Formy zajištění platebních rizik v zahraničním obchodě

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín Formy zajištění platebních rizik v zahraničním obchodě Bakalářská práce Autor: Kseniya Melnyk BIVŠ BMK Bankovní management Vedoucí práce: Ing. František Janatka, CSc. Praha Duben, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Roudnici nad Labem dne 23.4.2013 Kseniya Melnyk 2

Poděkování Děkuji tímto vedoucímu práce Ing. Františku Janatkovi za cenné připomínky a rady, které mně pomohly při psaní této práce. 3

Anotace Světová hospodářská krize ještě neutichla, a tak je stále aktuální problém vysoké míry nesplácení závazků. Téma bakalářské práce pojednává o platebních rizicích v zahraničním obchodě. Vzniká tak neustálá potřeba přijímání opatření, minimalizujících riziko neuhrazení závazků vyplývajících z dodavatelsko-odběratelských vztahů. Cílem práce je popsat platební rizika v zahraničním obchodě a také představit jednotlivé instrumenty, které mohou tato rizika minimalizovat a které tak mohou firmám výrazně pomoci. Zmíněny budou téţ dokumenty, které se v zahraničním obchodě pouţívají, neboť do této problematiky nesporně patří. Klíčová slova: riziko, akreditiv, banka, záruka, pojištění Annotation The global economic crisis is not over yet, so there is always the problem of high levels of current outstanding obligations. Topic of the thesis deals with credit risk in foreign trade. This creates a constant need for adopting measures that minimize the risk of default resulting from the supplier-customer relations. The aim is to describe credit risk in foreign trade, and introduce various instruments that can minimize these risks, which can help companies significantly. Will also be mentioned documents used in foreign trade, since in this issue unquestionably belongs. Keywords: risk, credit, bank, guarantee, insurance 4

Obsah Úvod... 6 1 Platební rizika v zahraničním obchodě... 8 1.1 Platební rizika v zahraničním obchodě, jejich specifika a charakteristické rysy... 8 1.2 Způsoby minimalizace platebního rizika... 16 1.3 Výběr a průzkum obchodního partnera... 17 1.4 Dun and Bradstreet... 19 2 Nástroje, jejichţ pouţití sniţuje platební rizika (Akreditiv, Bankovní záruka, Pojištění platební nevůle a platební neschopnosti)... 21 2.1 Akreditiv... 22 2.1.1 Druhy dokumentárních akreditivu... 23 2.1.2 Potvrzení nebo nepotvrzený akreditiv.... 24 2.1.3 Postup při provádění akreditivní operace... 25 2.1.4 Hlavní náleţitosti dokumentárního akreditivu... 26 2.2 Bankovní záruka... 26 2.3 Pojištění platební nevůle a platební neschopnosti... 27 3 Dokumenty, pouţívané v platebním styku v zahraničí... 30 3.1 Obchodní dokumenty... 31 3.2 Celní dokumenty... 32 3.3 Platební a úvěrové doklady... 34 3.4 Sluţby bank na českém bankovním trhu... 34 3.5 Přepravní dokumenty... 34 3.5.1 Konosament... 35 3.5.2 Balící list... 35 3.5.3 ATA Karnet... 35 3.5.4 Nákladní listy... 35 3.6 Pojišťovací dokumenty... 36 3.6.1 Výluky z pojištění... 36 3.6.2 Pojistka... 37 4 Příklady z praxe... 38 5

Úvod Téma mé bakalářské práce včetně osnovy bylo schváleno 27.10.2011. Cílem této práce je popsat zejména platební rizika v zahraničním obchodě a uvést, jak je moţné se vůči těmto rizikům bránit. S kaţdou lidskou činností je spojeno určité riziko a stejně tak to platí i pro podnikání. Podnikání je spojeno s rizikem a je s tím třeba počítat nejen při podnikání, ale třeba jiţ při sestavování podnikatelského plánu. Riziko můţeme definovat jako událost, která je pro nás neplánovaná, neočekávaná a neţádoucí. Tyto události pak mohou negativně ovlivnit výsledek jakéhokoliv procesu. Jednotná definice však neexistuje. Někdo mluví o variabilitě výsledků s různými váhami, někdo o pravděpodobnosti ztráty, někdo o neurčitosti budoucího vývoje či pravděpodobnosti, ţe skutečný výsledek se odkloní od výsledku očekávaného. První kapitola také pojedná o důleţitosti informací, které je třeba získat o obchodním partnerovi v zahraničí. Je třeba získat informace hlavně o tom, zda je obchodní partner platebně schopný a zda dostane firma řádně a včas zaplaceno. Je však otázkou, zda je moţné na tuto otázku bezchybně odpovědět, a odpovědět správně. Proto i tak nese exportér relativně vysoké riziko, ţe mu řádně a včas zaplaceno nebude. Důleţité je tak zkoumat míru rizika, ţe zaplaceno nebude a toto riziko pak následně minimalizovat. Na základě toho se pak volí vhodné platební nástroje, které téţ budou v práci zmíněny. Často však není v silách firmy zjistit veškeré potřebné informace o svých obchodních partnerech. Veřejné informace jsou totiţ obvykle strohé a ne vţdy je moţné zjistit, jak je na tom firma ohledně bonity a platební schopnosti. Existují však specializované firmy, které provádí analýzy důvěryhodnosti firem, a u těch je moţné si analýzu objednat. Firma tak získá informace na klíč, podle kterých můţe dále postupovat. Obvykle je jedním z hlavních kritérií to, jaká je míra důvěryhodnosti firmy při poskytování obchodních úvěrů. Pokud se banka zdráhá firmě poskytnout úvěr a nebo pokud poskytuje úvěr jen ve zlomku určité hodnoty, je třeba se mít na pozoru. Ale jsou samozřejmě i jiná kritéria hodnotící faktory. 6

Jedním z dalších údajů podle kterých lze usuzovat na důvěryhodnost a ekonomickou situaci zahraniční firmy je její základní kapitál, zisk eventuálně ztráta v několika uplynulých letech, zda bylo nebo dokonce v současné době je proti firmě vedeno soudní řízení a z jakého důvodu. Druhá kapitola se bude věnovat platebním nástrojům, které jsou vyuţívány při v rámci přeshraničního obchodu a jeţ mají sniţovat platební riziko. Jednou z moţností je akreditiv, coţ je platební metoda, která znamená zaplacení kupní ceny v okamţiku předání zboţí od exportéra k importérovi. Placení tímto způsobem je do jisté míry výjimečné, neboť k závazku importéra zaplatit se dále přidává závazek banky, který je na základě zmíněného akreditivu. Exportér, v jehoţ prospěch je dokumentární akreditiv vystaven, se takto efektivně zajišťuje proti platebnímu riziku importéra (tedy riziku, ţe by mu importér nezaplatil). Na druhou stranu importér je zajištěn proti bezdůvodnému placení, platí za dokumenty vztahující se k objednanému zboţí, které sám v rámci akreditivu poţadoval a specifikoval. Dalším nástrojem, který bude zmíněn, je bankovní záruka, coţ je další ze zajišťovacích nástrojů, můţeme říct ţe jde o specifický druh. Zajišťuje platební a neplatební závazky. Tento závazek je ze strany banky neodvolatelný. Plnění banka poskytuje vţdy v peněţní formě. Příkaz k vystavení záruky dává osoba, jejíţ závazek má být bankou zajištěn. Bankovní záruka je vystavená v okamţiku, kdy oznámení o této záruce obdrţí její příjemce. Obvykle se řeší ověřování podpisů na bankovní záruce a přezkoumání z hlediska formulace závazků. Ve třetí kapitole budou obsaţeny dokumenty, které jsou třeba k platebnímu styku v zahraničí. Mezinárodní obchodní operace jsou výrazně sloţitější, neţ vnitrostátní obchod se stejnou komoditou. Odráţí se to hlavně v počtu a sloţitosti potřebných dokumentů. Tyto dokumenty se dají různě dělit a některé z nich plní často úlohu ve více neţ jedné skupině dokumentů. Lze je tedy shrnovat do jednotlivých skupin podle účelu nebo cíle, které by měly zabezpečovat. Je nutné také pojednat o poţadavcích na jednotlivé doklady, neboť poţadavky na průvodní doklady se mohou v jednotlivých zemích lišit na základě místních odchylek. Čtvrtá závěrečná kapitola bude obsahovat příklady z praxe, které vhodně doplnění znění práce a které v praxi ukáţí, jak jednotlivé nástroje a dokumenty fungují. Příklad bude proveden na firmě Meva, a.s., která se zabývá výrobou kontejnerů. Jedná se o firmu, která je jedním z největších výrobců kovových nádob v rámci celé Evropy, coţ jí dává moţnost konkurence 7

všech evropským zemím, ale také Rusku nebo Kazachstánu. Jiţ na základě tohoto musí velmi dbát o to, aby byly vhodně řízena rizika jejího podnikání, která v určitých teritoriích hrozí. Právě v těchto východních zemích je vhodné, a pro většinu firem i nezbytné, si pojistit pohledávky v těchto zemích. V rámci těchto souvislostí bude také zmíněna podpora exportu prostřednictvím systému proexportní politiky. Stát tak napomáhá stát akcelerovat a multiplikovat pozitivní efekty, které dosahují české firmy na zahraničních trzích. EGAP je totiţ pro vývozce velice důleţitá instituce a své místo v této práci si jistě zaslouţí. Po vzniku samostatné České republiky se EGAP změnila na akciovou společnost vlastněnou českým státem, jehoţ akcionářská práva vykonávají příslušné ústřední orgány státní správy, tj. Ministerstvo financí ČR, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Ministerstvo zahraničních věcí ČR a Ministerstvo zemědělství ČR. Práce by tak měla přinést komplexní informaci nejen o platebních rizicích v rámci zahraničního obchodu, ale také o nástrojích, kterými lze tato rizika eliminovat a o dokumentech, které jsou v rámci této problematiky potřebné. Praktický příklad potom celou problematiku doplní a přidá praktické souvislosti zmíněné problematiky. 1 Platební rizika v zahraničním obchodě 1.1 Platební rizika v zahraničním obchodě, jejich specifika a charakteristické rysy Firmy pomocí risk managementu sledují svá potenciální i stávající rizika a snaţí se o to, aby v maximální moţné míře těmto rizikům předešly a eliminovaly negativní vlivy, které z těchto rizik vycházejí. Řízení rizik se tak stává významnou součástí řídícího procesu kaţdé firmy. Je třeba, aby management uměl řízení rizik aplikovat do řízení celé firmy, aby se tak řízení rizik stalo nedílnou součástí strategického řízení podniku a aby risk manager byl ve vedení firmy zastoupen. Neboť je třeba, aby rizika byla nejen včas a dobře identifikována, ale aby také byla účinně a efektivně analyzována. Stejně tak je třeba rizika profesionálně vyhodnotit a umět je monitorovat tak, abychom v kaţdé fázi vývoje určité rizikové indicie byly schopni odhadnout, jak toto můţe naší firmu postihnout. Zkrátka je třeba umět rizika řídit. Neboť pokud umíme 8

rizika dobře řídit, můţeme v budoucnu odvrátit pád firmy, který můţe být právě těmito riziky způsobem a který bychom bez správného řízení rizik jen těţko odvrátili. A stejně tak jsou spojena rizika s podnikáním v zahraničním obchodě, na zahraničních trzích. Tato rizika mohou mít mnoho souvislostí, např. mohou být spojena s výkyvem kurzu měny, s politickou situací v daném teritoriu nebo i se situací ekonomickou. Rizika ale také mohou být spojena s geografickou vzdáleností, s rozdíly v obchodních zvyklostech a právních předpisech států, s rozdílným sociálně-ekonomickým klimatem, ale i s niţší informovaností o vývoji na zahraničních trzích. Kaţdá oblast podnikání a ekonomiky je spojena s riziky, která mohou mít neblahý vliv na výsledek podnikání nebo investičního záměru a tento výsledek se pak bude lišit od výsledku předpokládaného, právě v důsledku vlivů, které jsou nahodilé a které lze často jen velmi málo ovlivnit či předem eliminovat. Některá rizika mají velmi širokou působnost, např. riziko změny trţní situace, jiná jsou specifická pro dané odvětví či pro určité činnosti. Příkladem můţe být stavebnictví, které je ovlivňováno klimatickými vlivy, nebo hornictví, na které působí vlivy geologické. Pravdou však je, ţe riziko ne vţdy musí být negativní, ale naopak, např. při riziko pohybu cen můţe dojít k tomu, ţe pohyb cen můţe být v konečné fázi pro firmu příznivý, pokud se tedy ceny hýbou ve prospěch firmy. To, ţe se podnik zapojil do mezinárodního obchodu nemusí souviset pouze s riziky, ale můţe to být i přínosem. Mezinárodní ekonomické vazby mohou ovlivňovat rizikovost podnikání i pozitivně. Pokud podnik prodává své výrobky nejen v tuzemsku, ale i na několika zahraničních trzích, sniţuje diverzifikací trhů svou závislost na trhu domácím. Jednotlivá teritoria se mohou odlišovat vývojem konjunktury, podmínkami pro získávání zdrojů, vývojem hospodářské politiky, sezonností apod. Sníţení poptávky na jednom trhu můţe vývozce vyváţit vyššími prodeji tam, kde je poptávka vyšší. Podnik tak můţe rozdělit své aktivity mezi různé trhy a to mívá příznivý vliv na stabilitu jeho podnikání. Rizikovost mezinárodních hospodářských vztahů se do určité míry zostřila v průběhu posledních desetiletí v souvislosti s dynamikou ekonomického vývoje, proměnlivostí hodnotových kategorií, politickými přeměnami a propojením trhů v podmínkách globalizace. Negativně ovlivnila rizikovost podnikání i hospodářská krize, kde počet úpadků, vyrovnání a likvidace firem od roku 2008 výrazně vzrostl. Rizika se projevují i ve změnách kurzů měn, ve změnách cenových relací, úroků, v neschopnosti některých států dostát svým zahraničním platebním závazkům, v rizicích politických apod. 9

Jako reakce na tento vývoj se začal utvářet nový přístup k rizikům na úrovni podnikatelských subjektů. Při určitém zjednodušení jej lze charakterizovat jako postup od izolovaně pojaté ochrany před negativními dopady rizik k aktivnímu přístupu k rizikům a jejich respektování v rozhodovacím procesu. Jde např. o včasnost přijímaných rozhodnutí, o informační zajištění rozhodovacího procesu, o schopnost předvídat budoucí vývoj a o výběru takových alternativ podnikatelských aktivit, které přinesou ţádoucí výsledky. Rizika je moţné různě dělit a také je moţné vysledovat mezi nimi určité souvislosti, které je třeba zmínit. Některé druhy rizik se vzájemně doplňují a vyskytují se společně, např. riziko změn vnitřní měnové politiky a riziko inflační, a tato obě rizika bývají spojena s rizikem kursovým nebo s rizikem transferu. Inflace bývá provázena rizikem trţním vyplývajícím ze změny cenových relací. Rizika je proto nutno posuzovat komplexně a respektovat jejich souvislosti. Opatření podnikatelské politiky zaměřená na omezení jednoho rizika mohou zostřovat rizika jiná. Aby firma minimalizovala ztráty a aby byla co nejvíce úspěšná, je třeba s riziky pracovat a je třeba je správně vyhodnocovat. Pokud bude podnik riziko ignorovat, můţe se dostat do problémů a můţe také zaostávat za konkurencí. Problematikou rizik by se tedy ve firmě měl zabývat uţší či širší tým dle velikosti firmy a měl by nejen rizika odhalovat a analyzovat je, ale měl by téţ připravit strategii toho, jak se firma můţe těmto rizikům vyhnout a nebo alespoň jak můţe eliminovat následky těchto rizik. Mezi hlavní rizika v mezinárodním obchodě patří platební rizika, kdy zahraniční partner nechce a nebo nemůţe za kontrakt zaplatit. Kvůli platební nevůli dluţníka můţe platební zahraniční riziko postihnout prodávající tak, ţe dojde ke ztrátě celé kupní ceny nebo její části. Je třeba také někdy připočítat ztrátu dopravních nákladů a dalších nákladů, které jsou s kontraktem spojeny. Proto je velice důleţitá volba zahraničního partnera, popř. jeho prověření, pokud je toto v dané zemi moţné. Je samozřejmé, ţe firmy, které se tomuto riziku snaţí čelit, velice pečlivě vybírají nejen obchodní partnery, ale také velmi přesně specifikují platební podmínky a popř. i určitý úvěrový vztah. Platební podmínky mají v mezinárodních kupních smlouvách značný vliv na výsledky obchodních operací. Předurčují kdy, kde a jak má být uhrazena kupní cena a jsou proto také jedním z východisek pro její kalkulaci. V 10

mezinárodním obchodu se při placení často pouţívají směnky a šeky. V textu jsou uvedeny charakteristiky směnky a šeku, jejich druhy a obsahové náleţitosti. Nástroji, které mají tomuto riziku zamezit, popř. ho alespoň omezit, bývají nejčastěji bankovní instrumenty směnečné zajištění pohledávky, zajištění hypotékou, výhradou vlastnictví atd. Zde v úvodu je nutné připomenout, ţe platební nevůle se nemusí týkat primárně pouze nějaké platby, ale můţe se projevit např. neotevřením akreditivu, nezaplacením akontace nebo odmítnutím dokumentů, takţe nemusí dojít k uskutečnění dodávky nebo alespoň na odběratele nepřejde právo disponovat se zboţím. Riziko platební neschopnosti dluţníka vyplývá z moţnosti takového zhoršení finančního postavení dluţníka, ţe není schopen svoje peněţní a zpravidla také ostatní závazky splnit. Insolvence podniku se projevuje pozastavením jeho plateb a bývá řešena formou vyrovnání nebo konkurzu, eventuálně exekucí majetku. Nástroje omezení rizika platební neschopnosti jsou dosti obdobné jako u platební nevůle, směnečný závazek dluţníka však ztrácí účinnost. Poměrně často je voleno pojištění rizika platební neschopnosti, avšak to bývá spojováno se spoluúčastí pojištěného. Riziko platební neschopnosti obchodního partnera se dotýká obchodních transakcí bez ohledu na volbu platební podmínky. Dodavatel můţe utrpět škodu i tehdy, pokud zboţí ještě neodeslal, ale vynaloţil na jeho výrobu či koupi prostředky. V době, kdy jeho partner je insolventní, nemůţe zakázku dokončit či odeslat a musí hledat jiné řešení odbytu daných výrobků. Navíc můţe toto riziko ohroţovat i vztahy se všemi subjekty poskytujícími sluţby. Platební neschopnost můţe postihnout banky, pojišťovny, speditéry, dopravce apod. U postiţeného podnikatele (věřitele) vede k přímé ztrátě, coţ při větších hodnotách můţe ohrozit i finanční stabilitu firmy. Riziko platební nevůle a neschopnosti lze přenést také smluvně na jiné partnery: zprostředkovatele, obchodní zástupce, komisionáře apod., zpravidla za zvláštní odměnu. Účinnost této metody však závisí na spolehlivosti firem, na které je riziko přenášeno. Mnohem účinnější bývá vyuţití sluţeb finančních institucí, zejména úvěrových pojišťoven, institucí poskytujících factoring nebo forfaiting. 11

Míru podstupovaných komerčních rizik ovlivňuje podnikatel zejména výběrem obchodních partnerů, volbou vhodných platebních podmínek a zajišťovacích nástrojů a rozsahem, ve kterém vyuţívá moţností pojištění. Nejúčinnějším způsobem předcházení tomuto riziku je rozvíjení dlouhodobých obchodních spojení zaloţených na vzájemné důvěře. Jednotlivé platební podmínky se vytvořily v praxi mezinárodního obchodu jako uzance, určité zvyklosti, které se dodrţují. Vzhledem ke geografické vzdálenosti partnerů, rizikovosti transakcí a jejich obchodně-technické náročnosti se platby mezi prodávajícím a kupujícím většinou neuskutečňují přímo, ale vyuţívá se sluţeb třetích osob, které za úplatu vystupují v zájmu a podle instrukcí svých příkazců. Mohou plnit funkci zprostředkovatelů plateb, financovat obchody, v některých případech na sebe přebírají závazky k zaplacení. Je nezbytné, aby šlo o osoby s dobrou pověstí, které přesně dodrţují své závazky. Tomuto poţadavku většinou odpovídají banky a instituce specializované na finanční sluţby, výjimečně v některých zemích to mohou být i subjekty, které finanční sluţby poskytují jen jako vedlejší činnost (např. zasílatelé a dopravci). I jejich sluţby však většinou vyústí v bankovní transakce. Platební rizika v zahraničním obchodě však mají také výraznou vnitřní dimenzi. Zvládání těchto rizik souvisí s kvalitou podnikového řízení, s delegováním pravomoci, se systémem vnitropodnikové kontroly, se schopnostmi, dovednostmi a motivacemi zaměstnanců při provádění běţných operativních činností. Neoddělitelnou součástí prevence negativního dopadu komerčních rizik je proto také personální politika podniků spočívající ve výběru kvalifikovaných pracovníků, v jejich výchově a doškolování. V bakalářské práci budu velice pečlivě analyzovat všechny dostupné informace ohledně platebního rizika v mezinárodním obchodu. Následně budou informace syntetizovány tak, aby mohly poskytnout nejen přehledný popis tohoto rizika, ale také efektivní shrnutí této problematiky, která zdá se být velice členitá a je tedy nutné na závěr práce připravit smysluplné výstupy. Práce je celkem rozdělena na 4 kapitoly. První kapitola se zabývá platebními riziky v zahraničním obchodě. Je zde pojednáno nejen o moţnostech minimalizace těchto rizik, ale také výběr a průzkum obchodního partnera. Minimalizace rizik je velice důleţitá právě proto, ţe firmu v konečném důsledku můţe stát tato minimalizace mnohem méně peněz, neţ kdyţ následky rizika po té řeší. 12

Základem řešení a tedy i minimalizace kaţdého rizika rámci podnikání jak v na tuzemských trzích, ale i na trzích zahraničních, je dobře sepsaná a kvalifikovaně vypracovaná smlouva, která musí obsahovat všechny důleţité náleţitosti, a kde musí být přesně uvedeny platební podmínky, které právě mohou platební riziko výrazně ovlivnit. Platební podmínky však nelze nastavit svévolně, ale je třeba brát ohled na postavení obchodního partnera na trhu, na tom, jak velký bude kontrakt a také na základě analýzy, která poskytne informace o postavení obchodního partnera na trhu a v jiných odběratelsko-dodavatelských vztazích, bonitě obchodního partnera či poptávky, která je po zboţí, s jímţ se obchoduje. Proto se často jedná o věc velice delikátní a je nutné balancovat a hledat kompromis mezi co nejvyšší eliminací rizika platebního rizika na jedné straně a moţnostmi přijatelně se dohodnout na straně druhé, neboť obchodní partner nemusí na tvrdě stanovené platební podmínky přistoupit a kontrakt tak můţe být ohroţen. Kaţdou oblast podnikání doprovází rizika, které mohou způsobit, ţe dosaţený výsledek se bude lišit od předpokládaného v důsledku mimořádných vlivů. Některá rizika mají velmi širokou působnost, např. riziko změny trţní situace. V průběhu posledních deseti let rizikovost v mezinárodním obchodě do určité míry zostřila v souvislosti s dynamikou ekonomického vývoje, proměnlivostí hodnotových kategorií, politickými přeměnami a propojením trhů v podmínkách globalizace. Projevuje se ve změnách kurzů měn, ve změnách cenových relací, úroků, v neschopnosti některých států dostát svým zahraničním platebním závazkům, v rizicích politických apod. Tyto všechny faktory vedli k novému přístupu k rizikům na úrovní podnikatelských subjektů. Při určitém zjednodušení jej lze charakterizovat jako postup od izolovaně pojaté ochrany před negativními dopady rizik k aktivnímu přístupu k rizikům a jejich respektování v rozhodovacím procesu. Mluvíme např. o včasné přijímání určitých rozhodnutí, o informační zajištění rozhodovacího procesu, o schopnost předvídat budoucí vývoj a o výběr takových alternativ podnikatelských aktivit, které přinesou ţádoucí výsledky. Jedním ze nejdůleţitějších rizik, na které bychom se vţdy měli zaměřit, je riziko trţní. Toto riziko představuje moţnost, ţe v důsledku změny trţních podmínek podnik nedosáhne předpokládaného výsledku nebo utrpí ztrátu. Ale na druhou stranu vývoj na trhu můţe přinést také příznivější výsledky neţ se očekávalo. 13

Změna trţní situace můţe být způsobena různými příčinami jakou jsou změna celkové konjunkturní situace v určité zemí či ve skupině zemí, změnou vztahu nabídky a poptávky po určitém zboţí, změnami v postavení rozhodujících dodavatelů nebo odběratelů nebo také v důsledku změn v jejich prodejní či nákupní politice, změnami v technologii, sezónními výkyvy apod. Toto riziko můţe způsobit změnu cenových relaci, k růstu nákladu, ale můţe také dojít k neprodejnosti výrobků. Vývozci a dovozci toto riziko většinou vnímají ve vztahu l uzavíraným obchodům, zvláště u dodávek s delším výrobním a obchodním cyklem, které jsou typické pro dodávky omeletních zařízení a investičních celků. Vzhledem k tomu, ţe v poslední době narůstá počet změn ekonomických podmínek na trzích můţe toto riziko mít dopad i na operace, u kterých jsou poskytovány krátkodobé úvěry, dlouhodobé kontrakty na dodávky surovin apod. Správně sestavený kontrakt můţe zabezpečit ochranu před těmito riziky. Je proto vhodné u některých výrobků sjednávat v kontraktu cenu pohyblivou v závislosti na trţním vývoji. Obchod mohou ovlivnit také rizika komerční které vyplývají z nesplnění závazku obchodním partnerem. Tato rizika se objevují především ve vztazích mezi exportérem a importérem, ale také i průvodních sluţeb vyuţívaných v obchodě, např. vztahů k dopravcům, zasílatelům, kontrolním společnostem, pojišťovnám apod. Zvýšení těchto rizik můţe negativně ovlivnit dosaţené výsledky tím, ţe obchodní buď vůbec neuskuteční předpokládanou transakci, nebo dosáhne při její realizaci horšího výsledku, neţ očekával. Na zahraničním trhu tyto rizika vystupují v ostřejší podobě vzhledem k odlišnostem těchto trhů co do právních a ekonomických podmínek, obchodních zvyklostí, sociálně kulturních zvláštností. Musíme tedy vţdy mít dostatek informaci o zahraničních partnerech, které však bývají méně dostupné a navíc postavení jednotlivých firem na trhu se můţe měnit v závislosti na faktorech, které bez důkladné znalosti trhu lze jen těţko předpovídat. Abychom předešli těmto rizikům musíme soustavně získávat informace o účastnících trhu, sledovat jejich profesní zdatnosti, finanční situaci, hodnotit jejich spolehlivost a úvěruschopnost. V tomto směru jsou nejčastěji vyuţívány informační a poradenské sluţby bank, informačních kanceláří, ratingových agentur a poradenských firem. Můţe dojít k nepřevzetí zboţí odběratelem, coţ je závislé na sjednané platební podmínce. K bezdůvodnému nepřevzetí můţe dojít u dokumentárních inkas a některých úvěrových 14

platebních podmínek. V důsledku můţe dojit ke ztrátě prodávajícího způsobené zvýšenými náklady na dopravu a skladování zboţí, prodejem zboţí jinému odběrateli za niţší cenu. Tomuto riziku lze předcházet vhodnou volbou platební podmínky a lze ho omezit příslušným pojištěním. Riziko platební nevůle dluţníka můţe postihnout prodávajícího především u úvěrových platebních podmínek. Můţe vést ke ztrátě celé kupní ceny nebo její části, eventuálně i ke ztrátě dopravních a dalších nákladů. Kromě volby obchodního partnera má na jeho intenzitu vliv zvolená platební podmínka a způsob zajištění daného úvěrového vztahu. Zajišťovacími nástroji bývají nejčastěji bankovní instrumenty (akreditiv s odloţenou splatností, bankovní záruka apod.), směnečné zajištění pohledávky, zajištění hypotékou, výhradou vlastnictví aţ do zaplacení kupní ceny a úvěrové pojištění. Dalším rizikem je riziko platební neschopnosti, které vyplývá z moţnosti takového zhoršení finančního postavení dluţníka, ţe není schopen svoje peněţní a zpravidla také ostatní závazky splní. Insolvence podniku se projevuje pozastavením jeho plateb a bývá řešena formou vyrovnání nebo konkurzu, eventuálně exekucí majetku. Nástroje omezení rizik platební neschopnosti jsou obdobné jako u platební nevůle, směnečný závazek dluţníka však ztrácí účinnost. Vcelku často je voleno pojištění rizika platební neschopnosti, bývá to ale spojováno se spoluúčastí pojištěného. Riziko platební nevůle a neschopnosti lze přenést také smluvně na jiné partnery jako jsou zprostředkovatele, obchodní zástupce a komisionáře. Účinnost této metody však závisí na spolehlivosti firem, na které je riziko přenášeno. Mnohem účinnější bývá vyuţití sluţeb finančních institucí, zejména úvěrových pojišťoven, institucí poskytujících factoring nebo forfaiting. Obchod také mohou ovlivnit rizika přepravní. Jsou spojena s mezinárodními obchodními operacemi s hmotným zboţím. Během dopravy můţe dojít ke ztrátě nebo poškození zboţí a škodu utrpí ten, kdo v daném okamţiku toto riziko nesl. Většinou to bývá buď kupující nebo prodávající. Přechod rizika ztráty nebo poškození zboţí sjednávají zpravidla výslovně ve smlouvě stanovením určité dodací podmínky. Toto riziko však nese i dopravce, eventuálně speditér tím, ţe přebírají odpovědnost za zboţí během přepravy. Prevence tohoto rizika spočívá v jasném vymezení místa a okamţiku přechodu rizika ztráty nebo poškození zboţí z prodávajícího na kupujícího (např. odvoláním na Incoterms) v kupní smlouvě a dále ve 15

vhodném přepravním zajištění dodávky zboţí (např. výběrem spolehlivého dopravce). Tyto přepravní rizika v mezinárodním obchodě se většinou pojišťují, a proto je nutno věnovat pozornost řádnému sjednání pojistné smlouvy a musím zvolit spolehlivou pojišťovnu. Další rizika, které se mohou objevit jsou rizika teritoriální. Tato rizika vyplývají z nejistoty politického a makroekonomického vývoje jednotlivých zemí, ale mohou být také důsledkem administrativních opatření, přírodních katastrof, bojkotu zboţí, embarga apod. Jedná se většinou o rizika, která mohou mít negativní vliv na výsledky jednotlivých obchodních transakcí, ale také na realizaci podnikatelských záměrů v určité zemi do budoucnosti. Tato skupina rizik bývá předem jen obtíţně kvantifikovatelná. Kurzové riziko je spojeno se všemi formami mezinárodních hospodářských vztahů a vyplývá z proměnlivosti vývoje kurzů jednotlivých měn. Lze ho charakterizovat jako moţnost, ţe v důsledku vývoje kurzů měn bude muset účastník zahraničních ekonomických vztahů vydat více hodnot oproti původnímu předpokladu, ţe bude inkasovat relativně méně hodnot, ţe se v důsledku kurzových pohybů sníţí stav jeho devizových aktiv nebo zvýší devizová pasiva nebo v důsledku změn devizových kurzů nedosáhne svých podnikatelských cílů. Změny kurzové však mohou působit i na zlepšení dosahovaných výsledků oproti původnímu předpokladu. Míra dopadu změn devizových kurzů na podnik bývá označovaná jako devizová expozice. Musíme počítat také s rizikem odpovědnosti za výrobek. Toto riziko souvisí se širokou ochranou spotřebitele na trzích některých vyspělých zemí, zvláště USA a EU. Výrobce v těchto zemích je vţdy odpovědný za škody na zdraví nebo majetku, které mohou utrpět osoby v důsledku vad výrobku. Bezpečnost výrobku je proto základním poţadavkem při exportu některých výrobků do vyspělých zemí. Nejúčinnějším a také nezbytným nástrojem ochrany proti tomuto riziku při vývozu na tyto trhy je pojištění. V této souvislosti je třeba uvést, ţe i v ČR je odpovědnost výrobce upravena v souladu se směrnicí EHS z r. 1985, a sice zákonem o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku (č. 59/1998 Sb.). 1.2 Způsoby minimalizace platebního rizika 16

Problém platební neschopnosti se radikálně sníţil v posledních letech. Důvodem je ţe většina společností neměla prakticky ţádné potíţe s tím, aby dostála svým závazkům. Uvolnilo se také úsilí dodavatelů pojišťovat se proti tomuto riziku a sledovat dostatečně pečlivě platební morálku odběratelů. Podle průzkumu provedeného v únoru 2009 Hospodářskou komorou České republiky mělo plných 75 % respondentů problémy s pozdními platbami od zákazníků nebo odběratelů. Podstatné je, ţe u poloviny postiţených společností šlo o dluţné sumy v řádu stovek tisíc či milionů, tedy o nijak marginální poloţky. Kaţdá druhá firma přiznala, ţe sama platí pozdě nebo ţádá o prodlouţení lhůt splatnosti. Mezi největší dluţníky patří paradoxně stát, kdyţ například jenom Ředitelství silnic a dálnic dluţilo v dubnu 2009 po lhůtě splatnosti více neţ 800 milionů korun. Jedním ze nejzákladnějších předpokladu minimalizaci platebního rizika je především kvalifikovaně vypracovaná a sepsaná smlouva, v které musí být vhodně zvolené platební podmínky. Tyto platební podmínky na jedné straně zásadně ovlivňují rozhodování odběratele, zda si zboţí koupí. Jejich určení vychází v první řadě z analýzy postavení dodavatele i odběratele na trhu, z analýzy konkurence, úrovně nabídky a poptávky, moţnosti refinancování, odhadu bonity odběratelé apod. Platební podmínky jsou na druhé straně slouţí i pro vývozce jako nástroj minimalizace platebního rizika v případě poskytnutí obchodního úvěru. Platební podmínky mají za úkol stanovit jakým způsobem a kdy má být zaplaceno, měnu, ve které má být placeno., případně i úročení. Platební podmínky jsou také výsledkem jednání mezi obchodními partnery, kteří sledují rozdílné cíle. Prodávající se snaţí dostat zaplaceno za zboţí co nejdříve a kupující naopak se snaţí oddálit platbu, aby vyuţil efekt odloţené splatnosti a současně prověřil mnoţství a kvalitu dodaného zboţí. 1.3 Výběr a průzkum obchodního partnera Je velmi důleţité získat informace o budoucím partnerovi v zahraničí. Cílem prověření budoucího partnera v zahraničí je získat odpověď na řadu otázek, na jejichţ konci je zpravidla odpověď na tu hlavní otázku dostane exportující firma za svoje zboţí včas a ve správné výši zaplaceno? Na tuto otázku nelze ve většině případu dát stoprocentní odpověď a proto musí 17

exportér zkoumat míru rizika které ze vztahu s novým zahraničním partnerem bude hrozit a jak toto riziko minimalizovat. Nejlepším nástrojem je volba vhodného platebního nástroje. Zjišťováním údajů o firmách a jejich analýza s cílem měřit důvěryhodnost firem se ve světě postupně staly zabývat specializované firmy. Jedním z nejdůleţitějších měřítek takového důvěryhodnosti je v současné době maximální výše doporučeného obchodního úvěru. To znamená, jestliţe by zkoumané firmě přislíbila její financující banka a úvěr reprezentující pouze zlomek hodnoty připravovaného kontraktu, je takováto informace velmi váţným signálem pro českou exportující firmu věnovat připravovanému vývozu z hlediska zabezpečenosti platby maximální pozornost. Jedním z dalších údajů podle kterých lze usuzovat na důvěryhodnost a ekonomickou situaci zahraniční firmy je její základní kapitál, zisk event. ztráta v několika uplynulých letech, zda bylo nebo dokonce v současné době je proti firmě vedeno soudní řízení a z jakého důvodu. Všechny tyto informace o firmách v zahraničí lze nejsnáze získat prostřednictvím specializovaných agentur, z nichţ nejznámější jsou např. Dun and Bradstreet. Nelze ani opomíjet platnou legislativu země, ve které má firma sídlo. Znamená to jaká práva a zejména povinnosti pro firmu vzhledem k její právní formě z legislativy země vyplývají. Z tohoto pohledu je zpravidla lépe hodnocena veřejná obchodní společnost, ale i akciová společnost neţ společnost s učením omezením (zde je míněno jejich zahraniční modifikace). Informace existující o firmách: Bankovní informace Informace pojišťoven Informace z obchodních rejstříků Informace specializovaných agentur /Dun and Bradstreet, Credireform, Intercredit aj./ Informace obchod. Komor, svazů. Firemní informace Napište stručně, jaký je význam kaţdé z těchto zdrojů a jak pomáhají při výběru obchodního partnera. 18

Jako dalším zdrojem informací o firmách je internet. Vyuţívání různých seznamů importérů na Internetu má kromě získání kontaktu na potenciálního kupce ještě jeden nezanedbatelný význam je moţno získat řadu doplňujících informací, ověřit zda firma skutečně existuje, příp. jak dlouho, jaké jsou její hlavní aktivity, kdo je oprávněn jménem firmy jednat atd. K tomuto účelu se nejlépe hodí centrální národní obchodní rejstříky, z nichţ některé lze rovněţ nalézt na Internetu, většinou je však moţno v nich vyhledávat pouze po předchozí registraci. Také lze často na Internetu nalézt i seznamy neplatičů, případně úpadců, jejichţ vyuţití lze při před exportních úvahách firmy jen doporučit. Cenné informace o firmách obchodovaných na burze mohou poskytnout téţ webové stránky burz cenných papírů v jednotlivých zemích. Na těchto webových stránkách můţeme získat informace o firmách: http://www.corporateinformation.com 1 http://www.kompass.cz 2 http://www.securities.com 3 http://www.dbis.cz 4 http://www.iosco.org 5 http://www.egap.cz 6 http://www.gksoft.com/govt/en/currency.html 7 1.4 Dun and Bradstreet 1 Informace o více neţ 350 000 firmách z celé řady vybraných zemí světa 2 Kompass česká republika umoţňuje na svém portálu vyhledávat profily firem z celého světa. Neplacený přístup je však omezen jen na část databáze firem. Výhodou je moţnost zvolit českou verzi. 3 Firma Internet securities Inc. poskytuje na svém serveru profily firem z celého světa. Přístup není volný. 4 Při přípravě obchodu do rizikové země je vhodné tuto firmu kontaktovat a opatřit si o svém budoucím obchodním partnerovi maximum informaci. 5 Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry IOSCO se vyuţívá k získání adresy burzy cenných papírů v konkrétní vybrané zemi. 6 Na stránkách EGAP, a.p. zjistíme jaká jsou rizika vybraného teritoria, tedy v obecné rovině, bez vazeb na konkrétní firmu. 7 Na svých stránkách centrální banka zveřejňuje údaje z nichţ lze usuzovat rizika vybraného teritoria. 19

Dun and Bradstreet je předním světovým zdrojem obchodních informací, které pomáhají klientům se rozhodovat s jistotou. D&B je mezinárodní korporace s pokrytím více neţ 208 miliónů společností a je na trhu více jak 170 let. Globální komerční databáze obsahuje více neţ 195 milionů obchodních záznamů. Databáze je rozšířená o tzv. DUNSRight proces, který poskytuje zákazníkům kvalitní obchodní informaci. Základem globálních řešení je kvalita informací, na které se zákazníci spoléhají při svých důleţitých obchodních rozhodnutí. Firma D&S vlastní D-U-N-S číslo 8, coţ je jednoznačný devítimístný identifikátor kaţdé firmy kdekoliv ve světě, které zamezuje duplicitám v databázi i klientských databázích. Dun and Bradstreet poskytuje řešení, která splňují různorodé potřeby zákazníků po celém světě. Zákazníci vyuţívající Dun and Bradstreet řízení kreditních rizik (Risk Management Solutions), čímţ pomáhají sniţovat špatné pohledávky a podchycují podnikatelská rizika, zvyšují cash flow, nalézají skrytá rizika a hrozby, odkrývají vlastnické struktury a jsou hnací sílou ke zvýšení ziskovosti. Dun and Bradstreet obchod a marketing (Sales & Marketing Solutions) pomáhá ke zvýšení příjmů z nových i stávajících zákazníků. Dun and Bradstreet Compliance umoţňuje vyhledávání vzájemných spojení mezi společnostmi po celém světě. Veškeré produkty jsou celosvětově přístupné přes internetové rozhraní. Produkty které Dun and Bradstreet nabízí: 9 Risk management Solutions pomáhá porozumět a řídit rizika, kterým je společnost vystavena v průběhu obchodní spolupráce s odběrateli. Identifikovat a určit, u kterých odběratelů je nutné agresivně vymáhat pohledávky. Přinášet úspory finančních zdrojů prostřednictvím zavedení politiky téměř nulového kreditního rizika. Chrání výnosy společnosti. Sales and Marketing Solutions pomáhá zjistit, jaký význam má určitý zákazník v portfoliu společnosti. Napomáhá také odhalit dosud neobjevené moţnosti v rámci stávající klientské základny. Získávat nové, vysoce profitabilní zákazníky, 8 D-U-N-S (Data Universal Numbering Systém) unikátní identifikační devítimístný číselný znak zavedený společnosti Dun & Brandstreet. Pomocí D-U-N-S je moţné spolehlivě nalézt firmu v kterékoli části světa a v řadě případů rozpoznat její vlastnické vazby. Pomocí tohoto čísla se sleduje vazba mezi mateřskými a dceřinými společnostmi, ústředím a pobočkami. Systém je pouţíván nejvlivnějšími světovými organizacemi, je uznáván, doporučován a vyţadován více neţ 50 světovými průmyslovými a obchodními uskupeními, OSN, vládami USA a Austrálie, Evropskou komisí. V současné globální ekonomice se stala D-U-N-S čísla standardem identifikace podniků na celém světě. Zapojení D-U-N-S čísel do globálních marketingových, kreditních a obchodních operací umoţňuje plně vyuţít data, která jsou ve vlastním firemním systému a současně je přeměnit ve významný nástroj podnikání. 9 Informace dostupné na http://www.dnbczech.cz/produkty 20

kteří profilově odpovídají stávajícím nejlepším zákazníkům. Také pomáhá realokovat úsilí obchodního týmu s cílem dosáhnout větších úspěchu. Sleduje konkurenci na základě reálných dat. DUN TRADE Platební zkušenosti pomáhají identifikovat, řídit a mít pod kontrolou kreditní rizika vycházející z obchodních vztahů. Porovnává platební morálku zákazníků s oborovým a regionálním trendem. Analyzuje vývoj platebních zkušeností, rozpoznává blíţící se potíţe, určuje sezónní výkyvy, předchází jim, a tím zlepšuje cash flow. Vyhledává růstové moţnosti u stávajících i nových zákazníků. E-business urychluje rozhodovací procesy pomocí integrace klientských dat s výjimečnými data D&B. Nastavuje strategie rozhodovacích procesů a automatizuje transakce. Přináší konzistenci do rozhodovacích procesů napříč celou organizací. Systematický řídi portfolia zákazníků a dodavatelů. Compliance Solutions vytváří hlubší analýzu potenciálních i stávajících zákazníků a určuje všechny vazby. Analyzuje rizika spolupráce s danou společností a minimalizuje rizika. Napomáhá monitorovat operace společnosti s cílem zajistit shodu s vymahatelnými právními předpisy, nařízeními a směrnicemi společnosti. Chrání finanční instituce proti negativním právním dopadům vyplývajícím ze spolupráce s entitami podporujícími terorismus. Dun anad Bradstreet jsem si vybrala jako praktický příklad proto, ţe světovou jedničku v daném oboru a je špičkou v sofistikovaném zpracování informací. Je to velice spolehlivý světový zdroj obchodních informací, které pomáhají klientům se rozhodovat s jistotou. Můţe se pochlubit pokrytím více neţ 208 miliónů společností. Své sluţby nabízí jiţ 170 let, takţe je zde záruka prestiţe a zkušeností, obsahuje více neţ 195 milionů obchodních záznamů. 2 Nástroje, jejichž použití snižuje platební rizika (Akreditiv, Bankovní záruka, Pojištění platební nevůle a platební neschopnosti) 21

2.1 Akreditiv Akreditiv je platební metoda, tj. způsob zaplacení kupní ceny vzhledem k okamţiku předání zboţí od exportéra i importérovi. Placení dokumentárním akreditivem má výjimečné postaveni, neboť k platebnímu závazku importéra, vyplývajícího z kupní smlouvy, přistupuje nový samostatný závazek vystavující, popř. i potvrzující banky (v případě je-li akreditiv potvrzen), který vychází z akreditivu. Exportér, v jehoţ prospěch je dokumentární akreditiv vystaven, se takto efektivně zajišťuje proti platebnímu riziku importéra (tedy riziku, ţe by mu importér nezaplatil). Na druhou stranu importér je zajištěn proti bezdůvodnému placení, platí za dokumenty vztahující se k objednanému zboţí, které sám v rámci akreditivu poţadoval a specifikoval. Dokumentární akreditiv je písemný závazek banky beneficientovi exportérovi, vystavený na základě instrukcí příkazce importéra, poskytnout plnění stanovené akreditivem do výše akreditivní částky proti dokumentům předloţeným v rámci platnosti akreditivu a odpovídajícím všem jeho podmínkám. Naprostá většina komerčních dokumentárních akreditivů (vztahujících se k nákupu zboţí a sluţeb) je vystavena podle jednotných zvyklostí a pravidel pro dokumentární akreditivy vytvořených mezinárodní obchodní komorou v Paříţí (ICC). Akreditiv je jakékoliv ujednání, jakkoliv pojmenované či popsané, které je neodvolatelné, a tudíţ představuje definitivní závazek vystavující banky honorovat vyhovující prezentaci. To znamená: - jedná se o závazek banky (v písemné nebo jiné akceptovatelné formě, např. elektronické podobě, obvykle formou SWIFT, jinou formou EDI, apod.) - vţdy se jedná o závazek vystavující banky honorovat vyhovující prezentaci, tj. poskytnou určité peněţní plnění (ať uţ formou platby na viděnou, odloţené platby nebo akceptace a zaplacení směnky při splatnosti) - vystavující banka má závazek poskytnout plnění z akreditivu pouze proti předloţení dokumentů odpovídajících akreditivu 22

- musí také být splněny všechny další podmínky akreditivu (dokumenty musí být předloţeny v rámci lhůt a v místě uvedených v akreditivu, musí být splněny další poţadavky vyplývající z UCP 600 i z mezinárodní standardní bankovní praxe) - jedná se o závazek dokumentární povahy banky se zabývají pouze předloţenými dokumenty a nikoli zboţím, obchodními či jinými kontrakty - také nezáleţí na to, jak je tento bankovní instrument pojmenován, je-li jako akreditiv, dokumentární akreditiv (letter of credit, documentary credit) nebo jinak, ale pouze na znění akreditivu samotného. Jinými slovy se tedy jedná o abstraktní závazek vystavující banky vůči beneficientovi (exportérovi), který je podmíněn splněním podmínek akreditivu. Tento závazek banky je primární, tzn. ţe není závislý na ţádném jiném závazku, ujednání či smlouvě, ať uţ mezi obchodními stranami, či mezi dalšími subjekty. Tato skutečnost, ţe se jedná o dokumentární závazek přináší obchodním stranám často mnoho těţkosti. Je nutné převést smluvní ujednání obchodní smlouvy do jazyka bankovní terminologie z oblasti dokumentárních akreditivů. Poţaduje li importér splnění nějaké smluvní podmínky, musí najít odpovídající dokumentární poţadavek, např. poţadavek na dodání zboţí odpovídající kvality bude po převedení do bankovní dokumentární terminologie znít jako poţadavek na předloţení odpovídajícího certifikátu o kvalitě s upřesněním jeho obsahu a výstavce. Tato dokumentární povaha akreditivu, jeho nezávislost na obchodních i jiných kontraktech i skutečnost, ţe banky neodpovídají za pravost a účinnost předkládaných dokumentů (zda byly opravdu vystaveny tím, kdo je na dokumentu uveden, zda jsou náleţitosti v dokumentech přesné, pravdivé apod. ), vyţaduje od zúčastněných stran dobrou znalost problematiky a moţných rizik. Aby akreditiv přinesl oběma obchodním stranám maximum zajištění a uţitku, je nutné věnovat patřičnou pozornost znění akreditivu a vystavování příslušných dokumentů. 2.1.1 Druhy dokumentárních akreditivu Rozeznáváme dva základní druhy dokumentárních akreditivů: odvolatelný a neodvolatelný. 23

a. Odvolatelný akreditiv můţe být kdykoliv odvolán nebo změněn vystavující bankou, a tudíţ nepředstavuje skutečný závazek banky k beneficientovi akreditivu. Oproti UCP 500 nová revize UCP 600 odvolatelný akreditiv jiţ vůbec neupravuje, tj. vůbec jej nezmiňuje. Článek 2 UCP 600 v definici, co představuje akreditiv, uvádí: akreditiv je jakékoliv ujednání, jakkoliv pojmenované či popsané, které je neodvolatelné, a tudíţ představuje definitivní závazek vystavující banky honorovat vyhovující prezentaci. Dále článek 3 UCP 600 obsahuje následující důleţité ustanovení: akreditiv je neodvolatelný, i kdyţ to výslovně neuvádí. Jinými slovy UCP 600 předpokládají pouze akreditivy neodvolatelné, představující definitivní platební závazek vystavující banky. b. Neodvolatelný akreditiv předstupe závazek vystavující, popř. i potvrzující banky, je-li nějaká, zaplatit (ať uţ na viděnou nebo při dni splatnosti), akceptovat a proplatit směnku, potvrzující banka bude mít závazek negociovat, je-li u ni akreditiv pouţitelný negociaci, beneficientovi akreditivu (jimţ je ten, v jehoţ prospěch byl akreditiv vystaven), pokud budou splněny podmínky akreditivu (předloţeny dokumenty odpovídající akreditivu včas a na správném místě). 2.1.2 Potvrzení nebo nepotvrzený akreditiv. a. nepotvrzený neodvolatelný dokumentární akreditiv: Jedná se o bankovní instrument, který zavazuje vystavující banku, t. banku, která akreditiv otevřela, poskytnout plnění exportérovi podle podmínek akreditivu, předloţí li řádně dokumenty poţadované akreditivem. Exportér má tedy závazek banky, který je nezávislý na závazku importéra vyplývajícím z kontraktu, zaplatit za dokumenty odpovídající akreditivu. Tento platební nástroj tedy vytváří nový závazek subjektu, který je zpravidla bonitnější neţ importér, a tak efektivně odstraňuje platební riziko importéra. Exportér tak spoléhá především na závazek banky podstupuje platební riziko banky (bank risk) a riziko země sídla banky (country risk teritoriální riziko). Další banka zúčastňující se akreditivní operace avizující banka akreditiv pouze avizuje a nemá tak ţádný platební závazek z akreditivu k beneficientovi. b. Potvrzený neodvolatelný dokumentární akreditiv. Jedná se o bankovní instrument, u kterého na rozdíl od neodvolatelného akreditivu nepotvrzeného vzniká další závazek 24

jiné banky, umístěné zpravidla v zemi exportéra, zaplatit beneficientovi exportérovi podle podmínek akreditivu, předloţí-li jí řádně dokumenty poţadované akreditivem. Exportér má tedy závazek další (potvrzující) banky, který je nezávislý na závazku importéra i na závazku banky vystavující akreditiv, poskytnout plnění za akreditivu odpovídající dokumenty. Exportér pak především spoléhá na závazek banky zpravidla ve své zemi potvrzující banky, má však ve svůj prospěch i nadále závazek banky vystavující akreditiv. Tento instrument tedy efektivně odstraňuje riziko země sídla vystavující banky z hlediska placení i riziko nezaplacení touto vystavující bankou. 2.1.3 Postup při provádění akreditivní operace Obecný postup při provádění dokumentárního akreditivu (akreditiv pouţitelný platbou na viděnou): a. Exportér a importér se dohodnou na podmínkách kontraktu, jehoţ součástí je platební podmínka zaplacení prostřednictvím dokumentárního akreditivu. b. Importér příkazce akreditivu poţádá svou banku o vystavení dokumentárního akreditivu ve prospěch exportéra. Pokud je banka ochotna mu tuto sluţbu poskytnout na základě jeho bonity, zajištění apod., akreditiv vystaví. c. Vystavující banka (banka importéra kupujícího ) akreditiv avizuje beneficientovi akreditivu. Ve většině případů je akreditiv avizován beneficientovi prostřednictvím jeho banky, popř. jiné banky v jeho zemi, z důvodu ověření autenticity tohoto akreditivu. d. Avizující banka ověří autentičnost akreditivu a avizuje jej exportérovi. Pokud je avizující banka vystavující bankou poţádána nebo oprávněna akreditiv potvrdit a je ochotná tak učinit, potvrdí jej ve prospěch beneficianta exportéra. V tomto případě ji nazýváme potvrzující bankou. e. Exportér odešle zboţí a zkompletuje akreditivem poţadované dokumenty. f. Exportér následně tyto dokumenty předloţí avizující bance. g. Banka předloţené dokumenty zkontroluje. Pokud je avizujíci banka oprávněna vystavující bankou dokumenty proplatit a exportérem předloţené dokumenty odpovídají akreditivu, jmenovaná banka můţe exportérovi akreditiv vyplatit podle podmínek akreditivu. h. Následně tato avizující nebo potvrzující banka posílá dokumenty vystavující bance. 25

i. Vystavující banka zkontroluje dokumenty pokus d odpovídají podmínkám akreditivu, uhradí jejich hodnotu v souladu s podmínkami akreditivu avizující bance. V určitých případech vystavující banka dokumenty uţ proplatila dříve, neţ je obdrţela. j. Importér platí vystavující bance částky zaplacené v souvislosti s akreditivem a získává dokumenty. 2.1.4 Hlavní náležitosti dokumentárního akreditivu Dokumentární akreditiv musí být v písemné formě. Musí tam být specifikovány podmínky akreditivu, pouţitelnost akreditivu apod. Akreditiv můţe být v listinné formě mezibankovního telekomunikačního systému Swift, dálnopisu, popř. v papírové podobě. Z důvodu celosvětové rozšířenosti systému Swift mezi bankami po celém světě musí mít podobu akreditivní listiny. V naprosté většině případů jsou mezinárodní dokumentární akreditivy vystavovány Swiftem, tuzemské akreditivy pak bývají často vystavovány formou dopisu a avizovány přímo vystavující bankou beneficientovi akreditivu. Dokumentární akreditiv je velmi vhodný pro kupujícího tím, ţe zcela eliminuje riziko a nahrazuje platebním rizikem banky, která tento akreditiv vystaví. Správné provedení dokumentárního akreditivu výrazně sniţuje rizika, které se v mezinárodním obchodě vyskytují. V případě vývozu do určitých oblastí, zejména východních zemí, je dokumentární akreditiv zcela nezbytným nástrojem jak si zajistit platební riziko. Dokumentární akreditiv se povaţuje za nejlépe propracovaný platební instrument. 2.2 Bankovní záruka Bankovní záruka je další ze zajišťovacích nástrojů, můţeme říct ţe jde o specifický druh. Zajišťuje platební a neplatební závazky. Bankovní záruka je upravena v 313 aţ 322 ObchZ. V 313 je definováno takto: Bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky záruční listině, ţe uspokojí věřitele do výše určité peněţní částky podle obsahu záruční listiny, jestliţe určitá třetí osoba (dluţník) nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. 26