VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ ZDENĚK FIŠER A JIŘÍ VONDRÁK MAPOVÁNÍ I PRŮVODCE 01 PRŮVODCE PŘEDMĚTEM MAPOVÁNÍ I STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA
Mapování I Průvodce 01 Zdeněk Fišer a Jiří Vondrák, Brno 2005-2 (48) -
Obsah OBSAH 1 Úvod....5 1.1 Cíle...5 1.2 Požadované znalosti...5 1.3 Doba potřebná ke studiu...5 1.4 Klíčová slova...5 1.5 Metodický návod na práci s textem...6 2 Mapová díla velkých měřítek...7 2.1 Vývoj mapování s ohledem na Katastr nemovitostí...7 2.1.1 Starší katastrální mapy...9 2.1.2 Digitální katastrální mapa DKM...10 2.2 Klad a označování mapových listů...12 2.2.1 Mapy stabilního katastru...12 2.2.2 Mapy pozemkového katastru...13 2.2.3 Současné mapy velkých měřítek v S JTSK...14 2.3 Účelové mapy...16 2.3.1 Účelové mapy základního významu...17 2.3.2 Mapy podzemních prostor...20 2.3.3 Ostatní účelové mapy...21 2.3.4 Další činnosti charakteru účelového mapování...24 3 Obnova katastrálního operátu novým mapováním...25 3.1 Zjišťování průběhu hranic...25 3.2 Podrobné měření polohopisu...27 4 Reliéf terénu...31 4.1 Vývoj topografického mapování území ČR...31 4.2 Znázornění reliéfu...33 4.2.1 Terénní tvary...33 4.2.2 Metody měření výškopisu...34 4.3 Měření výškopisu...34 4.3.1 Výškopisný měřický náčrt...35 4.3.2 Způsoby znázorňování terénních ploch v mapě...35 4.4 Profily...37 4.4.1 Podélný profil...37 4.4.2 Příčné profily...38 4.4.3 Konstrukce profilu z mapy...38 5 Ověřování přesnosti tvorby a údržby map...41 5.1 Obecné zásady...41 5.2 Technologie ověřování přesnosti...42 6 Digitální model terénu (DMT)...45 7 Závěr...47 7.1 Shrnutí...47 7.2 Studijní prameny...47-3 (48) -
Mapování I Průvodce 01 7.2.1 Seznam použité literatury... 47 7.2.2 Seznam doplňkové studijní literatury... 47 7.2.3 Odkazy na další studijní zdroje a prameny... 48 7.3 Klíč... 48-4 (48) -
Úvod 1 Úvod 1.1 Cíle Předložený studijní text si klade za cíl umožnit čtenáři efektivní využití již existujících studijních podkladů předmětu Mapování I. Snahou nás autorů je zdůraznit, případně zopakovat, podstatu a principy látky. Cílem prvního semestru předmětu Mapování je, aby studenti pochopili historický vývoj podrobného mapování u nás a jeho směřování v současné době. Seznámíte se s metodami vzniku velkoměřítkových mapových děl, jejich technickými náležitostmi a prací s nimi. Získané znalosti budou zcela konkrétně uplatněny v navazujícím semestru, zejména v předmětech Mapování II (GE11) a Katastr nemovitostí (GE12 a později GE17) a dále v předmětu Výuka v terénu II (GE14). Velmi podstatný základ tvoří pro předmět Pozemkové úpravy (GE20). S návaznostmi na zde osvojené poznatky se setkáte i v dalších předmětech včetně předmětů navazujícího magisterského studia, např. Fotogrammetrie, Inženýrská geodézie, Vedení katastru nemovitostí. V praxi by vám měly umožnit zvládnout běžné úkoly sběru a zpracování dat pro účely tvorby velkoměřítkových map, plánů a podkladů. Stejně tak se budete orientovat v mapových podkladech pro zeměměřické činnosti, zejména co se týče jejich technické a informační hodnoty. 1.2 Požadované znalosti Měli by jste mít úspěšně absolvován předmět Geodézie I a II (GE01 a GE03), tedy znát principy měřických metod a umět obsluhovat geodetické přístroje. Dále předpokládáme znalost základních matematických a fyzikálních mechanismů a nástrojů na středoškolské úrovni. Samozřejmostí jsou základy počítačového zpracování, předpokládáme úspěšné absolvování předmětu Microstation (GE05). 1.3 Doba potřebná ke studiu Doba potřebná k zvládnutí problematiky odpovídá výuce 2 hodin cvičení a 2 hodin přednášek týdně po celý semestr, tj. 13 týdnů. Orientačně jde tedy o 52 hodin. Mějte ovšem na paměti, že čas potřebný ke studiu je veličina značně proměnná a individuální. 1.4 Klíčová slova mapová díla, klad a označování mapových litů, účelové mapy, obnova katastrálního operátu novým mapováním, reliéf terénu, profily, digitální model terénu, ověřování přesnosti tvorby a údržby map - 5 (48) -
Mapování I Průvodce 01 1.5 Metodický návod na práci s textem Zde poskytnuté informace Vás seznámí se základy probírané problematiky. Dále Vám text poslouží jako vodítko při studiu učebního textu (skripta) Mapování a navazujících výukových pomůcek, zejména prezentačního CD předmětů Mapování I a II. Budeme se snažit odlišit pasáže nezbytné pro úspěšné absolvování předmětu, pasáže podstatné pro kvalitní pochopení látky, pasáže nastiňující vazby na další předměty a obory a pasáže spíše zájmové a rozšiřující. Je na každém z Vás jak hluboko do problematiky bude chtít proniknout. Příklady a úkoly pro procvičení jsou z velké části Vaší samostatnou prací, která vám bude v některých případech individuálně zadávána zejména prostřednictvím webovských stránek Ústavu geodézie čí Fakulty stavební VUT v Brně popřípadě elektronickou poštou. Umožňuje to předpoklad, že jste zvládli technologie měření a zpracování geodetických dat v předchozích předmětech. Menší část bude nutné procvičit s přístroji v terénu v rámci konzultací. Při problémech s řešením samostatných zadání neváhejte využít konzultací a to jak osobních, tak formou vhodných komunikačních technologií. - 6 (48) -
Mapová díla velkých měřítek 2 Mapová díla velkých měřítek Kapitola první ve studijní literatuře (Fišer, Vondrák 2003) je vlastně předmluvou. Autorem je prof. Zouhar, filozof, člověk veskrze humanitně zaměřený. Jeho pohled na technické dílo mapu je pro technika zvláštní a zajímavý. Kapitolu první Mapa a mapování v sedmi pádech (Fišer, Vondrák 2003) doporučuji všem jako zajímavost a poučení o jiných možnostech pohledu na technickou stránku světa. Je zřejmé že znalost a pochopení obsahu stati uvedené v předešlých řádcích nebode vyžadováno ani testováno. Kapitola druhá Mapová díla (Fišer, Vondrák 2003) již představuje podstatnou část předmětu. V následujících odstavcích si shrneme podstatné informace v této oblasti, které tvoří základ znalostí pro úspěšné absolvování předmětu Mapování I. 2.1 Vývoj mapování s ohledem na Katastr nemovitostí Na počátku mapování jako technické činnosti stojí katastrální mapa. Tato byla pořizována za účelem vyměření daně pozemkové. Teprve později bylo podrobné mapování prováděno nejen za účelem zákresu parcel a určování jejich výměr, ale též za účelem pořízení podkladů pro projekty inženýrských děl, pro hospodářské účely, pro účely provozní, dokumentační, plánovací, orientační, evidenční apod. Z hlediska historického vývoje můžeme rozeznat osm základních etap. Etapa 1517 1785: počíná se tvořit tereziánský pozemkový katastr. Je prováděna klasifikace půdy a její soupis. K mapování pozemků ještě nedochází, ale u každého pozemku je kromě plochy uváděn i název tratí rozčleněných do nejmenších podrobností ve snaze blíže a spolehlivěji určit topograficky každý pozemek. Etapa 1785 1817: v tomto období vzniká josefský katastr. Byl vydán první měřický návod v Čechách - Vynaučení, jak měření gruntů od obcí skutečně se vykonávati má. Dochází k prvnímu katastrálnímu mapování metodou měřického stolu bez geodetických základů. Každá pozemková trať, ze kterých se skládala berní obec, se zaměřovala samostatně. V roce 1791 Leopold II. zrušil josefský katastr a zavedl opět katastr tereziánský. V roce 1792 byl zaveden katastr tereziánsko-josefský. Etapa 1817 1928: období charakterizováno vznikem stabilního katastru. Při zahájení prací byla roku 1818 vydána tiskem instrukce pro mapování stolovou metodou. Bylo použito měřítko 1:2880 (resp. 1:1440, 1:720). Tato instrukce byla doplněna a opětovně vydána i v roce 1865 a 1907. Vzniklý stabilní katastr již obsahoval kvalitní mapová díla vznikající ze solidních geodetických základů. V letech 1869 1896 byla provedena reambulace stabilního katastru. V letech 1887 1896 došlo k obnovení stabilního katastru a přechodu na metrickou soustavu jednotek. Mapovalo se v měřítku 1:2500, 1:2000 a 1:1000. Byla použita metoda grafická, číselná či kombinace obou metod. - 7 (48) -
Mapování I Průvodce 01 Etapa 1928 1945: zahájeno nové katastrální mapování za účelem zvýšení přesnosti mapování. Nový geodetický základ ČSJTSK. Mapování číselnou metodou v měřítku 1:2000, 1:1000 a 1:500. Celkem zmapováno cca 7 % území našeho státu. Etapa 1945 1961: obnova a nový rozvoj hospodářství vytvořil požadavek na vznik nového mapového díla. Tím se stala státní mapa 1:5000 - hospodářská a později z technických a kapacitních důvodů státní mapa odvozená (SMH - 5 a SMO - 5). V roce 1946 bylo zastaveno mapování v měřítku 1:10 000 (měření metodou stolové tachymetrie) a začala se vyhotovovat státní mapa ČSR 1:5000. Z důvodů urychlení mapovacích prací se od roku 1952 přistoupilo k novému, přesnějšímu mapovému dílu Státní mapě 1:5000 - hospodářské. Mapování probíhalo metodou číselné tachymetrie a byly využívány i výsledky získané z vyhodnocení stereofotogrammetrie. Rychlost tvorby tohoto mapového díla však nedostačovala. Tehdejší ministerstvo techniky vzneslo požadavek na vznik jakéhosi mapového provisoria, které by však v souvislém kladu pokrylo území celé republiky. Tak vznikla Státní mapa 1:5000 - odvozená. Polohopis byl převzat z map katastrálních, převedl se do příslušného měřítka a mírně se generalizoval. Parcelní čísla se vynechávala, značky se zakreslovaly podle nového klíče mapových značek, stavební parcely se označovaly tečkou. Výškopis byl převzat z topografických map. Tato mapa, souvisle zobrazující celé státní území podle jednotných zásad, patří i v dnešní době mezi uživatelsky nejžádanější produkt. Zahrnuje v sobě jak katastrální úroveň podrobného zobrazení jednotlivých nemovitostí, tak i topografickou složku (zvětšenou z menších měřítek!!), která přibližuje obsah mapy skutečnému stavu v terénu. Obsah a forma SMO-5 má tři varianty, které jsou závislé především na druhu pozemkových map katastru (evidence) nemovitostí použitých pro obnovu nebo tvorbu polohopisu mapy. U mapových listů, pro jejichž tvorbu nebo obnovu bylo použito více než jednoho druhu katastrální (pozemkové) mapy, může existovat kombinace variant obsahu a formy mapy. Etapa 1961 1981: mapové dílo SMO-5 sice pokrývalo souvisle celé území, vykazovalo však řadu nepřesností. Proto v roce 1961 bylo zahájeno nové velkoměřítkové mapování, jehož výsledkem byly technickohospodářské mapy (THM) v měřítku 1:5000, 1:2000, 1:1000 a 1:500. Etapa 1981 1992: zahájení, realizace a ukončení tvorby ZMVM. Etapa 1992 současnost: historické změny nastalé po 17. 11. 1989 nastartovaly vydání a úpravu řady zákonů a vyhlášek majících přímý vztah k tvorbě státního mapového díla a zajišťujících řádnou evidenci nemovitého majetku. Ve smyslu katastrálního zákona č. 344/1992 Sb. a dikcí vyhlášky č. 190/1996 Sb. se stanovuje, že při novém katastrálním řízení vzniká jako jeden z produktů mapové dílo, které vzhledem ke způsobu zpracování má jednoznačně charakter digitální mapy. Digitální katastrální mapa (DKM) reprezentuje soubor geodetických informací katastrálního operátu. DKM vzniká bud přímým měřením (velmi zřídka), ale i přepracováním (digitalizací) stávajících, dříve vyhotovených číselných a analogových map, je-li zřejmá jejich vyhovující přesnost (obvykle kód kvality 3-4). Digitalizujeme-li sáhové katastrální mapy, které nesplňují požadavky na přesnost mapy z přímého měření (asi 68 % území našeho - 8 (48) -
Mapová díla velkých měřítek státu), dostáváme digitální katastrální mapy s kódem kvality až 8, tj. značně diskutabilní přesnosti, dříve tzv. katastrální mapy digitalizované (KM-D). Dále v učebním textu Mapování (Fišer, Vondrák 2003) pokračují odstavce o digitálních mapových dílech středních měřítek. Jejich znalost je ale požadována až pro absolvování předmětu Mapování II. Zde je lze doporučit pouze pro získání komplexnějšího přehledu současných mapových děl. Nyní se podrobněji věnujme vývoji katastrálních map. Dopad tohoto vývoje je dodnes patrný v současném Katastru nemovitostí. 2.1.1 Starší katastrální mapy Dnešní katastrální mapy jsou součástí katastru nemovitostí a jsou grafickým, případně digitálním podkladem pro výkon státní správy a samosprávy. Katastrální mapy jsou podle 4 odst. 2 písm. a) a 27 písm. g) zákona 344/1992 Sb. (katastrální zákon) státním mapovým dílem. Původně vznikly z čistě fiskálních důvodů prostřednictvím evidování pozemků ve formě parcel, postupem času se přidaly i jiné způsoby využití jako je např. územní plánování. Můžeme tak rozlišovat tři základní funkce katastrálních map: funkce právní, funkce evidenční, funkce technická. S ohledem na historický vývoj s návazností na současný právní stav je teoretický okamžik vzniku dnešních map pro potřeby katastru nemovitostí dán datem 23.12.1817, kdy na základě vydání patentu císaře Františka I. byly jasně stanoveny zásady fungujícího katastru pozemkové daně. Ambice tvůrců patentu vytvořit dokonalý a z hlediska trvanlivosti nadčasový seznam všech pozemků bez výjimky dala za vznik názvu Stabilní katastr. Současný stav katastrálních map jim bezesporu dává za pravdu, neboť v operátu katastru nemovitostí najdeme kolem 68 % původních map vycházejících svým obsahem ze Stabilního katastru, včetně sáhového měřítka. Tyto mapy byly v průběhu téměř dvou set let pouze postupně doplněny o změny, k nimž došlo, přičemž základ zůstal stejný - stabilní. Mapy Stabilního katastru byly vyhotoveny v Cassini-Soldnerově zobrazení. Souřadnicová osa X je obrazem zeměpisného poledníku procházejícího základním trigonometrickým bodem a osa Y je obrazem kartografického poledníku, který taktéž prochází zvoleným trigonometrickým bodem. Kladná orientace osy X směřuje k jihu a kladná orientace osy Y směřuje na západ. Rozpad Rakouska Uherska vedl k vydání zákona č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrální zákon). Tato právní norma nabyla účinnosti dnem 1.1.1928. Původně jednoúčelový katastr se vyvinul v soubor informací využitelných i pro jiné než daňové účely. Od ledna 1928 tak byl budován tzv. československý pozemkový katastr, který není ničím jiným než reambulovaným, revidovaným a doplňovaným Stabilním katastrem. Podkladem nového katastrálního měření je jednotná trigonometrická síť katastrální (S-JTSK), nově je také definována zobrazovací rovina konformního kuželového zobrazení v obecné poloze, v níž je vypočtena a zobrazena JTSK. - 9 (48) -
Mapování I Průvodce 01 V návaznosti na zákon č. 177/1927 Sb. byly vydány technické normy Instrukce A (Návod A) a Instrukce B (Návod B), jež byly metodickým postupem jak provádět měřické práce v terénu pro účely katastru. Obdobím degradace map pro potřeby katastru nemovitostí byla éra započatá počátkem kolektivizace. Mělo se zato, že soukromé vlastnictví časem vymizí, a tak na scénu přišla mapová díla zohledňující spíše stav užívání než vlastnické vztahy. Vše bylo nasměrováno Občanským zákoníkem č. 141/1950 Sb. ze dne 25.10.1950. Následně bylo vydáno vládní usnesení č. 192 ze dne 25.1.1956. Začala éra tvorby map Jednotné evidence půdy (JEP). Úkolem bylo získat přehled o skutečném užívání pozemků. JEP tedy nebylo možné používat k prokazování vlastnických vztahů k nemovitostem. Zakládání JEP bylo koncipováno dvěma způsoby podle předpokládaného stavu kolektivizace, tedy podle kvantity slučování pozemků drobných vlastníků do větších půdních celků: za předpokladu rozsáhlejších změn bylo provedeno tzv. Zakládání JEP přesnou metodou, v opačném případě se pak provedlo Zakládání JEP zjednodušeným způsobem. Dále v (Fišer, Vondrák 2003) následují dva odstavce o zakládání Jednotné evidence půdy. Předpokládá se rámcová orientace v této problematice zejména s ohledem na předmět Katastr nemovitostí. 2.1.2 Digitální katastrální mapa DKM Digitální katastrální mapa se zpracovává v S-JTSK v měřítku 1:1000. Je vedena jako spojitá a bezešvá mapa pro území celé ČR prostředky ISKN (informační systém Katastru nemovitostí). Forma a obsah DKM jsou stanoveny v 13 Vyhlášky č. 190/1996 Sb. Všechny podrobné body DKM mají stanoven kód kvality 3 až 8, který se jednotlivým bodům přiřadí s ohledem na deklarovanou hodnotu základní střední chyby a to podle původu bodu, způsobu přepracování katastrální mapy na DKM nebo podle výsledků ověřovacího měření. Pro zavedení zpracované DKM do ISKN a pro poskytování číselných výstupů obsahu DKM z ISKN a pro poskytování číselných výstupů obsahu DKM z ISKN se používá výměnný formát. Jednotkou zpracování DKM je zpravidla celé katastrální území (výjimku tvoří např. přebírání výsledků PÚ-pozemkové úpravy), a to jedním nebo kombinací několika způsobů: - obnovou katastrálního operátu - novým mapováním - přepracováním grafické katastrální mapy s číselným vyjádřením polohopisu (Technickohospodářské mapy - THM, Základní mapy ČSSR - ZMVM, Novoměřické mapování dle Instrukce A) - přepracováním stávajících podkladů, zejména grafických katastrálních map a map dřívějších pozemkových evidencí v sáhovém i dekadickém měřítku - převzetím výsledků PÚ - 10 (48) -
Mapová díla velkých měřítek - bez obnovy katastrálního operátu úpravou digitalizované katastrální mapy, pokud je kvalita jejího zpracování vyhovující. Při obnově katastrálního operátu se v maximální možné míře používají postupy a podklady dávající přesnější výsledky: - využitím číselných podkladů, tj. seznamů souřadnic, měřických náčrtů, zápisníků, záznamů podrobného měření změn (dále ZPMZ), - nelze-li postupovat podle bodu a), přepracovává se katastrální operát vektorizací rastrových souborů katastrálních map a mapových podkladů dřívějších pozemkových evidencí, - neexistují-li využitelné číselné podklady podle bodu a) a pro špatný fyzický stav podkladů není možné pořídit použitelné rastrové soubory podle bodu b), použije se kartometrická digitalizace. Podrobnosti tvorby, vedení a údržby DKM viz (Fišer, Vondrák 2003). Stejně tak zásady tvorby KM-D podle dřívějších předpisů. Při přepracování DKM se parcely vedené ve zjednodušené evidenci vždy převedou na parcely katastru nemovitostí. Výjimky jsou přípustné jen v případech, kdy tyto parcely nejsou zobrazeny v mapách dřívějších pozemkových evidencí, nebo to neumožňuje kvalita jejich původního zobrazení. V tomto případě požádá katastrální úřad písemně pozemkový úřad o vyhlášení PÚ v dotčené části území. Do dokončení PÚ zůstanou tyto parcely ve zjednodušené evidenci i po zpracování DKM, podmínkou během zpracování DKM je předání geometrického plánu na určení obvodu PÚ. Podrobné bodové polohové pole v DKM - v územích s připravovanou DKM se podle potřeby doplní stávající PBPP novými body PBPP. V nezastavěných územích zpravidla zajišťují dostačující hustotu bodů PBPP stávající body základního bodového pole a zhušťovací body, v zastavěných územích se tato síť zpravidla doplní body PBPP na hustotu 1 bod na 300-500 m. Uvedená hustota je pouze orientační a katastrální úřad posoudí na základě znalosti terénu skutečnou potřebu s ohledem na členitost a přehlednost území. Je-li to tedy potřebné, zajistí provedení těchto prací (nebo jejich část) katastrální úřad v součinnosti s komerční sférou. Zásady číslování bodů všech typů (bodových polí, pomocných a podrobných bodů) je součástí skripta Mapování II (Fišer, Vondrák 2004). Číslování bodů je podstatnou částí a znalostí. Srážka mapového listu není příliš podstatná pro předmět Mapování, ale znalost je požadována v navazujících předmětech. Určujeme-li délku či výměru z mapy, jež je v papírové formě, musíme si být vědomi, že zjišťujeme údaj, jenž je zatížen změnou původního měřítka, ve většině případů srážkou. Obdobný případ je na mapách na nesrážlivé folii, neboť tyto byly reprodukovány většinou z map původně vyhotovených na papíře. Má-li tedy být grafická mapa sladěna se skutečností, musí být opravena o srážku jednak délkovou, jednak plošnou. - 11 (48) -
Mapování I Průvodce 01 Místní (lokální) srážka - Při vyhotovování geometrického plánu je povinnost odevzdat na místně příslušný katastrální úřad jako jednu z příloh také zobrazení změny. Jedná se buď - o kopii podkladu poskytnutého vyhotoviteli geometrického plánu se zobrazením změny včetně bodů geometrického základu v ní, - o nesrážlivou, bezbarvou a průsvitnou podložku v měřítku tohoto podkladu s přihlédnutím k jeho srážce, - nebo o vyjádření změny v digitální formě. V prvních dvou případech se jedná u poskytnutého podkladu většinou o kopii katastrální mapy na papíře. Na některých katastrálních úřadech je stálost této kopie zajišťována přikopírováním sítě křížků vykreslených na nesrážlivé folii. S ohledem na to, že změna má být připojena minimálně na tři identické body a dále má být řešena v intravilánu v územním rozsahu 150 m x 150 m, respektive v extravilánu 300 m x 300 m, pak nemusí být použití plošné srážky efektivní. Nezbývá tedy nic jiného, než použití místní srážky. Řešení je: - buď obdobné jako u zjištění srážek celého mapového listu, tedy zjištění délkových srážek v přibližně kolmých směrech, - nebo použití současné technologie hardwarového a softwarového vybavení, kdy je v konečném důsledku možné editovat přímý výstup plošné srážky. Místní srážku je nutno použít také v případech, kdy kresba uvnitř mapového listu již přímo počítá s touto skutečností, tzn., že jsou naznačeny pravděpodobné odchylky od hektametrové sítě. 2.2 2.2.1 Klad a označování mapových listů Mapy stabilního katastru V souřadnicovém systému Cassini-Slodnerova zobrazení (obr.8.) bylo území rozděleno rovnoběžkami s osami X a Y ve vzdálenostech jedné rakouské míle (= 7585,94 m). Vznikly tak čtverce, které po zobrazení do měřítka 1:14 400 dostaly název triangulační listy (TL), někdy označované jako fundamentální listy. Jejich rozměr je 20 x 20 palců. V zobrazovací rovině v měřítku 1:14 400 byly TL ohraničeny soustavou rovnoběžek se souřadnicovými osami o vzdálenostech 20 palců, vytvářejících sloupce a vrstvy. Sloupce se značily od osy X na západ a na východ římskými číslicemi s předsazením označení o jaký sloupec se jedná (o východní či o západní), např. V.S. X. Vrstvy se číslovaly od severu k jihu číslicemi arabskými a počátek číslování byl vždy v nejsevernější vrstvě příslušného souřadnicového systému. TL pro obec Jevíčko má tak označení např. VS III-13. Každý TL je pak dále dělen na 4 sloupce a 5 vrstev, čímž vznikne dalších 20 mapových listů v měřítku 1:2880 (1517,19 m x 1896,48 m). Sloupce i vrstvy jsou označeny písmeny malé abecedy s řazením písmen odpovídajícím vždy - 12 (48) -
Mapová díla velkých měřítek směru rostoucí souřadnice Y a X. Mapový list měl označení např. VS. XXI. 30 a f. Zvolené měřítko 1:2880 bylo pro dobu vzniku map Stabilního katastru dostačující s ohledem na přesnost pro extravilán, v intravilánu byla eventuálně použita odvozená měřítka, tedy 1:1440, případně 1:720. Obě tato měřítková čísla byla však používána pouze ve větších sídlech, proto se s nimi setkáme jen velmi zřídka. Dalším historickým milníkem byl rok 1876, kdy byla v celém tehdejším Rakousku-Uhersku zavedena metrická míra, což mělo za následek, že bylo nutné změnit technologii měření a jeho následného zpracování. Vznikla Měřická instrukce z roku 1887, jež mimo jiné stanovila i nová měřítka pro vyhotovování map Stabilního katastru. S tím samozřejmě souvisela i změna s ohledem na způsob dělení a označování TL i mapových listů. TL tak představoval obdélník o délce stran 8 x 10 km s umístěním opět v původní soustavě Cassini- Soldnerova zobrazení. Sloupce o šířce 8 km a vrstvy o šířce 10 km se označovaly v rámci kvadrantů, na něž dělí zobrazovací rovinu souřadnicové osy Y a X. Příslušnost ke kvadrantu se vyjadřovala velkými písmeny abecedy podle zeměpisných zvyklostí, tj. SZ, SV, kde zkratky SZ značí severozápad, atd. Jde o odlišnost označení TL v sáhovém měřítku. Uvnitř kvadrantu je umístění TL dáno opět označením sloupce a vrstvy s tím rozdílem, že vrstvy se číslují od osy Y, počínaje jedničkou na obě strany, např. S.V. VII 8. Každý TL byl rozdělen rovnoběžně s osou X na 5 sloupců, označených čísly 1-5 počínaje jedničkou vždy sloupcem nejbližším ose X, případně rovnoběžně s osou Y se rozdělil na 8 vrstev, jež se značily čísly 1-8, počínaje vrstvou nejbližší ose Y. Vzniklo tak v každém TL 40 mapových listů měřítka 1:2500 s rozměry 64 x 50 cm (1600 m x 1250 m). Označení mapového listu pak může být např. S.V. VII 8 3/7. 2.2.2 Mapy pozemkového katastru V zobrazovací rovině Křovákova konformního kuželového zobrazení byly vedeny nejprve rovnoběžky s osou X a osou Y ve vzdálenosti 50 km. Vznikly tak čtverce o stranách 50 km x 50 km, které byly zobrazeny v měřítku 1:100 000 a nazvány základní triangulační listy (ZTL). Rozměry ZTL jsou tedy 50 cm x 50 cm. Každý ZTL byl rozdělen na 5 x 5 dílů a vznikly triangulační listy (TL) o rozměrech 10 km x 10 km, jež byly zobrazeny v měřítku 1:20 000. Obsahem TL byla síť bodů IV. řádu JTSK s doplněním body V. řádu a zhušťovacími body. Dále se zde vyznačovaly hranice katastrálních území a obcí i s jejich názvy. Kresba TL byla dále doplněna sítí poledníků a rovnoběžek a také rozdělením na mapové listy v měřítku 1:2000. Klad mapových listů vychází z dělení TL rovnoběžkami s osou X ve vzdálenosti 1250 m a rovnoběžkami s osou Y ve vzdálenosti 1000 m. TL se tímto rozdělil na 8 sloupců a 10 vrstev a vzniklo celkem 80 mapových listů v měřítku 1 : 2000, což bylo měřítko základní. Mapové listy 1:1000 a 1:500 vznikly dále dělením na čtyři díly měřítka nejblíže menšího, tzn. vždy na dva sloupce a dvě vrstvy. Označování ZTL, TL a mapových listů uvnitř celého kladu listů v zobrazovací soustavě bylo vedeno jednotnou zásadou, tj. označením souřadnicemi jihozápadního rohu listu v km (měrné jednotky souřadnic pro tento účel). Jednotlivá měřítka mapových listů a určení, zda se jedná o ZTL nebo TL, se rozlišovala způ- - 13 (48) -
Mapování I Průvodce 01 sobem zápisu hodnot souřadnic. Označení mapového listu (nomenklatura) vzniklo spojením souřadnice Y a X do dvojčíslí (v uvedeném pořadí) s vyznačením pomlčky mezi číslicemi. Hodnoty souřadnic musí být vždy celistvým násobkem rozměru mapového listu v km. Pro označení ZTL se použily římské číslice, aby nemohlo dojít k záměně s TL tam, kde jsou jihozápadní rohy ZTL a TL identické. Následují některé případy označení pro případ, kdy JZ roh je stejný pro všechny listy: ZTL 1:100 000 DCCL-MCL TL 1:20 000 750-1150 Mapový list 1:2000 750.00-1150.00 Mapový list 1:1000 750.000-1150.000 Katastrální mapy platné na většině území města Brna Pro účely Katastru nemovitostí platí pro větší část města Brna mapy v měřítku 1:1000 vyhotovené v souřadnicovém systému Sv. Štěpán. Jedná se o raritu v rámci celé ČR. Mapy mají zvláštní klad. Uspořádání listů map se řídí tvarem zobrazovaného území. Číslování je průběžné po vrstvách od západu k východu počínaje číslem 1 a konče číslem 451. Rozměry území obsaženého jedním mapovým listem jsou 500 m ve směru osy X a 650 m ve směru osy Y. Na okrajích, kde na klad listů uvedených map navazují listy standardního kladu map velkých měřítek, je mezi mapovými díly s různými souřadnicovými systémy překryv. 2.2.3 Současné mapy velkých měřítek v S JTSK Rámy listů map vyhotovených v S-JTSK mají obdélníkový tvar a jednotný rozměr 62,5 x 50 cm, pouze u map v měřítku 1:5000 se setkáme s odlišnou velikostí 50 x 40cm. Klad mapových listů je pravoúhlý, daný rovnoběžkami a osami Y, X. Navazuje na dělení základních triangulačních listů (ZTL) vycházejících z počátku souřadnic a představujících v terénu plochu 50 x 50 km. Listy jsou zobrazeny v měřítku 1:100 000 a mají rozměr 50 x 50 cm. ZTL se dělí na čtyři celé obdélníkové a dva poloviční (podélně rozříznuté) listy bývalé státní mapy 1:50 000. Každá z uvedených bývalých map 1:50 000 zobrazuje plochu 25 x 20 km (v příslušném měřítku je to 50 x 40 cm). Je označena názvem největší obce, která se nachází na listu. Rozdělením listu bývalé státní mapy 1:50 000 příčkami ve směru rovnoběžném s osami souřadnic na 10 svislých sloupů a na 10 vodorovných vrstev vzniknou rámy listů mapy v měřítku 1:5000. Dělením listu 1:5000 na dva sloupce a na dvě vrstvy, tj. na polovinu, rovnoběžkami s osami Y, X vzniknou listy měřítka 1:2000. Mapové listy 1:1000, 1:500, 1:250 vzniknou dalším postupným dělením na čtvrtiny. Listy 1:200 vznikají rozdělením mapového listu měřítka 1:2000 na 10 sloupců a na 10 vrstev. Měřítek 1:500, 1:200 se užívá v mapách účelových. V nadpise bývají mapové listy 1:5000 označeny názvem příslušného listu bývalé státní mapy 1:50 000. Toto jmenné označení je doplněno pořadovým číslem sloupce a vrstvy. Čísla se oddělují pomlčkou, např. OPAVA 2-3. Sloupce a vrstvy se číslují od severovýchodního rohu listu - 14 (48) -
Mapová díla velkých měřítek ve směru os Y, X číslicemi 0 až 9. Mapové listy 1:2000 mají označení příslušného mapového listu 1:5000 doplněné za lomítkem číslem vlastního listu počínaje od jedničky v severozápadní čtvrtině, např. OPAVA 2-3/1. Obr. 1. Dělení mapového listu 1:50 000 na listy 1:5000 Mapové listy 1:1000, 1:500, 1:250 mají označení příslušného mapového listu o jeden stupeň menšího měřítka (1:2000, 1:1000, 1:500), doplněné čísly 1-4 v souladu s postupným dělením listů na čtvrtiny. Mapové listy 1:200 mají označení příslušného listu 1:2000, např. OPAVA 2-3/3, doplněné za dalším lomítkem čísly sloupce a vrstvy, oddělenými pomlčkou, např. OPAVA 2-3/3/2-7. Obr. 2. Dělení mapového listu 1:5000 na větší měřítka Mapové listy 1:5000 dostaneme také rozdělením triangulačního listu (TL) 10 x 10 km na 4 sloupce a na 5 vrstev. Do listu bývalé státní mapy 1:50 000 náleží 4 čtvercové triangulační listy a ještě 2 jejich poloviny svisle odříznuté. Každý TL má čtyřciferné označení navazující na dvoumístné číslování ZTL, např. v označení 1524 představují první 2 cifry pořadové číslo příslušného ZTL. Mapové listy 1:2000 dostaneme i rozdělením triangulačního listu na 8 sloupců a 10 vrstev. - 15 (48) -
Mapování I Průvodce 01 V mapách účelových (viz dále) jsou dovoleny odchylky od kladu mapových listů k docílení souvislého zobrazení mapovaného území. Strany rámů mapových listů s odchylným kladem listů je možno posunout ve směru jedné nebo obou os souřadnicového systému jen o celé stovky metrů, přitom: - u map měřítek 1:5000 až 1:500 beze změny rozměrů rámů - u map měřítek 1:250 a 1:200 i se změnou rozměrů rámů. U mapových listů s posunutým kladem se v označení uvedou čísla všech mapových listů (normální klad), z jejichž částí jsou listy vytvořeny. V závorce se pod označením listu uvede MAPOVÝ LIST S POSUNUTÝM KLADEM. V mapových listech s posunutým kladem se zobrazí na okrajových náčrtcích poloha neposunutých stran a rohů rámu mapových listů a v popisu k nim se uvede označení listů normálního kladu. Ve skriptu Mapování (Fišer, Vondrák 2003) jsou uvedeny i klady Základních map České republiky středních měřítek a topografických map v S-42. V textu Mapování II (Fišer, Vondrák 2004) je pojednáno i o kladu map v systému UTM. Tato problematika bude požadována a pojednána až v navazujícím kurzu Mapování II. 2.3 Účelové mapy V závislosti na obsahu výsledné mapy se v kategorii velkoměřítkového mapování dělí mapová díla na mapy katastrální a účelové. Účelové mapy tvoří spolu s mapami tématickými kategorii map s nadstandardním obsahem oproti mapě katastrální. O mapách tématických hovoříme v případě speciálních map středních a malých měřítek. Tématické mapy jsou tématem, které přesahuje rámec mapování jako takového a zabývá se jimi především kartografie. Mapami účelovými jsou vždy mapy velkých měřítek, které obsahují kromě základních prvků i další obsah podle účelu pro jaký vznikly. Používají se pro plánovací, projektové, provozní, evidenční, dokumentační a další účely. Účelové mapy neslouží pro potřeby státní správy a jejich tvorba je tak téměř vždy financována soukromými zadavateli. Účelové mapy vznikají přímým měřením, přepracováním nebo doměřením požadovaného obsahu do stávajících map. Polohopisným podkladem pro jejich tvorbu často bývá katastrální mapa. Členění účelových map: - účelové mapy základního významu, - mapy podzemních prostor, - ostatní účelové mapy. Účelové mapy základního významu: - technická mapa města (TMM), - základní mapa závodu (ZMZ), - základní mapa dálnice (ZMD), - základní mapa letiště (ZML), - 16 (48) -
Mapová díla velkých měřítek - jednotná železniční mapa stanic a trati (JŽMST). Účelové mapy podzemních prostor jsou mapy jeskyní a podzemních chodeb s výjimkou dolů, tunelů a objektů metra. Ostatní účelové mapy jsou zejména mapy sloužící pro projektové účely, mapy pro provozní potřeby organizací, pro pozemkové úpravy, mapy lesnické a vodohospodářské, geodetická část dokumentace skutečného provedení staveb, mapy sídlišť a mapy sloužící pro dokumentaci památkových objektů. 2.3.1 Účelové mapy základního významu Technická mapa města (TMM) TMM se vyhotovuje v S-JTSK a ve výškovém systému Bpv ve 2. a 3. třídě přesnosti. Obvyklým měřítkem je 1:500, je možné volit i 1:1000 či 1:200 s ohledem na hustotu situace v zájmovém území. Geometrickým podkladem je obvykle katastrální mapa vyhotovená v S-JTSK. Geodetickým základem polohopisu jsou body základního a podrobného polohového pole a výškopisným základem jsou body ČSJNS včetně bodů plošných nivelačních sítí. Polohopisný obsah se doplňuje o tématické složky v rámci kategorií: - stavebních objektů (např. pomníky, mostní váhy, garáže, čekárny dopravních prostředků, telefonní budky, čerpadla pohonných hmot, venkovní schodiště a uvádí se i nadmořská výška prvního podlaží budov, počet podlaží a zákres středu vstupu do objektů), - dopravních objektů a zařízení (např. krajnice, chodníky, osy tramvajových kolejí, zábradlí, svodidla, osy trolejových vedení, tunely, světelná signalizační zařízení), - vodohospodářských objektů a zařízení (např. jímací objekty, nábřežní zdi, vodotrysky, zřídla, úpravny vod, čerpací stanice, trvalá zavodňovací a odvodňovací zařízení), - městská zeleň (např. cesty se zpevněným povrchem, chráněné stromy, stromy podél komunikací, na nábřežích a na veřejných prostranstvích s rozlišením druhu a s minimálním průměrem kmene 100 mm), - podzemní vedení, zobrazuje se průmět osy vedení na zemský povrch a viditelná zařízení podzemních potrubních a kabelových vedení (tzv. povrchové znaky inženýrských sítí: kanalizační šachty, hydranty, šoupátka, čichačky, vpusti aj.). U kolektorů, průchozích kabelových a potrubních kanálů se zaměří vnitřní líc stěn. Rozlišují se podzemní vedení kabelová, potrubní (tlaková a s volnou hladinou), společná podzemní vedení (kolektory, tvárnicové tratě, atd.), - nadzemní vedení (např. silová, sdělovací, sloupy, patky příhradových a dalších konstrukcí, potrubí na veřejných komunikacích - teplovody, svítidla). Průběh vedení se určuje spojením středů patek podpěr nebo os stožárů, sloupů, konzol a střešníků. Výškopis TMM je vytvářen vrstevnicemi, kótovanými body a technickými šrafami. Uvádí se nadmořské výšky bodů bodových polí, kóty poklopů šachet a dalších výškových úrovní v kanalizační šachtě. Je-li dno šachty spadištěm, měří se výška vtoku a výtoku ze šachty. Určují se nadmořské výšky vybraných - 17 (48) -
Mapování I Průvodce 01 bodů polohopisu. Na nezpevněných površích se výšky uvádí na jedno desetinné místo. Popis TMM je doplněn o orientační a popisná čísla, technické parametry vedení v barvě odpovídající druhu vedení a o název a využití budov (kino, divadlo, aj.). Popis vně rámu je totožný s popisem katastrální mapy rozšířený o výškový systém a stav obsahu inženýrských sítí a výškopisu. Zpracování výsledků měření odpovídá tvorbě DKM s využitím barevné škály: černá: polohopis, popis, podzemní a nadzemní zařízení a povrchové znaky inženýrských sítí, hnědá: výškopis (vrstevnice, kóty, šrafy), světlezelená: vodovodní potrubí, žlutá: plynovodní potrubí, červená: tepelné potrubí, hnědá tmavá: kanalizační potrubí, červenofialová: elektrická silová vedení, modrofialová: vedení sdělovací, světlemodrá: podzemní prostory a potrubí stlačeného vzduchu, modrošedá: lemovky uvnitř budov. Základní mapa závodu (ZMZ) Vyhotovuje se pro provozní, plánovací, projekční a evidenční účely velkých a středně velkých průmyslových celků. Vzniká přímým měřením, odvozením a zpracováním geodetické části dokumentace skutečného provedení stavby. Vyhotovuje se v S-JTSK a výškovém systému Bpv ve 2. a 3. třídě přesnosti. Používá se měřítek 1:200, 1:250, 1:500 a 1:1000 s ohledem na zachování čitelnosti a přehlednosti výsledného díla. Geodetickým základem polohopisu jsou stejně jako u TMM body polohových bodových polí a pro výškopis ČSJNS a body plošných nivelačních sítí. Obsahem polohopisu jsou: - stavební objekty (např. budovy, chladící věže, podpěry konstrukcí, vodojemy, plynojemy, tovární komíny, výtahové šachty, čistící stanice, mostní váhy, telefonní budky), - dopravní zařízení a objekty (např. vozovka, chodníky, příkopy, dělící pásy, osy kolejí, lávky, železniční přejezdy, nástupní ostrůvky, podchody, propustky, stožáry trolejových vedení, semafory, značky, točny, závory), - podzemní objekty a prostory přesahující půdorys budov - vodstvo a vodohospodářské objekty (např. nádrže, plavební komory, náhony, jezy, vodočty, studny), - potrubní a kabelová vedení a jejich zařízení mimo budovy (středy stožárů, konzoly, svítidla, hodiny, reproduktory, vstupní šachty, hydranty, osy jednotlivých vedení - určuje se druh vedení příp. světlost), - 18 (48) -
Mapová díla velkých měřítek - hranice parkových úprav, ploty, zdi a jednotlivé stromy o průměru kmene větším než 150 mm. Výškopis tvoří nadmořské výšky stanovených bodů polohopisu a výšky charakteristických bodů terénu. Terénní reliéf se vyjadřuje vrstevnicemi a technickými šrafami. Popis mapy obsahuje název, název závodu, čísla bodů bodových polí, mapové značky, čísla objektů, popisná čísla domů, vyznačení technických parametrů jednotlivých druhů vedení, nadmořské výšky bodů bodových polí, výšky vrstevnic. Zpracování mapového díla se řídí předpisy platnými pro tvorbu DKM s využitím stejného barevného rozlišení informací jako TMM. Základní mapa dálnice (ZMD) ZMD se vyhotovuje v S-JTSK a v Bpv. Tzv. Hlavní mapa vychází z kladů map velkých měřítek, je v měřítku 1:1000 a ve 3. třídě přesnosti. Příložná mapa se vyhotovuje tam, kde by hustota kresby nedovolovala v měřítku Hlavní mapy přehledně zobrazit všechny předměty obsahu ZMD. Příložná mapa se zpracovává v měřítku 1:500 nebo 1:200 a ve 2. třídě přesnosti. Prostor zobrazený v Příložné mapě se v hlavní mapě vyznačí orámováním. Mapovací jednotkou je ucelený úsek dálnice. Zájmovým územím pro mapování je pruh široký asi 200 m jehož středem probíhá osa dálnice. Předmětem polohopisu je: - zemní těleso (násypy, zářezy), - koruna dálnice (dopravní pasy, dělící pás, krajnice), - dopravní plochy (odpočívadla, parkoviště), - odvodňovací zařízení (příkopy, trativody, kanalizace), - ostatní stavební objekty (mosty, lávky, podjezdy, nadjezdy, podchody, nadchody, opěrné zdi, skládky), - vybavení dálnice (zábradlí, svodidla, dopravní značení, hraniční mezníky, ploty, směrové sloupky), - hranice pozemků dálnice, - dálniční telefon, - cizí zařízení na dálnici (vedení, motely, čerpací stanice, obslužné a opravárenské stanice, veřejné osvětlení, světelná signalizační zařízení). Mimo dálniční komunikaci jsou předmětem polohopisu stejné prvky jako pro ZMZ. Předmětem výškopisu jsou nadmořské výšky: - zemního tělesa, - příčných řezů tělesem dálnice v maximální vzdálenosti 10 cm na mapě na zpevněném povrchu dopravních ploch i na cizích zařízeních. Popis ZMD tvoří název mapy, číslo dálnice, čísla bodů bodových polí, mapové značky, názvy dálničních objektů, parcelní čísla, nadmořské výšky a místní a - 19 (48) -
Mapování I Průvodce 01 pomístní názvosloví. Zpracování ZMD je totožné s postupem zpracování TMM a ZMZ. Jednotná železniční mapa (JŽM) JŽM je účelovou mapou pro potřebu železničního provozu, správu a údržbu železničních zařízení. Vyhotovuje se v souřadnicovém systému JTSK a výškovém systému Bpv. Mapovací jednotkou je drážní těleso spolu s pozemky sloužícími provozu dráhy a s drážními zařízeními. Přesnost podrobných bodů JŽM je dána 3. třídou přesnosti, výjimečně 2. nebo 4. Požívaná měřítka jsou1:1000, event. 1:500 (ve stanicích). Používá se obecného kladu mapových listů, který je rovnoběžný s osou zobrazené situace (trati). JŽM je dělena na mapu Hlavní, Příložnou a Speciální. Příložná mapa se vyhotovuje v rozměrech mapy hlavní, avšak v měřítku zpravidla dvojnásobně větším. Zhotovuje se v prostorech, kde je to nutné vzhledem k čitelnosti zobrazovaného obsahu. Speciální železniční mapy se vyhotovují jako samostatné listy nebo jako forma zvětšené mapy hlavní. Zpracovávají se pro zobrazení inženýrských sítí, speciálních zařízení ČD, protipožárních zařízení apod. Předmětem polohopisu JŽM je: - železniční spodek a jeho stavby, - železniční svršek, - budovy a stavby sloužící provozu a údržbě, - vlastnické hranice objektů a pozemků ve správě ČD, - sdělovací a zabezpečovací zařízení, - mosty, propustky, tunely, osy kolejí, výhybky, železniční svahy, - podzemní zařízení, rozvody a inženýrské sítě, - vodní toky a podzemní komunikace v prostoru drážního tělesa, - hektometrovníky, kilometrovníky, hydranty, studny, kanalizace (včetně šachet a vpustí), - návěstidla, sloupy trakce, závory a výstražná zařízení, - elektrické, zabezpečovací a sdělovací vedení, - podchody, nadchody, mosty, schodiště, rampy, osvětlení a jiné. Výškopisnou složkou jsou nadmořské výšky předmětů polohopisu, charakteristických bodů terénní kostry a příčných profilů tělesa dráhy. Výškopis je vyjádřen pomocí kót, vrstevnic a technických šraf. Popis JŽM tvoří: název mapy, označení druhu mapy a speciální popis (km, spád tratě a důležité údaje ČD) Zpracování JŽM je bezezbytku totožné se zpracováním dříve popsaných účelových map. 2.3.2 Mapy podzemních prostor Podzemními prostorami jsou jeskyně, podzemní chodby a průchodné objekty, kromě objektů metra, podzemních objektů báňských a tunelů. Mapy podzem- - 20 (48) -
Mapová díla velkých měřítek ních prostor se vyhotovují v souřadnicovém systému JTSK a výškovém systému Bpv. Volba měřítka je závislá na hustotě a prostorových rozměrech podzemních prostor, zpravidla 1:500. Zaměření se provádí ve 2., případně 3. třídě přesnosti. Obsah mapy tvoří bodová pole na povrchu, měřické body v podzemí, polohopis, výškopis a popis. Polohopis podzemních prostor tvoří průmět vnitřního obvodu stěn do určité vodorovné nebo šikmé roviny. Znázorňuje se pata stěn nebo svislý průmět v nejširším nebo nejnižším místě nebo v určité dané úrovni. Obsahem polohopisu jsou dále vstupy do podzemních prostor, schodiště, větrací šachty, přepážky, odvodňovací zařízení, potrubní a elektrická vedení, místa prosakování vody, úseky s havarijním stavem chodeb, studny, větráky, prameny apod. Dále je nutno vyšetřit a zaměřit rozhraní druhů materiálů použitých při výstavbě podzemních chodeb nebo složení hornin. V místech změn tvaru nebo světlosti podzemních prostor se polohopis doplní příčnými řezy. Obsahem výškopisu jsou nadmořské výšky vybraných bodů polohopisu, relativní výšky nejvyššího bodu stropu, výškové údaje příčných řezů, čára zatopení podzemních prostor apod. 2.3.3 Ostatní účelové mapy Mapové podklady pro projektování staveb Podklady pro projektování staveb se vyhotovují jednak v předepsaných polohových a výškových systémech, ale také v místních soustavách. Mapové podklady se tvoří buď odvozením z použitelných podkladů (použitelnost uvažovaného podkladu je třeba vždy kvalifikovaně zvážit) a doplněním použitelného podkladu doměřením, nebo přímým měřením. Měřítko a přesnost mapových podkladů se volí s ohledem na druh projektované stavby, stupeň vazby na stávající objekty a metodu projektování. Třída přesnosti podrobných bodů se pohybuje mezi 2. a 4. a měřítkové číslo od 250 do 1000. Obsah polohopisu i výškopisu je stejný jako u TMM a obohacuje se o další zvláštní požadavky zadavatele. Mapy v lesním hospodářství Tzv. lesnické mapy jsou na území našeho státu vyhotovovány již od 15. století. Ve druhé polovině 19. století byl zřízen tzv. lesní katastr. Bylo zahájeno mapování lesních komplexů a byly zhotovovány lesní hospodářské plány pro lesy nad 50 ha. Základním mapovým dílem pro všechny lesnické účelové mapy je Základní lesnická mapa vzniklá geodetickým nebo fotogrammetrickým vyhodnocením (!!) v měřítku 1:5000. Zmíněná mapa zachycuje lesní i ostatní pozemkovou držbu a měla by být v souladu s Katastrem nemovitostí a sloužit pro evidenci vlastnických vztahů (teoretický předpoklad). Na podkladě ZLM vzniká mapa Hospodářská, která zobrazuje stav všech lesů lesního hospodářství k datu platnosti mapy. Mapa Obrysová vzniká zmenšením Mapy hospodářské do měřítka 1:10 000 a zpravidla zobrazuje plochu jednoho polesí. Na podkladě obrysové mapy vznikají další přehledové mapy, jedná se - 21 (48) -
Mapování I Průvodce 01 např. o mapy porostové, typologické, těžební, genetické, mapy mysliveckého průzkumu, mapy ochrany lesa a mapy organizační. Mapy nemovitých kulturních památek Zaměřením nemovitých kulturních památek se rozumí souhrn prací, jimiž se zajišťuje a znázorňuje poloha, tvar a rozměry těchto objektů. Výsledkem jsou mapy objektů s přilehlým územím a dokumentační výkresy objektů (včetně stavebních hmot) v měřítkách 1:200, 1:250, 1:500, výjimečně 1:100 s detaily 1:50 (těmto měřítkům musí odpovídat i přesnost podrobných bodů). Podle podmínek a přání objednatele je možno vyhotovovat zmíněné mapy ve standardních systémech nebo v systémech místních (souřadnicových i výškových). Nemovité kulturní památky se zaměřují tak, aby se daly v dokumentačních výkresech znázornit při použití pravoúhlého promítání jako průměty myšlených řezů a jako pohledy, výjimečně prostorové ( 3D ) pohledy. Lze použít geodetických i fotogrammetrických metod. Předmětem měření jsou stavební konstrukce (vodorovné i svislé), průniky kleneb, rozhraní stavebních hmot (ostění), zařizovací předměty (krby, obložení, sociální zařízení), ostatní architektonické články (funkční i ozdobné) a vnitřní a vnější fasády. Barevně se rozlišují druhy stavebních hmot: - černě - zdivo, - hnědě - dřevo, - modře - kov. Dokumentační výkresy se doplňují kótami, které určují přesné rozměry měřených objektů včetně detailů. Číselné údaje některých měřených prvků (např. okna, dveře) mohou být uvedeny ve formě tabulek, které tvoří součást výkresu. Při měření uvnitř objektu se poloha, rozměr a tvar určuje: - ve vodorovné rovině - pravoúhlými a polárními souřadnicemi, délkovými kótami (kóty se zpravidla připisují přímo k měřené délce), - ve svislé rovině - absolutními výškami, relativními výškami, - doplňujícími délkovými kótami (v řezech). Myšlený vodorovný řez bodovou se měří ve výši do 130 cm nad podlahou, výjimečně i v jiné úrovni. Podle potřeby se lomí tak, aby byly zachyceny všechny důležité charakteristické tvary, nosné a výplňové konstrukce, krovy, dveře, okna, další otvory, výklenky a schodiště. Půdorysy jednotlivých podlaží se označí výškovou kótou. U každé místnosti se uvede velikost podlahové plochy. Krov se znázorňuje jako pohled na krov shora po odstranění krytiny. Všechny konstrukce (zejména zděné) vystupující nad plochu krytiny se znázorňují v řezu. Myšlený vodorovný řez schodištěm ve výkresu krovu se vede ve výši 100 cm nad podlahou. Krokve, pásky a ocelový krov se měří osově, ostatní šikmé prvky se neměří. Střecha se zobrazuje v pohledu shora a uvede se druh krytiny. V každém podlaží se zjišťuje druh podlahové krytiny. U kostelů a zámků se podle potřeby volí další vodorovné řezové roviny. U schodišťových prostorů se vede řez v každém podlaží stejným místem schodišťových ramen - 22 (48) -
Mapová díla velkých měřítek tak, aby byl patrný průběh schodiště. Složité členěné klenby s bohatou výzdobou se znázorňují ve velkém měřítku na zvláštním výkrese. Roviny myšlených svislých řezů objektem se volí tak, aby byli zřetelně znázorněny všechny konstrukce a důležité části ve vzájemných výškových vazbách. Bývá obvyklé je vést schodištěm, aby objasnily jeho skladbu a všechny světlé (podchodné) výšky. U konstrukcí vzdutých a vypuklých se vedou v místě největšího vzepětí. U komínů a ventilací se vedou zdivem, u krovu vždy hřebenem nebo hlavním profilem střechy. Rovina svislého řezu může být zalomena a je možné ji rozvinout (při zobrazení konstrukce v ortogonálním pohledu). Vyhotovují se pohledy na všechna průčelí. U liniových staveb (např. hradby) lze znázornit plochy jako rozvinuté bez ohledu na půdorysný průběh. Zpracování map (dokumentace) nemovitých kulturních památek se provádí ve většině případů souběžně v digitální formě na elektronických nosičích a v analogové papírové verzi. Dokumentace skutečného provedení stavby Dokumentace musí být vyhotovena tak, aby ji bylo možno využít pro kolaudační řízení a uvedení stavby do provozu. Geodetická část dokumentace se vyhotovuje ve standardních systémech (JTSK, Bpv) ve 2. a 3. třídě přesnosti. Měřítko se volí v závislosti na druhu stavby 1:500, 1:1000, výjimečně 1:2000. Zvolené měřítko musí zajistit přehlednost a čitelnost výsledné dokumentace. Předmětem polohopisu jsou všechny stavební objekty, které jsou obsahem projektové dokumentace, hranice pozemků vzniklé dokončením stavebních objektů a PBPP, které umožní při dalším zpracování odstranit nesrovnalosti způsobené případnými rozdíly mezi vytyčovací sítí a státním bodovým polem. Obsah polohopisu je zde tedy stejný jako u TMM a ZMZ. Totéž platí i o výškopisné složce dokumentace skutečného provedení stavby. Je-li to na konkrétních stavbách vyžadováno, kromě závěrečného zpracování se provádějí také zpracování etapová, nebo se dokumentace zpracovává průběžně. Výsledkem geodetické činnosti při dokumentaci skutečného provedení stavby je vícebarevná mapa. Mapy pozemkových úprav Zhotovují se pro komplexní pozemkové úpravy, kdy se uspořádávají vlastnická práva k pozemkům a s nimi související věcná břemena. Komplexní pozemkové úpravy pozemky prostorově a funkčně upravují, scelují nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístup k pozemkům a vyrovnání jejich hranic. Podkladem pro návrh komplexních pozemkových úprav je zaměření předmětů, které zůstanou obsahem souboru geodetických informací katastru nemovitostí i po ukončení pozemkových úprav. Dále se měří polohopisné prvky potřebné pro zpracování pozemkových úprav (tzv. stávající stav před pozemkovou úpravou). Geometrický základ a přesnost těchto map jsou totožné s katastrální mapou, vyhotovují se v dekadickém měřítku a digitální formě ve 3. třídě přesnosti. Výsledné mapové dílo slouží k obnově katastrálního operátu. - 23 (48) -