Lekce. 1 Úvod do problematiky právní odpovdnosti ve zdravotnictví I. Úvod II. Orientace ve zdravotnických pedpisech III. Základní výkladová pravidla IV. Vybrané právní pedpisy V. Druhy právní odpovdnosti Kontrolní otázky a cviení k 1. lekci I. Úvod Zdravotnické právo je jedním z nejrychleji se rozvíjejících právních obor. Dvodem jsou pedevším zmny v náhledu na vztah mezi lékaem a pacientem. Tradiní paternalistický model, ve kterém léka rozhoduje za pacienta, jaký léebný postup bude zvolen, je postupn nahrazován modelem založeným na rozhodovací autonomii pacienta. Rychlé a asté zmny zdravotnických pedpis do znané míry znesnadují zdravotníkm orientaci v právu. U základního zdravotnického kodexu, zákona. 20/1966 Sb., o péi o zdraví lidu, lze k dnešnímu dni napoítat padesát novelizací, k podobnému íslu lze dojít též u zákona. 48/1997 Sb., o veejném zdravotním pojištní. Pesto však platí zásada, že neznalost zákona neomlouvá. Zdravotníkm lze proto jen doporuit, aby sledovali zmny v právu prostednictvím školení svých profesních sdružení a komor i jiných vzdlávacích institucí. Tato zmna má výrazné dopady jak na ekonomický, tak na právní kontext poskytování zdravotní pée. Aktuáln probíhající reformy vedou, v souladu s evropským trendem, k systému, kde je zdravotní pée vnímána jako služba, pacient rozhoduje o jejím erpání, nese však též finanní dsledky své volby. Pechod ke klientskému modelu mezi lékaem a pacientem je v dob pípravy tohoto kurzu pinejlepším na pli cesty. Po zmnách k 1. 1. 2008 sice pacient doplácí na zdravotní péi z vlastní kapsy pomocí tzv. regulaních poplatk, ty však neodrážejí skutenou cenu pée a jsou vzhledem ke svému nastavení jen pomrn hrubým nástrojem pro zamezení zneužívání pée. Dále zákonodárce umožnil od 1. 1. 2008 piplácet z vlastního na zdravotní služby nehrazené ze zdravotního pojištní, avšak s touto péi související. Vtšímu praktickému uplatnní této novinky však brání znan vágní definice toho, co je a co není z veejného pojištní hrazeno. Dsledkem tchto spoleenských zmn je vývoj právní úpravy zejména v tchto oblastech zdravotnické praxe: a) komunikace s pacientem,
b) vedení zdravotnické dokumentace, c) úhrada zdravotní pée, d) odpovdnost za chybný postup. Byla-li pée administrativn pidlována, pacient o tomto procesu prakticky nerozhodoval a nemusel se zajímat ani o náklady pée, nebylo zvykem pacienta podrobn informovat o rizicích i možnostech alternativního postupu, naopak lékai považovali za správné zamlovat nepíznivé medicínské informace. Naopak pokud je zdravotní pée považována za službu, nemocný si volí poskytovatele této služby, platí ji a rozhoduje, kdy a jak bude provedena, je zapotebí, aby pro svá rozhodnutí ml k dispozici potebné informace. astým námtem právn-etických diskusí je tzv. milosrdná lež. Dívjší právní úprava lékai takto postupovat umožovala, nynjší zákon však vyžaduje úplné a pesné pouení o zdravotním stavu, prognóze, možných zákrocích, jejich rizicích a alternativách, pokud se pacient práva na tyto informace výslovn nevzdá. Pipravovaná právní úprava v zákon o zdravotních službách výslovn zmiuje též povinnost pouit pacienta o cen zákroku. Pirozeným dsledkem vnímání zdravotní pée jako služby je též stále rostoucí tlak zejména: a) na finanní odškodnní dsledk léebných chyb, b) narušení práva pacienta na soukromí, c) poskytnutí zavádjících informací i jiných zásah do práv spotebitele zdravotní pée. V posledních letech lze sledovat nárst soudních spor o náhradu škody vedených pacienty i pozstalými proti zdravotnickým zaízením, a souasn výše odškodných piznávaných soudy. K tomuto trendu pispívá i zájem médií o zdravotnickou problematiku. Zatímco ješt ped nkolika lety byly široce diskutovány pípady s odškodnním pouze v ádu statisíc, nejvyšší piznané náhrady škod v souasné dob již pesáhly 15 milion korun. Podobný trend lze sledovat i v oblasti ochrany osobnosti, v široce medializovaném pípadu zámny dtí žalobci zcela vážn požadují zadostiuinní za zásah do rodinných práv ve výši 12 milion korun. Znalost práva se stává nezbytnou souástí vzdlání moderního zdravotníka. Na jedné stran musí být zejména lékai dobe obeznámeni s právy pacient, stále podrobnji definovanými v mnících se právních pedpisech, aby se v dsledku jejich porušení nevystavili riziku právní odpovdnosti, trestního postihu i citelné finanní ztráty. Na druhou stranu zdravotník potebuje znalosti práva k tomu, aby mohl úinn hájit sám sebe. Ochrana práv zdravotníka a zdravotnického zaízení je dležitá v mnoha právních vztazích: a) ve vztahu ke zdravotním pojišovnám (zejména ohledn úhrady pée),
b) ve vztahu k zamstnavateli (napíklad ve vci zajištní náležitých pracovních podmínek i ochrany proti neoprávnnému ukonení pracovního vztahu), c) vi správním orgánm státu a samospráv ve vci registrace a provozu zdravotnického zaízení, d) vi orgánm inným v trestním ízení, bylo-li na lékae podáno trestní oznámení, e) a v neposlední ad vi pacientm i jejich píbuzným, porušují-li ke škod lékae své právní povinnosti, dopouštjí-li se agresivního jednání i poškozují-li lékae na cti, nebo pokud podali na zdravotnické zaízení neopodstatnnou žalobu na náhradu škody. Tento kurz by ml poskytnout znalosti nutné pro správné právní ešení bžných situací, ve kterých se léka mže ocitnout. II. Orientace ve zdravotnických pedpisech Zdravotnické právo je v souasné dob tvoeno znan nepehledným souborem právních norem rzné právní síly. Práva a povinnosti lékae jsou upraveny též obecnými právními pedpisy, jako je napíklad obanský i trestní zákoník. Pro orientaci v tchto právních normách je zapotebí porozumt jejich vzájemným vztahm. Hierarchie právních norem v grafické podob vypadá následovn: 1. Evropské právo 2. Ústava R, Listina, ústavní zákony 3. Mezinárodní smlouvy ratifikované Parlamentem 4. Obyejné zákony 5. Podzákonné pedpisy (vyhlášky, naízení atd.) Ústava eské republiky, Listina základních práv a svobod a další ústavní zákony mají vyšší právní sílu a aplikaní pednost ped obyejnými zákony schválenými Parlamentem. To je významné zejména z toho dvodu, že Listina základních práv a svobod pímo stanoví dležitá základní práva pro oblast zdravotnictví. Z nich patrn nejpodstatnjší je ustanovení l. 31, podle kterého obané mají na základ veejného pojištní právo na bezplatnou zdravotní péi a na zdravotní pomcky za podmínek, které stanoví zákon; základní práva stanovená s právní silou ústavních zákon mohou být zákonem omezena pouze v té míe, do které to jejich znní samo umožuje. Zákony, ústavní i obyejné, mají pednost ped podzákonnými právními pedpisy veejné moci (zejména naízení vlády a vyhlášky ministerstev). Zcela zvláštní kategorií jsou pak nejrznjší metodické pokyny a stanoviska ministerstev, popípad odborných spoleností, která nemají znaky obecn závazného právního pedpisu; jejich charakter je spíše doporuující a zásadn nemohou zužovat rozsah Listinou i zákonem stanovených práv.
V roce 2007 byly bouliv diskutovány situace, kdy rodika hodlá krátce po porodu opustit i s díttem zdravotnické zaízení, kde porod probhl, šlo-li o bezproblémový porod a rodika ani dít nejeví žádné zdravotní problémy. Rodikám s novorozenci bylo v nkterých zdravotnických zaízeních v odchodu bránno s poukazem na to, že dle metodického pokynu MZ mže být novorozenec propuštn do domácí pée nejdíve 72 hodin po porodu. Takový výklad je však nesprávný, protože metodický pokyn nemže zasahovat do rodiovských práv; má-li být novorozenec ponechán ve zdravotnickém zaízení proti vli rodi, musí být naplnn nkterý ze zákonem stanovených dvod, napíklad špatný zdravotní stav novorozence vyžadující neodkladné provedení zákroku. Velký význam pro zdravotnické právo má oblast mezinárodních úmluv. Podle l. 10 Ústavy R platí, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je eská republika vázána, jsou souástí právního ádu; stanoví-li mezinárodní smlouva nco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Tyto smlouvy jsou tedy pímo závazné, práva v nich stanovená tedy zásadn platí i bez toho, aniž by k jejich provedení musel být vydán zvláštní zákon. Práva a povinnosti stanovené mezinárodní úmluvou mají aplikaní pednost ped pravidly stanovenými v bžném zákon. V souvislosti s lenstvím eské republiky v Evropské unii je teba vzít na vdomí, že komunitární právo má prioritu ped právem národním a obsahuje dležitá pravidla pro oblast zdravotnictví. Podle lánku 152 Amsterdamské smlouvy je sice organizace systém zdravotního zabezpeení ponechána v kompetenci jednotlivých lenských stát, avšak komunitární právo výrazným zpsobem zasahuje do organizace zdravotnictví nepímo. Podle ustálené judikatury Evropského soudního dvora (ESD) je zdravotní pée považována za službu ve smyslu práva volného pohybu služeb v rámci EU, což má velký význam pro poskytování pée zahraniním pacientm v R a eským pacientm v jiných lenských státech. Evropská unie též stanoví dležitá pravidla pro uznávání kvalifikací v zahranií, podmínky hospodáské soutže, pracovní podmínky zamstnanc, registraci léiv a mnohé další oblasti. Nástroji komunitárního práva jsou zejména naízení a smrnice; naízení je pímo závazné a zakládá práva a povinnosti obanm v lenských státech, zatímco smrnice je nástrojem harmonizaním, ukládá tedy státu, aby pijetím právních pedpis na národní úrovni naplnil cíle ve smrnici pedvídané. Smrnice pímo závazná není a obanm nemže sama od sebe zakládat povinnosti, k tomu je nutný národní provádcí pedpis. Pokud však stát vbec smrnici neprovede nebo tak uiní nedostaten, odpovídá obanm za poškození jejich práv, ke kterému následkem toho došlo; v takovém pípad, jde-li o ochranu práv oban, smrnice pímého úinku nabývá. Pi práci s mezinárodními právními dokumenty je nutno si uvdomit, zda mají samy závazný charakter; mnohé mezinárodní dokumenty mají povahu pouhých doporuení i stanovisek, adresovaných lenským státm, avšak nezakládajících konkrétní práva i povinnosti jednotlivým obanm. Nejvýznamnjší mezinárodní úmluva pro oblast zdravotnictví, Úmluva o ochran lidských práv a dstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací
biologie a medicíny (Úmluva o lidských právech a biomedicín) však konkrétní práva osobám erpajícím zdravotní péi jednoznan zakládá, a je proto aplikovatelná pímo. V praxi, zejména pi kontaktu se správními orgány, se lze nkdy setkat s tím, že píslušní pracovníci mají tendenci aplikovat pednostn pedpisy nižší právní síly i dokonce pokyny bez právní závaznosti, které byly vydány jejich institucí, by by byly v rozporu s právním pedpisem vyšší síly (zákon, Listina). Takovému postupu je teba se bránit. III. Základní výkladová pravidla Nkdy se mžeme setkat s tím, že si právní pedpisy zdánliv odporují. V takovém pípad je možné pomocí výkladových pravidel dovodit, který z pedpis má v konkrétním pípad pednost. Jedno z pravidel již bylo popsáno jde-li o pedpisy rzné právní síly, platí pedpis vyšší právní síly. Mezi pedpisy stejné právní síly platí pravidlo, že pedpis pozdjší ruší pedpis díve vydaný. Pokud zákonodárce provádí novelizace, ml by zásadn vždy výslovn uvést, které z díve vydaných pedpis nebo jejich ástí se po nabytí úinnosti nového pedpisu ruší; ne vždy se však tohoto cíle podaí dosáhnout. Dalším dležitým pravidlem je, že zvláštní právní pedpis (nebo zvláštní pravidlo) má pednost ped právním pedpisem nebo pravidlem obecným. Píkladem mže být právní úprava informovaného souhlasu v Úmluv o lidských právech a biomedicín. lánek 5 stanoví jako obecné pravidlo, že lékaský zákrok není možno provést bez souhlasu pacienta. Co se však stane, pokud je pacient napíklad pivezen v bezvdomí po autonehod, souhlas nemže dát, a pesto je operován? lánek 8 Úmluvy stanoví, že ve speciálních pípadech, kdy není možné souhlas pacienta získat a uvažovaný zákrok je nutný a nezbytný pro záchranu života i zdraví pacienta, je možno postupovat i bez souhlasu. lánek 8 tedy není v rozporu s lánkem 5, nýbrž pro urité pesn definované okolnosti z nj stanoví výjimku. Obdobn se postupuje, pokud je výjimka stanovena v jiném pedpise než obecné pravidlo; jako píklad je možno uvést obecnou povinnost mlenlivosti zdravotníka stanovenou v 55 zákona o péi o zdraví lidu a výjimku v 168 trestního zákona pikazující zdravotníkovi navzdory povinnosti mlenlivosti oznámit spáchání zvlášt závažných trestných in. IV. Vybrané právní pedpisy Mezi nejvýznamnjší právní dokumenty vztahující se na oblast zdravotnictví patí následující pedpisy: Ústavní zákony a mezinárodní dokumenty - Listina základních práv a svobod,. 2/1993 Sb. - Úmluva o ochran lidských práv a svobod,. 209/1992 Sb.
- Úmluva o ochran lidských práv a dstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (Úmluva o lidských právech a biomedicín),. 96/2001 Sb.m.s. - Evropská sociální charta,. 14/2000 Sb. Zákony specifické pro oblast zdravotnictví - Zákon. 20/1966 Sb., o péi o zdraví lidu, ve znní pozdjších pedpis - Zákon. 48/1997 Sb., o veejném zdravotním pojištní, ve znní pozdjších pedpis - Zákon. 160/1992 Sb., o zdravotní péi v nestátních zdravotnických zaízeních, ve znní pozdjších pedpis - Zákon. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné zpsobilosti a specializované zpsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékae, zubního lékae a farmaceuta, ve znní pozdjších pedpis - Zákon. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání zpsobilosti k výkonu nelékaských zdravotnických povolání a k výkonu innosti související s poskytováním zdravotní pée, ve znní pozdjších pedpis - Zákon. 220/1991 Sb., o eské lékaské komoe, eské stomatologické komoe a eské lékárnické komoe, ve znní pozdjších pedpis - Zákon. 285/2002 Sb., o darování odbrech a transplantacích tkání a orgán (transplantaní zákon), ve znní pozdjších pedpis - Zákon. 66/1986 Sb., o umlém perušení thotenství, ve znní pozdjších pedpis - Zákon. 79/1997 Sb., o léivech, ve znní pozdjších pedpis - Zákon. 123/2000 Sb., o zdravotních prostedcích, ve znní pozdjších pedpis - Zákon. 258/2000 Sb., o ochran veejného zdraví, ve znní pozdjších pedpis - Zákon. 379/2005 Sb., o opateních k ochran ped škodami psobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o zmn souvisejících zákon, ve znní pozdjších pedpis - Zákon. 227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových bukách a souvisejících innostech a o zmn nkterých souvisejících zákon Obecné zákonné pedpisy - Zákon. 101/2000 Sb., o ochran osobních údaj, ve znní pozdjších pedpis - Trestní zákon,. 140/1961 Sb., ve znní pozdjších pedpis - Zákon. 141/1961 Sb., o trestním ízení soudním (trestní ád), ve znní pozdjších pedpis - Zákon. 200/1990 Sb., o pestupcích, ve znní pozdjších pedpis - Obanský soudní ád,. 99/1963 Sb., ve znní pozdjších pedpis - Obanský zákoník,. 40/1964 Sb., ve znní pozdjších pedpis - Zákoník práce,. 262/2006 Sb., ve znní pozdjších pedpis
Vybrané podzákonné pedpisy - Vyhláška. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znní pozdjších pedpis - Vyhláška. 75/1986 Sb., kterou se provádí zákon o umlém perušení thotenství, ve znní pozdjších pedpis - Vyhláška. 31/1993 Sb., o posuzování doasné pracovní neschopnosti pro úely sociálního zabezpeení, ve znní pozdjších pedpis - Vyhláška. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné služb, ve znní pozdjších pedpis - Vyhláška. 221/1995 Sb., o znaleckých komisích, ve znní pozdjších pedpis - Vyhláška. 49/1993 Sb., o technických a vcných požadavcích na vybavení zdravotnického zaízení, ve znní pozdjších pedpis - Vyhláška. 56/1997 Sb., kterou se stanoví obsah a asové rozmezí preventivních prohlídek, ve znní pozdjších pedpis - Vyhláška. 57/1997 Sb., kterou se stanoví léebné pípravky pln hrazené z veejného zdravotního pojištní a výše úhrad jednotlivých léivých látek, ve znní pozdjších pedpis - Vyhláška. 58/1997 Sb., kterou se stanoví indikaní seznam pro lázeskou péi o dosplé, dti a dorost, ve znní pozdjších pedpis - Vyhláška. 59/1997 Sb., kterou se stanoví indikaní seznam pro zdravotní péi v odborných dtských léebnách, ve znní pozdjších pedpis - Vyhláška. 60/1997 Sb., kterou se stanoví nemoci, u nichž se poskytuje dispenzární pée, asové rozmezí dispenzárních prohlídek a oznaení specializace dispenzarizujícího lékae, ve znní pozdjších pedpis - Vyhláška. 134/1998 Sb., kterou se vydává Seznam zdravotních výkon s bodovými hodnotami, ve znní pozdjších pedpis - Vyhláška. 457/2000 Sb., kterou se vydávají rámcové smlouvy, ve znní pozdjších pedpis - Vyhláška. 440/2001 Sb., o odškodnní bolesti a ztížení spoleenského uplatnní, ve znní pozdjších pedpis - Vyhláška. 196/2005 Sb., kterou se upravují podmínky pedcházení vzniku a šíení infekních onemocnní a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zaízení a ústavy sociální pée, ve znní pozdjších pedpis V. Druhy právní odpovdnosti Trestní odpovdnost se u nás vztahuje pouze na fyzické osoby (nap. lékae, sestry), nikoliv však na osoby právnické (nap. nemocnice). Základním právním zdrojem je trestní zákon. Mezi nejvýznamnjší trestné iny pro oblast zdravotnictví patí: a) neposkytnutí pomoci ( 207),
b) ublížení na zdraví ( 221 a násl.), c) neoprávnné nakládání s osobními údaji ( 178). Zdravotníci by též mli dobe znát ustanovení 167 o nepekažení trestného inu a 168 o neoznámení trestného inu, nebo se jedná o dležité výjimky z povinné mlenlivosti. Trestným inem je pouze pro spolenost nebezpený in; in, jehož stupe nebezpenosti pro spolenost je nepatrný, není trestným inem, i když jinak vykazuje znaky trestného inu, obvykle pjde o pestupek podle zákona o pestupcích. Pokud se tedy objeví v médiích napíklad zpráva, že pozstalí podali trestní oznámení na nemocnici nebo na urité oddlení nemocnice, jde z hlediska právního o nesmysl. Trestn odpovdný mže být jedin konkrétní léka, sestra nebo jiný pracovník nemocnice, nikdy ne kolektiv i instituce. Obanskoprávní odpovdností je jednak: a) odpovdnost za škodu ( 420 a násl.), b) odpovdnost za zásah do ochrany osobnosti ( 11 a násl.). Právní úprava se nalézá v obanském zákoníku. Obanskoprávn odpovdné mohou být právnické i fyzické osoby. Zejména pro lékae, kteí jsou zamstnanci, je dležité, že na rozdíl od trestnprávní odpovdnosti za škodu v obanskoprávní sfée bude odpovídat jejich zamstnavatel (nap. nemocnice). Zamstnanec odpovídá zamstnavateli pouze podle pracovnprávních pedpis, a to maximáln do výše 4,5 násobku prmrné msíní mzdy. V nkterých pípadech mže být zdravotnické zaízení soudem uznáno odpovdným za škodu a mže mu být uložena povinnost tuto škodu pacientovi nebo pozstalým nahradit, aniž by škodu zavinil nkterý konkrétní zamstnanec. V pípadech tzv. objektivní odpovdnosti, napíklad dojde-li neoekávanou vadou pístroje k popálení pacienta, nebo dojde-li k poškození pacienta chybou v provozní innosti zdravotnického zaízení, se zavinní nezkoumá. Mže tedy nastat situace, že zdravotnické zaízení platí odškodné, avšak žádného konkrétního zdravotníka není možno postihnout trestn ani jinak. Lékai jsou povinn leny eské lékaské komory, v pípad porušení lékaské etiky se mohou setkat s disciplinární odpovdností. Ta se ídí zákonem. 220/1991 Sb. o komorách a postihuje vždy konkrétního lékae lena komory; takto není možno postihnout nelena komory, tedy nap. zdravotní sestru. Povinnosti léka, pi jejichž porušení mohou být kárn postiženi, jsou stanoveny v Etickém kodexu eské lékaské komory.
Kontrolní otázky a cviení k 1. lekci Vaším úkolem je odpovdt na následující otázky: 1. Listina základních práv a svobod stanoví v lánku 31 následující principy organizace eského zdravotnictví: a) princip veejného pojištní, bezplatnosti a vymezení podmínek nároku na péi zákonem, b) princip ízené pée, veejného pojištní a spoluúasti pacient, c) princip rovné hospodáské soutže, individuálního pojištní a prhledných vlastnických vztah. 2. Pokud je právo pacienta popsáno v Úmluv o lidských právech a biomedicín, avšak žádný eský zákon ani vyhláška nestanoví bližší podrobnosti: a) pacient se takového práva nemže u eských soud domáhat, protože mezinárodní úmluvy stanoví pouze základní, všeobecné principy, vymahatelné jen na základ provádcího pedpisu, b) pacient se takového práva nemže u eských soud domáhat, protože Úmluva o lidských právech a biomedicín není souástí vnitrostátního, ale mezinárodního práva, c) pacient se takového práva mže úspšn domoci, protože vyhlášené a ratifikované mezinárodní úmluvy jsou souástí právního ádu a jsou použitelné pímo. 3. Je-li vyhlášená mezinárodní úmluva, napíklad Úmluva o lidských právech a biomedicín, v rozporu se zákonem ádn schváleným Parlamentem: a) postupuje se podle znní zákona, b) postupuje se podle znní mezinárodní úmluvy, c) situace musí být pedložena Evropskému soudu pro lidská práva, aby posoudil, který z pedpis se použije. 4. Mjme následující hypotetický píklad: Ministerstvo zdravotnictví vydalo ve spolupráci s píslušnou odbornou spoleností metodický pokyn, podle kterého je v rámci prevence onemocnní X teba provést u každého pacienta pi pijetí k hospitalizaci vyšetení Y, pln hrazené pojišovnou, piemž opomenutí takového postupu je pro pacienta nebezpené a tedy non lege artis. Zákon stanoví pouze obecnou povinnost postupovat v souladu s profesními povinnostmi a standardy. Do zdravotnického zaízení je pijat pacient Z, dosplý a
bez duševní poruchy, který tvrdí, že dle víry, kterou vyznává, provádní vyšetení Y uráží nesmrtelné bohy a vehementn se mu brání. Jak má léka postupovat? a) dodržet metodický pokyn, pouit pacienta o nutnosti provedení vyšetení Y a provést je pípadn i proti vli pacienta, b) odmítnout pacienta hospitalizovat nebo mu poskytovat jakoukoliv péi, pokud dobrovoln nepodstoupí vyšetení Y, c) pacienta pouit o dležitosti vyšetení Y, jeho rizicích a rizicích jeho nepodstoupení; pokud pacient vyšetení nadále odmítá, nechat mu podepsat negativní revers, vyšetení Y neprovést a dále mu poskytovat pouze tu potebnou péi, kterou pacient v reversu neodmítl. 5. Pacient, který utrpl hrub nedbalým postupem ošetujícího lékae-internisty škodu na zdraví, mže s úspchem podat trestní oznámení nebo stížnost k lékaské komoe: a) na tohoto lékae, na interní oddlení dané nemocnice nebo na nemocnici jako celek, b) pouze na nemocnici, která odpovídá za jednání svých pracovník, c) pouze na tohoto lékae, který trestnprávn a disciplinárn odpovídá sám.