledního platu. V roce 1889 byl vydán zákon o starobním a invalidním pojištění. Každý dělník měl po dosažení sedmdesáti let nárok na starobní rentu a invalidní rentu při pracovní neschopnosti. 8 Bismarckova reforma byla prvním uceleným systémem zdravotního, důchodového a úrazového pojištění v Evropě. Bismarck touto reformou sledoval hlavně politický cíl. Na síle nabývaly nově vznikající dělnické strany. Cílem reforem bylo oslabit je. Tímto zaniká původní liberální přístup představovaný názorem, že každý se musí postarat sám o sebe, a stát se stává významným sociálním činitelem. Povinné sociální pojištění bylo krátce na to zavedeno i v Rakousku. Předsedou vlády byl hrabě Taafe, proto tyto zákony bývají označovány jako Taafeho reforma. V roce 1888 byl přijat zákon o úrazovém pojištění dělníků (1/1888) a zákon o nemocenském pojištění dělníků (33/1888). Nárok na dávky podle tohoto zákona měli pouze pojištěnci, nikoliv jejich rodinní příslušníci. Z pojištění náležely pojištěncům dávky peněžité a věcné. Pojištěné ženy měly též nárok na bezplatnou pomoc při porodu od porodní asistentky, případně i od lékaře a zároveň i nárok na léky a léčebné pomůcky. Pojištěné ženy, které porodily, měly nárok na peněžitou podporu ve výši nemocenského po dobu čtyř týdnů po porodu. V roce 1889 byl přijat zákon o bratrských pokladnách (127/1889). Tyto tři zákony zavedly povinné veřejnoprávní pojištění. Pojistné platili pojištěnci i zaměstnavatelé. Zavedení povinného sociálního pojištění navázalo na svépomocné spolky, fondy a dělnické pokladny, které fungovaly na principu dobrovolné vzájemnosti. Z tradic cechovních svépomocných podpůrných 7 TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha : C. H. Beck, 2005.28-29s. ISBN 80-7179-856-8. 8 MUNKOVÁ, Gabriela a kol. Sociální politika v evropských zemích. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2004. 96 s. ISBN 80-246-0780-8. 8

spolků vycházely v 19. století podpůrné spolky zakládané v průmyslových závodech, které postupně začaly plnit i funkci odborových a politických organizací zaměstnanců. 9 V tomto období už není funkce sociální politiky jen čistě ochranná, ale stále více začíná být pozornost věnována také problémům bydlení, školství a vzdělávání. 1.5 Sociální politika mezi světovými války V nově vzniklém Československu byly převzaty právní předpisy v sociální oblasti od Rakouska-Uherska. Nejvýznamnějším z nových právních předpisů byl zákon 221/1924 o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, který se vztahoval převážně na dělníky. Státní zaměstnanci a soukromí úředníci byli zabezpečeni výhodnější úpravou. Z nemocenského pojištění podle zákona 221/1924 se poskytovala lékařská pomoc, léčiva, nemocenské ošetřování, pomoc v mateřství a pohřebné. Nemocenská se poskytovala nejdéle po dobu jednoho roku, její výše byla závislá na zařazení pojištěnce do jedné z deseti mzdových tříd. Dávky v mateřství byly poskytovány ve výši nemocenského pojištění ženám šest týdnů před porodem a šest týdnů po porodu. Z invalidního a starobního pojištění se poskytovaly důchod invalidní a starobní, důchod vdovský a důchod sirotčí. Polovinu pojistného platil zaměstnavatel, polovinu zaměstnanec. I nadále existovala veřejná chudinská péče organizovaná především domovskými obcemi, které budovaly různá zařízení jako starobince, chudobince, sirotčince, útulky, obecní kuchyně atd. 10 V roce 1919 byla ve Washingtonu uspořádána mezinárodní konference o práci. Za účasti čtyřiceti států bylo přijato šest konvencí, jejichž zásady převzaly některé státy do svých ústav. Bylo dosaženo dohody o osmihodinovém pracovním dnu, o zřizování státních orgánů péče o zdraví, o svobodě shromažďování, byly rozšířeny předpisy o přijímání a propouštění zaměstnanců, zdůrazňuje se péče o nezaměstnané, zavádí se podpora v těhotenství, je prosazen nárok na dovolenou apod. 11 9 TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha : C. H. Beck, 2005. 26 s. ISBN 80-7179-856-8. 10 TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha : C. H. Beck, 2005. 30-31s. ISBN 80-7179-856-8. 11 KREBS, Vojtěch a kol. Sociální politika. Vydání 1. Praha : Codex Bohemia, 1997. 105s. ISBN 80-85963-33-7. 9

1.6 Krize 30. let Krize třicátých let ukázala, že svobodná hra tržních sil není schopna vytvořit vhodné podmínky pro existenci společnosti jako celku, ani pro většinu jejích členů. Slabinou volného trhu je především lhostejnost k sociálním problémům, jako je bezmocnost, stáří, chudoba apod. Volný trh je založen na neustálém soupeření, v němž obstojí jen rychlejší, výkonnější, připravenější. To na jedné straně rozvíjí výrobní síly a přináší ekonomický efekt, ale neustále se prohlubuje rozdíl mezi bohatými a chudými, a to jak v rámci jednotlivých zemí, tak v rámci celosvětového společenství. Od poloviny třicátých let zejména díky vlivu nové ekonomické teorie Johna Maynarda Keynese, jehož dílo zdůrazňovalo nutnost státních zásahů do hospodářství kvůli nedokonalosti samoregulační schopnosti trhu, kterou prosazovala klasická ekonomie, 12 dochází postupně k rozšiřování a prohlubování státních zásahů regulačního charakteru a ke zvyšování odpovědnosti státu za sociální podmínky a za životní situaci obyvatelstva. Stále více sílí úloha státu, který vedle soukromé dobročinné činnosti zveřejnoprávnil sociální péči a stává se postupně hlavním a rozhodujícím subjektem sociální politiky. 1.7 Od druhé světové války doposud Po druhé světové válce dochází k rozmachu sociální politiky. Většina vyspělých zemí uskutečňuje tzv. sociální stát. Poválečné období pro něj vytvořilo vhodné podmínky, které se budou už těžko někdy opakovat. Zničená Evropa znamenala obrovské pracovní příležitosti. Nastal velký rozmach ekonomiky. Vytvářely se početné střední třídy, které byly schopny přispívat na rozvoj sociálního státu. V naší zemi a v zemích tzv. východního bloku se uplatňoval socialistický model, kde byl jediným subjektem poskytování sociální péče stát. Občané těchto zemí byli však v rámci sociální politiky v podstatě zbaveni vlastní odpovědnosti za svůj život. V současné době už není otázkou, zda sociální stát zavést či ne, ale jak dalece má státní sociální politika zasahovat do života společnosti. V posledních letech je stále častěji kritizována příliš rozsáhlá účast státu na sociální politice s argumenty, že tlumí ekonomickou aktivitu a že neúměrně rostou sociální výdaje, které jsou nehospodárně využívány. 12 FIALOVÁ, Helena. Malý ekonomický výkladový slovník. 8. upravené vydání. Praha : Vydavatelství A plus, 2007.. ISBN 978-80-903804-0-0. 10

Nejmenší zásahy státu prosazuje tzv. neoliberalismus prosazovaný převážně v USA, Chile a nově i v některých zemích bývalého východního bloku. Ve starých zemích EU je naopak prosazován tzv. sociální stát s velkými zásahy státu. I když ne všechny země v Evropě mají sociální stát zakotveny i ústavě, jako například Německo nebo Francie, všechny uplatňují model sociálního státu. 13 V Československu od roku 1948 až do roku 1989 byla sociální politika realizována výhradně státem. Stát vytvářel zákony a podmínky sociální pomoci a také ji svými orgány zajišťoval a prováděl. Sociální politika byla chápána ve smyslu rovnostářství a byla financována výlučně ze státního rozpočtu, nepřipouštěla se soukromá dobročinná a charitativní činnost. 1.8 Co mají tyto etapy společné Při studiu historického vývoje sociální politiky jsem došel k závěru, že hnací silou sociální politiky jsou tři faktory. Jedním je lidské empatie, kterou má člověk v sobě. Jsou lidé, kteří by se rozdali a lidé, kteří myslí sami na sebe. Druhým faktorem je to, že sociální politika je účinným nástrojem moci. Správně nastavená sociální politika je zárukou stability státu. Člověk má rád jistotu. I člověk před tím než zemře, chce mít jistotu, že ti, co jsou na něm materiálně závislí, přežijí. Pak jde na smrt s čistým svědomím. Chamurapi svým zákonem tuto jistotu poskytl. Snad i proto byla Mezopotámie velmocí starověku. Také v současnosti má každý vyspělý stát ve svém právním systému zakotvenou dávku jako sirotčí a vdovský důchod a nejedná se jen o vojáky. I v dnešní době je sociální politika jedním z nejdůležitějších bodů programů politických stran. Sociální výdaje jsou největší položkou ve státním rozpočtu. Bez správně nastavené sociální politiky nebude efektivní ani hospodářská politika. Třetí faktor bych viděl v tom, že člověk v prvobytně pospolné společnosti byl zcela nezávislý v podmínkách svých základních životních potřeb. Když měl hlad, živil se lovem nebo zemědělstvím. Půdy a zvěře k lovu bylo relativně dostatek. Další potřeby mu zajišťoval jeho rod, kmen apod., aniž by jeho rod musel nějak zasahovat. V současnosti už nemá většina lidí možnost zajistit své základní potřeby svépomocí. Člověk ztratil svůj přirozený způsob obživy, a tím se závislým na společnosti státu, ve kterém žije. Sociální politika se tak stala nutností a ne jen možností správy státu. 13 GREGOROVÁ, Zdeňka. Důchodové systémy. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1998. ISBN 80-210-2003-2. 11

Lidé se stali závislými na veřejné moci a v demokratické společnosti politické strany, aby přežily a byly úspěšné, jsou závislé na vůli lidu a sociální politika je nástrojem spolupráce. 12

2 Sociální politika v současnosti 2.1 Pojem sociální politika Jednotný názor na přesnou definici sociální politiky neexistuje. Co autor, to jiná definice. Slovo sociální znamená společenský. Politika v obecném smyslu znamená nějakou činnost, která řeší nějaký vytyčený cíl. Slovo před slovem politika znamená zaměření politiky k určitému cíli. Proto by se dala sociální politika definovat jako cílevědomá činnost subjektů, která směřuje k vytváření vhodných podmínek pro všestranný rozvoj jedince. Naše odborná literatura uvádí různé definice sociální politiky. Sociální politiku zkoumá více vědních oborů jako právo, ekonomie, sociologie. Ve své práci se budu věnovat sociální politice z právního pohledu. Sociální politika je určitá společenská činnost, která směřuje k ovlivňování sociální reality. 14 2.2 Funkce sociální politiky Funkce sociální politiky jsou schopností vyvolat určité efekty, účinky ve vztahu k objektům. Funkce sociální politiky vznikaly postupně a vyvíjely se s ohledem na čas a prostor v jednotlivých zemích. 15 skupiny. Funkce spolu vzájemně souvisejí, působí komplexně na jedince či sociální Níže uvedené funkce vznikaly postupně a vyvíjely se s ohledem na čas a situaci v jednotlivých zemích. Funkce ochranná a rozdělovací patří k funkcím prvotním, další pak k funkcím odvozeným. 16 2.2.1 Funkce ochranná Je to funkce historicky nejstarší, která tvoří tradiční a stabilní prvek sociální politiky. Tato funkce řeší již vzniklé sociální události, kdy jedinec či sociální skupina je znevýhodněna ve vztahu k ostatním, ať již v ekonomickém či sociálním smyslu. Jde 14 KREBS, Vojtěch a kolektiv. Sociální politika. 3., přepracované vydání. Praha : ASPI, 2005. 21 s. ISBN 80-7357-050-5. 15 GREGOROVÁ, Zdeňka - GALVAS, Milan. Sociální zabezpečení. 2., aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita : Doplněk, 2005.. ISBN 80-210-3686-9 (Masarykova univerzita), ISBN 80-7239- 176-3 (Doplněk). 16 KREBS, Vojtěch a kol. Sociální politika. Vydání 1. Praha : Codex Bohemia, 1997. ISBN 80-85963-33-7. 13

o zmírnění či odstranění důsledků určitých sociálních událostí, ať již jsou spojeny se světem práce (například nezaměstnanost) nebo s životními stádii a událostmi (například stáří, příjmová situace vícedětných rodin, nemoc apod.). 2.2.2 Funkce rozdělovací a přerozdělovací Touto funkcí je určován podíl jednotlivců na výsledku ekonomické činnosti a na společenském bohatství. Řeší co, jak, komu, za co a podle čeho rozdělovat. Směřuje obvykle k příjmům, ke mzdám, důchodům, dále pak k rozdělování životních šancí, příležitostí, k nimž rovněž prostřednictvím sociální politiky dochází. 17 Příliš vysoká míra přerozdělování oslabuje podněty k práci a podnikání. Pro některé jedince může být výhodnější spoléhat se na sociální transfery, než na vlastní aktivitu. Podnikatelským subjektům může vysoké zdanění přinášet útlum aktivit a riziko potlačení jejich ekonomické motivace. Příliš nízká míra přerozdělování může oslabit stabilitu a rozvojové možnosti společnosti. Může mít za následek např. nadměrný výskyt chudoby a sociální nepokoje, nedostatečný rozvoj vzdělávacího systému, mobility na trhu práce apod. 2.2.3 Funkce preventivní Snahou je zabránit zcela nebo alespoň v co největší míře tomu, aby k nežádoucím sociálním situacím vůbec docházelo. Naplňování této funkce znamená, že sociální politika musí svými opatřeními směřovat k odstraňování příčin různých nepříznivých sociálních situací, které brání integraci člověka do společnosti. Tuto funkci mohou plnit všechny obory sociální politiky. Předpokládá rozsáhlou osvětovou činnost a rozvinutí poradenství všeho druhu (například poradenství pro volbu povolání, pro nezaměstnané, toxikomany atd.). 2.2.4 Funkce stimulační Posláním stimulační funkce je podporovat, podněcovat, vyvolávat žádoucí sociální jednání jednotlivců a sociálních skupin, jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni. Sociální politika má svými opatřeními podporovat hospodářskou prosperitu i rozvoj 17 KREBS, Vojtěch a kolektiv. Sociální politika. 3., přepracované vydání. Praha : ASPI, 2005. 55-61 s. ISBN 80-7357-050-5. 14

lidského potenciálu. Takovým působením má i stabilizační efekt, protože tlumí sociální neklid, který je zátěží pro hospodářskou činnost i pro stabilitu společnosti jako celku. 18 2.2.5 Funkce homogenizační Je to proces, v němž společnost dospívá k poskytování stejných šancí vzdělávat se, pracovat, pečovat o své zdraví atd. a to podle individuálních schopností a předpokladů, které jsou základem odůvodněných a přirozených rozdílů mezi lidmi. 2.3 Objekty a subjekty sociální politiky Pod pojmem objekty sociální politiky rozumíme všechny obyvatele dané země, ať již jako jednotlivce, či určité skupiny. Objekty sociální politiky jsou ti, kterým jsou opatření sociální politiky určena, na něž jsou orientována. Objekty sociální politiky jsou podle charakteru a účelu jednotlivých opatření různě strukturovány, například z hlediska věku, pohlaví, vzdělání, příjmů, ekonomické aktivity, dětnosti rodin atd. Subjektem jsou ti, kdo mají zájem, vůli, schopnosti, předpoklady, možnosti a prostředky k určité sociální činnosti či chování, a kdo takové činnosti a chování může iniciovat a naplňovat. Lze je členit na státní a nestátní. K subjektům sociální politiky patří stát a jeho orgány (celorepublikové, uzemní; jako příklady lze uvést ministerstvo práce a sociálních věcí, ústřední i územní orgány sociálního zabezpečení, úřady práce apod.). Role státu je v sociální politice považována za nezastupitelnou a za nejvýznamnější. 19 Významná role v tomto směru patří parlamentu, který na základě zvoleného programu a příslušné koncepce vytváří a schvaluje legislativní opatření, která mají rozhodující význam pro sociální politiku státu i ostatních nestátních subjektů. Vláda a správní orgány státu zodpovídají za uskutečnění konkrétní sociální politiky v daném čase. Tyto orgány mají charakter jednak republikový, jednak územní, případně regionální. Zaměstnavatelé a firmy jsou povinni zabezpečovat opatření stanovená státem a jeho orgány. Realita ekonomického a sociálního vývoje si vynutila vedle zákonných i další tzv. dobrovolná sociálně politická opatření zaměstnavatelů, která směřují ke svým zaměstnancům a která lze označit jako firemní sociální služby či firemní sociální 18 GREGOROVÁ, Zdeňka. Důchodové systémy. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1998. ISBN 80-210-2003-2. 19 KREBS, Vojtěch a kolektiv. Sociální politika. 3., přepracované vydání. Praha : ASPI, 2005. 47-50 s. ISBN 80-7357-050-5. 15

politiku, zaměstnanecké a odborové orgány (různé komory zaměstnavatelů, zaměstnanecké, profesní komory a svazy, odborové svazy a orgány, orgány tripartity apod.). Regiony, místní komunity, obce, jejich orgány a instituce, občanské organizace a iniciativy (dobročinné organizace, charitativní instituce apod.) a církve mají významnou roli v oblasti mravní, v péči o zdraví, o handicapované obyvatelstvo, v oblasti výchovné, vzdělávací, charitativní aj. Dalšími subjekty jsou občané, rodiny, domácnosti. 20 Subjekty připravují a realizují sociální politiku a nesou za ni před objekty odpovědnost. V poslední době sílí tlak na omezení úlohy státu a nutnosti posílení významu nestátních subjektů. Zastávám názor, že hlavním subjektem realizujícím sociální politiku by měl být stát nebo neziskové organizace. Sociální politika by neměla být závislá na subjektech, jejichž cílem je vytváření zisku. 2.4 Nástroje sociální politiky Základním nástrojem v každé demokratické společnosti je právní řád, v jeho rámci pak sociálně právní legislativa. K hlavním nástrojům přerozdělování patří statní rozpočet a veřejné rozpočty, dále soustavy pojištění a řada dalších institucí jako například neziskové organizace, nadace, církve aj. Nástroji právní povahy jsou právní normy, k nimž patří zejména Ústava České republiky a Listina lidských práv a svobod a zákony (např. zákon o důchodovém pojištění, zákon o rodině, daňová legislativa apod.), nařízení vlády ČR, vyhlášky ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy, vyhlášky orgánů samosprávy, kolektivní smlouvy. K ekonomickým nástrojům patří fiskální nástroje ve formě transferů na straně jedné a úlev na straně druhé, které se poskytují různým sociálním skupinám obyvatelstva (mladistvým, studujícím, invalidům, starobním důchodcům apod.). Úvěrovými nástroji se rozumí poskytování různých zvýhodněných úvěrů a půjček pro ovlivňování různých sociálních situací či událostí. Jejich funkcí je 20 KREBS, Vojtěch a kol. Sociální politika. Vydání 1. Praha : Codex Bohemia, 1997. 24 s. ISBN 80-85963-33-7. 16

překlenout časové období mezi okamžitou potřebou finančních prostředků a současnými možnostmi omezených finančních zdrojů, které se týkají předem vymezených situací, jako jsou například novomanželské půjčky, půjčky k podpoře bydlení nebo půjčky na vzdělání. Kolektivní vyjednávání je velice významným nástrojem sociální politiky směřujícím k udržení sociálního smíru. 21 Jde o proces, ve kterém dochází k jednání o určitých sociálních skutečnostech mezi sociálními partnery. 2.5 Cíle sociální politiky Základním cílem sociální politiky je rozvoj člověka, zdokonalování životních podmínek a zajištění rovných podmínek všem. Prosazení rovných příležitostí znamená zejména zajistit rovný přístup ke vzdělání a zdravotní péči, k možnostem získat přiměřené bydlení, garantovat minimální příjem, reagovat na sociální rizika, respektive jejich možné negativní důsledky (stáří, nemoc, invalidita) a eliminovat sociální tvrdosti, které doprovázejí fungování tržního mechanismu (například nezaměstnanost, chudoba). Zajistit důstojné životní podmínky všem občanům i těm, kteří se na ekonomických činnostech nepodílejí (nemocní, handicapovaní, staří, nemocní aj.). 22 Každá společnost je majetkově a důchodově založena na nerovnostech. V demokratických zemích ale nelze připustit, aby se sociální původ stal nepřekonatelnou překážkou zařazení člověka do společnosti. Všem je nutno poskytnout stejné startovací podmínky. Cílem sociální politiky je odstraňovat tvrdost tržního hospodářství (např. monopolní postavení na trhu a důsledky z toho plynoucí). 23 Krátkodobé cíle sociální politiky najdeme v každém programovém prohlášení vlády. Každá významnější politická strana má ve svém programu vlastní cíle sociální politiky. 21 KREBS, Vojtěch a kolektiv. Sociální politika. 3., přepracované vydání. Praha : ASPI, 2005. 62-66 s. ISBN 80-7357-050-5. 22 FRANCOVÁ, Hana NOVOTNÝ, Aleš. Sociální politika v základech. Vydání 1. Praha : Triton, 2008.. ISBN 978-80-7387-125-3. 23 KREBS, Vojtěch a kolektiv. Sociální politika. 3., přepracované vydání. Praha : ASPI, 2005. 62-66 s. ISBN 80-7357-050-5. 17

3 Státní politika zaměstnanosti a podpora v nezaměstnanosti 3.1 Účel podpory v nezaměstnanosti Problém nezaměstnanosti, která je jevem všech tržních ekonomik, se objevil v naší zemi po transformaci ekonomiky na začátku devadesátých let. Na tyto změny musela zareagovat i sociální politika v tehdejším Československu. Bylo potřeba podporovat vytvoření nových pracovních míst, podporovat samostatné ekonomické aktivity a také vytvořit systém podpory lidí, kteří přišli o zaměstnání. Státní politika zaměstnanosti usiluje o dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, o produktivní využití zdrojů pracovních sil, o zabezpečení práva občanů na zaměstnání. Politika zaměstnanosti je tradičně rozdělována na pasivní a aktivní. Aktivní politika zaměstnanosti zahrnuje širokou škálu opatření, jež mají přímo či nepřímo přispívat k růstu zaměstnanosti a k vytváření nových pracovních míst. Pasivní politika zaměstnanosti zahrnuje formy kompenzace za ztráty výdělku v nezaměstnanosti. 24 Dále se budu zabývat pasivní politikou zaměstnanosti. Státní správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti v České republice vykonávají Ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce. Dnem 1. 10. 2004 nabyl účinnosti zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Tato základní právní norma stanovuje postup k dosažení cílů politiky státu v oblasti zaměstnanosti. Svou koncepcí stojí na pomezí pracovního práva a práva sociálního zabezpečení. Současnou teorií bývá zařazován mezi předpisy pracovního práva, i když splňuje znaky právní úpravy sociálního zabezpečení. Tvorba zdrojů na financování je upravena zákonem č. 589/1992Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Přestože oba systémy jsou označovány jako pojištění, jsou přímé účelové platby na ně určené součástí státního rozpočtu. Za rok 2009 bylo vynaloženo na pasivní politiku zaměstnanosti 15 075 731 tis. Kč podle MPSV. 25 Podpora v nezaměstnanosti je dávkou sociálního pojištění, vyplácí ji úřad práce. Systém podpory v nezaměstnanosti je založen na příspěvcích od zaměstnanců a 24 SIROVÁTKA, Tomáš. Politika pracovního trhu. Vydání 1. Brno : Masarykova univerzita, 1995. ISBN 80-210-1251-X. 25 2010/34506-62 Výdaje na politiku zaměstnanosti v ČR, v Plzeňském a Jihočeském kraji za rok 2009 v členění PZ na APZ a PPZ.[online] Ministerstvo práce a sociálních věcí. Poslední aktualizace 6. 5. 2010 [cit. 1. 6. 2010]. Dostupné z: <http://www.mpsv.cz/cs/8723>. 18

zaměstnavatelů a na podpoře státu. Účelem této dávky je pomoci lidem, kteří ztratili pracovní místo, překlenout toto období a vyhledat si nové zaměstnání. Keynesiánští ekonomové tvrdí, že podpory v nezaměstnanosti pomáhají zvyšovat koupěschopnou efektivní poptávku v období, kdy ekonomika neprodukuje na úrovni svých potenciálních možností. Na druhé straně podpory v nezaměstnanosti prokazatelně zvyšují množství nezaměstnaných, protože tlumí nepříznivé dopady nezaměstnanosti a snižují tak úsilí pracovníků vyhledat si pracovní místo. 26 3.2 Nárok na podporu v nezaměstnanosti Narok na podporu v nezaměstnanosti nevzniká automaticky. O podpoře v nezaměstnanosti je rozhodováno na základě písemné žádosti uchazeče o zaměstnání podané na příslušném úřadě práce, kde je žadatel veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Celková doba předchozího zaměstnání, které muselo zakládat povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, musí být nejméně dvanáct měsíců v posledních třech letech před podáním žádosti. 27 Doba studia se do odpracované doby nezapočítává. Za činnosti, které zákon považuje za rovnocenné době zaměstnání, se považuje péče o dítě do čtyř let věku dítěte, pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, příprava osoby se zdravotním postižením k práci, osobní péče o fyzickou osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost), pokud s uchazečem o zaměstnání trvale žije a společně uhrazují náklady na své potřeby. Tyto podmínky se nevyžadují, jde-li o osobu, která se pro účely důchodového pojištění považuje za osobu blízkou, vykonává dlouhodobé dobrovolnické služby na základě smlouvy dobrovolníka s vysílající organizací, které byla udělena akreditace Ministerstvem vnitra, nebo vykonává veřejné služby na základě smlouvy o výkonu veřejné služby, pokud rozsah vykonané služby překračuje v průměru alespoň dvacet hodin v kalendářním týdnu, osobně pečuje o fyzickou osobu mladší deseti let, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost). 28 26 BROŽOVÁ, Dagmar. Společenské souvislosti trhu práce. Vydání 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. ISBN 80-86429-16-4. 27 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, 39 odst. 1. 28 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, 41, odst. 3. 19

Hmotné zabezpečení se neposkytuje tomu, kdo úmyslně maří součinnost s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání, a tomu, kdo bez vážných rodinných důvodů odmítne nastoupit do vhodného zaměstnání. Ke dni, k němuž má byt podpora v nezaměstnanosti přiznána, nesmí byt žadatel poživatelem starobního důchodu. S uchazečem o zaměstnání nesmí být v posledních šesti měsících skončeno zaměstnání pro porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Dále nesmí žadatel pobírat nemocenské dávky, nesmí být ve výkonu vazby. Podpora v nezaměstnanosti se neposkytuje do ciziny, pokud vyhlášená mezinárodní smlouva, k jejíž ratifikaci dal Parlament České republiky souhlas a jíž je Česká republika vázána, nestanoví jinak. 29 3.3 Vznik, výše a podpůrčí doba podpory v nezaměstnanosti Hmotné zabezpečení náleží uchazeči při splnění zákonem stanovených podmínek nejdříve ode dne, kdy občan požádal úřad práce o zprostředkování zaměstnání. Jestliže požádal uchazeč o zprostředkování zaměstnání nejpozději do tří pracovních dnů ode dne skončení zaměstnání, podpora v nezaměstnanosti mu náleží již ode dne následujícího po skončení zaměstnání. 30 Výše a délka vyplácení podpory v nezaměstnanosti se v posledních letech několikráte měnila. Její výše je vázána na výši poslední vyplacené mzdy. Od 1. 1. 2010 se podpora v nezaměstnanosti poskytuje po dobu pěti měsíců, jde-li o osobu do 50 let, osmi měsíců u osob od 50 do 55 let nebo jedenácti měsíců osobám starším 55 let. 31 Rozhodující je věk v den podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti. Tato ustanovení by měla podle ministerstva práce a sociálních věcí usnadnit starším lidem hledat nové zaměstnání. Ve většině případů mají totiž mnohem horší podmínky než lidé mladší. Navíc toto opatření by mělo částečně eliminovat i počet lidí, kteří odcházejí do předčasného důchodu. V neposlední řadě je to jakási odměna pro lidi, kteří po většinu života pracovali. Výše podpory první dva měsíce podpůrčí doby činí 65 %, třetí a čtvrtý měsíc 50 % a ve zbývajícím období 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku zjištěného v posledním ukončeném zaměstnání v rozhodném období (poslední tři roky). U uchazeče, který před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání na úřadu práce pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná, se výše podpory v nezaměstnanosti 29 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, 57. 30 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, 42. 31 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, 43. 20

zjišťuje z jeho posledního vyměřovacího základu v rozhodném období. Pokud uchazeč o zaměstnání nemůže dosvědčit výši průměrného výdělku, je rozhodující pro určení podpory v nezaměstnanosti životní minimum platné pro občana staršího 26 let ke dni vzniku nároku na podporu v nezaměstnanosti. Procentní sazba podpory při rekvalifikaci činí 60 % průměrného čistého měsíčního výdělku nebo vyměřovacího základu. Podpora při rekvalifikaci se vyplácí po celou dobu rekvalifikace. Maximálně může být podpora v nezaměstnanosti 0,58 násobek průměrné mzdy v ČR za první a třetí čtvrtletí kalendářního roku, který předchází podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti. 32 K podpoře nezaměstnanosti si může příjemce dávky přivydělat v pracovním nebo služebním poměru, dohodou o pracovní činnosti nebo na dohodu o provedení práce. Měsíční odměna nesmí být vyšší než polovina minimální mzdy. Odměny z přivýdělků se sčítají. Pro všechny výše uvedené případy platí povinnost nahlásit je na úřadu práce, a to do osmi kalendářních dnů ode dne vzniku pracovního nebo služebního poměru nebo ode dne uzavření dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti a ve lhůtě stanovené úřadem práce dokládat výši měsíčního výdělku nebo odměny. 33 3.4 Práva a povinnosti uchazeče o zaměstnání Uchazeč je povinen poskytovat úřadu práce na jeho vyzvání potřebnou součinnost při zprostředkování zaměstnání., osobně se dostavovat k projednávání otázek souvisejících se zprostředkováním zaměstnání v termínech určených úřadem práce, jednat podle pokynu úřadu práce o nástupu do zaměstnání se zaměstnavatelem, k němuž byl doporučen, a o výsledku jednání informovat úřad práce. Pokud úřad práce zjistí, že podpora v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci je uchazeči o zaměstnání vyplacena neoprávněně bez jeho zavinění, rozhodne o jejím zastavení nebo o snížení poskytované částky. Vzhledem k tomu, že uchazeč o zaměstnání pobíral podporu v dobré víře, přeplatek nevrací. Pokud uchazeč o zaměstnání zavinil, že mu úřad práce poskytoval finanční prostředky neoprávněně, je povinen je vrátit. 34 32 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, 50. 33 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, 25, odst. 3. 34 STEINICHOVÁ, Ladislava a kol. Zákon o zaměstnanosti : komentář. Vyd. 1. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2010. ISBN 978-80-7357-501-4. 21

Odvolání proti rozhodnutí úřadu práce v případě odejmutí hmotného zabezpečení nebo vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání nemá odkladný účinek. V případě rozhodnutí, které se týká hmotného zabezpečení, o němž bylo rozhodnuto v odvolacím řízení podle obecných předpisů o správním řízení, může být podán návrh na jeho přezkoumání krajskému soudu. 35 3.5 Zánik nároku na podporu v nezaměstnanosti Nárok na podporu v nezaměstnanosti zaniká uplynutím podpůrčí doby, ukončením vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebo vyřazením z evidence uchazečů o zaměstnání 36. 3.6 Návrhy na změnu vyplacení podpory v nezaměstnanosti podle některých politických subjektů V poslední době sílí politické tlaky na snižování výdajů na sociální politiku. Mezi návrhy jak snížit výdaje na vyplácení podpory v nezaměstnanosti patří například ten, že podporu v nezaměstnanosti ve stávající výši a délce nedostane ten, kdo podá sám výpověď či ukončí pracovní poměr dohodou nebo byl propuštěn pro porušení kázně. Toto opatření by určitě přineslo úsporu do státního rozpočtu, ale vidím tu zhoršení postavení zaměstnanců, neboť budou mít strach opustit i třeba pro ně zcela nevyhovující zaměstnání a zaměstnavatelé toho budou využívat. Dalším návrhem je, že uchazeč bude muset odpracovat dvacet hodin veřejné služby týdně, pokud se neúčastní v dané době rekvalifikačního kurzu, jestliže bude chtít podporu ve stávající výši. Zde bych viděl problém při zvyšování počtu nezaměstnaných v organizaci dané veřejné služby. Již několikrát byl tento pokus uskutečněn na občanech pobírajících dávky v hmotné nouzi a skončil často nezdarem. Jeho příčinou byl nedostatek zaměstnanců úřadu práce, kteří by na nezaměstnané dohlíželi, a také nedostatek technického vybavení. Náklady, které by se ušetřily na výplatě podpory v nezaměstnanosti, by byly jen přesunuty na provoz úřadů práce. 35 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, 143. 36 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, 45. 22

4 Podpora v nezaměstnanosti v Polsku a srovnání s Českou republikou 4.1 Nárok na podporu v nezaměstnanosti v Polsku V Polsku je politika zaměstnanosti upravena Zákonem o podpoře zaměstnanosti a institucích na trhu práce z roku 2004. Celkem je vydáváno 0,36 % HDP, z toho připadá asi 70 % na pasivní politiku zaměstnanosti a 30 % na aktivní. 37 Za nezaměstnaného je v Polsku považován ten, kdo je nedobrovolně bez práce a je schopen a ochoten pracovat na plný úvazek, je registrován na úřadě práce a spadá do věkové hranice 18 až 60 let pro ženy a 18 až 65 let pro muže. Nárok na podporu v nezaměstnanosti má občan, který během posledních 18 měsíců řádně odváděl sociální pojištění po dobu 365 dní. 38 V České republice je vznik nároku na vyplácení podpory v nezaměstnanosti vhodnější pro uchazeče o zaměstnání. Nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, pokud v předchozích třech letech řádně odváděl sociální pojištění jeden rok. V době ekonomické krize a zvyšování nezaměstnanosti mi připadá vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti přijatelnější v České republice než v Polsku. 4.2 Výše a podpůrčí doba podpory v nezaměstnanosti v Polsku Podpora v nezaměstnanosti v Polsku je pevná. Je stanovena procentem z průměrného příjmu v národním hospodářství v daném roce. Výše základní dávky v nezaměstnanosti v roce 2010 je 717 PLN 39 (v prvních třech měsících podpůrčí doby), v dalších měsících je výše základní dávky 563 PLN. 40 Výše dávky je závislá na odpracované době. Pokud osoba prokáže méně než pět odpracovaných let, má nárok na 80 % základní dávky. Pokud odpracuje méně než 20 let, má nárok na 100 % základní 37 AKSAMÍT, Juraj MASAROVIČOVÁ, Martina VALENTOVÁ, Kristýna. Evropské sociální systémy : případová studie do předmětu 5HP400 Moderní chudoba [online]. Praha : Vysoká škola ekonomická, 2007. 26 stran. Dostupné z: < http://nb.vse.cz/~lapacekm/prace/1245/evrsocsys.pdf>. 38 Dávky v nezaměstnanosti. [online] Evropská komise. Zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. [citováno 1. 6. 2010] Dostupné z: <http://ec.europa.eu/employment_social/social_security_schemes/national_schemes_summaries/pol/2_06 _cs.htm> 39 1PLN je asi 6,30 Kč v červnu 2010. 40 Převod podpory v nezaměstnanosti. Polsko, životní a pracovní podmínky. [online] EURES. Integrovaný portál MPSV. Datum uveřejnění 21. 5. 2006, poslední aktualizace 28. 4. 2010 [citováno 1. 6. 2010]. Dostupné z: < http://portal.mpsv.cz/eures/prace_v_eu/zeme/polsko/#o6> 23

dávky. V případě, že osoba odpracuje více než 20 let, má nárok na 120 % základní dávky. V České republice je princip zásluhovosti uplatňován podle výše mzdy nebo výše odvodu na sociální pojištění v rozhodném období, limitovaný maximální částkou. V České republice není na rozdíl od Polska zohledněn počet odpracovaných let, v Polsku zas není zohledněna výše mzdy z předchozího zaměstnání. V obou systémech bych viděl klady i zápory. Nejlepší by byla kombinace obou systémů, kdy by byla zohledněna zásluhovost výše odvodů na sociální pojištění, stejně tak i počet odpracovaných let. Polský systém bych uplatnil po ukončení podpůrčí doby dávky podpory v nezaměstnanosti, kdy by nezaměstnaný byl už odkázaný jen na dávky v hmotné nouzi, které jsou testované jen podle majetku a ne podle celoživotní zásluhy občana pro společnost, což vede k pocitům křivdy části společnosti a může mít politické důsledky pro celou společnost. Doba vyplácení dávek v nezaměstnanosti závisí v Polsku na místě bydliště nezaměstnané osoby a na míře nezaměstnanosti v regionu, ve kterém žije. Když je nezaměstnanost v regionu nižší, než je průměr v zemi, má občan nárok na podporu v nezaměstnanosti po dobu 6 měsíců, když je vyšší regionální nezaměstnanost, než činí průměr v zemi, má občan nárok na podporu v nezaměstnanosti po dobu 12 měsíců. Jestliže je v regionu nezaměstnanost dvojnásobně vyšší, než činí průměr nezaměstnanosti v Polsku, má občan nárok na podporu v nezaměstnanosti po dobu 18 měsíců. V České republice místo bydliště uchazeče o zaměstnání nemá na podpůrčí dobu vyplácení podpory v nezaměstnanosti žádny vliv. I když Česká republika má menší zeměpisnou rozlohu než Polsko, byl by polský systém délky podpůrčí doby spravedlivější, neboť i u nás existují velké rozdíly v počtu nezaměstnaných mezi jednotlivými regiony. Například v hlavním městě Praze se práce nezaměstnaným shání poměrně snadno a riziko zneužívaní podpory v nezaměstnanosti je tam vyšší, naproti tomu v regionech jako Karvinsko, Mostecko nebo v oblasti Jeseníků je nezaměstnanost vysoká a sehnat práci je velmi obtížné. Při pobírání podpory v nezaměstnanosti si může příjemce v Polsku přivydělat. Tento přivýdělek nesmí přesahovat polovinu národní minimální mzdy. Každá nezaměstnaná osoba, která nesouhlasí s vydaným rozhodnutím týkajícím se přiznání dávky v nezaměstnanosti, má právo se do 14 dnů po obdržení oznámení o rozhodnutí proti němu odvolat u soudu vyšší instance. 24