Výzkumné studie PRO POZIČNÍ HUSTOTA VE VÝPOVĚDÍCH. Československá psychologie 2014 / ročník LVIII / číslo 4

Československá psychologie 2014 / ročník LVIII / číslo 4 Výzkumné studie PRO POZIČNÍ HUSTOTA VE VÝPOVĚDÍCH SENIORŮ HANA ŠTĚPÁNKOV ÁI,2, FILIP SMOLÍK 1,4, MARTIN VYHNÁLEK3,S, TOMÁŠ NIKOLAP,5, KAROLÍNA HORÁKOV ÁI,2, MARKÉTA NIEDERLOV ÁI IFilozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze 1Psychiatrické centrum Praha J Kognitivni centrum, Neurologická klinika 2, Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Motole 4 Psychologický ústav AV ct: Praha 5 Mezinárodní centrum klinického výzkumu, Fakultní nemocnice u sv, Anny v Brně, Brno ABSTRACT Propositional density in seniors' responses H. Štěpánková, F. Smolík, M. Vyhnálek, T. Nikolai, K. Horáková, M. Niederlová Objectives. It has been shown that propositional density (PD), which roughly corresponds to the number of ideas expressed in a text of given length, is related to cognitive performance in the older age, The present study investigated differences in propositional density in oral language production between healthy seniors and patients with mild cognitive impairment (MCI). MCI is generally accepted as a prodromal stage of Alzheimer's disease (AD), Sample and set/ing. The sample included 33 MCI persons and 32 healthy controls (mean age 73 years). The groups were equivalent as for the age and education. As expected, there was a significant difference between Mini-Mental State Examination (MMSE) scores between the groups, with MMSE being a simplified measure of their cognitive status. Hypotheses. Lower PD was expected in MCI persons, as the task required recent past recall which is considered one of the early deficiencies in early AD and MCI due to AD. Statistical analysis. Mean PD across groups was compared using the independent samples t-test. Results. Mean propositional density in MCI persons was 48,74% (SD 5,78), and in healthy controls 53,06% (SD 4,56). The difference was statistically significant (p<o,oo1). Cohen's d 0,83 represents a large effect size for the group difference. Study limitations. The main limitation is the heterogeneity ofthe MCI group. AIso, the detailed cognitive status of the healthy controls is unknown. Thus the group could include persons with some cognitive impairment which has not been detected yet. key words: psycholinguistics, aging, mild cognitive impairment, propositions klíčová slova: psycholingvistika, stárnutí, mírná kognitivní propozice porucha, Došlo: 17. 10.2013; H. Š" Psychiatrické centrum Praha, Ústavní 91,18103 Praha 8; e-mail: hana.stepankova@centrum.cz Tato práce byla podpořena projektem Grantové agentury Univerzity Karlovy v Praze Č. 562412 a MZCR - RVO (PCP, 0023752). Poděkování: Tímto děkujeme všem seniorům, kteří byli ochotni se studie účastnit. Dále patří poděkování Erice Panenkové zajejí pomoc při sběru dat a při studii shody hodnotitelů. Výzkumné studie / 317

ÚVOD Propoziční hustota (PH) je vlastnost textu, která se dá zhruba chápat jako počet různých myšlenek vyjádřených v textu určité délky. Míra této vlastnosti je dána poměrem počtu propozic k celkovému počtu slov v určitém úseku jazykového projevu. Propozice pak jsou sémantické jednotky, které se daj í považovat za základní stavební elementy myšlení. Propozice zachycuje vztah mezi predikátem a jedním či více argumenty, kde argumenty jsou entity jako předměty či osoby a predikáty jsou děje, vlastnosti či stavy (např. Sato, 1988). S maximální mírou zjednodušení se tak dá říci, že propozice je jednotka typu "něco je nějaké" či "něco dělá to a to". Propoziční hustota (v angl. literatuře: proposition density, propositional density, idea density, propositional idea density) jako psycholingvistické měřítko je předmětem zkoumání již 40 let. Prvním pramenem na toto téma byla práce Waltera Kintsche a Janice Keenan (Kintsch, Keenan, 1973), kteří vyslovili na základě svých nálezů hypotézu o propozicíchjako základních jednotkách při zapamatování textu. Propoziční hustota také určuje subjektivní pocit obtížnosti pochopení textu, jak ukázalo porovnání projevů při prezidentských kampaních Adlaie Stevensona a Dwighta Eisenhowera v USA z roku 1952, které se jinak významně nelišily v používání běžných výrazů, délce vět či syntaktické komplexnosti (Kintsch, Vipond, 1979). Vyšší PH nalezneme u textů, u nichž se předpokládá čtenářova lepší obeznámenost s problematikou, jeho vyšší expertíza a nižší PH u populárních či populárně naučných textů (Covington, 2009). PH při analýzách ve spojení s neuropsychologickými testy koreluje se schopností definovat slova, např. se slovníkem, a s měřítky efektivnosti zpracování informací jako např. s verbální fluencí (Kemper, Sumner, 2001; Kemper, Thompson, Marquis, 2001). Společně s kognitivními funkcemi PH s věkem klesá i během normálního stárnutí (Kemper et al., 2001). V rámci Nun Study v USA byla prokázána souvislost PH v mládí a Alzheimerovou nemocí (AN) ve stáří (Kemper et al., 2001; Snowdon et al., 1996). V této longitudinální studii, jejímž původním autorem je epidemiolog a neurolog David Snowdon, byl od roku 1986 pro spolupráci na výzkumech souvisejících se stárnutím získán řád jeptišek School Sisters of Notre Dame v Minnesotě, USA. Zkoumané osoby, 678 jeptišek, měly během života velmi podobný životní styl, včetně stravy, typu zaměstnání, a lékařské péče. Od účastnic studie byly k dispozici i jejich písemné životopisy z doby při vstupu do řádu, většinou z jejich věku kolem 20 let. Tyto životopisy byly podrobeny analýzám psycholingvistkou Susan Kemper (University ofkansas, USA). výstupy těchto analýz pak byly porovnány s kognitivními výkony ve stáří a post-mortern neuropatologickým nálezem. Jednoznačně se ukázalo, že osoby, jejichž písemný projev měl v mládí vyšší propoziční hustotu, měly signifikantně nižší pravděpodobnost rozvoje AN ve stáří. Navazující výzkum v rámci Nun Study (lacono et al., 2009) upřesnil, že vyšší propoziční hustota v mládí koreluje s intaktní kognicí ve vyšším věku, a to i přes objektivní nález AN lézí v mozku. Zjednodušeně řečeno: osoby s vyšší propoziční hustotou projevu v mládí se jevily v neuropsychologických testech bez nápadností, neměly snížený výkon a nebyla jim tedy diagnostikována demence, přestože při post-rnortern vyšetření byly v jejich mozku zjištěny neuropatologické změny procesu AN. Jejich mozek byl tedy schopen neurodegenerativní změny kompenzovat a na úrovni behaviorální se tyto změny neprojevily. Podobné zjištění poskytla Precursors Study, jejímiž účastníky byli studenti medicíny, posléze lékaři (převážně muži) v Marylandu v USA sledovaní od dob studia v polovině 20. století po dobu přes 50 let. Také tato studie poukázala na korelaci úrovně PH v mládí a klinických projevů AN ve stáří (Engelman et al., 2010). Byla vyslovena hypotéza o propoziční hustotě jako 318 / Výzkumné studie

možném markeru kognitivní rezervy (Farias et al., 2012), tedy interindividuálních rozdílů ve schopnosti mozku vyrovnat se s mozkovou patologií různými způsoby řešení "úkolů" (Stern, 2009). Stanovování sémantických jednotek jako jsou propozice představuje atraktivní možnost měření obsahové stránky jazykového vyjadřování. Nicméně je zřejmé, že identifikovat jednotlivé ideje či propozice nemusí být snadné. Z tohoto důvoduje poměrně obtížné vytvořit systém, který by byl dostatečně reliabilní (Foster, Tonkyn,Wigglesworth, 2000). V angličtině se používají systémy manuálního hodnocení (např. Chand et al., b.r.), kdy každou větu analyzuje vyškolený hodnotitel a identifikuje propozice podle konkrétního manuálu, i počítačové (např. Brown et a!., 2008), kde se text automaticky analyzuje pomocí softwarových nástrojů. V českém jazyce zatím nebyl vydán žádný systém identifikace propozic. ledním z cílů této práce je takový systém nabídnout a ověřit, zda údaje o propoziční hustotě získané pomocí tohoto systému rozlišují mezi zdravými osobami a osobami s mírnou kognitivní poruchou. Tento projekt je v ČR unikátní svým tématem, propoziční hustota u starších osob zde podle dostupných informací nebyla měřena. Závěry proto mohou přispět k rozšíření poznatků o psycholingvistických jevech u normálního a patologického stárnutí. Tato stať analyzuje propoziční hodnotu volného mluveného vyprávění na dané téma. Tématem vyprávění byly zážitky z posledního víkendu a typické aktivity v posledních dnech. Toto téma bylo zvoleno cíleně, aby akcentovalo nedávné zážitky a zkušenosti a zatěžovalo tzv. epizodickou novopaměť. Podle práce zveřejněné v roce 2012 (Farias et al.) se totiž mezi zdravými seniory a seniory s mírnou kognitivní poruchou (MKP) neliší propoziční hustota ve vyprávění na téma dětství a raného mládí. Téma dětství a mládí těží z dlouhodobé epizodické paměti, tzv. staropaměti, jde o téma během života opakované. Staropaměť přitom bývá zasažena v případě rozvoje amnestické MKP a AN oproti novopaměti méně (Leyhe et a!., 2009), což může být důvodem absence rozdílu PH mezi zdravými seniory a seniory s MKP u dobře známého tématu ze vzdálené minulosti. Obtíže vzpomenout si na zcela nedávné události patří mezi typické známky počínající demence (Nikolai et al., 2012) - dříve je u těchto poruch postižena epizodická novopaměť (Irish et al., 2011). Proto je možné, že ve vyprávění ze současnosti bude možné nalézt rozdíl. Z toho důvodu se zaměříme na porovnání výpovědí zatěžujících právě epizodickou novopaměť u starších osob bez kognitivní poruchy a starších osob s již diagnostikovanou MKP. METODA Soubor Výzkumný soubor byl tvořen 2 skupinami: osoby s MKP (n = 33) a osoby zdravé (n = 32), tj. bez kognitivní poruchy. Skupiny byly ekvivalentní co se týče věku a vzdělání. Všichni účastníci výzkumu podepsali informovaný souhlas. Základní demografické údaje o obou skupinách a dosažené skóry v MMSE jsou uvedeny v tab. I. Osoby s MKP byli pacienti vyšetření v kognitivním centru Neurologické kliniky 2. LF UK a FN Motol pro subjektivně referovanou stížnost na poruchy kognice. Pacienti absolvovali podrobné klinické a neurologické vyšetření, vyšetření MR mozku, komplexní laboratorní vyšetření a vyšetření neuropsychologickou baterií. Diagnóza MKP byla určena na základě standardních mezinárodních kritérií (Nikolai et al., 2012; Petersen et al., 1999) pro tuto poruchu. Dle těchto kritérií tedy Výzkumné studie / 319

Tab. I Demografické údaje a souhrnné výsledky Zdraví MKP Počet osob 32 33 Z toho mužů 17 15 průměr (SD) průměr (SD) p Věk 73,27 (7,71) 73,42 (8,31) Ns. Vzdělání v letech - muži 15,60 (3,40) 14,17 (3,13) Ns. Vzdělání v letech - ženy 12,71 (1,70) 11,27 (2,21) Ns. MMSE 28,55 (1,56) 26,18 (2,26) *** Počet pro pozic 7,05 (1,85) 5,97 (1,76) -- Čistý počet slov 13,19 (2,93) 12,18 (2,98) -- Celkový počet slov 13,43 (3,07) 12,61 (3,15) -- Propoziční hustota (%) 53,06 (4,56) 48,74 (5,78) *** Pozn.: Ns. značí nesignifikantní rozdíl; *** značí p < 0,001; -- značí netestováno osoby S MKP dosáhly podprůměrných výkonů v některých kognitivních doménách, avšak byly ještě zcela soběstačné a nesplňovaly tak kritéria pro demenci. Použitá neuropsychologická baterie je podrobně popsána jinde (Nikolai et al., 2012). Skupina zdravých osob byla tvořena osobami, jež se účastnily dalších výzkumů autorského týmu. Do této skupiny byli účastníci zařazeni na základě normálních výkonů v neuropsychologických testech, nebyly u nich přítomny subjektivní stížnosti na kognitivní funkce. Z této databáze dostupných zdravých osob byly vybrány ty, jež odpovídaly demografickým údajům osob s MKP tak, aby byly obě skupiny vyrovnané a vzájemně porovnatelné. Hodnoty dosažené v Mini-Mental State Examination (Folstein, Folstein, McHugh, 1975; Tošnerová, Bahbouh, 1998) ilustrují rozdíl v kognitivní výkonnosti obou skupin. Zadání a skórování Osoby výzkumného souboru byly během neuropsychologického vyšetření požádány, aby volně vyprávěly o tom, jak trávily poslední víkend. Standardní pokyn zněl: "Prosím, abyste nyní volně vyprávěl/-a, jak jste trávil/-a poslední víkend, co jste dělal/-a, jaké to bylo. Dále můžete hovořit o tom, jak v poslední době vůbec trávíte čas, čím se zabýváte, na co myslíte. Povídejte, dokud Vám nepoložím doplňující otázku nebo dokud Vás nezastavím. Děkuji." Toto vyprávění bylo digitálně nahráváno a posléze doslovně přepsáno. Nelexikální výplně, povzdechy apod. do přepisu zahrnuty nebyly. Cást mluveného materiálu byla přepisována v závorkách a z další analýzy vyloučena. Sem patřily slovní fragmenty, chybné začátky vět či frází, kde se mluvčí posléze opravil, opakovaná slova či sekvence, pokud opakování nebylo míněno pro zdůraznění, ale šlo spíše o zakoktání. Clenění přepisu vyprávění do vět bylo provedeno podle pravidel, která brala ohled na pauzy, intonaci i větnou strukturu. Dlouhá souřadící souvětí byla rozdělena do samostatných vět tak, aby žádné souvětí neobsahovalo více než 2 hlavní věty. Pro analýzy bylo z každého protokolu vybráno 10 takto definovaných vět. První dvě věty z každého vyprávění byly vynechány, aby se do analýz příliš nepromítaly případné obtíže se začátkem vyprávění a vybavováním vzpomínek relevantních pro téma. Analýze tedy byly podrobeny třetí až dvanáctá věta každého vyprávění. U 2 osob s MCI nebyl získán dostatek vět, proto bylo analyzováno vět méně (6 a 9). Pro každou větu byl spočítán celkový počet slov 320 / Výzkumné studie

(v angličtině Total Word Count TWC) a z něho odvozen čistý počet slov (v angličtině Pure Word Count PWC). Zatímco celkový počet slov zahrnoval veškerá celá slova, která mluvčí vyřkl, včetně materiálu přepisovaného v závorkách, čistý počet slov zahrnoval pouze materiál mimo závorky, tj. očištěný o zakoktání, opakování či chybné začátky. Čistý počet slov sloužil jako jmenovatel při výpočtu propoziční hustoty. Jako čitatel sloužil počet propozic (v angličtině Idea Count - IC) podle navrženého systému. Vzorec pro výpočet propoziční hustoty vyjádřené v % byl tedy: počet propozic/čistý počet slov* 100. Abychom zajistili co nejvyšší shodu hodnotitelů, neopírali jsme se o přesnou analýzu a identifikaci jednotlivých propozic/ideí, ale zvolili jsme postup založený na slovnědruhové kategorizaci přepisů. Jde o stejný přístup, který při vytváření automatického systému hodnocení využili Brown et al. (2008). Při tomto přístupu se počítá s tím, že některé slovní druhy jsou za standardní situace nositeli predikátů, tedy klíčových komponent propozic. Jedná se zejména o slovesa, přídavná jména a příslovce, ale i o číslovky. Náš systém tedy počítal jako propozice výskyty slov těchto druhů. Určité výjimky byly činěny pro pomocná slovesa a pro příslovce, která se často používají jako parazitní slova (vlastně, tedy apod.). Přesný text systému je dostupný u autorů a na internetové adrese http://www.pcp.id.cuni.cz/ pcpout/dokumenty /System _ identifikace yropozic _ new. pdf. Shoda hodnotitelů při skórování propoziční četnosti byla zjišťována srovnáním skórů dosažených různými hodnotiteli u stejných vzorků. Celkově bylo pro tyto účely vybráno 10 protokolů (tj. 100 vět), u nichž kódování provedli nezávisle na sobě dva hodnotitelé. Byly vypočítány celkové skóry propoziční hustoty a vypočítány korelace mezi hodnocením vzorků různými hodnotiteli. Pearsonův korelační koeficient mezi hodnotami propoziční hustoty vypočtenými z kódování různých hodnotitelů byl 0,95. 1 VÝSLEDKY Průměrná propoziční hustota u pacientů s MKP činila 48,74 % (srn. odch. 5,78), u kontrolního vzorku seniorů bez kognitivních poruch to bylo 53,06 % (srn. odch. 4,56); viz také tab. 1. Použitím t-testu pro nezávislé výběry se ukázalo, že rozdíl je statisticky významný t(63) = 3,34, P < 0,001). Hodnota Cohenova d činila 0,83, což představuje velký efekt skupinové příslušnosti na naměřenou propoziční hustotu. DISKUSE Cílem této studie bylo porovnat psycholingvistické měřítko (propoziční hustotu) u starších osob bez kognitivního postižení a s již naznačenou kognitivní poruchou, s MKP. V prvé řadě bylo nutné vyvinout systém identifikace propozic (SIP) v českémjazyce, neboť žádný systém dosud neexistoval. Při vývoji SIP jsme vycházeli z publikovaných poznatků v angličtině. Zjištěná shoda hodnotitelů (korelace 0,95) při použití navrženého SIP se pohybuje na úrovni reliabilit v zahraničí používaných systémů (např. Farias et al., 2012-0,97; Kemper et al., 2001-0,91). Můžeme 1Předpoklady pro použití Pearsonova r byly splněny, oba vzorky byly normálně rozloženy podle Shapiro-Wilksova testu (vzorek 1: W = 0,934, P = 0,49, vzorek 2: W = 0,933, P = 0,48). Pro srovnání byl vypočten i Spearmanův neparametrický korelační koeficient, jehož hodnota činila 0,97. Výzkumné studie / 321

tedy tento systém identifikace propozic v češtině považovat za dostatečně reliabilní, a to pro analýzu výroků osob s normálními vyjadřovacími schopnostmi - tj. např. bez fatických poruch apod. Po zavedení systému identifikace propozic jsme se soustředili na ústní výpovědi na téma z nedávné minulosti, které je typicky obtížné pro počínající AN, za jehož prodromální stadium je MKP považována (Petersen, 20 II). Studie stejného zaměření dosud nebyla na mezinárodním poli publikována. Zjištěný statisticky významný rozdíl (p < 0,001) v PH naznačuje, že kromě poklesu výkonu kognice, jenž se projeví v podprůměrném výkonu v neuropsychologických testech (Amieva et a!., 2008), se MKP projeví i v nižší propoziční hustotě (čili myšlenkové bohatosti) ústních sdělení na téma z nedávné minulosti. Za určité omezení naší studie by bylo možné považovat numerický rozdíl ve vzdělání skupin ve prospěch kontrolní skupiny. Známým faktem je menší ochota zdravých osob s nižším vzděláním participovat na podobných výzkumech (Lezak, Howieson, Loring, 2004; Stěpánková et a!., 2012). Z této nedostupnosti pak pramení o něco vyšší vzdělání skupiny zdravých osob než pacientů s MKP, kteří byli zařazeni do výzkumu na základě svého kontaktu s lékaři kvůli svému podezření vyplývajícímu ze subjektivně pociťovaných kognitivních obtíží. Nicméně numerický rozdíl v letech dosaženého vzdělání se neukázal jako statisticky významný, a proto považujeme obě skupiny za srovnatelné co se týče věku a vzdělání. Rozdíl v MMSE byl očekávaný (p = 0,05), výsledky pouze potvrdily rozdělení do skupin s normálním MMSE (zdravé osoby) a MMSE sníženým (osoby s MKP). Dalším omezením je heterogenní povaha MKP. Teprve dlouhodobé sledování pacientů s MKP by pomohlo zřetelně odlišit etiologii jej ich kognitivních obtíží ve stadiu MKP (pokles kognitivních schopností bez dalšího patologického korelátu, Alzheimerova choroba, jiný typ demence apod.) (Nikolai et a!., 2012; Nikolai et a!., 2013). Této komplikaci se, bohužel, při práci s touto diagnostickou jednotkou nelze zatím zcela vyhnout. Při náboru byly vyloučeny osoby s podezřením na rozvoj sémantické demence, u nichž jsou primárně zasaženy jazykové schopnosti. Omezením je rovněž neznalost kognitivních schopností zdravých kontrol v zralé dospělosti. Tudíž tato skupina může zahrnovat i osoby, u nichžjiž došlo k poklesu, který je ovšem v danou chvíli psychometricky nezachytitelný díky premorbidně vysokým výkonům. Nicméně i přes toto omezení výsledky zřetelně zachytily statistický i praktický rozdíl mezi skupinami. Naše zjištění významným způsobem doplňuje jedinou dosud publikovanou práci zkoumající rozdíl v PH v ústních sděleních u starších osob zdravých a osob s MKP, jež rozdíl nenalezla (Farias et a!., 2012) - ovšem u výpovědí na téma mnohokrát za život opakované a dobře známé (dětství, mládí). Společně můžeme vyvodit, že PH v ústních výpovědích na dobře známá témata zůstává zachována, nicméně při výpovědi na téma zatěžující epizodickou novopaměť PH klesá již ve stádiu MKP. Nižší PH u výpovědi o aktuálních událostech lze tedy považovat za další změřitelný projev MKP. Toto tvrzení je ovšem nutné dále ověřit, např. porovnáním výpovědí stejných skupin na témata jak dobře známá, tak recentní, a dále dlouhodobým sledováním skupin. Další podnět pro hlubší výzkum se týká rozdílu mezi mluvenou a psanou modalitou jazykového vyjadřování. Intuitivně vnímaný i vědecky doložený je rozdíl mezi vyjadřováním ústním a písemným (Mitzner, Kemper, 2003). Dalším krokem bude ověřit rozdíly v PH mezi zdravými osobami a osobami s MKP v jejich výpovědích v obou modalitách. Vedle propoziční hustoty se navazující studie mohou věnovat gramatické komplexnosti či emočnímu obsahu výpovědí, které mají vztah 322 / Výzkumné studie

k stárnutí a kognitivním výkonům či délce dožití (Danner, Snowdon, Friesen, 2001; Kemper et al., 200 I). Naše zjištění i výsledky ostatních publikovaných prací dávají podněty k dalšímu zkoumání. Vyšší PH v autobiografických textech v mládí koreluje s nižším zastoupením neuropatologických změn ve stáří (Engelman et al., 2010; Kemper, Thompson, Marquis, 200 I; Riley et al., 2005). Dokonce i vyšší PH měřená ve starším věku se pojí s nižším poklesem kognitivních výkonů během dalšího stárnutí (Farias et al., 2012). Je otázkou, zdaje možné cíleně ovlivnit užívání jazykových prostředků k obsahové bohatosti, k vyšší PH. Na to navazuje hypotetická role takové cílené intervence v prevenci rozvoje AN. Na tuto otázku by nejlépe odpověděly longitudinální studie, které by sledovaly větší skupiny osob od dětství až po stáří. Takové studie jsou velmi těžko proveditelné vzhledem k nutnému časovému rozmezí zahrnujícímu více generací výzkumníků, k organizační náročnosti sledování stejných osob ajejich ochotě ke spolupráci a rovněž k pravděpodobné vysoké heterogenitě vyplývající z různých životních trajektorií. Tato heterogenita byla relativně omezena např. ve zmíněných Nun Study či Precursors Study, kde byli zařazeni jedinci s některou společnou zásadní charakteristikou (příslušnost k řádu a vyplývající další společné životní podmínky; vzdělání a povolání). Pokud bychom pracovali s mladšími jedinci v rámci experimentu, výzkumný soubor by nutně musel čítat větší množství jedinců, aby bylo později možné analyzovat vliv nejvyššího dosaženého vzdělání, typu převládajícího zaměstnání během života, rodinného statusu aj. faktorů, o kterých je známo, že souvisí s rozvojem syndromu demence či jsou potenciálně preventivními faktory (např. Glei et al., 2005; Hákansson et al., 2009; Sattler et al., 2012). V některé z navazujících studií by rovněž bylo zajímavé ověřit vliv oborového zaměření respondentů (např. technické, humanitní), které mj. koreluje s některými jevy u neurodegenerativních onemocnění (Spreng et al., 2010; Stern et al., 1995). Další rozdíly bychom mohli pravděpodobně nalézt v PH mezi ženami a muži, a to vzhledem k zjištěným rozdílům ve výkonech v některých verbálních úlohách (např. Weiss et al., 2006). Náš stávající soubor však není dostatečně velký, aby jej bylo možné dělit do dalších podsouborů bez ztráty relevantnosti. Vzhledem k neustále se zvyšujícímu tempu stárnutí společnosti (United Nations, 20 11) a z toho vyplývající stoupající prevalenci AN (Alzheirner 's Association, 2011) se zvyšuje poptávka po poznatcích ze základního i aplikovaného výzkumu v oblastech s touto nemocí souvisejících. Tato studie potvrdila oprávněnost zkoumání propoziční hustoty během stárnutí a naznačila další otázky, které mohou přinést bližší vysvětlení v oblasti normálního a patologického stárnutí. LITERATURA Alzheimer's Association (20 II):20 II Alzheimer's disease facts and figures. Alzheimer's & Dementia 7, 2, 1-68. Amieva, H., Le Go ff', M., Millet, X., Orgogozo, J. M., Pér ěs, K., Barberger-Gateau, P., Jacqmin-Gadda, H., Dartigues, J. F. (2008): Prodromal Alzheimer's disease: successive emergence of the clinical symptoms. Annals of Neurology 64, 5,492-498. Brown, C., Snodgrass, T., Kemper, S. J., Herman, R., Covington, M. A. (2008): Automatic measurement of propositional idea density from part-of-speech tagging. Behavior Research Methods 40, 2, 540-545. Cohen, J. (1992): A power primer. Psychological Bulletin 112,155-159. Covington, M. A. (2009): Idea density: A potentially useful characteristic of retrieved documents. Prezentováno v IEEE SoutheastCon. [Vyhledáno 30.9.2013 na http://citeseerx. ist.psu.edu/viewdoc/download;jsessionid= 4589C4C6BAE9C31 B96C63969E9468FI C? doi=10.1.1.230.5735&rep=repl&type=pdf]. Danner, D. D., Snowdon, D. A., Friesen, W. V. (2001): Positive emotions in early life Výzkumné studie / 323

and longevity: Findings from the Nun Study. Journal ofpersonality and Social Psychology 80, 5, 804-8l3. Engelman, M., Agree, E. M., Meoni, L. A., Klag, M. J. (2010): Propositional density and cognitive function in later life: findings from the Precursors Study. The Journals of Gerontology Series B: Psychological Sciences and Social Sciences 65B, 706-711. Farias, S. T., Chand, V., Bonnici, L., Baynes, K., Harvey, D., Mungas, D. et a1. (2012): Idea density measured in late life predicts subsequent cognitive trajectories: implications for the measurement of cognitive reserve. The Journals of Gerontology. Series B, Psychological sciences and social sciences 67, 6, 677-686. Folstein, M. F., Folstein, S. E., McHugh, P. R. (1975):.Mini-rnental state". A practical method for grading the cognitive state of patients for the clinician. Joumal of Psychiatrie Research 12,3,189-198. Foster, P., Tonkyn, A., Wigglesworth, G. (2000): Measuring spoken language: A unit for all reasons. Applied Linguistics 21, 3,354-375. Glei, D. A., Landau, D. A., Goldman, N., Chuang, Y.-L., Rodríguez, G., Weinstein, M. (2005): Participating in social activities helps preserve cognitive function: an analysis of a longitudinal, population-based study of the elderly. lnternational Joumal of Epidemiology 34, 4, 864-871. Há ka n s s o n, K., Rovio, S., Helkala, E.-L., Vilska, A.-R., Winblad, B., Soininen, H. et a1. (2009): Association between mid-life marital status and cognitive function in later life: population based cohort study. BMJ (Clinical Research Ed.) 339, b2462. Chand, V., Baynes, K., Bonnici, L., Tomaszewski Farias, S. (b.r.): Analysis of Idea Density (AID): A manua1. Davis, University of California at Davis. Iacono, D., Markesbery, W. R., Gross, M., Pletnikova, O., Rudow, G., Zandi, P. et a1. (2009): The Nun Study: Clinically silent AD, neuronal hypertrophy, and linguistic skills in early life. Neurology 73, 665-673. Kemper, S., Greiner, L. H., Marquis, J. G., Prenovost, K., Mitzner, T. L. (2001): Language decline across the life span: Findings from the Nun Study. Psychology and Aging 16,227-239. Kemper, S., Sumner, A. (2001): The structure of verbal abilities in young and older adults. Psychology and Aging 16, 312-322. Kemper, S., Thompson, M., Marquis, 1. (2001): Longitudinal change in language production: Effects of aging and dementia on grammatical complexity and propositional content. Psychology and Aging 16, 2, 600-614. Kintsch, W., Keenan, J. (1973): Reading rate and retention as a function ofthe number of propositions in the base structure of sentences. Cognitive Psychology 5, 3, 257-274. Kintsch, W., Vipond, D. (1979): Reading comprehension and readability in educational practice and psychological theory. In: Nilsson, L.-G. (Ed.), Perspectives on memory research Hillsdale, NJ, Erlbaum, 329-366. Lezak, M. D., Howieson, D. B., Loring, D. W. (Ed.). (2004): Neuropsychological assessment (4th edition.). New York, Oxford University Press. Mitzner, T. L., Kemper, S. (2003): Oral and written language in late adulthood: findings from the Nun Study. Experimental Aging Research 29, 4, 457-474. Nikolai, T., Bezdíček, O., Vyhnálek, M., Hort, J. (2012): Mírná kognitivní porucha: diagnostická jednotka nebo stadium předcházející demenci? Ceskoslovenská psychologie 56, 374-390. Nikolai, T., Vyhnálek, M., Literáková, E., Marková, H., Hort, 1. (2013): Vyšetření kognitivních funkcí v časné diagnostice Alzheimerovy nemoci. Neurologie pro praxi 14,297-301. Petersen, R. C. (2011): Mild Cognitive Impairment. New England Journal of Medicine 364,23,2227-2234. Petersen, R. C., Smith, G. E., Waring, S. C., Ivnik, R. 1., Tangalos, E. G., Kokmen, E. (1999): Mild cognitive impairment: clinical characterization and outcome. Archives ofneurology 56, 3, 303-308. Riley, K. P., Snowdon, D. A., Desrosiers, M. F., Markesbery, W. R. (2005): Early life linguistic ability, late life cognitive function, and neuropathology: findings from the Nun Study. Developmental Origins of Aging in the Brain and Blood Vessels 26, 3, 341-347. Sato, C. J. (1988): Origins of complex syntax in interlanguage development. Studies in Second LanguageAcquisition 10,3,371-395. Sattler, C., Toro, P., Sch ču kn ech t, P., Sc hr č d er, J. (2012): Cognitive activity, education and socioeconomic status as preventive factors for mild cognitive impairment and Alzheimer's disease. Psychiatry Research 196, 1,90-95. Snowdon, D. A., Kemper, S. 1., Mortimer, J. A., Greiner, L. H., Wekstein, D. R., Markesbery, W. R. (1996): Linguistic ability in early life and cognitive function and Alzheimer's disease in late life. 324 / Výzkumné studie

, J., Findings from the Nun Study. JAMA: The Journal of the American Medical Association 275, 7, 528-532. Spreng, R. N., Rosen, H. J., Strother, S., Chow, T. W., Diehl-Schmid, J., Freedman, M. et al. (2010): Occupation attributes relate to location of atrophy in frontotemporal lobar degeneration. Neuropsychologia 48, 12,3634-3641. Stern, Y., Alexander, G. E., Prohovnik, 1., Stricks, L., Link, B., Lennon, M. C., Mayeux, R. (1995): Relationship between lifetime occupation and parietal flow: implications for a reserve against Alzheimer's disease pathology. Neurology 45, 1, 55-60. Stern, y. (2009): Cognitive reserve. Neuropsychologia 47, 10,2015-2028. Štěpánková, H., Lu ka vs k ý Kopeček, M., St e in ov á, D., Rípová, D. (2012): Modification of subjective cognitive outcomes in older persons through memory training. GeroPsych: The Joumal of Gerontopsychology and Geriatric Psychiatry 25, 3, 117-125. Štěpán ková, H., Smolík, F. (2013): Systém identifikace propozic. Manuál. [Vyhledáno 17. 3. 2014 na http://www.pcp.jf3.cuni.czl pcpoutldokumenty/system identifikace yropozic_new.pdf]. - Tošnerová, T., Bahbouh, R. (1998): Mini- Mental State - Rychlé orientační vyšetření kognitivního stavu. Československá psychologie 42,4,328-333. United Nations (2011): World popu lati on ageing. United Nations. Department ofeconomic and Social Affairs. [Vyhledáno 17.9.2013 na http://www.un.org/esa/population/publications/worldageing 19502050/index.htm]. Weiss, E. M., Ragland, J. D., Brensinger, C. M., Bilker, W. B., Deisenhammer, E. A., Delazer, M. (2006): Sex differences in clustering and switching in verbal fluency tasks. Journal of the lnternational Neuropsychological Society 12,502-509. SOUHRN Cíle. Propoziční hustota (PH), psycholingvistické měřítko, koreluje s kognitivní kapacitou ve starším věku. Tato studie zjišťuje rozdíly v propoziční hustotě v orálních výpovědích na téma z nedávné minulosti u osob zdravých a s mírnou kognitivní poruchou (MKP). MKP je v současnosti přijímána jako prodromální stádium Alzheimerovy nemoci (AN). Soubor. Soubor zahrnoval 33 osob s MKP a 32 zdravých kontrol (průměrný věk 73 let). Obě skupiny byly vyrovnané, a to co do věku a úrovně dosaženého vzdělání. Dle očekávání se lišily v skóru MMSE, který je považován za zjednodušené vyjádření úrovně kognitivního stavu. Hypotézy. Nižší PH byla očekávána u osob s MKP, neboť úkol zatěžoval vybavení z novopaměti. Přičemž obtíž se zapamatováním nových informací, a tedy i vybavením z novopaměti, je jedním z jádrových symptomů AN. Analýza a výsledky. Průměrná propoziční hustota u pacientů s MKP činila 48,74 % (srn. odch. 5,78), u kontrolního vzorku seniorů bez kognitivních poruch to bylo 53,06 % (srn. odch. 4,56). Studentův t-test prokázal statisticky významný rozdíl mezi skupinami (p < 0,001). Cohenovo d 0,83 reprezentuje velký efekt příslušnosti ke skupině. Omezeni. Nejpodstatnějším omezením této studie je heterogenita diagnostické jednotky MKP. Dalším omezením byla neznalost premorbidní kognitivní úrovně zdravých kontrol, proto je možné, že v kontrolní skupině byly osoby s již počínající kognitivní poruchou, jež byla při jednorázovém vyšetření nezachytitelná. Výzkumné studie / 325