PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY OBOR PRÁVO KATEDRA OBČANSKÉHO PRÁVA DIPLOMOVÁ PRÁCE POSTAVENÍ VĚŘITELŮ V INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍ PŘI ŘEŠENÍ ÚPADKU KONKURSEM A JEHO SROVNÁNÍ S POSTAVENÍM VĚŘITELŮ V KONKURSU V REŢIMU ZÁKONA O KONKURSU A VYROVNÁNÍ Martina Faltýnková 2009/2010 1

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Postavení věřitelů v insolvenčním řízení při řešení úpadku konkursem a jeho srovnání s postavením věřitelů v konkursu v reţimu zákona o konkursu a vyrovnání zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. Martina Faltýnková 2

Obsah Úvod... 4 1 Nástroje věřitelů k ovlivnění efektivity uplatnění pohledávek v insolvenčním řízení... 6 2 Důvody a obecné aspekty nahrazení zákona o konkursu a vyrovnání insolvenčním zákonem... 8 2.1 K zákonu o konkursu a vyrovnání... 8 2.2 K insolvenčnímu zákonu... 10 3 Uplatňování pohledávek... 12 3.1 Časové a technické hledisko uplatňování pohledávek... 12 3.1.1 Typy pohledávek uspokojovaných v insolvenčním řízení... 12 3.1.2 Typy pohledávek dle způsobu uplatnění... 15 3.1.3 Pohledávky, které se v konkursu neuspokojují... 17 3.1.4 Přihláška pohledávky... 18 3.2 Nakládání s přihláškou... 21 3.3 Přezkum pohledávek... 25 3.4 Specifika problematiky zajištěných věřitelů... 28 3.4.1 Uspokojování nároků věřitelů ze zajištění, kdyţ zajištění pohledávky za dluţníkem poskytuje třetí osoba... 28 3.4.2 Situace, kdy dluţník, resp. úpadce je pouze zástavním, nikoli osobním dluţníkem... 32 3.4.3 Zajímavé situace, ke kterým mohla či můţe vést zákonná úprava postavení oddělených, resp. zajištěných věřitelů.... 34 3.4.4 Další vybrané instituty IZ, které ovlivňují uplatňování pohledávek... 40 3.5 Ust. 178 a násl. IZ obsah, důvody zakotvení, důsledky a nevyjasněné otázky, které tato úprava můţe vyvolat... 42 4 Věřitelské orgány schůze věřitelů, věřitelský výbor, zástupce věřitelů... 48 4.1 Srovnání zákonných úprav, nové instituty v insolvenčním zákoně... 48 4.1.1 Schůze věřitelů... 48 4.1.2 Věřitelský výbor... 49 4.1.3 Prozatímní věřitelský výbor... 51 4.1.4 Zástupce věřitelů... 51 4.2 Vliv věřitelských orgánů na průběh insolvenčního řízení v případě, kdy je úpadek řešen konkursem, resp. jejich vliv na průběh konkursu dle zákona o konkursu a vyrovnání... 52 4.2.1 Schůze věřitelů... 52 4.2.2 Věřitelský výbor (resp. prozatímní věřitelský výbor, resp. zástupce věřitelů) 53 5 Vliv zajištěných (oddělených) věřitelů na správu a zpeněţení majetkové, resp. konkursní podstaty... 56 6 Uspokojení pohledávek... 59 7 Shrnutí rozbor vzájemného postavení věřitelů a insolvenčního správce, resp. správce konkursní podstaty, se zohledněním nástrojů věřitelů k ovlivnění efektivity uplatnění pohledávek v insolvenčním řízení... 65 Závěr... 67 Abstract... 69 Seznam pouţitých pramenů a literatury... 72 3

Úvod Problematika úpadkového práva všeobecně v souvislosti s vývojem ekonomické situace nabírá na důleţitosti, a to zejména s ohledem na ekonomickou krizi dopadající v poslední době na velké mnoţství ekonomických subjektů po celém světě, Českou republiku nevyjímaje. 1 Moderní trendy vyznačující se rozvojem podnikání, úvěrového financování i zadluţováním spotřebitelů vyţadují odpovídající právní pozadí zabezpečující postup pro případ, kdy dluţníci nejsou schopni dostát svým smluvním závazkům. Subjektem, který je v této situaci logicky nejvíce ohroţen, je věřitel, který očekává, ţe platné právní předpisy optimálně zabezpečí jeho moţnosti domoci se uspokojení svých pohledávek za současné nejnutnější ochrany práv dluţníka. V České republice obstarával po 17 let úpravu úpadkového řízení zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZKV ), který byl z mnoha dále popsaných důvodů častým objektem kritiky a v roce 2008 byl nahrazen novým zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (dále jen IZ ). Ve své diplomové práci jsem se rozhodla rozebrat právě úpravu postavení věřitelů v insolvenčním řízení v případě, kdy je úpadek řešen konkursem, dle IZ, tuto srovnat s úpravou postavení věřitelů v konkursu dle zákona o konkursu a vyrovnání, konstatovat posun, ke kterému s přijetím nového zákona v úpravě práv a povinností věřitelů došlo, poukázat na klady nové úpravy, jakoţ i nastínit problematické situace, které v reţimu IZ ve vztahu k věřitelům mohou nastat. Mám za to, ţe jde o téma vysoce aktuální, a to zejména z důvodu poměrně krátké doby účinnosti IZ, kdy jde o problematiku v mnoha ohledech veřejností doposud zevrubně neřešenou, která však vzhledem k mnoţství subjektů, kterých se v dennodenní praxi můţe dotknout, zasluhuje maximální pozornost. Judikatura zabývající se výkladem problematických ustanovení IZ je doposud velmi skrovná, stejně jako literatura pojímající danou problematiku ve větší hloubce, kdyţ značné mnoţství publikovaných příspěvků zůstává v rovině zběţného seznámení veřejnosti s obsahem nového zákona. 2 Proto také na mnoha místech své práce nabízím pouze teoretický nástin řešení moţných problematických situací vycházející z vlastního rozboru právní úpravy, který však doposud nebyl ověřen praxí. Ve své práci vyuţívám metody analýzy a komparace a snaţím se ve výkladu postupovat od obecného ke konkrétnímu, přičemţ bliţší systematika mé práce bude popsána v následující kapitole. Závěry vycházející z mé práce obsahují reflexi nevyhovující právní úpravy úpadkového řízení obsaţené v zákoně o konkursu a vyrovnání, jakoţ i dle mého názoru 1 Důsledkem této ekonomické situace je, ţe počet zjištěných úpadků rok od roku roste. K tomu viz např. Podle společnosti Dun & Bradstreet ročně o devět procent počet konkurzů roste, Konkursní noviny [online]. Praha: COOPER PRESS, s.r.o., 2008, č. 13, vydáno 25.06.2008 [cit. 14.12.2009]. Dostupné z <http://www.konkurs.cz/clanek.html?ida=1913>. 2 Obecně k insolvenčnímu zákonu např. POHL, T. Základní principy nové právní úpravy řešení úpadku v České republice. Bulletin advokacie. 2007, č. 11, s. 19, či HOLEŠÍNSKÝ, P., POLITZER, T., STRNAD, M. Nové insolvenční právo v České republice. Právní rádce. 2007, č. 11, s. I. K postavení věřitelů takto např. PACHL, L. Průvodce věřitele v insolvenčním řízení. Právní fórum. 2008, č. 1, s. 2. 4

poměrně komplexní vymezení nových práv a povinností věřitelů v insolvenčním řízení se zvláštním zaměřením na postavení zajištěných věřitelů. Poukazuji téţ na problematičtější ustanovení IZ, která mohou vést k patovým momentům, či na moţnost vzniku situací, jejichţ řešení IZ jednoznačně neposkytuje. V rámci rozboru některých z mého pohledu nepříliš vyhovujících ustanovení IZ se potom pokouším navrhnout optimální zákonné řešení de lege ferenda. 5

1 Nástroje věřitelů k ovlivnění efektivity uplatnění pohledávek v insolvenčním řízení V případě potřeby věřitele uplatnit donucujícím způsobem svá práva vůči dluţníku, který dobrovolně neplní své závazky, mu právní řád nabízí několik způsobů, kterými můţe postupovat. Vedle moţnosti dluţníka ţalovat u soudu a následně postupovat cestou exekuce či výkonu rozhodnutí existuje (při splnění zákonných podmínek) moţnost vyuţít insolvenčního řízení. Účelem této kapitoly je zejména vymezit v obecné rovině faktory ve sféře věřitelů v insolvenčním řízení, které mohou ovlivnit efektivitu uplatnění jejich pohledávek v insolvenčním řízení (tedy obecně faktory v souhrnu zastřešené pojmem postavení věřitelů v insolvenčním řízení ), kdyţ za nástroje věřitelů lze povaţovat právě jednotlivé zákonem stanovené instituty vymezující oprávnění věřitelů v daném řízení, či jinými slovy právní prostředky k obraně práv věřitelů. Zároveň tato kapitola poskytne průřez strukturou mé práce. Obecně, aniţ by bylo třeba zmiňovat konkrétní stadium řízení, lze věřiteli doporučit, aby se podrobně seznámil s IZ, se všemi právy, která mu IZ poskytuje (např. s moţnostmi jeho iniciativ, opravnými prostředky proti rozhodnutím soudu či insolvenčního správce apod.), jakoţ i jeho povinnostmi a případnými riziky, která musí podstoupit. V prvé řadě jiţ ze zákonné úpravy stanovící, jak se věřitel můţe platně zapojit do insolvenčního řízení, plyne, jak je důleţitá řádná a včasná aktivita věřitele, která rozhodne, zda tento vůbec bude moci být v insolvenčním řízení uspokojován. Pokud pomineme problematiku podávání insolvenčního návrhu, které se z důvodu omezených rozsahových moţností práce více věnovat nebudu, je enormně důleţité, aby se věřitel o zahájení insolvenčního řízení jeho dluţníka dozvěděl včas. Z tohoto hlediska je jedním z nejzásadnějších přínosů IZ institut veřejně přístupného insolvenčního rejstříku. Následně je třeba, aby věřitel zváţil charakter jeho pohledávky, kdyţ podle toho zvolí způsob jejího uplatnění. Ve vztahu ke všem typům pohledávek a zejména ve vztahu k pohledávkám, které je třeba přihlásit, platí základní předpoklad, ţe je nutné uplatnit je řádně a včas, a to s přihlédnutím k úpravě 178 a násl. IZ stanovící sankci pro věřitele, kteří uplatní svou pohledávku v nadsazené výši nebo v lepším pořadí z hlediska zajištění, neţ ve skutečnosti mají. Jakým způsobem dochází k uplatnění jednotlivých typů pohledávek, jaká pravidla je přitom třeba dodrţet, jakými rozhodnutími můţe insolvenční soud nebo insolvenční správce ovlivnit moţnost uspokojení pohledávky věřitele v jím uplatněné výši a rozsahu a jak se věřitelé mohou proti těmto rozhodnutím bránit, je rozebráno v kapitole 3 mé práce. Co se týče dalšího průběhu řízení, z nejobecnějšího hlediska lze říci, ţe věřitelé mohou insolvenční řízení a tedy i efektivitu uplatnění své pohledávky ovlivnit svou aktivitou, případně svou neaktivitou, dodrţováním zákonných postupů, bdělým vyuţíváním práv, která jim IZ dává k dispozici, kontrolou subjektů zúčastněných na insolvenčním řízení, svými náměty, podněty a připomínkami v průběhu insolvenčního řízení. Konkrétně mohou věřitelé svůj vliv uplatňovat nejvýrazněji v rámci věřitelských orgánů, tedy schůze věřitelů, věřitelského výboru, resp. prozatímního věřitelského výboru, resp. zástupce věřitelů, kterým IZ přiznává specifické pravomoci a oprávnění ve vztahu k insolvenčnímu správci, insolvenčnímu soudu i dluţníku slouţící k ovlivnění průběhu 6

insolvenčního řízení, který sám o sobě předznamenává, v jakém rozsahu (jak efektivně) budou věřitelé ve výsledku uspokojeni. Postavení věřitelských orgánů a jejich vliv na insolvenční řízení se pokusím komplexně rozebrat v kapitole 4 této práce. Zcela zásadní je dále v reţimu IZ moţnost věřitele uplatňovat svůj vliv na insolvenční řízení z pozice zajištěného věřitele. Kapitola 5 této práce se zabývá úpravou specifického postavení zajištěných věřitelů, kteří v případě zájmu, resp. v případě splnění minimálních zákonných podmínek, insolvenční řízení ve vztahu ke své zajištěné pohledávce a předmětu jejího zajištění mohou v podstatě řídit dle své vůle nezávisle na ostatních věřitelích a do jisté míry nezávisle i na insolvenčním správci a soudu. Co se týče samotného rozdělování výtěţku zpeněţení v konkursním řízení mezi věřitele, IZ přináší výraznější změny opět zejména ve vztahu k zajištěným věřitelům. Jak jsou fakticky uspokojovány pohledávky věřitelů a jaká je jejich moţnost tento proces ovlivnit, bude rozebráno v kapitole 6 této práce. Jak jsem uvedla výše, IZ přiznává věřitelům specifické pravomoci také ve vztahu, resp. na úkor insolvenčního správce, který však nadále zůstává ústřední postavou insolvenčního řízení. V závěrečné kapitole 7 této práce shrnu komponenty vzájemného vztahu věřitelů a insolvenčního správce v průběhu insolvenčního řízení, v rámci čehoţ zejména vynikne, jakým směrem se vyvinulo postavení věřitelů v konkursu od doby účinnosti ZKV. Ze shora uvedeného plyne moje rámcová představa, jakým způsobem lze charakterizovat postavení věřitelů v insolvenčním řízení při řešení úpadku konkursem a co vše tvoří souhrn nástrojů věřitelů k ovlivnění efektivity uplatnění jejich pohledávky v insolvenčním řízení. V souladu s právě nastíněnou osnovou se tedy níţe pokusím jednotlivé aspekty postavení věřitelů v insolvenčním řízení rozebrat podrobněji s vyuţitím příslušné dostupné odborné literatury a judikatury a s uvedením vlastních názorů na rozebíranou problematiku. Nejprve však povaţuji za nezbytné nastínit důvody a obecné aspekty nahrazení zákona o konkursu a vyrovnání insolvenčním zákonem, čemuţ se věnuje následující kapitola. 7

2 Důvody a obecné aspekty nahrazení zákona o konkursu a vyrovnání insolvenčním zákonem 2.1 K zákonu o konkursu a vyrovnání Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, který nabyl účinnosti dne 01.10.1991, navázal na právní úpravu českého úpadkového práva po přibliţně 40 let trvající přetrţce způsobené vlivem reţimu nastoleného na našem území v polovině 20. století a zavedením centrálně řízeného hospodářství, kde se s úpadkem (stejně jako se soukromým podnikatelem) zkrátka nepočítalo. Poslední předchozí celistvou úpravu představoval zákon č. 64/1931 Sb., konkursní, vyrovnací a odpůrčí řád, který byl v tehdejší době vysoko ceněn jako moderní a pokroková norma. 3 V roce 1951 však byl tento zákon zrušen a veškerá úprava úpadkového práva se přesunula do občanského soudního řádu, kde byly celé problematice věnovány všeho všudy tři paragrafy. 4 Tvorba ZKV byla náročná, neboť po hektických událostech roku 1989 nebylo moţné přípravě zákona věnovat tolik, kolik by bylo třeba, chyběly zkušenosti v oblasti úpadkového práva, na kterých by bylo moţno stavět, a to jak věcné, tak organizační. Další problém představoval fakt, ţe pozůstatky a některé neblahé důsledky plánovaného národního hospodářství nebylo moţné eliminovat za potřebně krátkou dobu, coţ se projevovalo v potřebě různých omezujících přechodných reţimů v oblasti úpadku, jejichţ aplikace neměla zaručený výsledek. 5 Úprava ZKV byla inspirována konkursním, vyrovnacím a odpůrčím řádem z roku 1931, coţ samo o sobě dává tušit problémy, které se při aplikaci ZKV v průběhu více neţ 15 následujících let projevily naplno. Je zřejmé, ţe za šest desítek let prodělala ekonomika a profil průměrného dluţníka zásadní změny, na které úprava třicátých let nebyla stavěna. Zákon o konkursu a vyrovnání byl kritizován z mnoha důvodů, ke kterým se také budu průběţně vyjadřovat dále. V souvislosti s evropskou integrací a snahou koordinovat úpadková řízení 6 se ZKV dostalo označení jednoho z nejhorších insolvenčních předpisů celé Evropy. 7 Mezi hlavní úskalí aplikace ZKV patřil fakt, ţe téměř vylučovala sanační řešení úpadku dluţníka, kdyţ institut vyrovnání zůstal následkem obtíţně splnitelných předpokladů jeho 3 Tímto zákonem, účinným od 01.08.1931, byl překonán právní dualismus a došlo ke sjednocení úpadkového práva na celém území republiky. Společně s ním byla vydána řada prováděcích předpisů řešících problematiku doručování, správců konkursních podstat, vyrovnacích správců a znalců či konkursních rejstříků. Více v SCHELLEOVÁ, I. Kapitoly z historie konkursního práva V. Právní úprava konkursního práva za I. republiky. Všehrd. 1994, č. 10, s. 12. 4 Ustanovení Hlavy šesté nazvané Likvidace majetku, 352 354 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ), ve znění do 30.09.1991. Extrémně kusá úprava řešila v pár větách podmínky nařízení likvidace, provedení likvidace a rozvrh výtěţku. 5 Např. ust. 67 ZKV ve znění do 15.04.1993. 6 Doposud je výsledkem této snahy nařízení ES č. 1346/2000, o úpadkovém řízení. 7 SCHELLEOVÁ, I. Evropská právní úprava insolvenčního práva a její vliv na právní úpravu insolvenčního řízení v České republice. In Sbírka prací na téma nové insolvenční právo, Ostrava : KEY Publishing s.r.o., 2006. s. 30. 8

aplikace téměř bez vyuţití. 8 Vstup společnosti do konkursu tak znamenal automatickou likvidaci, a to i za situací, kdy by se taková společnost za působení jiné právní úpravy ze svého úpadku ještě mohla dostat; problémem byla tedy také nedostatečná ochrana dluţníka, který si svůj úpadek nezpůsobil sám, tj. zejména vlivem druhotné platební neschopnosti, a to i kdyţ takový dluţník byl připraven svůj úpadek aktivně řešit. S tím souvisí další problém spočívající v tom, ţe ZKV nenabízel dostatečně variantní způsoby řešení úpadku podle typu soudobého dluţníka od největších společností, přes malé hospodářské subjekty, po fyzické osoby nepodnikatele, které se do úpadku dostávají následkem rozvoje úvěrových obchodů, kdyţ všechny tyto subjekty procházely jednotnou procedurou. Další důvod kritiky spočíval v nedostatečně silném postavení věřitelů v konkursním řízení. Tito neměli vliv na způsob řešení úpadku, neměli dostatečné mnoţství právních prostředků k obraně svých práv, měli nedostatečný vliv na výběr osoby správce konkursní podstaty i na průběh konkursu, jejich pohledávky byly uspokojovány v nedostatečné výši a za nepřiměřeně dlouhou dobu. 9, 10 Problémové rysy postavení věřitelů v konkursu dle ZKV by ostatně měly v průběhu práce vyplouvat napovrch v konkrétní podobě. Postavení správce konkursní podstaty ZKV nezakotvoval jasně a dostatečně silně a problém spočíval také v kvalifikaci a způsobu výběru osoby správce konkursní podstaty. Úprava ZKV byla velmi kusá 11 a často neobsahovala spolehlivé vodítko k výkladu jednotlivých (i základních) institutů; tento byl určován aţ soudní praxí, která se však leckdy rozcházela a poměrně často měnila, nejasnost určitých ustanovení tak přetrvávala po celou dobu účinnosti zákona. Výklad některých ustanovení v konfrontaci s určitými situacemi, které přinesl praktický ţivot, nebyli schopni spolehlivě provést ani vrcholní odborníci a řešení takových situací bylo často několikeré, a to leckdy nepřijatelné či postavené na sloţitých právních konstrukcích, které výslovný podklad v zákoně neměly. 12 Praxe se často dopouštěla extenzivního výkladu ZKV i nad rámec normativního textu. 13 Dalším závaţným problémem konkursního řízení podle ZKV byla velmi dlouhá doba jeho trvání. Některé mezinárodní statistiky uvádí takto průměrnou dobu aţ 9,2 let. 14 Na tomto výsledku se podílela zejména skutečnost, ţe ZKV stanovil dlouhé a často pouze pořádkové lhůty pro většinu procesních úkonů, a dále např. nepříliš vyhovující úprava incidenčních a 8 Zatímco počet návrhů na prohlášení konkursu ročně dosahoval 4 tisíc, návrhů na vyrovnání došlo soudům ročně pouze několik desítek. SCHELLEOVÁ, I. Cesta k novému insolvenčnímu právu. In Právní a ekonomické problémy současnosti II. Sborník prací, Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2007. s. 112. 9 Viz např. úprava zakotvující, ţe zajištění, resp. oddělení věřitelé jsou uspokojování pouze do 70% výtěţku zpeněţení majetkové hodnoty, která zajišťuje jejich pohledávku. 10 Na druhou stranu je třeba říct, ţe ZKV na rozdíl od insolvenčního zákona umoţňoval věřitelům popírat pohledávky. Tím, ţe insolvenční zákon toto oprávnění věřitelům odepřel, částečně naopak zhoršil jejich postavení oproti reţimu ZKV. 11 Celá problematika konkursu a vyrovnání je řešena v 73 paragrafech. 12 Viz např. sloţité situace, které způsobovalo ust. 27 odst. 5 ZKV a postavení tzv. nekonkursních věřitelů. Toto ustanovení bude rozebráno dále v podkapitole 3.4. 13 Problém představoval např. institut dodatečného uznání popřené pohledávky. Toto oprávnění dával ZKV výslovně správci, přičemţ situace při současném popření pohledávky správcem i jiným věřitelem nebyla nikterak upravena. Za této situace bylo řešení hledáno v analogické aplikaci dodatečného uznání i ve vztahu k popírajícímu věřiteli. Tento výklad se však nikdy definitivně neustálil. 14 SCHELLEOVÁ, I. Evropská právní úprava insolvenčního práva a její vliv na právní úpravu insolvenčního řízení v České republice. In Sbírka prací na téma nové insolvenční právo, Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2006. s. 30. 9

excindačních sporů. 15 Další aspekt lze spatřovat také ve vytíţenosti soudů a v leckde nedostatečném personálním zabezpečení dané agendy. Tato situace vedla k značné frustraci věřitelů a určitě nepřispívala k uspokojivému naplnění zamýšleného účelu a cíle zákona. 16 Řízení dle ZKV také nesla punc značné netransparentnosti a nedůvěry ze strany veřejnosti, která si konkursní řízení spojovala s aţ mafiánskými praktikami propojení jednotlivých soudců se správci konkursní podstaty, ovlivňování konkursů apod. Tato podezření nebyla nikdy pravomocně prokázána, avšak ignorovat je nebylo moţné. 17 Za dobu své účinnosti prošel ZKV celkem 29 novelizacemi i zásahy ze strany Ústavního soudu. 18 Tyto změny (vţdy víceméně pouze dílčí či vysloveně kosmetické) však nemohly vyřešit problémy způsobené aplikací ZKV, které mohly být vyřešeny pouze zásadní koncepční změnou. 2.2 K insolvenčnímu zákonu V roce 2001 se tak přikročilo k diskuzím o nové kodifikaci úpadkového práva České republiky. Nejvýraznějšími osobnostmi přípravy insolvenčního zákona byli soudce Nejvyššího soudu ČR JUDr. Zdeněk Krčmář 19 (jehoţ senát se zabýval konkursními věcmi v dovolacím řízení), prof. JUDr. František Zoulík, CSc., či JUDr. Bohumil Havel, Ph.D. Po několika letech legislativního procesu ovlivňovaného jak odbornými, tak politickými diskuzemi a politickou situací, byl dne 30.03.2006 schválen zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). O necelé 2 měsíce později byl schválen zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. Oba tyto zákony měly nabýt účinnosti ke dni 01.07.2007. S ohledem na zdrţení s přípravou technického zabezpečení fungování insolvenčního zákona, bez kterého IZ nemohl být uveden do praxe, 20 došlo k posunutí účinnosti obou výše uvedených zákonů na 01.01.2008, odkdy byla také stanovena účinnost 15 Tato se promítala např. ve výše uvedené moţnosti věřitele popřít pohledávku, počet sporů o pravost pohledávky tedy byl větší, jakoţ i ve velkém mnoţství ţalob na vyloučení věcí z podstaty vedoucí k často poměrně komplikovaným sporům, které vyvolávala nevyhovující úprava 27 odst. 5 ZKV. 16 Lze pravděpodobně říci, ţe zde také docházelo k porušení práva věřitele na spravedlivý proces dle čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech, která zaručuje projednání soudní věci mj. v přiměřené lhůtě. 17 VESELÁ, J. Z vystoupení prezidentky KSKŘI JUDr. Jarmily Veselé ve Sněmovně, Konkursní noviny. 2007, č. 10, s. 3. 18 Např. nález Ústavního soudu ze dne 25.06.2002 publikovaný pod č. 403/2002 Sb., který zrušil ust. 5 odst. 1 a 8 odst. 3 ZKV, které v určitých případech způsobovaly, ţe správce konkursní podstaty neobdrţel odměnu za svou činnost, či nález Ústavního soudu ze dne 11.03.2003 publikovaný pod č. 101/2003 Sb., který zrušil ust. 24 odst. 4 ZKV, které stanovilo, ţe pro určení popřené pohledávky věřitel nepodává incidenční ţalobu, jestliţe se o této pohledávce vede soudní řízení, které bylo prohlášením konkursu přerušeno; věřitel měl v takovém případě podat návrh na pokračování přerušeného řízení. 19 K pohledu JUDr. Krčmáře na jeho očekávání od IZ z doby před jeho účinností viz Hovoříme s předsedou senátu Nejvyššího soudu JUDr. Zdeňkem Krčmářem, Nový insolvenční zákon urychlí úpadek drobných podnikatelů, Konkursní noviny. 2007, č. 9, s. 1, 3. 20 Šlo zejména o insolvenční rejstřík, který insolvenční zákon zavádí ve svých ust. 419 425. Jde o veřejně přístupný informační systém obsahující stanovené informace a dokumenty. Insolvenční rejstřík je součástí plánu Ministerstva spravedlnosti o elektronizaci justice s cílem dosáhnout větší transparentnosti a flexibility justice. Více např. v rozhovoru s náměstkem tehdejšího ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila Ing. Mgr. Františkem Steinerem, Ph.D. publikovaným pod názvem Hovoříme s náměstkem ministra spravedlnosti Františkem Steinerem, Insolvenční rejstřík umoţní, aby konkurzy byly rychlejší, Konkursní noviny. 2007, č. 16-17, s. 1, 3. 10

zákona č. 296/2007 Sb., tzv. doprovodné novely, která jednak měnila samotný IZ a jednak IZ přizpůsobovala ostatní zákony. Insolvenční zákon obsahuje 434 paragrafů rozdělených do 3 částí obecná část, která se vztahuje pro počáteční fázi všech insolvenčních řízení bez ohledu na finální způsob řešení úpadku, část druhá upravující způsoby řešení úpadku 21 a část třetí obsahující společná ustanovení. Smyslem přijetí IZ bylo napravit nedostatky předchozí právní úpravy. 22 Nakolik se tento záměr zdařil či nikoli by mělo částečně vyplynout z této práce a v průběhu dalších let zejména z praxe. 21 Kromě konkursu téţ reorganizace, oddluţení a zvláštní způsoby řešení úpadku, které insolvenční zákon stanoví pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů. K souhrnnému výkladu IZ např. HOLEŠÍNSKÝ, P., POLITZER, T., STRNAD, M. Nové insolvenční právo v České republice. Právní rádce. 2007, č. 11, s. I. 22 Přičemţ bylo vycházeno také ze zahraničních zkušeností na poli úpadkového řízení a příslušných zákonných úprav. V podrobnostech SCHELLEOVÁ, I. Inspirační zdroje nového českého insolvenčního práva. In MOMAN 07, MOdern MANagement, Plzeň: Ing. Petr Mikota, U Bachmače 10, 326 00 Plzeň, 2007. s. 213. 11

3 Uplatňování pohledávek Relevantní postavení v rámci insolvenčního řízení věřitel získá pouze řádným uplatněním své pohledávky, na základě kterého můţe být jeho pohledávka uspokojena. Na uplatnění práv věřitelů klade IZ speciální poţadavky, které se odvíjí od typu a druhu jejich pohledávek. Tato kapitola se věnuje uplatnění pohledávek od prvního úkonu, který musí věřitel učinit, po okamţik, kdy je postaveno najisto, ţe věřitel se se svou pohledávkou řádně zapojil do insolvenčního řízení, můţe v insolvenčním řízení uplatňovat práva, která mu IZ poskytuje, a jeho pohledávka můţe být uspokojena, či naopak po okamţik, kdy je věřitel se svým nárokem z insolvenčního řízení vyloučen. Zvláštní podkapitola je věnována specifické problematice vztahující se k zajištěným věřitelům. 3.1 Časové a technické hledisko uplatňování pohledávek Pro účely této práce pojímám rozbor časového a technického hlediska uplatňování pohledávek tím způsobem, ţe rozvedu a definuji jednak jaký typ pohledávek lze uspokojit v insolvenčním řízení, popíši, jakými způsoby lze různé pohledávky v insolvenčním řízení uplatnit, a uvedu, které pohledávky v insolvenčním řízení uspokojit nelze. Následně se v rámci této podkapitoly budu věnovat lhůtě k podání přihlášky pohledávky a jejím formálním a materiálním náleţitostem. 3.1.1 Typy pohledávek uspokojovaných v insolvenčním řízení V prvé řadě je třeba poloţit si otázku, pohledávku jakého typu a jakých vlastností věřitel můţe uplatnit v insolvenčním řízení. S různými typy pohledávek jsou spojena různá práva a povinnosti věřitele, na tomto místě tedy zběţně načrtnu, s jakými typy pohledávek insolvenční zákon počítá a jak se jeho pohled na tuto otázku liší od úpravy ZKV. Skupiny pohledávek podle jejich vlastností a moţnosti uplatnění z hlediska IZ lze roztřídit na zajištěné a nezajištěné, vykonatelné a nevykonatelné, splatné a nesplatné, podmíněné a nepodmíněné, podřízené a nepodřízené, peněţité a nepeněţité. zajištěné - nezajištěné Patrně hospodářsky nejzásadnějším dělením typu pohledávek je dělení na pohledávky zajištěné a nezajištěné. Věřitelé s pohledávkou zajištěnou způsobem předpokládaným insolvenčním zákonem mají v insolvenčním řízení specifické postavení, které je výrazně silnější neţ u nezajištěných věřitelů a jejich pohledávky pravidelně bývají uspokojeny v nejvyšším rozsahu. Ust. 2 písm. g) IZ definuje zajištěného věřitele jako věřitele, jehoţ pohledávka je zajištěna majetkem, který náleţí do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadrţovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy. Jiný způsob zajištění pohledávky je z pohledu postavení věřitele v insolvenčním řízení 12

irelevantní a takový věřitel v insolvenčním řízení není povaţován za zajištěného. 23 Pohledávky, které nejsou zajištěny některým z uvedených způsobů, jsou tedy z pohledu IZ nezajištěné. Co se týče úpravy ZKV, tento operoval s termínem oddělení věřitelé a s termínem právo na oddělené uspokojení. 24 Co do vymezení pojmu oddělený věřitel se insolvenční zákon s definicí zajištěného věřitele příliš neodchýlil, kdyţ k výčtu způsobů zajištění podmiňujících postavení věřitele jako zajištěného pouze přidal další způsob, a to zajištění právem obdobným uvedeným právům podle zahraniční úpravy. Zrušením principů zakotvených v 27 odst. 5 ZKV však došlo k faktickému zúţení tohoto pojmu, kdyţ do kategorie zajištěných věřitelů jiţ spadají pouze ti věřitelé, jejichţ pohledávka je zajištěna majetkem, který náleţí do majetkové podstaty a nikoliv majetkem ve vlastnictví třetích osob ve smyslu 27 odst. 5 ZKV. vykonatelné nevykonatelné Na úvod je nutné podotknout, ţe za účelem uplatnění práv v insolvenčním řízení není třeba disponovat exekučním titulem. V insolvenčním řízení lze uplatnit jak vykonatelnou, tak nevykonatelnou pohledávku, stejně jako pohledávku uplatněnou u soudu 25 či pohledávku, která jiţ je vymáhána výkonem rozhodnutí či exekucí. 26 Prakticky stejná úprava platila dle ZKV. Věřitel, který exekučním titulem disponuje, se však částečně nachází ve výhodnější situaci jednak z hlediska rozporování jeho pohledávky v insolvenčním řízení a dále tehdy, pokud je zároveň insolvenčním navrhovatelem. Doloţí-li totiţ věřitel, který podal insolvenční návrh, splatnou pohledávku za dluţníkem vykonatelným soudním rozhodnutím, nemůţe insolvenční soud otázku existence této pohledávky znovu posuzovat, a to ani jako otázku předběţnou. Insolvenční soud má tudíţ v takové situaci existenci pohledávky za doloţenou (byť z hlediska dalšího postupu v insolvenčním řízení to neplatí), přičemţ tyto závěry platily také v době účinnosti ZKV. 27 splatné nesplatné V rámci insolvenčního řízení lze přihlásit téţ nesplatnou pohledávku. Jedním z účinků prohlášení konkursu v insolvenčním řízení je, ţe v souladu s 250 IZ se nesplatné pohledávky proti dluţníku povaţují za splatné, nestanoví-li zákon jinak. Stejný účinek prohlášení konkursu zakotvoval téţ ZKV, a to v jeho 14 odst. 1 písm. g), avšak rozdíl mezi insolvenčním řízením a konkursním řízením dle ZKV je ten, ţe konkurs je dle IZ prohlášen aţ 23 Coţ ovšem nikterak neneguje význam a účinky jiných zajišťovacích institutů. 24 Viz také např. SCHELLEOVÁ, I. aj. Konkurz a vyrovnání. 2. doplněné vydání. Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2004. s. 201. 25 Jedním z účinků konkursu dle IZ je přerušení určitých soudních řízení, která v době prohlášení konkursu probíhají. Pokračovat v nich lze pouze za podmínek stanovených IZ. Účinky prohlášení konkursu na probíhající řízení jsou upraveny v 263 267 IZ. 26 Viz ust. 173 odst. 2 IZ. Také pohledávku, která se jiţ začala exekučně vymáhat, je nutné přihlásit z toho důvodu, ţe dle 109 IZ je jedním z účinků zahájení insolvenčního řízení téţ ten, ţe výkon rozhodnutí či exekuci postihující majetek náleţející do majetkové podstaty lze nařídit, nelze ji však provést. Stejný účinek byl v reţimu ZKV dle 14 odst. 1 písm. e) spojen s okamţikem prohlášení konkursu. 27 Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16.10.2009, sp.zn. MSPH 90 INS 972/2009, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.08.2001, sp.zn. 29 Cdo 1248/99. 13

po okamţiku, kdy je moţné přihlašovat pohledávky do insolvenčního řízení, totiţ po zahájení insolvenčního řízení, zatímco dle ZKV spouštělo přihlašování pohledávek právě prohlášení konkursu. 28 S přihláškou nesplatné pohledávky ZKV výslovně v běţných případech nepočítal, neboť v době, kdy bylo moţno přihlásit pohledávku, uţ na ni mělo dopadnout ustanovení 14 odst. 1 písm. g) ZKV. 29 podmíněné nepodmíněné Moţnost uplatnit také pohledávku, která věřiteli za dluţníkem teprve můţe vzniknout, IZ stejně jako ZKV ponechává. Mezi takové věřitele 183 IZ zahrnuje osoby, které zajišťují pohledávku jiného věřitele za dluţníkem, jakoţ i osoby, které jinému věřiteli odpovídají společně a nerozdílně s dluţníkem; těmto můţe vzniknout pohledávka za dluţníkem v tom rozsahu, v kterém za dluţníka plnily věřiteli. Rozsah situací, za kterých je namístě přihlásit pohledávku jako podmíněnou, zůstává od ZKV věcně prakticky nezměněn, kdyţ nové situace v IZ pouze následují zauţívanou praxi. Ostatní jiţ vzniklé pohledávky věřitelé uplatňují jako nepodmíněné. podřízené nepodřízené Insolvenční zákon stejně jako ZKV počítá se zvláštním typem podřízených pohledávek, které mají být uspokojeny aţ po úplném uhrazení všech pohledávek. Ust. 172 IZ mezi ně řadí pohledávky, u kterých je smluvně stanoveno uspokojení aţ po uspokojení všech jiných pohledávek dluţníka, pohledávky z podřízených dluhopisů a dále pohledávky společníků a členů dluţníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo druţstvu. 30 Zákon o konkursu a vyrovnání ve svém 32 odst. 7 počítal mezi podřízené pohledávky pouze první dvě uvedené skupiny pohledávek. peněţité nepeněţité V insolvenčním řízení mohou být uplatněny pohledávky jak peněţité, tak nepeněţité. U nepeněţitých pohledávek uplatňovaných přihláškou je však stanovena nutnost vyčíslit je v penězích, protoţe přihlašované pohledávky mohou být v konkursu dle obou zákonů uspokojeny pouze v penězích smyslem konkursu je zpeněţení majetkové podstaty a rozdělení výtěţku mezi věřitele. U věřitelů, kteří své pohledávky v insolvenčním řízení uplatňují jinak neţ přihláškou, není vyloučeno splnění jejich pohledávky v původní nepeněţité podobě. 28 Za povšimnutí zde stojí, ţe IZ upustil od dalšího pravidla zakotveného v 14 odst. 1 písm. g) ZKV, na základě kterého se prohlášením konkursu stávaly splatné také pohledávky úpadce za třetími osobami. Nesprávně viz WINTEROVÁ, A. Civilní právo procesní, Vysokoškolská učebnice. 5. aktualizované vydání, doplněné o předpisy evropského práva. Praha: Linde Praha akciová společnost, 2008. s. 656. Dle mého názoru jde o zásadní posun vpřed směrem k ochraně práv dluţníkových dluţníků, do nichţ ZKV svou úpravou neúnosně a mnohdy fatálně zasahoval. 29 Výjimkou je zřejmě moţnost přihlásit pohledávku vázanou na podmínku dle 20 odst. 4 ZKV. 30 Mohlo by jít zejména o nárok společníka na vypořádací podíl či pohledávky vzniklé na základě uplatnění zákonného ručení společníků za společnost. 14

3.1.2 Typy pohledávek dle způsobu uplatnění Ať jiţ věřitelova pohledávka náleţí do kterékoli z výše uvedených skupin, je důleţité uvědomit si zejména jaký je titul jejího vzniku a subjekt jakého typu ji uplatňuje k tomu, aby mohl být bezpečně určen způsob jejího uplatnění v insolvenčním řízení. V tomto oddílu mé práce uvedu třídění pohledávek dle způsobu jejich uplatnění, který je insolvenčním zákonem předpokládán pro pohledávky jednotlivých subjektů a pro pohledávky vzniklé na základě jednotlivých právních titulů. 31 Tyto skupiny pohledávek dělím na pohledávky, které věřitelé uplatňují podáním přihlášky, pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a na pohledávky, které se uplatňují zvláštním způsobem. Pohledávky, které věřitelé uplatňují podáním přihlášky Základním a hlavním způsobem uplatnění pohledávky za dluţníkem v insolvenčním řízení, stejně jako v konkursu dle ZKV, je podání přihlášky. Lze říci, ţe všechny pohledávky, které nepodléhají speciálnímu reţimu popsanému v dalších bodech, jsou uplatňovány přihláškou. O přihlašování pohledávky bude proveden výklad v následující kapitole. Postavení věřitelů pohledávek, které se uplatňují přihláškou, bude také těţištěm této práce. Pohledávky za majetkovou podstatou Výčet pohledávek náleţejících do této skupiny IZ uvádí v ustanovení 168, které je (stejně jako další ustanovení týkající se uplatňování pohledávek a postavení věřitelů) zařazeno v obecné části zákona a vztahuje se tedy ke všem způsobům řešení úpadku, které insolvenční zákon nabízí. Důleţitými body, ke kterým se ustanovení této části zákona upínají, tedy jsou zahájení insolvenčního řízení 32 a dále rozhodnutí o úpadku, 33 přičemţ tyto body logicky nastávají v různé časové okamţiky. Pohledávky za majetkovou podstatou jsou zjednodušeně řečeno pohledávky, o kterých insolvenční zákon předpokládá, ţe vlivem jeho působení v průběhu insolvenčního řízení vzniknou, a speciální pohledávky státu vzniklé v průběhu insolvenčního řízení, kterým zákon přiznává zvláštní prioritu. Ust. 168 odst. 1 IZ rozděluje pohledávky na ty, které vzniknou v době po zahájení insolvenčního řízení nebo po zahájení moratoria, 34 a dále na ty, které vzniknou v době po rozhodnutí o úpadku. 35 31 K této problematice také viz např. TARANDA, P. Přihlašování a uplatňování pohledávek podle nového insolvenčního zákona, Daně a finance. 2007, č. 7-8, s. 30. 32 Ust. 97 IZ den, kdy insolvenční návrh splňující stanovené kvalitativní předpoklady dojde věcně příslušnému soudu. 33 Ust. 136 a násl. IZ. 34 To jsou: a) náhrada hotových výdajů a odměna předběţného správce; to neplatí, byl-li předběţný správce ustanoven insolvenčním správcem, b) náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora dluţníka jmenovaného soudem a správce podniku dluţníka za součinnost poskytnutou předběţnému správci nebo insolvenčnímu správci, c) náhrada nutných výdajů a odměna členů a náhradníků věřitelského výboru, d) náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení, jestliţe ji v souladu s rozhodnutím insolvenčního soudu zaplatila jiná osoba neţ dluţník, e) pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle 122 odst. 2 IZ, f) pohledávky věřitelů z úvěrového financování. 35 Mezi tyto patří: a) hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, b) náklady spojené s udrţováním a správou majetkové podstaty dluţníka, c) náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora, osoby v postavení obdobném 15

Pohledávky za majetkovou podstatou nepodléhají reţimu přihlašování ani přezkumu a v souladu s 203 IZ se uplatňují vůči insolvenčnímu správci pořadem práva tak, jako by insolvenční správce byl v nich dluţníkem. Pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou Pohledávky tohoto druhu IZ vypočítává v ust. 169, přičemţ společným jmenovatelem těchto pohledávek je podle mého názoru zvláštní zájem společnosti na jejich přednostním uspokojení. Na rozdíl od pohledávek za majetkovou podstatou tyto pohledávky nemají přímou souvislost s působením insolvenčního řízení. Pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou téţ není třeba přihlašovat a uplatňují se vůči insolvenčnímu správci pořadem práva tak, jako by insolvenční správce byl v nich dluţníkem. 36 Co se týče uplatňování pracovněprávních pohledávek dluţníkových zaměstnanců, 203 odst. 2 IZ k tomuto stanoví: Neuplatní-li dlužníkův zaměstnanec pracovněprávní pohledávku uvedenou v 169 odst. 1 písm. a) v jiné výši, pokládá se jeho pohledávka za uplatněnou ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka nebo z evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Insolvenční zákon tedy zjevně v případě dluţníkových zaměstnanců a jejich prokazatelných pohledávek slevuje z nároků na aktivitu věřitelů v insolvenčním řízení a stanoví, ţe pokud se tito věřitelé nedomáhají plnění ve větší výši, nemusí učinit ţádný úkon k tomu, aby jim v případě, ţe to prostředky nashromáţděné v majetkové podstatě dovolí, bylo plněno automaticky. Toto idylicky znějící ustanovení ale bude v praxi často nerealizovatelné, neboť pro insolvenční správce 37 nebude vţdy snadné dostat se ke kompletnímu účetnictví dluţníka. Pro srovnání úpravy uplatňování pohledávek dvou výše uvedených typů se ZKV je třeba říci, ţe ZKV rozeznával pohledávky za podstatou a pracovní nároky, přičemţ mezi pracovní nároky řadil nároky na odměnu za práci, které vznikly za poslední tři roky, a dále výčet dalších pracovněprávních nároků, které vznikly po prohlášení konkursu. Z tohoto pohledu IZ vylepšuje postavení dluţníkových zaměstnanců, neboť do pohledávek postavených na roveň pohledávkám za podstatou řadí v zásadě všechny pracovněprávní postavení likvidátora a odpovědného zástupce za činnost prováděnou po rozhodnutí o úpadku, d) náhrada hotových výdajů a odměna znalce ustanoveného insolvenčním soudem za účelem ocenění majetkové podstaty, e) daně, poplatky, cla, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění, f) pohledávky věřitelů ze smluv uzavřených osobou s dispozičními oprávněními, s výjimkou smluv uzavřených dluţníkem po schválení oddluţení, g) pohledávky věřitelů ze smluv, jejichţ splnění osoba s dispozičními oprávněními povolila, jakoţ i ze smluv, které osoba s dispozičními oprávněními nevypověděla, h) pohledávky věřitelů odpovídající právu na vrácení plnění ze smluv, od nichţ bylo odstoupeno nebo které osoba s dispozičními oprávněními vypověděla, i) náhrada hotových výdajů osob, které poskytly insolvenčnímu správci součinnost, j) další pohledávky, o nichţ tak stanoví IZ. 36 K nepřihlašování pohledávek tohoto typu je však třeba poznamenat, ţe výjimkou patrně bude případ, kdy věřitel pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (typicky např. zaměstnanec) bude insolvenčním navrhovatelem, neboť tomu 105 IZ ukládá k insolvenčnímu návrhu přiloţit téţ přihlášku své pohledávky. Nesplnění této povinnosti insolvenčním navrhovatelem by následovalo odmítnutí návrhu dle 128 odst. 2 IZ (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.2008, sp.zn. 1 VSPH 7/2008-A, ve věci insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 43 INS 384/2008, 1 VSPH 7/2008-A). 37 Jak také plyne ze zkušeností správců konkursních podstat. 16

pohledávky zaměstnanců. 38, 39 Insolvenční zákon přiznává prioritní postavení více druhům pohledávek, např. pohledávkám na náhradu škody na zdraví či na výţivné ze zákona. Co se týče výţivného, v reţimu ZKV se za pohledávku za podstatou povaţovaly pouze nároky na výţivné vzniklé po prohlášení konkursu, kdeţto IZ pro tento typ pohledávky ţádné časové omezení nestanoví. 40 Zvláštní případy pohledávek z hlediska jejich uplatnění IZ ve svých ustanovení zavádí také další typy věřitelů a pohledávek, pro které neplatí povinnost přihlásit svou pohledávku a kteří se do insolvenčního řízení zapojují jiným způsobem. Ust. 121 odst. 2 IZ stanoví, ţe za věřitele dluţníka se po dobu trvání moratoria povaţují přihlášení věřitelé a osoby uvedené v seznamu závazků. Věřitelé uvedení v seznamu závazků tedy nemusí učinit ţádný aktivní úkon k tomu, aby na ně byl brán zřetel v rámci insolvenčního řízení. 41 Dalším speciálním typem věřitele je manţel dluţníka, jemuţ vznikla pohledávka za dluţníkem po prohlášení konkursu vypořádáním společného jmění manţelů. Ust. 275 IZ stanoví, ţe tato pohledávka se povaţuje za přihlášenou a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky. 42 Obdobnou úpravu obsahoval ZKV v 26a odst. 3. Ust. 172 IZ zavádí další typ věřitele, kterým je společník nebo člen dluţníka mající pohledávku za dluţníkem vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo ve druţstvu, tj. podřízenou pohledávku. Dle ust. 172 odst. 4 IZ se tyto pohledávky neuplatňují, ale pouze oznamují insolvenčnímu správci, který vede jejich evidenci. 3.1.3 Pohledávky, které se v konkursu neuspokojují Ust. 170 IZ stanoví výčet pohledávek, které nemohou být v insolvenčním řízení uspokojeny, přičemţ tato skutečnost nevylučuje jejich uspokojení po skončení konkursu, tedy pokud dluţník i nadále existuje, jejich uplatnění v insolvenčním řízení je však irelevantní a vede k odmítnutí takové pohledávky. Jde zejména o příslušenství pohledávek věřitelů, které přirostlo aţ po rozhodnutí o úpadku, smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo aţ po rozhodnutí o úpadku, náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení 38 Je však třeba říci, ţe v rámci ZKV patřily ostatní pracovněprávní pohledávky mezi pohledávky první třídy, na jejichţ uspokojení po uspokojení zapodstatových pohledávek připadalo 30% výtěţku zpeněţení a tyto neuspokojené se dále uspokojovaly v druhé třídě, a to vše za situace, kdy 30% výtěţku zpeněţení zajištění připadalo do konkursní podstaty, jakoţ i za situace, kdy platil 27 odst. 5 ZKV a v konkursu docházelo ke zpeněţení většího počtu věcí, práv nebo pohledávek, které zajišťovaly pohledávky oddělených věřitelů. 39 Toto ustanovení bylo dotčeno novelou IZ provedenou zákonem č. 217/2009 Sb., která vypustila podmínku vzniku pracovněprávních pohledávek do 3 let před rozhodnutím o úpadku nebo po něm. 40 Výţivné ze zákona však opět ZKV řadil mezi pohledávky první třídy. 41 Je však nutné podotknout, ţe takovýto status přiznává věřiteli IZ pouze po dobu trvání moratoria, kde jej věřitel můţe uplatnit (pouze) k ovlivnění průběhu moratoria (jeho prodlouţení, zánik, moţnost podat návrh na ustavení předběţného insolvenčního správce) nebo k moţnosti poţadovat po dluţníkovi náhradu škody vzniklou porušením jeho povinností dle 127 IZ, nikoliv tedy k uspokojení své pohledávky v rámci insolvenčního řízení. 42 Účinky prohlášení konkursu na společné jmění manţelů IZ upravuje podrobněji v 268 276. 17

apod. Pohledávky tohoto typu se neuspokojovaly ani v konkursu dle ZKV, rozhodným časovým momentem bylo však na rozdíl od insolvenčního řízení prohlášení konkursu. 3.1.4 Přihláška pohledávky Přihlášku pohledávky insolvenční zákon ve svých úvodních ustanoveních definuje jako procesní úkon, kterým věřitel uplatňuje uspokojení svých práv v insolvenčním řízení. Podstata institutu přihlášky zůstává stejná jako dle ZKV, mění se však organizační, jakoţ i věcné pojetí přihlášky, kdyţ zejména druhé uvedené pojetí bylo podrobeno změnám a zpřesněním, která se zakládají na zkušenostech (ať uţ pozitivních či negativních) se ZKV. Přirozeně pak platí, ţe se přihlašují ty pohledávky, jak byly vymezeny v oddíle 3.1.2. Přihlášce pohledávky musí věřitel věnovat velkou pozornost, neboť je základním předpokladem pro moţnost uspokojení jeho pohledávky. V následující části práce rozeberu časové hledisko přihlašování pohledávek, tedy lhůtu k podání přihlášky, a dále formální, jakoţ i materiální náleţitosti přihlášky pohledávky. lhůta k podání přihlášky Jednu z nejzásadnějších změn IZ přinesl v otázce, kdy lze podat přihlášku pohledávky. V souvislosti se změnou filozofie insolvenčního řízení, kdy počáteční fáze probíhá při všech způsobech řešení úpadku stejně a účinek nemoţnosti domáhat se svého práva vůči dluţníku ţalobou nastupuje jiţ se zahájením insolvenčního řízení, zavedl 110 IZ pravidlo, dle kterého je moţné přihlášku pohledávky podávat jiţ od zahájení insolvenčního řízení. Faktorem, který umoţňuje bezproblémovou aplikaci tohoto pravidla, je zejména zavedení insolvenčního rejstříku, který dává moţnost jednoduše a rychle se o zahájení insolvenčního řízení dluţníka dozvědět. Lze říci, ţe nově zavedený systém insolvenčního řízení vyuţívající insolvenčního rejstříku lépe koresponduje s obecnou zásadou, ţe bdělým náleţí práva, a to zejména v jeho počáteční fázi. V době účinnosti ZKV byl zásadním problémem nedostatek informací o zahájení konkursního řízení, a to zejména s ohledem na pravidlo počítající s tím, ţe pokud věřitel nepřihlásí pohledávku do určité doby, nemůţe být v tomto řízení uspokojen. Insolvenční soud má povinnost vyzvat věřitele k přihlašování pohledávek, a to aţ do rozhodnutí o úpadku, věřitelé tak však mohou činit i bez výzvy soudu. Věřitelé jsou dále vyzváni k přihlašování pohledávek rozhodnutím o úpadku, které můţe být vydáno v době od několika dnů po několik měsíců od zahájení insolvenčního řízení. 43 Lhůta k přihlašování stanovená rozhodnutím o úpadku nesmí být kratší neţ 30 dnů a delší neţ 2 měsíce. Přihlašovací lhůta je tedy odpoutána od momentu prohlášení konkursu, který spouštěl přihlašovací lhůtu v reţimu ZKV. Tento zákon také stanovil, ţe usnesení o prohlášení konkursu obsahuje výzvu k podání přihlášek, která nesměla být kratší 30 dnů a delší 3 měsíců, tato lhůta však byla z hlediska moţnosti uspokojení v konkursu víceméně opomenutelná, kdyţ definitivní konec přihlašovací lhůty stanovil aţ 22 odst. 2 ZKV tak, ţe k pohledávkám, které jsou přihlášeny později neţ dva měsíce od prvního přezkumného 43 Délka doby mezi zahájením insolvenčního řízení a rozhodnutím o úpadku závisí především na tom, jak rychle je prokázán úpadek dluţníka, či na tom, jestli bylo dluţníkovi poskytnuto moratorium. 18

jednání, se nepřihlíţí. Praxe po delší dobu dovozovala, ţe v tomto případě jde o lhůtu hmotněprávní. Následně však Ústavní soud svým nálezem ze dne 03.02.2000, č.j. III. ÚS 515/99, judikoval, ţe zmeškáním této lhůty nezanikne hmotné právo, tj. pohledávka, ale pouze moţnost domáhat se tohoto práva v rámci konkursního řízení, tudíţ jde o lhůtu procesněprávní. Otázka charakteru této lhůty však tímto nebyla uzavřena (také patrně s ohledem na rozporuplnost argumentace zaniknutím či nezaniknutím hmotného práva) a názory zůstaly rozdílné. 44 Proto bylo zřejmě i nadále nejjistější podat přihlášku tak, jako by lhůta byla lhůtou hmotněprávní. Tato lhůta potom byla zachována adresováním přihlášky kterémukoliv soudu v poslední den této lhůty. 45 Co se týče posouzení charakteru lhůty k podávání přihlášek dle IZ, zákon zjevně také neformuloval své ustanovení dostatečně jednoznačně. Pravidlo, ţe hmotněprávní předpis stanoví hmotněprávní lhůtu a naopak, ve vztahu k IZ (jakoţ i dříve k ZKV) taktéţ není spolehlivým vodítkem vzhledem k tomu, ţe jednoznačně určit charakter IZ jako normy hmotněprávní či procesněprávní nelze. Ust. 173 odst. 4 IZ věta první zní následovně: Přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Insolvenční zákon tedy respektuje hmotněprávní charakter promlčecí lhůty a nutnost uplatnit právo také v insolvenčním řízení náleţitě včas z hlediska promlčení. Toto ustanovení však nevylučuje, aby lhůta k podání přihlášek z hlediska moţnosti účastnit se insolvenčního řízení byla procesněprávní. Ust. 173 odst. 4 IZ, věta druhá, zní: Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného než insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu. Znění tohoto ustanovení navádí k tomu výkladu, ţe jde o lhůtu hmotněprávní, neboť účinky spojené s podáním přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu. 46 Odkazem na toto ustanovení také komentář k IZ autorů Kozáka, Budína, Dadama, aj. nakladatelství ASPI, a.s. z roku 2008 zdůvodňuje svůj výklad, ţe jde o lhůtu hmotněprávní, 47 přičemţ také v praxi se lze setkat s tímto názorem. Je však zřejmé, ţe ustanovení této věty za středníkem (také obsahuje slova účinky spojené s podáním takové přihlášky ), se vztahuje k speciálnímu případu, kdy je přihláška podána nepříslušnému soudu a následně postoupena konkrétnímu insolvenčnímu soudu. Dosavadní judikatura shledává lhůtu k podávání přihlášek jako procesněprávní, 48 dle ní tudíţ stačí, kdyţ je poslední den stanovené lhůty přihláška podána k poštovní přepravě. 44 Viz např. MLEJNKOVÁ, I. Poradna Konkursních novin. Konkursní noviny [online]. Praha: COOPER PRESS, s.r.o., 2005, č. 1, vydáno 05.01.2005 [cit. 14.12.2009]. Dostupné z <http://www.konkursninoviny.cz/clanek.html?ida=1105>. 45 Tamtéţ. 46 Na první pohled nepříliš jasná je také formulace dojde insolvenčnímu soudu, která vyvolává dojem, ţe stačí, kdyţ přihláška dojde kterémukoli krajskému soudu, který má na starosti insolvenční agendu a je tedy insolvenčním soudem. Mám však za to, ţe zejména s ohledem na definici pojmu insolvenční soud obsaţenou v 2 písm. b) IZ je třeba ust. 173 odst. 4 IZ vykládat ve vztahu ke konkrétnímu insolvenčnímu soudu, u kterého se vede dané insolvenční řízení. 47 KOZÁK, J., BUDÍN, P., DADAM, A. aj. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: ASPI, a.s., 2008. s. 237. 48 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2008, č.j. 1 VSPH 85/2008-P27, ve věci insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. KSCB 25 INS 750/2008. 19

Argumentem pro posouzení lhůty jako procesněprávní je téţ to, ţe v případě, kdy insolvenční zákon zamýšlel stanovit hmotněprávní lhůtu, učinil tak výslovně, např. v 186 odst. 2 IZ, či 198 a 199 IZ. Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, které následuje rozhodnutí o úpadku, potom nemá vliv na běh lhůty k podávání přihlášek stanovené rozhodnutím o úpadku. 49 Na rozdíl od ZKV došlo k zpřísnění, které se týká toho, ţe přihláška musí dojít příslušnému insolvenčnímu soudu, tzn. podáním přihlášky u jiného neţ insolvenčního soudu není lhůta zachovaná, 50 ač tento má povinnost neprodleně ji postoupit příslušnému soudu. náleţitosti přihlášky Další velká a na první pohled spatřitelná organizační změna spočívá v nově stanovené povinnosti podat přihlášku pohledávky na formuláři vytvořeném Ministerstvem spravedlnosti v souladu s vyhláškou č. 311/2007 Sb. 51 Formulář má patrně zajistit větší uţivatelskou pohodlnost jak pro věřitele, kteří nejsou necháni na pochybách, které údaje sdělovat mají a které nemají, tak také pro insolvenční soud a insolvenčního správce, pro které bude orientace ve formuláři pravděpodobně snazší. Je zároveň otázkou, jaká je oprávněnost tohoto předpokladu vzhledem k rozmanitosti ţivotních situací, které je třeba vměstnat do pár řádek formuláře, i k technickým a právním znalostem věřitelů. Kaţdopádně mám za to, ţe zavedení formuláře je krok správnou cestou. K otázce postupu v případě, pokud dojde soudu přihláška, která nebude na formuláři, lze uvést, ţe se nejedná o procesně bezúčinné podání, ale taková přihláška je pouze stiţena vadou spočívající v nedostatku její zákonné formy. 52 Po zjištění této vady pak následuje postup směřující k jejímu odstranění dle IZ. 53 Přihláška se podává dvojmo, IZ dále na rozdíl od ZKV stanoví, ţe dvojmo se podávají také přílohy přihlášky. Přihláška musí kromě obecných náleţitostí podání 54 obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Nově a přesněji IZ definuje pojem důvod vzniku pohledávky jako uvedení skutečností, na nichţ se pohledávka zakládá. Věřitel také musí doloţit tvrzenou vykonatelnost své pohledávky, a to veřejnou listinou. Pohledávka musí být v přihlášce vyčíslena v penězích, a to v české měně. Jak IZ, 55 tak ZKV 56 stanoví pravidla pro přepočet pohledávek na české koruny, IZ však tato pravidla rozšiřuje a zpřesňuje, kdyţ hodnotu kurzu vyhlášenou Českou národní bankou neváţe jen ke dni zahájení insolvenčního řízení (v ZKV je rozhodným dnem den prohlášení konkursu), ale 49 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.07.2008, č.j. 1 VSPH 101/2008, ve věci insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. 45 INS 442/2008. 50 A to zřejmě jak z hlediska promlčení, tak z hlediska přihlášení do insolvenčního řízení. 51 Tento formulář je volně ke staţení ve speciálním formátu z internetových stránek zřízených Ministerstvem spravedlnosti společně s pokyny k vyplnění. 52 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2008, č.j. 1 VSPH 85/2008-P27, ve věci insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. KSCB 25 INS 750/2008. 53 K odstranění této vady insolvenční správce věřitele vyzve dle 188 odst. 2 IZ k opravení přihlášky ve lhůtě do 15 dnů společně s poučením, jak opravu provede. Pokud tak věřitel neučiní, předloţí správce přihlášku insolvenčnímu soudu k rozhodnutí, ţe se k přihlášce nepřihlíţí, o čemţ správce věřitele také poučí. 54 Ust. 42 odst. 4 OSŘ. Ohledně tohoto předpisu IZ v 7 stanoví, ţe se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory pouţije přiměřeně, nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. 55 Ust. 175 IZ. 56 Ust. 20 odst. 2 ZKV. 20