Česká republika a euro

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Finančních obchodů Česká republika a euro Diplomová práce Autor: Bc. Lubomír Mík Finance Vedoucí práce: Ing. Dagmar Linnertová Praha Srpen 2009

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Břeclavi dne 27.8.2009 Bc. Lubomír Mík

Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval paní Ing. Linnertové za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce.

Anotace Charakteristika práce na zvolené téma Česká republika a euro představuje vývoj a vznik EMU s následnou integrací do současné podoby. Následují striktně stanovené podmínky, které jsou nutné k samotnému přistoupení do EMU. Ve vzájemné spojitosti je rozebrána hospodářská a měnová politika ČR, která má za úkol splnění podmínek k samotnému vstupu do Evropské měnové unie. Podstatou a jádrem vstupu do Evropské měnové unie je splnění a udržení Konvergenčních kritérií. Zde jsou striktně rozebrané hodnoty a úrovně dosažené Českou republikou, se scénářem zavedení eura. Taktéž nesmíme opomenout zhodnotit Evropskou měnovou unii ve spojitosti s přínosem pro Českou republiku. Samotné vyhodnocení zda je Česká republika připravena na přijetí eura, je ponecháno na závěr práce. Annotation The principle characteristic of the subject The Czech Republic and the Euro presents the formation and development of European Monetary Union with the following integration up to the present form. Strictly formed conditions necessary for EMU accession follow. The economic and monetary policy, which must satisfy the terms and conditions necessary for EMU accession, are analysed in correlation. The fulfillment and maintenance of convergent criteria is the principle and core of EMU accession. Values and levels achieved by the Czech Republic are strictly analysed here with the euro introduction background. We cannot forget to evaluate EMU in reference to the benefit for the Czech Republic. The evaluation of the readiness of the Czech Republic to introduce euro is analysed in conclusion.

Obsah Úvod... 8 1 Evropská integrace... 9 1.1 Historie evropské měnové integrace... 9 1.2 Maastrichtská smlouva... 13 1.3 Přehled pojmů souvisejících s EMU... 18 1.4 Politická angažovanost EU... 20 2 Evropský měnový systém... 21 2.1 Podmínky pro přijetí eura... 21 2.1.1 Splnění Konvergenčních podmínek... 22 2.1.2 Technická příprava zavedení eura... 23 2.1.3 ERM II... 24 2.2 Měnová politika ECB... 27 2.3 Upisování základního kapitálu... 30 3 Národní měnová politika... 34 3.1 Hospodářská politika... 34 3.2 Fiskální politika... 38 3.3 Monetární politika... 39 3.3.1 ČNB... 40 3.3.2 Implicitní nominální kotva... 40 3.3.3 Cílování peněžní zásoby... 41 3.3.4 Cílování měnového kurzu... 41 3.3.5 Cílování inflace... 43 4 Plnění integračních kritérii... 44 4.1 Cenová stabilita... 45 4.2 Deficit veřejných rozpočtů na HDP... 46

4.3 Vládní dluh... 47 4.4 Měnový kurz... 48 4.5 Úroková míra... 50 4.6 Přistoupení do systému ERM II... 51 5 Scénář zavedení eura... 55 5.1 Scénář s využitím přechodného období (tzv. madridský" scénář)... 55 5.2 Jednorázový přechod na euro s využitím tzv. fáze postupného zrušení" (Phasing Out)...56 5.3 Scénář Big Beng (velký třesk) zavedení eura... 56 5.3.1 Předpřípravná fáze... 58 5.3.2 Přípravná fáze... 58 5.3.3 Období duální cirkulace... 58 5.3.4 Období do ukončení duálního označování... 59 5.3.5 Plně funkční EURO... 59 6 Posouzení Evropské měnové unie... 60 6.1 Vývoj zahraničních obchodů a investic... 60 6.2 Omezení kurzového rizika... 60 6.3 Odstranění transakčních nákladů... 61 6.4 Nižší náklady na obstarání kapitálu... 61 6.5 Úroková míra ECB... 62 6.6 Vyšší transparentnost cen... 62 6.7 Ekonomické riziko... 62 6.8 Dluhopisy... 63 6.9 Nevýhody a možná rizika z přijetí eura... 64 6.9.1 Jednorázové náklady na zavedení eura... 64 6.9.2 Ztráta samostatné měnové politiky... 64 6.9.3 Riziko vnímané inflace... 65

Závěr... 66 Seznam použité literatury... 70 Seznam grafů... 74 Seznam tabulek... 75 Seznam obrázků... 76 Seznam přílohy... 77

Úvod Cílem a podstatou studie je analýza přijetí společné měny euro. Dílčím cílem je posouzení plnění Konvergenčních kritérii Českou republikou. Pro členskou zemi EU není otázkou, zda přistoupit ke společné měně nebo si ponechat dosavadní měnu. Na základě podepsání ratifikační smlouvy vládou ČR se Česká republika zavázala podpisem k přijetí společné měny. Z toho vyplývá určení vhodného termínu, pro vstup do Evropské měnové unie. Samotné přistoupení do Evropské měnové unie spočívá v plnění Maastrichtské smlouvy. Jedná se o trojici podmínek nutných ke splnění pro samotný vstup do Evropské měnové unie. První úroveň spadá do terminologie dosažení Konvergenční vyspělosti. Následuje technická příprava nutná k zavedení eura a v následné fázi rozebereme setrvání v systému ERM II. Podstata Evropské měnové unie je zakotvena v nezávislé autonomní měnové politice, kterou zastřešuje Evropská centrální banka ve Frankfurtu nad Mohanem. Následně přistoupíme k podstatě hospodářské politiky ČR a monetární politiky ČNB, která tkví v dosažení Konvergenčních kritérií. Splnění Konvergenčních kritérií slouží pro prvotní stádium setrvání v systému ERM II., s následným vstupem do Evropské měnové unie. Forma studie má taktéž za úkol posouzení Evropské měnové unie s pohledu výhod, která jsou spojená s příchodem společné měny euro. V závěru této práce vyhodnotím analýzu přijetí společné měny euro se současným plněním Konvergenčních kritérii. 8

1 Evropská integrace Počátky Evropské integrace vznikají v poválečném období druhé světové války. Podnět pro znovu vybudování poválečné ekonomiky a obnovení měnové stability, která je předpokladem rozvoje hospodářské spolupráce, byla rozbitá a zdecimovaná Evropa. Prvotní formace nastaly na samotném sklonku války, ale rozhodující krok byl učiněn Brettonwoodskou měnovou spoluprací v roce 1944. Následovalo období studené války, které umožňovalo rozvoj měnové spolupráce pouze západní část kontingentu vzniku EU. Rozhodujícím impulsem pro zapojení celého Evropského kontingentu nastalo pádem komunismu ve východní části Evropy. Maastrichtská smlouva nastolila etapu pro vytvoření společné měnové unie, na základě splnění Konvergenčních podmínek umožňujících přijmout společnou měnu euro. 1.1 Historie evropské měnové integrace Hrůzy druhé světové války přiměly mnohé politiky k hledání takových forem mezinárodní spolupráce, které by zabraňovaly zopakování podobného traumatu. Na tomto základě byl ustaven také tzv. Brettonwoodský systém 1945, v jehoţ rámci se odehrávaly první formy poválečné měnové spolupráce na evropském kontinentě. Evropské měny byly napojeny na americký dolar systémem pevných kurzů, přičemţ dolar sám deklaroval pevnou vazbu na zlato. Zaloţen byl Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund), jenţ měl pečovat o plynulý chod globálního monetárního řádu. Uvedeným způsobem byla ve světovém měřítku uskutečňována idea kurzové stability a měnové spolupráce, na níţ se západoevropské země aktivně podílely. 1 1 BussinessInfo.cz : Počátky měnové spolupráce [online]. 1997-2009 [cit. 2009-02-28]. Dostupný z WWW: Pozvolným vývojem Mezinárodního měnového fondu, se zrodila myšlenka vytvoření společné měny. Samotný program o vytvoření společné měny byl postaven na podmínkách, které bylo nutno splnit k zavedení jednotné měny. Tyto podmínky byly navrženy Delorsovou pracovní skupinou a oficiálně pojmenovány Maastrichtská smlouva.. Následoval vstup mezinárodní konference, která předložila Konvergenční kriteria. Konvergenční krité- <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/zavedeni-eura-v-cr/euro-pocatky-menovespoluprace/1001759/51165/>. 9

ria slouží k docílení ratifikačního procesu s následným přistoupením do EMU. Tento odstavec je pouze úvodní formulace pro následující výčet nejvýznamnějších událostí v letech. 1944 V americkém letovisku Bretton Woods jsou uzavřeny dohody o zřízení Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. 1957 V březnu podepsalo šest západoevropských zemí (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko) Římskou smlouvu zakládající Evropské hospodářské společenství (nabytí účinnosti leden 1958). 1968 K 1. červenci 1968 je mezi zakládající šestici dosaţeno vytvoření celní unie, tedy prostoru bez celních bariér mezi členskými státy a uplatnění společného celního sazebníku vůči třetím zemím. 1969 V prosinci je na zasedání Evropské rady v Haagu odsouhlasen záměr vytvořit EMU do roku 1980. 1970 Lucemburský předseda vlády a ministr financí Pierre Werner představuje vypracovanou zprávu o moţnostech a způsobu vytvoření měnové unie ve třech etapách. 1972 V dubnu je na schůzce guvernérů centrálních bank v Basileji zaveden mechanizmus směnných kurzů známý jako had v tunelu, v jehoţ rámci členské státy fixují své měny vůči US dolaru v zájmu upevnění hospodářské stability. 1973 Dánsko, Irsko a Velká Británie se stávají členy Evropského hospodářského společenství.v březnu dochází k přechodu dolaru na volné plování, čímţ končí éra Brettonwoodského systému pevných avšak přizpůsobitelných kurzů. 1978 V prosinci na zasedání Evropské rady v Bruselu je schválena definitivní podoba EMS. 1979 V březnu 1979 začíná oficiálně fungovat Evropský měnový systém, který udrţuje směnné kurzy ve stanoveném fluktuačním pásmu. 10

1981 Novým členem Společenství je Řecko. 1986 Společenství se rozšiřuje o Portugalsko a Španělsko.V únoru je přijat Jednotný evropský akt usilující o dokončení jednotného vnitřního trhu, na kterém není obchod mezi státy omezován ani překáţkami netarifního typu, tj. např. hygienické a technické normy. Zároveň je zajištěn volný pohyb osob, zboţí, sluţeb a kapitálu (nabytí účinnosti července 1987). 1988 V červnu na zasedání Evropské rady v Hannoveru je ustavena Delorsova expertní skupina pověřená studiem plánu na etapovité dosaţení EMU. 1989 Zveřejněna Delorsova zpráva. 1990 V červenci je zahájena 1. etapa vzniku hospodářské a měnové unie (EMU). V prosinci jsou v Římě zahájeny mezivládní konference o EMU a o politické unii. 1991 Na zasedání Evropské rady v prosinci 1991 je v Maastrichtu podepsána Smlouva o Evropské unii (slavnostní podpis únor 1992, nabytí účinnosti listopad 1993). 1992 V červnu je Maastrichtská smlouva těsným výsledkem zamítnuta v dánském referendu. V srpnu začíná docházet k pnutí v Evropském měnovém systému.v záři je Maastrichtská smlouva těsnou většinou přijata ve francouzském referendu. 1993 V květnu je Maastrichtská smlouva schválená v opakovaném dánském referendu. V srpnu 1993 je vynuceno rozšíření fluktuačního pásma ERM na ± 15 %. 1994 Začíná druhá fáze vzniku hospodářské a měnové unie. Činnost zahajuje Evropský měnový institut. 1995 Na zasedání Evropské rady v Madridu je rozhodnuto o názvu společné evropské měny euro a zvolen scénář přechodu na euro. Evropská unie rozšiřuje své řady o Finsko, Rakousko a Švédsko. 1998 V květnu jsou na zasedání Evropské rady v Bruselu oznámeni zakládající členové eurozóny - Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, 11

Portugalsko, Rakousko, Španělsko. V červnu zahajuje svou činnost Evropská centrální banka, čímţ nahrazuje Evropský měnový institut. 1999 Od prvního ledna existuje euro v bezhotovostní podobě, čímţ začíná třetí závěrečná fáze budování hospodářské a měnové unie. 2000 Dánsko v zářijovém referendu odmítá euro. 2001 Řecko se stává dvanáctým členem eurozóny 2002 Od 1. ledna na území 12 evropských států začínají obíhat eurobankovky a euromince. Na konci února končí období duální cirkulace a na území eurozóny se euro stává jediným zákonným platidlem. 2004 Evropská unie zaţívá největší rozšíření svých členů a středoevropské a východoevropské státy. Od 1. května jsou nově členy Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko. 2007 Novým členem eurozóny je Slovinsko. Novými členy Evropské unie jsou Bulharsko a Rumunsko, čímţ celkový počet členů dosahuje 27. 2008 Kypr a Malta rozšiřující počet členů eurozóny na patnáct. 2009 Rozšíření eurozóny o Slovensko. 2 2 BusinessInfo.cz : Historie evropské měnové integrace v datech [online]. 11.12.2008 [cit. 2009-01-02]. Dostupný z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/zavedeni-eura-v-cr/historie-evropske-menoveintegrace-euro/1001759/51175/>. 12

1.2 Maastrichtská smlouva "Výstup Delorsovy pracovní skupiny byl zveřejněn v dubnu 1989 a přijat byl na zasedání Evropské rady v Madridu v červnu 1989. Tato zpráva zdůraznila, ţe jedině vytvoření měnové unie se společnou měnou zajistí plné vyuţívaní výhod vnitřního trhu. Navrhováno bylo vytvoření hospodářské a měnové unie ve třech stádiích. První stádium se mělo zaměřit na urychlení hospodářské konvergence a na posílení koordinace měnových politik. Těţiště druhého stádia by spočívalo v technických přípravách na zavedení jednotné měny. Poslední třetí stádium by započalo neodvolatelným zafixováním měnových kurzů, které by bylo následováno nahrazením národních měn. Na Delorsovu zprávu navázala mezivládní konference, od níţ se očekávalo vypracování právního a institucionálního rámce měnové unie včetně podmínek jejího dosaţení. Tato konference byla zahájena v prosinci 1990 a zakončena byla v prosinci 1991 uzavřením Smlouvy o Evropské unii (Treaty on European Union), neoficiálně nazývané Maastrichtská smlouva. Podepsána byla v únoru 1992 a účinnost nabyla v listopadu 1993 po absolvování obtíţného ratifikačního procesu. Maastrichtská smlouva vymezila základní obrysy další měnové integrace, které se dají shrnout do následujících základních bodů: - časový harmonogram stanovil 1. leden 1999 jako nejzazší termín vzniku měnové unie; - zformulována byla Konvergenční kritéria, jejichţ splněním byla podmíněna účast v měnové unii; - vyjasněna byla institucionální podoba budoucí měnové unie v čele s nově zřízenou Evropskou centrální bankou, pověřenou mandátem pečovat o cenovou stabilitu. 3 Podnětem pro urychlení ratifikačního procesu, byl samotný pád komunismu ve východní Evropě. Vzniklá politická situace, která byla výsledkem sjednoceného Německa, vadila nejvíce Francii. Snahou samotných německých občanů bylo sjednotit NSR a NDR v jeden celek a to Spolkovou republiku Německo. Německo po sjednocení směřovalo k vybudování nejsilnějšího státu v Evropě v čele s německou markou, která představovala druhou rezervní měnu na světě. 3 BusinessInfo.cz : Maastrichtská smlouva [online]. 11.12.2008 [cit. 2009-01-02]. Dostupný z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/zavedeni-eura-v-cr/euro-maastrichtska-smlouva/1001759/51168/>. 13

Politická angažovanost sjednoceného Německa podněcovala tržní hospodářství, které směřovalo k upevnění a zesílení německé marky. Francie měla oproti Německu slabou ekonomiku. Německo a její centrální banka určovala tempo a hospodářský vzestup Německa, kdežto Francie žila v nejistotě a v obavách. Francouzská politika začala hledat východisko. Pomocí svého politika Jacquesa Delorse se francouzské politice podařilo prosadit společnou měnu s Německem a s ostatními evropskými zeměmi. Podklady Evropské komise a Evropského měnového institutu o připravenosti členských zemí na zahájení 3. stádia byly vypracovány v březnu 1998. Na jejich základě Evropská rada na zasedání v Bruselu začátkem května 1998 rozhodla, ţe Evropská unie vstoupí 1. ledna 1999 do závěrečné třetí fáze Hospodářské a měnové unie. Současně potvrdila, ţe členy tohoto uskupení se stane jedenáct zemí Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko. Hospodářský potenciál ustavené měnové unie obsáhl tři čtvrtiny celkového výkonu Evropské unie a počtem obyvatel překročil 300 miliónů. Jedna důleţitá etapa evropské ekonomické integrace tímto okamţikem dospěla ke svému cíli. 4 Helmut Kohl a Maastricht Snahou Francie a Velké Británie bylo spoutat sjednocené Německo a nedovolit mu posilování dominantního postavení marky. Helmut Kohl obratným politickým jednáním zajistil prvotní pozici ve struktuře Evropské unie pro Německo. Prosadil místo Evropské centrální banky (ECB) na území sjednoceného Německa a především nezávislost, ale hlavně nadřazenost vůči členským bankám EMU. ECB nelze nařizovat směrnice či nařízení ze strany EHS. Nezávislé postavení ECB prosadil na základě Maastrichtské smlouvy. Helmut Kohl docílil svého politického záměru. ECB je nezávislá a sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem a nejen to, prosadil společný název měny EURO. 4 BusinessInfo.cz : Vzik eurozóny [online]. 11.12.2008 [cit. 2009-01-02]. Dostupný z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/zavedeni-eura-v-cr/euro-vznik-eurozony/1001759/51172/>. 14

Prosazení podmínek Evropských států: Německo Helmut Kohl, dosáhl prosazení ECB, Francie Francois Mitteran, dosáhl sjednocenou Evropou vytvořit rovnocenného soupeře vůči USA. Vystupoval proti Angloamerické politice a vzestupu sloučeného Německa, Francie - Jacques Delors, prosadil 3 pilíře, Anglie John Major, docílil obratným politickým krokem k prosazení výjimky opt-outs, na zavedení společné Evropské měny. EMU, taktéţ nazývána Eurozóna je označení pro ty státy Evropské unie, které přijaly společnou měnu euro. Mezi původními patnácti členy Unie euro nebylo zavedeno ve Velké Británii, Dánsku, Švédsku a Řecku. 5 Země, které odmítly vstup do eurozóny, lze rozdělit na dva tábory: 1. Dánsko, V. Británie můžeme označit jako opt-out, znamená neúčastnická doložka. Neúčastnická doložka vymáhá právo odmítnout euro po dobu než samotní občané a samotná vláda uzná za vhodné v rámci konkrétní země vstoupit do ERM II. a následné Evropské měnové unie. 2. Švédsko nespadá mezi státy, které by využívalo právo neúčastnické doložky, ale na základě rozhodnutí referenda společnou měnu euro nezavedlo. Pro ostatní země platí povinnost přijmout euro, pokud budou splněna poţadovaná Konvergenční kritéria. V eurozóně je prováděna jednotná měnová politika, za kterou odpovídá Evropská centrální banka. Od tohoto okamţiku, roku 1999, euro začalo být pouţíváno v bezhotovostním platebním styku (bankovní převody, kreditní karty, šeky, cestovní šeky). Po třech letech, tj. od 1. ledna 2002 začaly v eurozóně platit eurové bankovky a mince. 6 5 BusinessInfo.cz : Eurozóna a její rozšiřování [online]. 30.12.2008 [cit. 2009-02-28]. Dostupný z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/zavedeni-eura-v-cr/eurozona-a-jeji-rozsirovani/1001759/51183/>. 6 BusinessInfo.cz : Eurozóna a její rozšiřování [online]. 30.12.2009 [cit. 2009-02-28]. Dostupný z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/zavedeni-eura-v-cr/eurozona-a-jeji-rozsirovani/1001759/51183/>. 15

Následující tabulka představuje členské státy EMU. Členské státy Rok přistoupení Měna Fixní kurz k euru Belgie 1999 frank 40,3399 Finsko 1999 marka 5, 94573 Francie 1999 frank 6,55957 Irsko 1999 libra 0,787564 Itálie 1999 lira 1936,27 Kypr 2008 libra 0,585274 Lucembursko 1999 frank 40,3399 Malta 2008 lira 0,429300 Německo 1999 marka 1,95583 Nizozemsko 1999 gulden 2,20371 Portugalsko 1999 escudo 200,482 Rakousko 1999 šilink 13,7603 Řecko 2001 drachma 340,750 Slovinsko 2007 tolar 239,640 Španělsko 1999 peseta 166,386 Slovensko 2009 koruna 30,1260 Tabulka 1: Členské státy eurozóny - rok přistoupení a oficiální přepočítací koeficient Zdroj: BusinessInfo.cz : Eurozóna a její rozšiřování [online]. 2008 [cit. 2009-02-28]. Dostupný z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/zavedeni-eura-v-cr/eurozona-a-jeji-rozsirovani/1001759/51183/>. 16

Následující tabulka představuje členské státy EU, které usilují o vstup do EMU. Členské státy Plánovaný rok zavedení Účast v ERM II Bulharsko eura není stanoven - Česká republika není stanoven - Estonsko není stanoven 28. června 2004 Litva není stanoven 28. června 2004 Lotyšsko není stanoven 2. května 2005 Maďarsko není stanoven - Polsko není stanoven - Rumunsko 2014 - Švédsko není stanoven - Tabulka 2: Předpokládané přijetí eura v dalších členských zemích Evropské unie Zdroj: BusinessInfo.cz : Eurozóna a její rozšiřování [online]. 30.12.2009 [cit. 2009-02-28]. Dostupný z WWW:<http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/zavedeni-eura-v-cr/eurozona-a-jeji-rozsirovani/1001759/ 51183/>. Česká republika je země, která vstoupila do EU a podepsáním zavazující ratifikace musí po úspěšném setrvání v ERM II. vstoupit do EMU. Česká republika využívá dočasnou výjimku na zavedení eura Dočasná výjimka bude zrušena evropskou radou po splnění Konvergenčních podmínek a setrvání ve dvouletém období v ERM II. 17

1.3 Přehled pojmů souvisejících s EMU Eurozóna ( Eurozone, Euroarea) se skládá z těch členských států EU, které zavedly jednotnou měnu a ve kterých je prováděna jednotná měnová politika Evropské centrální banky. Hospodářská a měnová unie (HMU) (Economic and Monetary Union - EMU) je proces, kterým dochází k harmonizaci hospodářských a měnových politik členských států EU včetně zavedení jednotného trhu s jednotnou měnou. Byla tématem jedné ze dvou mezivládních konferencí v prosinci 1990. Smlouva o EU určila, ţe HMU bude realizována ve třech etapách: - první etapa (1. červenec 1990 aţ 31. prosinec 1993): volný pohyb kapitálu mezi členskými státy, uţší spolupráce hospodářských politik a uţší spolupráce mezi centrálními bankami; - druhá etapa (1. leden 1994 aţ 31. prosinec 1998): konvergence hospodářských a měnových politik členských států (k zajištění cenové stability a zdravých veřejných financí); - třetí etapa (od 1. ledna 1999): zaloţení Evropské centrální banky, zafixování měnových kurzů a zavedení jednotné měny. EMU Lze nazvat oblastí, ve které byla zavedena jednotná měna (European Monetary Union). Tato zkratka je však poněkud zavádějící, neboť legislativa EU chápe označení EMU jiným způsobem (Economic and Monetary Union Hospodářská a měnová unie, v češtině je vhodnější pouţít termín eurozóna. Neúčastnická doložka ( opt-out clause ) je institut, kterého se uţívá v případě, ţe se členská země nehodlá připojit k určité oblasti spolupráce v rámci EU. Evropská centrální banka (ECB, The European Central Bank) byla zaloţena 30. června 1998 a je situována ve Frankfurtu n. M. Počínaje 1. lednem 1999 převzala zodpovědnost za evropskou měnovou politiku. ECB je řízena Výkonnou radou ( Executive Board; 6členné vedení ECB v čele s presidentem). 18

Eurosystém ( Eurosystem) se skládá z Evropské centrální banky (ECB) a národních centrálních bank členských zemí EU, které zavedly euro ve 3. fázi Hospodářské a měnové unie (HMU). Rozhodovacím a řídícím orgánem je Rada guvernérů ( Governing Council; sdruţující guvernéry národních centrálních bank eurozóny a Výkonnou radu ECB) a má za úkol provádět jednotnou měnovou politiku v eurozóně od 1. 1. 1999. Cílem je udrţení cenové stability. Evropský systém centrálních bank (ESCB, The European System of Central Banks) se skládá z ECB a z národních centrálních bank. Zahrnuje také země EU které nezavedly euro. Vrcholným orgánem je Generální rada ( General Council of the ECB; sdruţující guvernéry všech národních centrálních bank zemí EU a členy Výkonné rady). Pakt stability a růstu (SGP) (Stability and Growth Pact) bezprostředně souvisí s třetí fází hospodářské a měnové unie. Pakt má zajistit, aby členské státy dodrţovaly rozpočtovou disciplínu i po zavedení jednotné měny. Zahrnuje sniţování nadměrných deficitů a sniţování celkového zadluţování států. Členské státy se zavázaly, ţe ve střednědobém horizontu dosáhnou vyrovnaného nebo přebytkového rozpočtu a ţe Evropské komisi a Radě budou kaţdoročně předkládat program stability. Státy s dočasnou výjimkou pro zavedení eura (tzv. derogace) a ty, které se neúčastní třetí fáze HMU, mají povinnost předkládat tzv. Konvergenční program. Pakt stability a růstu umoţňuje Radě potrestat ty členské země eurozóny, které otálejí se sniţováním nadměrných deficitů (tzv. procedura excesivního rozpočtového deficitu. Zpočátku bude mít trest podobu bezúročného depozitu u institucí Společenství, ale pokud nadměrný deficit nebude odstraněn během dvou let, bude provinilému státu uloţena peněţitá pokuta. 7 7 ČNB : Kurzový mechanismus ERM II a kurzové konvergenční kritérium [online].2003-20009[cit. 2009-01- 02]. Dostupný z WWW: <http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_inflaci/2003/2003_cervenec/boxy_a_prilohy/mp_zpinflac e_prilohy_c_03_cervenec_p1.html>. 19

1.4 Politická angažovanost EU Na prvopočátku stála rozmanitost starého kontinentu, kde převládaly neshody mezi státy od samotného formování Evropy. Hlavními rivaly a Evropou ovlivňující dění patřily státy Velká Británie a staletý rival Francie, na poněkud odlišném stupni spolupráce ovlivňovali dějiny Německo a mocné Rusko. To vše vyvrcholilo v druhé světové válce, s následným poválečným přechodem na studenou válku. S nástupem nové politické angažovanosti a pádem komunismu, dostala tehdejší západní Evropa impuls pro vybudování moderního státu. Moderní stát měl představovat evropské seskupení států se společnou monetární politikou. Rivalství jednotných státních celků, usměrňovala samotná nová doba, která byla dostatečně ponaučena z druhé světové války. Na druhou stranu však státní celky preferovaly vlastí zájmy na důkaz svrchovanosti mocného státu. Snahou Francie bylo vždy prosadit republikánské myšlení a vlastenectví proti království Velké Británie. Pádem Berlínské zdi nastává pro Německo impuls pro sjednocení NSR a NDR. Odchodem Margaret Thatcherové z politické scény využil politickou situaci francouzský politik Jackues Delorse. Prioritou francouzského politika bylo zbudovat Evropské mocenství - jednotný stát. Evropská unie, která bude založena na volném pohybu zboží, služeb a kapitálu. Osvobozením od národní měny a přijmutím společné monetární politiky podpoříme větší procentuální nárůst obchodů v EU. V podstatě se odstraní pomyslná bariéra mezi státními celky. Vstupem do EMU vznikne prostor pro větší množství konkurence schopných investorů, kteří vstoupí na vnitřní trh EU. V rámci rozvoje hospodářské politiky, bude vstup do EMU velkým přínosem pro mezinárodní obchod. Výsledný efekt bude vzestup a zkvalitnění konkurenceschopnosti. Kvalitní obchod a stoprocentně provedená práce má vliv na uskutečnění dalších obchodních a finančních transakcí. Konkurenceschopnější země se budou především projevovat růstem přebytků. Méně vyspělým a nekonkurenceschopným zemím se zvětší pravděpodobnost hospodářského propadu. Hlavní myšlenka Evropské měnové unie spočívá ve volném přesunu kapitálu. Výhodnější integrace finančních trhů, což znamená volný přesun přebytku myšleno ve finanční formě, do země kde ekonomika nutně potřebuje finanční investici. To vše lze označit jako tok kapitálu mezi ekonomikami států v EMU. 20

2 Evropský měnový systém Integrace měnového systému spadá do druhé poloviny minulého století. Evropa v sedmdesátých letech byla zmítána kolísáním kurzu měn evropských států, v Evropském hospodářském společenství. Nastala potřeba kurzového ustálení, která se zrodila ve formě,,hada. Myšlenka spočívala ve stanovení kurzů měny s povoleným pohybem. Výsledkem byla neshoda mezi jednotlivými státy, na základě stanoveného kurzu měny. Základ úspěšného jednání položila Francie s Německem, v březnu 1979 byl stvořen Evropský měnový systém. Evropský měnový systém byl založen na plnění cílů: stabilita měnového kurzu, Konvergence členských států a následné vytvoření Evropské měnové unie. Podpoření Evropského měnového systému vyústilo na základě Delorsovy zprávy 1989, která podporovala spojení vnitřního trhu v jeden celek. Pravidla pro měnovou integraci vstoupily v platnost s přijetím Maastrichtské smlouvy 1993. Samotný vznik EMU, byl stanoven nejzazším terminem k 1. lednu 1999. Oficiální termín zhmotnění EMU je oběh bankovek a mincí euro, které byly dány do oběhu 1. ledna 2002. 2.1 Podmínky pro přijetí eura Samotné podmínky přijetí eura jsou předmětem Delorsovy zprávy a byly zakotveny v Maastrichtské smlouvě. Maastrichtská smlouva znamená splnění podmínek, které umožní vstup do Evropské měnové unie. Jedná se o podmínky, které jsou též zvaná jako Konvergenční kritéria. Návrh Delorsovy zprávy spočíval ve třech stádiích, které bylo nutno splnit ke vstupu do EMU. I. První etapa náležela pro splnění Konvergenčních podmínek. II. Druhá etapa byla zaměřena na technické přípravy pro zavedení měny. III. Třetí a konečná etapa měla opodstatnění ve smyslu ERM II. 21

2.1.1 Splnění Konvergenčních podmínek První etapu společně s plněním Konvergenčních podmínek, zaměříme na rozpočtovou a měnovou sféru. Rozpočtová sféra stanoví a určuje maximální hranici schodku státního rozpočtu a taktéž veřejný dluh. Stanovená hodnota je určena v poměru k HDP. Měnová sféra stanoví velikost inflace v přípustné míře, regulaci úrokových sazeb a stabilitu měnového kurzu. Konvergenčních kritérii se nezakládají na jednorázovém splnění, ale právě na udržitelnosti stanovených hodnot. Podmínky pro přijetí eura formuluje článek 121 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství (dále jen Smlouva) a podrobně je specifikuje Protokol o konvergenčních kritériích a Protokol o postupu při nadměrném schodku, na které se Smlouva odkazuje. 8 KRITÉRIUM Cenová stabilita Úrokové míry Vládní deficit Veřejný dluh Stabilita měnového kurzu 12měsíční průměr HICP inflace do 1,5 % nad referenční hodnotou, která je průměrem tří zemí s nejnižší inflací 10leté vládní dluhopisy s úrokovou mírou do 2,0 % bodu nad průměrem vládních dluhopisů tří zemí s nejlepší cenovou stabilitou do 3 % HDP do 60 % HDP Minimálně dvouletý pobyt v ERM II bez porušení ± 15,0% fluktuačního pásma a devalvace centrální parity Tabulka 3: Konvergenční kritéria Zdroj: BusinessInfo.cz : podmínky pro přijetí eura [online]. 2008 [cit. 2009-02-28]. Dostupný z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/zavedeni-eura-v-cr/podminky-pro-prijeti-eura/1001759/51179/>. 8 BusinessInfo.cz : podmínky pro přijetí eura [online]. 2008 [cit. 2009-02-28]. Dostupný z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/zavedeni-eura-v-cr/podminky-pro-prijeti-eura/1001759/51179/>. 22

Cenová stabilita: Stabilita je odraz inflace podle článku 121, stanovuje kritérium maximální hranice 1,5% bodů, které bylo překročeno z cenové stability tří nejlepších států EMU. V době hodnocení Konvergenčních kritérií po dobu jednoho roku. Ukazatelem pro cenovou stabilitu slouží výpočet pomocí indexu spotřebitelských cen. Úroková sazba: stanovuje kritérium maximální hranice 2% bodů, které bylo překročeno z úrokové míry tří nejlepších států EMU. V době hodnocení Konvergenčních kritérií po dobu jednoho roku. Zda splňujeme toto Konvergenční kritérium zjistíme podle úrokových sazeb, státních dluhopisů a cenných papírů. Vládní deficit a schodkový rozpočet státu EU nesmí překročit povolenou hranici do 3% HDP. Veřejný dluh a míra zadlužení státu EU nesmí překročit povolenou hranici do 60% HDP. Stabilita měnového kurzu, se vztahuje na dodržování fluktuačního rozpětí a stanovené kurzové intervence ± 15%. Ukazatelem pro směnný kurz se používá úroková míra a ekonomický potenciál, který ovlivňuje měnový kurz. 2.1.2 Technická příprava zavedení eura Druhá etapa má opodstatnění v technickém zabezpečení pro příchod společné měny euro. Konkrétní kroky a opatření v jednotlivých sektorech, které musí být v souvislosti se zavedením eura přijaty, shrnuje národní plán zavedení eura. Tento dokument, který obsahuje plán jednotlivých technických, organizačních a legislativních kroků, jeţ je nezbytné provést pro bezproblémový přechod na novou měnu, si zpracovává kaţdá země samostatně. Dále jsou zpracovány další dokumenty řešící specifičtější oblasti, jakými je např. zaokrouhlování a zarovnávání peněţních částek, duální označování cen, příprava malých a středních podniků na zavedení eura. 9 9 Zavedení eura v České republice : Rozšiřování eurozóny [online]. 30.12.2008 [cit. 2009-01-02]. Dostupný z WWW: <http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_rozsir_eurozony.html>. 23

2.1.3 ERM II Třetí etapa s označením ERM II, je poslední stanovená podmínka před vstupem do Evropské měnové unie. Evropský měnový systém vznikl v roce 1979 a s ním spojený mechanismus ERM I. O dvacet let později rozhodla Evropská rada o nástupnické organizaci ERM II jedná se o mechanizmus směnných kurzů. Podstata spočívá v nastolení kvót pro vstup do EMU, účastnickými zeměmi v EU. Vstupem je podmíněna dohoda mezi ECB a bankami jednotných států usilujících o splnění Konvergenčních kritérii v systém ERM II, kde je nutno setrvat a plnit požadavky 2 roky. Jedná se o státy s dočasnou výjimkou na zavedení eura. Ovlivnění kurzové politiky v neprospěch EMU by vedlo k zamítnutí. Cílem je nenarušit hospodářské prostředí vnitřního trhu. Centrální parita Smyslem centrální parity spočívá v zafixování neboli stanovení pevného kurzu vůči měně EMU. Zafixováním na euro bude měna CZK procházet dvouročním obdobím. Po dobu dvou let musí obstát na celosvětovém trhu bez možného rizika zhroucení měny a hospodářství uvnitř státu. ČNB doposud pracuje formou řízeného floatingu, bez fixace na měnu eurozóny. Kurzová intervence Systém spočívá v určení centrální parity země a taktéž kurzová intervence. Centrální paritu jsme rozebrali výše, kurzová intervence znamená pohyb měny vůči měně euro s nastavenou mírou odchýlení. V podstatě se jedná: I. posilování měny v případě ekonomického růstu (intervence), II. ekonomického propadu (depreciace). 24

V době setrvání se požaduje plnění fluktuačního pásma, což jsou hodnoty dané Maastrichtskou smlouvou. Operační hranice může být překročena o + 15%, za předpokladu neporušení kursové stability. Hranice depreciace nesmí překročit 15%. Operační a depreciační hranice je výsledkem pro kritérium kurzové stability. Dánsko je vázáno k ERM II užším fluktuačním pásmem ± 2,25%. V případě překročení nastolené hranice musí stát nastolit změnu centrální parity. Centrální parita je hodnota kurzu, která je zafixována k euru. Poté může znovu členský stát EU zažádat o vstup do ERMII. Podmínkou vstupu do EMU je setrvání 2 roky v systému ERM II a samotném splnění fluktuačních požadavků. To znamená udržení měnového kurzu v daném rozmezí a stanovenou dobu. Setrvání v systému ERM II a úspěšný vstup do EMU je povolen pouze kandidátům, kteří plní fluktuační nařízení bez překročení nařízených hranic. Plnění Maastrichtských podmínek vyhodnocuje komise nejen v průběhu setrvání ve dvouletém období, ale taktéž každé dva roky. Komise vypracuje zprávu o celkovém dodržování Maastrichtských kritérii. Zpráva je předána do rukou Finančního a hospodářského výboru, kde spolu s radou ECB vypracují vyjádření formou zprávy. Zpráva obsahuje v rámci plnění Maastrichtských kritérii kladný závěr, nebo vyzve formou napomenutí ke zlepšení jednotlivých bodů. Neplnění Maastrichtských kritérii, může vyústit ve formě finanční pokuty, kterou udělí Finanční a hospodářský výbor členskému státu EU. 25

Plnění maastrichtských kritérií členskými zeměmi Evropské unie původní 15 EU. Inflace Sazby Deficit Dluh ERM Členství Limitní hodnota 2,7 7,8-3,0 60 ano Belgie 1,4 5,7-2,1 122,2 ano Ano Dánsko 1,9 6,2 0,7 65,1 ano Ne Finsko 1,3 5,9-0,9 55,8 ano Ano Francie 1,2 5,5-3,0 58,0 ano Ano Irsko 1,2 6,2 0,9 66,3 ano Ano Itálie 1,8 6,7-2,7 121,6 ano Ano Lucembursko 1,4 5,6 1,7 6,7 ano Ano Německo 1,4 5,6-2,7 61,3 ano Ano Nizozemsko 1,8 5,5-1,4 72,1 ano Ano Portugalsko 1,8 6,2-2,5 62,0 ano Ano Rakousko 1,1 5,6-2,5 66,1 ano Ano Řecko 5,2 9,8-4,0 108,7 ano Ano Španělsko 1,8 6,3-2,6 68,8 ano Ano Švédsko 1,9 6,5-0,8 76,6 ne Ne Velká Británie 1,8 7,0-1,9 53,4 ne Ne Tabulka 4: Plnění maastrichtských kritérií členskými zeměmi Evropské unie Zdroj: Zavedení eura v České republice: Vznik eurozóny [online]. 30.12.2008 [cit. 2009-01-02]. Dostupný z WWW: <http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_vznik_eurozony.html>. 26

2.2 Měnová politika ECB Měnová suverenita je v materiální podobě reprezentována oběživem, penězi (bankovkami a mincemi). Na základě finanční politiky a měnové suverenity země, je tvořena hodnota měny označována taktéž jako kurz. Stát určí a stanoví svojí měnu zakotvenou v zákoně, v souvislosti s peněžním oběhem. Dále musíme poukázat na ochranné znaky bankovky a s tím spojený zákon proti padělání bankovek a mincí. Suverenitou každého státu je vlastní měna a právo ražby. Na základě sjednocování Evropy a snahy vytvoření společného trhu, s členy Evropské unie je výsledkem Evropská měnová unie. Evropská měnová unie je označována za vrchol integračních procesů. Na základě integračních procesů má evropská měnová unie stejnou pravomoc jako stát. Tato pravomoc byla svěřena do rukou nezávislé banky, Evropské centrální bance. Z toho vyplývá, že členové EU přenesli měnovou suverenitu z národních bank na ECB. Pojem měnová unie spadá do funkce ECB, členské státy, které dosáhly vstupu do III. etapy, předaly měnovou pravomoc z národní banky na bedra Evropské měnové unie a následně přijaly euro. ECB ovlivňuje monetární politiku na základě vlastní nezávislé působnosti. Měnovou unii lze označit v souvislosti s jednotnou měnou, nezávislou evropskou centrální bankou s jednotnou měnovou politikou. Pojem hospodářská unie je spolek států, které vstoupily do Evropské unie. Členové EU procházejí jednotlivými integračními procesy, přes ERM II. až do III. fáze, kterou je měnová unie viz výše. Evropské společenství je chápáno jako svazek členských států, zakotvené ve smlouvě o Evropské unii (protokol čl. 48), projevovat vůli členských států o vývoji evropského společenství. Z článku 108 smlouvy, plyne povinnost ECB k zajištění cenové stability a hodnoty měny. Je samostatnou právnickou osobou, která je oprávněna vydávat právní akty (nařízení) a disponovat svým majetkem. Evropská centrální banka společně s Národními centrálními bankami tvoří Eurosystém, centrální bankovní systém eurozóny. Jeho prvořadým cílem je udrţovat cenovou stabilitu a ochraňovat tak hodnotu eura. 10 10 Eurosystem : Úloha Evropské centrální banky [online]. 30.12.2008 [cit. 2009-01-02]. Dostupný z WWW: <http://www.ecb.int/ecb/html/mission.cs.html>. 27

Orgány ECB a její orgány s rozhodovacími pravomocemi jsou: 1. Rada guvernérů 2. Výkonná rada 3. Generální rada Rada guvernérů je sestavena z guvernérů národních bank a šesti členů samostatné výkonné rady. ECB je podřízena guvernérům, kteří mají vliv na měnovou politiku a to na změny v úrokových sazbách a tvorbu měnové rezervy. Zasedání rady guvernérů je předurčeno dvakrát do měsíce. Guvernér v ECB prosazuje zásady a rozhodnutí vyplývající z činnosti Eurosystému, to znamená, že nezastupuje zájem členského státu, za který byl nominován, ale aby prosazoval především samotnou měnovou politiku ECB. Tato politika a zájmy rozhodnutí guvernérů jsou nezávislá nad Evropskou hospodářskou unií. Každý guvernér je brán jako odborník na měnovou integraci a rozhodování v rámci rozvoje a směru ECB (dle článku 107 smlouvy o ES a článku 9 statutu ESCB a ECB). Členové z řad guvernérů mají každý jeden hlas, rozhodnutí vyplývá z prosté většiny hlasů guvernérů. Na prvním zasedání v měsíci vyhodnocuje vývoj měnové a hospodářské situace a přijímá pravidelné měsíční měnověpolitické rozhodnutí. Na druhém zasedání v měsíci se Rada guvernérů zabývá ostatními otázkami spojenými s úkoly a činností ECB a Eurosystému. Zápisy z jednání sice nejsou zveřejňovány, ale rozhodnutí o měnové politice je vţdy podrobně zdůvodněno na tiskové konferenci, která navazuje na kaţdé první zasedání v měsíci. Tiskové konferenci předsedá prezident ECB společně s viceprezidentem. 11 Výkonná rada je jmenována na základě návrhu členských států s následující konzultací s Evropským parlamentem, která dále předloží návrh osob Evropské radě. Ta pak jmenuje členy výkonné rady. Do výkonné rady jsou obsazování odborníci z řad zkušených měnových a bankovních odborníků. Člen výkonné rady je občanem členského státu, volební období je 8 let, nemůže být zvolen opětovně, má plný pracovní úvazek. Výkonná rada řídí běžnou činnost ECB. Připravuje zasedání guvernérů a nařízení udělené ze strany Rady guvernérů. Na základě rozhodnutí Rady guvernérů provádí měnovou politiku eurozóny v souvislosti s pokyny, které nařizuje centrálním bankám. 11 Eurosystem : Rada guvernérů [online]. 30.12.2008 [cit. 2009-01-02]. Dostupný z WWW: <http://www.ecb.int/ecb/orga/decisions/govc/html/index.cs.html>. 28

Samotná výkonná rada je ovlivňována ze strany rady guvernérů. Výkonná rada je složena z prezidenta ECB a viceprezidenta spolu se 4 členy. Výkonná rada ovlivňuje rozhodování rady guvernérů a to v případě stejného počtu hlasů. Členové výkonné rady zajišťují běžný chod ECB. Generální rada je tvořena z prezidenta a viceprezidenta ECB a 27 guvernérů národních bank všech členských států EU. Základní činností patří koordinace členských států EU, v rámci ESCB (Evropský Systém Centrálních Bank). ESCB slouží pro rozšíření EMU. Zasedání nejsou podmíněna členskou schůzí, ale mohou se konat formou telekonference. Pakt stability a růstu Pakt stability a růstu (The Stability and Growth Pact) je dokument, který přijaly členské země Evropské unie v roce 1997. Pakt stability a růstu se snaţí zamezit vzniku vysokých schodků veřejných rozpočtů. Členské státy EU kaţdoročně zpracovávají stabilizační programy (jsou-li členy eurozóny), nebo Konvergenční programy (nejsou-li členy eurozóny). V těchto programech si stanovují střednědobé cíle a způsob jejich dosaţení. Stabilizační a Konvergenční programy jsou následně vyhodnocovány Evropskou komisí. Pakt stability a růstu byl jiţ od svého vzniku předmětem častých rozepří. Ty vyvrcholily v r. 2002, kdy Evropská komise navrhla penalizovat za nadměrné deficity Francii a Německo. Členské země se v té době rozdělily na zastánce stávajících pravidel a na jejich kritiky poţadující jejich pruţnější interpretaci. Výsledkem diskusí byla dohoda na revizi pravidel Paktu z roku 2005. Rozšířen byl okruh výjimečných okolností, na které lze brát ohled při rozhodování, zda zahájit proceduru nadměrného schodku. Prodlouţeny byly téţ časové lhůty pro nápravná opatření. Se zemí, která poruší pravidla paktu, je zahájena procedura nadměrného schodku. Provinilá země musí předloţit hodnověrný plán, jakým způsobem zamýšlí nadměrný deficit odstranit. Jedná-li se o členskou zemi eurozóny, lze ji za neplnění nápravného programu vystavit finančním sankcím. O sankcích rozhodují kvalifikovanou většinou ministři Rady EU". 12 12 Zavedení eura v české republice : Pakt stability a růstu [online]. 30.12.2008 [cit. 2009-01-02]. Dostupný z WWW: <http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_pakt_stabil_rust.html>. 29

,,Nezávislost centrální banky má více rozměrů: finanční, personální, institucionální a instrumentální. Finanční nezávislost ECB se projevuje zejména v oddělení rozpočtu banky od rozpočtu ostatních institucí Evropské unie. Její základní kapitál je upsán národními bankami zemí eurozóny. Personální nezávislost banky spočívá v omezení politických tlaků při jmenování a odvolávání členů Výkonné rady ECB i národních centrálních bank. Rovněţ se projevuje dlouhodobým mandátem členů Výkonné rady ECB, který činí osm let. Institucionální nezávislost ECB spočívá v tom, ţe při plnění svého mandátu je povinna jednat nezávisle na zájmech jednotlivých členských států i nezávisle na orgánech a institucích Evropských společenství. Instrumentální nezávislost se projevuje v pravomoci ECB pouţívat jakékoli trţně konformní nástroje, které jsou nezbytné k provádění účinné měnové politiky. Je pouze na uváţení ECB, jaký si zvolí měnový reţim a jaké nástroje bude pro dosaţení svých cílů aplikovat. Koncepce měnové politiky ECB byla představena veřejnosti na podzim 1998" 13. 2.3 Upisování základního kapitálu Zavedení eura spadá k 1. lednu 1999 a začalo platit bezhotovostní formou. Oficiální termín zhmotnění eura a samotný oběh v EMU je 1. leden 2002. Plně splacené podíly národních centrálních bank zemí eurozóny na základním kapitálu ECB činí 4.020.445.721,56 EUR a mají tuto strukturu: 13 Zavedení eura v české republice : Organizace Evropské centrální banky [online]. 30.12.2008 [cit. 2009-01- 02]. Dostupný z WWW: <http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_organizace_ecb.html>. 30

Národní centrální banky zemí eurozóny (k 1. lednu 2009) Národní centrální banka Podíl v % Splacený kapitál ( ) Nationale Bank van België / Banque Nationale de Belgique 2,4256 139 730 384,68 Deutsche Bundesbank 18,9373 1 090 912 027,43 Central Bank and Financial Services Authority of Ireland 1,1107 63 983 566,24 Bank of Greece 1,9649 113 191 059,06 Banco de España 8,3040 478 364 575,51 Banque de France 14,2212 819 233 899,48 Banca d'italia 12,4966 719 885 688,14 Central Bank of Cyprus 0,1369 7 886 333,14 Banque centrale du Luxembourg 0,1747 10 063 859,75 Bank Ċentrali ta' Malta / Central Bank of Malta 0,0632 3 640 732,32 De Nederlandsche Bank 3,9882 229 746 339,12 Oesterreichische Nationalbank 1,9417 111 854 587,70 Banco de Portugal 1,7504 100 834 459,65 Banka Slovenije 0,3288 18 941 025,10 Národná banka Slovenska 0,6934 39 944 363,76 Suomen Pankki Finlands Bank 1,2539 72 232 820,48 Celkem 69,7915 4 020 445 721,56 Tabulka 5: Národní centrální banky Eurzóny Zdroj: Eurosystém: Upisování základního kapitálu [online]. 02.01.2007 [cit. 2009-02-02]. Dostupný z WWW: <http://www.ecb.int/ecb/orga/capital/html/index.cs.html>. 31

Jedenáct národních centrálních bank členských států EU, které nejsou členy eurozóny, splácí pouze malou část svých podílů na upsaném základním kapitálu, a tím přispívají na provozní náklady ECB související s členstvím těchto států v Evropském systému centrálních bank (ESCB). Od 1. ledna 2008 představuje tento příspěvek 7 % jejich podílů na upsaném kapitálu, celkem činí 121.814.467,54 EUR a má tuto strukturu: Národní centrální banky zemí mimo eurozónu (k 1. lednu 2009) Národní centrální banka Podíl v % Splacený kapitál ( ) Българска народна банка (Bulharská národní banka) 0,8686 3 502 591,87 Česká národní banka 1,4472 5 835 771,31 Danmarks Nationalbank 1,4835 5 982 149,49 Eesti Pank 0,1790 721 809,75 Latvijas Banka 0,2837 1 144 007,96 Lietuvos bankas 0,4256 1 716 213,56 Magyar Nemzeti Bank 1,3856 5 587 371,98 Narodowy Bank Polski 4,8954 19 740 488,44 Banca Naţională a României 2,4645 9 937 989,49 Sveriges Riksbank 2,2582 9 106 093,68 Bank of England 14,5172 58 539 980,14 Celkem 30,2085 121 814 467,67 Tabulka 6: Národní centrální banky zemí mimo eurozónu (od 1. ledna 2009) Zdroj:Eurosystém : Upisování základního kapitálu [online]. 02.01.2007 [cit. 2009-02-02]. Dostupný z WWW: <http://www.ecb.int/ecb/orga/capital/html/index.cs.html>. 32

Upisování základního kapitálu patří mezi základní povinnosti členských států EU. Výhoda členských státu EU, je podílet se na upisování základního kapitálu pouze do výše 7 % ročně. Smyslem upisování kapitálu je podílení se na provozování ESCB. ESCB slouží pro rozšíření EMU. Kapitál Evropské centrální banky byl upsán z příspěvků všech členských zemí Evropské unie, přičemţ velikost jednotlivých členských příspěvků je odvozena od podílu příslušné země na celkovém počtu obyvatel a na hrubém domácím produktu EU. V současnosti jeho celková hodnota činí přibliţně 5,56 mld. EUR. 14 Evropští ekonomové prosazující EMU jsou přesvědčeni, že euro se stane mezinárodní měnou. Američtí ekonomové byli přesvědčeni o nerealizaci života možného eura a prosperování mezinárodního měnového systému. Důvěryhodnost centrální banky souvisí se schopností dosahovat stanovených cílů. Budování důvěry je dlouhodobý proces, klíčový však pro úspěšné fungování EMU. Důleţitou součástí důvěryhodnosti je transparentnost a předvídatelnost měnových opatření. Důvěryhodnosti téţ napomáhá vysoký stupeň nezávislosti na politických tlacích. Evropská centrální banka si za deset let své existence vybudovala pověst vysoce důvěryhodné instituce. A to i přesto, ţe musela čelit mnoha pochybnostem o úspěšnosti projektu jednotné evropské měny,,emu má za úkol vytvářet nejen stabilní hospodářské podmínky, ale také určitý stupeň sblíţení mezi zúčastněnými členskými státy, jehoţ je zapotřebí k náleţitému fungování HMU. Pravidelné hodnocení stavu plnění Konvergenčních kritérií obsahují Konvergenční zprávy Evropské centrální banky a Evropské komise. Obě instituce jsou povinny touto cestou informovat Radu EU alespoň jednou za dva roky, nebo na základě ţádosti členského státu Evropské unie, který má dočasnou výjimku na zavedení eura. 15 14 Zavedení eura v České republice : Organizace Evropské centrální banky [online]. 30.12.2008 [cit. 2009-01-02]. Dostupný z WWW: <http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_organizace_ecb.html>. 15 Zavedení eura v České republice : Podmínky pro přijetí eura [online]. 30.12.2008 [cit. 2009-01-02]. Dostupný z WWW: <http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_podmin_prijeti.html>. 33

3 Národní měnová politika Národní měnovou politiku představují politické součinnosti do kterých se řadí, hospodářská politika, fiskální politika a nezávislá autonomní měnová politika ČNB. Společnou tvorbou politické orientace vlády ČR a samotným regulátorem monetární politiky ČNB, lze docílit celosvětové vyrovnanosti a konkurence schopnosti ČR. V kapitole Národní měnová politika rozeberu pole působnosti a tvorbu hospodářské politiky, fiskální politiky a měnové politiky s následující provázaností. Stát je společenství národa, které je spojeno s měnovou suverenitou. Měna je v materiální podobě představována oběživem, peníze (bankovky). Na základě finanční politiky a měnové suverenity každé země, je tvořena hodnota měny označována taktéž jako kurz. Stát určí a stanoví svojí měnu zakotvenou v zákoně, v souvislosti s peněžním oběhem. Dále musíme poukázat na ochranné znaky bankovky a s tím spojený zákon proti padělání bankovek a mincí. Suverenita každého státu je vlastní měna a právo ražby. Stát rozhoduje o podobě, ochranných prvcích a nominální hodnotě. 3.1 Hospodářská politika Hospodářskou politikou rozumíme vztah mezi vládou a konečným ukazatelem vyspělosti země, který nazýváme ekonomikou. Vláda prostřednictvím pravomocí ovlivňuje makroekonomickou a mikroekonomickou politiku. Vývoj a spojení hospodářská politika se začala formovat po druhé světové válce. Hospodářská politika formuluje stanovený cíl vlády. Jedná se o funkčnost ekonomiky a její závislosti na fiskální a měnové politice, které na vzájemné propojenosti dosahují hospodářských výsledků. V podstatu je nutné brát i politickou zodpovědnost za špatné nasměrování cílů vlády a jejich nástrojů. Výsledkem hospodářské politiky je ekonomická vyspělost, sociální zajištění a v neposlední míře mezinárodní situace. Samotnými nástroji pro tvorbu hospodářského výsledku země používáme makroekonomické a mikroekonomické prvky pro tvorbou ekonomiky. 34