PRAHA 1 NOVÉ MĚSTO NÁRODNÍ TŘÍDA pč. 841, 842 MIKULANDSKÁ čp. 135/II

NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV ÚZEMNÍ ODBORNÉ PRACOVIŠTĚ V HLAVNÍM MĚSTĚ PRAZE Zpráva o archeologickém výzkumu PRAHA 1 NOVÉ MĚSTO NÁRODNÍ TŘÍDA pč. 841, 842 MIKULANDSKÁ čp. 135/II (I. etapa zjišťovací sondáž) výzkum NPÚ ú.o.p. v hl. m. Praze č. 2007/13 V Praze 15.8. 2007 PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D., Mgr. Tomasz Cymbalak

Obsah: 1. LOKALIZACE A ČASOVÉ VYMEZENÍ...3 2. GEOLOGICKÉ A GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY (RNDR. JAN ZAVŘEL)...3 3. HISTORIE LOKALITY - VÝPOVĚĎ PÍSEMNÝCH A ARCHEOLOGICKÝCH PRAMENŮ...4 4. OKOLNOSTI A CÍL VÝZKUMU...6 5. METODA VÝZKUMU...7 6. TECHNICKÁ ZPRÁVA O ZAMĚŘENÍ VÝZKUMU...8 7. POPIS TERÉNNÍ A NÁLEZOVÉ SITUACE...8 7.2. POPIS VRSTEV... 16 7.3. POPIS ZDÍ... 23 8. VYHODNOCENÍ AKCE A PERSPEKTIVA PLOŠNÉHO VÝZKUMU... 24 9. SLOŽENÍ PRACOVNÍHO TÝMU... 27 10. POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA... 28 11. SEZNAMY TERÉNNÍ DOKUMENTACE A OBRAZOVÉ PŘÍLOHY... 29 A) SEZNAMY... 29 B) OBRAZOVÉ PŘÍLOHY (V TEXTU ZKRATKA OBR. PŘÍL.)... 29 C) VÝVOJOVÉ DIAGRAMY SOND......31 2

1. Lokalizace a časové vymezení Zjišťovací archeologický výzkum proběhl na ploše nezastavěných parcel č. 841 a 842 na Národní třídě a na pozemku domu čp. 135/II v Mikulandské ulici (Schönkirchovský palác), Praha 1 Nové Město (obr. příl. 1,2). Sledovaná plocha se nalézá na pomezí dvou urbanistických celků Starého a Nového Města. Nezastavěné parcely č. 841 a 842 se nacházejí v jižní frontě Národní třídy na nároží s ulicí Mikulandskou a jsou v současné době využívány jako parkoviště (obr. příl. 3). Objekt čp. 135/II, pč. 843 (Schönkirchovský palác), se nalézá v západní frontě zástavby Mikulandské ulice, v její severní části (obr. příl. 4). Nadmořská výška povrchu na ploše parkoviště u Národní třídy se v době výzkumu nalézala na niveletě 195,85 m n. m. (výškový systém Balt po vyrovnání - Bpv). Povrch nádvoří domu čp. 135/II byl dokumentován ve výšce 195,15 m n.m. Výzkum se uskutečnil v termínu od 16.7. do 31.7. 2007. Akci provedli pracovníci archeologického oddělení Národního památkového ústavu, územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze (dále NPÚ-P), ve spolupráci s pracovníky servisní organizace PROSPECTO v.o.s. a Ivana Urbánková. Vedením akce byl pověřen PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D., ve spolupráci s Mgr. Tomaszem Cymbalakiem. 2. Geologické a geomorfologické poměry (RNDr. Jan Zavřel) Geologické poměry zkoumaných parcel jsou poměrně jednoduché. Podklad antropogenních vrstev a objektů zde tvoří fluviální písčité štěrky překryté povodňovými náplavy, na kterých se vyvinula slabě humózní půda. Říční sedimenty převrstvily hluboce erodovaný ordovický skalní podklad v průběhu mladší fáze posledního pleistocénního glaciálu (würm). Nejméně porušený povrch říční terasy tvořený písčitými štěrky se podařilo zachytit v prostoru tří zjišťovacích sond, kde vystupoval na úroveň 192,65 m n. m. (S2), 192,96 m n. m. (S10). Uvedené nivelety odpovídají tzv. údolní či maninské terase VIIa, která překrývá rozsáhlou část území dnešního Starého i Nového Města pražského (např. Záruba /1948/ uvádí rozmezí kót jejího povrchu mezi 196 189 m n. m jadranského výškového systému). 3

Ještě během starších čtvrtohor se v nadloží štěrkopískového tělesa uložila až 35 cm (sonda S4) mocná vrstva hlinitopísčitých povodňových náplavů (zastižený povrch 193,05 m n. m.). Původní světle žlutavá barva těchto sedimentů byla při holocénních půdotvorných pochodech přeměněna převážně do hněda. Písčitou půdu s nízkým obsahem humusu lze klasifikovat jako arenosol. Lokalita je situována v centrální pravobřežní části geomorfologického okrsku I-1d Pražská kotlina. Rovinný charakter původního povrchu terénu, který se pouze nepatrně skláněl směrem k řece, je dán pozicí na akumulační sedimentární plošině. Vysoký nárůst historického nadloží (víc jak 2 m) zřejmě souvisí pouze s intenzivní antropogenní činností. 3. Historie lokality - výpověď písemných a archeologických pramenů Plocha výzkumu se nachází na území Nového Města pražského v těsné blízkostí hranic ze Starým Městem. Současná podoba sledované oblasti (zejména objektu čp.135/ii a jeho zázemí) je výsledkem déletrvajícího procesu, jehož počátky musíme hledat v období vrcholného středověku, po založení Nového Města. Novodobé dějiny pozemků (pč. 841 a 842 ) sousedících z dnešní Národní třídou jsou těsně spojeny s řešením komunikačních problémů expandujícího města v průběhu 20. století (obr. příl. 3).. Pro poznání nejstarších středověkých dějin této části města existují písemné prameny listinné povahy z 12. století, jejichž vypovídající hodnota je pro sledované místo na rohu ulic Národní a Mikulandské jen orientační. Do oblasti jižně od zkoumané plochy je tradičně lokalizována raně středověká osada Opatovice. Její poloha je situována do prostoru mezi kostely sv. Michala v Jirchářích a sv. Petra a Pavla na Zderaze. Na území východně od plochy výzkumu se před založením Nového Města rozkládala osada Újezd u sv. Martina, jejíž blíže neurčenou západní hranici je možné situovat do oblasti dnešní Mikulandské ulice. Na západ od sledované plochy, někde v místech kláštera sester Voršilek probíhala starobylá předlokační komunikace, která spojovala podhradí Pražského hradu s Vyšehradem. Do předlokačního vývoje osad výrazně zasáhlo založení Starého Města ve 30. letech 13. století. Staroměstský hradební systém přerušil na řadě míst původně souvislý pás osídlení. V těsné blízkosti hradeb starší osídlení končí a jeho znovuzrození je až záležitostí následujícího století. Zásadní roli v řešení otázek spojených s předlokačním osídlení vltavského pravobřežní hraje již tradičně archeologie. V nejbližším okolí sledované lokality proběhlo v minulosti několik 4

archeologických výzkumů různé povahy a rozsahu. Za zmínku stojí především terénní akce provedená v domě čp. 118/II (Národní třída 16, Mikulandská 12), kde byly v partii nad přírodním podložím dokumentovány vrcholně středověké situace 14. až počátku 15. století. Povrch vltavské terasy byl zachycen ve výšce 192,20 m n. m. (Kašpar 1995). V Ostrovní a Voršilské ulicí pří rekonstrukci plynovodu byla na bázi nadloží zjištěno průběžné středověké souvrství, datovatelné do 2. poloviny 12. a 13. století. Podloží bylo objeveno na kótě 192,93 m n.m (Wallisová 1998). Plošně rozsáhlejší akce proběhla v minulosti na ploše domu čp. 125/II v Ostrovní ulici. V nejstarších úrovních terénů se nalézaly výrazné pozůstatky raně středověkého osídlení se zahloubenými domy. Původně dřevohliněnou zástavbu doplňovalo mnoho dalších objektů sídlištního a výrobního charakteru, ze kterých nejstarší jsou datovány do poloviny 12. století (keramika s archaicky zduřelými okrají) s přesahem na počátek 13. století. Podloží na této lokalitě bylo sledováno v přibližné hloubce 193,40 m n.m (Podliska-Wallisová 2000). Zlomovým okamžikem v historii zkoumané lokality bylo založení Nového Města v roce 1348. V této době na místě Schönkirchovského paláce - čp. 135/II byly vystavěnyy 3 až 4 gotické domy. Podle zápisů v městských knihách (nejstarší z roku 1378) byli jejich vlastníky především řemeslníci (kloboučníci, kožešníci, ševci, hřebenář, kostkář a jiní). Zřetelným dokladem existence gotické zástavby v těchto místech jsou gotické sklepy dnešního paláce. Někdy kolem začátku 16. století došlo ke spojení nejjižněji stojících domů v jeden stavební celek, který o půl století později se dostal do šlechtických rukou. Sjednocení dvou severněji lokalizovaných měšťanských domů proběhlo ve stejném období jako u sousedících staveb a nově vznikla budova tzv. Winterfeldovský dům, který se stal šlechtickým majetkem v druhé polovině 16. století. Začátkem druhé poloviny 17. století oba domy vlastnil Olbram Brandlinský ze Štěkře a v rukou jeho rodiny zůstaly do poloviny dvacátých let 18. století. V následující dekádě, kdy majitelem obou nemovitostí byl komorní rada Jan z Hartliebu, došlo k jejich spojení v jeden celek. Během dalšího století proběhla řada přestaveb a úprav komplexu. Poslední větší stavební práce se odehrály v roce 1911, kdy bylo vystavěno 3 poschodí. Na nárožní parcele č. 842 (čp. 136) je možné pro nejstarší období existence opět za pomocí městských knih ze závěru 14. století rekonstruovat skupinu tří měšťanských domů. Jejich vlastníci se obdobně jako u sousedů rekrutovali z řemeslnických vrstev (tesař, (kože)barvíř, bečvář, zámečník, pasíř, sládek a jiní). Zhruba ve druhé polovině 15. století došlo ke spojení zadního domu (orientovaného fasádou do Mikulandské ulice) a nárožního domu. Do konce šedesátých let 16. 5

století, kdy se jejich vlastníkem stal Beneš Beneda z Nečtin, zůstala nově vznikla stavba v majetku měšťanů (mimo jiné svíčníka, kráječe suken a jiných). Dům lokalizovaný severněji byl od konce 14. století poměrně dlouhou dobu v majetku Bohuňka (pasíře) a jeho rodiny. Od poloviny 16. století, kdy jej koupil Zdeněk Mladší z Vamberka, byl dům v držení šlechty. Začátkem 17. století oba domy vlastnil Jiří Audrčský z Audrče a v majetku jeho rodiny zůstaly do osmdesátých let toho století. V této době se jejich majitelem stal říšský hrabě Otto Jindřich z Hohenfeldu, který oba domy spojil do jednoho stavebního celku. V průběhu následujících desetiletí byl objekt v majetků aristokratických rodů Hýzrlů, Vratislavů, Hartmannů a Deymů. Posledně jmenovaní provedli jeho velkou přestavbu ve třicátých letech 19. století. Další závažnější úpravy Deymova domu proběhly v následující dekádě a druhé polovině 19. století, taktéž v prvních desetiletích 20. století. V roce 1966 byl dům zbořen. První zmínka o gotické zástavbě na místě nejzápadněji situované parcely č. 841 (čp. 137) pochází z roku 1378. V této době dům vlastnil kožešník Jindřich Kapel. V polovině devadesátých let 14. století dům získal vyšehradský purkrabí Pešek ze Strašnic. Dalším významným majitelem domu v období vrcholného středověku byl karlštejnský purkrabí Jan Sádlo z Miličína, který nemovitost zdědil po Margaretě Peškové (dceři Peška ze Strašnic). Bohužel pro dobu následujících dvou století nemáme u této nemovitosti detailnější záznamy. Od roku 1616 budovu vlastnila Ma(g)dalena Bořanovská a po ní její syn Jindřich. V následujících desetiletích byl dům v rukou rodů Doudlevských, Vratislavů z Mitrovic, Kinských a jiných. Posledním známým majitelem nemovitosti byl Antonín Bechleiter (1836-?). Ke stržení objektu došlo, obdobně jak v případě sousedního Deymova domu v roce 1966. 4. Okolnosti a cíl výzkumu Zjišťovací archeologický výzkum č. 2007/13 NPÚ-P byl vyvolán investorským záměrem realizovat na dotčených plochách parcel č. 841, 842, 843 stavbu hotelového komplexu s podzemními prostory. Vzhledem ke skutečnosti že se jedná o rozsáhlou plochu ( více jak 2000 m²) situovanou na území historicky významného celku Nového Města pražského, bylo pracovníky NPÚ navrženo provedení archeologických sondáží, které umožní zjistit podobu, stav a objem archeologických terénů. Zjištěné poznatky představují důležité podklady pro posouzení perspektivy záchranného archeologického výzkumu plochy ohrožené stavbou. 6

Na základě zákonné povinnosti stavebníka nechat provést na ploše stavby archeologický výzkum a uhradit vzniklé náklady na jeho provedení (podle zákona č. 20/87 Sb. v platném znění), byla dne 12.7. 2007 zástupci společnosti DITRICH, a.s. se sídlem Opatovická 4, 110 00 Praha 1, vystavena objednávka na zjišťovací archeologické práce (členové představenstva JUDr. Ing. Karel Goláň, Ph.D. a Ing. Jan Tuček). Cílem výzkumu bylo metodu vzorku na vytipovaných místech prozkoumat a zdokumentovat podobu archeologických terénů v místech budoucí stavby a následně ji vyhodnotit z hlediska sídelního a stavebně historického vývoje. Do této akce byl zahrnut i dohled a dokumentace stavbou provedených statických výkopů a sond do zdiv objektu čp. 135/II. 5. Metoda výzkumu Archeologický výzkum na ploše parcel č. 841 a 842 na Národní třídě a na pozemku domu čp. 135/II v Mikulandské ulici byl koncipován jako zjišťovací. Jeho cílem bylo v místech dotčených stavbou provést mechanické rozebrání nadložních terénů až na úroveň přírodního podkladu, zdokumentovat odhalené stěny řezy historickými terény a půdorysně zachytit podobu, průběh a výškovou úroveň povrchu jednotlivých sídlištních a podložních komponent. Plochy s intaktně zachovalými terény byly pracovníky archeologického výzkumu mechanicky rozebrány po přirozených vrstvách od nejvýše zachované úrovně až po úroveň přírodního podkladu. Odhalené situace byly průběžně fotograficky dokumentovány na digitální médium. Po dosažení potřebné úrovně a začištění odhalených stěn sond, proběhlo vyhodnocení odkryté situace, po kterém následovala fotografická a kresebná dokumentace vertikálních řezů v měřítku 1:20 zakončená polohovým zaměřením dokumentovaného místa a popisem stratigrafických jednotek (dále SJ) podle užívaného standardu NPÚ-P. Získané informace o jednotlivých SJ byly uloženy do databázového softwaru STRATUM verze 1.2 Praha, pracujícího v prostředí programu MS ACCESS 2000 (autor M. Peška Archaia Brno o.p.s. 2003). V příloze této zprávy jsou v souhrnných sestavách z této databáze zaznamenány všechny podstatné informace o provedené terénní dokumentaci a popsaných SJ. Výzkum proběhl v druhé polovině měsíce července za dobrého počasí, při teplotách 24 až 34 o C. 7

6. Technická zpráva o zaměření výzkumu Praha 1 Nové Město Národní Třída pč. 841, 842 Mikulandská čp. 135/II, pč. 843 katastrální území Nové Město, Praha 1 souřadnicový systém JTSK výškový systém ČSJNS/Bpv (Balt po vyrovnání) list mapy 1:1000 - Praha 7 1/43 296 měřil: J. Hlavatý Pro potřeby zaměření polohy archeologického výzkumu byl použit digitalizovaný mapový podklad katastru nemovitostí, do kterého byly zaměřeny jednotlivé zjišťovací sondy a vyneseny dokumentované řezy a stavební konstrukce původní zástavby v měřítku 1:20 (obr. příl. 4, 5). Geodeticky bylo na zkoumané ploše zaměřeno celkem 20 vertikálních řezů historickým nadložím lokality, a v ploše dokumentováno celkem 7 půdorysných situací. Pro polohopisné měření byla použita totální stanice Topcon CTS 1 a 20 m pásmo. Výškové měření bylo provedeno technickou nivelací za pomoci nivelačního přístroje Sokkia C-41 a 4 m teleskopické latě a připojeno na bod ČSJNS/Bpv - BI-192 osazený na domě čp. 144/II v Ostrovní ulici na Novém Městě, Praha 1 (n.v. 195,23 m n. m.) a bod ČSJNS/Bpv osazený na severní zdi kláštera sv. Voršily, na Národní třídě, Novém Městě, Praha 1 (n.v. 195,31 m n.m.). Celková polohopisná situace výzkumu je zobrazena v měřítku 1:1000 (obr. příl. 1) a doplněna pro reálnou ilustraci prostředí výřezem z ortofotomapy Prahy (obr. příl. 2). 7. Popis terénní a nálezové situace V průběhu terénní částí zjišťovacího výzkumu bylo pracovníky archeologického odd. NPÚ provedeno celkem 8 sond. Dalších pět statických sond bylo vyhloubeno pracovníky znalecké a expertní kanceláře SPS, pod dohledem archeologů. Po vyhloubení byla provedena jejich dokumentace a separace movitých nálezů. Lokalizace sond byla volena s ohledem na prostorové a 8

stavební možnosti lokality, se snahou ověřit podobu historického nadloží a podloží v různých místech parcel. Sonda 1 Referovaná sonda o rozměrech 3 x 1 m byla situována v přízemí západního křídla domu čp. 135/II, které původně sloužilo jako konírna. V sondě byla zastižená stratigrafie o celkové mocností 1 až 1,6 m, jejíž charakteristika je zřetelná na příslušných řezech (řez V, J), se slovním popisem jednotlivých vrstev (kap. 7.2.). Pro poznání sledovaného místa bylo důležité objevení neznámého sklepního prostoru, jehož stěna byla zachycena v západní části zjišťovací sondáže. Částečně zasypaný suterénní prostor nebyl dále zkoumán a jeho umístění lze předpokládat především pod severozápadní částí bývalých koníren. Přesné datování této konstrukce je obtížné, ovzorkované zásypy z jeho interiéru obsahovaly keramiku ze 17. století. Prostřední a východní část sondy byla poničena výkopy recentních inženýrských sítí, které překrývaly suťové zásypy. Sonda 2 Popisována sonda byla lokalizována v jižní částí dvora domu čp. 135/II, poblíž severní obvodové zdí jižního křídla komplexu. Původní rozměry sondy byl 2 x 1 m. V průběhu výzkumu však došlo k jejímu zmenšení na 1 x 1 m a to především z důvodu zachování zjištěných intaktních terénů do doby plošného výzkumu. Sonda zastihla stratigrafii o celkové mocností 2,6 m, jejíž charakter je zřejmý na příslušných profilech (řez S, V, J, Z). Nejvýraznějším sídlištním prvkem zastiženým ve svrchní partii východního profilu sondy byl fragment novověké (mladší něž 16.-17. stol.) zdi z opuky a cihel, orientované S-J. Podle jejího charakteru (výška 1,3 m, šířka min. 0,6 m) lze předpokládat, že se jednalo o základovou partii obvodového zdiva raně novověké stavby, situované v zázemí měšťanského domu. Horní část sondy, tvoří přibližně od vrstvy 11 několik střídajících se úrovní převážně písčitých hlín, s početním zastoupením stavebního materiálů, a poloh valounů uložených do pískového loží dlažby. Mocnost vrstev (cca. 0,2 0,3 cm.) a jejich charakter dokládá aktivní stavební činností v areálu Schönkirchovského paláce především v období pozdní renesance a baroka (16.-18. stol.) Starší terény poškozené výkopem pro zmíněnou stavební konstrukcí dokládají vývoj teto částí lokality od období od založení Nového Města v polovině 14. stol. až do 17. stol. Dokumentované 9

archeologické situace zde můžeme rozdělit do dvou sídlištních horizontů. Spodní část sondy až do úrovní odpovídající vrstvě 13 (cca. 193,60 m n.m.) přísluší podle nalezené keramiky vrcholně středověkému období 14.-15. století. Typické jsou zde slabší polohy jílovitopísčitých až jílovitohlinitých organických vrstev, střídajících se s vrstvami štětovaní, které místy porušují mladší objekty. Cele toto souvrství překrývá úroveň půdního typu, který leží na sedimentech vltavské terasy (192,60 m n.m.). Sonda 3 Sonda o rozměrech 2,1 x 1,6 m byla lokalizována ve východní částí dvora Schönkirchovského paláce čp. 135/II, v bezprostřední blízkostí západní obvodové zdi paláce a jeho schodišťového rizalitu. Stratigrafie v této sondě měla mocnost 2,7 až 3,6 m, v podobě dokumentované na profilech (řez S, V, J, Z). Podrobný popis jednotlivých vrstev této sondy je přiložen v kapitole 7.2. Historické nadloží sledované v této sondě umožnilo podrobně nahlédnout do dějin předlokačního osídlení v této lokalitě. Nejstarší zachycená sídlištní situace náležela na základě keramiky s klasicky zduřelými okraji, do konce 12. až počátku 13. století. Bohužel malý rozsah odkryvu neumožnil bližší určení typu objekt (zahloubený dům?). Přibližně 1,3 m hluboký objekt měl mísovité dno s patrně šikmými stěnami, zahloubenými do cca. 0,8 m silného staršího horizontu tvořeného šedookrovými písky s příměsí dřev a nahodilých uhlíků. Povrch podloží tvořený štěrkopísky vltavské terasy se nalézal na niveletě 191,85 m n.m. Po zániku předlokačního objektu došlo na lokalitě k přerušení sídlištního vývoje. Sídlištní aktivita zde společně se souvrstvím začíná narůstat až se vznikem Nového Města v polovině 14. století. Tento proces dokládá cca. 0,8 m silné souvrství s četným zastoupením stavebního materiálů, kostí, kostěného odpadu a především keramiky bezpečně zařaditelné do 14. a 15. století. Výrazným sídlištním prvkem mladší fáze osídlení jsou zděné konstrukce, pravděpodobně renesančního a raně barokního stáří. Nejstarší zeď (Z10), jejíž funkce je prozatím nejasná, je lokalizována ve východní částí sondy. Byla vystavěna z lomové opuky za pomocí vápenné malty. Od jihu je k ní přistavěn vynášecí pas klenby sklípku (Z09), obdobné konstrukce a materiálu. V severozápadním rohu sondy se tento pas opírá o svislou konstrukci z lomové opuky a malty (Z11). Uvedené konstrukce je možné spojit s rozsáhlými stavebními úpravami na ploše parcely v době 16.- 17. století. Nejmladší novodobé aktivity jsou v této sondě doloženy souvrstvím novověkých navážek a liniovými výkopy inženýrských sítí. 10

Sonda 4 Referována sonda o rozměrech 1,4 x 0,65 m byla umístěna v jihozápadním rohu koníren domu čp. 135/II. Sonda zastihla stratigrafii o celkové mocností 2,85 m, jejíž charakter je zřejmý na příslušných profilech (řez S, V). Archeologické terény v této sondě můžeme pracovně rozdělit do čtyř základních horizontů. Nejstarší horizont je zde reprezentován souborem vrstev tvořených především silně a středně zahliněnými písky a štěrkopísky, jejichž vznik lze na základě nalezené keramiky datovat do 14.-15. století (vr. 8, 9, 10, 12, 19). Zřejmý sídlištní prvek sledovaný v tomto horizontu reprezentoval přibližně 1,5 m hluboký objekt, blíže neznámého tvaru a funkce. Uvedené souvrství překrývalo tzv. půdní typ (vr. 11), jehož povrch se nalézal na kotě 193,05 m n. m. Vltavská terasa tvořená okrověšedými a žlutošedými štěrkopísky, hrubší frakci, byla zastižena v hloubce 192,70 m n.m. Bezprostředně nad vrcholně středověkým horizontem byly dokumentovány cca 1,4 m mocné terény, které rámcově můžeme zařadit do období od pozdního středověku do ranného novověku, kdy na sledovaném místě probíhala stavební a sídlištní aktivita. Dokladem je dvoufázová obvodová zeď koníren (Z05 - podrobný popis zdi viz kapitola 7.3.) dokumentovaná na severním profilu sondy, zahloubený objekt odpadního charakteru, jehož zásyp datujeme na základě materiálu do 18. století a vynášecí pas jižní obvodové zdi koníren(?)/jižního křidla Schönkirchovského paláce (Z04 - popis zdi viz kapitola 7.3). Nemladší terénní úroveň v této sondě tvořila vrstva stavebního odpadu (sutí) datována keramikou do 19. století, kterou překrývala stávající úprava podlah místnosti. Sonda 5 Nevelká sonda o rozměrech 0,6 x 0,6 m byla situována v jihozápadním rohu sklepa domu čp. 135/II. Jednalo se o statickou sondáž, jejímž úkolem bylo zjištění charakteru a hloubky základů domu. Sonda byla vyhloubená pracovníky průzkumné firmy. Po realizaci výkopu byla provedena archeologická dokumentace. Mocnost dokumentovaných terénů zde dosahovala 0,75 m. Jejich charakter je zřejmý na doloženým profilu (řez S). Pod současnou podlahou byla objevena valounová dlažba uložena přímo na povrchu štěrkopískové vltavské terasy (188,70 m n. m.). Jižní a západní profil sondy tvořily obvodové zdí původně gotického sklepa. Základové zdivo bylo vystavené z lomové opuky (formát 0,1 0,15 m x 11

0,2-0,25m), pojené hrubopísčitou vápennou maltou a jeho základová spára se naházela ve výšce 188,20 m n.m. K bezpochybnému snížení původního povrchu podloží došlo v průběhu výstavby středověkých měšťanských domů - předchůdců dnešního paláce (viz kap. 3). Sonda 6 Obdobně koncipována sonda (jako sonda 5 a 7) o rozměrech 0,5 x 0,5 m byla lokalizovaná v severovýchodním rohu severního sklepa domu čp. 135/II. Situace, které zde byly dokumentovány (řez Z) dosahovaly mocností 0,6 m. Na severním profilu byla sledována základová část gotické klenby sklepa (severní zeď místnosti), tvořená lomovou opukou (0,1 x 0,3 m, max. 0,45 x 0,2 m), spojovanou pevnou vápennou maltou. Základová spára se nalézala na kotě 188,50 m n. m. a byla přistavěna k obvodové zdi sklepa, která byla založena o cca 0,2 m níže (viz kap. 7.3). Sonda 7 Statická sondáž stejného charakteru jako sondy 5 a 6 o rozměrech 0,5 x 0,5 m byla situována v západní částí severního sklepa domu čp. 135/II. V sondě byla zastižená stratigrafie o celkové mocností 0,9 m, jejíž charakteristika je zřetelná na příslušným profilu (řez J). Pod současnou skladbou současné podlahy (dlaždicový obklad uložený do betonového lože) se nalézala valounová dlažba sklepa nasedající přímo na povrch štěrkopískové vltavské terasy (188,75 m n. m.). Západní profil sondy byl tvořen obvodovým zdivem západní obvodové zdi sklepa (Z08), vystavěné z lomové opuky (max. 0,26 x 0,4 m), překládané vrstvami menších kusů opuky (max. 0,8 x 0,3 m) a spojované vápennou maltou; základová spára 188,10 m n.m. Na severním profilu sondy byla dokumentována klenba gotického sklepa (Z07); základová spára klenby 188,61 m n.m. Obdobně jak v případě sondy 5 a 6. Výkop pro základy byl založen do štěrkopískové vltavské terasy a její povrch se nalézal na kotě 188,65 m n.m. Sonda 8 Původně statická sonda o rozměrech 1,0 x 0,8 m byla umístěna v severní částí nádvoří Schönkirchovského paláce čp. 135/II, přibližně uprostřed jižního líce jeho severního křídla. Sonda zastihla stratigrafii o celkové mocností 3,55 m, jejíž charakter je zřejmý na východním profilu (řez V). Charakter a složení historického nadloží v této sondě je srovnatelný se situacemi v sondě 2. Nejstarší horizont reprezentuje skupina vrstev se zahliněnými heterogenními písky a štěrkopísky s příměsí uhlíků (vr. 15, 16, 17). S největší pravděpodobností se jedná o výkop (objekt) 12

blíže neurčitelného tvaru, zahloubený do podložních sedimentů (bohužel nepodařilo se zachytit nejvyšší bod terasy neboť objekt z technických důvodů nebyl dokopán). Absence datovacího materiálu nedovoluje jeho bližší určení. Na základě obdobné situace sledované v sondě 3 můžeme ale předpokládat, že jeho staří spadá do průběhu závěru raného středověku 12.-13. století, nebo pokročilé fáze vrcholného středověku 14. století. Výrazné změny ve vývoji sledované částí zkoumané plochy dokládá prostřední část profilu. Od hloubky cca 192,50 m n. m. jsou zde zastoupeny zahliněné vrstvy s příměsí stavebního materiálů, menším podílem valounků a četnými uhlíky. Získaný keramický materiál dovoluje toto souvrství datovat do období od 14. do konce 15. století, kdy na zkoumané ploše musela probíhat intenzivnější stavební aktivita. Následnou vývojovou etapu místa vymezuje valounová dlažba (vr. 6) z počátku 16 století, která se nalézala v hloubce 194,20 m n. m. Bezprostředně na ní byl nejspíše na počátku 19. století postaven opukový základ jižní obvodové zdi severního křídla palácového komplexu (Z14 viz kap. 7.3). Souvrství sledované nad dlažbou až do současného povrchu nádvoří (195,15 m n.m.) dokládá novověké úpravy terénu. Sonda 9 Referována sonda o celkové ploše 3,7 m 2 lokalizována v západní částí současného parkoviště (pč. 841) byla kopaná s použitím stavební mechaniky. Stratigrafie sledována v této sondě měla mocnost 3,65 m, a její charakter je prezentován na generalizovaným profilu (řez Z). Vrchní partie nadloží je produktem asanace domu v 60. letech 20. století a následných uprav terénu do dnešní podoby. Tvoří ji souvrství silně písčitých stavebních navážek překrytých cca 0,25 cm silnou vrstvou asfaltu (stávající povrch 195,50 m n.m.). Ve spodní částí sondy bylo zastiženo 1,10 m silné souvrství hnědošedých hlín s příměsí opuky, malty, cihel a valounů, které bezpečně souvisejí s dřívější, renesanční a barokní (možná středověkou) zástavbou této parcely. Nejníže sledovanou komponentu představovala štěrkopísková terasa vltavská, jejíž s vysokou pravděpodobností narušený povrch byl zastižen na kotě 192,65 m n.m. Sonda 10 Sonda o ploše 3,0 m 2 a byla lokalizovaná v jižní částí parcely č. 841 a vyhloubena stejným způsobem jako sonda 9. Podoba terénu byla dokumentována na západním profilu sondy. Zastižená 13

stratigrafie měla celkovou mocnost 3,3 m. Pro potřeby zjištění podoby historického nadloží v těchto místech objektu představuje tato sonda klíčové místo. Zastižené archeologické terény je možné rozdělit do 6 vývojových horizontů. Nejmladší souvrství o mocností cca 0,6 m představuje současný asfaltový povrch parkoviště s podsypem tvořeným hrubozrnným pískem a vymezený suťovou vyrovnávkou ze 60. let 20. století. Starší sídlištní horizont reprezentují dvě zděné konstrukce zahlubující se do historického nadloží. Na severním profilu sondy se jedná o masivní opukovou konstrukci základového charakteru z lomové opuky spojovanou světle šedou vápennou maltou (Z13; formát opuky až 0,5 x 0,6 m). S největší pravděpodobností jedna se o severní obvodovou zeď - základy barokních koníren, původně umístěných v jižním křídle domu čp. 136 zbouraného v 60. letech 20. století. Na jižním a západním profilu sondy se jednalo o cihlovou konstrukci (Z12, formát cihel 0,6 x 0,15 x 0,3 m), spojovanou světle šedou maltou. Základová spára zdi se nalézala v hloubce 194,17 m n. m. Archeologické situace (vr. 6?, 7, 8, 9, 10) narušené v průběhu novověké stavební aktivity vznikly spontánní akumulací, což dokazuje jejich mocnost a také přítomnost organiky a uhlíků v jednotlivých úrovních. Nejstarší sídlištní horizont v této sondě reprezentuje souvrství tvořené jemně písčitými a jílovitými hlínami, jejichž vznik lze datovat do období vrcholného středověku. Do stejné doby je možno zařadit nevelký objekt mísovitého tvaru (V013), který se zahluboval do povrchu hnědošedé, slabě vyvinuté hlíny půdního typu (povrch 193,15 m n. m.). Geologické podloží bylo tvořeno štěrkopískovými sedimenty v hloubce 192,90 m n. m. Sonda 11 Sonda o celkové ploše 3,0 m 2 byla umístěna v jihozápadním rohu parcely č. 842 a byla vyhloubená malou mechanizací. Výkopem byla zastižena stratigrafie o celkové mocností 3,6 m, jejíž charakter je zřejmý na jižním profilu (řez J). Svrchní a zároveň nejmladší část sondy byla tvořena cca 0,5 m silnou skladbou povrchu současného parkoviště, pod kterou zalehala úroveň rezavohnědé písčité hlíny s příměsí stavební sutí. Nejvýraznějším sídlištním prvkem zastiženým na dokumentovaným profilu byla valounová dlažba (povrch 195,20 m n.m.) uložená do vrstvy šedohnědé, ulehlé písčité hlíny. Jedna se o původně upravenou podlahu barokní konírny, lokalizované v přízemí jižního křídla tzv. Deymová domu. Ve spodní a prostřední částí sondy historické nadloží bylo tvořeno nepříliš odlišnými horizonty písčitých hlín s nepočetným zastoupením zlomků opuky, cihel a valounů, jejíž stáří na 14

základě nalezené keramiky spadá do 15. století. Povrch vltavské štěrkopískové terasy byl zachycen na niveletě 192,20 m n. m. Sonda 12 Sonda rozměrech 1,3 x 0,7 m byla umístěna v přízemní, nejjižnější místností uličního traktu Schönkirchovského paláce čp. 135/II, která do doby zahájení zjišťovacího výzkumu byla využívaná jako prodejní síň aukčního domu. Celková mocnost historického nadloží v těchto místech činila 3,4 m a její podobu zachycuje západní profil sondy (řez Z). Podrobný popis jednotlivých vrstev je přiložen v kapitole 7.2. Nejspodnější partie sondy reprezentovalo seskupení písčitých hlín a zahliněných písků s početným zastoupením organických zbytků a uhlíků. Keramika získaná z nejmladší vrstvy sledované situace datuje nejstarší horizont nejpozději do období 15. století. Je třeba podotknout, že povrch podloží nebyl v této sondě z technických důvodu dosažen a nejhlubší bod se naházel na kotě 192,14 m n.m. Při těchto zjištěních je třeba na tomto místě počítat s existenci staršího, středověkého objektu, s největší pravděpodobností zahloubeného do povrchu vltavské terasy. Svrchní část terénů byla tvořena suťovým zásypem vkopu pro jižní obvodovou zeď místností (Z15). Základová spára zdi z lomové opuky spojované šedou maltou (formát opuky 30 x 40 cm), byla objevena v hloubce 194,05 m n.m. Ze zásypu byly získány keramické zlomky renesančního stáří. Sonda 13 Referovaná sonda o rozměrech 1,45 x 1,45 m byla umístěna v severovýchodním rohu bývalých kočáren domu čp. 135/II. Svrchní partie dokumentované sondy dokládá novověký (klasicistní) původ objevených konstrukcí a vrstev. Na severním profilu bylo spatřeno nosné opukové zdivo severní obvodové zdi severního křídla komplexu (Z17a) a k němu přistavěný pilíř vynášecího pasu (Z17b). Východní profil sondy byl tvořen lícem základu západní obvodové zdi dvorního křídla paláce. V centrální částí sondy byla dokumentovaná konstrukce novověké(?) jímky/studny (Z18) z lomové opuky spojované jílovitou hlínou (formát opuky 02 x 0,5 cm, půdorys 1). 15

7.2. Popis vrstev Sonda 1 (konírny Schönkirchovského paláce, čp. 135/II) 1 dlaždice (16x16 cm) na světle šedé písčité maltě 2 beton 3 suť opuka, malta, beton, písek, cihly, valounky, úlomky dřeva 4 šedohnědá mírně ulehlá písčitá hlína; četnější valounky, nahodile úlomky opuky a cihel, pecky malty 5 - hnědošedá mírně ulehlá písčitá hlína; četnější valounky, nahodile úlomky opuky a cihel, pecky malty 6 černá středně ulehlá vrstva uhlíků 7 hnědá mírně ulehlá směs malty a písčité hlíny; četné kameny (křemen), nahodile úlomky opuky a cihel 8 šedohnědá mírně ulehlá písčitá malta; četné úlomky cihel a prejzů, nahodile úlomek opuky, uhlíky a pecky bílé malty 9 hnědošedá ulehlá drobivá písčitá hlína; četné valounky, nahodile úlomky opuky, cihel a prejzů, řídce zlomky břidlice 10 světle šedohnědá mírně ulehlá písčitá malta; četné úlomky cihel a prejzů, nahodile úlomek opuky, uhlíky a pecky bílé malty 11 hnědookrový sypký zahliněný štěrkopísek (přemístěné podloží?) 12 hnědošedá ulehlá písčitá hlína; nahodile úlomky opuky výplň V 001 13 tmavě šedá silně ulehlá až tvrdá silně písčitá hlína; četné drobné valounky, ojediněle uhlíky výplň V001 14 hnědá ulehlá písčitá hlína; nahodile valouny, úlomky opuky a cihel výplň V001 15 opukové kameny v hnědé sypké silně písčité hlíně Sonda 2 (dvůr Schönkirchovského paláce, čp. 135/II) 1 současná dlažba dvora z betonových kostek 2 beton 3 šedožlutý sypký hlinitý písek; nahodile křemeny (do 4 cm), fragmenty cihel (až 4 cm), opuka (3 cm), ojediněle pecky malty (4 cm), uhlíky 4 hnědošedá ulehlá písčitá hlína; nahodile křemen (do 4 cm), ojediněle uhlíky, opuka (do 2 cm), úlomky cihel (1 cm) 5 70% světle šedá sypká malta a pecky malty, 30% šedý mírně ulehlý zahliněný písek; nahodile uhlík, ojediněle úlomky cihel (až 12 cm), křemen, opuka (5 cm) 6 světle hnědošedý sypký hlinitý písek; nahodile křemen (do 3 cm), opukové kaménky (do 2 cm), úlomky cihel (3 cm), ojediněle uhlík a pecky malty (5 cm) 7 středně šedá ulehlá písčitá hlína; nahodile pecičky tmavě okrového zahliněného písku, uhlíky, křemen, opuka (do 3 cm), pecky malty (5 cm) 8 šedohnědá velmi ulehlá písčitá hlína; nahodile uhlík, ojediněle valounky křemene (2 cm), mazanice 9 tmavě hnědošedá ulehlá písčitá hlína; nahodile křemen (do 4 cm), ojediněle uhlík, cihla (do 1 cm) 10 60% valouny křemene (3-15 cm), 40% tmavě okrový sypký písek dlažba? 16

(směrem k západu klesá) 11 šedá ulehlá jílovitopísčitá hlína; nahodile křemen (do 4 cm), opuka (do 2 cm), ojediněle cihla (do 3 cm), uhlík hranice s vr. 13 nejasná 12 60% světle šedý sypký hlinitý písek, 40% valouny křemene (2-8cm); ojediněle cihla (4 cm), uhlík 13 - šedá ulehlá jílovitopísčitá hlína; četněji křemen (do 4 cm), opuka (do 2 cm), ojediněle cihla (do 3 cm), uhlík hranice s vr. 11 nejasná 14 světle hnědošedá ulehlá písčitá hlína s četnými polohami uhlíků; nahodile křemen (do 3 cm), ojediněle opuka a cihla (do 2 cm) 15 hnědý mazlavější písčitý jíl; nahodile křemen (do 2 cm) 16 zelenošedý mazlavý hlinitý jíl; ojediněle uhlík, křemen (3 cm) 17 světle zelenošedý ulehlý jílovitý jemný písek; ojediněle křemen a cihla (1 cm) 18 středně zelenošedá jílovitá hlína; ojediněle opuka (do 3 cm), uhlík a křemen (do 1 cm), mazanice 19 středně zelenošedá středně ulehlá písčitá hlína; nahodile (v dolní polovině až četně) mazanice, uhlík (až 2 cm), prejzy (až 6 cm), ojediněle křemen (4 cm), opuka (1 cm) výplň V016 20 středně zelenošedá ulehlá jílovitá hlína; nahodile křemen (5 cm), uhlíky, ojediněle mazanice, velké kameny opuky (až 20 cm) 21 světle šedý sypký písek podsyp pod betonem 22 středně žlutošedý ulehlý hlinitý písek; nahodile opuka (do 8 cm), pecky malty (do 8 cm), křemen (do 5 cm), ojediněle uhlík, úlomky cihel (do 1 cm) výkop V014 pro zeď Z03 23 - hnědošedý sypký silně hlinitý písek; nahodile křemen (do 3 cm), opukové kaménky (do 2 cm), úlomky cihel (3 cm), ojediněle uhlík a pecky malty (5 cm) výplň V015 24-60% světle šedý sypký hlinitý písek, 40% valouny křemene (2-8cm); ojediněle cihla (4 cm), pecka vápna (6 cm), uhlík 25 šedá sypká písčitá hlína; četné kameny křemene (do 4 cm), nahodile uhlík, ojediněle opuka a cihla (do 1 cm) 26 zelenošedá ulehlá písčitá hlína; četně křemen (do 6 cm), ojediněle uhlík 27 světle až tmavě hnědý slabě mazlavý velmi mírně jílovitý jemný písek půdní typ 28 tmavě okrový sypký štěrkopísek podloží Sonda 3 (dvůr Schönkirchovského paláce, čp. 135/II) 1 současná dlažba dvora z betonových kostek 2 beton 3 šedá sypká silně písčitá hlína; nahodile malta, valouny, opuka (0,5-5 cm), ojediněle cihlovina (0,5-5 cm) výkop V006 pro zeď Z09 4 šedá sypká silně písčitá hlína; nahodile opuka, valouny (1-5 cm), cihlovina (0,5-3 cm), malta (1-5 cm) výplň V007 5 šedohnědá mírně ulehlá písčitá hlína; hojně malta (1-15 cm), nahodile cihlovina a opuka (1-5 cm), valouny (1-5 cm) 6 šedočerná sypká maltovocihlová drť 7 hnědá středně ulehlá mírně písčitá hlína; nahodile opuka (1-7 cm), valouny (1-3 cm), ojediněle uhlíky, cihlovina, malta (0,5-1 cm) 17

8 světle šedá mírně ulehlá vrstva pískovcové drtě (0,5-5 cm) 9 hnědá mírně až středně ulehlá písčitá hlína; nahodile opuka, cihlovina, uhlíky (0,5-1 cm) 10 šedohnědá sypká písčitá hlína; nahodile opuka, cihla, malta, valouny výplň V008 11 světlejší šedohnědá mírně až středně ulehlá jemná písčitá hlína; nahodile opuka (1-8 cm), uhlíky (1-2 cm), valouny (1-3 cm), ojediněle cihlovina (0,5-2 cm), pecky jemného okrového písku (5-10 cm), vzácně malta (1-2 cm) totožná s vr. 14 12 mramorovaně okrově šedá středně ulehlá silně písčitá hlína; nahodile uhlíky (0,5-8 cm), uhlíky (1-2 cm), opuka (0,5-5 cm), valouny (1-2 cm), ojediněle cihlovina (0,5-1 cm), vzácně břidlice (3 cm) 13 okrově šedý sypký zahliněný štěrkopísek; valouny (0,5-8 cm), ojediněle opuka a cihlovina (1-5 cm) 14 - světlejší šedohnědá mírně až středně ulehlá jemná písčitá hlína; nahodile opuka (1-8 cm), uhlíky (1-2 cm), valouny (1-3 cm), ojediněle cihlovina (0,5-2 cm), pecky jemného okrového písku (5-10 cm), vzácně malta (1-2 cm) totožná s vr. 11 15 nazelenale šedá mírně ulehlá písčitá hlína; nahodile až hojně uhlíky (0,5-4 cm), nahodile mazanice (1-5 cm), valouny (1-3 cm), pecky okrového jílu (1-4 cm), ojediněle opuka (1-2 cm), cihlovina (0,5-3 cm), malta (0,5-1 cm) totožná s vr. 16 16 - nazelenale šedá mírně ulehlá písčitá hlína; nahodile až hojně uhlíky (0,5-4 cm), nahodile mazanice (1-5 cm), valouny (1-3 cm), pecky okrového jílu (1-4 cm), ojediněle opuka (1-2 cm), cihlovina (0,5-3 cm), malta (0,5-1 cm) totožná s vr. 15 17 nazelenale hnědošedá mírně až středně ulehlá písčitá hlína; nahodile opuka a valouny (0,5-5 cm), ojediněle uhlíky (0,5-1 cm), vzácně malta (0,5 cm) totožná s vr. 19 18 šedá až žlutá mírně ulehlá pískovcová drť (0,5-10 cm) 19 - nazelenale hnědošedá mírně až středně ulehlá písčitá hlína; nahodile opuka a valouny (0,5-5 cm), ojediněle uhlíky (0,5-1 cm), vzácně malta (0,5 cm) totožná s vr. 17 20 šedohnědá mírně až středně ulehlá písčitá hlína; nahodile valouny, opuka (0,5-5 cm), uhlíky (0,5-3 cm), ojediněle cihlovina (1-3 cm), malta (1-2 cm) totožná s vr. 23 21 šedookrová středně ulehlá mazlavá písčitojílovitá hlína; hojně pecky okrového jílu (1-20 cm), nahodile opuka a valouny (0,5-6 cm), uhlíky (0,5-3 cm), mazanice (0,5-5 cm), ojediněle cihlovina (1-4 cm) totožná s vr. 22 a 24 22 - šedookrová středně ulehlá mazlavá písčitojílovitá hlína; hojně pecky okrového jílu (1-20 cm), nahodile opuka a valouny (0,5-6 cm), uhlíky (0,5-3 cm), mazanice (0,5-5 cm), ojediněle cihlovina (1-4 cm) totožná s vr. 21 a 24 23 - šedohnědá mírně až středně ulehlá písčitá hlína; nahodile valouny, opuka (0,5-5 cm), uhlíky (0,5-3 cm), ojediněle cihlovina (1-3 cm), malta (1-2 cm) totožná s vr. 20 24 - šedookrová středně ulehlá mazlavá písčitojílovitá hlína; hojně pecky okrového jílu (1-20 cm), nahodile opuka a valouny (0,5-6 cm), uhlíky (0,5-3 cm), mazanice (0,5-5 cm), ojediněle cihlovina (1-4 cm) totožná s vr. 21 a 22 18

25 hnědošedá mírně ulehlá jemná písčitá hlína; nahodile valouny (1-5 cm), ojediněle opuka (0,5-3 cm), uhlíky (0,5-1 cm), vzácně mazanice či cihlovina (0,5 cm) výplň V017? 26 šedohnědá mírně ulehlá silně písčitá hlína; nahodile valouny (0,5-3 cm), ojediněle opuka (0,5-2 cm), vzácně cihlovina (0,5 cm), uhlíky (0,5 cm) výplň V017 27 tmavě hnědošedá mírně ulehlá silně písčitá hlína; nahodile až četně valouny (0,5-5 cm), nahodile uhlíky (0,5-2 cm), ojediněle opuka (0,5-5 cm), diabas (i propálený 5-10 cm) výplň V017 28 - hnědá mírně ulehlá písčitá hlína; hojně malta (1-15 cm), nahodile cihlovina a opuka (1-5 cm), valouny (1-5 cm) výplň V018 29 světle šedá sypká zahliněná maltová drť; hojně opuka (0,5-15 cm), nahodile cihlovina (0,5-5 cm), ojediněle valouny (1-5 cm), uhlíky (1 cm) 30 okrově šedá sypká zahliněná maltovoopuková drť; opuka (0,5-10 cm), malta (0,5-3 cm), hojně úlomky cihel (0,5-5 cm) 31 hnědookrový sypký zahliněný hrubozrnný písek; nahodile valouny (0,5-3 cm), ojediněle uhlíky (0,5 cm) 32 šedookrový sypký vrstevnatý zahliněný štěrkopísek s proplástky šedé písčité hlíny; nahodile uhlíky (0,5-2 cm), zbytky zetlelého dřeva výplň V017 33 okrový sypký štěrkopísek podloží 34 velmi tmavě hnědošedá mírně ulehlá vlhká silně písčitá hlína; nahodile až četně valouny (0,5-5 cm), nahodile uhlíky (0,5-2 cm), ojediněle opuka (0,5-5 cm) výplň V017 Sonda 4 (konírny/jižní křidlo Schönkirchovského paláce, čp. 135/II) 1 dlaždičky (16x16 cm) uložené ve světle šedé písčité maltě 2 beton 3 suť opuka, malta, cihly, písek 4 tmavě šedá (na bázi do okrova) středně ulehlá písčitá hlína; kousíčky zetlelého dřeva, zrna malty, drtky opuky, valounky výplň V002 5 světle hnědá, místy světle šedá, méně ulehlá písčitá hlína; četná keramika (19.-20. st.), proplástky vápna, na bázi a na povrchu zetlelé dřevo, ojediněle cihla výplň V002 6 šedohnědá ulehlá písčitá hlína; valounky (max. 5 cm), místy zrna malty a uhlíky, ojediněle úlomek opuky 7 tmavě šedá ulehlá silně písčitá hlína; hojně valounky, ojediněle drtky opuky a kousíčky vápna 8 hnědošedá ulehlá silně písčitá hlína; hojně valounky (max. 5 cm), ojediněle drtky opuky, vzácně úlomek cihly a uhlíky výplň V009 9 šedohnědý ulehlý silně zahliněný písek; místy valounky, úlomek cihly a uhlíky, ojediněle úlomek opuky výplň V009 10- tmavě okrový sypký slabě zahliněný štěrkopísek výplň V009 11 sytě hnědý silně zahliněný písek; vzácně uhlík půdní typ 12 šedohnědý mírně ulehlý zahliněný písek; místy valounky, ojediněle uhlíky výplň V009 13 sytě okrová ulehlá až pevná jílovitá hlína; ojediněle valounky, uhlíčky, zrna malty a cihel 19

14 - tmavě šedá (na bázi do okrova) středně ulehlá písčitá hlína; kousíčky zetlelého dřeva, zrna malty a vápna, drtky opuky, valounky 15 hnědošedý mírně ulehlý zahliněný písek; ojediněle hrudka malty, úlomky opuky a cihel, na bázi maltovina s opukovými kameny (do 10 cm) 16 šedohnědý ulehlý silně zahliněný hrubozrnný písek; místy valounky (max. 10 cm), zrna malty, zlomečky cihel, ojediněle uhlíky 17 světle do okrova hnědý ulehlý zahliněný písek; valounky, uhlíky 18 světle do okrova hnědý ulehlý zahliněný hrubozrnný písek; zrna malty, uhlíky, valounky, ojediněle úlomky opuky 19 hnědý ulehlý silně zahliněný písek; místy drobné valounky 20 hnědý ulehlý silně zahliněný písek; místy valounky (do 10 cm, ojediněle do 3 cm), vzácně uhlík 21 štěrkopísek podloží vltavská terasa 22 - tmavě hnědý ulehlý silně zahliněný písek; ojediněle valounky (do 3 cm) výplň výkopu V021 pro zeď Z05 Sonda 5 (sklepy Schönkirchovského paláce, čp. 135/II) 1 beton proložený térovým papírem 2 valounová dlažba (val. až 15 cm), 3 - štěrkopísek - podloží Sonda 6 (sklepy Schönkirchovského paláce, čp. 135/II) 1 dlaždičky (10x10 cm) 2 beton proložený térovým papírem 3 valounová dlažba (val. až 15 cm) 4 štěrkopísek podloží Sonda 7 (sklepy Schönkirchovského paláce, čp. 135/II) 1 - dlaždičky (10x10cm) 2 beton proložený térovým papírem 3 valounová dlažba (val. až 15 cm) 4 štěrkopísek podloží Sonda 8 (dvůr Schönkirchovského paláce, čp. 135/II) 1 současná dlažba dvora z betonových kostek 2 beton 3 šedý ulehlý zahliněný písek; ojediněle opuka, valouny (0,5-5 cm) 4 šedohnědá sypká silně písčitá hlína; hojně valouny a cihly (0,5-10 cm), nahodile malta a opuka (0,5-5 cm) 5 - šedohnědá sypká silně písčitá hlína; hojně valouny (0,5-10 cm), nahodile malta a cihla (0,5-5 cm), ojediněle opuka (0,5-5 cm) 6 valounová dlažba (val. 5x5x5-10x10x7 cm) uložená v šedohnědé silně písčité hlíně s nahodilými uhlíky, valounky a maltou (0,5-3 cm) 7 hnědošedá mírně až středně ulehlá písčitá hlína; hojně malta (0,5-3 cm), 20

nahodile valounky a opuka (0,5-7 cm) 8 šedá středně ulehlá písčitá hlína; nahodile valouny a malta (0,5-4 cm), ojediněle opuka, cihlovina (0,5-2 cm), uhlíky (0,5 cm) 9 - šedá středně ulehlá písčitá hlína; nahodile valouny (0,5-4 cm),ojediněle až nahodile malta (0,5-4 cm), ojediněle opuka, cihlovina (0,5-2 cm), uhlíky (0,5 cm) 10 hnědošedá středně ulehlá písčitá hlína; nahodile opuka (0,5-3 cm), uhlíky (0,5 cm), ojediněle cihlovina (0,5-3 cm), malta (0,5 cm) 11 hnědošedá mírně ulehlá silně písčitá hlína; hojně valounky (0,5-2 cm), nahodile uhlíky (0,5 cm), ojediněle cihlovina, opuka (0,5-5 cm) 12 hnědošedá mírně ulehlá silně písčitá hlína; nahodile valouny (0,5-5 cm), vzácně opuka (1 cm), uhlíky (0,5 cm) 13 hnědá ulehlá písčitá hlína; nahodile valouny 0,5-2 cm), cihlovina (0,5 cm), 14 šedookrová ulehlá vrstvička vápenné malty stavební úroveň zdi Z14 15 šedookrový sypký mírně zahliněný štěrkopísek 16 šedý sypký silně zahliněný štěrkopísek; vzácně uhlík (0,5 cm) 17 okrová a šedá sypká heterogenní směs štěrkopísku a písčité hlíny; uhlíky (0,5 cm) Sonda 9 (dnešní parkoviště původně západní křídlo Mitrovického paláce, pč. 841) 1 asfalt 2 stavební suť vyrovnávka pro asfalt 3 šedohnědá mírně ulehlá silně písčitá hlína; nahodile opuka, valouny, malta (1-20 cm), cihlovina (5-20 cm) navážka 4 sypké souvrství šedookrových stěrkopísků a šedohnědých písčitých hlín; ojediněle opuka a cihlovina (2-20 cm) navážka 5 hnědošedá sypká silně písčitá hlína; nahodile opuka, cihly malta, valouny (1-15 cm) navážka 6 - okrový sypký štěrkopísek podloží vltavská terasa Sonda 10 (dnešní parkoviště původně jižní křídlo Mitrovického paláce, pč. 841) 1 asfalt 2 okrový sypký hrubozrnný písek podsyp pod asfalt 3 stavební suť vyrovnávací vrstva parkoviště 4 zahliněná stavební suť zásyp výkopu V011 pro zeď Z12 5 stavební suť směs cihel, opuky, malty a písčité hlíny zásyp výkopu V012 pro zeď Z13 6 světle hnědý středně ulehlý nekompaktní jíl; nahodile až hojně opuka (1-5 cm), ojediněle zlomek cihly (0,5-5 cm), uhlíky (0,5 cm) 7 zelenavě šedá mírně ulehlá silně jemnozrnně písčitá hlína; nahodile opuka (0,5-10 cm), valouny (0,5-5 cm), uhlíky (0,5-1 cm) organický charakter 8 světle hnědookrový mírně ulehlý mazlavý jíl; nahodile opuka (0,5-3 cm), valounky (0,5-2 cm), uhlíky (0,5 cm) 9 okrově šedý sypký zahliněný štěrkopísek (val. 0,5-5 cm); ojediněle opuka (1-5 cm), mazanice (0,5-4 cm), malta (1 cm), osamocený prejz 10 šedá středně ulehlá písčitá hlína; hojně valouny (1-5 cm), cihlovina 21

(0,5-3 cm), uhlíky (0,5 cm) 11 okrově šedý mírně ulehlý až sypký zahliněný štěrkopísek (val. 0,5-8 cm); ojediněle uhlík (0,5 cm), vzácně opuka (1-3 cm) 12 tmavě šedá středně ulehlá jemná písčitá hlína se světle hnědými peckami; nahodile valounky (1-5 cm), uhlíky (0,5-2 cm), ojediněle opuka (0,5-7 cm), mazanice (0,5-1 cm) 13 světle hnědá mírně ulehlá mazlavá jílovitá hlína; nahodile uhlíky (0,5-1 cm), ojediněle opuka a valounky (0,5-2 cm), mazanice (0,5 cm) 14 hnědošedá středně až silně ulehlá písčitá hlína; nahodile valounky (1-2 cm), ojediněle opuka a uhlíky (0,5 cm) 15 - hnědošedá středně až silně ulehlá písčitá hlína; nahodile valounky (1-2 cm), ojediněle opuka a uhlíky (0,5 cm) výplň V013 16 světle hnědorezavá mírně ulehlá slabě vyvinutá hlína; ojediněle valounky půdní typ 17 rezavě okrový (při povrchu do světle hněda) sypký při povrchu zahliněný štěrkopísek podloží Sonda 11 (dnešní parkoviště původně jižní křídlo Deymova domu, pč. 842) 1 asfalt 2 žlutookrový sypký štěrkopísek podsyp pod asfalt 3 rezavohnědá ulehlá písčitá hlína; úlomky opuky a cihel, valouny 4 valounová dlažba (val. až 10 cm) v šedohnědé ulehlé písčité hlíně 5 hnědošedá ulehlá písčitá hlína; nahodile úlomky opuky a valounky, ojediněle úlomky cihel 6 tmavě hnědošedá ulehlá mírně písčitá hlína; nahodile zlomky opuky, ojediněle úlomky cihel a valounky 7 rezavě okrový sypký mírně zahliněný štěrkopísek podloží Sonda 12 (jižní část zadního traktu Schönkirchovského paláce, čp. 135/II) 1 současná dlažba místnost s lepidlem 2 betonová podlaha místnosti 3 stavební suť bělošedá sypká směs opuky, malty, cihel a valounů v silně písčité hlíně výplň V020 4 stavební suť šedohnědá sypká směs opuky, malty a ojediněle cihloviny promísená se šedou písčitou hlínou výplň V020 5 okrově hnědá mírně ulehlá písčitá hlína; četně organika, uhlíky, mazanice, kosti, nahodile opuka (1-5 cm), kousky zetlelého dřeva 6 šedý sypký zahliněný hrubozrnný písek; nahodile malta a cihlovina (0,5-1 cm) 7 tmavě hnědá mírně ulehlá až kyprá jemnozrnně písčitá hlína; ojediněle pecky okrového jílu, uhlíky Sonda 13(severní křídlo Schönkirchovského paláce, čp. 135/II) 1 hnědošedá středně ulehlá písčitá hlína; nahodile úlomky opuky a cihel, uhlíky, valouny, pecky malty 22

7.3. Popis zdí Zeď Z01 : a), b) opukovocihlová zeď kanál? Zeď Z02 : cihlový kanál Zeď Z03 : cihlovoopuková zeď Zeď Z04 : jižní obvodová zeď koníren, vystavěná z lomové opuky (max. 22/25x35/40 cm), pojena našedlou tvrdou maltou; charakter vynášecího pasu; základová spára nejvyšší úroveň 194,38 m n. m., nejnižší úroveň 193,85 m n. m.; základový výkop nenalezen Zeď Z05 : západní obvodová zeď koníren, vystavěná převážně z lomové opuky (max. 20x35 cm); patrné dvě fáze vystavění základového zdiva; fáze I nižší část základu, menší opukové kameny (max. 15x25 cm), světlejší tvrdá malta, sporadicky se objevuje cihla; fáze II vrchní část základu, větší kusy lomové opuky (20x35 cm), vzácně cihla, našedlá tvrdá malta; základová spára 192,25 m n. m.; leží v základovým vkopu V021; zdivo není lícované a je založené na úrovni půdního typu Zeď Z06 : zadní obvodová zeď sklepa základové zdivo z lomové opuky (10/15 cm x 20/25cm), pojené vápennou maltou (malta obsahuje hrubý písek); základový výkop založen do štěrkopískové vltavské terasy; zdivo je nad úrovní podlahy omítnuto; datování - gotika? Zeď Z07 : podzemní, základová část gotické(?) klenby sklepa (severní zeď místnosti), tvořená lomovou opukou (10x30 cm, max. 45x20 cm), pojenou na tvrdou vápennou maltu; klenba je orientována ve směru Z-V a přistavěna k obvodové zdi sklepa, která je založena o cca 20 cm níže; část klenby je ve východní partii sklepa opravena (v novověku / současnosti) cihlami (6x13 x?cm); základová spára 188,61 m n. m.; datování gotika Zeď Z08 : západní obvodová zeď sklepa; vystavěná z lomové opuky (max. 26x40 cm), překládaná vrstvami menších kusů opuky (max. 8x30 cm) a pojená vápennou maltou; ke zdi je od severu přistavěna klenba (Z07); základová spára 188,10 m n.m; základová spára klenby (Z07) 188,61 m n.m; základový výkop založen do štěrkopískové vltavské terasy; datování gotika Zeď Z09 : vynášecí pas klenby sklípku, vystavěný z lomové opuky pojené cementovou(?) maltou; orientace Z-V; konstrukce klenby je přistavěna ke zdi Z10 a opírá se o konstrukci pilíře? Z11; klenba je ve vrchní části mírně poškozena 23